Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Pandemie a duchovnost

Dostal jsem mnoho informací o významech a souvislostech pandemie, i když ne vše, co jsem chtěl vědět. Významů má velké množství, mnohé by nebylo populární zveřejňovat.

Božské mne oslovilo, že ještě nevím, že bude pro mne i nečekaným překvapením. Marně jsem přemýšlel, jakým.

Pak mi prozradila, že to bude překvapení i pro ostatní mystiky, které znám. To už mi začala docházet souvislost a božské mi ho potvrdilo.

Zvýší se zájem o duchovnost! Hned jsem namítl, že jistě ne víc, než tomu bylo v šedesátých a devadesátých letech. Na vysokou mystiku to je stále zoufale málo, tak je těžká a nedostupná. Božské souhlasilo.

Důvod zvýšeného zájmu je zjevný. Pandemie vyhnala lidi z jejich zaběhaného stereotypu života v blahobytu, kde chrámy nahradily nákupní haly. Najednou je jasně vidět, jak jsme malí a bezmocní.

Počty mrtvých narůstají v zemích, které se pyšní svou vírou, jež je však hodně povrchní, což si odmítají uvědomit. Rozdíl mezi názory, co víra je a co by měla být, se táhne už od dob Starého Zákona.

V něm je mnohokrát jasně popsáno, jak Hospodin trestal za farizejství. To pokračovalo v křesťanství a bude to i v budoucnosti.

Úpadek duchovnosti v minulých dvaceti letech byl veliký, a kupodivu to téměř nikdo nezaznamenal… Prostě duchovnost vyvanula, jako by vyšla z módy.

Ale tak tomu bylo v minulostitaké a v budoucnosti se to bude opakovat. Středověk byl vlivem neustálých válek, epidemií a hladu velmi těžkým obdobím. Lidé hledali pomoc u Boha a víra byla pro ně zcela samozřejmá.

Měla ovšem velká omezení a jen zlomeček lidí pochopil, co skutečně znamená. Mnoho jich odešel od víry, neboť jim nedala to, v co doufali. Bůh totiž vyslyší lidské modlitby jen tehdy, pokud jsou v souladu s Jeho Záměry.

Matrjoška

Laické představy o tom, co je to vlastně intuice, vlastně náš vyšší level, jsou rozdílné, ale téměř všechny chybné. Jak ji srozumitelně popsat, je velký problém. Nic podobného totiž neznáme. Vždyť jen nepatrné procento lidí umí odlišit, co je od intuice a co je pouhou lidskou myšlenkou.

Známý je termín nevědomí. V něm je to, co běžně nevnímáme. Rozděluje se na podvědomí a nadvědomí. Nadvědomí má podivuhodnou vlastnost, je chytřejší než my, což nechceme přijmout, ačkoliv by nám to mohlo v mnohém pomoci. Nicméně je to fakt, který si můžeme vlastními pokusy dokázat.

Pro snadné pochopení, co je intuice, je názorný příklad Matrjoška . Byla ostatně původně vyrobena mnichem a mnicha i ztvárnila. Intuice je tedy osoba či lépe osoby v nás, naše vyšší úrovně vědomí a bytí. Vlastně naše budoucí stavy, ke kterým dojdeme mnoha inkarnacemi. Jsou v nás zástupy, jak vyjádřil jistý básník.

Strukturu intuice je však lépe nevysvětlovat, protože laikům je na obtíž její ohromná složitost. Vlastně propojuje vše se Vším… Donekonečna se větvící fraktál.

Symbol kříže

Včera v modlitbě mi ve vytržení ducha Kristus poslal vizi velkého kříže, který jako letadlo začal stoupat k nebesům. Procítil jsem i božský posvátný božský pocit pocitů.

Je to přesně tak, jak Kristus říkal v Novém zákoně. Cesta k Bohu není druhem exkluzivní zábavy ani selankou. Symbol křesťanství je kříž. Je symbolem utrpení, které je součástí každého života, nejen křesťanského.

V každém náboženství je podmínkou vzestupu a znovuzrození, vzestupu k Bohu, což vůbec není populární informace, proto se o něm nemluví ani v církvi. I tak je náboženství čím dál více mimo okruh zájmu. Klesá zájem i o mnišství, kde je nutnost askeze zčásti chápána.

Chceme se utrpení zbavit, toužíme po klidu duše, proto je populární buddhismus, který to slibuje. Jsou to samozřejmě plané sliby, ale buddhistům to nevadí. Podobně komunisté chtěli vytvořit Ráj už na zemi, ale vytvořili spíše peklo.

Ve středověku byly naopak sekty, které sebetrýznění praktikovali. To je ale také chyba. Správný přístup nejlépe vidíme na životě Krista. Poslouchal a přijímal, co mu Bůh Otec řekl.

To je pravé křesťanství. Nejen studium bible, ale každodenní soužití s živým Bohem, jaké měl Kristus i Učitelé církve.

Život nám připravuje překážky, jež máme překonat. Naše jednání se vyhodnocuje podle velmi složitého klíče. To rozhoduje o našem životě.

Ideální vztah k mystice

Každá činnost se dá provádět s různou kvalitou. Platí to i o mystice, kde jsou nedokonalé přístupy velmi časté, jakoby ten nejkvalitnější mimo Krista snad nikdo nikdy nedělal.

Jak by takový ideální přístup měl vypadat?

Podmínkou každé mystiky je živý každodenní kontakt s božským vizemi, myšlenkovou vzájemnou komunikací i pocity. Božské se stává Učitelem s obrovskou autoritou.

Přístup k poznávání božského by musel být velmi aktivní, ne slepě vykonávat pokyny božského. Chtít se učit, ptát se, sám hledat souvislosti v duchovních zákonech jež postupně poznává.

Primární v ideální mystice je poznat a přijmout božské na maximum a vzít ho jako Učitele. A tak se zbavit svých i cizích názorů na to, jak má mystika vypadat, protože jsou více či méně naivní.

Poslouchat jen Jeho a neprosazovat vlastní názory, ani názory církve či jiných autorit. Na to snad všichni mystikové dopláceli a jejich vývoj se silně zpomaloval.

Božské vede mystika k esoterice, jež je nutno přijmout, protože přináší maximální rychlost duchovního vývoje.

Více je známá tendence k askezi, ale ta se nemá odehrávat v poustevně či v chladných klášterních celách. Podstata askeze je totiž jinde než v týrání těla hladem či zimou. Je o odmítnutí běžného životního stylu.

A ten se týká i klášterního života! Tam jsou totiž pravidla důležitější než přímé vedení božským.

Esoterika se týká i veřejného působení. Kromě vzácných případů vyžádaných božským pro perspektivní jedince zůstává mimo publicitu. Jinak bude trpět útoky a osočováním.

Zátěže snáší odevzdaně, protože si uvědomuje jejich nutnost, i když mu nejsou příjemné. Nedají se stejně nijak obejít.

Trpělivě čeká na Dary Ducha, na meditace i božské pocity a informace, kterými ho božské obdarovává a je za ně vděčen.

Meditace s DCD

Meditace s DCD  / by Aitosh 19.1.2020

Poprvé letos mi intuice povolila meditaci s poslechem Dead Can Dance, obvykle jsou dynamičtější a euforičtější, takže se jimi šetří.

Chvíli po klidném a příjemné nájezdu jsem si začal hrát s představivostí, ta si šla po chvíli vlastní cestou. Vize jdoucí člověka se změnila v letícího prostorem s roztaženými údy do pentaklu, jako na vyobrazení od Da Vinciho. Ten se pak změnil rotací v kruhu změnil v kuličku, ta najednou běhala v Pinball hře, kde se odrážela mezi patníky za různé body. Pak se obraz vzdálil a viděl jsem nepočítaně pinballových stolů s kuličkami. Co stůl s kuličkou, to lidský osud, jsem si uvědomil až později.

A do toho pocit, jak si božské sféry hrají s nastavením kolíčků v pinballech i vystřelovací silou, a tak my odžíváme své osudy. Je to jejich hra, a Karmické síly volí nastavení hry.

Do toho posléze uvědomění, jak božské tvoří v primární prázdnotě – Potencionalitě možného. Zasazují jednotlivé vrstvy a v každé je opět nekonečno nastavení, a hledají v nich co by se Jim líbilo za kombinace. A tak prázdnotu vyplňují konkrétnem.

Mírně extatický ponor dosahoval až k 49 % ponoru.  Ale to jen na 10-15 min. z úsporných důvodů, pak klesnul k 48. A po hodině mi vypnutím hudby na konci seznamu play listu naznačili, že je meditace konec. Pak sice asi ještě hodinu jsem měl přes 47, ale už jen klidných a bez zvláštních vjemů. Nakonec jsem na 2 hodiny usnul.

  • K tématu meditace jsem ještě trochu filosofoval, mě už je to už z dřívějších meditací známé téma. Že vlastně žijeme ve virtuálním světě tvořeném jinou, daleko vyšší inteligencí, která si vše nastaví, podobně jako my počítačovou hru. Ovšem zde my jsme jen figurkami uvnitř, podobně je to v již starém německém sci-fi filmu Welt am Draht – Svět na drátě z r. 1973, či podané daleko později akčněji r.1999 v trilogii Matrix. Problém je, že Adminem/Architektem se naše ego z principu naší lidské omezenosti, stát nemůže, a přitom nevědomě jsme jím stále. A to si patrně nejčastěji zábleskem v meditaci, či tranzovním stavu, spousta lidí uvědomí. Ale co s tím dál?, kladou si mnozí otázku? Můj závěr po mnoha letech je, že to nejde než-li přijmout, že tak je postavená Vesmírná hra Lílá, jak tomu říkají v Hinduismu.
  • Z onou prvotní „Potencionalitou všech potencionalit“ je to podobné, Ejn-sof-ór v Kabale, Prázdnota, o které nejde říci nic plně pravdivého v Buddhismu, Tao v Taoismu a další jména má také v jiných starověkých systémech. A dokonce i moderní kvantová fyzika má už podobné koncepty o neurčitosti stavu kvantových částic, dokud nedojde k jejich interakci s jinými částicemi – kolaps kvantové funkce se stavu superpozice. A dokonce staví na nich hypotézy existence nekonečna odlišných paralelních vesmírů.
  • Z toho všeho vyplývá, i co bylo obsahem mé meditace. Náš život je z vyššího pohledu božských sil vlastně jen snem o nás, který je jedním z nekonečně mnoha a může mír řadu podob, na které se uplatňuje geniální „fantazie“ božských sil v rámci pravidel dané hry, která jsou také už kdysi, či spíše kdesi na začátku na jejím rozběhu nadefinována. A jsou něčím podobným, jako konstanty (např. lambda zavedená Einsteinem) našeho Vesmíru dané na počátku Velkého třesku. Pokud ovšem nějaký skutečně byl, nejde-li jen o jakýsi obří vesmírný dech smrťování a expanze časoprostorového kontinua?.

Podstata Matrixu

Božská intuice mi opakovaně řekla  slovo mordyjé, což je v překladu smrt bohu. Pak mi řekla Ante finem. To znamená před koncem, tedy smrtí.

Navedla mne totiž k myšlenkám, že vše v mém životě je neustále vytvářeno pouze podle toho, co božské chce. Žádná náhoda není, ani být nemůže. Ale  lidé toto nechtějí slyšet, chtějí se od Boha osvobodit, což je ovšem nemožné.

To zažili i autoři scénáře kultovního filmu Matrix a jistě to s nimi otřáslo. Proto se snažili ve filmu o fikci, že se od Boha osvobodí. https://cs.wikipedia.org/wiki/Matrix

https://www.matrix-store.cz/matrix-store-o-trilogii-matrix Připravuje se již čtvrtý díl.

Udělali ze zážitku pohádku, ale podstata je zřejmá. I ty vize kvantového počítače jsou autentické.

Ante finem zase znamená, že já jsem před mystickou smrtí. Ta nastane, když si člověk uvědomí, jako Charvát v meditaci s Bufo Alvarius, že vlastně vůbec neexistuje. Je prostě výtvorem Boha, Jeho projevem, neoddělitelným od Něj, jedním z nekonečna. Naše individualita byla a je jen zdánlivá. Na detaily se musím ještě podrobně zeptat.

Přesně popsat jaká Skutečnost opravdu je, je téměř nemožné a naprosto nepopulární. Je to čistá esoterika. Kdo by se o to pokusil, byl by okamžitě terčem útoků.

Reinkarnace přesněji

Běžné představy o reinkarnaci jsou velkým zjednodušením. Znovu se nerodí ten, který zemřel, ale ani nikdo zcela jiný.

Základem vývoje je práce s kořenovými archetypy, které byly vybrány při stvoření naší individuality.

Do každé inkarnace však dle své volby božské posílá jen část kořenových archetypů jednotlivce. Jiné s uplatní jinde, nebo dočasně zůstanou nevyužity. Jinde tedy mohou žít zcela odděleně jiné části nás!

Je to tedy podobné, jako s Celkem, který je rozdělen na nekonečně mnoho entit ve Stvoření, jež hledají cestu zpět do Celku. A tyto entity se opět dělí do každé inkarnace.

Jde o to poskládat archetypy v  každé inkarnaci tak, aby entita co nejvíc naučila a postoupila vzhůru. To vyžaduje velmi složitou volbu, kterou se božské zabývá.

Navíc jsou tu druhotné archetypy, které získáváme od druhých soužitím s nimi, ale i na dálku, pokud to božské zařídí. Jsou to jakési odrazy druhých v nás, jež nás také ovlivňují, ale nejsou na rozdíl od kořenových archetypů trvalé.

O Vánocích Jinak

Když vidím v televizi rozvoz betlémského světla, Santu či všeliké betlémy, divím se. Copak vám tyhle mýty stačí? Dětem prosím, ale dospělým?

Pobavil mne rozhovor jednoho kněze v příloze Práva. Jedna žena mu řekla, že v Boha nevěří. On na to, že také nevěří v Boha, v kterého ona nevěří. To je přesně ten problém… Víra nebo nevíra je totéž. Bůh přece není něčí představa, ale Realita sama…

Přitom v historii církve bylo dost lidí, kteří věděli víc. Dokonce jim dali titul Učitel církve https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C4%8Ditel_c%C3%ADrkve

Ale představte si, že je církev zcela ignoruje, své vlastní učitele, ač toho hodně napsali!

Proč? Prostě to není populární téma, jesličky lidu stačí.

Fakt je, že je to opravdu těžké, ba nemožné. Už jen říci, že Bůh není nějaká osobnost, nějaký velký člověk, ale spíše superpodivná Potencionalita a dost o Něm ví jen kvantová mechanika, které se bojí i sami kvantoví fyzikové…

Duchovní význam klimatické krize

Prognózy klimatu na Zemi nejsou příznivé. Nejen zvyšování hladiny oceánů, extrémní počasí a snížení počtu ryb bude velký problém. Oteplování planety může v mnohých místech způsobit, že sucho vyžene stamiliony obyvatel, ale kam půjdou?

Dosavadní náprava je zcela neúčinná. Nejsou dostatečné náhradní zdroje energie. Ekologie omezuje výkonnost ekonomiky a snižuje konkurenceschopnost.

Neví se, co s tím. Mluví se jen o drobných nepodstatných úpravách, jež na celek nebudou mít vliv. Chtělo by to globální zásahy, ale vlády na Zemi nebudou nikdy jednotné. Ochota mnohých zemí situaci řešit je nulová. Jsou příliš sobecké. Je stejně už dost pozdě…

Tento globální problém je pro tuto civilizaci prostě neřešitelný. Za několik desetiletí změny znatelně zhorší situaci naší civilizace a problémy budou narůstat. Prostě se řítíme proti a neumíme zabrzdit.

Vzniká otázka, jaký je duchovní význam této krize, jež je obzoru už dlouho. Co má lidstvu přinést? Z duchovního pohledu se zas tak moc nového neděje. Je to opět výzva, součást života, jež nás má ovlivnit. Jací jsou lidé, taková je celá civilizace, včetně událostí. Opět princip podobnosti.

Lidstvo není určeno k tomu, aby kdy žilo v klidu. To by ho nerozvíjelo. Přinutí ho to pracovat v nových podmínkách a řešit otázky jež nikdy neřešilo. Vznikne strach, stres, podobně jako za světové války. To nás bude rozvíjet, ač to rozhodně nebude příjemné. Změní to vztah k naší planetě, o které budeme mít daleko odpovědněji vztah.

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou Invocation I

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou

Klaus Wiese – album Baraka / Invocation I

 

Před meditací mi intuice dala vizi rozpuku Světla ve stromové struktuře. Zahájil jsem potažením Euphorie. To jsem se jen lehce rozvibroval a následne se rozdýchal. Pak jsem začal s Bufo. První potah, vibrace v těle mi příjemně zesílila. Při třetím potahu už jsem začínal mít problém si uvědomit, jak se mám nadechnout či vydechnout a zhoršilo se mi vnímání těla. Jako bych nevěděl, jak pohnout rukou. Nebyl to však nepříjemný či paralyzující pocit. Také jsem vnímal zhutnělý vzduch, jako by byl zenergetizovaný. Procházel i mnou, a já přestával vnímat hranice těla a mírně se rozplýval.

Pomalu jsem ulehal, čas zpomaloval a mé vnímání se zjemňovalo. Vše z lidského světa mi začalo připadat hrubé. Když jsem ulehl, vesmírné vědomí mi řeklo, že vše lidské je pro něj tuhé, jakoby vytesané do kamene. Lidé mu připadají pomalí a strnulí, za celé životy se jen pomalu mění. Ono je samý pohyb, změna, víření barev, symbolů, energií a výrazů archetypů. Rozjela se přehlídka tvořivého víření a vznešenosti a já se pod tou něžnou silou pozvolna a jemně rozplynul.

Pak nevím, jak to pokračovalo. Po chvíli jsem se dostal až k 10,5 dimenzi božského vědomí (číslování dimenzí podle center vědomí, které se dají zřetelně rozlišit), a To mi říkalo: Ty bys chtěl do 11. dimenze. Ale tam by ses úplně rozpustil, bylo by to jak pohlédnout božskému Architektu do tváře. K tomu byla vize, jak se dívám na nohy Adama Kadmona, zářícího božským vědomím. Jak mu zářily palce, až mne to oslnilo a přezářilo celý obraz. Vtom mě pohltila vibrace božského, jen jsem vzdychal silným napětím i jeho uvolněním.

Občas meditaci přerušilo něco z lidského světa, ale bylo to tak hrubé, tvrdé a neotesané, že chápu, že s námi nemají nic moc společného.

Chvíli jsem se také cítil uprostřed všech možných náboženských rituálů. Nevnímal jsem jejich detaily, ale tu podstatu – Boha a Jeho Atributy. Ze všeho zářila nebeská krása, vznešenost, dokonalost. A hlavně ta dokonalost, která se šířila vším. Vše „vymazlené“ do posledního detailu, pixelu reality. Za vším a ve všem fraktály. Některé jsem vnímal barevně v mandalách, ale možná to byly jen pocitové barvy.

Stoupal jsem virtuálně na vrchol hory do 8400 m.n.m., pak 8500, 8600 …, a najednou 9000 m., pak byla stratosféra, kde jsem ztuhnul, nebyl, jen jako Přítomnost. Zapomněl jsem, co znamená být člověkem, lidství se úplně vytratilo. Vědomí však zůstalo.

Návrat byl také zvláštní. Sestup z oblak bych to nazval. Zdálo se mi nadmíru nepatřičné vrátit se zpět, opět do svého světa. Ale postupně se vnímání kosmického vědomí vytrácela, řídla i jeho intenzita. Podíval jsem se na zmuchlanou deku před sebou a uviděl v ní dokonalý abstraktní obraz, jaký nevisí v žádné galerii. Dalo se v ní číst a studovat cosi zajímavého na hodně dlouho, jako by to byla mapa jiné krajiny, neznámé planety, v níž je zapsána celá její historie.

Nemohl jsem ani dlouhou chvíli pohlédnout na přísedící, bylo to nepatřičné vzhledem k tomu, kde jsem se pohyboval. Ale i to ustalo, a já se cítil zase člověkem tady na zemi a začal opět komunikovat, nejprve stroze, pak až ve větách. Ještě asi 15-20 minut dozníval ve mně pocit povznesení. Pak i ten se rozplynul a já měl pocit, jakoby se ani nic tak extra nestalo. Ale věděl jsem, že stalo.

Nevím jak příznačněji to nazvat, než-li božské vědomí, co ke mně sestoupilo, já ho viděl, cítil, prožíval… Ale pak zase skoro nic, jen lehká ozvěna s vůní Bufa ve vzduchu.

 

 

 

Z rozhovoru s Intagem těsně po návratu z prožitku:

To je, jako když se znovu narodíš. Musím hrát (na tibetskou mísu), protože ten kontrast obou světů je hrozný. Jsi Tam a pak tady. Všechno je tu úplně cizí, jakoby hrubé, tvrdé.

Lidské je ztuhlé, jako bychom se deset minut dívali na jednu fotku a pak se koukali na další. Tam je svět plný barev, tvarů, pohybu, dynamiky a nádhery. Nevím, jak ten pocit popsat? V něm je vše. Ten doprovázejí záblesky a cítění všeho. Tam je toho tolik, takový mega-cirkus (smích) dokonalosti. To nedokážeme vidět, dokud Tam nejsme. Je to tak zvláštné jiné a přitom tak blízko.

Spojil se mi tam Tibet, křesťanství, hinduismus (a patrně i další nauky) všechno je to v tom pocitu. Ukázal se mi vždy záblesk  učení (jako byl jen jednou ploškou mnohostěnu). Tam stále roste ona Podstata, to je v tom vnímání. Přál bych vám Tam být.

Intago mi dal dotaz: K čemu bys ji připodobnil, k jaké tvé minulé meditaci? Začalo to jako výstup. Byl jsem v určitém bodu a chtěl jsem dál, ale nemohl jsem – shořel bych. A pak se rozzářilo tělo Adama, prvního člověka. Začaly mu hořet nohy, proměnily se v záři, až to puklo. A byl jsem jinde, už nevím, kde (smích). Já si nepamatuji, co bylo pak.

Intago: Tak to funguje, ale bylo to ještě kratší, než jsem slyšel, celé to bylo do 10 minut?

A jaké je to nyní, ptá se Intago? Takový ticho, naplněný vibrací. Všechno je takové svěží.

Hodně let jsem Tam nebyl, v Té úrovni. A nechce se mi přemýšlet, kdy to bylo (smích).  Myšlení je Tam jen na pozadí. Jen takový šum a přes něj jede to Vědomí. A pak i ten šum lidského zmizí, už není vůbec.

Je to fakt úchvatný. Taková posvátnost toho světa, všeho. To se najednou propojí všechny duchovní nauky. Tak jsem to prožíval.

Intago: Bylo to neutrální? Neutrálně tísnivý. Kvůli té matematičnosti? Tý matematičnosti, a když zacítíš něco z lidského, je to jako když do plátna obrazu hodíš sekyru.