Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Religionistika versus Mystika, aj.

Religionistika versus mystika                                             / autor: Intago 09-2018

 

Spory mystiků s jinými duchovními přístupy jsou běžné. Je totiž každý odjinud a každý mluví jinou řečí. Tak obrovský je mezi nimi rozdíl.

Běžný duchovní přístup je podobný religionistice a teologii, což jsou lidské představy o náboženství, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Religionistika Zdrojem jejich názorů jsou různé výklady svatých knih, ale i jejich vlastní přání jak by duchovnost měla vypadat. Závěry jsou pro nepochopení božské Reality téměř vždy nesprávné.

Mystika však nejsou něčí názory, ale složitý vnitřní proces, vedený Bohem, který předělává psychiku člověka, který se Mu odevzdá, k Jeho obrazu. On je hlavní Autoritou, který rozhoduje a proces proměny provádí.

Duchovní názory mystiků jsou ovlivněny zážitky božského, proto mají daleko větší platnost. Na pochopení je vhodné prostudovat životopisy mystiků, například Deník sv.Faustyny http://www.boziemilosrdenstvo.sk/download2.html Mnozí se stali svatými i Učiteli církve.

Rozdíl přístupů je vidět například na odlišném vztahu k meditacím. U religionistů i teologů jsou to jejich představy, často touhy po klidu duše a modlitby. U mystiků je meditaci zjevení, projev Boha. Jen mystik řekne -To a to mi řekl Bůh. To a to mi Bůh ukázal.

Religionisté však o mystiku nestojí. Zejména proto, že by pokyny Autority živého Boha nepřijali. Neustálé soužití s božským je neláká.  A pro mystiky je religionismus pouze plané iluze, jež nikam nevedou.

Proto se ti dva nikdy nedohodnou a jejich vzájemný kontakt je velmi omezen. Stejné je to i ve v kontaktu s ateisty. Mystikové mohou komunikovat jen mezi sebou…

 

 

Autorita o psychonautice

 

Kdo má nejvyšší autoritu v našem státě? Jistě předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Svůj zážitek z doby hromadných pokusů s LSD před mnoha lety popsal v knize Diskrétní zóna, viz http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/spolecenske-deni/predseda-ustavniho-soudu-o-lsd.html :

Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzivní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy. Rozhodně to ve mně nevyvolalo potřebu někdy tento zážitek ještě opakovat, spíš mě to utvrdilo v jistém strachu z iracionálna, které je s tím spojeno.

Proč jste se k pokusu hlásil, když jste měl z drog obavy? Abyste to aspoň jednou zkusil, nebo abyste držel partu s přáteli? Měl jsem silný, až atavistický strach. Ale ano, chtěl jsem to zkusit a ten zážitek je ve mně nadosmrti. Přitom je pozitivní! Psycholog Eduard Bakalář a vedoucí týmu MUDr. Zeman zadávali testovací dotazník měsíc před intoxikací a měsíc po ní. Ten dotazník lze jen těžko ošidit, je dlouhý a s řadou kontrolních otázek – a výsledek ukázal pozitivní hodnotový posun každého, kdo tím prošel.

V jakém smyslu? Člověk se stával morálnějším? Nebo šťastnějším?Ano. Ve výsledcích vysoce stouply takové hodnoty jako přátelství a vztah k jiným lidem, zatímco materiální hodnoty typu vztah k penězům výrazně klesly.

 

Mimochodem nedávný výzkum hodnocení zážitku po mnoha desetiletích ukázal, že i ostatní  na něj vzpomínají jako na velký přínos. Byli jsme velmocí LSD, který se u nás i vyráběl. Experimentů se zúčastnily tisíce lidí, často umělců a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Podobně tomu bylo i ve světě. Státy se však vlivu těchto zážitků zalekly a tyto látky zakázaly.

Jasné vyjádření předsedy Ústavního soudu je v podstatě potvrzením existence Boha s Jeho hlavním atributem – Dokonalostí, a to bez nutnosti jakékoliv víry. Je třeba ocenit jeho odvahu, protože naprostá většina občanů to striktně odmítá. Škoda jen, že svůj zážitek detailněji nepopsal.

Podobné zkušenosti detailně popsali jiní psychonauti v mnoha knihách. V dnešní době těchto experimentů opět přibývá a současně probíhá dekriminalizace entheogenů. Je již možné o nich otevřeně psát a vyměňovat si zkušenosti.

 

 

V paralelním prostoru

 

Právě jsem vystoupil z malé meditace. Je neuvěřitelné, že těsně u sebe, v jakémsi paralelním prostoru, máme úplně jiný, neznámý, totálně odlišný, virtuální svět. Převyšuje lidský svět ve všem.

Hypergenialita a hypervirtuozita gigantické složitosti je Tam domovem. Hraje si Tam se vším ve věčnosti.

Umění je to, co nás přesahuje. Proto si významní umělci do tohoto světa Tvořivosti chodí pro inspiraci.

Skutečný Bůh nemá nic společného s vírou, ale se zkušeností… Můžeme se o Něm vyjadřovat jen když jsme ho alespoň zahlédli, jinak nevíme nic.

Lidé ho znají jako intuici, věřící jako Duch, ale pustit si Ho blíž k tělu nechtějí z mnoha důvodů…. Tento nejvyšší a nejzajímavější zážitek je tak téměř neznámý.

Po letech praxe stačí jen málo a jste v Něm, ale jde to jen na chvilku a jen trochu. Tento Svět světů není totiž určen pro nás, ale je pro bohy, božstva i Boha…

Je to jako se studiem jazyků. Začátečník je bezradný, ale po dvaceti letech praxe už mluví bez úsilí…

V další malé meditaci mi božské ukázalo, že vlastně nahlížím do stavu, ve kterém budu za miliony let, tedy do své vlastní vzdálené budoucnosti! Tyto zážitky jsou nekonečnou výukou Poznání… Jsem vlastně ve škole své vlastní intuice…

 

 

Karma je jinak

 

Ptal jsem před velkou meditací proč mám takovou únavu, když jsem vlastně nic těžkého nedělal. Božské mi řeklo, že únava je zátěž nutná pro vyvážení božského ponoru v budoucí meditaci. Ještě podivnější byla informace, že i trest může přijít dříve než sám hřích. Je to proto, že v božské Věčnosti čas není, Tam se děje vše současně.

Trest tedy může sloužit i jako prevence. V obou případech jde o kompenzace, vyrovnávání. Na tom je založeno Vše.

Karma je jinak než se běžně popisuje, ale to je na delší vysvětlování. Některé její části jsou zcela utajeny.

 

 

Mystika jako božská Hra i lidský výmysl

 

Jsou dvě mystiky, jednu můžeme nazvat populární, protože je výmyslem člověka podle jeho přání. Druhá mystika je skutečná, protože je procesem vedeným Bohem.

V žádném jiném oboru nejsou rozdíly tak velké jak v mystice. Kdo by chtěl bát pravdy? Přece ego, udělá vše, jen aby se Bohu vyhnulo… A to se děje ve všech náboženstvích.

Skutečná mystika je v řadě směrů opačná než populární a to je také důvod, proč o ní není zájem. Kdo stojí o askezi a podřízenost božskému? Kdo stojí o TND, tedy temnou noc duše?

Rozdíly jsou tak obrovské, nepřekročitelné. že ani není možná debata mezi nimi. Klasickým příkladem je názor všech tzv.mystiků, že mystika vede k vyrovnanost a klidu ducha. Přitom je to prakticky zcela vyloučené. TND to prostě neumožňuje. Člověk zde na Zemi vždy zůstane člověkem, nebude nikdy bohem.

Je až legrační pozorovat, jak v tzv.mystice koexistuje mnoho vzájemně rozporných ideologii, např.křesťanská spolu s jogou hinduismu, buddhismem a zenem.

Hledají naplnění svých romantických představ, ale mystika je práce a výuka jako každá jiná a naivita v ní nemá místo.

Skutečná mystika je extrémní božská Hra, právě tak jako celé Stvoření. Hlavním záměrem božského je maximální duchovní rozvoj mystika. Proto používá i pro něj zcela neznámé metody, kterým porozumí až po letech mystické praxe.

Byly by možno je nazvat pragmatické, což většina mystiků vůbec neočekává.  Není iracionální, ale naopak logickou Hyperinteligencí samou.

Mystik čeká milujícího a něžného Boha, který mu dá vše oč žádá, ale s překvapením postupně poznává, že On je zcela jiný. Přitom často zná bibli, kde je Hospodin i Kristus podán zcela reálně. Vlastně jsou to dosti přísní Učitelé. Proto je nikdo nechce slyšet.

Božskému nejde to, aby se mystik nikoho nedotkl ani slovem. Náboženství není o dobrém chování, ale o maximálním přijetí Boha jaký skutečně Je.

Proto mu kromě odpovědí božské poskytuje i pravidelné meditace, kde se mu ukazuje. Ale i to po svém, i zcela jinak než si mystik myslí. Jsou to vlastně výukové a transformační procesy, dokonale provedené lekce.

A ještě mu do meditace dají tísnivé pocity, když s ohromením odmítá přijmout Nekonečnou a Věčnou Dokonalost Boha. To vůbec nečekal. Proto také důvěrně zná i nepopulární součást mystiky jako je TND a občasná nestabilita. Žádný skutečný mystik selanku nenažil. Jejich život rozhodně lehký nebyl.

Vlastně je vše v mystice o dost jiné, než všeobecně přijaté představy. Jen skutečná mystika počítá s živým Bohem, který dokazatelně pracuje neustále na výchově mystika.

Rozhodně to není nějaká exotická zábava. Spíše škola a operace nevědomí, která ani nemůže být vždy příjemná. Ani výsledky nejsou takové, jak si laici přejí.

Je vlastně docela těžká a to celý zbytek života. Kdo by o to stál? Raději si vymyslí ideu dosti podobné komunismu a ten pak vydává za pravou duchovnost!

Mnohá nedorozumění by se dala vysvětlit na příkladech ze známých oblastí. Laikové mnohé chtějí a proto očekávají, ale neuvědomují si, že to duchovní zákony neumožňují. Podobně jako je nutno vědět o našich omezeních podle fyzikálních zákonů. Nemůžeme jen tak levitovat, ač bychom chtěli. Lékařská praxe je také plná problémů a zátěže a také není schopna vyléčit vše, stejně jako mystika.

Bůh je u nich jen mýtem, kterého si vykládá podle svého, ale skutečná mystika je denní výuka od živého Boha.

Rozhodně to není snadné a proto je jen málo jedinců, kteří mystickou výuku opravdu dokončí. Ostatní dříve či později utečou. A to i proto, že se setkají se zátěžemi, tedy TND o které sice slyšeli, ale nedošlo jim, že se bude týkat i jich.

Problém je totiž v tom, že mystika se řídí duchovními zákony, které mystik ani nemůže znát. Rozhodně je nenajde v žádné knize, jen náznaky. Je to čistá esoterika a některé části zná jen Bůh a neřekne je ani pokročilému mystikovi.

Přitom je výuka podle těchto zákonů vedena. Něco začátečníkovi vysvětlí, ale trvá řadu let, než se v procesu vyzná. Do té doby se však potýká s nepochopením, proč to či ono a zejména meditace jsou takové, jaké je má.

V meditaci má vysokou inteligenci, je mu zjeveno mnohé, ale po meditaci téměř vše zmizí. Nechápe proč nemůže mít Poznání úplné, okamžité a konečné. Vysvětlení je, že mít trvale vysokou inteligenci nemůže, protože je pouze člověk. I za meditaci musí zaplatit zátěžemi, tedy TND.

Zapomene vše právě proto, že mnohé lze pochopit jen s vysokou inteligencí. Mnohé skutečnosti ani nemůže trvale vědět, protože by ho destabilizovaly ještě víc.

Nic z meditace však nezapomene, vše se uloží do nevědomí odkud to stále působí.

Trvá dlouho, než mu dojde, že i tísnivé pocity v meditaci spojené s ohromením jsou nesmírně důležité. Nejde tedy jen o Poznání, ale i o transformaci nevědomí, kde se tísnivou energií bourají bloky ega.

Nejlépe je mít velkou odevzdanost a přijímat mystický proces i když mu zcela nerozumí, vždyť božské si poradí ve svůj čas se vším, když se Mu dá důvěra… Ale i ta se dá vybudovat postupně ze zkušeností.

Naivně si také myslí, že božské mu vždy hned na začátku řekne plnou pravdu. Ale Ono je jako ostatní učitelé, dávají Poznání postupně, po kouscích. Nejsou jako encyklopedie, ale hlavně ho vychovávají

V mystickém procesu, stejně jako ve škole, se mystik dopouští řady chyb a božské jako dokonalý Učitel ho vede je postupně odstranit. Stejně jako ve škole je největší chybou z mystiky utéci, což se však běžně děje…

V žádném jiném oboru totiž není tolik mýtů a nepravd, a tak obrovský rozdíl mezi skutečnou mystikou a názory o ní. Rovněž nepoměr mezi těmi, co o ní jen mluví a těmi, co ji skutečně dělají…

Prostě výuka od božského Učitele má vždy logiku, jen často není hned vidět. Důležitější je, co se uvnitř skutečně změnilo, ne to, jaký má mystik právě na to názor. Do nevědomí pochopitelně nemůže vidět.

Ze zkušenosti je bohužel naprosto jasné, že to nikdo z laiků nechce slyšet a nezmění svůj přístup ani trochu. Vůbec mu nevadí, že je zjevně chybně a nic nepřináší. Je to stejné jak s komunisty. Také nikdy nepřiznají své omyly, a ve svých iluzích jsou klidně celý život a nevadí jim, že komunismus nikdy nikde nebyl…

Ze všeho si vybírají jen to, co chtějí a nad zbytkem zavírají oči. Je tedy vlastně zbytečné s někým o mystice diskutovat.

Mýty a přání po lepším světě jsou totiž daleko populárnější a nejde s tím nic dělat… Jejich ego totiž o Boha jako konkurenta nestojí, jen si chce o Něm vytvořit mýtus aby si s ním hrálo a tak se posílilo.

Jak takové rychle poznat? Velmi snadno. Stačí se zeptat zda se setkali s tvůrčí Hypergenialitou. Pokud neodpoví, nebo odpoví zamítavě, jasně se jedná o mystiky, který si na ní jen hraje…

Nikdy neřeknou: Bůh mi řekl, či ukázal to a to. Přitom taková je podstata mystiky. Jen opakují své nebo vyčtené romantické exotické představy, jež jim vyhovují.

Sebeklam jim vyhovuje, protože splní, co si přejí. A kdo jim to naznačí, setká se s jejich nenávistí. Není tedy správné jim to říkat… Iluze patří do božské Hry, ale máme se jich zbavovat… To je to Sebepoznání…

Ze zkušenosti vyplývá, že jaký je mystik na začátku, takový bude stále. Z dobrého se nestává špatným a naopak. Vše je na věky dáno v základním nastavení kořenových archetypů.

 

 

Suddenly

Suddenly                            / autor: Aitosh 25.08. 2018

To slovo mi řekli před začátkem meditace, když už jsem se do ní chystal. Až další den jsem zjistil, že to znamená náhle, nepředvídatelně. A přesně tak i přichází božské…

Člověk se nachází ve své zajeté omezenosti a náhle přichází změna, rozšíření do božského cítění a často i změny vnímání a myšlení, resp. inspirovaného myšlení plného abstrakcí, příměrů. Jindy i plného „chápání“ podstaty bez myšlení.

A jak jsem začal cítit změnu, zesílilo se vnímání estetiky a uvnitř jsem zaznamenal mírné, ale příjemné rozechvění. To byl jen první stupeň, asi po hodině nastal další, ještě intenzivnější. Z něho už nemám poznámky, paměť na tyto stavy selhává. A vracení se v daném stavu někam zpět je zbytečně, když jste stále v tom toku Bytí… v téměř bezbřehém souznění s hlubším, moudřejším Já.

Je plné nadhledu a jemné distingované Vznešenosti a Harmonie. Občas mne zaplavovalo novými postřehy souvislostí i významů k dění ve společnosti, kupodivu i politice, k blízkým i vzdálenějšími lidem, a také ke mně samotnému i mým vztahům.

Ale o to silněji jsem si uvědomoval, jak je prvořadý vztah se mnou, resp. ega s božskou podstatou ve mně.

Všeobjímající uspokojení, bez výrazné extáze. Přitom ta uvolněnost, vnitřní prostor, to je pro mě vyjádřením svobody. Nejde tam už o ego, ale uvolněné Bytí s řadou možností hned po ruce. Tedy v potencionální formě schopností, jaké božské nabízí ve vnímání, intelektu i stylu prožívání. Tohle je pro mě pravá vnitřní „revoluce“.

Druhá fáze po šesti hodinách byla už trochu jiná, jako přídavek k výročí dvaceti let od prvních meditací vědomě vedených s intuicí. Šlo vlastně o pozvání do další meditace, kdy po dvaceti hodinách nastoupila neutrálně-tísnivá fáze.

Pocit mírné Vznešenosti zůstal, ponor už nešel přes 48% (před tím v první meditaci i přes 49%) a byl spíše neutrální. Tísnivější fáze se snažili navěsit na hypotetické situace, jako mé osamění, kterého se podvědomě obávám, že by mohlo v budoucnu nastat.

Nebo že mystika, čelit blokům, je jako chodit na osmitisícovky v Himalájích. Tak na mě doléhalo, jak se asi cítil R. Messner, když zůstal skoro bez ničeho na  hoře Nanga Parbat a nemohl sejít kudy přišel a byl vydán na nemilost živlům.

Podobný tlak, napětí a zároveň jediná zbývající možnost, odevzdat svůj život, a nechat se vést mu zůstalo jako jediná naděje na přežití… Tak se cítí občas i mystik po mnoha letech procesu. Jen ví že je součástí transformačního procesu a je to jen dočasný pocit, ač se někdy zdá jako věčný.

Zajímavé bylo, jak božské řeklo: Až když se vystřílí všechny protiargumenty, a Ono zůstane stát nehybně nad tebou, tak to je skutečný Bůh. Neb jsme schopni si „vyrobit“ projekce „našich“ bohů/idejí, které zapadají do našich představa a potřeb, tedy jen kompenzují nedostatečnost a nenaplněnost lidského ega.

Psychonauti vs. Mystika

Psychonauti vs. Mystika                    /autor: Intago 07/2018

Úvodem

Postupně jsem napsal několik článků s tématikou psychonautů. Vzájemně na sebe nenavazují, ale to nebylo záměrem.

Na úvod, kdo je to psychonaut? viz. např. https://botanicalshaman.com/2018/03/12/what-is-a-psychonaut-the-complete-psychonaut-introductory-guide/ v překladu translatorem: https://bit.ly/2NeLRMC , nebo stručná zde: https://bit.ly/2KQsFaZ

Psychonauti a mystika

Oslovily mne dva texty z webu, jednak o  jednom z prvních psychonautů Johny Lillym https://marek.blog.respekt.cz/psychonaut-john-lilly/

Viz shrnutí na závěr: Ve třinácti letech si Lilly uvědomil, že všechna katolická mystika – Bůh, andělé, posmrtný život – jsou jen dětinským omylem. Později, když se vrhnul na vědu a v rámci svých experimentů prožíval rovinu Nadjá, zjistil, že „zázrak” existuje, neboť podstata každého člověka je součástí universální sítě propojující podstaty všeho a všech. Podstaty všech lidí jsou navzájem propojeny.

Existuje neustálá bezprostřední a naprostá komunikace všech mezi sebou, bez ohledu na to, do které galaxie patříte nebo na to, zda si to právě uvědomujete. „Měl jsem možnost tuto vesmírnou síť inteligencí, to co idealistické filosofie či Východní náboženství nazývají Universálním Duchem, poznat.“

Druhým textem byla Diplomová práce Fenomén psychonautismu v adiktologii: motivace, vzorce a důsledky užívání psychoaktivních látek z pohledu psychonautů, viz https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/142609/

Práce mj.rozebírá tripreporty pěti respondentů. Jeden jejich výrok mne zaujal- Jeden respondent na otázku, co mu tyto zážitky s psychoaktivními látkami za účelem dosažení sebezkušenosti vzaly, odpovídá, že naivitu pohledu na svět. Ztrátu naivity popisuje následovně: „To už bych musel bejt jako fakt vyloženě férovej a musel bych říct, že mi to vzalo, a já po tom netruchlim (důrazně), nějakou naivitu pohledu na svět. (…) Když už chceš nacházet tu pravdu, tak se musíš smířit s tím, že ta pravda je krutá, bolí. A ty jsi to chtěla vědět a už to tak musíš přijmout. Už není ten panenskej pohled před tim, už se nevrátíš do tý…“ (Respondent č. 3)

 

Z ukázek vyplývá, že zážitky psychonautů jsou občas z oblasti mystiky, to je jejich nejvyšší výsledek. Pokud u ní chce nějaký psychonaut zůstat, je to ta nejtěžší a nejdelší práce. Vzdálí však psychonauta okolí a to nezůstane bez následků.

Druzí mu nevěří, nerozumí, ať se snaží jakkoliv jim to vysvětlit. Odmítají to, dokonce věřící i nevěřící.. Tak podivné to je, a přitom naprosto logické. Musí se To zažít, jinak To nelze pochopit. Ale takové to vždy v mystice bylo.

Rozšířené vědomí prostě člověka předělá, takové malé osvícení to je. Po letech je člověk ve více či méně rozšířeném vědomí už stále, ač se intenzita božského často mění. Stačí si jen poslechnout hudbu a zakrýt očí a hned se vědomí změní, vypálí do vyšších světů.

Intuice se postupně zlepšuje, nic více a nic méně to není. Ovšem to chce zažít, jak takové zesílení intuice vlastně vypadá…

Ze zamyšlení nad těmito texty vznikly tyto dva články z mých zkušeností po dobu 26 let:

 

 

Záměry psychonautů

Zážitek rozšířeného vědomí je tak silný, že dokáže zbourat lidské představy. Následkem jejich boomu v 60.letech bylo, že establishment dostal tak velký panický strach, že psychoaktivní látky zakázal a tento strach po padesáti letech jen pomalu mizí…

Sledujeme-li životní osudy propagátorů těchto látek jako byl Aldous Huxley, Alan Watts, Terence McKenna, John Lilly , Timothy Leary, Robert Gordon Wasson, dr.Grof a dalších, vidíme jejich snahy realizovat zvláštní životní styl ovlivněný psychedelickými zážitky. Ty však pouze zesilují trans, který se může setem a settingem, vlastně sugescemi, rozšířit vědomí do božské intuice.

Vzhledem k současné dekriminalizaci těchto látek počty experimentátorů opět stoupají. Jejich zkušenosti ukazují na to, co bylo již dříve zjištěno. Jsou však i skutečnosti, které se tabuizovaly tehdy, ale jsou i dnes…

Například psychonauti Charvát, dr.Grof,  Leary i ostatní vlastně nepopisují podstatu toho, co v tripech prožili. Že totiž uviděli projevy Boha se všemi Jeho atributy jako je Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost! A On jim ukázal Stvoření jako svou myšlenku i filozofickou logiku, jež má.

I božské světy a cesty k nim, a o návratu do Dokonalosti postupným rozpouštěním omezenosti v mnoha životech. Dokonce ani slovo Bůh v jejich knihách nenajdeme, a to je velmi podivné…

Psychonauti měli a mají různé životní plány. Často začínali jako přesvědčení ateisté. Jejich zážitky jim odhalily ohromné a netušené možnosti. Božské jim je dalo takové, aby je co nejvíc ovlivnilo směrem k rozvoji intuice.

V zážitcích viděli cestu jak realizovat své plány, které však často odporují záměru intuice. Většinou toužili po umělecké tvorbě, po životě v klidu a harmonii v přírodě, po léčitelských schopnostech, po dobrých partnerských vztazích, či zkoumání tajemství  života, ale hlavně o nezávislosti a svobodě.

Tedy i od toho, kdo mu tyto zážitky vlastně vytváří… Chtějí si je vysvětlovat podle svého. Nechtějí přijmout mocnou autoritu Režiséra tripu, o kterém vlastně nic nevědí. Topí se často v zážitcích jako koťata a nevědí co s tím…

Jejich božské Já však potřebuje zcela jiný přístup. Usiluje totiž o maximum tzv.zásluh, které určují rychlost Sebepoznávání, tedy duchovního rozvoje. O ten totiž v této Hře jde. Zásluhy jsou úměrné délce života s vysokým stupněm přijetí božského Já.

Jen tyto zásluhy umožní zrození ve vyšší civilizaci. Jde Mu o životní styl zasvěcený božskému Já a Jeho výuce. Co nejrychlejší cestu zpět k Bohu přes překážky, jež takový život provází. To je hlavní motiv božského Já.

Takový psychonaut je vlastně zasvěcenec na Univerzitě pod neustálým vedením božského Já. Nemůže by si tedy dělat co by chtěl, usilovat o nezávislost a svobodu ode všeho. Božské Já mu zasahuje téměř do všeho. Škola bez učitelů prostě nemá smysl.

A aby se mohl věnovat duchovnímu rozvoji naplno, nemůže ani dělat nic jiného, tedy žádné léčitelství, věštění či umění. Je veden k poznávání a přijetí božského v meditacích i vzájemné komunikaci.

Je to tedy neustálé soužití s božským Já, které ho vždy převyšuje a neustále učí tak, jak Ono uzná za vhodné. Dává mu nejen odpovědi na otázky, ale i mystické zážitky, později i Své zeslabené pocity a schopnosti. Umí zabránit chybám, které by se bez Něj často dopustil. Také dbá o jeho zdraví i ochranu před vším, co by mohlo jeho Cestu ohrozit.

Hlavní problém je však se zátěžemi. Jsou známé i jako temná noc duše, psychospirituální krize nebo šamanská nemoc. Člověk totiž není Bohem, nemůže mít co On. Pokud něco božského dostává, musí to kompenzovat zátěžemi. Proto žádný mystik neměl a nemá klidný, harmonický a bezstarostný život. Je to neustálé učení, práce.

Dostává ovšem daleko více darů Ducha než jiní lidé. Vše v jeho životě je nastaveno tak, aby jeho cesta byla co nejvíce přímá. Lehká však není nikdy. Trochu se podobá závodním koním. Dostanou vše co potřebují, ale musí podávat maximální výkon.

Kdepak si vymýšlet co chce a nechat se obdivovat davy. Je veden do esoteriky, protože jakýkoliv kontakt s ostatními ho brzdí. Navíc není druhými příliš dobře přijímán, protože se od nich vzdaluje k božskému Já. To, co říká, je pro ostatní, věřící či nevěřící, dost nepřijatelné.

V božském však nemůže být trvale a ani naplno, takže žije ve zvláštním světě mezi lidským a božským světem, kde mnoho jemu podobných, nežije…

Lidské myšlení a božské Já chce zkrátka něco odlišného, a to je zdrojem problémů… Oba trvají na svém, takže výsledkem je určitý kompromis, který má tisíce forem. Božské má však obrovské schopnosti, které umí prosadit. Hodně také závisí na tom, jaký má dotyčný životní úkol…

 

Přístup psychonautů

Zážitky rozšířeného vědomí nabízejí ohromné možnosti poznání. Ne všichni jsou však ochotni a schopni je využít naplno. Kvalita a tedy i výsledky práce psychonautů jsou velmi rozdílné. Je to stejné jako ve sportu, umění, podnikání či kdekoliv jinde. Proč by to mělo být jinak?

Kdo práci psychonautů nejlépe posoudí? Jejich vyšší Já. Základem je tedy se na Něj nasměrovat, což u rekreačního využití tripů není zvykem.

Každý totiž jde do tripu s určitým záměrem. Něco od něj očekává, od zábavy po Poznání Boha. Opravdu je možno Ho v něm uvidět! To ale nestačí. Pro maximální stupeň hodnocení je třeba nechat se Jím vést jako od Učitele na Univerzitě, a to až do konce života.

Nejde již o pouhé zkoumání těchto stavů z lidského pohledu, ale přímo o proměnu člověka božským Já, které postupně předává část svých kvalit včetně pocitů. Trip je pak vlastně stále, jen zeslabený.

To je zcela odlišný přístup než mají rekreační uživatelé drog. K němu je nutné se naučit spolehlivé komunikaci s vyšším Já, dokonce i mimo trip, což je další duchovní obor, často označovaný jako channeling.

Tak vznikne úplně nový, neznámý a zvláštní životní styl, který sice nejlépe vede k duchovnímu rozvoji, ale pro většinu lidí je bohužel nepřijatelný. Nechtějí přijímat Autoritu někoho neznámého, zvláštního a mocného.

Jen několik jedinců v historii lidstva se tomuto životnímu stylu přiblížili. Byli to někteří svatí, ale i řada zasvěcenců různých mystérií. Když čteme knihy slavných autorů, kteří měli velké množství tripů v období mnoha let, vidíme, že tam mnohé informace chybí. Že by je nikdy neprožili, je nepravděpodobné. Spíše se jedná o autocenzuru. O mnoha svých prožitcích nechtějí mluvit, ba ani sami slyšet!

Zde je vidět zvláštní specifičnost tohoto oboru. Jsou zde mnohá tabu, jinde neznámá. A to se týká i tak slavných osobností jako Aldous Huxley, Timothy Leary, dr.Grof i mnoha dalších. Slovo Bůh a Jeho filozofie Stvoření se v jejich dílech většinou nevyskytují! Až delším hledáním je možno tyto informace najít, třeba u Johna Lillyho. Samozřejmě, že se zcela odlišují od toho, co popisuje církev. Ani oni se však vědomě nenechali učit a proměňovat božským Já, jako tomu bylo u mystiků.

Místo toho autoři probírají jiné, spíše okrajové skutečnosti, nebo jiné, běžně známé, např. o propojenosti všeho. Důvod je dobré pochopit. Zveřejnění všeho, co zažili, by jistě odradilo mnohé jejich čtenáře…

Největší množství psychonautů však nedělá ani to. Nevědí, jaký vztah mají k zážitkům mít, většinou je nechápou, ba ani nechtějí pochopit. Přesto na ně mají určitý kladný vliv.

Každý totiž od režiséra tripu, jímž by mělo být božské Já, dostává takové zážitky, které k němu patří. Je veden k tomu je ještě dokonaleji provádět a přijímat, ale to není snadné, často ani schůdné. Psychonauti, nebo-li tripeři, tyto zážitky časem přestanou vyhledávat, nebo je pak provádějí jen rekreačně.

Navíc, v mnohých tripreportech se objevují nečisté síly, to je vážný problém. Takoví lidé by proto do tripů vůbec neměli chodit.

 

Mystický superstav

Mystický superstav                                   / autor: Intago 06-2018

Celá meditace č.266 byla opět o Jinakosti Boha. Jak strašně Jiný je to svět! Všecko je Tam Jinak… Ukazovali mi, jak lidé ze zásady k božskému nechtějí udělat ani krok, jakoby tušili, jaký je, ale já jedu ohromnou rychlostí do tohoto superpodivného světa. Jsem tak veden, ale tím se stále zvětšuje vzdálenost od ostatních, která se nedá nijak přeskočit. A bude stále větší.

Tak mi božské často ukazují a já jen žasnu, všeho je tam nekonečno a naráz! Věčnost v okamžiku! Tam jde o to, jak tu nekonečnou Potencionalitu Tvorby vytížit, naplnit. To bere dech a není divu, proč je mystiků, kteří tohle přijímají, tak málo. Věřící si přejí jít k Bohu, ale kdyby Ho viděli, zahrabali by strachy se pod zem…

Nekonečně možností Tvorby, co věčně s Ní, když vše je tam okamžitě hotovo? Proto náš vším omezený svět má pro Ně logiku, je pro Ně zajímavý.

Občas se ozval i můj Střed, a říkal, že skok k Bohu není možno udělat hned, ale je spousta času si na Něj zvyknout. Na to božské nereagovalo.

Stále mi ukazovali, že právě Oni náš svět s jeho omezenostmi vytvářejí a že mají důvody, proč to tak je, ač se nám nelíbí. Právě ta pestrost je zajímá.

Ponor byl 48,5% byl dosti stálý, vždy ale střední tíseň, kvůli rychlosti vývoje a úspoře. Tím byla meditace podobná předminulé.

Bylo tam i o tom, že moje Hierarchie nechce, aby IHS do mého procesu zasahoval a abych zamýšlený plán meditací v kostele také realizoval. Vliv prostředí kostela je příliš silný. Můj Šéf božské správy má můj proces dokonale připravený. Volal jsem totiž IHS, ale marně.

A mystický trans je vlastně takový superstav, který bych si přál mít stále, ale bohužel to nejde. V přídavku mi ukazovali, co umí. Třeba říkali, že můj postřeh z dílu seriálu Humberto byl správný, skutečným otcem syna byl onen účetní. A vysvětlili mi, že problémem v partnerském vztahu byla dcera majitele cirkusu. Jako Němka pohrdala Vaškem. Právě inteligence intuice umí pochopit náznaky.

Ukázky práce božského se týkaly i toho vojáka ze včerejší malé meditace, jež přišel z první světové války. Ptal jsem se, zda ho i nás božské opravdu pozoruje tak nezúčastněně.

Božské mi odpovědělo, že ho nepozoruje, ale že ho má ve své paměti, celé miliardy let jeho života naráz. Tak si ho může promítat jak potřebuje. Nepozoruje tedy jen v časové linii jako my. Ale opravdu u toho žádné lidské pocity nemá, to by se stalo člověkem.

Z meditace mě vyšoupli tak, že přestala hrát hudba a nebyl jsem schopen ji znovu pustit, ale už předtím mi naznačovali, že bych měl ukončit, i tak byla skoro hodinku, tedy delší než dřív.¨

Byly jen dva krátké přídavky. Kupodivu jsem byl dost málo po meditaci unaven. Brzy mi začali dávat malé meditace, a bylo jich dost.

Natanael

Natanael                                   /autor: Aitosh, Praha: 19.5.2018

Ještě ráno před meditací jsem měl už po probuzení jemný ponor, což běžně nemívám, a později mi řekli, že meditace opravdu bude, a pár symbolických slov. Dadlashem ( úryvek ze zápisu Dadla-Ashem

Včera (25.6.2012) jsem měl meditaci v lůně Šumavské přírody. Klidná, ponor do 50ti, jen několik chvil silnějšího ponoru a vizi toku fraktálů v silnějších okamžicích, to se i ztrácelo vnímáni sebe tady i času.

O strukturovanosti jejich-božské tvorby a řízení, ale o tom už byla mnohokrát. Spoustu dobrých myšlenek si nepamatuji, ale pár jsem jich zapsal.))

A dalším slovem bylo Natanael, což znamená „boží dar“.  Ještě dodala, že tam bude, extáze, neutrálka i tíseň.

A byla taková jak božská intuice přislíbila, v lůně přírody i s ponorem do 50%. Plná jemných fraktálů ve všem, na co jsem se zadíval. Jen se zavřenýma očima byly obrazy kupodivu méně výrazné, jemné čárky a jejich proměny se ztrácely ve tmě.

Zvláštní byl už začátek meditace, připojil jsem sluchátka a hlásilo mi to do jednoho ucha: Připojení k internetu momentálně není k dispozici. Ještě chvíli jsem zápasil s konektorem, než jsem slyšel stereo a nechápal jsem, proč ta hláška, kterou jsem nikdy předtím neslyšel? A zda je skutečně z telefonu, což se jevilo logické, ale pochyboval jsem trochu o tom, neb už jsem byl v transu. Zajímavé, že ačkoliv kontakt sluchátek mi blbnul několikrát i v průběhu meditace, tu hlášku jsem slyšel už jen jednou, a to na konci jak mi opadl ponor. Meditace trvala do 21h. Silnější ponor byl zhruba od 17:45. A dojezd byl další asi 3 hodiny, kdy jsem měl ponor ještě mezi 47-48%, ovšem bez vizí.

Hudba, hlavně basy se nádherně linuly spolu s tempem vlnění fraktálů všude, kam jsem se zadíval: do nebe, kolem jakoby tančících stromů i do trávy kolem. Ta se zdála, že se nejen vlní ale i roste. Vše bylo propojené v jednu energii, jeden pocit. Hudba příroda i víření, které ji dokreslovalo. Jednota ústila v procítění plného žití, živosti, projevené dokonalosti. Božská tvorba a vznešenost byly patrné ve všem. Vše vyjadřovalo totéž a přitom bylo neustále v mírném pohybu ladném jak baletní vystoupení.

Vše tancovalo, od proudu spirálek v měnících se obláčcích přes energie rozvlněných stromů až po jedním směrem rostoucí trávu, kde každé stéblo jsem „viděl růst“ a přitom se vlnilo každé svým způsobem. Mezi vším ještě do obrazu mistrně zapadaly miniaturní vířící fraktálky většinou složené z barevných teček pastelových barev. Kde je teď ta nebeská krása? Ty kráso! Kde se nám (lidem) schováváš?? Proč tu nejsi stále? V meditaci jsem měl pocit, že Nebe sestoupilo na zemi. Z toho úchvatného propojení živosti přírody plné od největších po nejjemnější spirálky skryté ve všem, kde chvíli spočinul mi zrak, a pak i všude kolem se to roztančilo v rytmu povznášející hudby, jako třeba Byron Metcalf – Dance… a dalších ambientních skladeb ve výběru ( Bruno Sanfillipo, M. Grassow a další ) Jedna skladba přecházela v druhou, jakoby vše hrál jeden symfonický orchestr. Vše dokreslovaly již výše zmíněné fraktálky složené z vířících bodů pastelově zelené, modré, růžové a snad i fialové? Občas je v trávě vystřídali malincí broučči velcí jako mravenci, či i menší až po drobounké, kteří připomínaly to naše stejně podivné lidské hemžení na planetě. Nálady a témata se občas vracela i k lidským válkám a dějinným zvratům. V jedné skladbě Grassowa se zrcadlily v bubnech výbuchy děl a granátů z jedné i druhé strany fronty. Ale božské i z toho udělalo symfonii. A vysvětlovalo mi s nadhledem, že to je jen taková bouřka lidských dějin. A jak těžkou hlavu měli vůdcové posílající milióny lidí na smrt. Vlastně kvůli malicherným problémům, pro které nenašli jiné řešení, či už byl dal příliš „těhotný nenávistí“.

Mimo to, v jedné skladbě byly cítit i negativní, temné síly. K tomu se mi dostalo ještě i rovnou vysvětlení, že mají za úkol pohlcovat a rozkládat, aby se stvoření mohlo proměňovat (koloběh tvorby a zániku), kromě toho, že mají své místo mezi archetypy. Ovšem příjemně v nich nebylo, tak jsem dostal impuls k přepnutí skladby a tak jsem je zase opustil dříve, než mě vtáhli do svých hlubin.

Melarechev aibenitou …Velourach Elohim, Melarechev aibenitou…. Óm Shanti Shanti Óm ; ozvalo se v jedné ze skladeb (z překladače mi vypadlo מלהרחיב אבניו …

וולך אלוהים – Od rozšíření …Bůh vám žehnej). Ta mi zazněla v meditaci vícekrát a dala by se tak vystihnout pocit slovy: oslava Boží na Věčnost. Vracelo se i téma Václava Havla, vyjadřujícího srdce češství. Všichni ho kus neseme v sobě a jsme alespoň trochu zajedno s jeho pojetím lidství, přirozeností lidského projevu i svobody pro projev druhých.

Místy se v meditaci objevovalo i mírné napětí, mezi proměnami živlů i změnou obrazů a nálad v nich. Ale vše bylo plynulé, v bezčasém toku a přirozené, jako když se střídají jednotlivé pasáže vážné hudby.  Čas jakoby nehrál v té úchvatné tvorbě žádnou roli, jen věčnost je měřítkem veškerého bytí.

Matematičnosti téměř všudypřítomných fraktálů si nešlo nevšimnout. Vše se počítá a se vším se počítá. Ale je tolik vrstev všeho, že si to ani neumíme dát do kupy, jak vlastně Stvoření, či božské bytí vypadá? I mé meditace, jak je dostávám jsou často o tom, že je vlastně nekonečno pohledů na Něj, a tím i na jeho Stvořitele.

Vlnovka

Vlnovka                           / autor: Intago 04/2018

noty jako vlna

Božské mne v průběhu let naučilo mnoho metod jak zesílit intuici. Všechny jsou založeny na  vhodně zvolených symbolech, jejímž opakováním více a více přijímáme a zesilujeme vliv božské intuice.

Při metodě vlnovky se v meditaci i mimo ní vizualizuje nit, kterou se jakoby přišívá lidské k božskému.

Přitom se vzájemně nemohou dotknout a zcela se spojit, jen se k sobě trvale přiblíží bez možnosti odtržení. Horní božské tak neustále silně ozařuje spodní lidské. Tím ho povznáší na vyšší úroveň i s následky, které to má.

Problém ega je totiž v tom, že předstírá, že je jediné, a nadvědomí, neboli intuici, vůbec nechce přijmout, ač je to nezbytné. Metodou vlnovky ji má ale stále u sebe, takže si nemůže myslet a dělat co chce. Blok ega je tak odstraněn.

 

 

Kdo je režisér tripu?

Kdo je režisér tripu?          / autor: Intago 04/2018

 

Experimenty s psychoaktivními látkami oslovily množství lidí, jež se začali sdružovat a říkají si různě, třeba psychonauti,

Měli by si zjistit, oč v tripech vlastně jde, co jsou a co se v nich vlastně děje. Je to velká věda, ale bohužel velmi málo známá, protože je z řady důvodů tabuizovaná.

Trans je změněný stav vědomí, přepnutí do jiného stavu. Je třeba pochopit psychologické, náboženské i filozofické souvislosti. To je tzv.set.

Proto má každý tripy jiné. A co je to flashback, kdy již chemické látky nejsou přítomny, ale přesto jde o trip, i když slabší. Stačí jen určitá podobnost, vzpomínka na něj.

Primární je samotné zaměření tripů, neponechat to náhodě či náhodné myšlence, která nás může dostat do badtripu. Pokud nám jde o osobní rozvoj, je to ten nejlepší úmysl. To by měl vyjadřovat rituál, který si vytvoříme pro správný setting.

Pokud máme tripů víc, je tu pozorovatelné jejich určité směřování, vývoj. To se přenese i do stavů mimo trip.  Měníme si tak život, aniž o tom víme…Další otázkou je, kdo vlastně trip vymyslí a vytvoří. Nemůže přece spadnout jen tak náhodně s nebe. Nějaká entita ho musela vytvořit, a pro určitý důvod.

S tímto režisérem tripu se můžeme zčásti bavit přímo v tripu, pokud není příliš silný, ale dokonce i mimo něj, což je téměř neznámé. Na to se ovšem musíme naučit speciální metodu zvanou channeling, což je komunikace s nevědomím, přesněji řečeno s nadvědomím, tedy intuicí. A právě ta je pak naším Učitelem, nejen režisérem našich tripů.

Takže po tripu nám může do detailu vysvětlit, co měly vize a pocity znamenat. Můžeme s ním skutečně komunikovat jako s učitelem v rozsáhlejších větách. Tak poznáme, i jak velký význam v nás intuice má. Jak moc je jiná než my, i když v základních rysech podobná.

Tyto zkušenosti a zákonitosti však bohužel psychonauti neberou. Neberou vůbec žádné. Nechtějí nic slyšet. Jsou to rekreační uživatelé drog. Klasický příklad zneužívání drog. Jen si s tím hrají, nebo v tripu poslouchají technohudbu.

Bojí se toho a chtějí setrvat ve svých vlastních vágních představách a mýtech. Realita zážitků je na ně bohužel moc silná káva. Po letech si sotva vzpomenou, že něco takového kdy dělali…. Nedá se s tím nic dělat, to je mnohaletá zkušenost.

 

Nedostatky svatých

Nedostatky svatých                        / autor: Intago 04/2018

Papež se neptá Boha, koho má svatořečit, a to je velká chyba. Pak jeho volba vypadá jako politický tah s určitým záměrem. Svatí by měli být vzory, ale nejsou. Jen Bůh totiž může rozhodnout, kdo by svatý měl být.

Být svatý znamená mít velký stupeň přijetí Boha, Krista. To je podstatou křesťanství. Mají  ho pouze mystikové, kterých je však mezi svatými menšina.

Každý svatý by měl mít i velké Dary Ducha, ty jsou důkazem boží přízně. Jedna vyléčená žena u jeho hrobu vůbec nestačí. A už vůbec nelze, aby z budoucí svaté těsně před smrtí vyháněli démony jako z Matky Terezy…

V životopisech svatých se bohužel nepopisují jejich nedostatky, jejichž karmické následky se projevily i na jejich osudech. I ti největší svatí často tápali, snažili se prosadit proti Bohu své názory, ač jim trpělivě ukazoval, že se mýlí.

Velkou překážkou byla jejich oddělenost od ostatních, což jim způsobovalo konflikty i nejistotu a váhání, zda to vůbec dělají správně a zda by se neměli vrátit mezi obyčejné věřící.

Nedostatky samy o sobě nejsou nepřekonatelnou překážkou, ale vždy by měla být snaha plnit boží vůli, což předpokládá umět s Bohem komunikovat.

Bůh je ve svých hodnoceních daleko kritičtější než papež, svatých by bylo daleko méně a mnozí by byli zcela neznámí.

Kdo o nás rozhoduje?

 

Kdo o nás rozhoduje?              / autor: Intago 04/2018

Myslíme si, že se sami rozhodujeme, ale je to daleko složitější. Do veškerého našeho jednání totiž zasahuje naše nevědomí, a to velmi intenzivně. Je to hlavně naše nevědomí, o kterém nic moc nevíme, i naše nadvědomí, označované jako intuice.

Běžně se k jedné situaci vyjadřuje několik částí našeho nevědomí. To, které se ozývá nejsilněji, většinou poslechneme, aniž by to bylo vždy správně. Často pak uděláme velkou chybu, protože se dáme strhnout našimi emocemi.

Například, pokud se někdo podobně jmenuje, nebo vypadá podobně, jako někdo jiný, koho dobře známe, máme sklon na něj přenášet zaběhané vzory jednání.

Často se ozývají dávné vzory jednání z minulých životů. Pokud žil někdo jako šlechtic, má sklon se tak chovat, ačkoliv je to už nevhodné.

Intuice bývá velmi slabá, takže se prosadí jen málokdy. Proto má náboženství za účel zesílit její roli, což se však často nedaří. Rozhodují pak jen přijaté vzory jednání od faráře, či vyčtené ze svatých knih.

Jen mystické zkušenosti pozmění naše nevědomí tak, že vliv nadvědomí je již tak silný, že většina rozhodnutí, zvláště těch závažných, jde od božského a má svoji vlastní dokonalou logiku.

Zkušenost s intuicí

Zkušenost s intuicí                              / autor: Intago 04/2018

Fenomén intuice tak zajímavý, že stojí za to prozkoumat jeho možnosti. Moje první větší zkušenost s intuicí byla před 23 lety. Zhypnotizoval jsem jednoho mladého dělníka a napojil ho na intuici. Pak jsem se ho začal ptát na zákony karmy. Viz např. https://www.seberizeni.cz/12-zakonu-karmy-ktere-zmeni-vas-zivot/ Připomínalo to debatu s velmi zkušeným filozofem. Bylo to velice zajímavé, bohužel jsem si to nenahrál. Mnohé, co mi říkal, jsem dodnes v knihách nenalezl.

Pak jsem přítomným navrhl, aby se ho ptali na svůj budoucí život. Skoro všichni toho využili. Odpovědi byly opět rychlé, podrobné, jakoby bez přemýšlení. Styl mluvy byl zcela jiný, než dotyčného dělníka.

Znali ho úplně jiného… Všichni jsme byli užaslí. Dnes už jsou pro mne podobné záležitosti zcela běžné.

Překvapení pro všechny bylo, že když jsem dělníkovi po hypnóze děkoval, že jsem se o karmě mnohé dozvěděl, s rozpaky řekl, že o karmě nikdy neslyšel!

Ostatně totéž dělal i dr.Kautz v Center for Applied Intuition (CAI) v Kalifornii. Napsal o tom řadu knih, http://www.itcprague2017.org/speakers/william-kautz

a http://appliedintuition.net/