Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Dvě osobnosti v nás

Ze zkušenosti víme, že mnozí lidé jinak myslí i jednají doma a jinak v zaměstnání. Tyto rozdíly, i když si je skoro nikdo nepřizná, ukazují, že je v nás více osob.

V zaměstnání jsme nuceni jednat racionálně, logicky, profesionálně. Ale jakmile přijdeme domů, naše osobnost se změní. Ovlivňuje nás totiž i naše iracionální, emotivně pudová část. Nechceme se jí vzdát, protože ji bereme za neoddělitelnou část osobnosti.

Nechceme si ani tuto každodenní změnu uvědomit, takže se jí nezbavíme, i když nám přináší mnohé problémy. Tyto dvě osobnosti v nás se nemají rády. Dělají, že ta druhá neexistuje.

Jakmile jednu z nich více využijeme, cítí se druhá odstrčená a začne se ozývat aby se také realizovala. Jinak by ztrácela vliv definitivně.

Vinou starší, emotivnější částí osobnosti děláme ukvapená povrchní rozhodnutí, panicky jednáme a to není bez následků. Také intenzivně brzdí náš duchovní rozvoj.

Známý příklad je u lékařů, kteří dobře vědí, že nemají léčit sebe ani členy své rodiny. Snadno by se totiž dopustili velké chyby. Emoce by jim zastínily správnou diagnózu i terapii.

Úvahy

Chybovost

Je to těžké si to přiznat, ale při detailním rozboru poznáváme, že se mýlíme téměř ve všem.

Základem je správná filozofie života. Přijímáme daleko častěji všeobecně přijímané hodnoty, jako je moc a peníze, ačkoliv nás to vede jen za scestí.

Smysl života nám uniká, protože o filozofii života nic nevíme, jen vlastní omezené názory. Moudrost a filozofie téměř nikoho nezajímá.

Ale mýlíme se i ve většině běžných rozhodnutích. Je smutné pozorovat, že se z následků chyb skoro nikdo nepoučí a stejné chyby opakuje dál a dál.

Je za tím hlavně  lenost správně vnímat a myslet, odhalit logickou strukturu, vymyslet co jsou podstatné otázky a k nim shánět kvalitní informace.

Bohužel i vzdělaní lidé často podlehnou rychlým emotivním zkratkovitým reakcím a pak jsou jejich závěry chybné či nepřesné, což si ani nechtějí přiznat.

O stupeň výše je využívat gigantických schopností intuice, ale to je vysoko nad ochotou lidí se o to alespoň pokusit. Je to velká věda, dosud téměř neznámá.

 

Nevědomost je sladká

Být mystikem není tak snadné jak se zdá laikům. Neuvědomují si sílu iluzí které mají. Mohou si doslova vymyslet co chtějí a věřit tomu.

Běžná víra není nic božského, jak se mylně domnívají věřící, ale pouze jejich názor, čili přání, jež si sami vytvořili.

Pravou víru popisují slova Krista:”” Kdo má víru jako hořčičné semínko, pohne horou.“ Kdo však tyto Dary Ducha má? Víra Krista je tedy úplně jiná, než si věřící myslí.

Dospělí odmítají měnit svoje názory, ale mystika, jakožto výuka božským, vede ke změně téměř všech názorů. Proto ani nemůže být populární.

Ve vytrženích ducha mystikové vnímají výuku, jež jim božské dává a jsou z ní ohromeni. Doslova jim před očima bourá jejich svět představ.

 

 

Přijetí Boha

Věřící tvrdí, že přijali Boha a Kristus sejmul jejich hříchy a oni jako nevinní mohou tedy vstoupit do Království nebeského. Když se jich zeptáte, zda jim to Bůh či Kristus dal výslovně na vědomí, odpoví, že je to jejich víra. Jakoby je vůbec nezajímalo, zda se to skutečně stalo! Je přece nemožné, aby člověk náhle a definitivně přestal hřešit! Otázka tedy je, zda-li tato víra není planá.

Přijmout Boha jako hlavní Autoritu je daleko těžší než nějaké prohlášení. Egoističtí lidé, kteří si říkají věřící, to řekne, ale kdyby je Bůh oslovil, zacpávali by si uši, aby Ho nemuseli slyšet. Takové případy bible popisuje.

Přitom stupeň přijetí Boha je základní nutnost duchovního růstu. Kdo nepřijímá Boha jako Učitele, jak se může něco sám naučit? Jen iluze do kterých zapadne.

Zejména velké mocné národy jsou příliš namyšlené, než aby někoho poslouchaly, i když by to byl sám Bůh. Malé národy, ke kterým patří i náš, které zažily těžké doby jsou daleko přístupnější. Nemusí chodit do kostela ani se hlásit k nějaké církvi či víře, ale je to v nich.

Vrozené to nemá téměř nikdo.

 

Stáří a involuce

Stáří s nevyhnutným úbytkem fyzických a duševních sil není nic příjemného. Nemoci situaci ještě zhoršují. Na některé velmi staré lidi není pěkný pohled. Proč to tak je? Jaké duchovní zákony to vysvětlují? Musí tvořit logickou strukturu ze které vše vyplývá. Kupodivu o tom božské nerado mluví.

Jedna věc jsou nemoci, které pomalu vedou k smrti. Platí, že čím má kdo horší vztah k Bohu, tím horší má smrt. Kdo se bojí smrti i Boha a proto si přeje dlouho žít, může mu to být umožněno, ale zaplatí za to fyzickým a duševním úpadkem i bolestmi, jež ho vyhánějí ze života.

Problém involuce je těžší. Proč máme být i za dobrý život potrestání úpadkem? Zdá se to nelogické, ale platí to obecně, jen souvislosti nejsou běžně známy.

Kdo nechce do vývoje, je  k němu nucen i duchovním a fyzickým úpadkem sil ve stáří. A to platí i ve vyšších světech. Proto o tom božské nerado mluví, stejně jako my.

 

Výhled EU a světa

Jaký bude dopad chystaného riskantního gigantického zadlužení EU? Překvapivě malý, odpovídá božská intuice. Kdo bude platit splátky a úroky? Však to spytlíkují. Princip je, aby nikdo nešel do bankrotu, to by byla katastrofa. Proto se jim podaří jí zamezit i když na to některé země budou doplácet, ale Němci mají peněz nazbyt a rádi si svou novou říši s omezenou pravomocí budou spravovat. Vlastně se nebude nic tak moc velkého dít, jen se bude pomalu upevňovat evropský stát. Řekli mi další informace z budoucnosti:

Anglie půjde dost rychle do bezvýznamnosti, což ji vadit nebude. USA bude kolísat, vrávorat.

Německo bude hrdé, i když bude muset dost platit slabším členům EU. Francii bude její stoupající vliv vadit, ale sama bude mít málo sil to změnit.

Imigranti v EU budou dělat problémy? Problémy budou, islám mají jako vlajku.

To bude podobné i mojí situaci. Také se nebude dlouho mnoho dít, ale vliv božského bude pomalu stoupat. K tomu vedou i zátěže.

 

 

 

Účel covidové pandemie

Covidová pandemie v roce 2020 začala novou kapitolu lidstva, čehož si zatím všimli jen nemnozí. Její účel je velmi široký, je to zásah do osudů lidí a národů. Všechny souvislosti lze zjistit jen komunikací s božskou intuicí. Ta může naznačit i další vývoj.

Uvědomme si, že celou dobu historie lidstvo provázely války, epidemie i neúrody. Velké války však jsou už desetiletí minulostí. Bereme to jako samozřejmost, ale není tomu tak. Militarismus je nám přímo vtělen, provází lidstvo od počátků.

Božské má svoje metody, jak řídí své Stvoření. Pokud z určitých důvodů nechce válku, jež by zákonitě nastala postupným zesilováním militarismu během dlouhé době míru, musí použít řadu zásahů. Situace je zhoršena soudobým periodickým zesílením agresivity, jež proto musí být brzděna. Přitom nejde o nápravu lidstva. Ta možná není.

Jedním z božských zásahů na udržení stability je právě tato pandemie. Ta jednak karmicky zasahuje ty, které božské potřebuje potrestat, ale také celkově zesílí strach a stres lidstva.

Pandemie má vlastně zástupnou roli světové války. Lidstvo se s ní musí vypořádat, přitom je ale škod a obětí podstatně méně. Božské zařídí, aby se infekce nedala tak snadno vymýtit, má k tomu nekonečně mnoho prostředků. Tím se Mu podaří velký konflikt na čas odvrátit.

Co lze v budoucnosti očekávat? Nic moc příjemného. Léta, ba desetiletí zmatků a obav. Paradoxně se nebude dít nic moc nebezpečného.

 Lidé se budou chtít víc zabezpečit, budou opatrnější. To zvýší i ceny nemovitostí. Změní se i strategická mapa světa. Velmoc USA bude upadat, asijské země posilovat.

Jak nás vidí Bůh

Věřící mají utkvělou představu, že nás Bůh bezmezně láskyplně miluje a tomu věří celý život. Ani je nenapadne, že to může být jinak. Ani je skutečnost nezajímá.

Mystik má ovšem možnost to zjistit, protože má k Bohu přístup. Může Ho v meditaci požádat, aby do něj vstoupil a na změněných rysech tváře mu ukázal Jeho vztah k lidem.

Výsledek je to docela překvapivý, ale logický. Pohled Boha na nás je dost těžké přesně popsat. Je vlastně docela chladný, klidný a odtažitý. Je v něm obsažen fakt, že Bohu je vše o lidech známo. Nedělá si o nás žádné iluze, vidí nás zcela reálně.

Jeho pohled kupodivu nerozlišuje, zda hledí na charakterního či bezcharakterního člověka. Je v tom i určitá přísnost. Ví, že si poradí se vším a s každým. Ale úplně jinak, než si věřící myslí. Myslíme si, že jsme nejchytřejší ve vesmíru, ale podle Boha jsme civilizace zlobivých dětí.

Vlastně úplně stejně hledí na vše. Když se ho mystik zeptá, jak se dívá na něj, pocit se nepatrně změní. Je v něm závan úsměvu. Mystik paradoxně překračuje nepřekročitelnou barieru mezi lidmi a Bohem a to je zajímavé i pro Něj.

Populismus je nebezpečím pro civilizaci

Kultura, politika i náboženství vždy čelily nebezpečí populismu. Je projevem úpadku civilizace, protože ji nerozvíjí, ale oslabuje. V současné době je populismus velmi rozšířen a jeho vliv roste. Situace v mnohém připomíná úpadek velkých civilizací, jako byla Římská říše.

Ignorace reality, egoismus, nedostatek pokory, lenost myslet, namyšlenost a rozmazlenost, to je půda pro populismus. Uvědomuje si to však jen málo lidí.

Jeho problém je ve struktuře obyvatel. Lidé jsou různí, liší se ve všem, a zejména v zájmech, stupni poznání a kulturnosti. Podle principu podobnosti se zajímají hlavně o jim podobnou úroveň.

Problém je, že těch, kteří mají vysokou kulturní úroveň, je velmi málo, ač mají často pro své schopnosti vysoké postavení a tedy vliv. Těch, kteří nejsou tak kulturně vyspělí je však mnohonásobně víc. Paradoxně tak populismu nahrává demokracie, kde všichni mají stejný hlas.

Z rozdílných zájmů neustále vzniká boj, na který doplácí jeden nebo druhý. Masovost však stále zesiluje svůj vliv. Mnozí se přestali stydět za svou omezenost a dávají ji hlasitě najevo jako přednost.

Faktem je, že dnešní životní styl je hodně náročný a stresující. Lidé proto usilují o relaxaci a na kulturní rozvoj jim chybí vůle i síla.

Populismus je rozvojem komunikačních technologií velmi usnadněn. Lidé nehledají objektivitu, ale to, co je jim hodí, co potvrzuje jejich názory. Co se jim nelíbí, to ignorují. Lež je tedy často populárnější jez pravda.

Přání je tedy daleko populárnější než skutečnost sama, jež bývá dosti nepříjemná, zvláště jednodušším lidem. Je i příliš složitá, což odmítají chápat. Myšlení je bolí. Chtějí jednoduchá řešení, která dosáhnou toho, co se jim líbí. To věděli všichni diktátoři. Co na tom, že se to nikdy nepovede….

Nepříjemné se zamlčuje, uhýbá se před realitou, vymýšlejí se různé kličky jak problémy utišit. Racionalita je nahrazována emocemi.

Synonymum pro populismus je vulgarizace. Ta snižuje kvalitu kultury, politiky i náboženství a nedá se s tím moc dělat, protože ji podporuje příliš mnoho lidí.

Je sice zjevné, že jde o vulgarizaci, ale není sil se jí postavit, ba ani o ní mluvit. Spíše se jí podřizuje více a více lidí, protože si uvědomuje její sílu. Současná silně zvýšená agresivita v kombinaci s hloupostí a bláznivostí situaci zhoršuje.

Bojovat s populismem lze tím, že se o něm mluví, jaké problémy způsobuje. Nejvíce se o populismu mluví v politice, méně v kultuře, ale vůbec se nepopisuje v náboženství.

V politice byl jasným příkladem populismu fašismus i komunismus. Oslovil široké vrstvy, které byly za jeho ideje a sliby ochotny položit život, ač to byly od počátku zjevné nesmysly, které neměly naději na trvalou existenci, protože popíraly základní fakta.

Ale i v současné době je populismus dobře vidět např. v USA a Velké Británii. Politikové se zaměřují na povrchní přání obyvatel po blahobytu a neřeší následky, např. ekonomickou, kulturní či klimatickou krizi, jež se tak postupně zhoršuje.

O populismu v kultuře se bohužel mluví daleko méně, takže všeobecná úroveň zejména mládeže je ohrožena. Kde jsou ty doby, kdy kultura měla za prioritu rozvoj osobnosti. To už dávno není populární.

Populistická kultura se zabývá povrchní zábavou plnou banalit. Zpěváci neumí zpívat, herci neumí hrát a kupodivu to nikomu nevadí. Nabídka odpovídá poptávce, tj.co nejvíce násilí.

Vůbec se však nemluví o populismu v náboženství, ačkoliv je v něm nejsilnější a bylo tomu tak i v dávné minulosti. Církve a duchovní společenství ignorují podstatu svatých knih a vymýšlejí si pohádky a rituály, jen aby oslovily co nejvíce lidí sliby, jež nemohou splnit.

Víra je zde podávána jako přání, které usiluje o to, co nám chybí. Vzniká jakási tragikomedie či parodie na náboženství, která se plete do politiky i sociální práce.

Modlitbami si prý svá přání můžeme splnit, ale nikdo nečeká, že se to opravdu stane. Bůh je v nich jen jakási mýtická postava, jež existuje jen v knihách a představách.

V historii bylo mnoho hnutí za obnovu církve, ale neměly velký dopad. Hlubším náboženským otázkám totiž rozumí jen velmi málo lidí a ti byli a jsou ignorováni, protože říkají nepopulární skutečnosti

Tři hlavní iluze o mystice

Věřící všech náboženství jsou plni naivních názorů. Velmi rozšířenou iluzí je, že účelem náboženství je umravňování, vyhnutí se hříchu. Je to pozůstatek Starého zákona. V Novém zákoně je to mnohokrát popřeno jako neúčinná snaha.

Nový zákon je o přijetí Boha a Jeho moci, zesílení Jeho vlivu v člověku, jež očišťuje a pozvedává. To je věřícím tak nepochopitelné, že se stále drží jen moralismů. Znovuzrození z Ducha, kromě několika výjimek z kterých se stali někteří svatí, zůstalo jen zbožným mýtem, jemuž nikdo ve skutečnosti nevěří.

Spíše se věřící bojí Boha a myslí si, že víra, kterou budou dělat podle svých představ, je zbaví všech problémů.

Mystika, jako nejvyšší stupeň duchovnosti, tedy živý vztah mezi lidským a božským, není žádnou iluzí, není vůbec snadná a jednoduchá. Důvod je prostý, holou definitivní realitu je daleko těžší přijmout než názor, který jsme si vymysleli, aby nám vyhovoval.

Duchovní zákony jsou proto často pro nás nepříjemné. Odmítáme je přijmout a tak odmítáme i Boha. Proto je tak málo těch, kteří je znají. Patří do esoteriky, ale té skutečné.

Mystika v pravém významu slova, tedy nikdy nebyla, není a nebude populární.

Dokonce upadá zájem o její populární formu, ještě v 90.letech velmi rozšířenou. Je za tím i nezdar metod popularizátorů mystiky. Oslovili množství lidí, ale nikomu se nepodařilo dosáhnout toho, co jim slibovali, tedy nirvánu, samadhi atd. Nic takového totiž nemůže existovat. Odporuje to duchovním zákonům.

O mystiku se totiž lidé zajímají hlavně proto, aby získali co chtějí, bez ohledu zda je to vůbec možné. Chtějí si naplnit své sny. Bohužel skutečná mystika je úplně jiná než představy o ní, takže většina přání zůstanou nenaplněny.

Nejčastějším takovým mýtem je, že mystika přináší klid mysli, vyrovnanost, naplnění a ukončení bolestí a starostí. Je tomu právě naopak, jak popisuje bible, zejména Nový zákon, rovněž životopisy mnoha skutečných mystiků. Nikdo z nich neměl lehký život. Ne nadarmo je symbolem křesťanství kříž, což je utrpení.

Přijmout Boha v Jeho Velikosti plné paradoxů je navíc tak těžké a ohromující, že ani nemůže nikoho nechat v klidu. Navíc mystik je stále jen člověkem a mimo meditace nechápe supersložité duchovní zákony, protože na to nemá schopnosti.

Druhým častým důvodem, proč se laikové zajímají o mystiku je i to, že svůj život považují za těžký a nepříjemný. Chtějí se ho zbavit, dokonce i příštích inkarnací, jak slibuje buddhismus či hinduismus.

Křesťanství slibuje odejít po smrti do věčnosti Ráje, což také není reálné, protože to odporuje duchovním zákonům. Většina lidí, i věřících, se rodí opět zde a jen málo jedinců pokračuje do vyšších civilizací ve věčné a nekonečně Cestě k Bohu.

Třetí častou iluzí je, že mystika je jakási mýtická exotická zábavu, kde si může každý vymyslet cokoliv a platí to. Kritika čehokoliv je zde nežádoucí.

Nahrává tomu exotika Indie, Nepálu a Tibetu. Svatí mužové také vypadají velmi exoticky a to vzbuzuje zvědavost, i jejich zvláštní výroky a činy. Tito tzv.mystikové si vymýšlejí podivné způsoby životního stylu i meditací, jak se dostat k tomu, co si přejí. Hrají si s tím jako děti na pískovišti.

 

To jsou povrchní, dětinsky naivní přístupy a nelze čekat, že se do skutečné mystiky dostanou. Vlastně to ani nechtějí. Neustále přijímat Autoritu Boha by jejich egoismus nedovolil. Spíše budou své mýty používat jako ozdobu, než je to přestane bavit.

Vykládat jim, že mystika je vlastně dlouhý a těžký proces, vlastně velmi strohá věda, kterou je nutno se učit od božského, je zcela marné. Proto skutečných mystiků nikdy mnoho nebylo a ani nebude, což vyjádřil i Kristus výrokem o malém stádci.

Termín mystika se nyní používá jen ve vedlejším významu pro vše tajemné, ale tím je pojem degradován. Za socialismu byla totiž víra a duchovnost vyjádřením odporu vůči komunistické ideologii. Když padla, důvod zmizel.

Na lidi jsou daleko vyšší nároky, takže spíše hledají zábavu či relaxaci a tou mystika rozhodně není. Duchovnost a náboženství je v současné době horším stavu než dříve, a nedá se s tím nic dělat.

.

Harmonie šestky

S Euphorií byl nájezd klidný. Vtáhla mě síla elektronických tónů alba Planetary Unfolding. Pozvolna jsem se ocitnul v lehkosti božského plynutí s božskou 6. dimenzí vyššího Já. Občas mi dávala zajímavé postřehy a myšlenky ke své Tvorbě, svrchovaném náhledu na lidské bytí.

Téma nebylo vyhraněné. Vším se prolínala Její Lehkost a dokonalý Nadhled. Naplňoval mě pocit Bezbřehosti, lehkosti Bytí. Místy se projevila i lehká dynamika skrze dramatičnost hudby ze skrytého napětí za harmonickými tóny, vzdálenost od lidské malosti a hlouposti. Stále se k ní uchyluji, ačkoliv vím, že mi nemá co nabídnout. Je to síla zvyku, či připoutanost k lidství skrze tělo a pudy? I ty jsem si místy připomněl, i tu jejich plochost a předvídatelnost. Celí jsme takoví, uvěznění v jednoduchých hrách, jímž dává kouzlo jen složitost kombinací s jakými se v tom našem světě potkávají.

Po asi dvaceti minutách jsem cítil, že mám přepnout na Lisu G. Vznešenost a krása jejího hlasu v meditaci, …opět mě dostala, jako už nesčíslněkrát předtím…  Jsou to chvíle, kdy pochybuji, zda jsem ještě člověkem, nebo inteligentní energií vířící ve vlastním nadefinovaném Hyperprostoru.

Pak opět přepnutí na Planetary Unfolding. Ještě na chvíli zarezonovala klidná energie dýchající z věčného Bytí 6. dimenze. Na ní jsem si uvědomil, jak Jí schází teplo citů, které máme my, a jak je pro ní zajímavé žít námi, pozorovat nás.

A tak zapomenout chvíli na svojí Věčnost a neměnnou Dokonalost. Konec byl opět na Lise, skladba Sacrifice, v půli s náhlým poklesem božského ponoru mě intuice přiměla ji zastavit, protože už přetahuji vymezený příděl.

Už není moc z toho, co bych si pamatoval z toku myšlenek. Po chvíli bez silnějšího ponoru na mě dolehla lehká únava a s hudbou jsem asi hodinu odpočíval. Meditace se vešla do cca 50 minut. Pak ještě na pár skladeb Lisy jsem pocítil ještě trochu božského ponoru, ale už ne 48%, jako před tím v meditaci.

Fial-spiral by M.Aitosh

 

Náboženství či zvláštní životní styl?

Jsou běžně přijímaná náboženství ta nejlepší? Jistě ne, to by musely být vidět výsledky, a to nejsou. Kupodivu nikomu nevadí, že ani po mnoha desetiletích nedostane dary Ducha či alespoň slibovanou moudrost Kristovu čili Poznání.

Kromě vágní naděje věřící nemají vůbec nic. A i ta naděje je vlastně lichá. Nic z toho, v co doufají, nedostanou.

Jak udělat náboženství tak, aby opravdu fungovala? Je třeba se zamyslet, co to náboženství vlastně je a co nabízí.

Už z názvu je zjevné, že jde o poznání a přijetí Boha. On se o své lidi umí postarat, nejen dary Ducha.

Je ale to obsahem běžných náboženství? Právě, že ne. Náboženství je v nich prezentováno jako vágní víra, která sice vychází ze svatých knih, ale je podávána zcela odtrženě od Boha. Bůh je totiž v nich jen mlžnou mýtickou představou v prastarých knihách.

Vlastně se vůbec neuvažuje s tím, že Bůh je věčně živý. Nikdo se Ho na nic neptá, ač by měl. Skutečně jasný každodenní kontakt s božským není náplní žádného náboženství.

Náboženství i duchovnost všeobecně tedy degradovalo do moralismů, rituálů a zvyků. Vlastně nikdo ho nebere v jeho původní formě.

To je podstatou farizejství, před kterým Kristus mnohokrát marně varoval. Z církví se staly politické strany se sociálním zaměřením se všemi neduhy.

Přitom k poznání a přijetí Boha není třeba nic z toho, co církev i jiné duchovní spolky nabízejí. Dokonce ani víru či naději. Bůh totiž umí dávat jistotu, ale jen těm, kteří Ho skutečně přijímají.

Bylo jen málo takových, skutečně malé stádce, kteří Boha poznali a přijali. Jsou na to potřeba zážitky, kterým se říká mystická vytržení ducha. Pak se Bůh stane osobním Učitelem, který každodenním kontaktem vede každého podle jeho situace k Sobě tou nejrychlejší cestou.

Pak se již ani nejedná o náboženství, víru ani filozofii, ale o zvláštní životní styl.

Pari Kishma – Meditace s 5-MeO

Pari Kishma

 Meditace s 5-MeO                                     /by Aitosh: 12-4-2020

Ani nevím, kolik jsem si intuitivně odměřil, potáhl jsem na dvakrát necelou polovinu a už jsem měl problém znovu stisknout zapalovač. Malinko zrníček se mi dostalo i do úst, cítil jsem mírně štiplavou chuť.

A na tom se to po chvilce rozjelo vjemem, jak se drahami v těle impuls přenáší do mozku, a viděl jsem u toho sken mým tělem. Viděl jsem tkáně, orgány a jednotlivá vlákna neuronových drah až po část mozku. Z něj se stal vesmír, z neuronů hvězdy, galaxie a už jsem plul temným prostorem plným Vědomí. Dokonalého Vědomí Sebe Sama.

Neuvěřitelně silný vtahující pocit, který už si ovšem ani nepamatuji. Najednou jsem byl prostě na druhé straně, na druhé straně mysli, za oponou běžného vědomí ega. Vnímal jsem chvílemi, že moje ego je v tu chvíli mrtvé, není. Byla jen božská Přítomnost v plynutí věčným Teď.

Nebylo to frází, ale změnou vnímání, jeho převrácením, přeladěním do jiných sfér vnímání Bytí. Ještě hlubšího a pocitově barvitějšího, naplněného vizemi, vjemy jiného času, prostoru a vizí v něm se stejně geniálním tvořením jako i vnímáním.

Bůh on-line, Dokonalost v každém kousku. Řada vizí Tvorby skrz hierarchii. Od záměru, přes archetypy, které jako barvičky na okraji obrazovky určují co bude uvnitř, jak se abstraktní překlápí v konkrétní obrazy i děje. Tvoří se skrze vrstvy vědomí, každé dělá svou práci dle své úrovně a pravomocí. Nebylo to detailní, přesto nádherně jasné jak to funguje, v pocitu, v tom záblesku chápání. A těch byla spousta. Ještě jednu jsem si vzpomněl, realita je v takových bublinkách jednotlivých okamžiků každého vědomí. Ty jsou zřetězeny na pomyslné niti. A prostorem Mysli se jich tahné nezměrné množství.

Ale kde jsou ty vize teď? Mnoho se mi jich z mysli vytratilo stejně snadno, jako do ní předtím vstoupilo. Snad je něco v záznamu těsně poté… Ano určitě je, ale bez toho pocitu, je to jako kreslit svět ve 2D, může to být hezký obrázek, i věrohodný, ale nikdy nepojme tu živost Reality jako takové. A to množštví souvislostí, které Tam jsou tak zřejmé, rovněž ne.

Bylo to úchvatné, pohlcující i tísnivé z toho, jak Tam chybí lidské, naše nedokonalost a až úsměvná jednoduchost. Naše nemožnost si cokoliv určit podle sebe. Tam je danost, od shora dolů, až jakoby omezující. Egu nepříjemná danost a jasnost a ještě ve všem ta jasná dokonalost Záměru pronikající od shora až do konečného obrazu, konkrétní scény života.

Po chvíli sledu různých obrazů, jak vše prochází dokonalostí projevu přes síťové modely, jak ve 3D programu, až do naší tzv. hmotné reality, až sem to už přestával snášet. Nastoupil nereálný strach, že je to tak silné a věčné, že bych v tom snad zůstal?. Ale Tam se žít nedá, je to na mě moc, …setsakramenstky moc silné. Příliš odlišné od lidského, které jsem chvíli úplně ztrácel ze zřetele, jakoby nikdy ani nebylo.

Vtom jsem si uvědomil, tak je to i se zástavou dechu, při ní se ocitáme automaticky taky na druhé straně Bytí, tak trochu na prahu smrti a pokraji božského. Pro to je tak těžké v tom stavu setrvat, přijmou druhou Tvář života. Bez dechu vydržíme tak dlouho, jak dlouho vydržíme tam, ve stavu bez myšlenek, v čirém Bytí.…

DMT Entity

Byl jsem v tom tak silně, že jsem nevnímal nejen své tělo, ani jeho dech, ani své okolí na dlouhé okamžiky Věčnosti. Občas mě nepříjemně vytrhlo něco, jako ztuhlé paty na tvrdé zemi, či mírný chlad a tlak na místech dotyku se zemí, či všechny ty záhyby deky na mě. To vše byly najednou tak výrazné, až téměř surové vjemy.

Ten kontrast obou světů byl obrovský. Tvořilo to napětí, kde jsem, kde chci být. Nebylo tam otázek ani odpovědí. Jen plynutí, vnímání, čiré Bytí božského okamžiku v dynamickém projevu. Silná káva i na mne, ale přes to jsem si to užíval, tu Jedinečnost, Dokonalost, Inteligenci, co to tvoří ve mně, a se kterou splývám.

Opravdu velká meditace jak má být, ani jsem nedoufal, že dostanu tolik z Jinakosti božského Bytí a takové silné vytržení. Ale ta vzdálenost mezi námi, byť je stále tady s námi ačkoliv to běžně nevnímáme, je ohromná. Dech beroucí, ale děs sem nezažíval, to ani trochu. Jen bouřlivé překvapení, skutečné velikonoční překvapení, které si nelze dopředu ani trochu představit, či se na něj dostatečně připravit. Je to pro mě už po tolikáté, ale přesto opět veliký zážitek, kterému zde v lidském snad není, ani nemůže být rovno.

Meditace trvala 20 minut, byla na hudbu HemiSync – Higher. Neutrálně-tísnivý ponor do božského byl neuvěřitelných 55%, špičkově až 60%. To je pocitově téměř úplné pohlcení Bohem, či přesněji Nadjá, tedy božstvem, jež patří do 6.dimenze hierarchie Absolutna.

 

Přepis ze záznamu těsně po návratu:

Smích. Je to taková úplná Dokonalost v okamžiku. Rozložení na všechnu tu horu struktur, varhan Všeho. Až je to takový dech beroucí a chladný, že tam hledáš to lidský. To lidské už tam není, překlopíš se celý Jinam. Do té Podstaty. Ty vrstvy té podstaty, těch fraktálů a alikvót.

Úplně jinej svět. Až mi to asociovalo s tím, jak ty lidi jsou jako bez dechu. Že je to o tom jak (dlouho) vydrží být v té Přítomnosti naplno. Že to je druhá strana tohoto světa. To je jako když zemřeš a jsi v tom božském. Vlastně my můžeme přestoupit do toho božského, že ano? …Mě to přijde skoro nemožný. Je to tak vzdálený, tak dokonalý, tak pro nás odlidštěný, že To chceš i nechceš zároveň. Smích.

Pak to šlo trochu do tísniva. Z toho, že ta Dokonalost je taková jako přílišná, až je jako moc omezující. A zároveň je tam ta Nevyzpytatelnost, že nevíš odkud vychází.

Tak tamto Bufo má takovou žabo-vůni. A tohle má takovou specifickou žabo-chuť. Dostalo se mi trochu na jazyk.

Jo, tím to začalo, že jsem začal vnímal ten signál, kudy projíždí (nervy) a teď jsem viděl strukturu těla nějakým rentgenem, nebo něčím. Ne rentgenem, jako tomografem. Viděl jsem vnitřek těla, jako když ho proskenuješ. To je grafika! Hmm. Proto jsou i ty počítače.

Je tak fascinující, že si hraješ na Boha. Tam všechno modeluješ. My si fakt na to hrajeme. Jsou takový samolepky, znázorňující něco reálného.  …Prostě tu plnou Realitou.

Opravdu (vše projevené) vystupuje jakoby z ničeho. Začne se projevovat Záměr. Ten se pak překlápí do nižších dimenzí. No ta struktura té hierarchie tam byla.

Nahoru a zase projedeš dolů, jako když ti všechny klávesy na klavíru zazní. Projedeš celé spektrum. …Ach, ten pocit se nedá pojmout. Je to kosmonautická výprava do jiných sfér.

Opravdu jsme psychonauti. Smích. Ale ti praví. Prostě ostatní to asi dělají jinak. No, to je vlastně tím vedením. Božské síly nás narovnaly jak šipky. Vystřelily nás kolmo od země, ti ostatní jako by to brali různě od boku. Kam se propadnou, tam se propadnou. My to máme jako nejvyšší excelentnost.

Ten náraz s tou Realitou, cítíš to tělo nějak. Dokonale jsem vnímal tělo jako energetické. Jako když se konstruuje. Nejdříve je 3D síť, ta se postupně přetvoří do další vrstev a nabírá detaily a ještě jemnější detaily a to udělá symfonii projevu, který tě zdánlivě uvězní v té takzvané realitě.

Jde o to, jak se poskládají „sklíčka“, tedy jednotlivá nastavení archetypů. Jako by to byly řady dominových kostek za sebou, skládající dohromady určitý obraz díky hodnotám, které na sobě nesou.

Je to úžasný, takovou spoustu záblesků uvědomění z toho božského světa jsem dlouho neměl. Až toho bylo na mě až moc. V tom přívalu se ztratíš. To byl asi ten nejnegativnější pocit, té ztráty ega! Svého kontinuálního vědomí. Pociťoval jsem to jako ztracenost, být bez něj. Jsme stále takové děti vesmíru, co si tady pobíhají a na něco si hrajou.

Takové kolektivní hry. Smích. Takový ptáček hraje jakoby takový Minecraft (počítačová hra na přežití se čtvercovou grafikou). Sleduje 5 bodů na přežití, mezi kterými kmitá a mezitím má konstantní vědomí. My jsme v takové zahradě Boha. Podobně jako my zde koukáme na ptáčky, On pohlíží na nás.

Kritika církve?

Kritizují se politikové, lékaři i umělci, ale církve ne. Dokonce ani ateisté je nekritizují, což je zvlášť podivné. Přitom by tak snadno mohli. Možná se bojí Boha.

Stačí se zběžně začíst do Nového Zákona a hned zjistíme, že se moc liší od toho, co říkají a dělají církve. Kupodivu to nikomu to nevadí.

Striktní výuka Krista a populismus církve, to je gigantický rozdíl v přístupech k věřícím! Kristus byl hodně velkým kritikem farizejství judaismu, ale nynější církev nekritizuje nikoho, patrně aby neodradila věřící, pro které je křesťanství spíše m vágním zvykem.

To Kristus rozhodně neměl v úmyslu, naopak, chtěl burcovat věřící a to se mu povedlo. I své učedníky upozorňoval, že nejdou rozšiřovat klid, ale svár.

Konání zázraků a překvapivé filozofické dedukce Krista jsou v příkrém kontrastu s rigidními obřady církve, to je do nebe volající rozdíl. Vždyť v církvi snad nikdo zázraky, ba ani léčitelství neumí. Nemají tedy Dary Ducha, jež jsou symbolem boží Přítomnosti v člověku.

Dříve se kritizovaly církve mezi sebou, protože spousta toho, co dělají, skutečně odporuje bibli. Např. nanebevzetí Panny Marie či jídla z krve zvířat, ale i to už dávno utichlo, ač rozdíly mezi sebou mají velké.

Proč si církve myslí, že je to tak správně? Zajímá ji snad názor svaté Trojice? Zjevně nikoliv. Jan Hus tedy byl jen nedůsledný reformátor, problém církve je daleko větší. Ale nikdo nemá zájem situaci změnit.