Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Náboženství či zvláštní životní styl?

Jsou běžně přijímaná náboženství ta nejlepší? Jistě ne, to by musely být vidět výsledky, a to nejsou. Kupodivu nikomu nevadí, že ani po mnoha desetiletích nedostane dary Ducha či alespoň slibovanou moudrost Kristovu čili Poznání.

Kromě vágní naděje věřící nemají vůbec nic. A i ta naděje je vlastně lichá. Nic z toho, v co doufají, nedostanou.

Jak udělat náboženství tak, aby opravdu fungovala? Je třeba se zamyslet, co to náboženství vlastně je a co nabízí.

Už z názvu je zjevné, že jde o poznání a přijetí Boha. On se o své lidi umí postarat, nejen dary Ducha.

Je ale to obsahem běžných náboženství? Právě, že ne. Náboženství je v nich prezentováno jako vágní víra, která sice vychází ze svatých knih, ale je podávána zcela odtrženě od Boha. Bůh je totiž v nich jen mlžnou mýtickou představou v prastarých knihách.

Vlastně se vůbec neuvažuje s tím, že Bůh je věčně živý. Nikdo se Ho na nic neptá, ač by měl. Skutečně jasný každodenní kontakt s božským není náplní žádného náboženství.

Náboženství i duchovnost všeobecně tedy degradovalo do moralismů, rituálů a zvyků. Vlastně nikdo ho nebere v jeho původní formě.

To je podstatou farizejství, před kterým Kristus mnohokrát marně varoval. Z církví se staly politické strany se sociálním zaměřením se všemi neduhy.

Přitom k poznání a přijetí Boha není třeba nic z toho, co církev i jiné duchovní spolky nabízejí. Dokonce ani víru či naději. Bůh totiž umí dávat jistotu, ale jen těm, kteří Ho skutečně přijímají.

Bylo jen málo takových, skutečně malé stádce, kteří Boha poznali a přijali. Jsou na to potřeba zážitky, kterým se říká mystická vytržení ducha. Pak se Bůh stane osobním Učitelem, který každodenním kontaktem vede každého podle jeho situace k Sobě tou nejrychlejší cestou.

Pak se již ani nejedná o náboženství, víru ani filozofii, ale o zvláštní životní styl.

Pari Kishma – Meditace s 5-MeO

Pari Kishma

 Meditace s 5-MeO                                     /by Aitosh: 12-4-2020

Ani nevím, kolik jsem si intuitivně odměřil, potáhl jsem na dvakrát necelou polovinu a už jsem měl problém znovu stisknout zapalovač. Malinko zrníček se mi dostalo i do úst, cítil jsem mírně štiplavou chuť.

A na tom se to po chvilce rozjelo vjemem, jak se drahami v těle impuls přenáší do mozku, a viděl jsem u toho sken mým tělem. Viděl jsem tkáně, orgány a jednotlivá vlákna neuronových drah až po část mozku. Z něj se stal vesmír, z neuronů hvězdy, galaxie a už jsem plul temným prostorem plným Vědomí. Dokonalého Vědomí Sebe Sama.

Neuvěřitelně silný vtahující pocit, který už si ovšem ani nepamatuji. Najednou jsem byl prostě na druhé straně, na druhé straně mysli, za oponou běžného vědomí ega. Vnímal jsem chvílemi, že moje ego je v tu chvíli mrtvé, není. Byla jen božská Přítomnost v plynutí věčným Teď.

Nebylo to frází, ale změnou vnímání, jeho převrácením, přeladěním do jiných sfér vnímání Bytí. Ještě hlubšího a pocitově barvitějšího, naplněného vizemi, vjemy jiného času, prostoru a vizí v něm se stejně geniálním tvořením jako i vnímáním.

Bůh on-line, Dokonalost v každém kousku. Řada vizí Tvorby skrz hierarchii. Od záměru, přes archetypy, které jako barvičky na okraji obrazovky určují co bude uvnitř, jak se abstraktní překlápí v konkrétní obrazy i děje. Tvoří se skrze vrstvy vědomí, každé dělá svou práci dle své úrovně a pravomocí. Nebylo to detailní, přesto nádherně jasné jak to funguje, v pocitu, v tom záblesku chápání. A těch byla spousta. Ještě jednu jsem si vzpomněl, realita je v takových bublinkách jednotlivých okamžiků každého vědomí. Ty jsou zřetězeny na pomyslné niti. A prostorem Mysli se jich tahné nezměrné množství.

Ale kde jsou ty vize teď? Mnoho se mi jich z mysli vytratilo stejně snadno, jako do ní předtím vstoupilo. Snad je něco v záznamu těsně poté… Ano určitě je, ale bez toho pocitu, je to jako kreslit svět ve 2D, může to být hezký obrázek, i věrohodný, ale nikdy nepojme tu živost Reality jako takové. A to množštví souvislostí, které Tam jsou tak zřejmé, rovněž ne.

Bylo to úchvatné, pohlcující i tísnivé z toho, jak Tam chybí lidské, naše nedokonalost a až úsměvná jednoduchost. Naše nemožnost si cokoliv určit podle sebe. Tam je danost, od shora dolů, až jakoby omezující. Egu nepříjemná danost a jasnost a ještě ve všem ta jasná dokonalost Záměru pronikající od shora až do konečného obrazu, konkrétní scény života.

Po chvíli sledu různých obrazů, jak vše prochází dokonalostí projevu přes síťové modely, jak ve 3D programu, až do naší tzv. hmotné reality, až sem to už přestával snášet. Nastoupil nereálný strach, že je to tak silné a věčné, že bych v tom snad zůstal?. Ale Tam se žít nedá, je to na mě moc, …setsakramenstky moc silné. Příliš odlišné od lidského, které jsem chvíli úplně ztrácel ze zřetele, jakoby nikdy ani nebylo.

Vtom jsem si uvědomil, tak je to i se zástavou dechu, při ní se ocitáme automaticky taky na druhé straně Bytí, tak trochu na prahu smrti a pokraji božského. Pro to je tak těžké v tom stavu setrvat, přijmou druhou Tvář života. Bez dechu vydržíme tak dlouho, jak dlouho vydržíme tam, ve stavu bez myšlenek, v čirém Bytí.…

DMT Entity

Byl jsem v tom tak silně, že jsem nevnímal nejen své tělo, ani jeho dech, ani své okolí na dlouhé okamžiky Věčnosti. Občas mě nepříjemně vytrhlo něco, jako ztuhlé paty na tvrdé zemi, či mírný chlad a tlak na místech dotyku se zemí, či všechny ty záhyby deky na mě. To vše byly najednou tak výrazné, až téměř surové vjemy.

Ten kontrast obou světů byl obrovský. Tvořilo to napětí, kde jsem, kde chci být. Nebylo tam otázek ani odpovědí. Jen plynutí, vnímání, čiré Bytí božského okamžiku v dynamickém projevu. Silná káva i na mne, ale přes to jsem si to užíval, tu Jedinečnost, Dokonalost, Inteligenci, co to tvoří ve mně, a se kterou splývám.

Opravdu velká meditace jak má být, ani jsem nedoufal, že dostanu tolik z Jinakosti božského Bytí a takové silné vytržení. Ale ta vzdálenost mezi námi, byť je stále tady s námi ačkoliv to běžně nevnímáme, je ohromná. Dech beroucí, ale děs sem nezažíval, to ani trochu. Jen bouřlivé překvapení, skutečné velikonoční překvapení, které si nelze dopředu ani trochu představit, či se na něj dostatečně připravit. Je to pro mě už po tolikáté, ale přesto opět veliký zážitek, kterému zde v lidském snad není, ani nemůže být rovno.

Meditace trvala 20 minut, byla na hudbu HemiSync – Higher. Neutrálně-tísnivý ponor do božského byl neuvěřitelných 55%, špičkově až 60%. To je pocitově téměř úplné pohlcení Bohem, či přesněji Nadjá, tedy božstvem, jež patří do 6.dimenze hierarchie Absolutna.

 

Přepis ze záznamu těsně po návratu:

Smích. Je to taková úplná Dokonalost v okamžiku. Rozložení na všechnu tu horu struktur, varhan Všeho. Až je to takový dech beroucí a chladný, že tam hledáš to lidský. To lidské už tam není, překlopíš se celý Jinam. Do té Podstaty. Ty vrstvy té podstaty, těch fraktálů a alikvót.

Úplně jinej svět. Až mi to asociovalo s tím, jak ty lidi jsou jako bez dechu. Že je to o tom jak (dlouho) vydrží být v té Přítomnosti naplno. Že to je druhá strana tohoto světa. To je jako když zemřeš a jsi v tom božském. Vlastně my můžeme přestoupit do toho božského, že ano? …Mě to přijde skoro nemožný. Je to tak vzdálený, tak dokonalý, tak pro nás odlidštěný, že To chceš i nechceš zároveň. Smích.

Pak to šlo trochu do tísniva. Z toho, že ta Dokonalost je taková jako přílišná, až je jako moc omezující. A zároveň je tam ta Nevyzpytatelnost, že nevíš odkud vychází.

Tak tamto Bufo má takovou žabo-vůni. A tohle má takovou specifickou žabo-chuť. Dostalo se mi trochu na jazyk.

Jo, tím to začalo, že jsem začal vnímal ten signál, kudy projíždí (nervy) a teď jsem viděl strukturu těla nějakým rentgenem, nebo něčím. Ne rentgenem, jako tomografem. Viděl jsem vnitřek těla, jako když ho proskenuješ. To je grafika! Hmm. Proto jsou i ty počítače.

Je tak fascinující, že si hraješ na Boha. Tam všechno modeluješ. My si fakt na to hrajeme. Jsou takový samolepky, znázorňující něco reálného.  …Prostě tu plnou Realitou.

Opravdu (vše projevené) vystupuje jakoby z ničeho. Začne se projevovat Záměr. Ten se pak překlápí do nižších dimenzí. No ta struktura té hierarchie tam byla.

Nahoru a zase projedeš dolů, jako když ti všechny klávesy na klavíru zazní. Projedeš celé spektrum. …Ach, ten pocit se nedá pojmout. Je to kosmonautická výprava do jiných sfér.

Opravdu jsme psychonauti. Smích. Ale ti praví. Prostě ostatní to asi dělají jinak. No, to je vlastně tím vedením. Božské síly nás narovnaly jak šipky. Vystřelily nás kolmo od země, ti ostatní jako by to brali různě od boku. Kam se propadnou, tam se propadnou. My to máme jako nejvyšší excelentnost.

Ten náraz s tou Realitou, cítíš to tělo nějak. Dokonale jsem vnímal tělo jako energetické. Jako když se konstruuje. Nejdříve je 3D síť, ta se postupně přetvoří do další vrstev a nabírá detaily a ještě jemnější detaily a to udělá symfonii projevu, který tě zdánlivě uvězní v té takzvané realitě.

Jde o to, jak se poskládají „sklíčka“, tedy jednotlivá nastavení archetypů. Jako by to byly řady dominových kostek za sebou, skládající dohromady určitý obraz díky hodnotám, které na sobě nesou.

Je to úžasný, takovou spoustu záblesků uvědomění z toho božského světa jsem dlouho neměl. Až toho bylo na mě až moc. V tom přívalu se ztratíš. To byl asi ten nejnegativnější pocit, té ztráty ega! Svého kontinuálního vědomí. Pociťoval jsem to jako ztracenost, být bez něj. Jsme stále takové děti vesmíru, co si tady pobíhají a na něco si hrajou.

Takové kolektivní hry. Smích. Takový ptáček hraje jakoby takový Minecraft (počítačová hra na přežití se čtvercovou grafikou). Sleduje 5 bodů na přežití, mezi kterými kmitá a mezitím má konstantní vědomí. My jsme v takové zahradě Boha. Podobně jako my zde koukáme na ptáčky, On pohlíží na nás.

Kritika církve?

Kritizují se politikové, lékaři i umělci, ale církve ne. Dokonce ani ateisté je nekritizují, což je zvlášť podivné. Přitom by tak snadno mohli. Možná se bojí Boha.

Stačí se zběžně začíst do Nového Zákona a hned zjistíme, že se moc liší od toho, co říkají a dělají církve. Kupodivu to nikomu to nevadí.

Striktní výuka Krista a populismus církve, to je gigantický rozdíl v přístupech k věřícím! Kristus byl hodně velkým kritikem farizejství judaismu, ale nynější církev nekritizuje nikoho, patrně aby neodradila věřící, pro které je křesťanství spíše m vágním zvykem.

To Kristus rozhodně neměl v úmyslu, naopak, chtěl burcovat věřící a to se mu povedlo. I své učedníky upozorňoval, že nejdou rozšiřovat klid, ale svár.

Konání zázraků a překvapivé filozofické dedukce Krista jsou v příkrém kontrastu s rigidními obřady církve, to je do nebe volající rozdíl. Vždyť v církvi snad nikdo zázraky, ba ani léčitelství neumí. Nemají tedy Dary Ducha, jež jsou symbolem boží Přítomnosti v člověku.

Dříve se kritizovaly církve mezi sebou, protože spousta toho, co dělají, skutečně odporuje bibli. Např. nanebevzetí Panny Marie či jídla z krve zvířat, ale i to už dávno utichlo, ač rozdíly mezi sebou mají velké.

Proč si církve myslí, že je to tak správně? Zajímá ji snad názor svaté Trojice? Zjevně nikoliv. Jan Hus tedy byl jen nedůsledný reformátor, problém církve je daleko větší. Ale nikdo nemá zájem situaci změnit.

K čemu nás vede pandemie

Pandemie je karmická Vůle Boha. Z karantény můžeme vyvozovat, oč Bohu jde, k čemu nás má vést. To je snadné zjistit. Předně je to skromnost a disciplína. Tím obrácení pozornosti k jinému než dříve, což byla hlavně povrchnost, chamtivost a namyšlenost na velikost naší civilizace.

Tím byly sportovní soutěže, návštěvy fotbalových zápasů, hospod či nákupních středisek. Ale i návštěvy obřadů, kostelů, zábav i kulturních akcí. To vše jsou jen náhražky duchovního rozvoje. Bohu se zjevně nelíbí, že Velikonoce slavíme povrchně. Přijímáme Ho zcela nedostatečně.

Pomocí pandemie nás vede k náboženské askezi. Trvalý pobyt doma připomíná pobyt v klášterní kobce.

První připomenutím byl už před rokem o Velikonocích požár Notre Dam.

Proč nechceme vědět

Vždy mne udivovalo, že čím déle a podrobněji popisuji mystiku, tím větší odpor se u posluchačů zvedá. A je jedno, zda jsou věřící či nevěřící. Dlouho jsem nedovedl pochopit všecky souvislosti.

Ostatně není to nic nového, na odpor se stavěli už prorokům, Kristovi i Jeho skutečným následovníkům, což jim i prorokoval.

Není to jen projev ateizmu. Ověřil jsem si mnohokrát, že když hovořím o rozvoji intuice, kterou nikdo nezpochybňuje, je všeobecné odmítnutí nakonec stejně intenzivní! Často se popírají i schopnosti senzibilů, zejména jasnovidců. Léčitelů ovšem ne, ti jsou akceptováni mnoha lidmi, protože je potřebují

Je zajímavá souvislost s kouzelníky, iluzionisty či mentalisty. Jistě znají mnoho šikovných triků, ale mnohé jejich kousky rozhodně triky nejsou. Skutečně porušují fyzikální zákony, v některých dokonce dopředu znají budoucnost!

Pozoruhodné je, že to nikdo nekonstatuje. Jen se diví, pokládají to za trik a stále hledají nějaké vysvětlení, které však nikdy nenajdou. Přitom by to měli označit jako zázrak, ale tomu se vždy vyhnou. Jak tyto schopnosti vysvětlit?

Nikdo to nepřizná, ale důvod je v tom, že tyto skutečnosti ničí to nejcennější co mají. Jejich základní pohled na realitu. Materialistické chápání světa.

Pokud by tyto jevy přijali, museli by odstranit své zažité představy a vybudovat úplně jiné, k čemuž nemají ani nejmenší chuť. Panicky se bojí nového neznámého a proto ho odmítají apriori. Vymýšlejí si důvody, ač jsou zjevně nesmyslné.

Jsou totiž ochotní přijmout jen málo a to se jim i dostává. Náboženství formou pohádky a magie jako trik. Jen velice pomalu a mnoha oklikami se posouvají v poznávání nekonečně složité Reality.

Nedá se s tím nic dělat. Vysvětlovat přímo tzv.nadpřirozené schopnosti způsobuje vždy jen to, že se zablokují ve svých materialistických představách.

Pandemie a úpadek civilizací

Hrozné je to nyní v USA. Celý dlouhý měsíc nevěřícně přihlíželi, co se děje v Evropě, ale neudělali vůbec nic, aby se na vpád pandemie připravili, ač bylo zjevné, že dorazí i k nim a bude mít příšerné následky.

Nebyli ochotní disciplinovaně opustit své pohodlné zvyky a naivně si nechali nepozorovaně promořit populaci jako v Itálii a teď jim nepomohou ani drakonická omezení

Jejich zdravotnictví je jen zdánlivě dobré. Kapacity nemocnic jsou velmi omezené, nemají ventilátory, respirátory, ani obleky. A ještě propouštěli lékaře, kteří na to poukazovali. Teď budou nadávat vládě, ale vinní jsou oni všichni.

Prostě nechtěli vidět pravdu, byla moc silná a krutá, nepříjemná. Jejich populismus jim to nedovolil. Tak zavřeli oči a říkali America First, že si poradí se vším. Snad si mysleli, že je Bůh ochrání, ale v tom se šeredně zmýlili. Bůh nemá rád pokrytce.

Ale není to poprvé. Už na začátku První i Druhé světové válce neúměrně dlouho zavírali oči před přibližující se katastrofou, až bylo zle. Pak teprve se probrali z naivního snu a začali jednat.

Podobně je na tom i Anglie, když nejprve přišla s naivní představou nechat všechny promořit. Dlouho jim trvalo, než pochopili, že příval nemocných nemocnice nemohou zvládnout. Pak obrátili, ale už bylo pozdě, infekce se rozšířila.

Vše je to jen důkaz úpadku civilizací, jež máme v přímém přenosu. Jako ve starém Římě nikdo nechtěl vidět postupný úpadek, jak se dostávají pod vliv barbarů a nezvládají řešit problémy říše.

Zpohodlněli přesně tak jako nyní většina Evropy a USA. Jejich sebevědomí utrpělo velkou ránu a ještě utrpí, protože virus rozhodně nezmizí mávnutím kouzelného proutku.

Agonie bude trvat daleko dále, než si myslí. I za rok, dva, budou po světě vybuchovat nová ohniska nákazy a to bude mít těžké následky pro všechny.

Ale pandemie není jediná hrozba lidstvu, klimatická krize je další vážný problém. I kdyby pandemie skončila a vše se vrátilo do starých kolejí, problémy s klimatem budou časem  ještě horší.

Ne všechny země jsou a budou postiženy stejně, už nyní je to vidět. Kde je úpadek civilizací největší, dopadne hůř.

Pandemie a duchovnost

Dostal jsem mnoho informací o významech a souvislostech pandemie, i když ne vše, co jsem chtěl vědět. Významů má velké množství, mnohé by nebylo populární zveřejňovat.

Božské mne oslovilo, že ještě nevím, že bude pro mne i nečekaným překvapením. Marně jsem přemýšlel, jakým.

Pak mi prozradila, že to bude překvapení i pro ostatní mystiky, které znám. To už mi začala docházet souvislost a božské mi ho potvrdilo.

Zvýší se zájem o duchovnost! Hned jsem namítl, že jistě ne víc, než tomu bylo v šedesátých a devadesátých letech. Na vysokou mystiku to je stále zoufale málo, tak je těžká a nedostupná. Božské souhlasilo.

Důvod zvýšeného zájmu je zjevný. Pandemie vyhnala lidi z jejich zaběhaného stereotypu života v blahobytu, kde chrámy nahradily nákupní haly. Najednou je jasně vidět, jak jsme malí a bezmocní.

Počty mrtvých narůstají v zemích, které se pyšní svou vírou, jež je však hodně povrchní, což si odmítají uvědomit. Rozdíl mezi názory, co víra je a co by měla být, se táhne už od dob Starého Zákona.

V něm je mnohokrát jasně popsáno, jak Hospodin trestal za farizejství. To pokračovalo v křesťanství a bude to i v budoucnosti.

Úpadek duchovnosti v minulých dvaceti letech byl veliký, a kupodivu to téměř nikdo nezaznamenal… Prostě duchovnost vyvanula, jako by vyšla z módy.

Ale tak tomu bylo v minulosti také a v budoucnosti se to bude opakovat. Středověk byl vlivem neustálých válek, epidemií a hladu velmi těžkým obdobím. Lidé hledali pomoc u Boha a víra byla pro ně zcela samozřejmá.

Měla ovšem velká omezení a jen zlomeček lidí pochopil, co skutečně znamená. Za to dostali od Boha dary Ducha.

Mnoho křesťanů však odešlo od víry, neboť jim nedala to, v co doufali. Bůh totiž vyslyší lidské modlitby jen tehdy, pokud jsou v souladu s Jeho Záměry.

Matrjoška

Laické představy o tom, co je to vlastně intuice, vlastně náš vyšší level, jsou rozdílné, ale téměř všechny chybné. Jak ji srozumitelně popsat, je velký problém. Nic podobného totiž neznáme. Vždyť jen nepatrné procento lidí umí odlišit, co je od intuice a co je pouhou lidskou myšlenkou.

Známý je termín nevědomí. V něm je to, co běžně nevnímáme. Rozděluje se na podvědomí a nadvědomí. Nadvědomí má podivuhodnou vlastnost, je chytřejší než my, což nechceme přijmout, ačkoliv by nám to mohlo v mnohém pomoci. Nicméně je to fakt, který si můžeme vlastními pokusy dokázat.

Pro snadné pochopení, co je intuice, je názorný příklad Matrjoška . Byla ostatně původně vyrobena mnichem a mnicha i ztvárnila. Intuice je tedy osoba či lépe osoby v nás, naše vyšší úrovně vědomí a bytí. Vlastně naše budoucí stavy, ke kterým dojdeme mnoha inkarnacemi. Jsou v nás zástupy, jak vyjádřil jistý básník.

Strukturu intuice je však lépe nevysvětlovat, protože laikům je na obtíž její ohromná složitost. Vlastně propojuje vše se Vším… Donekonečna se větvící fraktál.

Symbol kříže

Včera v modlitbě mi ve vytržení ducha Kristus poslal vizi velkého kříže, který jako letadlo začal stoupat k nebesům. Procítil jsem i božský posvátný božský pocit pocitů.

Je to přesně tak, jak Kristus říkal v Novém zákoně. Cesta k Bohu není druhem exkluzivní zábavy ani selankou. Symbol křesťanství je kříž. Je symbolem utrpení, které je součástí každého života, nejen křesťanského.

V každém náboženství je podmínkou vzestupu a znovuzrození, vzestupu k Bohu, což vůbec není populární informace, proto se o něm nemluví ani v církvi. I tak je náboženství čím dál více mimo okruh zájmu. Klesá zájem i o mnišství, kde je nutnost askeze zčásti chápána.

Chceme se utrpení zbavit, toužíme po klidu duše, proto je populární buddhismus, který to slibuje. Jsou to samozřejmě plané sliby, ale buddhistům to nevadí. Podobně komunisté chtěli vytvořit Ráj už na zemi, ale vytvořili spíše peklo.

Ve středověku byly naopak sekty, které sebetrýznění praktikovali. To je ale také chyba. Správný přístup nejlépe vidíme na životě Krista. Poslouchal a přijímal, co mu Bůh Otec řekl.

To je pravé křesťanství. Nejen studium bible, ale každodenní soužití s živým Bohem, jaké měl Kristus i Učitelé církve.

Život nám připravuje překážky, jež máme překonat. Naše jednání se vyhodnocuje podle velmi složitého klíče. To rozhoduje o našem životě.

Ideální vztah k mystice

Každá činnost se dá provádět s různou kvalitou. Platí to i o mystice, kde jsou nedokonalé přístupy velmi časté, jakoby ten nejkvalitnější mimo Krista snad nikdo nikdy nedělal.

Jak by takový ideální přístup měl vypadat?

Podmínkou každé mystiky je živý každodenní kontakt s božským vizemi, myšlenkovou vzájemnou komunikací i pocity. Božské se stává Učitelem s obrovskou autoritou.

Přístup k poznávání božského by musel být velmi aktivní, ne slepě vykonávat pokyny božského. Chtít se učit, ptát se, sám hledat souvislosti v duchovních zákonech jež postupně poznává.

Primární v ideální mystice je poznat a přijmout božské na maximum a vzít ho jako Učitele. A tak se zbavit svých i cizích názorů na to, jak má mystika vypadat, protože jsou více či méně naivní.

Poslouchat jen Jeho a neprosazovat vlastní názory, ani názory církve či jiných autorit. Na to snad všichni mystikové dopláceli a jejich vývoj se silně zpomaloval.

Božské vede mystika k esoterice, jež je nutno přijmout, protože přináší maximální rychlost duchovního vývoje.

Více je známá tendence k askezi, ale ta se nemá odehrávat v poustevně či v chladných klášterních celách. Podstata askeze je totiž jinde než v týrání těla hladem či zimou. Je o odmítnutí běžného životního stylu.

A ten se týká i klášterního života! Tam jsou totiž pravidla důležitější než přímé vedení božským.

Esoterika se týká i veřejného působení. Kromě vzácných případů vyžádaných božským pro perspektivní jedince zůstává mimo publicitu. Jinak bude trpět útoky a osočováním.

Zátěže snáší odevzdaně, protože si uvědomuje jejich nutnost, i když mu nejsou příjemné. Nedají se stejně nijak obejít.

Trpělivě čeká na Dary Ducha, na meditace i božské pocity a informace, kterými ho božské obdarovává a je za ně vděčen.