Nejnovější komentáře

Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Ideální vztah k mystice

Každá činnost se dá provádět s různou kvalitou. Platí to i o mystice, kde jsou nedokonalé přístupy velmi časté, jakoby ten nejkvalitnější mimo Krista snad nikdo nikdy nedělal.

Jak by takový ideální přístup měl vypadat?

Podmínkou každé mystiky je živý každodenní kontakt s božským vizemi, myšlenkovou vzájemnou komunikací i pocity. Božské se stává Učitelem s obrovskou autoritou.

Přístup k poznávání božského by musel být velmi aktivní, ne slepě vykonávat pokyny božského. Chtít se učit, ptát se, sám hledat souvislosti v duchovních zákonech jež postupně poznává.

Primární v ideální mystice je poznat a přijmout božské na maximum a vzít ho jako Učitele. A tak se zbavit svých i cizích názorů na to, jak má mystika vypadat, protože jsou více či méně naivní.

Poslouchat jen Jeho a neprosazovat vlastní názory, ani názory církve či jiných autorit. Na to snad všichni mystikové dopláceli a jejich vývoj se silně zpomaloval.

Božské vede mystika k esoterice, jež je nutno přijmout, protože přináší maximální rychlost duchovního vývoje.

Více je známá tendence k askezi, ale ta se nemá odehrávat v poustevně či v chladných klášterních celách. Podstata askeze je totiž jinde než v týrání těla hladem či zimou. Je o odmítnutí běžného životního stylu.

A ten se týká i klášterního života! Tam jsou totiž pravidla důležitější než přímé vedení božským.

Esoterika se týká i veřejného působení. Kromě vzácných případů vyžádaných božským pro perspektivní jedince zůstává mimo publicitu. Jinak bude trpět útoky a osočováním.

Zátěže snáší odevzdaně, protože si uvědomuje jejich nutnost, i když mu nejsou příjemné. Nedají se stejně nijak obejít.

Trpělivě čeká na Dary Ducha, na meditace i božské pocity a informace, kterými ho božské obdarovává a je za ně vděčen.

Meditace s DCD

Meditace s DCD  / by Aitosh 19.1.2020

Poprvé letos mi intuice povolila meditaci s poslechem Dead Can Dance, obvykle jsou dynamičtější a euforičtější, takže se jimi šetří.

Chvíli po klidném a příjemné nájezdu jsem si začal hrát s představivostí, ta si šla po chvíli vlastní cestou. Vize jdoucí člověka se změnila v letícího prostorem s roztaženými údy do pentaklu, jako na vyobrazení od Da Vinciho. Ten se pak změnil rotací v kruhu změnil v kuličku, ta najednou běhala v Pinball hře, kde se odrážela mezi patníky za různé body. Pak se obraz vzdálil a viděl jsem nepočítaně pinballových stolů s kuličkami. Co stůl s kuličkou, to lidský osud, jsem si uvědomil až později.

A do toho pocit, jak si božské sféry hrají s nastavením kolíčků v pinballech i vystřelovací silou, a tak my odžíváme své osudy. Je to jejich hra, a Karmické síly volí nastavení hry.

Do toho posléze uvědomění, jak božské tvoří v primární prázdnotě – Potencionalitě možného. Zasazují jednotlivé vrstvy a v každé je opět nekonečno nastavení, a hledají v nich co by se Jim líbilo za kombinace. A tak prázdnotu vyplňují konkrétnem.

Mírně extatický ponor dosahoval až k 49 % ponoru.  Ale to jen na 10-15 min. z úsporných důvodů, pak klesnul k 48. A po hodině mi vypnutím hudby na konci seznamu play listu naznačili, že je meditace konec. Pak sice asi ještě hodinu jsem měl přes 47, ale už jen klidných a bez zvláštních vjemů. Nakonec jsem na 2 hodiny usnul.

  • K tématu meditace jsem ještě trochu filosofoval, mě už je to už z dřívějších meditací známé téma. Že vlastně žijeme ve virtuálním světě tvořeném jinou, daleko vyšší inteligencí, která si vše nastaví, podobně jako my počítačovou hru. Ovšem zde my jsme jen figurkami uvnitř, podobně je to v již starém německém sci-fi filmu Welt am Draht – Svět na drátě z r. 1973, či podané daleko později akčněji r.1999 v trilogii Matrix. Problém je, že Adminem/Architektem se naše ego z principu naší lidské omezenosti, stát nemůže, a přitom nevědomě jsme jím stále. A to si patrně nejčastěji zábleskem v meditaci, či tranzovním stavu, spousta lidí uvědomí. Ale co s tím dál?, kladou si mnozí otázku? Můj závěr po mnoha letech je, že to nejde než-li přijmout, že tak je postavená Vesmírná hra Lílá, jak tomu říkají v Hinduismu.
  • Z onou prvotní „Potencionalitou všech potencionalit“ je to podobné, Ejn-sof-ór v Kabale, Prázdnota, o které nejde říci nic plně pravdivého v Buddhismu, Tao v Taoismu a další jména má také v jiných starověkých systémech. A dokonce i moderní kvantová fyzika má už podobné koncepty o neurčitosti stavu kvantových částic, dokud nedojde k jejich interakci s jinými částicemi – kolaps kvantové funkce se stavu superpozice. A dokonce staví na nich hypotézy existence nekonečna odlišných paralelních vesmírů.
  • Z toho všeho vyplývá, i co bylo obsahem mé meditace. Náš život je z vyššího pohledu božských sil vlastně jen snem o nás, který je jedním z nekonečně mnoha a může mír řadu podob, na které se uplatňuje geniální „fantazie“ božských sil v rámci pravidel dané hry, která jsou také už kdysi, či spíše kdesi na začátku na jejím rozběhu nadefinována. A jsou něčím podobným, jako konstanty (např. lambda zavedená Einsteinem) našeho Vesmíru dané na počátku Velkého třesku. Pokud ovšem nějaký skutečně byl, nejde-li jen o jakýsi obří vesmírný dech smrťování a expanze časoprostorového kontinua?.

Podstata Matrixu

Božská intuice mi opakovaně řekla  slovo mordyjé, což je v překladu smrt bohu. Pak mi řekla Ante finem. To znamená před koncem, tedy smrtí.

Navedla mne totiž k myšlenkám, že vše v mém životě je neustále vytvářeno pouze podle toho, co božské chce. Žádná náhoda není, ani být nemůže. Ale  lidé toto nechtějí slyšet, chtějí se od Boha osvobodit, což je ovšem nemožné.

To zažili i autoři scénáře kultovního filmu Matrix a jistě to s nimi otřáslo. Proto se snažili ve filmu o fikci, že se od Boha osvobodí. https://cs.wikipedia.org/wiki/Matrix

https://www.matrix-store.cz/matrix-store-o-trilogii-matrix Připravuje se již čtvrtý díl.

Udělali ze zážitku pohádku, ale podstata je zřejmá. I ty vize kvantového počítače jsou autentické.

Ante finem zase znamená, že já jsem před mystickou smrtí. Ta nastane, když si člověk uvědomí, jako Charvát v meditaci s Bufo Alvarius, že vlastně vůbec neexistuje. Je prostě výtvorem Boha, Jeho projevem, neoddělitelným od Něj, jedním z nekonečna. Naše individualita byla a je jen zdánlivá. Na detaily se musím ještě podrobně zeptat.

Přesně popsat jaká Skutečnost opravdu je, je téměř nemožné a naprosto nepopulární. Je to čistá esoterika. Kdo by se o to pokusil, byl by okamžitě terčem útoků.

Reinkarnace přesněji

Běžné představy o reinkarnaci jsou velkým zjednodušením. Znovu se nerodí ten, který zemřel, ale ani nikdo zcela jiný.

Základem vývoje je práce s kořenovými archetypy, které byly vybrány při stvoření naší individuality.

Do každé inkarnace však dle své volby božské posílá jen část kořenových archetypů jednotlivce. Jiné s uplatní jinde, nebo dočasně zůstanou nevyužity. Jinde tedy mohou žít zcela odděleně jiné části nás!

Je to tedy podobné, jako s Celkem, který je rozdělen na nekonečně mnoho entit ve Stvoření, jež hledají cestu zpět do Celku. A tyto entity se opět dělí do každé inkarnace.

Jde o to poskládat archetypy v  každé inkarnaci tak, aby entita co nejvíc naučila a postoupila vzhůru. To vyžaduje velmi složitou volbu, kterou se božské zabývá.

Navíc jsou tu druhotné archetypy, které získáváme od druhých soužitím s nimi, ale i na dálku, pokud to božské zařídí. Jsou to jakési odrazy druhých v nás, jež nás také ovlivňují, ale nejsou na rozdíl od kořenových archetypů trvalé.

O Vánocích Jinak

Když vidím v televizi rozvoz betlémského světla, Santu či všeliké betlémy, divím se. Copak vám tyhle mýty stačí? Dětem prosím, ale dospělým?

Pobavil mne rozhovor jednoho kněze v příloze Práva. Jedna žena mu řekla, že v Boha nevěří. On na to, že také nevěří v Boha, v kterého ona nevěří. To je přesně ten problém… Víra nebo nevíra je totéž. Bůh přece není něčí představa, ale Realita sama…

Přitom v historii církve bylo dost lidí, kteří věděli víc. Dokonce jim dali titul Učitel církve https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C4%8Ditel_c%C3%ADrkve

Ale představte si, že je církev zcela ignoruje, své vlastní učitele, ač toho hodně napsali!

Proč? Prostě to není populární téma, jesličky lidu stačí.

Fakt je, že je to opravdu těžké, ba nemožné. Už jen říci, že Bůh není nějaká osobnost, nějaký velký člověk, ale spíše superpodivná Potencionalita a dost o Něm ví jen kvantová mechanika, které se bojí i sami kvantoví fyzikové…

Duchovní význam klimatické krize

Prognózy klimatu na Zemi nejsou příznivé. Nejen zvyšování hladiny oceánů, extrémní počasí a snížení počtu ryb bude velký problém. Oteplování planety může v mnohých místech způsobit, že sucho vyžene stamiliony obyvatel, ale kam půjdou?

Dosavadní náprava je zcela neúčinná. Nejsou dostatečné náhradní zdroje energie. Ekologie omezuje výkonnost ekonomiky a snižuje konkurenceschopnost.

Neví se, co s tím. Mluví se jen o drobných nepodstatných úpravách, jež na celek nebudou mít vliv. Chtělo by to globální zásahy, ale vlády na Zemi nebudou nikdy jednotné. Ochota mnohých zemí situaci řešit je nulová. Jsou příliš sobecké. Je stejně už dost pozdě…

Tento globální problém je pro tuto civilizaci prostě neřešitelný. Za několik desetiletí změny znatelně zhorší situaci naší civilizace a problémy budou narůstat. Prostě se řítíme proti a neumíme zabrzdit.

Vzniká otázka, jaký je duchovní význam této krize, jež je obzoru už dlouho. Co má lidstvu přinést? Z duchovního pohledu se zas tak moc nového neděje. Je to opět výzva, součást života, jež nás má ovlivnit. Jací jsou lidé, taková je celá civilizace, včetně událostí. Opět princip podobnosti.

Lidstvo není určeno k tomu, aby kdy žilo v klidu. To by ho nerozvíjelo. Přinutí ho to pracovat v nových podmínkách a řešit otázky jež nikdy neřešilo. Vznikne strach, stres, podobně jako za světové války. To nás bude rozvíjet, ač to rozhodně nebude příjemné. Změní to vztah k naší planetě, o které budeme mít daleko odpovědněji vztah.

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou Invocation I

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou

Klaus Wiese – album Baraka / Invocation I

 

Před meditací mi intuice dala vizi rozpuku Světla ve stromové struktuře. Zahájil jsem potažením Euphorie. To jsem se jen lehce rozvibroval a následne se rozdýchal. Pak jsem začal s Bufo. První potah, vibrace v těle mi příjemně zesílila. Při třetím potahu už jsem začínal mít problém si uvědomit, jak se mám nadechnout či vydechnout a zhoršilo se mi vnímání těla. Jako bych nevěděl, jak pohnout rukou. Nebyl to však nepříjemný či paralyzující pocit. Také jsem vnímal zhutnělý vzduch, jako by byl zenergetizovaný. Procházel i mnou, a já přestával vnímat hranice těla a mírně se rozplýval.

Pomalu jsem ulehal, čas zpomaloval a mé vnímání se zjemňovalo. Vše z lidského světa mi začalo připadat hrubé. Když jsem ulehl, vesmírné vědomí mi řeklo, že vše lidské je pro něj tuhé, jakoby vytesané do kamene. Lidé mu připadají pomalí a strnulí, za celé životy se jen pomalu mění. Ono je samý pohyb, změna, víření barev, symbolů, energií a výrazů archetypů. Rozjela se přehlídka tvořivého víření a vznešenosti a já se pod tou něžnou silou pozvolna a jemně rozplynul.

Pak nevím, jak to pokračovalo. Po chvíli jsem se dostal až k 10,5 dimenzi božského vědomí (číslování dimenzí podle center vědomí, které se dají zřetelně rozlišit), a To mi říkalo: Ty bys chtěl do 11. dimenze. Ale tam by ses úplně rozpustil, bylo by to jak pohlédnout božskému Architektu do tváře. K tomu byla vize, jak se dívám na nohy Adama Kadmona, zářícího božským vědomím. Jak mu zářily palce, až mne to oslnilo a přezářilo celý obraz. Vtom mě pohltila vibrace božského, jen jsem vzdychal silným napětím i jeho uvolněním.

Občas meditaci přerušilo něco z lidského světa, ale bylo to tak hrubé, tvrdé a neotesané, že chápu, že s námi nemají nic moc společného.

Chvíli jsem se také cítil uprostřed všech možných náboženských rituálů. Nevnímal jsem jejich detaily, ale tu podstatu – Boha a Jeho Atributy. Ze všeho zářila nebeská krása, vznešenost, dokonalost. A hlavně ta dokonalost, která se šířila vším. Vše „vymazlené“ do posledního detailu, pixelu reality. Za vším a ve všem fraktály. Některé jsem vnímal barevně v mandalách, ale možná to byly jen pocitové barvy.

Stoupal jsem virtuálně na vrchol hory do 8400 m.n.m., pak 8500, 8600 …, a najednou 9000 m., pak byla stratosféra, kde jsem ztuhnul, nebyl, jen jako Přítomnost. Zapomněl jsem, co znamená být člověkem, lidství se úplně vytratilo. Vědomí však zůstalo.

Návrat byl také zvláštní. Sestup z oblak bych to nazval. Zdálo se mi nadmíru nepatřičné vrátit se zpět, opět do svého světa. Ale postupně se vnímání kosmického vědomí vytrácela, řídla i jeho intenzita. Podíval jsem se na zmuchlanou deku před sebou a uviděl v ní dokonalý abstraktní obraz, jaký nevisí v žádné galerii. Dalo se v ní číst a studovat cosi zajímavého na hodně dlouho, jako by to byla mapa jiné krajiny, neznámé planety, v níž je zapsána celá její historie.

Nemohl jsem ani dlouhou chvíli pohlédnout na přísedící, bylo to nepatřičné vzhledem k tomu, kde jsem se pohyboval. Ale i to ustalo, a já se cítil zase člověkem tady na zemi a začal opět komunikovat, nejprve stroze, pak až ve větách. Ještě asi 15-20 minut dozníval ve mně pocit povznesení. Pak i ten se rozplynul a já měl pocit, jakoby se ani nic tak extra nestalo. Ale věděl jsem, že stalo.

Nevím jak příznačněji to nazvat, než-li božské vědomí, co ke mně sestoupilo, já ho viděl, cítil, prožíval… Ale pak zase skoro nic, jen lehká ozvěna s vůní Bufa ve vzduchu.

 

 

 

Z rozhovoru s Intagem těsně po návratu z prožitku:

To je, jako když se znovu narodíš. Musím hrát (na tibetskou mísu), protože ten kontrast obou světů je hrozný. Jsi Tam a pak tady. Všechno je tu úplně cizí, jakoby hrubé, tvrdé.

Lidské je ztuhlé, jako bychom se deset minut dívali na jednu fotku a pak se koukali na další. Tam je svět plný barev, tvarů, pohybu, dynamiky a nádhery. Nevím, jak ten pocit popsat? V něm je vše. Ten doprovázejí záblesky a cítění všeho. Tam je toho tolik, takový mega-cirkus (smích) dokonalosti. To nedokážeme vidět, dokud Tam nejsme. Je to tak zvláštné jiné a přitom tak blízko.

Spojil se mi tam Tibet, křesťanství, hinduismus (a patrně i další nauky) všechno je to v tom pocitu. Ukázal se mi vždy záblesk  učení (jako byl jen jednou ploškou mnohostěnu). Tam stále roste ona Podstata, to je v tom vnímání. Přál bych vám Tam být.

Intago mi dal dotaz: K čemu bys ji připodobnil, k jaké tvé minulé meditaci? Začalo to jako výstup. Byl jsem v určitém bodu a chtěl jsem dál, ale nemohl jsem – shořel bych. A pak se rozzářilo tělo Adama, prvního člověka. Začaly mu hořet nohy, proměnily se v záři, až to puklo. A byl jsem jinde, už nevím, kde (smích). Já si nepamatuji, co bylo pak.

Intago: Tak to funguje, ale bylo to ještě kratší, než jsem slyšel, celé to bylo do 10 minut?

A jaké je to nyní, ptá se Intago? Takový ticho, naplněný vibrací. Všechno je takové svěží.

Hodně let jsem Tam nebyl, v Té úrovni. A nechce se mi přemýšlet, kdy to bylo (smích).  Myšlení je Tam jen na pozadí. Jen takový šum a přes něj jede to Vědomí. A pak i ten šum lidského zmizí, už není vůbec.

Je to fakt úchvatný. Taková posvátnost toho světa, všeho. To se najednou propojí všechny duchovní nauky. Tak jsem to prožíval.

Intago: Bylo to neutrální? Neutrálně tísnivý. Kvůli té matematičnosti? Tý matematičnosti, a když zacítíš něco z lidského, je to jako když do plátna obrazu hodíš sekyru.

Výsledky mystiky

Po 28 letech procesu včetně pěti let v závěrečná mystické etapě MD je zřejmé, že pravá vysoká mystika je velmi dlouhý, dosti těžký a složitě dynamický proces. Je to cesta k úzkému soužití s božským, což není snadné. Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen nepatrně.

Etapa MD, nazvaná mystický důchod, plynule navazuje na etapu PO. Je podobná poslednímu ročníku vysoké školy. Už je velký nadhled z mnohaletých zkušeností, ale proces jede dál, jen změn je méně.

Jde v něm o postupné zklidnění a stabilizaci rozšířeného vědomí. Je tedy nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem mystika na Zem, což je opakem toho, co čekal. Postupně dostává i víc zátěží, ač doufal, že už nebudou.

MD je proto zklamáním, protože není naplněním jeho romantických představ o mystice, jež jsou popisovány v mnoha populárních knihách. Vše je přitom jasně řečeno v Novém Zákoně. Symbol kříže je symbolem mystika. Jeho základním životním stylem má být askeze. Ta vyjadřuje odmítnutí běžného životního stylu. Co je mimo ní, způsobuje dodatečné zátěže.

Mystika má totiž své přesné, lidem neznámé, duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Z nich vyplývají i limity dosažených schopností v každé inkarnaci. Není totiž záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti.

Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, to je jen populární iluze. Mystika nepřináší ani úplné Poznání, harmonii a klid duše, protože to božské duchovní zákony neumožňují.

Hlavním zlepšením v MD je zesílení stálého ponoru, někdy až na 47,75 %. Očekával však víc, až 50%. Tento velmi cenný pocit je klidný, neutrální, bez vizí. Vyžaduje ale  hodně zátěží jako kompenzaci. Přínosem jsou i malé meditace několikrát denně s neutrálním ponorem i přes 48%, ale jen málokdy mírně dynamické, což však bylo už dříve.

Vliv božské intuice je velmi silný, doslova neustálý.  Je to aktivní soužití, trvalá přítomnost božského, jež je vnímáno v myšlenkách i statických pocitech.  Božské učí myšlenkami filozofii Stvoření, jež  je dosti těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná, ale daleko méně než dříve, protože vše potřebné už ví. Některé esoterické informace však nejsou určeny ani mystikům.

Božská intuice ho usměrňuje doslova ve všem, v každém rozhodování. Má zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíše, řekne či udělá, nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mystika upozornilo.

Co nechápe správně, to mu intuice hned vysvětlí, někdy svérázným způsobem. S božskými hrami, plnými symbolů a hádanek, si však už umí poradit. Komunikují s ním jen nižší božské síly. Vyšší jsou dražší a nejsou nutné.

Božské se také mystikovi, i o jeho okolí, o vše starají. A nejen v tomto životě. Vážné nemoci a nehody jsou vyloučeny. Vše je podřízeno procesu. Vzniká velmi zvláštní životní styl, dosti náročný, jež ho má přivést k ještě vyšší důvěře k božskému, aby se zbytečně neobával toho, co stejně nemůže ovlivnit. Jde tedy o dosažení kvalit, běžně nedostupných, rychlým a bezpečným duchovním procesem vedoucím do vyšších civilizací v příštích životech.

Podobně jako v minulých etapách, všechny božské schopnosti, které má, musí kompenzovat zátěžemi. Je totiž stále jen člověkem, nemůže mít božské schopnosti jen tak. Zvýšené stálé ponory proto musí být kompenzovány i postupným omezováním síly, dynamiky, pak i četnosti velkých meditací, až téměř zmizí. Nejdražší jsou extatické ponory, ty proto v MD vůbec nedostane, pouze neutrální.

 V literatuře jsou zátěže známé pod pojmem temná noc duše a mají mnoho forem. Jsou limitujícím prvkem mystických schopností, což je až v MD zcela zřejmé. Občas proto dochází i ke kratším či delším výpadkům ponorů, spojeným se zvýšenou únavou.

Na počátku mystických procesů dostával zážitků daleko víc než čekal, nyní naopak méně než by chtěl. Znamená to konec návštěv vysokých božských dimenzí v několikahodinových velkých meditacích s božskými dynamickými  vševyjadřujícími vizemi a pocity. V nich býval výklad filozofie Stvoření, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Ohromující mystické zážitky ho měly nasměrovat k Bohu a Jeho přijetí, ale není možné je mít trvale, ani z nich nelze zcela Boha pochopit.

Jeho vědomí je již stovkami silných meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co mu chybí. Všechny částí vědomí musí přijmout neustálou přítomnost božské intuice jako hlavní Autoritu.

Dosud se oslovovaly a zdokonalovaly vyšší části vědomí, ale nyní je třeba proměnit i střední a nižší části, což je dlouhý a méně příjemný proces, pro který nejsou zážitky z velkých meditací vhodné. Těchto částí je mnoho a božské mu je střídá, takže zlepšení nepozoruje. To není snadné přijmout.

Problémy způsobuje vršek vědomí mystika, jeho pozice je totiž po desetiletích rozvoje dominantní. Ví toho už dost, měl by učit svůj střed a spodek vědomí, ale nechce na ně brát ohled. Vadí mu, že už není vyučován božským jako dříve a nemůže v meditacích vnímat, jaké božské je. Chápe důvody, ale zlobí se na spodní části, že ho zdržují. Tím se narušuje stabilita hierarchie vědomí.

Také mu vadí, že božské omezuje či brzdí jeho aktivity. Mystik nemůže dělat vše co by chtěl v duchovní i neduchovní oblasti, např. léčení či umělecká činnost. Má latentní schopnosti božských Darů Ducha, ale když by je využíval, stahovalo by ho to dolů.

Je božským veden k pasivitě a úplné esoterice, protože přináší klidný a intenzivní rozvoj. Čím více se blíží božskému, tím víc je vzdalován lidem. Vnucená pasivita mu však nesedí. Hledá náhradní aktivitu i tam, kde by neměl.

Nespokojenost s procesem v MD vede ke sporům s božským, které mu vysvětluje důvody toho. Příčinou sporů bývají zátěže, jež ho rozčilují. Zde se dá docílit určitých změn, i když božské nechce snížit jejich celkový objem. Stále proto musí překonávat množství překážek.

Je mezi světy lidí a bohů. Lidský svět chápe daleko dokonaleji než dřív, ale božský je stále daleko, ačkoliv pokročil v jeho poznání. Život mezi těmito světy znamená jistou izolovanost od obou a i to přináší problémy. Je to zvláštní druh oddělenosti od běžného lidského myšlení. Jeho vztah k lidem ani nemůže být harmonický. Zvýšené schopnosti vnímání mu totiž ukazují, že situace lidí je horší, než se zdá…

Proto je i závěrečná etapa mystiky obtížná a místy bolestivá. Ať se to mystikovi líbí nebo ne, MD takto probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku. Důsledkem je i zhoršení vztahu k božskému. MD sice logiku má, ale je pro něj těžko přijatelná a ani výhled není růžový.

Není to odpočinek jak čekal, ale stálé vytváření zásluh pro duchovní rozvoj o který jde nejvíc. Vyšší úroveň v příštích životech není zadarmo, jak očekával, ale musí se zaplatit zátěžemi. Jejich symbolem je křesťanský kříž. Přijmout ho však není lehké.

S problémy však božské počítá, umí si s tím poradit. Ví kam a jak může zajít, zná ho dokonale. Jde Mu o maximální rychlost jeho vývoje a plnění duchovního úkolu. Reaguje na situaci a vymýšlí způsoby, jak mu situaci trochu vylepšit, aby ji více přijal.

Všichni mystikové nemají stejné MD. Mystický proces se dá rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší přináší vzestup do dalších inkarnací. Ale i to je určeno kombinací kořenových archetypů.

Až nyní také chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. I pro božské je jeho učení zátěž, práce a povinnost. Je za to hodnoceno. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Do této etapy se dostalo jen málo lidí, všichni ji měli v životním úkolu v různé intenzitě. Ale i pro božské je hodně překážek jež Ji ztěžují práci s mystikem. Proto ani nechtějí, aby mystikem byl každý.

Další vývoj procesu bude v neustálém zesilování Poznání i vlivu božského a v ladění zátěží, ponorů a schopností pro maximální efektivitu pro mystika i pro božské, jež také dosáhne vzestupu díky intenzivnímu procesu mystika.

Chuť žáby, aneb, co je MD

Za sebou mám již přes 250 meditací s psychedeliky v minulých 24 letech. Měl jsem dost info o radikálním účinku sekretu žáby Bufo Alvarius. Popularitu má velmi podobnou ayahuasce před více jak dvaceti lety.

Ostatně sledoval jsem její účinky na druhém. Byl to učebnicový příklad: Okamžitý nástup, velmi vysoký ponor do vysoké božské úrovně a prožívání až matematické Dokonalosti v nekonečné Věčnosti. Jen na velmi krátkou dobu několika minut.

U mne to však probíhalo jinak. Hudbu si božský Režisér tripu vybral zpěv Lisy Gerrard. To znamenalo, že se do vysokých božských úrovní nepůjde.

První nádech a nic. Při druhém už se začalo vědomí měnit a třetí nádech bez pomoci už šla dýmka udržet jen těžko.

Velmi rychle jsem se v transu ponořil do božské intuice o trochu víc než 49%, ale byl celkem klid. Jen dokonalé vnímání hudby, jež neznají ani virtuózové. Tento božský neutrální pocit jsem zažil už mnohokrát. Ba několikrát i silnější.

Ale nebyly žádné vize fraktálů ani vyševyjadřující božské pocity. Když jsem nad tím vyjadřoval podiv, bylo mi neustále vysvětlováno, že jsem v poslední etapě mystiky, jež říkají mystický důchod.

A ten, jak vyplývá z názvu, je úplně jiný než minulé etapy, což jsem před pěti léty, když začal, vůbec nečekal. Prostě zklidnění a stabilizace procesu na jedné straně a zesílením stálého božského pocitu až na úžasných 47,5%

Tato etapa MD je nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem do lidského. Je opravdu konec s vytahováním do vysokých božských dimenzí v meditacích, ukázky Jejich života a vysvětlování jejich vysoké filozofie, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Božské jsem sice prožíval silně, ale jen tři až sedm hodin v meditaci každý měsíc či dva.

Rozšířené vědomí je totiž už stovkami velkých meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Tak nelze pokračovat donekonečna. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co chybí.

A tím je neustálé aktivní soužití, neustálá přítomnost božského. Nyní je vlastně neustále přítomno, i když trochu slaběji než v meditaci. To je vysoká mystika.

Tento pocit je velmi cenný, krásná Hra Vznešenost, ale je hodně drahý. Musí se splácet zátěžemi a ty jsou limitujícím prvkem, což je až v MD zcela zřejmé.

Místo filozofie Tvoření z vizí a božských pocitů jen její verbální vysvětlování jako na božské filozofické fakultě. I ta je dost těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná.

Je to v literatuře nepopsané, dost těžko zvládnutelné. Všechny částí vědomí musí přijmout božskou intuici jako hlavní Autoritu.

Ať se to mystikovi líbí nebo ne, takhle to prostě probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku..

 

Po patnácti minutách už mi naznačovali, abych meditaci ukončil, ale uprosil jsem je ještě na jednu skladbu. Na jejím konci už byla únava trochu znát, i božský pocit slábl.

Na konci meditace jsem měl v ústech zvláštní chuť jež opravdu připomínala žábu, podobně byla cítit v celém pokoji.

Je opět jasné, že o tripu, tj. velké meditaci, rozhoduje jen její Režisér, nikoliv konkrétní psychedelikum. To má jen malý vliv na obsah. Rozhoduje jen o rychlosti nastoupení, síle a délce zážitku. Záleží ovšem na jejím množství a hlavně na setu a settingu, tj.nasměrováním se na druh zážitku, což se bohužel málo dělá.

Takovouto meditaci bych prý mohl mít jen jednou za rok. Pokud bych ještě více přijal božskou vůli, i častěji.

Žába nakonec není něco extra, pro zkušeného mystika je jen zesílením toho, co už dobře zná. Pro úplného začátečníka je to ovšem velký šok.

Druhý den strašná únava a další zátěže, to už znám desetiletí, ale do toho pozvánky na malé meditace. V jedné mi dali dokonce jen o malinko slabší božský pocit, byla i jen o trochu kratší. A to pouhým poslechem hudby a deckou červeného vína!

Když jsem si v jedné takové malé meditaci postěžoval, že mi božské dává málo informací, poslala mi alespoň vizi, jak letím proti skále. Nárazem jsem se nezabil, ale pokračoval dál. Bylo jasné, že nikdy není ničemu konec, vše má kontinuitu, i sama smrt.

Tyto zesílené malé meditace s ponorem do 48,5% jsem měl týden, pak mírně poklesly jako dříve.

Hypergeniální pragmatik

V malé meditaci mi opět božské ukázalo Sebe, jako Zdroj nekonečné Moudrosti a tvořivé Dokonalosti. Dej mi víc Sebe, prosil jsem. Ale kdo to zaplatí, reagovalo božské. Myslel jsem si, že platím zátěžemi až dost, tak jsem požádal, aby mi dali Oni ze Svého. Mají přece Všeho nekonečně!

Tady ti nikdo nic zadarmo nedá, odpovědělo božské. Nakonec jsou Tu rádi, že je to s lidmi tak, jak je. Jak to, copak nechtějí jejich duchovní růst, vždyť jsou za to i hodnoceni? To Jim nevadí, že lidé o Bohu mají samé mýty a pohádky?

Je dost problematické s lidmi pracovat. Dělají to jen Ty božské síly, které to mají v úkolu, jako jsme i My…

V další meditaci mě vysvětlovali základní fakt, že lidský a božsky svět jsou vlastně pevné odděleny. To je pravidlo hierarchie.

Nemohou se dotýkat, stýkat. Tak jsou rozdílné hlavně v inteligenci. A mystika, která to narušuje, pak doplácí na střet obou. Indické kasty nejsou přežitkem, mají svůj předobraz v Království božím.

Bůh se svou hierarchií je zkrátka Hypergeniální pragmatik, což skoro nikdo neví… Naše romantické představy o Něm jsou prostě liché…