Jak uvidět Boha, krok za krokem

Jak uvidět Boha, krok za krokem

Co myslíte, kdo to má u Boha lepší? Ten kdo má k Němu osobní vztah, nebo ten, kdo Ho zná jen z bible, ale vlastně Ho nechce vidět?

Skutečný duchovní vývoj vyžaduje duchovní zkušenosti, protože jen tak můžeme poznat a přijmout Boha jaký je ve své Velikosti. Jen pak nás intenzivně povede k Sobě.

Božské nás mnohonásobně přesahuje, proto ani při dobré vůli nelze správně pochopit Jeho Velikost. Můžeme si jen po svém vykládat svaté knihy, nebo přijmout jiné duchovní názory, ale stále je to jen hra ega, které se chce samo po svém zbožštit a mít klid.

Žádná výuka nemůže být bez autority učitele, ale toho ego odmítá. Raději bude dělat cokoliv jiného. Sebezáchovné snahy ega jsou větším problémem než se zdá. Právě ono vytváří farizejství, před kterým Kristus opakovaně a marně varoval. Kvalitu vztahu k duchovnosti tedy můžeme dosti bezpečně určit vztahem k duchovním zkušenostem.

 

Kristus říkal – tlučte, a bude vám otevřeno, ale skoro nikdo na dveře Království božího netluče, takže se neotevřou. Jen hrstka se odvážila, ale byli ostatními křesťany napadáni.

V Novém zákoně je též psáno: J 14,26: Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

Chce to věřit Bohu, ale i sobě. Kde jsou však sebrané církevní spisy rozhovorů s Duchem svatým? Já své mám! Hlavní je to, co je nám zjeveno Shůry. Náš či cizí výklad bible má menší hodnotu, jsme omylní.

 

Proto jsem vytvořil jednoduchou, ale velmi účinnou metodu, jak se dostat do kontaktu s božským. Je odvozena z prastarého a osvědčeného holotropního dýchání, které už používali odpradávna indiánské kmeny. Ale i např. sv.Ignác z Loyoly zavedl zvláštní dýchání při modlitbě. Podobné typy modifikací dýchání jsou známy z jógy.

Je určena pro ty, kteří mají dlouhodobý zájem o duchovní rozvoj a jsou pro něj ochotni mnohé udělat. Podmínkou je jen převaha dobra (alespoň 70%), aby měli klid od temných sil, a pak duševní stabilita, protože ji budou potřebovat.

Postup:

1/ Stáhněte si božský zpěv Lisy Gerrard např. z http://v.dvorakove.sweb.cz/VyberVyberu.zip protože se osvědčila nejvíce.

2/Vytvořte si rituál, jakousi domácí bohoslužbu, která bude obsahovat jasně danou vůli – přivolání božského. Doporučuji si dát dvě deci silného červeného vína jako ve Večeři Páně. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím.

3/Zatemněte místnost, lehněte si naznak a zakryjte oči. Zavřete je a zaposlouchejte se do hlasité hudby, nejlépe ve sluchátkách.

4/Nechte si vizualizací vytvořit posvátný prostor.

Vizualizace je účinná metoda na rozšíření vědomí. Ne každý ji má dokonalou. Můžete své schoposti zjistit tak, že zavřete oči a řekněte např. „pes“. Kdo vidí psa, bude to mít snažší. Vizualizaci posvátného prostoru si můžete nacvičovat předem. Postupně můžete zesilovat vjemy, abyste v posvátném prostoru byli jako doma.

5/ Do něj pozvěte božské. Připravte si, jak Ho oslovíte, zda Bůh, Kristus, Duch Svatý, nebo božské Já, Nadjá atd. Nevěřící může zavolat nadvědomí či intuici

Volat jiné síly než božské vřele nedoporučuji. Bůh se o své postará, je opravdu Všemohoucí, ale po volání jiných sil můžete dopadnout velmi špatně. Není to na hraní! Metoda je daleko silnější, než si myslíte!

6/Pasivně zkoumejte co vidíte i cítíte, vize i své nové pocity a myšlenky. Božské se může projevit i novými hlubokými myšlenkami, jak se to prvně stalo mně. Silné extatické pocity a dokonalé vnímání hudby s bohatými vizemi se poprvé těžko objeví.

Je to dobrodružství objevování božské Hyperinteligence jako nového neznámého světa. Zde začíná kontakt s Neznámem, které nás silně přesahuje a má svou vlastní Vůli.

Božské se může projevit různě, nebo vůbec ne, z mnoha možných důvodů. Např. se může po zavolání objevit nějaký symbol. Doporučuji přijít k němu a zeptat se ho: Jsi to ty, božské? A zase pasivně vnímáme, co se bude dít. Pokud scéna ožije, jsme na dobré cestě. Můžete i položit nějakou otázku a přijímejte odpověď, ať je jakákoliv, Třeba ji hned ani nepochopíte, často přichází v symbolu jako rébus. Přijít na význam je náš první úkol. To je setkání s naším prvním Učitelem pravé duchovnosti.

7/Na závěr poděkujte božskému a vracejte se do našeho světa. Vypněte hudbu a zapište své dojmy. Rychle se zapomínají, protože ego je nemá rádo.

Metoda se dá upravovat podle toho, co se komu osvědčuje. Např. nemusíme ležet, či si můžeme přidat další prvky, které nám ulehčí kontakt s božským. Např.vonné tyčinky, františka nebo purpuru.

Vždyť v této metodě není nic demagogického, ani potencionálně nebezpečného, je však velmi účinná. Ostatně  je ji možno dělat i v kostele, ba i přímo při bohoslužbě. Od čeho bohoslužba je, přece na přivolání Boha. Bohužel ji věřící často odbývají.

Problém, se kterým se setkáme je, nejčastěji strach. Ten je vědomý i nevědomý a blokuje náš kontakt s božským. Lze ho překonat, jako jinde v životě, trpělivou prací, opakováním, přesvědčováním sebe. Svému strachu se můžete vysmát, ať se bojí!

Může se stát, že nezažijeme vůbec nic. To může být z důvodu našeho skrytého odmítání, nebo že božské nechce. Často si dává načas a čeká, jak budeme reagovat, zda opravdu máme vážný zájem. Až to jasně potvrdíme opakováním pokusů, a to může trvat i dva roky, pak se ukáže překvapivou intenzitou.

Zjistit důvod neúspěchu může jasnovidec, ale hlavně ten, kdo má už praxi s komunikací s božským. Můžeme se pokusit zesílit metodu alespoň padesáti hlubokými nádechy a výdechy, podobně jako při holotropním dýchání.

Ale podle letitých zkušeností tato metoda jde většině zájemců už napoprvé, i když ne silně. Až delší praxí se odstraní skryté překážky a pak uvidíme Boha naplno. Budeme s Ním moci a diskutovat jako s Učitelem, i to chce praxi.

Je také lépe, když nám v začátcích bude někdo asistovat. Sami totiž máme málo odvahy a zkušenější nám může mnohé vysvětlit a ulehčit. Nejtěžší, ale také možné, je metodu zkoušet úplně sám.

První fáze skutečného duchovního vývoje končí navázáním spolehlivého kontaktu s božským. Může nám už vysvětlovat co nevíme a vést nás jako Učitel. Nečeká, že to všem půjde napoprvé dokonale.

Další práce by měla směřovat k debatě na webu i jinde, kde by se probíralo, co komu bylo zjeveno a k čemu došel. Velmi by to každému pomohlo, vždyť podobné výměny zkušenosti mají např. i umělci, horolezci a vodáci.

Právě to je pravá duchovní práce, ne jen vykládat svoje názory, protože ty jsou dílem ega. Ale božské mne upozorňuje, abych si nedělal iluze, že vážný zájem je vzácný, ego se většinou ubrání.

To see God in meditation with Lisa Gerrard

 

Šamanská nemoc jako zátěž

Šamanská nemoc jako zátěž

Je známo, že šaman si nezvolí, že chce být šamanem, ale je k tomu doveden, ba až dotlačen. Součástí toho je tzv.šamanská nemoc, která může trvat léta a mívá i bizarní formy. Objeví se mu nové schopnosti, a až pak je šamanem. Souvisí to s mystériem smrti a vzkříšení, jež je podstatou i křesťanství.

Uvádí se spojitost šamanské nemoci s psychospirituální krizí, ale kupodivu ne s temnou nocí duše u mystiků, ač je tu velká podobnost.

Vždyť se o ní píše v bibli, ba samotný symbol křesťanství je kříž, symbol tohoto utrpení.

Běžně se usuzuje, že šamanská nemoc je očistou, jež odplavuje z psychiky všechno špatné, ubohé a slabé. Kupodivu se neobjevuje názor, že je cenou za nově nabyté schopnosti, ačkoliv je to zcela logické.

Šaman se přece z gruntu nezmění, jeho vlastnosti mu zůstávají. Ani šamanská nemoc nekončí, jen se trochu zklidní. Může později opět propuknout. Podobně nekončí ani temná noc duše. Ježíš nikomu nesliboval, že v tomto životě zažije trvalý klid a harmonii, naopak. Životopisy jeho následovníků to dokazují.

Vše na světě má svou cenu, za vše se musí platit. A když ne penězi, tak něčím jiným. Když se chceme cokoliv naučit či získat, musíme na to vynaložit námahu, jistou zátěž. Získat schopnosti, které lidem vlastně nepatří, není jen tak. Proto je musí budoucí šaman zaplatit svou nemocí.

To je také obsahem duchovních zákonů, lidem neznámých. Vše se vyhodnocuje a započítává. Nejen, že šaman i mystik má svou roli v životním úkolu, ale musí si ji zaplatit. Šamanská nemoc, psychospirituální krize i temná noc duše, vše je souhrnně možno vyjádřit jako zátěže, jež mají snad nekonečno forem. Dokonce i složité seslané náboženské předpisy a zákazy mají tuto funkci, protože určitým způsobem věřícího omezují a zatěžují.

Problémy nemají jen oni, ale všichni lidé. Ostatní ale za své obtíže téměř nic nedostanou. Navíc šamané i mystikové mají ochranu, jejich zátěž nemůže překročit jistou míru, na to jsou příliš cenní.

 

O Temné noci odjinud…http://www.informaceodjinud.estranky.cz/clanky/jsem-dite-hvezd/temna-noc-duse.html

temná noc

Božský ponor

 

Božský ponor

 

Již mnoho let mluvím o tzv.ponoru, ale z debat se nezdá, že by čtenáři pochopili oč jde, ač je to zcela zásadní pojem, vlastně jádro duchovnosti, Poznání a Osvícení. To, že mystik zažívá v meditacích Boha, je známé, ale že se to projevuje hlavně Jeho pocity, se už kupodivu neví.

Jsou to pocity mystika v meditacích, později i mimo ně, ale nejsou to nám známé lidské pocity, ale částečně Boha. Nejsou totiž nikdy tak silné jako Jeho, proto se uvádějí v procentech. Ne vždy je ponor s dějem, kde se mystikovi vysvětluje božská Filozofie, tedy Poznání.

Mystika neznamená být Bohem, ale soužití s Ním jako s Učitelem. Mystik ví, že to není jeho pocit, ale že je Bohu věčně podřízen a za svou práci je Jím odměněn Jeho pocitem.

Je tedy darem Boha, hlavním charismatem, protože pocit je hlavním symbolem entity. V tomto pocitu je Věčnost, Dokonalost i Nekonečnost a mnoho dalších atributů Boha. I inteligence, jež je silně zvýšená.

Mít tento pocit znamená, že jsme přijali Boha a Bůh nás. Kdo tento pocit nezažil, nemůže o Bohu nic vědět z osobní zkušenosti.

V Bibli se o něm mluví jako o stavech vytržení Ducha, zažili ho všichni apoštolové o letnicích i Učitelé církve. Je to konec dominance ega, protože tímto pocitem vládne mystikovi sám Bůh.

Zdroj obr.: Zjevení Páně

Ale není to konec ega rázem, jako když se umře, ale je to jako když postupně začínáte důvěřovat svému řidiči a sedíte vedle něj, místo u volantu. Prostě postupné odevzdávání se vnitnřímu vedení Duchem, ať už se jím pojímá jakákoliv vyšší duchovní entita přesahující lidské. Ale podmínkou je navázání vědomé reflexe, cítění, vnímání, toku myšlenek, pocitů, či vnitřních imaginací atp., tedy nestačí mít jen jakousi toužebnou víru, ale získat živý kontakt. I proto to trvá tak dlouho, než se toho ego úplně pustí… Musí začít nejdříve intuici – božskému důvěřovat. Po vytvoření spojení, začne prodit i vnitřní komunikace, spontánně i navozená různými ( osobními ) rituály,  která má někdy, hl. v v etapě vnitřní iniciace, či pak po delší praxi i charakter právě těch výše zmíněných pocito-ponorů.

Recenze knihy Transpersonální myšlení …

Recenze knihy Transpersonální myšlení …

Ve sborníku Transpersonální myšlení v psychologii a psychoterapii : výbor textů, editoři Petr Winkler a Michael Vančura, vydáno v nakl.Triton roku 2016, jsou základní texty pro studium transpersonální psychologie. První část obsahuje teoretické základy.
Počátky tohoto oboru už byly v prvních desetiletích 20.století, ale hlavní rozvoj začal až po jeho polovině. Československo bylo už v té době v tomto oboru velmi aktivní a snaží se být i nyní.
Celosvětovými zákazy psychedelických látek však byly výzkumy dosti utlumeny. Známý experimentátor s LSD dr.Grof naštěstí oživil prastarou metodu holotropního dýchání a tím umožnil legální vstup do změněného stavu vědomí vedený odborníky. Po dekriminalizaci psychedelických látek byly výzkumy obnoveny, ale výsledky zatím odhalily jen už dávno objevené.
Problém tohoto oboru stále je týž, odpor laické i odborné veřejnosti. Sborník uvádí řadu případů, jak byly práce z transpersonální psychologie napadány klasickými psychology a psychiatry. I když byly jejich naivní argumenty vyvráceny, k změně postojů nedošlo. Dodnes nejsou přijímány, jak by bylo potřeba.
Sborník bohužel podrobně nerozebírá důvody. Hlavním je strach z nového a neznámého, které zpochybňuje všeobecně přijímané názory. Zkušenosti z transpersonálních zážitků jsou dokonce takové, že se cenzurují nejen v publikované práci, ale i u samotného autora. Také má velké problémy přijmout to, co zažil.
Z toho vzniká hlavní potíž této knihy, ba i celého transpersonálního hnutí. Mnohé zákonitosti jsou jistě známé, ale nelze je otevřeně publikovat. Tak silný odpor všech by způsobily, rovněž by se přišlo o finanční podporu. Jsou vlastně tabuizovány.
Proto se v publikaci nedočteme odpovědi na základní otázky: Co je to vlastně za stav, jak vzniká, jak se řídí a kdo vlastně, a proč, nám ty zážitky vytváří. O setu a settingu se tu bohužel také podrobněji nepíše, ač jsou to základní pojmy již desetiletí známé.
Chybí i souvislosti s jinými technikami jako je hypnóza, výzkum nevědomí, výcvik channelingu, i s náboženskými zážitky atd. Mystika je tu sice dosti používaným slovem, ale konkrétně se o ní nedozvíme téměř nic. Rovněž ne o vysoké filozofii, která bývá obsahem prožitků v rozšířeném vědomí.
Mluví se tu hodně o psychospirituální krizi. Přínosem je její rozdělení podle toho, jak se projevuje. Naskýtá se však otázka, proč tyto problémy nazývat krizemi. Je to práce jako každá jiná. Přináší problémy, ale jen malá část z nich by se dala naznat krizí. Je to prostě proces nevědomí, které si na každého vybere způsob, jaký uzná za nejlepší.
Znát strukturu vědomí a nevědomí s jejich vztahy je základem psychologie. Zejména té transpersonální. O tom tu také mnoho není. Nemluví se tu o rozdělení podle kvality nevědomí, jež se v zážitcích projevuje, tj.od primitivního šílenství až po nadgenialitu. Chybí tu zmínka, že tyto zážitky se vždy využívaly a využívají pro tvorbu, protože při vhodném řízení aktivují intuici.
A hlavně, jak je možné transpersonálními metodami ovlivnit, zdokonalit život člověka a do jaké míry. O tom se ví nejméně, ač je to nejdůležitější. Není to hypertrofie ega, protože ego jen naplno přijímá intuici s jejími kvalitami. Není o ani pseudo-esoterický směr, proti kterým se publikace vymezuje, protože právě o tomto hovořili velcí učitelé lidstva, kteří jsou v knize často uváděni.
V druhé části knihy jsou konkrétní kasuistiky. Bohužel jen takové, které jsou na pomezí klasických psychóz a závislostí, žádný se netýká odborné praxe v transpersonálních stavech.
Je ale možno konstatovat, že dát začátečníkům do ruky kompletní informace o transpersonálních procesech by bylo kontraproduktivní. Určitě by je znervóznily, ba mnohé i odradily. Až samotný zážitek má hodnotu, je-li správně naveden a přijat. Nevadí, že se mnohé zprvu nepochopí, nepřijme či potlačí. I zde je opakování matkou moudrosti.
Transpersonální myšlení v psychologii …

 

 

„Mystická spiritualita“ jako spojovací článek světových náboženství

„Mystická spiritualita“ jako spojovací článek světových náboženství

Moderní věk více než kdy dříve přináší potřebu mezináboženského dialogu. Vzájemná tolerance a porozumění mezi světovými náboženstvími jsou nezbytné pro to, aby lidstvo mohlo žít na Zemi v míru a harmonii. Z transpersonálního pohledu mají všechna náboženství v jádru mnoho společného – univerzální hledání, jež je kultivováno pomocí rozličných kulturních a historických forem. Transpersonální přístup se snaží čerpat z vhledů obsažených v mystických textech a z mystických praktik, jež jsou s nimi spojeny, a vydestilovat aspekty, jež jsou pro všechny tradice společné.

Objevování této sdílené spirituality vede k rozpoznání esenciální jednoty lidstva a přináší potenciál vzájemného respektu a ochrany života. S ohledem na důležitost mystických větví různých náboženství pro rozpoznání toho, co je nám v tomto smyslu společné, budou mluvčí tohoto tematického okruhu zkoumat význam mystických tradic pro budování mostů k vzájemnému porozumění, které v současnosti velice nutně potřebujeme.“

 

Psychologie a filozofie jsou dalšími spojovanými články směřujícími týmž směrem. Popsané záměry o sbližování různých náboženství jsou sice velmi pěkné, ale těžko realizovatelné. Pokusím se naznačit důvody.

Transpersonální zážitky byly u vzniku všech náboženství, ale později z mnoha důvodů ustoupily do pozadí. Doslova byly tabuizovány. Kdo dnes ví o zážitcích oficiálních Učitelů církve? Viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve

Vyznat se v tomto oboru znamená přijmout své nadvědomí, vyšší Já, tedy intuici, nebo jak říkají křesťané Ducha, jako svého Učitele. To On nám dává přednášky v transpersonálních zážitcích. Je potřeba se také naučit s tímto Učitelem kdykoliv komunikovat, říká se tomu např.channeling.

Výuka je dlouhá, běžně 20-30 let a dosti těžká, než se trochu zklidní. Několikahodinových zážitků je potřeba alespoň 250. Někdy jsou tak silné, že i ti nejodvážnější se třesou jako kvakeři. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvakeři S úžasem a ohromením vnímají, co je jim ukazováno. Že je Vše totálně Jinak, jakési superpodivné, superparadoxní, hypergeniální abstraktní Tajemství.

Je to zkrátka až moc silná káva. Nejtěžší výstupy, např. na Everest či K2, nemůže lézt každý. Proč by to v transpersonální oblasti mělo být jinak? Vždyť se nejedná pouze o objev nové země, ba ani kontinentu, či celého nového světa!

Nejde totiž o nic menšího, než o poznání nekonečna nekonečen světů. Projevu Inteligence, jež překonává lidskou o víc jak tisícinásobek! To rozhodně není pro každého. Většinu zájemců to brzo odradí, nebo skončí ve psychospirituální krizi. Temná noc duše je až moc temná a dlouhá, jak je popsáno v řadě knih.

Ostatně i v minulosti byla období intenzivních transpersonálních aktivit, zejména šedesátá a devadesátá léta. Přesto se nepodařilo situaci změnit. Toto poznání asi vždy zůstane jen v malém okruhu zasvěcených.

 

Proces je nejen velmi dlouhý, ale i složitý. Co vše ho provází, a jaké jsou výsledky, je podrobně popsáno v této knize.

Transpersonální zážitky

Transpersonální zážitky Transpersonální zážitky jsou lákavé, ale zvědavci vůbec netuší, co je čeká. Sehnat skutečně autentické je problém. Ale dají se najít, zde je jich přes 400, viz http://stavy.wz.cz/stavy.htm Kupodivu si tam nikdo neláme hlavu se základními pojmy jako je set a setting, které rozhodují o tom, jaký zážitek bude. V této oblasti je ještě mnoho bílých míst… Začátečník je při jejich čtení jistě udiven. A to netuší, že jejich prožitek je ještě daleko silnější. Ze zážitku si toho člověk velmi málo pamatuje. Hlavně už nemá rozšířené vědomí, které alespoň zčásti chápe to, co právě vnímá. Jde vlastně o nesdělitelnou a nezapamatovatelnou zkušenost. Kdo ji chce pochopit, musí ji sám prožít. Jeden zážitek naprosto nestačí. Pro základní orientaci je jich potřeba alespoň padesát.   Program další transpersonální konference je zajímavý, viz http://www.itcprague2017.org/cs/program  

Zesílení intuice pomocí channelingu a transpersonálních zážitků

Zesílení intuice pomocí channelingu a transpersonálních zážitků

 

Naše stránky obsahují desítky podrobných článků o tom co děláme, ale napadlo mne o tom napsat velmi stručnou souhrnnou informaci:

Po zkušenostech s různými církvemi jsem před 25 lety začal s holotropním dýcháním. Zde jsem měl první zážitky ze transpersonálních sfér, jež silně překračovaly mé intelektové schopnosti ( pojem transpersonální prožívání ).

Metodu jsem zdokonalil a rozvinul, protože jsem v tu dobu začal i s hypnotickými regresemi, progresemi a s channelingem.

Channeling je komunikace s vyššími úrovněmi vědomí, tedy intuicí. Odedávna ji dělají šamané, proroci a zasvěcenci. Na webu je o něm spousta kurzů a knih.

Po letech praxe a přednášek se vytvořila skupinka přátel. Společně jsme přešli na vyšší úroveň channelingu. Někteří používají i mikrodávky psychoaktivních látek, aby se dostali od verbální komunikace s intuicí k návštěvám Jeho hypergeniálního světa. / Tyto techniky jsou také součástí neošamanismu, či alšamanismu, viz. bak. práce: Městský šamanismus, duchovní a psychosociální působení aneb alšamanismus/

V tomto odlišném, transpersonálním vnitřním světě nám naše vlastní vyšší Já vysvětluje filozofické základy světa pomocí Jeho úžasných, vševyjadřujících pocitů a vizí. To se v literatuře označuje i jako mystika.

Po mnoha letech praxe naše intuice podstatně zesílila, máme částečně i Její pocity částečně i v běžném životě. Je to dost těžká práce, vlastně studium. Ale stojí to za to…

 

Naše stránky:

Intuice

http://mystika.mysteria.cz/

http://intuice.mysteria.cz/

http://intago.sweb.cz/

 

Pitný režim

Pitný režim

Před padesáti lety nám v základní škole o velké přestávce začali dávat lahve s mlékem. To byl výsledek výzkumu ministerstva školství, ve kterém bylo zjištěno, že žáci jsou dehydrovaní. Ráno téměř nepijí, v poledne také ne, až odpoledne a večer. To vede k poškozování dětského organismu. Je to daleko větší problém, než školní strava.

Po nějaké době byla tato novinka bohužel zrušena. Mléko skutečně není pro všechny děti to pravé, univerzálnější jsou ovocné šťávy.

Mnohé velké, důležité skutečnosti jsou velmi prosté. Přesto se přehlížejí. O jídle se mluví často a do detailů, ale o pití jen velmi málo. Přitom je důležitější. Bez vody vydrží člověk mnohonásobně kratší dobu.

Nedostatek či přebytek stravy je na člověku jasně vidět, ale dehydratace už tak jasně vidět není. Hladem u nás nikdo neumře, ale dehydratací ano, a je to bohužel časté.

Zejména velmi staří lidé ztrácejí pocit žízně a dehydratace vede ke zmatenosti a těžkému zhoršení zdravotního stavu. Jejich rodina si často neumí poradit a neudělá nic. Přitom je stačí jen zavodnit a jejich stav se až zázračně zlepší.

Nejde jen o nepříjemné kameny v močovém ústrojí, které se špatně odstraňují. Metabolismem těla se vytvářejí škodlivé látky, které musí rychle pryč. Jinak skrytě škodí. Na detoxikaci se nabízejí různé drahé přípravky, ale voda je nejjednodušším a nejpřirozenějším prostředkem.

Intuice radí pít dost a často. Vybrat si vhodné druhy nápojů. Ovocné šťávy, čaje, vinné střiky, doplnit pivem i vínem.

Je to také jeden ze základních živlů Matky přírody, i šamanské – domorodé kultrury mají základní živly ve velké úctě. A obecně platí, čím více jíme, tím více bychom měli pít a už to samo nám dá míru v přijímání obojího.

Voda a Oheň

Festvival holotropní kultury – Praha 2017

 

Výstava-vernisáž obrzazů

Festival – PROGAM – VSTUPENKY

https://www.festivalholotropnikultury.cz/

O festivalu píší…

Novinky.cz

 

 

 

Miloš Aitosh – obrazy / images