Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou Invocation I

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou

Klaus Wiese – album Baraka / Invocation I

 

Před meditací mi intuice dala vizi rozpuku Světla ve stromové struktuře. Zahájil jsem potažením Euphorie. To jsem se jen lehce rozvibroval a následne se rozdýchal. Pak jsem začal s Bufo. První potah, vibrace v těle mi příjemně zesílila. Při třetím potahu už jsem začínal mít problém si uvědomit, jak se mám nadechnout či vydechnout a zhoršilo se mi vnímání těla. Jako bych nevěděl, jak pohnout rukou. Nebyl to však nepříjemný či paralyzující pocit. Také jsem vnímal zhutnělý vzduch, jako by byl zenergetizovaný. Procházel i mnou, a já přestával vnímat hranice těla a mírně se rozplýval.

Pomalu jsem ulehal, čas zpomaloval a mé vnímání se zjemňovalo. Vše z lidského světa mi začalo připadat hrubé. Když jsem ulehl, vesmírné vědomí mi řeklo, že vše lidské je pro něj tuhé, jakoby vytesané do kamene. Lidé mu připadají pomalí a strnulí, za celé životy se jen pomalu mění. Ono je samý pohyb, změna, víření barev, symbolů, energií a výrazů archetypů. Rozjela se přehlídka tvořivého víření a vznešenosti a já se pod tou něžnou silou pozvolna a jemně rozplynul.

Pak nevím, jak to pokračovalo. Po chvíli jsem se dostal až k 10,5 dimenzi božského vědomí (číslování dimenzí podle center vědomí, které se dají zřetelně rozlišit), a To mi říkalo: Ty bys chtěl do 11. dimenze. Ale tam by ses úplně rozpustil, bylo by to jak pohlédnout božskému Architektu do tváře. K tomu byla vize, jak se dívám na nohy Adama Kadmona, zářícího božským vědomím. Jak mu zářily palce, až mne to oslnilo a přezářilo celý obraz. Vtom mě pohltila vibrace božského, jen jsem vzdychal silným napětím i jeho uvolněním.

Občas meditaci přerušilo něco z lidského světa, ale bylo to tak hrubé, tvrdé a neotesané, že chápu, že s námi nemají nic moc společného.

Chvíli jsem se také cítil uprostřed všech možných náboženských rituálů. Nevnímal jsem jejich detaily, ale tu podstatu – Boha a Jeho Atributy. Ze všeho zářila nebeská krása, vznešenost, dokonalost. A hlavně ta dokonalost, která se šířila vším. Vše „vymazlené“ do posledního detailu, pixelu reality. Za vším a ve všem fraktály. Některé jsem vnímal barevně v mandalách, ale možná to byly jen pocitové barvy.

Stoupal jsem virtuálně na vrchol hory do 8400 m.n.m., pak 8500, 8600 …, a najednou 9000 m., pak byla stratosféra, kde jsem ztuhnul, nebyl, jen jako Přítomnost. Zapomněl jsem, co znamená být člověkem, lidství se úplně vytratilo. Vědomí však zůstalo.

Návrat byl také zvláštní. Sestup z oblak bych to nazval. Zdálo se mi nadmíru nepatřičné vrátit se zpět, opět do svého světa. Ale postupně se vnímání kosmického vědomí vytrácela, řídla i jeho intenzita. Podíval jsem se na zmuchlanou deku před sebou a uviděl v ní dokonalý abstraktní obraz, jaký nevisí v žádné galerii. Dalo se v ní číst a studovat cosi zajímavého na hodně dlouho, jako by to byla mapa jiné krajiny, neznámé planety, v níž je zapsána celá její historie.

Nemohl jsem ani dlouhou chvíli pohlédnout na přísedící, bylo to nepatřičné vzhledem k tomu, kde jsem se pohyboval. Ale i to ustalo, a já se cítil zase člověkem tady na zemi a začal opět komunikovat, nejprve stroze, pak až ve větách. Ještě asi 15-20 minut dozníval ve mně pocit povznesení. Pak i ten se rozplynul a já měl pocit, jakoby se ani nic tak extra nestalo. Ale věděl jsem, že stalo.

Nevím jak příznačněji to nazvat, než-li božské vědomí, co ke mně sestoupilo, já ho viděl, cítil, prožíval… Ale pak zase skoro nic, jen lehká ozvěna s vůní Bufa ve vzduchu.

 

 

 

Z rozhovoru s Intagem těsně po návratu z prožitku:

To je, jako když se znovu narodíš. Musím hrát (na tibetskou mísu), protože ten kontrast obou světů je hrozný. Jsi Tam a pak tady. Všechno je tu úplně cizí, jakoby hrubé, tvrdé.

Lidské je ztuhlé, jako bychom se deset minut dívali na jednu fotku a pak se koukali na další. Tam je svět plný barev, tvarů, pohybu, dynamiky a nádhery. Nevím, jak ten pocit popsat? V něm je vše. Ten doprovázejí záblesky a cítění všeho. Tam je toho tolik, takový mega-cirkus (smích) dokonalosti. To nedokážeme vidět, dokud Tam nejsme. Je to tak zvláštné jiné a přitom tak blízko.

Spojil se mi tam Tibet, křesťanství, hinduismus (a patrně i další nauky) všechno je to v tom pocitu. Ukázal se mi vždy záblesk  učení (jako byl jen jednou ploškou mnohostěnu). Tam stále roste ona Podstata, to je v tom vnímání. Přál bych vám Tam být.

Intago mi dal dotaz: K čemu bys ji připodobnil, k jaké tvé minulé meditaci? Začalo to jako výstup. Byl jsem v určitém bodu a chtěl jsem dál, ale nemohl jsem – shořel bych. A pak se rozzářilo tělo Adama, prvního člověka. Začaly mu hořet nohy, proměnily se v záři, až to puklo. A byl jsem jinde, už nevím, kde (smích). Já si nepamatuji, co bylo pak.

Intago: Tak to funguje, ale bylo to ještě kratší, než jsem slyšel, celé to bylo do 10 minut?

A jaké je to nyní, ptá se Intago? Takový ticho, naplněný vibrací. Všechno je takové svěží.

Hodně let jsem Tam nebyl, v Té úrovni. A nechce se mi přemýšlet, kdy to bylo (smích).  Myšlení je Tam jen na pozadí. Jen takový šum a přes něj jede to Vědomí. A pak i ten šum lidského zmizí, už není vůbec.

Je to fakt úchvatný. Taková posvátnost toho světa, všeho. To se najednou propojí všechny duchovní nauky. Tak jsem to prožíval.

Intago: Bylo to neutrální? Neutrálně tísnivý. Kvůli té matematičnosti? Tý matematičnosti, a když zacítíš něco z lidského, je to jako když do plátna obrazu hodíš sekyru.

Výsledky mystiky

Po 28 letech procesu včetně pěti let v závěrečná mystické etapě MD je zřejmé, že pravá vysoká mystika je velmi dlouhý, dosti těžký a složitě dynamický proces. Je to cesta k soužití s božským, což není bez problémů. Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen nepatrně.

Etapa MD, nazvaná mystický důchod, plynule navazuje na etapu PO. Je podobná poslednímu ročníku vysoké školy. Už je velký nadhled z mnohaletých zkušeností, ale proces jede dál, jen změn je méně.

Je pro mystika z řady důvodů určitým zklamáním, protože není naplněním romantických představ o mystice, jež jsou popisovány v mnoha populárních knihách. Vše je přitom správně naznačeno v Novém Zákoně.

Mystika má totiž své přesné, lidem neznámé, duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Z nich vyplývají i limity dosažených schopností v každé inkarnaci. Není totiž záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti.

Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, což je populární iluze, ani úplné Poznání, harmonie a klid, protože to duchovní zákony neumožňují.

MD je o postupném zklidnění a stabilizaci rozšířeného vědomí. Je nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem mystika na Zem, což je opak toho, co čekal. Je mezi světy lidí a bohů. Lidský svět chápe daleko dokonaleji než dřív, ale božský je stále daleko.

Hlavním zlepšením je zesílení stálého ponoru, někdy až na 47,75 %. Tento velmi cenný pocit je klidný, neutrální, bez vizí. Je ale hodně drahý. Výrazným přínosem jsou i malé meditace několikrát denně s neutrálním ponorem i přes 48%, ale jen málokdy mírně dynamické.

Vliv božské intuice je velmi silný, doslova neustálý.  Je to aktivní soužití, trvalá přítomnost božského, jež je vnímáno v myšlenkách i pocitech.  Božské učí filozofii Stvoření, jež  je dosti těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná, ale i praktické a psychologické záležitosti.

Usměrňuje ho doslova ve všem, v každém rozhodování. Má zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíše, řekne či udělá, nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mystika upozornili.

Co mystik nechápe správně, to mu intuice hned vysvětlí, někdy svérázným způsobem. S božskými hrami, plnými symbolů a hádanek, si ale už umí poradit. To mu umožňuje pochopit i ty nejsložitější otázky.

Božské se také mystikovi o vše stará. A nejen v tomto životě. Vážné nemoci a nehody jsou téměř vyloučeny. Vše je podřízeno procesu. Vzniká velmi zvláštní životní styl, dosti náročný, jež ho má přivést k ještě vyšší důvěře k božskému, aby se zbytečně neobával toho, co stejně nemůže ovlivnit.

Jde tedy o dosažení kvalit, běžně nedostupných, rychlým a bezpečným duchovním procesem vedoucím do vyšších civilizací v příštích životech.

Podobně jako v minulých etapách se vše musí splácet zátěžemi. V literatuře jsou známé i jako temná noc duše a mají mnoho forem. Jsou limitujícím prvkem, což je až v MD zcela zřejmé. Občas proto dochází i ke kratším či delším výpadkům ponorů, spojeným se zvýšenou únavou.

Je totiž stále jen člověkem, nemůže mít božské schopnosti. Pokud je trochu využívá, musí být kompenzovány zátěžemi. Zvýšené ponory proto musí být kompenzovány i postupným omezováním dynamiky, pak i četností velkých meditací, až téměř zmizí.

Na počátku mystických procesů dostával zážitků daleko víc, než čekal, nyní naopak méně než by chtěl. Znamená to konec návštěv vysokých božských dimenzí v několikahodinových velkých meditacích s božskými vševyjadřujícími vizemi a pocity. V nich býval výklad filozofie Stvoření, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Ohromující mystické zážitky ho měly nasměrovat k Bohu, ale není možné je mít trvale, ani z nich nelze zcela Boha pochopit.

Jeho vědomí je již stovkami silných meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Tak nelze pokračovat donekonečna. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co mu chybí. Všechny částí vědomí musí přijmout neustálou přítomnost božské intuice jako hlavní Autoritu.

Dosud se zdokonalovaly vyšší části vědomí, ale nyní je třeba proměnit i střední a nižší části, což je dlouhý a těžký proces, pro který nejsou zážitky z velkých meditací vhodné.

Symbol kříže je symbolem člověka. Základním životním stylem mystiky má být askeze. Ta vyjadřuje odmítnutí běžného životního stylu. Co je mimo ní, způsobuje dodatečné zátěže.

Mystik nemůže dělat vše co by chtěl v duchovní i neduchovní oblasti, např. léčení či umělecká činnost. Má schopnosti božských Darů Ducha, ale když by je využíval, stahovalo by ho to dolů. Je božským veden k pasivitě a úplné esoterice, protože přináší klidný a intenzivní rozvoj. Čím více se blíží božskému, tím víc je vzdalován lidem

Nespokojenost ho vede ke sporům s božským, které mu však jen vysvětluje důvody toho. Další příčinou sporů bývají zátěže. Zde se dá docílit určitých změn, i když božské nechce snížit jejich celkový objem. Stále totiž musí překonávat množství překážek.

 Život mezi sférou lidí a bohů znamená jistou izolovanost od obou a to přináší problémy. Je to zvláštní druh oddělenosti od běžného lidského myšlení. Jeho vztah k lidem ani nemůže být harmonický. Zvýšené schopnosti vnímání mu totiž ukazují, že situace lidí je horší, než se zdá…

Proto je i závěrečná etapa mystiky obtížná a místy bolestivá. Ať se to mystikovi líbí nebo ne, MD takto probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku.

Do této etapy se dostalo jen málo lidí, všichni ji museli mít v životním úkolu. Ale i pro božské je hodně překážek jež Ji ztěžují práci s mystikem.

Až nyní chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. I pro božské je jeho učení zátěž, práce a povinnost. Je za to hodnoceno. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Všichni mystikové nemají stejné MD. Mystický proces se dá rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší přináší vzestup do dalších inkarnací.

Další vývoj procesu bude v neustálém zesilování Poznání i vlivu božského a v ladění zátěží, ponorů a schopností pro maximální efektivitu pro mystika i pro božské, jež také dosáhne vzestupu díky intenzivnímu procesu mystika.

 

Souhrn

Chuť žáby, aneb, co je MD

Za sebou mám již přes 250 meditací s psychedeliky v minulých 24 letech. Měl jsem dost info o radikálním účinku sekretu žáby Bufo Alvarius. Popularitu má velmi podobnou ayahuasce před více jak dvaceti lety.

Ostatně sledoval jsem její účinky na druhém. Byl to učebnicový příklad: Okamžitý nástup, velmi vysoký ponor do vysoké božské úrovně a prožívání až matematické Dokonalosti v nekonečné Věčnosti. Jen na velmi krátkou dobu několika minut.

U mne to však probíhalo jinak. Hudbu si božský Režisér tripu vybral zpěv Lisy Gerrard. To znamenalo, že se do vysokých božských úrovní nepůjde.

První nádech a nic. Při druhém už se začalo vědomí měnit a třetí nádech bez pomoci už šla dýmka udržet jen těžko.

Velmi rychle jsem se v transu ponořil do božské intuice o trochu víc než 49%, ale byl celkem klid. Jen dokonalé vnímání hudby, jež neznají ani virtuózové. Tento božský neutrální pocit jsem zažil už mnohokrát. Ba několikrát i silnější.

Ale nebyly žádné vize fraktálů ani vyševyjadřující božské pocity. Když jsem nad tím vyjadřoval podiv, bylo mi neustále vysvětlováno, že jsem v poslední etapě mystiky, jež říkají mystický důchod.

A ten, jak vyplývá z názvu, je úplně jiný než minulé etapy, což jsem před pěti léty, když začal, vůbec nečekal. Prostě zklidnění a stabilizace procesu na jedné straně a zesílením stálého božského pocitu až na úžasných 47,5%

Tato etapa MD je nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem do lidského. Je opravdu konec s vytahováním do vysokých božských dimenzí v meditacích, ukázky Jejich života a vysvětlování jejich vysoké filozofie, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Božské jsem sice prožíval silně, ale jen tři až sedm hodin v meditaci každý měsíc či dva.

Rozšířené vědomí je totiž už stovkami velkých meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Tak nelze pokračovat donekonečna. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co chybí.

A tím je neustálé aktivní soužití, neustálá přítomnost božského. Nyní je vlastně neustále přítomno, i když trochu slaběji než v meditaci. To je vysoká mystika.

Tento pocit je velmi cenný, krásná Hra Vznešenost, ale je hodně drahý. Musí se splácet zátěžemi a ty jsou limitujícím prvkem, což je až v MD zcela zřejmé.

Místo filozofie Tvoření z vizí a božských pocitů jen její verbální vysvětlování jako na božské filozofické fakultě. I ta je dost těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná.

Je to v literatuře nepopsané, dost těžko zvládnutelné. Všechny částí vědomí musí přijmout božskou intuici jako hlavní Autoritu.

Ať se to mystikovi líbí nebo ne, takhle to prostě probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku..

 

Po patnácti minutách už mi naznačovali, abych meditaci ukončil, ale uprosil jsem je ještě na jednu skladbu. Na jejím konci už byla únava trochu znát, i božský pocit slábl.

Na konci meditace jsem měl v ústech zvláštní chuť jež opravdu připomínala žábu, podobně byla cítit v celém pokoji.

Je opět jasné, že o tripu, tj. velké meditaci, rozhoduje jen její Režisér, nikoliv konkrétní psychedelikum. To má jen malý vliv na obsah. Rozhoduje jen o rychlosti nastoupení, síle a délce zážitku. Záleží ovšem na jejím množství a hlavně na setu a settingu, tj.nasměrováním se na druh zážitku, což se bohužel málo dělá.

Takovouto meditaci bych prý mohl mít jen jednou za rok. Pokud bych ještě více přijal božskou vůli, i častěji.

Žába nakonec není něco extra, pro zkušeného mystika je jen zesílením toho, co už dobře zná. Pro úplného začátečníka je to ovšem velký šok.

Druhý den strašná únava a další zátěže, to už znám desetiletí, ale do toho pozvánky na malé meditace. V jedné mi dali dokonce jen o malinko slabší božský pocit, byla i jen o trochu kratší. A to pouhým poslechem hudby a deckou červeného vína!

Když jsem si v jedné takové malé meditaci postěžoval, že mi božské dává málo informací, poslala mi alespoň vizi, jak letím proti skále. Nárazem jsem se nezabil, ale pokračoval dál. Bylo jasné, že nikdy není ničemu konec, vše má kontinuitu, i sama smrt.

Tyto zesílené malé meditace s ponorem do 48,5% jsem měl týden, pak mírně poklesly jako dříve.

Hypergeniální pragmatik

V malé meditaci mi opět božské ukázalo Sebe, jako Zdroj nekonečné Moudrosti a tvořivé Dokonalosti. Dej mi víc Sebe, prosil jsem. Ale kdo to zaplatí, reagovalo božské. Myslel jsem si, že platím zátěžemi až dost, tak jsem požádal, aby mi dali Oni ze Svého. Mají přece Všeho nekonečně!

Tady ti nikdo nic zadarmo nedá, odpovědělo božské. Nakonec jsou Tu rádi, že je to s lidmi tak, jak je. Jak to, copak nechtějí jejich duchovní růst, vždyť jsou za to i hodnoceni? To Jim nevadí, že lidé o Bohu mají samé mýty a pohádky?

Je dost problematické s lidmi pracovat. Dělají to jen Ty božské síly, které to mají v úkolu, jako jsme i My…

V další meditaci mě vysvětlovali základní fakt, že lidský a božsky svět jsou vlastně pevné odděleny. To je pravidlo hierarchie.

Nemohou se dotýkat, stýkat. Tak jsou rozdílné hlavně v inteligenci. A mystika, která to narušuje, pak doplácí na střet obou. Indické kasty nejsou přežitkem, mají svůj předobraz v Království božím.

Bůh se svou hierarchií je zkrátka Hypergeniální pragmatik, což skoro nikdo neví… Naše romantické představy o Něm jsou prostě liché…

Esoterika mystiky a Žabí let

Esoterika mystiky

Když jsem žádal božské, aby mi vysvětlovalo více, dává mi mnohé podrobnosti o tom, co ještě úplně nepřijímám. Jak je vše daleko dokonaleji promyšleno a uděláno, než si myslím. Něco se mi nelíbí, ale je to jen proto, že neznám souvislosti, vlastně je nezná nikdo z lidí.

Hlavně nechápu, jak může inteligentní člověk, v jiných oborech na výši, mluvit o náboženství takové naivity a věřit jim. Dokonce i teologové a religionisté!

Léta se lidem snažím trochu rozšířit obzory, ale dopadá to katastrofálně. Logické argumenty je nezajímají, ba dokonce odpuzují. Drží se dogmat, nebo zcela naivních smyšlenek a úplně jim to stačí! Kritické myšlení jim zcela chybí, drží se své víry, aniž by měli Dary Ducha, jež by správně měli mít, a nejsou ani ochotni vyzkoušet metody slavných mystiků prohlášených za Učitele církve… Jejich dětinská hra na duchovnost jim zcela vyhovuje a dělají, jakoby jiná ani nebyla! V jiných oborech mají kupodivu daleko lepší chápání.

Vždyť mystika je věda jako každá jiná a není tak těžké do ní proniknout! Přesto o to není zájem, ale naopak odpor. Takový nepochopitelný paradox je to. Přesto je naprosto logický! Ostatně před tisíciletími v době Starého zákona to bylo stejné. Ani prorokům, jež přinášeli aktuální slovo boží, ani Kristu se to nepodařilo změnit, a věděli o tom.

Je tomu tak dokonce i v jiných náboženstvích a duchovních směrech po celém světě! Proč je situace neustále tak tristní?

Udělali z náboženství selanku, což se zcela příčí Bibli! To jsou skutečnosti jež dosud neumím pochopit ani přijmout. Přesto to má logiku a nemám to měnit po svém.

Mystika člověka postupně předělává. Sice jinak, než původně očekával, cestou chápání logických souvislostí, a to i zcela obyčejných. Vlastně je to zesílený nadhled, čili vhled.  To, co známe pod pojmem silná intuice.

Je i pro něj těžké pochopit, že lidstvo je daleko víc iracionální, než se zdá, zvlášť v duchovním směru. Víra je synonymem iracionality, jež jim vyhovuje, umožňuje si ji vytvořit podle svých představ. A s tím nelze hnout, vlastně úplně předělat vztah. Na logické argumenty reagují iracionálně, postupně čím dál více agresivně. O své víře odmítají diskutovat.

Náboženství však není něčím mimo logiku, ale logikou samou. Co s tím? V podstatě se nedá nic dělat, ba ani nemá. Výsledky osvětových pokusů jsou kontraproduktivní. Často je proto lepší říci méně, než více a se všemi detaily.

Je třeba brát realitu takovou, jaká je. Nikoliv jaká se zdá být, nebo jakou bychom ji chtěli mít. Skutečná mystika je hlavně neustálou podřízeností Bohu, který denně a detailně vede. Kdo to ale chce chce slyšet, nebo dokonce přijmout?

Mystika navíc obsahuje skutečnosti, popsané i v Bibli, jež však nejsou přijímány, protože jsou nepopulární. Je tedy vlastně opakem toho, co je přijímáno téměř všemi věřícími. Změnu nelze provést rychle a snadno a ani přímočaře, ani desítky, ba stovky inkarnací nestačí.

Co je za tím? To vysvětluje božská logika, tedy duchovní zákony. Podle této filozofie je vše dáno nastavením kořenových archetypů a z nich vyplývá i vztah k duchovnosti. Změnit ho je téměř nemožné, zejména ne lidským úsilím.

Jen neparný zlomek lidí má v duchovním úkole skutečnou mystiku. Je tedy tím, co se běžně označuje jako esoterika, ale v pravém významu slova. Skutečný mystik to nemůže ignorovat a ve svém veřejném působení má vždy dbát pokynů božského.

Logické přece je, že čím více se člověk přiblíží Bohu, tím více se vzdálí lidem. I tak zřejmá skutečnost je však lidem nepřijatelná. Je lépe jim nechat jejich duchovní pohádky, protože stejně nic víc nepřijmou. Mystik hodně ví, ale téměř nic nemůže sdělovat. Nepochopili by to, nepřijali, poplašilo by je to a odradilo. To je ta pravá esoterika.

Vysvětlovat tedy logiku mystiky a diskutovat o tom  se proto ukazuje jako nejméně efektivní, ba kontraproduktivní. Božské používá daleko dokonalejší skryté metody, protože zná všechny souvislosti, lidem nepřístupné.

Dokonce ani psychonautům, kteří se s pomocí psychedelik dostávají do mystických stavů, jež ani nechápou a postupně se u nich objeví temná noc duše, ale to se jim ani nemá říkat, aby je to neodradilo. Stejně se s tím nedá nic dělat. Musí si pomoci sami.

K problémům se zátěžemi a limity se mystikovi přidává i izolovanost od společnosti. Zesíleným vhledem vnímá skryté předstírání, tedy farizejství ve víře, a to není příjemné.

 

Žabí let

V malé meditaci, ve kterých mi teď několikrát denně, mi někdy dává intuice pocity jako v těch, co bývaly kdysi jen s psychedeliky, reagovala na dotaz, zda bych mohl vyzkoušet žábu, jež se nyní stala u psychonautů slavná pro silné, ale krátké mystické zážitky.

Náhle jsem jakoby v kotrmelcích padal, prolétával světy bohů a božstev a užasle prožíval útržky Jejich dějů. Abstraktní, nám nepochopitelné děje, jež naši inteligenci giganticky překonávají.

Nakonec jsem dopadl a rozplácl se na betonové zemi a jakási špička boty Boha mne ještě rozmázla jako nedopalek cigarety. Tak jsem zažil, i když zeslabeně, to, co bych prožil při žábě Bufo Alvarius…

Osobní archiv

Osobní archiv

Po mnoha letech jsem si dělal pořádek v archivu a procházel doklady téměř čtyřiceti let mé duchovní práce. Měl jsem najednou všecky hlavní události pohromadě, což vybízelo k úvahám, jaké to vlastně bylo a jak se realizovaly moje původní představy.

Nakonec mne božská intuice vyzvala do malé meditace. Dala mi pocit 48%, jež je již dosti božský, mnoho meditací jsem v takovém ponoru měl. Říkala – vidíš, taková je mystika.

Napadlo mne, jak bych se tvářil, kdybych na začátku věděl, jaká opravdu je. Určitě by mě to hodně překvapilo, mnohému bych nevěřil, jak je podivná a přitom velkolepá a těžká.

Skutečná mystika se však stejně nedá popsat a už vůbec ne pochopit. Tak je odlišná od představ o ní i od běžného života.

Co umějí všechna duchovní učení dokonale, jsou romantické reklamy na ni. Vlastně pohádky pro dospělé. Těmi jsem také prošel, cesta byla vlastně logická. Úplnou pravdu neřekne nikdo a to má své důvody.

Našel jsem v archivu z počátku mé práce křesťanské, jogínské a buddhistické texty, které ve mě zanechávají již jen úsměv. Už tehdy jsem tušil, že to bude složitější. Že je asi Něco, co tyto, tak rozdílné texty spojuje. Oslovili mne jen křesťanští mystikové. Ostatní ne, tušil jsem, že je to jen reklama na mystiku.

Když jsem po letech pochopil, že naprostá většina duchovních informací jsou jen řeči bez jasného výsledku, hledal jsem jinde. Různé zázraky z psychotroniky a spiritismus alespoň něco dokazovaly. Ovšem těch, co to uměli, mnoho nebylo a já tehdy žádné schopnosti neměl. Z učebnic jsem se naučil hypnotizovat a prvními mými úspěchy byly regrese přátel do minulých životů. To bylo tehdy velmi populární. I o regresích se mluvilo jak o všeléku, ale zkušenosti ukázaly, že to tak prosté a jednoduché není.

Až holotropní dýchání a channeling, což je metoda komunikace s tajemnou božskou intuicí, byly jasným startem do skutečné mystiky a mého veřejného působení. Přednášek jsme měli hodně, skupina se rozrůstala. Ale i tehdy jsem měl naivně-romantické představy, kam až se dostanu.

Přání bylo matkou myšlenky, ty byly určující. První mystické zážitky byly úžasné, ovšem tvrdý zásah tísnivých meditací mi brzy ukázal, že to není selanka. Mystika je totiž škola, kde Učitelem a Autoritou je naše vlastní intuice se svou složitou hierarchií a jasnými záměry výchovy.

V archivu jsem našel i texty z knih, jež jsem s přáteli vydal, i plány mnoha přednášek. Rovněž záznamy mnoha debat na webu, které většinou přešly do hádek. Až postupně jsem si uvědomil, že skutečnou mystiku lidé vlastně odmítají. Marně v ní hledají realizaci svých nenaplněných přání.

Ani jsem si neuvědomil, jak mne mystika pomalu a plynule předělává. Jak se intuice stále více zapojuje do mého vědomí. Zdálo se mi to zcela přirozené. Jen jsem nechápal, proč ostatní mluví tak naivně. Nechápou ani základní souvislosti, a nejen v duchovnosti.

Až před několika lety jsem do detailů pochopil, že mystika, tak jako vše, má své přesné, lidem neznámé duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Lidé si přejí to, co nemohou dostat a nikdy nedostanou.

Je vlastně naprosto logické, že skutečná mystika je jen pro hrstku lidí. Ostatním stačí romantické představy, případně drobné pokusy psychonautů s transovními stavy, vyvolanými holotropním dýcháním či psychedeliky. Ale ani ty nemají domyšlené do konce a filozofickým obsahům se vyhýbají.

Jaká mystika skutečně je, se jim prostě nedá říci. Nepřijali by ji. Ale i její náhražky pro ně mají význam v jejich těžkém životě. Je to vlastně zcela neznámá věda, v zásadách podobná jiným. Dává hodně, ale ne přesně to, co slibují duchovní knihy.

Mystika není ráj lidských přání a představ, ale naprostá logika výchovy s podřízeností božským zákonům. Má tedy i své limity v každé inkarnaci.

Není záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti. Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, ač mýty o něm jsou tak populární a rozšířené.  Je to nenaplněná touha po selance.

Skutečná mystika má tři hlavní problémy, běžně neznámé: Zátěže, limity trvalých mystických schopností a malá možnost jejich realizace.

Mystikové by si přáli trvale mít daleko víc božského, což znají z nemnoha velkých meditací a ještě za to neplatit zátěžemi.

Při své Jinakosti plné paradoxů je skutečná mystika vlastně zesílením, soužitím s  intuicí. Jenže právě proto ji ego nechce. Raději si ji nahrazuje představami, aniž by uvolnilo prostor daleko vyšší inteligenci. Boj proti egu skrytě nahrazuje jeho posílením a vytvářením nových iluzí!

Přesně tedy opačně, protože skutečná mystika vede ke konci iluzí, které měli dokonce i slavní mystikové, prohlášené za svaté! Tak moc je mystika obtížná a málo schůdná. Konec duchovní Cesty je vlastně v Nekonečnu! Věčně se budeme mít co učit!

 

Hierarchie božských světů

Božské mi ve vizi ukázalo, jaké je mezi božskými světy kastovnictví. Hinduismus v tomto skutečně vychází z duchovních zákonů. Je mnoho božských světů vzájemně ovlivňovaných hierarchicky.

Neexistuje tedy jediný společný svět, ale jejich světy jsou odděleny podle stupně Dokonalosti, tzv.dimenze. Každý je totiž jiný, v každý má jiný životní styl. Mají vhled do nižší dimenze, ale pohled do vyšší je pro ně už problém.

Nedokážou ji plně pochopit, protože překračuje jejich schopnosti, inteligenci. Mohou se tam podívat, ale jen na krátko a jen něco si z toho odnesou. Je to prostě exkurze do téměř neznámého světa. A i za to musí zaplatit, protože dostali, co jim vlastně nepatří, tam doma nejsou.

Stejně je tomu i u mystiků. Božské ani všem neumožňuje se do Jejich světa naplno podívat. A když, tak jen několikrát. Více dostanou jen nejvyšší mystikové, kteří to mají v životním úkolu. A hodně je to stojí v zátěžích, temné noci duše.

Psychonauti nemají tolik zkušeností a často si své tripy chybně vysvětlují, protože většinu informací pozapomenou. Dostávají tripy přesně na míru a mnohé důležité v nich ani není, aby je to neodradilo.

Ani si neuvědomují, že někdo neznámý musel jejich trip připravit pro zamýšlený účel, že to není jako vejít do neznámé planety.

Ale i to je správně. Nepočítá se s tím, že je to pro všecky. I zlomek Poznání naprosté většině stačí. Nevadí, že se církve i esoterikové mýlí téměř ve všem. Naše civilizace na víc prostě nemá.

Představa, že všichni jsou si rovni a žijí spolu s Bohem a Kristem, je naivní, ač vše má stejný základ. Základní úkol Stvoření, tj.Sebepoznání, by jinak nešel uskutečnit.

Kapitola mystiky č.275

Bůh jako Filozof

Po příjezdu do Liberce mne napadlo, že by tu mohla být velká meditace, jež nebyla už tři měsíce. Ale božské, že ne, jen malé. Dává mi už tři měsíce jen 47,5% někdy až 47,75%. Tak jsem chtěl aspoň silnější, jak byly dříve, alespoň 48,75%. Prý by mi dali, ale jen krátkou, neutrální a klidnou.

Božské mi dalo 48%, docela dlouhou, což už jsem dlouho neměl, ač dříve byly běžné. Tento ponor je už totiž zjevně božským, kdeže na něj ubohý lidský pocit má…

Prý mi ho za určitých podmínek občas dají… Ponorem prostě šetří…

A jen jsem to dopsal, pozvali mne na další malou meditaci a zas mi dali 48%, abych ji přijal jako velkou a tedy začátek nové kapitoly 275…

Po chvíli mě pozvali ještě na další a dokonce mi přidali ponor až na úžasných 48,5%, chtěl jsem i trochu informační dynamiky, ale jen mi ji  zaznačili: Ukázali mi životní styl, který mají. Jakoby jen filozofují, hrou zkoumají nekonečně složitý Život.

Série malých meditací pokračovala, jako bývalo i dříve až týden po začátku nové kapitoly. Už jsem myslel, že tyhle série malých silných meditací už nebudou, ale naštěstí jsem se mýlil.

Když jsme si vzpomněl na debaty na webu, hned mi ukázali, že prostě nemají úroveň, ač se lidé snaží co nejvíc, na božské ani mít nemohou…

V dalších mi dokonce v nejsilnější části skladby Lisy dali 49%. Úplný vodopád božského do mne vletěl až ve mne skoro nic člověčího nezůstalo…

Ale pak únava už zesilovala, a to kazí vnímání  božského. Druhý den malé meditace v neztenčeném ponoru pokračovaly, staré dobré časy se vrátily. Chybí mi v nich jen dynamika, vysoká filozofie. Ta je prý dražší, ale hlavně mě moc urychluje a moje etapa je o zpomalování procesu. Škoda.

Přemýšlím, kolik by lidé za tyto božské pocity zaplatili, které se do mě vždy do tří vteřin vevalí. Asi hodně, i když většina by se jich hrozně lekla.

Je to parádní. Po třech dnech dlouhé série malých meditací mi omezili ponory na původní hodnotu, prý to bylo moc drahé. Ponor 48% dostávám už jen ojediněle

Hudba mi tu jde daleko hlasitěji do sluchátek, až mne ohlušuje a to velmi pomáhá…

Kdo zažije tohle, nepotřebuje ani víru, ani bohoslužby, ani kněze s jejich ornáty, mšemi a svátky včetně legračního Santy. Církev se staví mezi člověka a Boha a často spíše překáží… Tak tomu bylo vždy a všude…

Toto je náboženství, jež by měl každý křesťan znát, ne ty prázdné řeči prelátů či zprávy o církevních restitucích a zneužívání nezletilých…

 

 

Zesílení vlivu božského

Večer v malé meditaci v ponoru 48% jsem opět žádal o velkou meditaci, jež už dlouho nebyla. Božské nejdříve odmítalo, že je s nimi konec, už je nepotřebuji, ale nakonec souhlasilo. Materiálu jsem ale spotřeboval nezvykle moc, aniž by se to nějak moc projevilo. Prosil jsem o dynamickou s vizemi i vševyjadřujícími pocity, ale dali mi jen něco.

Téma meditace určilo božské. Ponor mi dalo až 49% a byl klidný, neutrální. Není důvod mi dávat jiný. Vizí bylo málo a nevýrazné. Pamatuji si na DNA šroubovice, či a jak mne táhnou Vzhůru.

Ty jsi vlastně Já, tak začala božská přednáška. Já božské jsem tě naprogramovalo a pak vyvrhlo ze Sebe. A teď tě táhnu k sobě. Zrovna hrála skladba meditační hudby, kde se ozývaly dunivé rány. Božské to připodobnilo ranám osudu, které mi dává při cestě zpět k Němu.

V přídavku se mě božské otázalo, zda jsem si všiml, jak Jeho vliv ve mne roste. Souhlasil jsem s dalším zvyšováním. Jde tedy o zesilování intuice, intenzivnější soužití s Ním.

V meditaci je vliv božského velmi silný, jak mi ukázalo, když jsem chtěl cosi udělat s přehrávačem a nešlo to, neboť to božské zablokovalo. Jde však o to, mít ho silný neustále.

Čím blíže jsi ke mně, tím víc Mne vnímáš a víš, že Můj vliv na tebe zesiluje. A to znamená i vyšší přijetí Boha. Čím se to projeví? Prostě se proces zase posune víc k božskému. Prostě silnější mystika.

Když jsem se v přídavku zeptal, co jsem ještě nezapsal, božské řeklo, že vše je to součást božské Hry. Když jsem se ptal na mou současnou etapu mystiky, říkali, že ze mne udělali jakousi trysku, či turbínu, kterou ozařují druhé lidi. A to má velký význam i pro Ně, tak se mohou dostat ještě výš, ale i zde jsou určité meze jež nelze překročit.

Pak už bylo jen klidné vnímání hudby, a pak mi dali jasně najevo, abych meditaci skončil, i když jsem říkal, že dobrovolně neodejdu.

Zajímavé je, že nechtěli, abych nejnovější poznatky dal do knihy. Božské nemá konec, takže jakmile někdo dokončí své závěry, je mu dokázáno, že mnohé ještě nepochopil… Neustálým doplňováním textu božské vlastně nutím, aby mi ukazovali to, na co ještě nemám právo.

Malé meditace následovaly a měly kupodivu ponor jako dříve, často až 49% a byly docela dlouhé. Nebude to ovšem tak často jako dříve.

 

La Petit

La Petit

(malý, drahý, milý)

Co odezněla nejsilnější část jsem si poznamenal: Wim Hof funguje, ale Bůh JE!  Jak právě zažívám v meditaci… č. xxx? (asi 3 hod od zač. meditace, tedy cca ve 2h v noci)
za tónů: Klaus Wiese – Yoga IV.mp3, Soma I a II a podobných energeticko-ambientních skladeb.

Dozvuk byl asi až do půl 6. ráno, to jsem byl už zase sám v sobě a hudba už mi dělala jen kulisu. Ale začalo se doma vstávat, tak jsem stejně zabral pak asi jen na 1h, než mě pro změnu začali burcovat různé telefony… Jak mám někdy pochybnosti, jestli vše opravdu dělám správně a naslouchám-li skutečně vyššímu vedení, tak pak přijde to úplně jasné procitnutí jako teď v meditaci. Prostě ta boží síla, to se nedá vymyslet, ignorovat nebo oštítkovat jako jakýsi dočasný přelud mysli, nebo snad jako bujnou vymodlenou fantazii, jak si snad mnozí myslí o mysticích středověku a jejich vidění shůry… Božská přítomnost je jasná, jako pocit chladu při přívalu studené sprchy. A i když není ponor tak silný, že by mě úplně pohlcoval a lidské by zmizelo na chvíli zcela, jak se mi dělo před lety. I tak prostě obklopuje vědomé já ze všech stan, jako by člověk byl v Zorba kouli a čelil přílivu moře.

Z počátku jsem se obával, zda mě vůbec táhnou do meditace a vytrhnou jen mírným transem z otupělé mysli??, to jak už na mě šla k večeru lehká únava a meditace kvůli nemoci byla několikrát už odsunuta. Asi efekt dlouho abstinujícího? Či spíše postupně zvýšená senzitivita 20 lety meditační praxe  …a příjemná tedy až na ranní dojezd nebyla, spíše napínavě drásavá a za to obsažná a mírně dynamická, za což jsem rád. Lepší jak fádní lebedo. Ale už po 2 hod jsem toho napětí, nevím vlastně z čeho, když zase tolik se nedělo, začínal mít vážně dost, hledal jsem mezi silnými dunivými mírnější skladbu, všechny se ovšem rozjely po chvíli kdy jsem zase ulehl, ego nemělo prostor… klidně jak jen lehce bublající peřeje na Vltavě se to přes mě valilo odnikud nikam v bezbřehém bezčasí hyperprostoru, a dělalo si co chtělo… po chvilce kouknu na hodinky a vždy o hodinu více… mě uběhla jen chvilka pomyslného času.

Ale ten Pocit, to nevím jak vystihnout, navíc už ho od 6h ranní zase nemám…

Aitosh – intuitivní malba, PC grafika Lora Green 2019

A jak se bude ptát RI, silný ponor asi přes 3,5h méně než 50%, ale přes 49 určitě. Pak další cca 4h okolo 48% střídavě. V první fázi větší dynamika s náznaky božské jinakosti, matematičnosti a dokonalosti i věčnosti a hl. všemocnosti… Na řadě abstraktních proudů a sem tam i symbolicky konkrétně ukázaly mnohé atributy.

Kristus je růží na oltáři židovské víry. Paradoxně tím jak ho židé nepřijali, jsou stiženi temnou nocí na přiblížení se k Němu. A to se sebou také nosí do světa. Je to jejich úkol, v tom jsou vyvolení, nesou pochodeň božského světla do veskrze barbarského světa.

Po meditaci nechuť sdílet co jsem prožil, i pocit nemožnosti to sdílet, když slova na to nejsou. On prostě Je jaký je, a hotovo. Nač to rozvádět, kdo nezažije, ten nepochopí. A kdo nechce vidět, nikdy nespatří…

A co to la petit? Druhý den jsem se zajímal, proč mi to v meditaci intuice sdělila? Že to jsem já pro ně, mi řekla. Beru to jako pochvalu po 20leté meditační praxi, které jsem měl na jaře výročí.

židovská Synagoga v Růžové ul. v Praze – PC grafika Lora Green 2019

Problémy mystiky

Dvě chyby mystiků

Spousta mystiků dělá tu chybu, že se bojí uvidět Boha, jaký opravdu Je. V Jeho nekonečné Velikosti, Moci, Dokonalosti, nevyzpytatelnosti i paradoxnosti. Nechtějí se zbavit svých pozemských představ o Bohu jako hodném dědečkovi na mráčku, který nás lidsky miluje a vše odpustí.

Jen mystický zážitek vyššího stupně by je navždy zbavil těchto iluzí. Poznali by, že Bůh je daleko větší, dokonalejší, lidem vzdálenější. Tedy zcela jiný než si dovedli představit. Takové Poznání způsobuje otřes a ohromení, takže se ho mnozí podvědomě i vědomě snaží nezopakovat či se mu úplně vyhnout. Nechtějí se zas až tak moc stát mystiky.

Tím je ovšem jejich stupeň přijetí Boha nízký a proces proto není tak intenzivní, jak by mohl být. Tuší to, a jako náhradu se začnou starat o druhé, pomáhat jim, obětovat se pro ně. Tím však udělají další chybu, jež ještě víc zbrzdí jejich proces.

Jakýkoliv kontakt je, úměrně svou intenzitou, vazbou, jež způsobuje vzájemné vyrovnávání a ovlivňování. To mystika poškozuje, zpomaluje.

Táhnout kdekoho do mystiky, byť nechtěně, je nerozum. Je vhodná jen pro velmi málo lidí. Mnoha lidem může způsobit problémy se psychospirituální krizí.

Je to klasický příklad rozdílu naší a božské logiky. Chceme si po svém získat zásluhy, ale nejsou na pravém místě. Přitom chápeme, že každý učitel musí nejprve získat učitelské schopnosti praxí a učit až pak.

Navíc péče o lidstvo je věcí Boha, ne jejich. Kristus měl tento úkol, ale ostatní takový nemají.

V životopisech mnoha mystiků vidíme tento problém. I když byli na svou chybu božským upozorňováni, stále se chtěli obětovat pro druhé, až na to doplatili.

Jistou skupinu mystiků pronásledují v procesu démoni a proto velmi trpí. Taková byla např. sv.Kateřina Sienská. Uvědomují si své zatížení a pomoci druhým se snaží pomoci sobě, což není vždy na místě.

Jiní odešli do pousteven, klášterů, do pouště atd. Nejlépe jim bylo ve společnosti jim podobným, kterých však nikdy nebylo mnoho. To vede k určité izolovanosti mystiků, osamělosti.

Je potřeba se ptát božského a dbát Jeho rad, i když jsou jiné, než bychom si přáli. Vede nás daleko dokonaleji, než si myslíme. Tento problém konfrontace přání mystika s reálností procesu je všeobecný. Každý by chtěl mít proces podle svého, ale on má přesnou logiku.

Na druhé straně je silný mystický proces spojen se zesílením zátěží v temné noci duše. Je trvale těžší a jen málo lidí ho zvládne dělat několik desetiletí. Vše je dáno konkrétním nastavením, z něhož vyplývá duchovní úkol.

 

 

Nepopulárnost mystiků

Nepopulárnost mystiků se projevuje v mnoha oblastech, nejen v duchovních, kde přinášejí zcela nový pohled jak má vypadat. Je daleko od přání, jež laikové mají.

Iluze se však netýkají jen této oblasti. I v běžných neduchovních oblastech panuje spousta iracionalit, nelogičností, mýtů a iluzí, např. v oblasti politiky a národnostního cítění. Jak o nich mystik promluví na veřejnosti je zle, protože má vše podloženo argumenty, které však ostatní vůbec nechtějí slyšet.

To je to, čím se od nich mystik liší. Musí se držet logičnosti, kdežto ostatní si mohou vymýšlet co chtějí a věřit tomu. Jejich představy v realitě života většinou nefungují, ale to jim příliš nevadí. Vše si vysvětlují podle svého a odmítají o tom debatovat, či jen o tom přemýšlet.

Je jistě nepopulární tvrzení, že konflikty mystiků s okolím jsou zákonité. Proto je lépe, když žijí v ústraní. Příliš se vymykají běžnému průměru a nejde s tím nic dělat.

Tyto spory popisuje to i veškerá mystická literatura, včetně bible a životopisů svatých mystiků.

 

Spory s božským o mystický proces

Mystický proces je vlastně škola a i v něm dochází je sporům žáka a Učitele. Každý vidí proces ze svého, značně odlišného, úhlu.

Častou příčinou sporů v MD jsou limity mystiky. Dary ducha, jež mystik dostává jako výraz jeho úrovně by chtěl mít větší. Hlavně mu vadí konec silných meditací, MD je o zklidnění procesu.

Ví, že se dostal daleko, ale chtěl by ještě víc, protože si uvědomuje obrovskou vzdálenost lidského k božskému.

Darů dává božské velmi opatrně, protože snižují efekt procesu. Snižují i přínos, který samo z procesu má, jež potřebuje pro své účely. Úspěchy mystika jsou i Jeho úspěchem a vzestupem.

Nespokojenost s mystickými schopnostmi ale vede ke sporům s božským, které vysvětluje, že to co má mu stačí, jinak to být nemůže.

Druhou příčinou problémů jsou zátěže, pro mystika nepříjemné. Podle jeho pohledu se má jeho stav stále zlepšovat úměrně času a snahy přiblížit se božskému. Myslel si, že v MD už nebudou, ale to je omyl. Zvlášť špatně snáší, když se mu situace, byť jen dočasně, zhoršuje. Božské však vidí mystiku jako askezi.

Až nyní mystik chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. Božské ho potřebuje pro vlastní potřebu a růst. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Problém je v tom, že je stále člověkem, nemá velký nárok na božské, ani jako pokročilý mystik. A pokud božské dostane, musí si Ho jakoby zaplatit zátěžemi.

 

Nezná, ani nemůže znát duchovní zákony,  a z nich vyplývající limity mystiky. Nemá přístup k vyhodnocování přínosů zátěží a ceny darů. Vždy je v podřízenosti k božskému. Tím je konflikt na světě a je vlastně neřešitelný.

Ve sporech tedy vždy tahá za kratší část provazu, ale stejně se mu podaří jisté úlevy či změny prosadit. Mystik musí hodně vědět o zákonitostech mystického procesu, aby mohl o změnách správně jednat s božským.

 

 

Limity mystiky

V mystice je téměř vše jinak, než se o ní píše ve většině knih o ní. Jedním z mýtů je, že vede až k Bohu a k ukončení inkarnací už v tomto životě. Prý mystik dživamukta je již za živa osvobozen. To však duchovní zákony neumožňují. Že se to toho nikdo v historii nedožil kupodivu nikomu skoro nevadí.

Mystik je zklamán, když po desetiletích v poslední etapě procesu nedostane to, oč usiloval. Maximální možné výsledky jsou daleko slabší. Dostane jen něco, ale i to je vlastně hodně.

Důvodem je běžně neznámý fakt, že božské stavy lidem nepatří a pokud je trochu dostanou, musejí se kompenzovat zátěžemi známými jako TND.

Výsledkem mystického procesu tedy není Bůh, ani bohočlověk, ale člověk, který má silné napojení na božské, z něhož čerpá. Člověkem ale vyzrálým, jež má zčásti božské kvality a přístup k Jeho schopnostem zejména porozumět životu.

Mystika tedy není o tom stát se Bohem, ale soužití s Ním. Hlavně je dokonale připraven na další životy a další intenzivní vzestup v nich.

 

Pomoc intuice v krizi

Je málo známé, že božská intuice neustále sleduje, co se s námi děje. Podle svých pravidel s námi jedná. Jednou je více aktivní, jindy méně. Jde Jí o to, abychom se co nejvíc naučili, hlavně Ji poznali a přijali.

V životě se každému může stát, že přijde do velmi náročné krizové situace. Pak záleží, co naše intuice udělá. Pokud má důvody nám pomoci, udělá to.

Klidně se jakoby převlékne za naše myšlení a jednání a vede nás daleko kvalitněji, než bychom byli schopni, a tím nás zachrání. Pokud nám pomoci nechce, můžeme zahynout. Proto je účelné s Ní mít dobré vztahy a v krizové situaci Ji zavolat.

Takové případy přinutí i ateistu k zamyšlení, že nad námi opravdu něco vyššího je. To je i důvod toho, že se takové situace stávají.

 

 

Sen o levitaci

Včera jsem měl po dlouhé době sen s významem. Sny si pamatují již jen vzácně. Bylo v něm řada lidí, jež zkoušeli levitovat a trochu jim to šlo.

Já přišel s tím, že levitace nízko nad zemí je moc jednoduchá. Efektní je levitovat ve velké výšce. Hned jsem to zkoušel, dalo mi to dost práce. Chtělo to zvláštní nastavení mysli. Jakmile se narušilo, padal jsem. Nakonec se mi ale podařilo vystoupat na svahu Ještědu až nad něj.

To už mi z té výšky a z nebezpečí pádu nebylo moc dobře, ale byl jsem hrdý, že se mi to podařilo. Ostatní ale zájem neměli, báli se výšky.

Ještě si pamatuji, že u pokusů byl i premiér Babiš, kterému jsem o svém plánu říkal.

Božské mi vysvětlilo, že sen znamenal mou snahu v mystice. Výsledky psychonautů mi jsou málo, chci zpopularizovat vysokou mystiku, ale není zájem.

Snažím se do toho zainteresovat známé osobnosti, jako je třeba Charvát, ale stejně to nejde, ani nikdy nepůjde.

Co mystika je a co není

Co je mystika

Podle wikipedie, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika je původní definice slova:
Mystika (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
-v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
-v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence;

William James charakterizuje mystiku čtyřmi charakteristickými rysy:

– Obsah mystické zkušenosti nelze vyjádřit slovy. Mystikové své zážitky sice popisují, shodují se však v tom, že žádný popis nevyčerpá jejich obsah.

–  Mystická zkušenost sice nepřináší žádné teoretické vědění, přesto má povahu osvícení a náhledu, mystikové zpravidla hovoří o celku světa.

–  Mystik vnímá svoji úlohu jako pasivní; ať se jakkoli připravuje a cvičí, zkušenost přichází sama a není člověkem ovladatelná.

– Mystické zkušenosti jsou přechodné, přicházejí a odcházejí.

– L. Dupré k tomu dodává, že mystická zkušenost integruje různé oblasti života a překračuje různé hranice.

 

Mystická meditace se vyznačuje Dary Ducha sv.:

1/Lidské vědomí slábne až mizí

2/Přichází silná Hrdá posvátná vznešenost, úžasný dokonalý pocit Krále králů…

3/Přicházejí božské dokonalé vize, pocity a myšlenky

4/Vnímání meditační hudby se promění z lidského na dokonalé božské

Mimo meditaci jsou Darem Ducha zesílená intuice, tím i vzestup inteligence a slabší projevy uvedených čtyř bodů. Intuice rovněž zasahuje do života mystika, aby duchovní cesta byla přímá a schůdná. Ochrana proti velkým problémům.

Je tedy soužitím s živým Bohem, jež je pro mystika hlavní Autoritou. Při bližším pohledu je to extrémně zesílená intuice. Mystika tedy poznáte podle toho, že říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Oslovuje mystika denně, i několikrát.

Hlavní problémy v mystice jsou dva, vzájemně související:

1/Temná noc duše, která je jakousi daní za mystický proces, jež je velmi dlouhý a složitý, ale i v těch nejsilnějších fázích jsou alespoň základní Dary Ducha stále přítomny, ač zeslabené. Ale takových případů je naštěstí málo. Nejčastějším projevem TND je únava.

2/Odpor ostatních, věřících i nevěřících, k takovému životnímu stylu, jež vede ke konfliktům. Ten je trvalý, dokonce narůstá úměrně veřejnému působení.

 

Život sám je učením se, školou. Mystika není nic jiného, než velmi intenzivní výuka od nejvyššího Učitele. Prostě škola, kde je učitelem Bůh, Duch, božská intuice.
Co je škola bez učitele? Bez Boha si ego omezené hraje na svém písečku. Chce se vytáhnout z bláta taháním na tkaničky svých bot.

Mystikové prožívají Hypergenialitu, ke které kráčíme ať chceme či nechceme. V takové mystice nejde jen o informace a zážitky, ale hlavně o proměnu Bohem, kterého mystik v meditaci přijal. Ten postupně odstraní bloky vnímání a chápání.

Božské má s námi dokonalý výukový plán. Božského Učitele můžeme ignorovat, nebo přijmout, ale to je velký rozdíl ve výsledku.
Pokud Ho někdo nepřijímá, nese následky svých chyb. Ve světě, který ho tisícinásobně přesahuje, nemůže vědět, co je potřeba.

 

 

Mystika, versus popularizace mystiky

Proč farizejové, saduceové, i obyčejní lidé, včetně učedníků Hospodinovi ani Kristu nerozuměli? To je problém táhnoucí se biblí o nepochopení toho, jaký je Bůh a jaká je Jeho Vůle. A jen Bůh má právo to vědět správně. Nikdo jiný, zvlášť ne člověk. Bůh však tuto pravdu může zjevit vybraným jedincům, mystikům.

Mystika je metoda intenzivního urychlení duchovního vývoje. Obsáhnou mystickou literaturu můžeme rozdělit do třech hlavních skupin. V první je skutečná mystika, autentický zápis zážitků komunikace i meditace s božským. Taková je např. kniha Deník sv.Faustyny.

V druhé skupině jsou knihy lidí, kteří sice mystikou prošli, ale uvědomují si, že některé její části nejsou laikům přijatelné. Aby jimi neodrazovali, prostě se těmto částem mystiky vyhnou, nebo je  popíšou přijatelnými slovy. Příkladem toho je Krišnamurti.

Ve třetí skupině jsou knihy těch, kteří mystické zážitky neměli vůbec, ale využívají díla jiných mystiků ke kompilaci, kterou vydávají za svou mystiku. Uvědomují si totiž velký zájem o ní a chtějí naplnit jejich potřebu. Indie, Tibet, mniši a jejich rituály a mýty, to je orientální exotika, jíž lidé hledají.

I tyto popularizace mají svůj význam. Osloví mnoho začátečníků a občas se najde někdo, kdo do skutečné mystiky vstoupí.

Mezi skutečnou mystikou a její popularizací je však velký rozdíl právě v těch částech, které by většina lidí prostě nepřijala. Tím je ale rozdíl tak veliký, že různé popularizace mystiky jsou zcela něco jiného než mystika sama.

Popularizace mystiky zkresluje např. Temnou noc duše. Krišnamurti ji měl hodně silnou, bolesti,  křeče, bezvědomí atd., přesto o ní nikdy veřejně nepromluvil. Mluvil o mystice, která byla přijatelná, ale neschůdná. Není divu, že na konci života prohlásil, že za 60 let působení nikdo jeho metodu nepochopil.

Pokud se o TND vůbec mluví, např.dr.Tomáš a dr.Brunton, tak se upravuje tak, aby byla pro čtenáře přijatelná. Prý je jen jednou, což zjevně není pravda.

Druhým příkladem je časté tvrzení, že meditace jsou vždy klidné, bezdějové. To však není možné, mystické meditace jsou téměř vždy dějové, protože Bůh, i Jeho Obraz – Stvoření, je věčně v pohybu.

Třetím častým mýtem je původně buddhistická myšlenka o osvobození cestou vzdávání se všeho. Tak bychom se ovšem museli vzdát i péče o naše tělo, což by vedlo rychle k smrti. Rovněž vzdávání se našeho vnímání a myšlení by vedlo k demenci. Tak by nám sám život ukázal, že se mýlíme.

Dalším hlavní odlišností je nutnost časté komunikace s Bohem. Bůh mystikovi, nejen v meditacích, ale i mimo ně, dává řadu pokynů, jež mu nemusí být vždy příjemné. Mystika je tedy podřízenost božskému, jež je hlavní Autoritou. A to je velmi nepopulární.

Proto o tom populární mystika nemluví, protože by to odradilo ty, kteří by se oprávněně obávali, že jim Bůh bude narušovat jejich názory.

Pravého mystika tedy poznáte podle toho, že často říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Jeho komunikace i meditace se vyznačují přítomností božských pocitů, vizí, i myšlenek. Démoni se k němu nedostanou, je pod božskou ochranou.

 

 

S kým vlastně komunikuje channeling?

Při channelingu můžeme volat jakoukoliv božskou osobnost, ale kdo nám to vlastně odpoví? To je složité. Závisí to na množství okolností.

Rozhodně to není tak prosté, že by nám na volání Krista vždy odpověděl sám Kristus. Podle duchovních zákonů má právo odpovědět ten, komu to přísluší. Tento problém nastával i ve spiritismu. Odpovědí bylo mnoho, ale kdo byli ti duchové, kteří spiritistům odpovídali?

Záleží doslova na všem. Kdo volá, jaká je jeho duchovní vyspělost a momentální stav, koho volá a proč, i na co se ptá. I místo, kde volá, je důležité. Z toho všeho vyplývá, kdo mu bude vybrán aby odpověděl, i jak.

Pro božské není problém si zahrát na kohokoliv. Mystik v podstatě nikdy neví, s kým vlastně komunikuje. Nakonec to však není ani tak důležité.

Důležitý je základní princip channelingu a tím je výchova mystika. Vše je tomu podřízeno. Bůh si své věrné ochrání.

 

 

Excesy duchovních

Hodně se mluví o alkoholických a sexuálních excesech duchovních v různých církvích a duchovních společenstvích. Veřejnost se podivuje, proč tyto osobnosti nežijí ctnostně, jak se od nich očekává. Bohužel se nikdo nezabývá otázkou, zda je něco takového vůbec možné.

Neuvědomují si totiž, že se člověk nedá svou vůlí změnit, jako mávnutím kouzelného proutku. Katolická církev nařizuje celibát, jakoby nevěděla, že se sexualita nedá vědomím zastavit. Je silným procesem v nevědomí, jež lidskou vůli ignoruje. I sebeintenzivnější přání žít v celibátu je prostě nereálné a přináší jen problémy.

I životní styl v klášteře s přísnou řeholí je druhem násilí na sobě samém. Člověk na tento tak odlišný život prostě není připraven. Pokud se nutí do stylu, který mu není přirozený, v nevědomí se začne vytvářet odpor, který může časem vést k útěku z kláštera, nebo se konflikt projeví v psychice či psychosomatice jako nemoc.

Problém také je, že se mnoho duchovních osob nutí do předstírání něčeho, co nejsou. Výsledkem je vyhoření, deprivace a deprese.

Paradoxně jsou určitou terapii alkoholické excesy, které na čas vybijí nashromážděný náboj frustrace. Jejich problémy jsou tedy logickým následkem příčin.

 

 

V mystice proti své vůli

Jsou i takoví, kteří jsou v mystice proti své vůli, dokonce o tom někdy ani nevědí. Takových, kteří ji dělají vědomě s maximální kvalitou, vždy bylo a je málo.

Důvod je v tom, že mají duchovní úkol tak veliký, že překračuje jejich ochotu duchovně pracovat. Jsou mezi nimi i ti, kteří z mystiky vědomě utekli. Ta se ovšem nedá zcela zastavit, takže proces jede dál, ač si to nepřejí, nebo si přejí méně, než by bylo potřeba.

Proč to tak je? Prostě proto, že Bůh jako Stvořitel má na to právo. To je karma v plném významu slova – Vůle Boha.

Mystika z donucení je ovšem značně zdeformovaná. Je daleko pomalejší, než by mohla být a přináší více problémů oběma stranám. Je v ní častěji psychospirituální krize mystika.

Na počátku může být mystický zážitek, spontánní nebo vyvolaný nějakou psychedelickou drogou, který uvede mystický proces do pohybu.

Je to podobné jako ve základní škole, kterou žák odmítá, ale je povinná. I v bibli jsou případy, kdy proroci odmítali splnit vůli Hospodina a byli k domu dotlačováni, např.Jonáš.

 

 

Buddhistická a náboženská mystika

Popularizátoři mystiky uvádějí, že mezi buddhistickou a náboženskou mystikou není rozdíl. Srovnáním základů těchto přístupů však ukazuje, že jdou proti sobě. Srovnejme základy obou přístupů:

Čtyři vznešené pravdy buddhismu:

  1. vznešená pravda o utrpení. Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.
  2. vznešená pravda o vznikání utrpení. Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších.
  3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení. Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti.
  4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení

Pravé chápání, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění.

Kdo však rozhoduje o tom, co je pravé? Vševědoucí Bůh či omylný člověk?

Náboženství usiluje o poznání a přijetí reálné Autority Boha, jaký je. A vzestup k Němu pod Jeho vedením. Kdo postupuje správně, dostává dary Ducha sv. jako odměnu.

Náboženští mystikové vědí, že půjdou do vyšších a vyšších civilizací, ale to buddhisté zásadně odmítají. Nestojí tedy o Sebepoznání, ač je důvodem naší existence…

Buddhismus bláhově usiluje o osvobození vzdáním se všeho, zbavit se své existence, což je zjevně opak náboženství. Takový přístup žádné výsledky nemá, ani mít nemůže. Odporuje totiž Zákonům Stvoření. Je to falešná snaha ega o klid, který stejně mít nemůže…

Buddhisti nemají Boha Stvořitele rádi, neuznávají Ho, natož aby Ho poslouchali. Přijímají svou představu, či spíše přání neexistujícícho Prázdna nirvány, vyvanutí.

Kdo má Osvícení, Poznání, jež buddhismus slibuje?? Povrchní řečičky mají stejné jako běžní křesťané. Ti však mají k dispozici bohatou mystickou literaturu Učitelů církve, jež však ignorují.

Buddhismus je tedy falešné náboženství, pouhé přání neexistujícího, mýtus. Plané sliby. Vlastně vzpoura proti Bohu. Proto žádné výsledky nemají. Přesto je buddhistický přístup velmi populární. Taková je síla iluzí.

Je ale možné, že se buddhista může do náboženské mystiky alespoň zčásti dostat. Záleží na tom, s čím do něj vstupuje.

 

 

Temné archetypy v duchovních společenstvích

V církvích i v jiných duchovních společenstvích jsou i věřící s temnými archetypy, kteří se tam před nimi marně schovávají. Doufají, že jim to pomůže. To však není tak prosté.

Je tam totiž pro ně vhodná půda. Bývají schopní a bezohlední v kariéře. Svaté knihy si demagogicky vykládají tak, aby jim to vyhovovalo. Je to, jako když se kozel stane zahradníkem.

Svým temným působením pak rozkládají církve a společenství zevnitř. Např.v době inkvizice napáchali mnoho škod, dodnes nenapravených. Hledali ve věřících démony, ti však byli v nich samých. Trestu ovšem neujde nikdo z nich. I dnes je stále plno inkvizitorů, naštěstí už nemají moc jako dřív.

 

 

Monitory

Nyní, když mi božské ukončilo velké meditace, se mnou daleko více komunikuje a oživuje mi dávné silné mystické zážitky a dává k nim vysvětlující komentář.

Jedny z nich by se dají popsat jako monitory. Píše se v nich i v Novém zákoně, kde Ježíš vysvětloval, co se dělá v Království božím. Připodobňuje to k práci na vinici, kde hospodáři pečují o to, aby úroda byla co nejlepší. Říká dokonce, že když je některý vinný keř špatný, vyříznou ho a vhodí to ohně.

Kdysi v meditaci jsem ohromeně vnímal, že božské hledí do zrcadel Mysli, podobně jako my do monitorů počítačů. Tam se jim zobrazuje vše, co potřebují vidět a vědět. Nejen nám známý fyzický optický děj, ale i vše, co k němu patří, ale my je neznáme.

Je to obrovské množství vzájemně souvisejících informací. Základem jsou ovšem kořenové archetypy a určený úkol entity. Vidí celou jejich minulost, i budoucnost.

Mohou nám vnukávat myšlenky, měnit naše pocity, napojovat nás na jiné směry vývoje. Mohou vlastně cokoliv. Tím se vytvářejí různé varianty našeho života. Nežijí v jednom čase jako my, ale mohou se v čase libovolně pohybovat.

Božské nemá tělo, je čistým Vědomím, ale může vystupovat i do nás a prožívat nás. Nebo si zkombinuje různé entity a vytváří si koláž z jejich pocitů aby je prožilo.

Mohou přepínat, co chtějí zobrazit, i zasahovat do dějů. Konzultují to s těmi, kteří s danou entitou také pracují, a je jich mnoho. Myšlenka, že si sami vytváříme svůj život, je tedy naivní. Má na nás silný vliv ohromné množství různých entit. Ale spousta z nich není z Království božího. Záleží na tom, čemu dáme přednost, co k sobě přitáhneme.

 

 

Iracionalita v duchovnosti

Mnohaleté zkušenosti s duchovními debatami mi ukázaly, že v těchto otázkách nelze od lidí očekávat racionalitu, kritické uvažování. V duchovních otázkách jde téměř výhradně o přehlídku demagogií, které nepřenášejí žádné výsledky, což jim kupodivu nevadí. Jejich povrchní ideje jim stačí, mohou se o ně opřít.

Někteří s nimi vydrží celý život. Jiní je raději opouštějí, než aby je zdokonalovali, a stávají se materialisty a ateisty jako je většina ostatních.

Logika není naše silná stránka i v jiných oblastech, ale zde je to zvlášť znát. Rozhovory ukazují, že duchovním lidem vůbec nejde o odborný sběr a třídění zkušeností, ale každý si donekonečna opakuje své oblíbené články víry, jež vydává za podložená fakta.

Jakmile v nich objevíte logické nesrovnalosti, nebo odlišnosti od svatých knih, na které se odvolávají, je zle. Vši silou se snaží obhájit svůj postoj, ač je zjevně nesprávný. Použijí ještě hloupějších argumentů, doslova si tak utáhnou smyčku svou chybnou argumentací, ale stejně s nimi nic nehne. Konstruktivní debata je zcela vyloučena, vždy se zvrhne v hádku.

Čím to je, když božské je Logikou samou? Tam je vše pochopeno v souvislostech a není místo na nějaké báje a iluze. Vše je součástí kostry Logiky Stvoření, kde lze cokoliv dohledat a vysvětlit.

Důvod je prostě v tom, že přeceňujeme úroveň lidstva. Nejsme vyspělou civilizací, je v nás plno iracionálních emocí, mýtů a bájí, o něž nechceme přijít.