Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Hypergeniální pragmatik

V malé meditaci mi opět božské ukázalo Sebe, jako Zdroj nekonečné Moudrosti a tvořivé Dokonalosti. Dej mi víc Sebe, prosil jsem. Ale kdo to zaplatí, reagovalo božské. Myslel jsem si, že platím zátěžemi až dost, tak jsem požádal, aby mi dali Oni ze Svého. Mají přece Všeho nekonečně!

Tady ti nikdo nic zadarmo nedá, odpovědělo božské. Nakonec jsou Tu rádi, že je to s lidmi tak, jak je. Jak to, copak nechtějí jejich duchovní růst, vždyť jsou za to i hodnoceni? To Jim nevadí, že lidé o Bohu mají samé mýty a pohádky?

Je dost problematické s lidmi pracovat. Dělají to jen Ty božské síly, které to mají v úkolu, jako jsme i My…

Bůh se svou hierarchií je zkrátka Hypergeniální pragmatik, což skoro nikdo neví… Naše romantické představy jsou prostě liché…

Esoterika mystiky a Žabí let

Esoterika mystiky

Když jsem žádal božské, aby mi vysvětlovalo více, dává mi mnohé podrobnosti o tom, co ještě úplně nepřijímám. Jak je vše daleko dokonaleji promyšleno a uděláno, než si myslím. Něco se mi nelíbí, ale je to jen proto, že neznám souvislosti, vlastně je nezná nikdo z lidí.

Hlavně nechápu, jak může inteligentní člověk, v jiných oborech na výši, mluvit o náboženství takové naivity a věřit jim. Dokonce i teologové a religionisté!

Léta se lidem snažím trochu rozšířit obzory, ale dopadá to katastrofálně. Logické argumenty je nezajímají, ba dokonce odpuzují. Drží se dogmat, nebo zcela naivních smyšlenek a úplně jim to stačí! Kritické myšlení jim zcela chybí, drží se své víry, aniž by měli Dary Ducha, jež by správně měli mít, a nejsou ani ochotni vyzkoušet metody slavných mystiků prohlášených za Učitele církve… Jejich dětinská hra na duchovnost jim zcela vyhovuje a dělají, jakoby jiná ani nebyla! V jiných oborech mají kupodivu daleko lepší chápání.

Vždyť mystika je věda jako každá jiná a není tak těžké do ní proniknout! Přesto o to není zájem, ale naopak odpor. Takový nepochopitelný paradox je to. Přesto je naprosto logický! Ostatně před tisíciletími v době Starého zákona to bylo stejné. Ani prorokům, jež přinášeli aktuální slovo boží, ani Kristu se to nepodařilo změnit, a věděli o tom.

Je tomu tak dokonce i v jiných náboženstvích a duchovních směrech po celém světě! Proč je situace neustále tak tristní?

Udělali z náboženství selanku, což se zcela příčí Bibli! To jsou skutečnosti jež dosud neumím pochopit ani přijmout. Přesto to má logiku a nemám to měnit po svém.

Mystika člověka postupně předělává. Sice jinak, než původně očekával, cestou chápání logických souvislostí, a to i zcela obyčejných. Vlastně je to zesílený nadhled, čili vhled.  To, co známe pod pojmem silná intuice.

Je i pro něj těžké pochopit, že lidstvo je daleko víc iracionální, než se zdá, zvlášť v duchovním směru. Víra je synonymem iracionality, jež jim vyhovuje, umožňuje si ji vytvořit podle svých představ. A s tím nelze hnout, vlastně úplně předělat vztah. Na logické argumenty reagují iracionálně, postupně čím dál více agresivně. O své víře odmítají diskutovat.

Náboženství však není něčím mimo logiku, ale logikou samou. Co s tím? V podstatě se nedá nic dělat, ba ani nemá. Výsledky osvětových pokusů jsou kontraproduktivní. Často je proto lepší říci méně, než více a se všemi detaily.

Je třeba brát realitu takovou, jaká je. Nikoliv jaká se zdá být, nebo jakou bychom ji chtěli mít. Skutečná mystika je hlavně neustálou podřízeností Bohu, který denně a detailně vede. Kdo to ale chce chce slyšet, nebo dokonce přijmout?

Mystika navíc obsahuje skutečnosti, popsané i v Bibli, jež však nejsou přijímány, protože jsou nepopulární. Je tedy vlastně opakem toho, co je přijímáno téměř všemi věřícími. Změnu nelze provést rychle a snadno a ani přímočaře, ani desítky, ba stovky inkarnací nestačí.

Co je za tím? To vysvětluje božská logika, tedy duchovní zákony. Podle této filozofie je vše dáno nastavením kořenových archetypů a z nich vyplývá i vztah k duchovnosti. Změnit ho je téměř nemožné, zejména ne lidským úsilím.

Jen neparný zlomek lidí má v duchovním úkole skutečnou mystiku. Je tedy tím, co se běžně označuje jako esoterika, ale v pravém významu slova. Skutečný mystik to nemůže ignorovat a ve svém veřejném působení má vždy dbát pokynů božského.

Logické přece je, že čím více se člověk přiblíží Bohu, tím více se vzdálí lidem. I tak zřejmá skutečnost je však lidem nepřijatelná. Je lépe jim nechat jejich duchovní pohádky, protože stejně nic víc nepřijmou. Mystik hodně ví, ale téměř nic nemůže sdělovat. Nepochopili by to, nepřijali, poplašilo by je to a odradilo. To je ta pravá esoterika.

Vysvětlovat tedy logiku mystiky a diskutovat o tom  se proto ukazuje jako nejméně efektivní, ba kontraproduktivní. Božské používá daleko dokonalejší skryté metody, protože zná všechny souvislosti, lidem nepřístupné.

Dokonce ani psychonautům, kteří se s pomocí psychedelik dostávají do mystických stavů, jež ani nechápou a postupně se u nich objeví temná noc duše, ale to se jim ani nemá říkat, aby je to neodradilo. Stejně se s tím nedá nic dělat. Musí si pomoci sami.

K problémům se zátěžemi a limity se mystikovi přidává i izolovanost od společnosti. Zesíleným vhledem vnímá skryté předstírání, tedy farizejství ve víře, a to není příjemné.

 

Žabí let

V malé meditaci, ve kterých mi teď několikrát denně, mi někdy dává intuice pocity jako v těch, co bývaly kdysi jen s psychedeliky, reagovala na dotaz, zda bych mohl vyzkoušet žábu, jež se nyní stala u psychonautů slavná pro silné, ale krátké mystické zážitky.

Náhle jsem jakoby v kotrmelcích padal, prolétával světy bohů a božstev a užasle prožíval útržky Jejich dějů. Abstraktní, nám nepochopitelné děje, jež naši inteligenci giganticky překonávají.

Nakonec jsem dopadl a rozplácl se na betonové zemi a jakási špička boty Boha mne ještě rozmázla jako nedopalek cigarety. Tak jsem zažil, i když zeslabeně, to, co bych prožil při žábě Bufo Alvarius…

Osobní archiv

Osobní archiv

Po mnoha letech jsem si dělal pořádek v archivu a procházel doklady téměř čtyřiceti let mé duchovní práce. Měl jsem najednou všecky hlavní události pohromadě, což vybízelo k úvahám, jaké to vlastně bylo a jak se realizovaly moje původní představy.

Nakonec mne božská intuice vyzvala do malé meditace. Dala mi pocit 48%, jež je již dosti božský, mnoho meditací jsem v takovém ponoru měl. Říkala – vidíš, taková je mystika.

Napadlo mne, jak bych se tvářil, kdybych na začátku věděl, jaká opravdu je. Určitě by mě to hodně překvapilo, mnohému bych nevěřil, jak je podivná a přitom velkolepá a těžká.

Skutečná mystika se však stejně nedá popsat a už vůbec ne pochopit. Tak je odlišná od představ o ní i od běžného života.

Co umějí všechna duchovní učení dokonale, jsou romantické reklamy na ni. Vlastně pohádky pro dospělé. Těmi jsem také prošel, cesta byla vlastně logická. Úplnou pravdu neřekne nikdo a to má své důvody.

Našel jsem v archivu z počátku mé práce křesťanské, jogínské a buddhistické texty, které ve mě zanechávají již jen úsměv. Už tehdy jsem tušil, že to bude složitější. Že je asi Něco, co tyto, tak rozdílné texty spojuje. Oslovili mne jen křesťanští mystikové. Ostatní ne, tušil jsem, že je to jen reklama na mystiku.

Když jsem po letech pochopil, že naprostá většina duchovních informací jsou jen řeči bez jasného výsledku, hledal jsem jinde. Různé zázraky z psychotroniky a spiritismus alespoň něco dokazovaly. Ovšem těch, co to uměli, mnoho nebylo a já tehdy žádné schopnosti neměl. Z učebnic jsem se naučil hypnotizovat a prvními mými úspěchy byly regrese přátel do minulých životů. To bylo tehdy velmi populární. I o regresích se mluvilo jak o všeléku, ale zkušenosti ukázaly, že to tak prosté a jednoduché není.

Až holotropní dýchání a channeling, což je metoda komunikace s tajemnou božskou intuicí, byly jasným startem do skutečné mystiky a mého veřejného působení. Přednášek jsme měli hodně, skupina se rozrůstala. Ale i tehdy jsem měl naivně-romantické představy, kam až se dostanu.

Přání bylo matkou myšlenky, ty byly určující. První mystické zážitky byly úžasné, ovšem tvrdý zásah tísnivých meditací mi brzy ukázal, že to není selanka. Mystika je totiž škola, kde Učitelem a Autoritou je naše vlastní intuice se svou složitou hierarchií a jasnými záměry výchovy.

V archivu jsem našel i texty z knih, jež jsem s přáteli vydal, i plány mnoha přednášek. Rovněž záznamy mnoha debat na webu, které většinou přešly do hádek. Až postupně jsem si uvědomil, že skutečnou mystiku lidé vlastně odmítají. Marně v ní hledají realizaci svých nenaplněných přání.

Ani jsem si neuvědomil, jak mne mystika pomalu a plynule předělává. Jak se intuice stále více zapojuje do mého vědomí. Zdálo se mi to zcela přirozené. Jen jsem nechápal, proč ostatní mluví tak naivně. Nechápou ani základní souvislosti, a nejen v duchovnosti.

Až před několika lety jsem do detailů pochopil, že mystika, tak jako vše, má své přesné, lidem neznámé duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Lidé si přejí to, co nemohou dostat a nikdy nedostanou.

Je vlastně naprosto logické, že skutečná mystika je jen pro hrstku lidí. Ostatním stačí romantické představy, případně drobné pokusy psychonautů s transovními stavy, vyvolanými holotropním dýcháním či psychedeliky. Ale ani ty nemají domyšlené do konce a filozofickým obsahům se vyhýbají.

Jaká mystika skutečně je, se jim prostě nedá říci. Nepřijali by ji. Ale i její náhražky pro ně mají význam v jejich těžkém životě. Je to vlastně zcela neznámá věda, v zásadách podobná jiným. Dává hodně, ale ne přesně to, co slibují duchovní knihy.

Mystika není ráj lidských přání a představ, ale naprostá logika výchovy s podřízeností božským zákonům. Má tedy i své limity v každé inkarnaci.

Není záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti. Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, ač mýty o něm jsou tak populární a rozšířené.  Je to nenaplněná touha po selance.

Skutečná mystika má tři hlavní problémy, běžně neznámé: Zátěže, limity trvalých mystických schopností a malá možnost jejich realizace.

Mystikové by si přáli trvale mít daleko víc božského, což znají z nemnoha velkých meditací a ještě za to neplatit zátěžemi.

Při své Jinakosti plné paradoxů je skutečná mystika vlastně zesílením, soužitím s  intuicí. Jenže právě proto ji ego nechce. Raději si ji nahrazuje představami, aniž by uvolnilo prostor daleko vyšší inteligenci. Boj proti egu skrytě nahrazuje jeho posílením a vytvářením nových iluzí!

Přesně tedy opačně, protože skutečná mystika vede ke konci iluzí, které měli dokonce i slavní mystikové, prohlášené za svaté! Tak moc je mystika obtížná a málo schůdná. Konec duchovní Cesty je vlastně v Nekonečnu! Věčně se budeme mít co učit!

 

Hierarchie božských světů

Božské mi ve vizi ukázalo, jaké je mezi božskými světy kastovnictví. Hinduismus v tomto skutečně vychází z duchovních zákonů. Je mnoho božských světů vzájemně ovlivňovaných hierarchicky.

Neexistuje tedy jediný společný svět, ale jejich světy jsou odděleny podle stupně Dokonalosti, tzv.dimenze. Každý je totiž jiný, v každý má jiný životní styl. Mají vhled do nižší dimenze, ale pohled do vyšší je pro ně už problém.

Nedokážou ji plně pochopit, protože překračuje jejich schopnosti, inteligenci. Mohou se tam podívat, ale jen na krátko a jen něco si z toho odnesou. Je to prostě exkurze do téměř neznámého světa. A i za to musí zaplatit, protože dostali, co jim vlastně nepatří, tam doma nejsou.

Stejně je tomu i u mystiků. Božské ani všem neumožňuje se do Jejich světa naplno podívat. A když, tak jen několikrát. Více dostanou jen nejvyšší mystikové, kteří to mají v životním úkolu. A hodně je to stojí v zátěžích, temné noci duše.

Psychonauti nemají tolik zkušeností a často si své tripy chybně vysvětlují, protože většinu informací pozapomenou. Dostávají tripy přesně na míru a mnohé důležité v nich ani není, aby je to neodradilo.

Ani si neuvědomují, že někdo neznámý musel jejich trip připravit pro zamýšlený účel, že to není jako vejít do neznámé planety.

Ale i to je správně. Nepočítá se s tím, že je to pro všecky. I zlomek Poznání naprosté většině stačí. Nevadí, že se církve i esoterikové mýlí téměř ve všem. Naše civilizace na víc prostě nemá.

Představa, že všichni jsou si rovni a žijí spolu s Bohem a Kristem, je naivní, ač vše má stejný základ. Základní úkol Stvoření, tj.Sebepoznání, by jinak nešel uskutečnit.

Kapitola mystiky č.275

Bůh jako Filozof

Po příjezdu do Liberce mne napadlo, že by tu mohla být velká meditace, jež nebyla už tři měsíce. Ale božské, že ne, jen malé. Dává mi už tři měsíce jen 47,5% někdy až 47,75%. Tak jsem chtěl aspoň silnější, jak byly dříve, alespoň 48,75%. Prý by mi dali, ale jen krátkou, neutrální a klidnou.

Božské mi dalo 48%, docela dlouhou, což už jsem dlouho neměl, ač dříve byly běžné. Tento ponor je už totiž zjevně božským, kdeže na něj ubohý lidský pocit má…

Prý mi ho za určitých podmínek občas dají… Ponorem prostě šetří…

A jen jsem to dopsal, pozvali mne na další malou meditaci a zas mi dali 48%, abych ji přijal jako velkou a tedy začátek nové kapitoly 275…

Po chvíli mě pozvali ještě na další a dokonce mi přidali ponor až na úžasných 48,5%, chtěl jsem i trochu informační dynamiky, ale jen mi ji  zaznačili: Ukázali mi životní styl, který mají. Jakoby jen filozofují, hrou zkoumají nekonečně složitý Život.

Série malých meditací pokračovala, jako bývalo i dříve až týden po začátku nové kapitoly. Už jsem myslel, že tyhle série malých silných meditací už nebudou, ale naštěstí jsem se mýlil.

Když jsme si vzpomněl na debaty na webu, hned mi ukázali, že prostě nemají úroveň, ač se lidé snaží co nejvíc, na božské ani mít nemohou…

V dalších mi dokonce v nejsilnější části skladby Lisy dali 49%. Úplný vodopád božského do mne vletěl až ve mne skoro nic člověčího nezůstalo…

Ale pak únava už zesilovala, a to kazí vnímání  božského. Druhý den malé meditace v neztenčeném ponoru pokračovaly, staré dobré časy se vrátily. Chybí mi v nich jen dynamika, vysoká filozofie. Ta je prý dražší, ale hlavně mě moc urychluje a moje etapa je o zpomalování procesu. Škoda.

Přemýšlím, kolik by lidé za tyto božské pocity zaplatili, které se do mě vždy do tří vteřin vevalí. Asi hodně, i když většina by se jich hrozně lekla.

Je to parádní. Po třech dnech dlouhé série malých meditací mi omezili ponory na původní hodnotu, prý to bylo moc drahé. Ponor 48% dostávám už jen ojediněle

Hudba mi tu jde daleko hlasitěji do sluchátek, až mne ohlušuje a to velmi pomáhá…

Kdo zažije tohle, nepotřebuje ani víru, ani bohoslužby, ani kněze s jejich ornáty, mšemi a svátky včetně legračního Santy. Církev se staví mezi člověka a Boha a často spíše překáží… Tak tomu bylo vždy a všude…

Toto je náboženství, jež by měl každý křesťan znát, ne ty prázdné řeči prelátů či zprávy o církevních restitucích a zneužívání nezletilých…

 

 

Zesílení vlivu božského

Večer v malé meditaci v ponoru 48% jsem opět žádal o velkou meditaci, jež už dlouho nebyla. Božské nejdříve odmítalo, že je s nimi konec, už je nepotřebuji, ale nakonec souhlasilo. Materiálu jsem ale spotřeboval nezvykle moc, aniž by se to nějak moc projevilo. Prosil jsem o dynamickou s vizemi i vševyjadřujícími pocity, ale dali mi jen něco.

Téma meditace určilo božské. Ponor mi dalo až 49% a byl klidný, neutrální. Není důvod mi dávat jiný. Vizí bylo málo a nevýrazné. Pamatuji si na DNA šroubovice, či a jak mne táhnou Vzhůru.

Ty jsi vlastně Já, tak začala božská přednáška. Já božské jsem tě naprogramovalo a pak vyvrhlo ze Sebe. A teď tě táhnu k sobě. Zrovna hrála skladba meditační hudby, kde se ozývaly dunivé rány. Božské to připodobnilo ranám osudu, které mi dává při cestě zpět k Němu.

V přídavku se mě božské otázalo, zda jsem si všiml, jak Jeho vliv ve mne roste. Souhlasil jsem s dalším zvyšováním. Jde tedy o zesilování intuice, intenzivnější soužití s Ním.

V meditaci je vliv božského velmi silný, jak mi ukázalo, když jsem chtěl cosi udělat s přehrávačem a nešlo to, neboť to božské zablokovalo. Jde však o to, mít ho silný neustále.

Čím blíže jsi ke mně, tím víc Mne vnímáš a víš, že Můj vliv na tebe zesiluje. A to znamená i vyšší přijetí Boha. Čím se to projeví? Prostě se proces zase posune víc k božskému. Prostě silnější mystika.

Když jsem se v přídavku zeptal, co jsem ještě nezapsal, božské řeklo, že vše je to součást božské Hry. Když jsem se ptal na mou současnou etapu mystiky, říkali, že ze mne udělali jakousi trysku, či turbínu, kterou ozařují druhé lidi. A to má velký význam i pro Ně, tak se mohou dostat ještě výš, ale i zde jsou určité meze jež nelze překročit.

Pak už bylo jen klidné vnímání hudby, a pak mi dali jasně najevo, abych meditaci skončil, i když jsem říkal, že dobrovolně neodejdu.

Zajímavé je, že nechtěli, abych nejnovější poznatky dal do knihy. Božské nemá konec, takže jakmile někdo dokončí své závěry, je mu dokázáno, že mnohé ještě nepochopil… Neustálým doplňováním textu božské vlastně nutím, aby mi ukazovali to, na co ještě nemám právo.

Malé meditace následovaly a měly kupodivu ponor jako dříve, často až 49% a byly docela dlouhé. Nebude to ovšem tak často jako dříve.

 

La Petit

La Petit

(malý, drahý, milý)

Co odezněla nejsilnější část jsem si poznamenal: Wim Hof funguje, ale Bůh JE!  Jak právě zažívám v meditaci… č. xxx? (asi 3 hod od zač. meditace, tedy cca ve 2h v noci)
za tónů: Klaus Wiese – Yoga IV.mp3, Soma I a II a podobných energeticko-ambientních skladeb.

Dozvuk byl asi až do půl 6. ráno, to jsem byl už zase sám v sobě a hudba už mi dělala jen kulisu. Ale začalo se doma vstávat, tak jsem stejně zabral pak asi jen na 1h, než mě pro změnu začali burcovat různé telefony… Jak mám někdy pochybnosti, jestli vše opravdu dělám správně a naslouchám-li skutečně vyššímu vedení, tak pak přijde to úplně jasné procitnutí jako teď v meditaci. Prostě ta boží síla, to se nedá vymyslet, ignorovat nebo oštítkovat jako jakýsi dočasný přelud mysli, nebo snad jako bujnou vymodlenou fantazii, jak si snad mnozí myslí o mysticích středověku a jejich vidění shůry… Božská přítomnost je jasná, jako pocit chladu při přívalu studené sprchy. A i když není ponor tak silný, že by mě úplně pohlcoval a lidské by zmizelo na chvíli zcela, jak se mi dělo před lety. I tak prostě obklopuje vědomé já ze všech stan, jako by člověk byl v Zorba kouli a čelil přílivu moře.

Z počátku jsem se obával, zda mě vůbec táhnou do meditace a vytrhnou jen mírným transem z otupělé mysli??, to jak už na mě šla k večeru lehká únava a meditace kvůli nemoci byla několikrát už odsunuta. Asi efekt dlouho abstinujícího? Či spíše postupně zvýšená senzitivita 20 lety meditační praxe  …a příjemná tedy až na ranní dojezd nebyla, spíše napínavě drásavá a za to obsažná a mírně dynamická, za což jsem rád. Lepší jak fádní lebedo. Ale už po 2 hod jsem toho napětí, nevím vlastně z čeho, když zase tolik se nedělo, začínal mít vážně dost, hledal jsem mezi silnými dunivými mírnější skladbu, všechny se ovšem rozjely po chvíli kdy jsem zase ulehl, ego nemělo prostor… klidně jak jen lehce bublající peřeje na Vltavě se to přes mě valilo odnikud nikam v bezbřehém bezčasí hyperprostoru, a dělalo si co chtělo… po chvilce kouknu na hodinky a vždy o hodinu více… mě uběhla jen chvilka pomyslného času.

Ale ten Pocit, to nevím jak vystihnout, navíc už ho od 6h ranní zase nemám…

Aitosh – intuitivní malba, PC grafika Lora Green 2019

A jak se bude ptát RI, silný ponor asi přes 3,5h méně než 50%, ale přes 49 určitě. Pak další cca 4h okolo 48% střídavě. V první fázi větší dynamika s náznaky božské jinakosti, matematičnosti a dokonalosti i věčnosti a hl. všemocnosti… Na řadě abstraktních proudů a sem tam i symbolicky konkrétně ukázaly mnohé atributy.

Kristus je růží na oltáři židovské víry. Paradoxně tím jak ho židé nepřijali, jsou stiženi temnou nocí na přiblížení se k Němu. A to se sebou také nosí do světa. Je to jejich úkol, v tom jsou vyvolení, nesou pochodeň božského světla do veskrze barbarského světa.

Po meditaci nechuť sdílet co jsem prožil, i pocit nemožnosti to sdílet, když slova na to nejsou. On prostě Je jaký je, a hotovo. Nač to rozvádět, kdo nezažije, ten nepochopí. A kdo nechce vidět, nikdy nespatří…

A co to la petit? Druhý den jsem se zajímal, proč mi to v meditaci intuice sdělila? Že to jsem já pro ně, mi řekla. Beru to jako pochvalu po 20leté meditační praxi, které jsem měl na jaře výročí.

židovská Synagoga v Růžové ul. v Praze – PC grafika Lora Green 2019

Problémy mystiky

Dvě chyby mystiků

Spousta mystiků dělá tu chybu, že se bojí uvidět Boha, jaký opravdu Je. V Jeho nekonečné Velikosti, Moci, Dokonalosti, nevyzpytatelnosti i paradoxnosti. Nechtějí se zbavit svých pozemských představ o Bohu jako hodném dědečkovi na mráčku, který nás lidsky miluje a vše odpustí.

Jen mystický zážitek vyššího stupně by je navždy zbavil těchto iluzí. Poznali by, že Bůh je daleko větší, dokonalejší, lidem vzdálenější. Tedy zcela jiný než si dovedli představit. Takové Poznání způsobuje otřes a ohromení, takže se ho mnozí podvědomě i vědomě snaží nezopakovat či se mu úplně vyhnout. Nechtějí se zas až tak moc stát mystiky.

Tím je ovšem jejich stupeň přijetí Boha nízký a proces proto není tak intenzivní, jak by mohl být. Tuší to, a jako náhradu se začnou starat o druhé, pomáhat jim, obětovat se pro ně. Tím však udělají další chybu, jež ještě víc zbrzdí jejich proces.

Jakýkoliv kontakt je, úměrně svou intenzitou, vazbou, jež způsobuje vzájemné vyrovnávání a ovlivňování. To mystika poškozuje, zpomaluje.

Táhnout kdekoho do mystiky, byť nechtěně, je nerozum. Je vhodná jen pro velmi málo lidí. Mnoha lidem může způsobit problémy se psychospirituální krizí.

Je to klasický příklad rozdílu naší a božské logiky. Chceme si po svém získat zásluhy, ale nejsou na pravém místě. Přitom chápeme, že každý učitel musí nejprve získat učitelské schopnosti praxí a učit až pak.

Navíc péče o lidstvo je věcí Boha, ne jejich. Kristus měl tento úkol, ale ostatní takový nemají.

V životopisech mnoha mystiků vidíme tento problém. I když byli na svou chybu božským upozorňováni, stále se chtěli obětovat pro druhé, až na to doplatili.

Jistou skupinu mystiků pronásledují v procesu démoni a proto velmi trpí. Taková byla např. sv.Kateřina Sienská. Uvědomují si své zatížení a pomoci druhým se snaží pomoci sobě, což není vždy na místě.

Jiní odešli do pousteven, klášterů, do pouště atd. Nejlépe jim bylo ve společnosti jim podobným, kterých však nikdy nebylo mnoho. To vede k určité izolovanosti mystiků, osamělosti.

Je potřeba se ptát božského a dbát Jeho rad, i když jsou jiné, než bychom si přáli. Vede nás daleko dokonaleji, než si myslíme. Tento problém konfrontace přání mystika s reálností procesu je všeobecný. Každý by chtěl mít proces podle svého, ale on má přesnou logiku.

Na druhé straně je silný mystický proces spojen se zesílením zátěží v temné noci duše. Je trvale těžší a jen málo lidí ho zvládne dělat několik desetiletí. Vše je dáno konkrétním nastavením, z něhož vyplývá duchovní úkol.

 

 

Nepopulárnost mystiků

Nepopulárnost mystiků se projevuje v mnoha oblastech, nejen v duchovních, kde přinášejí zcela nový pohled jak má vypadat. Je daleko od přání, jež laikové mají.

Iluze se však netýkají jen této oblasti. I v běžných neduchovních oblastech panuje spousta iracionalit, nelogičností, mýtů a iluzí, např. v oblasti politiky a národnostního cítění. Jak o nich mystik promluví na veřejnosti je zle, protože má vše podloženo argumenty, které však ostatní vůbec nechtějí slyšet.

To je to, čím se od nich mystik liší. Musí se držet logičnosti, kdežto ostatní si mohou vymýšlet co chtějí a věřit tomu. Jejich představy v realitě života většinou nefungují, ale to jim příliš nevadí. Vše si vysvětlují podle svého a odmítají o tom debatovat, či jen o tom přemýšlet.

Je jistě nepopulární tvrzení, že konflikty mystiků s okolím jsou zákonité. Proto je lépe, když žijí v ústraní. Příliš se vymykají běžnému průměru a nejde s tím nic dělat.

Tyto spory popisuje to i veškerá mystická literatura, včetně bible a životopisů svatých mystiků.

 

Spory s božským o mystický proces

Mystický proces je vlastně škola a i v něm dochází je sporům žáka a Učitele. Každý vidí proces ze svého, značně odlišného, úhlu.

Častou příčinou sporů v MD jsou limity mystiky. Dary ducha, jež mystik dostává jako výraz jeho úrovně by chtěl mít větší. Hlavně mu vadí konec silných meditací, MD je o zklidnění procesu.

Ví, že se dostal daleko, ale chtěl by ještě víc, protože si uvědomuje obrovskou vzdálenost lidského k božskému.

Darů dává božské velmi opatrně, protože snižují efekt procesu. Snižují i přínos, který samo z procesu má, jež potřebuje pro své účely. Úspěchy mystika jsou i Jeho úspěchem a vzestupem.

Nespokojenost s mystickými schopnostmi ale vede ke sporům s božským, které vysvětluje, že to co má mu stačí, jinak to být nemůže.

Druhou příčinou problémů jsou zátěže, pro mystika nepříjemné. Podle jeho pohledu se má jeho stav stále zlepšovat úměrně času a snahy přiblížit se božskému. Myslel si, že v MD už nebudou, ale to je omyl. Zvlášť špatně snáší, když se mu situace, byť jen dočasně, zhoršuje. Božské však vidí mystiku jako askezi.

Až nyní mystik chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. Božské ho potřebuje pro vlastní potřebu a růst. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Problém je v tom, že je stále člověkem, nemá velký nárok na božské, ani jako pokročilý mystik. A pokud božské dostane, musí si Ho jakoby zaplatit zátěžemi.

 

Nezná, ani nemůže znát duchovní zákony,  a z nich vyplývající limity mystiky. Nemá přístup k vyhodnocování přínosů zátěží a ceny darů. Vždy je v podřízenosti k božskému. Tím je konflikt na světě a je vlastně neřešitelný.

Ve sporech tedy vždy tahá za kratší část provazu, ale stejně se mu podaří jisté úlevy či změny prosadit. Mystik musí hodně vědět o zákonitostech mystického procesu, aby mohl o změnách správně jednat s božským.

 

 

Limity mystiky

V mystice je téměř vše jinak, než se o ní píše ve většině knih o ní. Jedním z mýtů je, že vede až k Bohu a k ukončení inkarnací už v tomto životě. Prý mystik dživamukta je již za živa osvobozen. To však duchovní zákony neumožňují. Že se to toho nikdo v historii nedožil kupodivu nikomu skoro nevadí.

Mystik je zklamán, když po desetiletích v poslední etapě procesu nedostane to, oč usiloval. Maximální možné výsledky jsou daleko slabší. Dostane jen něco, ale i to je vlastně hodně.

Důvodem je běžně neznámý fakt, že božské stavy lidem nepatří a pokud je trochu dostanou, musejí se kompenzovat zátěžemi známými jako TND.

Výsledkem mystického procesu tedy není Bůh, ani bohočlověk, ale člověk, který má silné napojení na božské, z něhož čerpá. Člověkem ale vyzrálým, jež má zčásti božské kvality a přístup k Jeho schopnostem zejména porozumět životu.

Mystika tedy není o tom stát se Bohem, ale soužití s Ním. Hlavně je dokonale připraven na další životy a další intenzivní vzestup v nich.

 

Pomoc intuice v krizi

Je málo známé, že božská intuice neustále sleduje, co se s námi děje. Podle svých pravidel s námi jedná. Jednou je více aktivní, jindy méně. Jde Jí o to, abychom se co nejvíc naučili, hlavně Ji poznali a přijali.

V životě se každému může stát, že přijde do velmi náročné krizové situace. Pak záleží, co naše intuice udělá. Pokud má důvody nám pomoci, udělá to.

Klidně se jakoby převlékne za naše myšlení a jednání a vede nás daleko kvalitněji, než bychom byli schopni, a tím nás zachrání. Pokud nám pomoci nechce, můžeme zahynout. Proto je účelné s Ní mít dobré vztahy a v krizové situaci Ji zavolat.

Takové případy přinutí i ateistu k zamyšlení, že nad námi opravdu něco vyššího je. To je i důvod toho, že se takové situace stávají.

 

 

Sen o levitaci

Včera jsem měl po dlouhé době sen s významem. Sny si pamatují již jen vzácně. Bylo v něm řada lidí, jež zkoušeli levitovat a trochu jim to šlo.

Já přišel s tím, že levitace nízko nad zemí je moc jednoduchá. Efektní je levitovat ve velké výšce. Hned jsem to zkoušel, dalo mi to dost práce. Chtělo to zvláštní nastavení mysli. Jakmile se narušilo, padal jsem. Nakonec se mi ale podařilo vystoupat na svahu Ještědu až nad něj.

To už mi z té výšky a z nebezpečí pádu nebylo moc dobře, ale byl jsem hrdý, že se mi to podařilo. Ostatní ale zájem neměli, báli se výšky.

Ještě si pamatuji, že u pokusů byl i premiér Babiš, kterému jsem o svém plánu říkal.

Božské mi vysvětlilo, že sen znamenal mou snahu v mystice. Výsledky psychonautů mi jsou málo, chci zpopularizovat vysokou mystiku, ale není zájem.

Snažím se do toho zainteresovat známé osobnosti, jako je třeba Charvát, ale stejně to nejde, ani nikdy nepůjde.

Co mystika je a co není

Co je mystika

Podle wikipedie, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika je původní definice slova:
Mystika (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
-v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
-v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence;

William James charakterizuje mystiku čtyřmi charakteristickými rysy:

– Obsah mystické zkušenosti nelze vyjádřit slovy. Mystikové své zážitky sice popisují, shodují se však v tom, že žádný popis nevyčerpá jejich obsah.

–  Mystická zkušenost sice nepřináší žádné teoretické vědění, přesto má povahu osvícení a náhledu, mystikové zpravidla hovoří o celku světa.

–  Mystik vnímá svoji úlohu jako pasivní; ať se jakkoli připravuje a cvičí, zkušenost přichází sama a není člověkem ovladatelná.

– Mystické zkušenosti jsou přechodné, přicházejí a odcházejí.

– L. Dupré k tomu dodává, že mystická zkušenost integruje různé oblasti života a překračuje různé hranice.

 

Mystická meditace se vyznačuje Dary Ducha sv.:

1/Lidské vědomí slábne až mizí

2/Přichází silná Hrdá posvátná vznešenost, úžasný dokonalý pocit Krále králů…

3/Přicházejí božské dokonalé vize, pocity a myšlenky

4/Vnímání meditační hudby se promění z lidského na dokonalé božské

Mimo meditaci jsou Darem Ducha zesílená intuice, tím i vzestup inteligence a slabší projevy uvedených čtyř bodů. Intuice rovněž zasahuje do života mystika, aby duchovní cesta byla přímá a schůdná. Ochrana proti velkým problémům.

Je tedy soužitím s živým Bohem, jež je pro mystika hlavní Autoritou. Při bližším pohledu je to extrémně zesílená intuice. Mystika tedy poznáte podle toho, že říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Oslovuje mystika denně, i několikrát.

Hlavní problémy v mystice jsou dva, vzájemně související:

1/Temná noc duše, která je jakousi daní za mystický proces, jež je velmi dlouhý a složitý, ale i v těch nejsilnějších fázích jsou alespoň základní Dary Ducha stále přítomny, ač zeslabené. Ale takových případů je naštěstí málo. Nejčastějším projevem TND je únava.

2/Odpor ostatních, věřících i nevěřících, k takovému životnímu stylu, jež vede ke konfliktům. Ten je trvalý, dokonce narůstá úměrně veřejnému působení.

 

Život sám je učením se, školou. Mystika není nic jiného, než velmi intenzivní výuka od nejvyššího Učitele. Prostě škola, kde je učitelem Bůh, Duch, božská intuice.
Co je škola bez učitele? Bez Boha si ego omezené hraje na svém písečku. Chce se vytáhnout z bláta taháním na tkaničky svých bot.

Mystikové prožívají Hypergenialitu, ke které kráčíme ať chceme či nechceme. V takové mystice nejde jen o informace a zážitky, ale hlavně o proměnu Bohem, kterého mystik v meditaci přijal. Ten postupně odstraní bloky vnímání a chápání.

Božské má s námi dokonalý výukový plán. Božského Učitele můžeme ignorovat, nebo přijmout, ale to je velký rozdíl ve výsledku.
Pokud Ho někdo nepřijímá, nese následky svých chyb. Ve světě, který ho tisícinásobně přesahuje, nemůže vědět, co je potřeba.

 

 

Mystika, versus popularizace mystiky

Proč farizejové, saduceové, i obyčejní lidé, včetně učedníků Hospodinovi ani Kristu nerozuměli? To je problém táhnoucí se biblí o nepochopení toho, jaký je Bůh a jaká je Jeho Vůle. A jen Bůh má právo to vědět správně. Nikdo jiný, zvlášť ne člověk. Bůh však tuto pravdu může zjevit vybraným jedincům, mystikům.

Mystika je metoda intenzivního urychlení duchovního vývoje. Obsáhnou mystickou literaturu můžeme rozdělit do třech hlavních skupin. V první je skutečná mystika, autentický zápis zážitků komunikace i meditace s božským. Taková je např. kniha Deník sv.Faustyny.

V druhé skupině jsou knihy lidí, kteří sice mystikou prošli, ale uvědomují si, že některé její části nejsou laikům přijatelné. Aby jimi neodrazovali, prostě se těmto částem mystiky vyhnou, nebo je  popíšou přijatelnými slovy. Příkladem toho je Krišnamurti.

Ve třetí skupině jsou knihy těch, kteří mystické zážitky neměli vůbec, ale využívají díla jiných mystiků ke kompilaci, kterou vydávají za svou mystiku. Uvědomují si totiž velký zájem o ní a chtějí naplnit jejich potřebu. Indie, Tibet, mniši a jejich rituály a mýty, to je orientální exotika, jíž lidé hledají.

I tyto popularizace mají svůj význam. Osloví mnoho začátečníků a občas se najde někdo, kdo do skutečné mystiky vstoupí.

Mezi skutečnou mystikou a její popularizací je však velký rozdíl právě v těch částech, které by většina lidí prostě nepřijala. Tím je ale rozdíl tak veliký, že různé popularizace mystiky jsou zcela něco jiného než mystika sama.

Popularizace mystiky zkresluje např. Temnou noc duše. Krišnamurti ji měl hodně silnou, bolesti,  křeče, bezvědomí atd., přesto o ní nikdy veřejně nepromluvil. Mluvil o mystice, která byla přijatelná, ale neschůdná. Není divu, že na konci života prohlásil, že za 60 let působení nikdo jeho metodu nepochopil.

Pokud se o TND vůbec mluví, např.dr.Tomáš a dr.Brunton, tak se upravuje tak, aby byla pro čtenáře přijatelná. Prý je jen jednou, což zjevně není pravda.

Druhým příkladem je časté tvrzení, že meditace jsou vždy klidné, bezdějové. To však není možné, mystické meditace jsou téměř vždy dějové, protože Bůh, i Jeho Obraz – Stvoření, je věčně v pohybu.

Třetím častým mýtem je původně buddhistická myšlenka o osvobození cestou vzdávání se všeho. Tak bychom se ovšem museli vzdát i péče o naše tělo, což by vedlo rychle k smrti. Rovněž vzdávání se našeho vnímání a myšlení by vedlo k demenci. Tak by nám sám život ukázal, že se mýlíme.

Dalším hlavní odlišností je nutnost časté komunikace s Bohem. Bůh mystikovi, nejen v meditacích, ale i mimo ně, dává řadu pokynů, jež mu nemusí být vždy příjemné. Mystika je tedy podřízenost božskému, jež je hlavní Autoritou. A to je velmi nepopulární.

Proto o tom populární mystika nemluví, protože by to odradilo ty, kteří by se oprávněně obávali, že jim Bůh bude narušovat jejich názory.

Pravého mystika tedy poznáte podle toho, že často říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Jeho komunikace i meditace se vyznačují přítomností božských pocitů, vizí, i myšlenek. Démoni se k němu nedostanou, je pod božskou ochranou.

 

 

S kým vlastně komunikuje channeling?

Při channelingu můžeme volat jakoukoliv božskou osobnost, ale kdo nám to vlastně odpoví? To je složité. Závisí to na množství okolností.

Rozhodně to není tak prosté, že by nám na volání Krista vždy odpověděl sám Kristus. Podle duchovních zákonů má právo odpovědět ten, komu to přísluší. Tento problém nastával i ve spiritismu. Odpovědí bylo mnoho, ale kdo byli ti duchové, kteří spiritistům odpovídali?

Záleží doslova na všem. Kdo volá, jaká je jeho duchovní vyspělost a momentální stav, koho volá a proč, i na co se ptá. I místo, kde volá, je důležité. Z toho všeho vyplývá, kdo mu bude vybrán aby odpověděl, i jak.

Pro božské není problém si zahrát na kohokoliv. Mystik v podstatě nikdy neví, s kým vlastně komunikuje. Nakonec to však není ani tak důležité.

Důležitý je základní princip channelingu a tím je výchova mystika. Vše je tomu podřízeno. Bůh si své věrné ochrání.

 

 

Excesy duchovních

Hodně se mluví o alkoholických a sexuálních excesech duchovních v různých církvích a duchovních společenstvích. Veřejnost se podivuje, proč tyto osobnosti nežijí ctnostně, jak se od nich očekává. Bohužel se nikdo nezabývá otázkou, zda je něco takového vůbec možné.

Neuvědomují si totiž, že se člověk nedá svou vůlí změnit, jako mávnutím kouzelného proutku. Katolická církev nařizuje celibát, jakoby nevěděla, že se sexualita nedá vědomím zastavit. Je silným procesem v nevědomí, jež lidskou vůli ignoruje. I sebeintenzivnější přání žít v celibátu je prostě nereálné a přináší jen problémy.

I životní styl v klášteře s přísnou řeholí je druhem násilí na sobě samém. Člověk na tento tak odlišný život prostě není připraven. Pokud se nutí do stylu, který mu není přirozený, v nevědomí se začne vytvářet odpor, který může časem vést k útěku z kláštera, nebo se konflikt projeví v psychice či psychosomatice jako nemoc.

Problém také je, že se mnoho duchovních osob nutí do předstírání něčeho, co nejsou. Výsledkem je vyhoření, deprivace a deprese.

Paradoxně jsou určitou terapii alkoholické excesy, které na čas vybijí nashromážděný náboj frustrace. Jejich problémy jsou tedy logickým následkem příčin.

 

 

V mystice proti své vůli

Jsou i takoví, kteří jsou v mystice proti své vůli, dokonce o tom někdy ani nevědí. Takových, kteří ji dělají vědomě s maximální kvalitou, vždy bylo a je málo.

Důvod je v tom, že mají duchovní úkol tak veliký, že překračuje jejich ochotu duchovně pracovat. Jsou mezi nimi i ti, kteří z mystiky vědomě utekli. Ta se ovšem nedá zcela zastavit, takže proces jede dál, ač si to nepřejí, nebo si přejí méně, než by bylo potřeba.

Proč to tak je? Prostě proto, že Bůh jako Stvořitel má na to právo. To je karma v plném významu slova – Vůle Boha.

Mystika z donucení je ovšem značně zdeformovaná. Je daleko pomalejší, než by mohla být a přináší více problémů oběma stranám. Je v ní častěji psychospirituální krize mystika.

Na počátku může být mystický zážitek, spontánní nebo vyvolaný nějakou psychedelickou drogou, který uvede mystický proces do pohybu.

Je to podobné jako ve základní škole, kterou žák odmítá, ale je povinná. I v bibli jsou případy, kdy proroci odmítali splnit vůli Hospodina a byli k domu dotlačováni, např.Jonáš.

 

 

Buddhistická a náboženská mystika

Popularizátoři mystiky uvádějí, že mezi buddhistickou a náboženskou mystikou není rozdíl. Srovnáním základů těchto přístupů však ukazuje, že jdou proti sobě. Srovnejme základy obou přístupů:

Čtyři vznešené pravdy buddhismu:

  1. vznešená pravda o utrpení. Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.
  2. vznešená pravda o vznikání utrpení. Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších.
  3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení. Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti.
  4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení

Pravé chápání, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění.

Kdo však rozhoduje o tom, co je pravé? Vševědoucí Bůh či omylný člověk?

Náboženství usiluje o poznání a přijetí reálné Autority Boha, jaký je. A vzestup k Němu pod Jeho vedením. Kdo postupuje správně, dostává dary Ducha sv. jako odměnu.

Náboženští mystikové vědí, že půjdou do vyšších a vyšších civilizací, ale to buddhisté zásadně odmítají. Nestojí tedy o Sebepoznání, ač je důvodem naší existence…

Buddhismus bláhově usiluje o osvobození vzdáním se všeho, zbavit se své existence, což je zjevně opak náboženství. Takový přístup žádné výsledky nemá, ani mít nemůže. Odporuje totiž Zákonům Stvoření. Je to falešná snaha ega o klid, který stejně mít nemůže…

Buddhisti nemají Boha Stvořitele rádi, neuznávají Ho, natož aby Ho poslouchali. Přijímají svou představu, či spíše přání neexistujícícho Prázdna nirvány, vyvanutí.

Kdo má Osvícení, Poznání, jež buddhismus slibuje?? Povrchní řečičky mají stejné jako běžní křesťané. Ti však mají k dispozici bohatou mystickou literaturu Učitelů církve, jež však ignorují.

Buddhismus je tedy falešné náboženství, pouhé přání neexistujícího, mýtus. Plané sliby. Vlastně vzpoura proti Bohu. Proto žádné výsledky nemají. Přesto je buddhistický přístup velmi populární. Taková je síla iluzí.

Je ale možné, že se buddhista může do náboženské mystiky alespoň zčásti dostat. Záleží na tom, s čím do něj vstupuje.

 

 

Temné archetypy v duchovních společenstvích

V církvích i v jiných duchovních společenstvích jsou i věřící s temnými archetypy, kteří se tam před nimi marně schovávají. Doufají, že jim to pomůže. To však není tak prosté.

Je tam totiž pro ně vhodná půda. Bývají schopní a bezohlední v kariéře. Svaté knihy si demagogicky vykládají tak, aby jim to vyhovovalo. Je to, jako když se kozel stane zahradníkem.

Svým temným působením pak rozkládají církve a společenství zevnitř. Např.v době inkvizice napáchali mnoho škod, dodnes nenapravených. Hledali ve věřících démony, ti však byli v nich samých. Trestu ovšem neujde nikdo z nich. I dnes je stále plno inkvizitorů, naštěstí už nemají moc jako dřív.

 

 

Monitory

Nyní, když mi božské ukončilo velké meditace, se mnou daleko více komunikuje a oživuje mi dávné silné mystické zážitky a dává k nim vysvětlující komentář.

Jedny z nich by se dají popsat jako monitory. Píše se v nich i v Novém zákoně, kde Ježíš vysvětloval, co se dělá v Království božím. Připodobňuje to k práci na vinici, kde hospodáři pečují o to, aby úroda byla co nejlepší. Říká dokonce, že když je některý vinný keř špatný, vyříznou ho a vhodí to ohně.

Kdysi v meditaci jsem ohromeně vnímal, že božské hledí do zrcadel Mysli, podobně jako my do monitorů počítačů. Tam se jim zobrazuje vše, co potřebují vidět a vědět. Nejen nám známý fyzický optický děj, ale i vše, co k němu patří, ale my je neznáme.

Je to obrovské množství vzájemně souvisejících informací. Základem jsou ovšem kořenové archetypy a určený úkol entity. Vidí celou jejich minulost, i budoucnost.

Mohou nám vnukávat myšlenky, měnit naše pocity, napojovat nás na jiné směry vývoje. Mohou vlastně cokoliv. Tím se vytvářejí různé varianty našeho života. Nežijí v jednom čase jako my, ale mohou se v čase libovolně pohybovat.

Božské nemá tělo, je čistým Vědomím, ale může vystupovat i do nás a prožívat nás. Nebo si zkombinuje různé entity a vytváří si koláž z jejich pocitů aby je prožilo.

Mohou přepínat, co chtějí zobrazit, i zasahovat do dějů. Konzultují to s těmi, kteří s danou entitou také pracují, a je jich mnoho. Myšlenka, že si sami vytváříme svůj život, je tedy naivní. Má na nás silný vliv ohromné množství různých entit. Ale spousta z nich není z Království božího. Záleží na tom, čemu dáme přednost, co k sobě přitáhneme.

 

 

Iracionalita v duchovnosti

Mnohaleté zkušenosti s duchovními debatami mi ukázaly, že v těchto otázkách nelze od lidí očekávat racionalitu, kritické uvažování. V duchovních otázkách jde téměř výhradně o přehlídku demagogií, které nepřenášejí žádné výsledky, což jim kupodivu nevadí. Jejich povrchní ideje jim stačí, mohou se o ně opřít.

Někteří s nimi vydrží celý život. Jiní je raději opouštějí, než aby je zdokonalovali, a stávají se materialisty a ateisty jako je většina ostatních.

Logika není naše silná stránka i v jiných oblastech, ale zde je to zvlášť znát. Rozhovory ukazují, že duchovním lidem vůbec nejde o odborný sběr a třídění zkušeností, ale každý si donekonečna opakuje své oblíbené články víry, jež vydává za podložená fakta.

Jakmile v nich objevíte logické nesrovnalosti, nebo odlišnosti od svatých knih, na které se odvolávají, je zle. Vši silou se snaží obhájit svůj postoj, ač je zjevně nesprávný. Použijí ještě hloupějších argumentů, doslova si tak utáhnou smyčku svou chybnou argumentací, ale stejně s nimi nic nehne. Konstruktivní debata je zcela vyloučena, vždy se zvrhne v hádku.

Čím to je, když božské je Logikou samou? Tam je vše pochopeno v souvislostech a není místo na nějaké báje a iluze. Vše je součástí kostry Logiky Stvoření, kde lze cokoliv dohledat a vysvětlit.

Důvod je prostě v tom, že přeceňujeme úroveň lidstva. Nejsme vyspělou civilizací, je v nás plno iracionálních emocí, mýtů a bájí, o něž nechceme přijít.

Mystika a zima na Kanárských ostrovech mají mnoho společného

Právě jsem se vrátil ze sedmého lednového pobytu na Tenerife. Nemám totiž rád zimu, ani zimní sporty a tamní dovolená je pro mě vítaným zpestřením dlouhých měsíců pasivity.

Kladu si otázku, proč tak málo Čechů tam v zimě jezdí. Odpověď je překvapivě stejná jako v zcela odlišném problému mystiky, které se s přáteli věnují skoro 30 let. Tam základní otázka zní, proč mnoho lidí nemá mystické zážitky, a to ani po desetiletích praxe.

Hlavním důvodem obou přístupů je podle mne nedostatek vůle poznávat. Chtít mystické zážitky, stejně tak jako chtít poznat, co tento subtropický ráj v lednu nabízí. Pohodlnost a rigidita je společným důvodem. Povrchní představy jim stačí. Při rozhodování se mýlí vlastně ve všem. Od výběru letoviska, hotelu či aktivit.

Není tedy zájem poznat, co překračuje naši všednost, ač právě to by mělo být účelem mystiky i cestování zjevně proto, že odhalení nového, neznámého a často podivného narušuje jejich klid o který jim hlavně jde.

S tím je spojená neochota shánět potřebné informace. To dá opravdu dost práce. Existuje sice mnoho knih o mystice, ale jsou pouhou reklamou na ni. Uvádějí totiž metody, které k mystickým zážitkům prostě nevedou.

A to se týká i knih Krišnamurtiho. Na konci života přiznal, že za 60 let přednášek nikdo jeho způsob nepochopil. K čemu pak je?

Přesně stejně je tomu u katalogů cestovních kanceláří. Z těch se toho dovíte jen velmi málo. Jsou to opět pouze reklamy a banality.

Ani delegáti přímo na Kanárských ostrovech, jak jsem se mnohokrát přesvědčil, nejsou schopni kvalitně poradit. Vůbec to tam neznají, a ani je to nezajímá. Klasickým případem je, že nebohým klientům doporučují pláž Arena, viz foto http://intago.sweb.cz/playa-Arena.jpg

Téměř nikdy se tam pro velké vlny nedá koupat. Že poblíž existují daleko lepší pláže, se klienti vůbec nedozvědí. Bojí se, že jim bude zima, protože předpověď uvádí teploty jen 17-22 stupňů, ale praxe dokazuje, že teploty na pláži nad 30 stupňů jsou zcela běžné. Voda má v prosinci teplotu 20 a v lednu 19. Důvod je zcela logický, ale na ten nikdo nepřijde.

A co se týče výletů, je to ještě horší. Delegáti vám nabízejí výlet na vedlejší ostrov, nebo návštěvu zábavních parků atd., jen aby dostali provizi.

Jak se dostat do přírody a kde vlastně tam je, vám neřeknou. Ani to nevědí. Je dosti těžké zjistit i dopravní spojení. Je to celá věda, jež se musí neustále přizpůsobovat novým situacím, např. změnám v autobusové dopravě.

Pouze Němci jsou schopní si poradit se vším a dokonale vybaveni i v pokročilém věku jezdí autobusy do pralesů a zapadlých obcí, o kterých turisté ani delegáti nevědí.

Ostatní tráví celou dovolenou v hotelu. Dokonce se ani v bazénu nekoupají, jak každý rok pozoruji. Vracejí se domů aniž by cokoliv poznali a vůbec jim to nevadí.

A přesně stejné jsou i výsledky v tzv.mystice… Jen si najít a vystlat iluzemi teplý pelíšek a spočinout v něm co možná nejdéle. To však není mystika.

S Wimem do božských stavů

 S Wimem do božských stavů            / by Aitosh 01-2019

První týdny praktikování Wimovi metody jsem byl nadšený, jak rychle a celkem přirozeně (nejtěžší je vždy jen začít dýchat) se dostanu do hlubšího a uvolněnějšího stavu vědomí už po 2., či 3. kole hlubšího dýchání. Často i z ranní malátnosti a ospalosti jsem se rychle přehoupl do příjemné klidné meditace s rozvibrováním těla a odlehčenou myslí. Mnohdy se dostavil i příjemný ponor. Tedy vědomé plynutí na vlnách intuitivní mysli. Sice u mě bez vizí, ale pocitově uspokojivé plynutí a odpoutání se od všedních myšlenek i denního stresu. Příjemně uvolněný a lehce povznesený stavy mysli trvá i dlouhé minuty, později i hodiny po cvičení.

Iceman

V druhém týdnu jsem měl několik dní krizi se sprchováním, tak jsem ho dal často až po opakovaném dýchání navečer. Povedlo se mi postupně dýchat hlouběji a přirozeněji s rytmem těla. Bez tlaku, prostě jen zhluboka dlouze nadechovat a volně vydechovat. Postupně jsem také prodloužil fázi dýchání na 40-50 opakování, až jsem se v dalších kolech začal dostávat do více hlubších a „rozvibrovanějších“ stavů. Ty pociťuji jako příjemné a zcela přirozené. Ale i tak ne vždy nastává hlubší pocit propojení se sebou, tedy intuitivní myslí. Na to je třeba i psychické směrování a uvolněnost mysli. V tak vnitřně uvolněném stavu zatím nejsem bohužel vždy. Takže jsou dny, kdy to prostě jen oddýchám a udělám si pár cviků na protažení co mě zrovna napadnou a také podle času. Nesnažím se přesně dodržovat sestavy, spíše k tomu přistupuji stále více tvořivě a upravuji si Wim Hofa na míru, jak to zrovna cítím. Ale stále se snažím, abych nevynechal ani den dýchání a pokud možno i sprchy.

Pro mě zatím přetrvávající problém je, dělat to v ranním presu před prací. Tak raději volím až polední pauzu nebo podvečer. Po 20h už mě to natolik příjemně vybudí, že se mi pak dlouho do noci nechce ani jít spát. Obzvlášť jak zakončím otužovací sprchou.

Ve 3. týdnu mě metoda opět začala více bavit a stala se součástí mých denních rituálů. I ty studené sprchy mi tak nevadí, byť stále začínám teplou a střídám ji se studenou, kterou jen o málo prodlužuji. Při dýchání i ve sprše si opakuji své mantry, afirmace na hlubší uvolnění bloků těla i mysli, i na rozdmýchání vnitřního ohně před i během sprchování. Pokud to nepomáhá moc fyzicky, min. to dodává větší odhodlání se do toho pustit, po první sprše už to jde samo, ty další se snažím prodlužovat. Ale ne až do pocitu zimy, ale jen většího chladu na kůži. Nechci prochladnout, přeci jen je stále zima venku, a nerad bych to přepálil. Mám čím dál větší radost, že jsem byl schopen i přes narůstající zimu začít s otužováním. Dříve jsem to otužování vždy s podzimem a první virózou zabalil. Teď už pravidelně chodím o vrstvu méně oblečený a vůbec mi to nepřijde.

Tak jsem stále s nadšením dokončil 4 týden Wim Hofovi metody, trochu si ji stále mírně upravuji a postupně vychytávám své afirmace pro hlubší uvolnění těla i mysli. A ve fází se zádrží se aktivněji směřuji na rozšíření vědomí Intuice a střádám se cvičením. Stále častěji tak zjišťuji, že je to snadná cesta k okamžitému hlubšímu uvolnění a příjemné meditaci. Ke spojení těla, mysli i duše, kdy nastává chvilkové rozšíření mysli díky přirozenému uvolnění DMT v mozku. O tom Wim Hof nemluví, ale je to tak. Wim říká jen, změněný stav bez drog s vizí světla (světelného kuželu), kaleidoskopu nebo stroboskopu ve 3. oku… A že je to tak v pořádku.

Mě to celé dýchání připadá, jako by se jednalo o jakýsi „micro dosing“ holotropního dýchání, tedy jemné uvedení na hranu vědomí já a ne-já, tedy k branám nevědomí se zcela jasným uvědomováním sebe sama tady a teď.

( a tady něco o fyzikálním působení v těle jeho metody… https://youtu.be/TM6WKeZ43s4 )

A jak sám Wim Hof dokládá, není to objev století, ale oprášení prastarých metod jogínů. https://www.wimhofmethod.com/pranayama Z překladu google translatoru úryvek : VÝHODY PRANAYAMY
Pravidelné procvičování technik Pranayamy může mít mnoho pozitivních účinků na vaše tělo. Pranayama techniky jsou charakterizovány inhalací, výdechem a zadržováním dechu. Existuje přibližně 50 známých technik Pranayamy. Některé z nejoblíbenějších metod jsou Anulom-Vilom, Bhastrika, Ujjayi a Sheetali, které mají všechny své výhody.

Známé výhody Pranayamy zahrnují, ale nejsou omezeny na:

Úleva od stresu
Zlepšení krevního oběhu
Vylepšená koncentrace
Řízení teploty těla
Spalování tuku“

… „Vedle těchto výhod vědci zjistili, že následovníci metody The Wim Hof mají zlepšenou imunitní odpověď. To vysvětluje, proč lidé s různými autoimunitními onemocněními po cvičení Wimovy metody zaznamenali úlevu od symptomů.“

Základní Wimova metoda je zdarma zde, dají se zapnout titulky několika jazyků.

Moje Tenerife

 

 

 

Moje Tenerife

Zákonitost č.1: Vše je tam jinak než u nás a než si laikové i delegáti cestovek myslí

Řecko-Zakynthos a Korfu  ba i Kréta , kam jsem jezdil dříve, měly mnohé výhody, ale jednu velkou nevýhodu. V zimě se tu nedá koupat a právě to bych potřeboval, protože zimu nemám rád. Po dlouhém hledání jsem objevil Tenerife. Zde se dá koupat celý rok, zejména na jihu, kde je o poznání tepleji než na vlhčím severu. Podobných ostrovů je na Kanárech víc, La Palma, El Hierro, Gran Canaria, ale Tenerife je největší a nejpestřejší. Nevýhodou je jen to, že i ono je vlastně malé. Let tam trvá pět hodin, což se dá vydržet. Je ovšem toho dost vědět a delegáti nic moc nevědí. Poradím vám, jak na to:

Je tam možno jet s naší cestovkou, www.Canariatravel.cz  www.Fischer.cz a

 https://www.ckneckermann.cz/

Nebo si třeba u www.Studenagency.cz  koupit jen pobyt v hotelu u některé německé cestovky. Je to levnější než objednat hotel soukromě. Dopravu lze i od našich cestovek, mají přímé lety. Optimální pobyt je alespoň 3 týdny, dva je minimum…

 

Doprava po Tenerife

Doprava po ostrově je velmi pohodlná a levná autobusem. Je však zatížena mnoha problémy. Je třeba ale vědět, že naše jízdní řády tu na zastávkách často nejsou. Někdy ani ne čísla autobusů. Jen časy odjezdu z výchozí stanic, je možné je stánout u dopravce Titsa. Nikde na ostrově se nedovíte, kdy autobus přijede do stanice. Určitým návodem je navigace hromadné dopravy na maps.google.com,, a najít varianty spojení. Při větším zvětšení je vidět, kde stanice je. Pozor, je tam pár chyb… Ale v roce 2019 se už situace na některých zastávkách zlepšila.

Pomocí Google služby StreetView můžeme pozorovat okolí míst na silnicích, odbočky, zastávky atd. Stačí kliknout na místo na silnici, které nás zajímá. Je totiž třeba vědět, kdy řidiči zazvonit aby zastavil. A kde vystoupit a kam jít. Pokud na zastávce čekáte, je lepší na autobus zamávat aby zastavil, nebo si bude myslet, že čekáte na jiný spoj.

Do mapy googlu jde klikat, aby se posunul, i otáčet zorné pole. Použijte i nabídku map Terén s vyjádřenými vrstevnicemi, svahy na Tenerife bývají až moc příkré.

Každý výlet je nutno si do detailu promyslet, připravit. Zjistit časy odjezdu a příjezdu, čísla autobusu a kde přesně stojí. Kupte si Bono Card. Prodávají ji jen někde. Sami si řeknete, na kolik euro ji chcete nabít. Dává dost slevy.

Pokud cestujete sami, na zelené skříňce u řidiče ji přiložíte k dolnímu okrají a zazní tón a blikne zelená. Totéž musíte udělat při výstupu na strojku u dveří ven. Současně se na displeji ukáže kolik eur cesta stále a kolik vám zbývá. Pokud to neuděláte, platíte až do konečné stanice. Pokud vás jede na jednu kartu více, musíte to nahlásit řidiči a až na jeho vyzvání kartu přiložit ke strojku. Při výstupu je nutno také označit. Pokud nestačí, doplatíte drobnými. Dá se platit jen penězi, ale je to dražší a musíte mít drobné.

Jídlo je požitkem, i v obyčejných barech téměř nenajdete nekvalitní jídlo. Stačí si objednat jen víno a na severu hned dostanete i dárek, např.výborné místní brambory s pikantní omáčkou. Dárek dostanete za vše, co si objednáte, třeba i tři.

Platí se jinak než u nás. Přinesou vám účet na tácku a odejdou. Stačí na něj položit peníze a odejít. Pokud jim peníze dáte, je neslušné říkat u nás obvyklé – to je dobré, nebo to zaokrouhlit. Vrátí vám přesně, vy necháte 10% z útraty na tácku či stole a odcházíte. Prostě Španělé jsou ztělesněná slušnost a hrdost.

Pláže a koupání, to je problém. Nikoliv s černým pískem, ten je naopak krásný, blyštivý a hřeje, ale s vlnami. Když na vás spadne čtyřmetrová vlna, není to nic příjemného. Proto pláže by měly být s vlnolamem, nebo tak úzké, že se do ní velké vlny nedostanou. Je nejlépe si pláže najít na satelitních snímcích maps.google.com,

Nutností je dobrá mapa. Doporučuji německou Wanderkarte Teneriffa z prodejny Kiwi, tam jsou všechny turistické stezky. Ty méně použitelné jsou čárkované. Velkou pomocí je www.youtube.com  a www.vimeo.com  , kde jsou videa ze všech míst a turistických tras Tenerife.

 

Cestování autobusem na Tenerife vyžaduje zkušenosti a znalosti, ale stále je daleko výhodnější než si auto vypůjčit:

  • Vypůjčování auta je delší, složité a drahé
  • Zejména horské silničky jsou velmi úzké, nebezpečné, zatáčkovité s hustým provozem nákladních aut a autobusů. Někteří místní šíleně riskují předjížděním, zejm.motorkáři
  • Parkování u hotelů i pláží je velmi omezené
  • Provoz je tam velmi silný, často se jezdí krokem
  • Někteří cizinci špatně řídí kvůli stáří či nezkušenosti. Angličané jsou zvyklí na jízdu vlevo
  • Nelze podnikat výlet jiný než s návratem pro auto

V roce 2019 jsme se setkali s další záludností autobusové dopravy. Ve dvou městech opravovali pobřežní komunikaci a zavedli na ni jednosměrnou dopravu. Autobusy musely v druhém směru museli jezdit jinudy a původní zastávky byly proto nefunkční. Přesto na nich řada lidí stála a marně vyhlížela autobus.

Na zastávce byl sice papír s informací ve španělštině, ale tomu nikdo nevěnoval pozornost. Byl tam i malinký plánek, ale těžko srozumitelný a podle mne i sporný. Zjistit, jak autobusy jezdí, se stalo velkým problémem. Měli sice snahu udělat jakýsi okruh, smyčku, ale se v Puerto Santiago prostě nedala dodržet…

 

 

Počasí na Tenerife v zimě v předpovědích na webu

 

V Buenavistě na severu

 

V Los Gigantes na jihu ostrova

 

V Los Gigantes vývoj tlakového pole

 

Zdroje informací je více, ale nejsou příliš spolehlivé. Lze v nich sehnat i minulost parametrů. Z nich je nejdůležitější informace jen o síle a směru větru a o pohybu mraků a deště, jež určují počasí tam daleko víc než tady. Obecně je tam počasí velmi stabilní. Teplota na pláži i jinde se silně liší od té z předpovědi z řady důvodů.

 

Dojmy z dovolené na Tenerife, z Varadera u Puerto de Santiago

Bylo to výtečné! Zatím naše nejlepší dovolená! Až na první a poslední zážitek, cesta z domova do hotelu a ještě horší cesta zpět. Dva týdny je fakt minimum, lépe by byly tři.

Moc jsem toho z internetu a videí znal, ale mnohé bylo překvapení. Dlouhá příprava se mi vyplatila, jen málo jsem musel improvizovat, a i to dopadlo dobře. Hlavně Google maps a Earth a youtube i vimeo.com mi hodně dalo. Hlavní překvápko byli sami Španělé. Jsou o pořádný kus dál v kultuře před námi.

Jsme proti nim vlastně barbaři, je to ve všem. Šok byl pak tady po návratu, jít do Alberta, bezdomovci seděli na rohu, jeden mi kopl do tašky, když jsem dával starý papír do kontejneru. Všude nepořádek a grafiti, to ve Španělsku nebylo! Mladík přede mnou ve frontě smrděl. Kdepak Španělé, ani v nejzapadlejší hospodě na venkově nesmrdělo. Kdo chtěl kouřit, kouřil venku. Všude hodně pořádek. Na rozdíl od Řecka jsou tu všechna pole obdělána. Každé místečko využito, upraveno.

Nejen že jsou rodinně založení, ale hlavně pozitivní, neuvěřitelně přátelští. My jsme pesimisti, nevychovaní škarohlídi. Navonění a dokonale ostříhaní jsou tam všichni, a dobře oblečení. Dají na dobré chování, etiketu. Vztah k rodině, dětem, starším i postiženým, to je u Španělů silné.

Hotel byl opravdu výtečný, byli jsme jako v bytě. Pokoje velké, krásně vybavené, s barovým pultem a křesly. Sporák jsme ale nepoužili, nač tam byl také.

I vyhřívaný bazén, ale málo koupajících se. Večer estráda, různí baviči, zpěváci i kouzelníci se snažili a dělali trochu rámus do jedenácti. Řekl jsem si o výhled na moře a dali mi ho, ač bylo vidět jen zčásti. Personál velmi příjemný. Úklid výborný, ale to stlaní postele se zastlanou dekou je hrozně nepraktické.

Jídla, jaká jsem nezažil, moc velký výběr, snídali jsme v 9,00, byl to spíš oběd o několika chodech. A večeřeli v devět, to byly Lukulské hody o ještě více hodech. Jedna číšnice byla ale nepříjemná, vnucovala nám nápoje k večeři, dost drahé. Říkali jsme jí Sekera, místo úsměvu se šklebila, ale ostatní, zejména muži, byli super.

Až na to, že jsem se přecpal, přetáhl na každodenních výletech a plavání. Dostal jsem infekci a takové zvracení jsem ještě nezažil, o průjmu raději nehovořím… Ale trvalo to jen den. Drobná kritika – protékání záchodu je problém hotelů snad všude na světě. Sprcha zlobila, jednou nám vyměnili zámek, kartu to nečetlo.

 

Co dělat na Tenerife v zimě

Koupat v oceánu se v prosinci dalo každý den, od 11-18,30 hod a když jsme šli v 17.30 z pláže, bylo ještě 22 st. Voda měla nejdřív 21, pak asi 20. Vzduch nikdy neklesl pod 22, přes den až 27, na pláži přes 33, protože rozžhavené černé lávové kameny sálaly jako pec, až jsem musel do stínu.

Nepršelo nikdy, vítr slabý, dny počasím i teplotami byly velmi stabilní. Jen půlka v kouřmu a polojasnu. Vlny někdy velké, ale dala se najít pláž, kde nebyly. Vodními brýlemi jsem viděl mezi kameny i ryby, hlavně pěkná byla jedna černá s neonovými ploutvemi. Také červení krabi.

Hlavně nás lákaly výlety. Byli jsme i na severu u Icodu, bylo tam více vegetace ale i chladněji. Prales u Erjosu moc pěkný. Ale nejméně spokojenosti bylo s autobusovými zastávkami v malých obcích, vůbec tam neměli jízdní řád, nikde ani slovo!!

Ale v cafeterii nám vždy poradili. Jinde byl jízdní řád, ale univerzální. Jen kdy autobus vyjede z výchozí stanice, hrůza. Jednou jsme si museli kvůli tomu vzít taxi, 6 km za 9 eu.

Zdá se mi ale, že si žijí nad poměry. V některých obcích nebylo ani políčko, továrny žádné, ale všichni měli auto a pěkný dům. Co dělají, to nechápu. To je problém civilizace – rozmazlenost. Chtít všecko hned a na půjčky.

I televizi mají lepší, méně násilí a černé kroniky, ale reklamy až moc, dosti hloupé, stejně jako u nás. Hodně soutěžních seriálů, to tu nemáme. Prostě umějí žít, a ani se nevytahují jako jiní, ač nás moc neberou. Ženy jsou tam vždy ženy a chlapi jsou pořádní chlapi, všichni krásní, upravení, to u nás není běžné.

Vlastně se nedivím jejich odstupu od nás, připadáme jim jako ufoni… Tady je vidět u mnohých bída, tam ne. Stručně řečeno – je to pro mě nejsympatičtější národ světa.

 

Koupání ve vlnách

V Řecku jsem zažil zpěněné vrcholky vln při silném větru. V této bílé vodě se nedá plavat, protože nenadnáší. To jsem na Tenerife ani nezkoušel. Minimální teplota vody není sice nic moc, ale většině lidí vyhoví. Po několika tempech mi už není zima, ani když vylezu. Břeh bývá kamenitý. Proto jsou boty do vody účelné, navíc nás zahřejí. Měli bychom znát, v kterém místě je kamenů málo a tudy do vody jít a vrátit se. Vlny a kameny jsou tedy největším problémem.

Delegáti posílají nebohé turisty na ty nejznámější pláže, které jsou největší. Většinou se tam nedá koupat. Vlajka je často  červená a plavčík si to hlídá. Někteří odvážlivci tunelují vlnu po hlavě, aby se dostali za ní. Mít mokré vlasy ve vodě 19 stupňů teplé ale není nic moc. Tomu se chci vyhnout. Je to dost věda.

Za prvé je třeba znát všechny pláže v okolí tak 15 kilometrů. Vědět, kde jsou pořádné vlnolamy, to lze poznat ze satelitních snímků . Nebo kde je pláž úzká, v jakési zátoce, která brání průniku velkých vln. Na počasí nezáleží. I když je třeba úplné bezvětří, vlny mohou být velmi vysoké a to jen u břehu…

Jdou oceánem tisíce kilometrů z určitých směrů a záleží na orientaci pláže, zda je jim nastavena nebo ne… Pokud je pláž otočena jiným, jsou vlny daleko menší. Pokud tedy zjistíme, že vlny jsou na pláži velké, vydáme se na jinou, jinak natočenou.

Problém je hlavně při vstupu do vody, kdy nám voda sahá od kolen po pás. To jsme nejzranitelnější. Vlna nás povalí a tahá po kamenech. Jak jsme dál od břehu, už plaveme a výška vln rychle klesá. Příboj valí dopředu i dozadu spoustu kamenů, dokonce  někde vyhazuje kameny z vody do výšky. Kameny nám narážejí do nohou, což bolí, navíc s námi příboj cloumá.

Pokud jsou někde schůdky do vody, je to výhoda, nemusíme překonávat nebezpečné pásmo u břehu.

Vlivem odlivu je však někdy žebřík nad vodou. I tak se kolem něj pohybuje příboj dopředu a dozadu, s tím musíme při přistávání na něj počítat. Tento proud také působí nezkušeným starost, když plavou ke břehu a vidí, že couvají na otevřený oceán. Za pár vteřin se však rychle hrnou ke břehu.

Někdy můžeme i upadnout. Můžeme se v sedě zachytit kamene ve vodě, aby s námi proud nesmýkal. Je na to potřeba praxe a hlavně se nebát a i pozorovat ostatní.

Zjistíme také, že větší vlny často přicházejí v sérii asi šesti, pak zeslábnou a za chvilku zase začnou. Do vody proto jdeme když je klid. Ohlížet se při plavbě ke břehu je proto účelné, abychom nebyli smeteni velkou vlnou, která se chystá za námi.

Brýle do vody a šnorchl nám pomůže uvidět ryby a kraby. Ty také lezou po kamenech na břehu těsně u vody.

 

 

Varadero a okolí

Varadero je malý zapadákov u malého Puerto de Santiago. Jen pár hotelů tu je, blízko k oceánu, ideální na klidnou procházku k městečku Alcalá, kde jsou jen surfaři. Prodejna docela slušná, i čínská restaurace. Ovšem daleko (1,5km) na Malou (Chico) pláž a 0,8 km na Velkou (Arena), kam jsme ale nechodili pro velké vlny. Za Varaderem se pěstovaly ve velkém banány. Prý je EU nebere, ale mě se zdály úplně normální.

 

Nejlépe se mi líbí pobřeží a 1-2 km široké „údolí“ do svahu. Na jedné straně je malý hřebínek, na druhém pohoří Los Gigantes. Údolí stoupá do sedla v 1200 m.

Kolem Los Christianos u letiště Sur se mi nelíbilo. Fádní plochá pustá krajina, jen pár vypálených křoví a do ní naházená přecpaná rekreační sídla, to na mě působí tísnivě. I velké rekreační zóny jako Los Gigantes atd. všeobecně. Mám rád venkov, hodně vegetace. Takže Erjos a Los Cannales a sever vůbec, ale je tam moc zástavby a na koupání to v zimě moc není.

 

 

Jak na výlety

Pokud jste trochu turisté, pár rad na výlety. Terén ostrova je velmi členitý, hornatý. Proto na výlety potřebujete i teplejší oblečení. Vyjedete např.do 1000-1200 metrů a tam je teplota o 10-12 stupňů nižší. Prostě co sto metrů, to stupeň dolů. Severní strana hřebene je chladnější, občas tu slabě prší, na jihu výjimečně. Hřebeny bývají v mracích.

Nezbytnost všude je kšiltovka a sluneční brýle. A uzavřené boty kvůli kamínkům na cestách. Na pláži je dobré mít boty do vody. Komáři atd. tu naštěstí nejsou, stačí opalovací krém.

 

 

Další výlety :

Tamaimo

Vyjeli jsme pár stanic autobusem č.325 za 2,7eu pro dva (to je jednotná cena na kratší cesty, s Bonokartou jen 2,3) do prostředku dosti velkého Tamaima a šli doleva na turistickou křižovatku. Žena vybrala výstup na Kříž misionářů, který se tyčil asi 300 metrů nad námi. Výstup byl náročný, i když jsem nechal batoh schovaný dole. Kupodivu dost vegetace a překrásné výhledy na všecky strany. Pohoří Los Gigantes je opravdu nádhera. Jen dva turisty jsme cestou potkali, vyhovuje mi to.

Okusil jsem plod kaktusu, opuncie. Byl sladký, ale jeho ostny, jemné jako skleněná vata, mě dost potrápily, už bych to nejedl. Po sestupu jsme šli na gáblík do cafeterie a pak kousek po silnici směrem na Guía de Isora. Nedalo se dál jít, krajnice chyběla. Jen jsme hloupě čekali na autobus, jízdní řád byl univerzální, nedalo se zjistit, kdy autobus přijede. Tak jsme jeli těch 6 km taxikem. To je úděl začátečníků, nevyznají se.

 

Erjos

Na něj jsem byl dobře připraven a dobře ho znal z youtube. Jako v jediném výletě jsme vyrazili autobusem bez snídaně už v 8,50, byla to asi největší zátěž z dovolené. Ale asi nejlepší. Zašli jsme do pralesa směrem na Las Portelas s vyhlídkami. Prales byl pro velký sklon svahu a hustotu listnatých prý vavřínových stromů mimo pohodlnou cestu téměř neprostupný. Pak jsme se vrátili a šli na jih k třem jezírkům. Poté se vrátili do Erjosu, prošli ho, zašli na gáblík do cafeterie a pak směrem na Llanos. Zbytečně jsem pak hodinu čekal na autobus v 16,15, ale už jsem vážně nemohl chodit.

 

Villa de Arriba

Jeli jsme v 10.50 do Santiaga del Teide a pěšky pokračovali dál až do tohoto městečka, či spíš vesnice. Políčka s révou a zeleninou byly všude kolem. Krásný výhled, kolem jsou hory, tvořící hřeben Tenerife. Pořádná výška, asi 1400 m, chladno (jen 15 st. u pobřeží bylo 25) a vítr. Po návratu do Santiaga jsme pokračovali pěšky do Tamaima po romantické a divoké turistické cestě a taktak chytili autobus zpět.

 

Los Cannales

Náš jediný výlet na severní stranu ostrova. Cesta trvala skoro hodinu a půl autobusem šílenými zatáčkami. Je to malé městečko na svahu nad Icodem, ideální výhled, v dálce byl vidět Puerto de la Cruz. Všude hodně vegetace, tam by se mi líbilo bydlet. Není to tak zastavěné jak dole a pěkný výhled. Ale koupání skoro vyloučeno, vzal jsem si naštěstí bundu! Poseděli jsme v baru, ale k jídlu tam měli jen koblihu.

 

Playa de San Juan

Autobus tam jezdí z Varadera každou chvilku za 2,70 (či 2,30)eu pro dva. Moderní letovisko, ale ne tak hrozné jak Los Christianos. Pláž stíněná před vlnami marínou a vlnolamem. Krásný žlutý písek na pláži s kameny a palmy, pod kterými jsme leželi. Nad tím místo s docela pěkným výhledem na okolí. Byli jsme tam i poslední den až do 17,30, moc příjemné místo.

 

Pláž u růžového golfového hotelu Abama

Je kousek za Playa de San Juan. Z autobusu jdeme vedle hotelu a chatkami s bujnou květenou k malé pláži, která je dostupná malou lanovkou nebo strmým sestupem. Je s vlnolamem, takže bezpečná.

 

Los Gigantes

Až předposlední den jsme tam jeli a byli překvapeni, jak je velké, nepřehledné a proti Varaderu narváno. Tam bych být nechtěl. Pláž za marínou, ale ten den byly velké vlny i tam. Ty byly i na malé pláži a ještě větší na Areně. Tak jsme jeli do Playa de San Juan a tam nebyly vůbec. Záleží totiž na směru přicházejících vln…

 

El Tanque

Vesnička pod lesy zemědělského původu a mnoha malými výlety a rozhledy na severní pobřeží z výšky 400m s dobrou autobusovou dopravou

 

San José de los Llanos

Zde v městečku turisté téměř nejsou, jen v malém rural hotelu poblíž. Je tu autocamp a lze jít lávovým polem až do E Tangue. Nebo jít lesy ke kráteru z něhož láva r.1903 vytékala.

 

Plány

Za rok tam pojedeme v lednu a navštívíme Las Portelas a Mascu. Pak i Chio, Adeje, možná i sopku, atd. Musím se více naučit španělsky, vážně to mají rádi a člověka to obohatí, ve španělštině je duch Španělska. Jinak žádné velké změny.

 

Pár slov o španělském vínu

Španělská povaha se odráží i ve vínu. Po mnoha letech zkoušek s různých vín mohu říci, že jsem zatím nenarazil na úplný propadák. I to nejlevnější krabicové víno je stále víno a překvapivě chutné, nikoliv jako české krabicové, které se vínu nepodobá ani trochu. Je totiž z vody, řepného lihu a jakýchsi zbytků. Inu českým národním nápojem je pouze pivo, u Španělů víno. Víno je totiž zkapalněné Slunce a toho tu mnoho není.

Nejoblíbenějším španělským vínem je u mě Valdepanas. Je to archivní víno, které převyšuje veškerá evropská vína, jež znám. Kvalitativně je daleko lepší než italská vína vyjma sicilského, ale i mě známých francouzských vín. Francouzi o svém vínu jen pějí ódy a chtějí za ně neuvěřitelné peníze. Tím jen zakrývají jejich nevalnou úroveň. Kvalita francouzských vín je jen drahým mýtem, opakovaným po generace, ale realita je jiná. Nejlepší evropská vína jsou španělská. Ve supermarketu Mercadona či Lidl už od necelého eura máte značkové víno.

Nejlepší jsou ovšem jihoafrická…

 

V dalších letech jsme na Tenerife jeli zase, zažili jsme i tvrdý 4 hodinový trek z vesničky Masca k pobřeží a cestu lodí zpět. Jednou i do krásné Tossa del Mar na Costa Brava přímo ve Španělsku. V roce 2015 koncem listopadu jsme jeli na sever Tenerife do přístavu Puerto de la Cruz. Chtěli jsme navštívit nejkrásnější část Tenerife, a to je pohoří Anaga. A tady asi je nejlíp
Měli jsme i tomto a dalších letech tyto výlety :

 

Aguamansa

Jede tam autobus č.345 každou hodinku. Je to kousek. Dovezl nás až na vrchol Caldera, to je sopka, kterých je Tenerife plné. Jsou tam dva turistické okruhy. Překrásnou divokou vegetací jsme sešli zpět do Aguamansy a krátkou silničkou do kopce k zastávce autobusu a restauraci.

 

Barranco Ruiz

Soutěska Ruiz je nedaleko. Romantika a pestrá květena, všudypřítomná vůně pelyňku pravého. To je vůně Tenerife. Po vystoupání jsme šli cestou mezi políčky do San Chose a pak sestup do San Juan de la Rambla na autobus.

 

Icod el Alto, Playa San Marcos

Pestrý výlet městečky, kde turisté nejsou, zejména divoký Icod el Alto a po silnici svahem nad osadou Tigaiga je vidět krása severního pobřeží. Letovisko Playa San Marcos s chráněnou pláží se pro malou teplotu nedalo využít na koupání.

 

Icod de los Vinos, Garachico, Buenavista del Norte

To jsou starobylá městečka severu, vzniklá v 15.stol. Nejkrásnější je historicky Garachico, ač byl zčásti zaplaven lávou r.1706, ale opraven. To je klenot Tenerife. I tam jsou pěkné použitelné pláže, ale v zimě je tam vážně chladněji, ač voda ,á také 19 st.

 

Pohoří Anaga

První výlet do Anagy byl s přestupem v La Laguně na bus 077, který nás zavezl na začátek hřebenové silnice do Cruz Carmen. Odtud je prima výhled a několik turistických cest. My šli lesem po málo značené stezce do Las Mercedes. Úžasné výhledy.

Druhý výlet byl o pár kilometrů dále na konečnou busu v El Bailadero. Šli jsme ještě pár kilometrů dál a pak zpět. Sešli jsme na jih k silnici z Taganany na autobus a sjeli na jih k slavné žluté pláži Teresitas v San Andres. To byl nejkrásnější výlet vůbec, nadpozemská bizarní krása Anagy bere dech… Sem se ještě mockrát vrátíme a dojdeme až do Chamorgy kde je konec silničky. Sejdeme i do Taganany, romantické osady na svazích.

 

Pláže jsou v Puertu de la Cruz čtyři. Dvě velké jsou pro časté velké vlny málo použitelné, tak vám často zbudou ty malé, Playa San Telmo a přístav. Na jihu je koupání přece jen jistější, ale i tam se musí umět, jak na to. Je to složitá věda, ale už se mi nestane, že bych si nezaplaval.

 

V roce 2017 jsme v lednu zase navštívili jih. Letadlo tam i zpět bylo skoro prázdné, i autobus transferu do hotelu! Češi tam přestali jezdit a nechápu proč… V hotelu i městečku jsme byli snad jediní Češi…

Objevem bylo městečko Tierra del Trigo na severu, zapadákov, kde je i rural hotel na prudkém svahu. A cesta kolem San José de los Llanos ke kráteru sopky Chinyero, jež v r.1903 zaplavila ostrov lávou.

Hotel se zhoršil, čtyři závady nedokázali opravit celou dobu. I jídlo se trochu zhoršilo, hrozné návaly byly stejné. A to zvedli hvězdičky na čtyři!! Jméno hotelu Barcelo Varadero se změnilo na Allegro Isora. S technikou si moc netykají, nemají německou důkladnost. Hotel je ale pěkný, prostorný, i když nové vybavení mělo nedostatky. Nebyly noční stolky a chyběla rychlovarka, pak nám dali porouchanou. Nebyl ani nůž. Nutí nás nevařit. Příště jinam.

 

Jsou ale ještě zajímavější místa než Tenerife, to ano. Pěkných míst tu moc není a jsou malá. Vše dost nenáročné. Je to souostroví důchodců z celé Evropy, kterým jsem také.

Třeba Filipíny, Sri Lanka, Thajsko či Malajsie jsou daleko pestřejší, ale náročnější. Nebo střední a jižní Amerika či Kavkaz.

 

 

Další poznatky se můžete dozvědět z mých poznámek na diskutníci.cz o mé poslední cestě v lednu 2018  :

   DOPORUČENÉ RESTAURACE NA TENERIFE

Nejlépe jsme se vždy najedli tam, kam turista nepřijde, jen místní. Nejčastěji jezdíme do baru v městě Tamaimo, je sto metrů pod křižovatkou na Guía de Isora. Pravá španělská strava… Nedávají tam ale ke každé objednávce dary jako na severu.

V tom je nejlepší bar v osadě Jan Chosé nad městem San Juan de la Rambla. Tam vám dají i tři dary! Právě tak, jako v restauraci v městečku Aquamansa, ze kterého jsou prima výlety do pralesa. Doporučit mohu i výbornou restauraci za Mascou. Ideální pro úžasné výlety na všecky strany. https://www.restaurantemesondelnorte.es/

U pláže v Alcalá, to je ryze španělské město s minimem turistů, je na úžasném náměstíčku se stínem pod stromy pár barů, každý má svou specifiku. Nejlepší je ten u samoobsluhy, v které je mimochodem extrémně levně, protože tam chodí jen místní.

V tom baru je ale starý bručoun, ve Španělsku něco nevídaného. Většinou je tam sám, málokdy mu pomohou mladí. Tak ani nechodí ven, nechá lidičky u stolů vydusit.Víno a Americanos má ale nejlevnější a nejlepší. Poslední den nám ale zavřel, tak jsme šli hned vedla a ouha. Nazvali jsme to u dvou mimoněk. Máma s dcerou se tak hrozně motaly, tak všecko zvoraly, i tapas a ještě drahé. tak už nikdy tam…

V Alcalá je jedna legrace, s oblibou ukazuju fotku. Co to je, ptám se. To je pláž, odpovídají. Ne, to není pláž, oponuji. Tak co to teda je? Bazén, odpovídám. BAZÉÉÉN???

Ano, já na to, ale je maskovaný jako pláž. Kdybyste chtěli vyplavat na volné moře, narazili byste na skálu pod hladinou. A TAKOVÉ JSOU TAM ASI ČTYŘI…

 

Kanáry mohou být extrémně levné, např. „https://levnocestovani.cz/kanarske-ostrovy-8-dni-za-3800kc-letenky-ubytovani/

Recenze hotelů na Tenerife – zatím nejlepší byl Marquesa v Puerto de la Cruz. Na jihu Allegro Isora je moc pěkný, ale drahý. Vaří se tam dobře, ale děsné návaly v jídelně, hrůza, boj o místo a jídlo. Závady na pokoji nedokázali odstranit. Ve Vigilia Park bylo levně a dobře, až na ubohé jídlo a ne vše bylo v moderním pokoji domyšlené.

Jezdím na Tenerife v lednu, protože zimu nesnáším. Byl jsem tam už 6x. Je to moje srdeční záležitost. Střídám pobyt u pláže a výlety. Všecko je tam jinak než tady, úplná věda to je. Získáte ji zkušenostmi, delegáti mluví nesmysly a zvou vás na výlety zajímavé jen pro jejich kapsu.

Princip je, jet jen na jih, to platí na Kanárech v zimě obecně. Rozdíl je gigantický oproti severu, kde je až o 6 st.větší zima, zataženo a déšť.

Koupat se dá vždy, když svítí slunko a moc nefouká, voda má asi 19 st. Vzduch i přes 30, když si najdete vhodné místo. Slunce tam má děsnou sílu.

Problém jsou vlny, nejlépe je za vlnolamem. Dám vám důvěrný tip: U růžového golfového hotelu Abama, viz gůgl, je malá krytá plážička s vlnolamem, cesta k němu lemována květy, což je na Kanárech výjimka.  K pláži ze srázu sveze výtah. O tom normální turisté, co z resortu ani nevytáhnou nos, nemají tušení…

Na Tenerife je tolik krasnych mist snadno a levne dostupnych busem ze jen bloud zustane v hotelovych prostorech….

Tury na Tenerife doporucuji zejm.rokli Masca k mori. Ctyri hodiny tezkeho treku. I cesta busem ze Santiaga je uzasny zazitek. Autem bych tam nejel. Bus 355 jede i dal az do Buenavisty a vsude je to nadpozemska krasa totalni divokosti skal.

V las Lagumetas je prima restaurantmesondelnorte.es a moznost jit 11 km vavrinovym pralesem do vesnicky Erjos take s bary u busove zastavky l.325

Neprijemnou novinkou byly v jedne lokalite mouchy jez jsme videli poprve.

Nepritomnost jakehokoliv hmyzu byla obrovskou vyhodou Tenerife. Par jesterek jen jsme videli.    Ale i ptactva je malo.

Jeli jsme busem v 10.50 do osady Ruigomez kde maji i velbloudy. S kartou Bono to stalo dve eura. Minimalni utrata je 1,15.

Karty Bono se prodavaji za 15 malo i za 25. Ty prvni za rok propadnou. Kdyz penize na karte nestaci musite si doplatit mincemi.Strka se do strojku dvakrat kdyz jsme dva. Prodavaji je jen nekde. Vyplati se a nemusite platit drobnymi. Bankovky neradi berou.

Je treba vedet na ktere stanici zastavit. Je to na google mapach. A vcas zazvonit.

Kufry mozno zadara nacpat do zav.prostoru pokud ho umite otevrit.

Sli jsme turistiky malo znamou cedtou na Mirador Lomo Molino. Tam letaji paraglidisti ale v pondeli je v rest.zavreno.

A autobusem opet c.325 v 15.45 zpet na jih.    Jizdni rady jsou na titsa.com ale v kolik prijede bus na zastavku vi jen navigace MHD v googlu.

Bono kartu na jiznim letisti koupite vlevo pred vychodem. Dost daleko. Nemusíte platit drobnými a máte slušnou slevu. Jenže se prodávají jen v jednom obchodě v každém městě a musíte se doptat kde..Busy stoji hned za vychodem. Je tu velky provoz a zacpy. Nelaka me ani osobak ani taxi.

Co je na Tenerife v zime charakteristicke? Je poledne a jasno. Na balkone je 20. Na namesti je asi 42. Na plazi 30. Proste slunce tu ma desnou silu. Dodavam ze balkon mame zatim ve stinu. Komu do pokoje nezasviti vubec klepe kosu. Komu cely den chodi nahy…

Rozhodne to tu neni o odpocinku. Naopak. Takhle zabrat cely rok nedostanu. Jak psychicky tak fyzicky. Zas mi cerna nehet na palci nohy.

Je to tu zeme kontrastu. Podle predpovedi bude cely tyden na severu prset a na jihu skoro jasno a vedro. Pritom je to jen pet kilometru vzdusnou carou!

Jestli chodite take do Lidla porovnejte s nabidkou tady na www.lidl.es Nejnebezpecnejsi je tu vino. Za euro je tak dobre a silne ze by u nas stalo stovku. A nebylo by nase.

Dneska jsme marne cekali na bus. Obcas holt neprijede… Tura v haji. Tak jsme odpoledne sli na plaz. Z ni jsme odesli v 18.20 a jeste se dalo koupat.

Tak snad zitra. Posledni sance….

Porucite si u vecere cervene vino a prinesou vam dve sklenice a dzbanek. Celkem pres pul litru hodne silneho. S dyskem jsem jim dal pet eur…

Tohle nedopadne dobre. Prilis mnoho dobreho spanelskeho jidla vina a piva…. Sluncem opaleny vypadam jak nebezpecny islamsky imigrant.

Vzdyt me nepusti do era… Sobe se nepodobam vubec….

Safra. Zatahuje se to i tady…Dnesni predpoved pocasi byla priserna. Dest. V dali jsme skutecne videli duhu. Vyrazili jsme na plaz a az to vecera bylo prevazne slunce ac bylo nad ostrovem hodne mraku. Bylo vedro. Stacil ale maly oblacek zastinujici slunce a teplota prudce klesla. Za zar minut poodjel a teplota hned akcelerovala.

Je tu proste vse jinak. Tri ctvrtiny hlav co jsme dnes videli bylo sedivych. Ostrov duchodcu je to….

Vlny na Kananarech jsou velkym problemem pri koupani. Mohou vas povalit a tahat po kamenech. Urazy bezne.

I mensi s vami cloumaji pri vstupu do vody. Co ale netusite jsou udery kameny do nohou jez priboj vali k brehu a od nej coz poradne rachoti.

Rozhodit vas muze i zpetny tah vlny kdyz plavete ke brehu.

Proste s vami couva na siry ocean. Chce to klid. Za par vterin vas dalsi vlna pozene na breh a vyhodi do kameni ci pisku. Proto jsou boty do vody na miste.

Dnes uzasna 11km tura mlznym vavrinovym lesem. Po posilneni v resrauraci cesta busem pres slavnou Mascu.

Neni divocejsi silnicka. Sam bych se tu bal jet.. Jako zkuseni Tenerifaci jsme casto navlekali teple satstvo. Teplota kolisala mezi 10-30st.

Jsem to po seste a nevidel jsem nastvaneho Spanela. Vzdy maji dobrou naladu. Z nas musi byt na vetvi…

Radi hodne jedi a piji. Aut maji az moc a jsou proto pri tele…. Na tury skoro nechodi…. Venuji se rodine a pratelum…

Mají taky svá omezení. Rikaji si verici ale jsou to ateisti co se radi maji dobre. Staci koukat na jejich telku… Ta je zrcadlem spolecnosti.

Presto pro me neni sympatictejsi narod

Vanoce jsou vzdy blazinec ale tohle je totalne jiny svet. Ten za ty stresy stoji….

Tedka jsem otevrel vino za 68 centu. Hmmm kam se na ne nase kysele alkoholicke limonady hrabou…

Vcera jsme v poledne pul hodiny cekali v lijaku na bus na letiště. Teplota 13st… To tu v Praze bylo vcera taky. Jen co jsme vlezli do budovy letiste ĺilo i tam.

Na jihu Tenerife je koukam mozne vse.   V tydenni predpovedi ma na severu stale prset. Na jihu cele dva dny! To je globalni oteplovani v praxi….

Kdyz jsem dnes doma v telce uvidel zasnezene palmy v pousti nedalekeho Maroka, mohli jsme dopadnout hur…

 

    O zkušenostech s neinformovanými návštěvníky jsem napsal pár postřehů. Dosti se podobají poměrům v mystice

 

Balík fotek

 

Zpět