Nejnovější komentáře

Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Mystický superstav

Mystický superstav                                   / autor: Intago 06-2018

Celá meditace č.266 byla opět o Jinakosti Boha. Jak strašně Jiný je to svět! Všecko je Tam Jinak… Ukazovali mi, jak lidé ze zásady k božskému nechtějí udělat ani krok, jakoby tušili, jaký je, ale já jedu ohromnou rychlostí do tohoto superpodivného světa. Jsem tak veden, ale tím se stále zvětšuje vzdálenost od ostatních, která se nedá nijak přeskočit. A bude stále větší.

Tak mi božské často ukazují a já jen žasnu, všeho je tam nekonečno a naráz! Věčnost v okamžiku! Tam jde o to, jak tu nekonečnou Potencionalitu Tvorby vytížit, naplnit. To bere dech a není divu, proč je mystiků, kteří tohle přijímají, tak málo. Věřící si přejí jít k Bohu, ale kdyby Ho viděli, zahrabali by strachy se pod zem…

Nekonečně možností Tvorby, co věčně s Ní, když vše je tam okamžitě hotovo? Proto náš vším omezený svět má pro Ně logiku, je pro Ně zajímavý.

Občas se ozval i můj Střed, a říkal, že skok k Bohu není možno udělat hned, ale je spousta času si na Něj zvyknout. Na to božské nereagovalo.

Stále mi ukazovali, že právě Oni náš svět s jeho omezenostmi vytvářejí a že mají důvody, proč to tak je, ač se nám nelíbí. Právě ta pestrost je zajímá.

Ponor byl 48,5% byl dosti stálý, vždy ale střední tíseň, kvůli rychlosti vývoje a úspoře. Tím byla meditace podobná předminulé.

Bylo tam i o tom, že moje Hierarchie nechce, aby IHS do mého procesu zasahoval a abych zamýšlený plán meditací v kostele také realizoval. Vliv prostředí kostela je příliš silný. Můj Šéf božské správy má můj proces dokonale připravený. Volal jsem totiž IHS, ale marně.

A mystický trans je vlastně takový superstav, který bych si přál mít stále, ale bohužel to nejde. V přídavku mi ukazovali, co umí. Třeba říkali, že můj postřeh z dílu seriálu Humberto byl správný, skutečným otcem syna byl onen účetní. A vysvětlili mi, že problémem v partnerském vztahu byla dcera majitele cirkusu. Jako Němka pohrdala Vaškem. Právě inteligence intuice umí pochopit náznaky.

Ukázky práce božského se týkaly i toho vojáka ze včerejší malé meditace, jež přišel z první světové války. Ptal jsem se, zda ho i nás božské opravdu pozoruje tak nezúčastněně.

Božské mi odpovědělo, že ho nepozoruje, ale že ho má ve své paměti, celé miliardy let jeho života naráz. Tak si ho může promítat jak potřebuje. Nepozoruje tedy jen v časové linii jako my. Ale opravdu u toho žádné lidské pocity nemá, to by se stalo člověkem.

Z meditace mě vyšoupli tak, že přestala hrát hudba a nebyl jsem schopen ji znovu pustit, ale už předtím mi naznačovali, že bych měl ukončit, i tak byla skoro hodinku, tedy delší než dřív.¨

Byly jen dva krátké přídavky. Kupodivu jsem byl dost málo po meditaci unaven. Brzy mi začali dávat malé meditace, a bylo jich dost.

Natanael

Natanael                                   /autor: Aitosh, Praha: 19.5.2018

Ještě ráno před meditací jsem měl už po probuzení jemný ponor, což běžně nemívám, a později mi řekli, že meditace opravdu bude, a pár symbolických slov. Dadlashem ( úryvek ze zápisu Dadla-Ashem

Včera (25.6.2012) jsem měl meditaci v lůně Šumavské přírody. Klidná, ponor do 50ti, jen několik chvil silnějšího ponoru a vizi toku fraktálů v silnějších okamžicích, to se i ztrácelo vnímáni sebe tady i času.

O strukturovanosti jejich-božské tvorby a řízení, ale o tom už byla mnohokrát. Spoustu dobrých myšlenek si nepamatuji, ale pár jsem jich zapsal.))

A dalším slovem bylo Natanael, což znamená „boží dar“.  Ještě dodala, že tam bude, extáze, neutrálka i tíseň.

A byla taková jak božská intuice přislíbila, v lůně přírody i s ponorem do 50%. Plná jemných fraktálů ve všem, na co jsem se zadíval. Jen se zavřenýma očima byly obrazy kupodivu méně výrazné, jemné čárky a jejich proměny se ztrácely ve tmě.

Zvláštní byl už začátek meditace, připojil jsem sluchátka a hlásilo mi to do jednoho ucha: Připojení k internetu momentálně není k dispozici. Ještě chvíli jsem zápasil s konektorem, než jsem slyšel stereo a nechápal jsem, proč ta hláška, kterou jsem nikdy předtím neslyšel? A zda je skutečně z telefonu, což se jevilo logické, ale pochyboval jsem trochu o tom, neb už jsem byl v transu. Zajímavé, že ačkoliv kontakt sluchátek mi blbnul několikrát i v průběhu meditace, tu hlášku jsem slyšel už jen jednou, a to na konci jak mi opadl ponor. Meditace trvala do 21h. Silnější ponor byl zhruba od 17:45. A dojezd byl další asi 3 hodiny, kdy jsem měl ponor ještě mezi 47-48%, ovšem bez vizí.

Hudba, hlavně basy se nádherně linuly spolu s tempem vlnění fraktálů všude, kam jsem se zadíval: do nebe, kolem jakoby tančících stromů i do trávy kolem. Ta se zdála, že se nejen vlní ale i roste. Vše bylo propojené v jednu energii, jeden pocit. Hudba příroda i víření, které ji dokreslovalo. Jednota ústila v procítění plného žití, živosti, projevené dokonalosti. Božská tvorba a vznešenost byly patrné ve všem. Vše vyjadřovalo totéž a přitom bylo neustále v mírném pohybu ladném jak baletní vystoupení.

Vše tancovalo, od proudu spirálek v měnících se obláčcích přes energie rozvlněných stromů až po jedním směrem rostoucí trávu, kde každé stéblo jsem „viděl růst“ a přitom se vlnilo každé svým způsobem. Mezi vším ještě do obrazu mistrně zapadaly miniaturní vířící fraktálky většinou složené z barevných teček pastelových barev. Kde je teď ta nebeská krása? Ty kráso! Kde se nám (lidem) schováváš?? Proč tu nejsi stále? V meditaci jsem měl pocit, že Nebe sestoupilo na zemi. Z toho úchvatného propojení živosti přírody plné od největších po nejjemnější spirálky skryté ve všem, kde chvíli spočinul mi zrak, a pak i všude kolem se to roztančilo v rytmu povznášející hudby, jako třeba Byron Metcalf – Dance… a dalších ambientních skladeb ve výběru ( Bruno Sanfillipo, M. Grassow a další ) Jedna skladba přecházela v druhou, jakoby vše hrál jeden symfonický orchestr. Vše dokreslovaly již výše zmíněné fraktálky složené z vířících bodů pastelově zelené, modré, růžové a snad i fialové? Občas je v trávě vystřídali malincí broučči velcí jako mravenci, či i menší až po drobounké, kteří připomínaly to naše stejně podivné lidské hemžení na planetě. Nálady a témata se občas vracela i k lidským válkám a dějinným zvratům. V jedné skladbě Grassowa se zrcadlily v bubnech výbuchy děl a granátů z jedné i druhé strany fronty. Ale božské i z toho udělalo symfonii. A vysvětlovalo mi s nadhledem, že to je jen taková bouřka lidských dějin. A jak těžkou hlavu měli vůdcové posílající milióny lidí na smrt. Vlastně kvůli malicherným problémům, pro které nenašli jiné řešení, či už byl dal příliš „těhotný nenávistí“.

Mimo to, v jedné skladbě byly cítit i negativní, temné síly. K tomu se mi dostalo ještě i rovnou vysvětlení, že mají za úkol pohlcovat a rozkládat, aby se stvoření mohlo proměňovat (koloběh tvorby a zániku), kromě toho, že mají své místo mezi archetypy. Ovšem příjemně v nich nebylo, tak jsem dostal impuls k přepnutí skladby a tak jsem je zase opustil dříve, než mě vtáhli do svých hlubin.

Melarechev aibenitou …Velourach Elohim, Melarechev aibenitou…. Óm Shanti Shanti Óm ; ozvalo se v jedné ze skladeb (z překladače mi vypadlo מלהרחיב אבניו …

וולך אלוהים – Od rozšíření …Bůh vám žehnej). Ta mi zazněla v meditaci vícekrát a dala by se tak vystihnout pocit slovy: oslava Boží na Věčnost. Vracelo se i téma Václava Havla, vyjadřujícího srdce češství. Všichni ho kus neseme v sobě a jsme alespoň trochu zajedno s jeho pojetím lidství, přirozeností lidského projevu i svobody pro projev druhých.

Místy se v meditaci objevovalo i mírné napětí, mezi proměnami živlů i změnou obrazů a nálad v nich. Ale vše bylo plynulé, v bezčasém toku a přirozené, jako když se střídají jednotlivé pasáže vážné hudby.  Čas jakoby nehrál v té úchvatné tvorbě žádnou roli, jen věčnost je měřítkem veškerého bytí.

Matematičnosti téměř všudypřítomných fraktálů si nešlo nevšimnout. Vše se počítá a se vším se počítá. Ale je tolik vrstev všeho, že si to ani neumíme dát do kupy, jak vlastně Stvoření, či božské bytí vypadá? I mé meditace, jak je dostávám jsou často o tom, že je vlastně nekonečno pohledů na Něj, a tím i na jeho Stvořitele.

Vlnovka

Vlnovka                           / autor: Intago 04/2018

noty jako vlna

Božské mne v průběhu let naučilo mnoho metod jak zesílit intuici. Všechny jsou založeny na  vhodně zvolených symbolech, jejímž opakováním více a více přijímáme a zesilujeme vliv božské intuice.

Při metodě vlnovky se v meditaci i mimo ní vizualizuje nit, kterou se jakoby přišívá lidské k božskému.

Přitom se vzájemně nemohou dotknout a zcela se spojit, jen se k sobě trvale přiblíží bez možnosti odtržení. Horní božské tak neustále silně ozařuje spodní lidské. Tím ho povznáší na vyšší úroveň i s následky, které to má.

Problém ega je totiž v tom, že předstírá, že je jediné, a nadvědomí, neboli intuici, vůbec nechce přijmout, ač je to nezbytné. Metodou vlnovky ji má ale stále u sebe, takže si nemůže myslet a dělat co chce. Blok ega je tak odstraněn.

 

 

Kdo je režisér tripu?

Kdo je režisér tripu?          / autor: Intago 04/2018

 

Experimenty s psychoaktivními látkami oslovily množství lidí, jež se začali sdružovat a říkají si různě, třeba psychonauti,

Měli by si zjistit, oč v tripech vlastně jde, co jsou a co se v nich vlastně děje. Je to velká věda, ale bohužel velmi málo známá, protože je z řady důvodů tabuizovaná.

Trans je změněný stav vědomí, přepnutí do jiného stavu. Je třeba pochopit psychologické, náboženské i filozofické souvislosti. To je tzv.set.

Proto má každý tripy jiné. A co je to flashback, kdy již chemické látky nejsou přítomny, ale přesto jde o trip, i když slabší. Stačí jen určitá podobnost, vzpomínka na něj.

Primární je samotné zaměření tripů, neponechat to náhodě či náhodné myšlence, která nás může dostat do badtripu. Pokud nám jde o osobní rozvoj, je to ten nejlepší úmysl. To by měl vyjadřovat rituál, který si vytvoříme pro správný setting.

Pokud máme tripů víc, je tu pozorovatelné jejich určité směřování, vývoj. To se přenese i do stavů mimo trip.  Měníme si tak život, aniž o tom víme…Další otázkou je, kdo vlastně trip vymyslí a vytvoří. Nemůže přece spadnout jen tak náhodně s nebe. Nějaká entita ho musela vytvořit, a pro určitý důvod.

S tímto režisérem tripu se můžeme zčásti bavit přímo v tripu, pokud není příliš silný, ale dokonce i mimo něj, což je téměř neznámé. Na to se ovšem musíme naučit speciální metodu zvanou channeling, což je komunikace s nevědomím, přesněji řečeno s nadvědomím, tedy intuicí. A právě ta je pak naším Učitelem, nejen režisérem našich tripů.

Takže po tripu nám může do detailu vysvětlit, co měly vize a pocity znamenat. Můžeme s ním skutečně komunikovat jako s učitelem v rozsáhlejších větách. Tak poznáme, i jak velký význam v nás intuice má. Jak moc je jiná než my, i když v základních rysech podobná.

Tyto zkušenosti a zákonitosti však bohužel psychonauti neberou. Neberou vůbec žádné. Nechtějí nic slyšet. Jsou to rekreační uživatelé drog. Klasický příklad zneužívání drog. Jen si s tím hrají, nebo v tripu poslouchají technohudbu.

Bojí se toho a chtějí setrvat ve svých vlastních vágních představách a mýtech. Realita zážitků je na ně bohužel moc silná káva. Po letech si sotva vzpomenou, že něco takového kdy dělali…. Nedá se s tím nic dělat, to je mnohaletá zkušenost.

 

Nedostatky svatých

Nedostatky svatých                        / autor: Intago 04/2018

Papež se neptá Boha, koho má svatořečit, a to je velká chyba. Pak jeho volba vypadá jako politický tah s určitým záměrem. Svatí by měli být vzory, ale nejsou. Jen Bůh totiž může rozhodnout, kdo by svatý měl být.

Být svatý znamená mít velký stupeň přijetí Boha, Krista. To je podstatou křesťanství. Mají  ho pouze mystikové, kterých je však mezi svatými menšina.

Každý svatý by měl mít i velké Dary Ducha, ty jsou důkazem boží přízně. Jedna vyléčená žena u jeho hrobu vůbec nestačí. A už vůbec nelze, aby z budoucí svaté těsně před smrtí vyháněli démony jako z Matky Terezy…

V životopisech svatých se bohužel nepopisují jejich nedostatky, jejichž karmické následky se projevily i na jejich osudech. I ti největší svatí často tápali, snažili se prosadit proti Bohu své názory, ač jim trpělivě ukazoval, že se mýlí.

Velkou překážkou byla jejich oddělenost od ostatních, což jim způsobovalo konflikty i nejistotu a váhání, zda to vůbec dělají správně a zda by se neměli vrátit mezi obyčejné věřící.

Nedostatky samy o sobě nejsou nepřekonatelnou překážkou, ale vždy by měla být snaha plnit boží vůli, což předpokládá umět s Bohem komunikovat.

Bůh je ve svých hodnoceních daleko kritičtější než papež, svatých by bylo daleko méně a mnozí by byli zcela neznámí.

Kdo o nás rozhoduje?

 

Kdo o nás rozhoduje?              / autor: Intago 04/2018

Myslíme si, že se sami rozhodujeme, ale je to daleko složitější. Do veškerého našeho jednání totiž zasahuje naše nevědomí, a to velmi intenzivně. Je to hlavně naše nevědomí, o kterém nic moc nevíme, i naše nadvědomí, označované jako intuice.

Běžně se k jedné situaci vyjadřuje několik částí našeho nevědomí. To, které se ozývá nejsilněji, většinou poslechneme, aniž by to bylo vždy správně. Často pak uděláme velkou chybu, protože se dáme strhnout našimi emocemi.

Například, pokud se někdo podobně jmenuje, nebo vypadá podobně, jako někdo jiný, koho dobře známe, máme sklon na něj přenášet zaběhané vzory jednání.

Často se ozývají dávné vzory jednání z minulých životů. Pokud žil někdo jako šlechtic, má sklon se tak chovat, ačkoliv je to už nevhodné.

Intuice bývá velmi slabá, takže se prosadí jen málokdy. Proto má náboženství za účel zesílit její roli, což se však často nedaří. Rozhodují pak jen přijaté vzory jednání od faráře, či vyčtené ze svatých knih.

Jen mystické zkušenosti pozmění naše nevědomí tak, že vliv nadvědomí je již tak silný, že většina rozhodnutí, zvláště těch závažných, jde od božského a má svoji vlastní dokonalou logiku.

Zkušenost s intuicí

Zkušenost s intuicí                              / autor: Intago 04/2018

Fenomén intuice tak zajímavý, že stojí za to prozkoumat jeho možnosti. Moje první větší zkušenost s intuicí byla před 23 lety. Zhypnotizoval jsem jednoho mladého dělníka a napojil ho na intuici. Pak jsem se ho začal ptát na zákony karmy. Viz např. https://www.seberizeni.cz/12-zakonu-karmy-ktere-zmeni-vas-zivot/ Připomínalo to debatu s velmi zkušeným filozofem. Bylo to velice zajímavé, bohužel jsem si to nenahrál. Mnohé, co mi říkal, jsem dodnes v knihách nenalezl.

Pak jsem přítomným navrhl, aby se ho ptali na svůj budoucí život. Skoro všichni toho využili. Odpovědi byly opět rychlé, podrobné, jakoby bez přemýšlení. Styl mluvy byl zcela jiný, než dotyčného dělníka.

Znali ho úplně jiného… Všichni jsme byli užaslí. Dnes už jsou pro mne podobné záležitosti zcela běžné.

Překvapení pro všechny bylo, že když jsem dělníkovi po hypnóze děkoval, že jsem se o karmě mnohé dozvěděl, s rozpaky řekl, že o karmě nikdy neslyšel!

Ostatně totéž dělal i dr.Kautz v Center for Applied Intuition (CAI) v Kalifornii. Napsal o tom řadu knih, http://www.itcprague2017.org/speakers/william-kautz

a http://appliedintuition.net/

 

Havárie letadla

Havárie letadla                                       / autor: Intago 04/2018

Viděl jsem v televizi případ havárie letadla kvůli zanedbané údržbě. Roztříštilo se o vodní hladinu. Božská intuice mi pak vysvětlovala logiku té události. Zcela se vymyká lidským názorům.

Ví se však o zákonech karmy. Že takové neštěstí má své příčiny, není to náhoda. Činy všech v letadle dosáhly v té chvíli jisté meze, tedy naplnění.

Jak je ale možné, že se vše tak zázračně sešlo? Říká se tomu synchonicita. Z té ale vyplývá něco zcela nového, ohromujícího. Rozhodně není žádná náhoda, ani žádná skutečná individualita!

Ty se nám jen takové zdají, protože právě to je podstatou této Hry na realitu. Existuje jen absolutní Dokonalost, která věčně víří, vibruje, ale nikdy o svou Dokonalost přijít nemůže.

Myslíme si, že se rozhodujeme, ale i to je součást této Hry. Ostatně ani pojmy jako náhoda a svobodná vůle neexistují. Vše je vzájemně propojeno v dokonalý Celek.

Dokonce ani bohové, ani božstva atd. také neexistují jako oddělené entity. Vše je pospojováno do nekonečně dokonalého Celku, kde má každý svoji roli. Připomíná to strojovnu Boha.

Proto je budoucnost známa. Ostatně ani ta v podstatě neexistuje, děje se vše naráz.

A k čemu je toto poznání, jaké má pro mne konkrétní význam, vyjma toho filozofického? Intuice mi vysvětlila, že toto poznání jsem již před lety mnohokrát v meditacích zažil, ale po ohromení vždy zas zapomněl.

Jakmile ho více přijmu, odstraní se bloky a mohu postupovat rychleji. I to je vše naprogramováno, připraveno, dáno. Podle bible od počátku světa. To je ta předurčenost. Toto poznání není pro každého, je to již esoterika…

Bůh si své vždy prosadí

Bůh si své vždy prosadí                                                         / autor: Intago 04/2018

Při přípravě meditace č. 264 byla poznámka božského: Bůh si své vždy prosadí. Čekal jsem, že bude jako minulé, ale nebyla. Začátek se zátěžemi, časně ráno, to je už klasika.

Ponor byl 49 a špičkově i 49,25%,  středně tísnivá, protože byla o Jinakosti, Takovosti Boha. Tak silný ponor a tak tísnivý, nic z toho už dlouho nebylo. Trvala skoro hodinku s třemi dosti silnými přídavky a skončila spánkem.

Vysoká Inteligence rychle začala probleskovat geniálními myšlenkami. Na počátku jsem prožil, že božské je u mě ještě těsněji, než si myslím. Že si s Ním stále jen hraji. Mluvím, jakoby To byl jen mýtus, ale není, ani trochu ne. Je naprosto blízkou, silnou, hmatatelnou Realitou.

Neznalost je taková skvrna na zrcadle Věčnosti, kterou však jde snadno očistit Poznáním. Ale i ta neznalost je úmyslná. Ta vytváří čas, a děje, o které jde. Ale jak je to ve světě božstev a Boha, kde se už vše ví? Co tam vlastně dělají? To je zcela nepochopitelné, když Vše je Tam neustále přítomno!

Celé to bylo o božském světě, jak je Jiné než my. Byla to přednáška, exkurze a božské divadlo. A to může přinést jen ohromení a tíseň. To vše jsem už mnohokrát zažil, ale ne tak intenzivně, silně. Rádi bychom si do světa bohů promítali vše podle našich přání, ale v podstatě vůbec nevíme, jaké to Tam je.

Zkrátka neznáme Dokonalost, ani Nekonečnost, ani Věčnost. Jak bychom To mohli zvládnout jen tak přijmout, vždyť je pravým opakem nás? Jak Tam žít?

To je naprosto odlišné, nám nepochopitelné Žití. Říci, že je to úplně jiný kontinent, je jen velmi slabé vyjádření té Odlišnosti.

Mám hodně rychlý a krátký vývoj, protože přijímám božské vedení takovými meditacemi, z jednoho světa do druhého, který však vůbec nemohu pochopit, takže jdu skoro do neznáma a nejde to jinak.

I přijmout vývoj, právě ten dává faktor času, dějovosti. V božském je Vše již ale hotovo. Tam je Věčnost, nemusí se o něco usilovat, že by dosáhlo, jen se Věčně projevuje. Proto nás tvoří, proto je Vše jak je. To, čím se tu hlavně zabýváme, Tam vůbec není, např.jídlo, cesty, manuální práce a běžné starosti s rodinou.

Když jsem si uvědomil, že hudbu nevnímám moc silně, podstatně to zesílili na už dlouho nepoznanou úroveň. Ukazovali mi, že se vlastně mám dobře, hraji prima gametu. Těžím ze své pozice, že o Tom vím víc a to mi dává smysl, cíl. Poučuji totální laiky o božském světě, o kterém nic moc nevím, ale stále žiji ve známém světě lidí. Nelze ale jinak.

Takové meditace, vlastně meditační operace, o Jinakosti, ale ještě více tísnivé, jsem měl před 12-18 lety. Ta tíseň je velmi důležitá, nejvíc rozbrušuje bloky vnímání a také je meditace levnější, může tedy mít i větší ponor. Myslel jsem si ale, že v MD už takové nebudou.

 

Po meditaci jsem si uvědomil, že byla vlastně také krásná, ač těžší než dřív. Ostatně není to akutní problém, že to nezvládám, v božském přece nebudu mít lidské myšlení a do světa božstev se ještě dlouho nedostanu. Dělá se tím jen rychlá a účinná cesta.

Celá meditace byla vlastně o obavách z božského světa šesté a vyšší dimenze. Je to vlastně logické, když trochu chápeme, jak to Tam vypadá, napadá nás, jak tam mohou žít a co Tam vlastně dělají.

To je až moc těžké, pro člověka totálně nepochopitelné, podivné. Prostě Tam lze všecko, ale dělat to, co my, Tam prostě nejde.

Ale něco by se napsat dalo. Mně zatím říkají: Poslouchej hudbu v meditaci, v Tom to je. Ale mě to nestačí, dávají mi přednášky, ale o tomhle jen málo.

Přitom stále platí Princip podobnosti. Takže je to Tam podobné jako zde, jen daleko dokonalejší. I Tam je vývoj do ještě vyšších dimenzí.

Když jsem se zeptal, zda Tam vytvářejí karmu lidí, jak to naznačuje bible, řekli mi, že to je hlavně práce vyšších Já každého člověka.

Pak mi o tom v malé meditaci něco řekli a ukázali, ač se to prý stejně nedá popsat. Jsou virtuální ve virtuálnu, abstrakce za abstrakcí. Princip Jejich života je, že si Tam vlastně hrají, projevují se. K tomu vize mozkových synapsí, tak přibližně se Tam pohybují v časech za časem.

V meditacích jsem to kdysi měl daleko silněji, jak mi připomněli, ale rád jsem to zas zapomněl, tak moc to bylo divné. Můžou jít i do vyšších dimenzí, ale je těžší i pro něTtam být déle.

I Oni se učí Sebepoznávání, postupují a pracují, ale totálně jinak než my. Je to Jejich domov, mezi Jejich okolím a Nimi není rozdíl…

Bylo více a silnějších malých meditací než po minulých velkých meditacích. Často však s trochou tísně.

Součástka

Součástka                                              / Autor: Intago 03/2018

Meditaci č.262 je nejlépe nazvat Součástka. To bylo totiž téměř jediné, co se probíralo. Byla podobná minulým, ale vnímání hudby trochu slabší a také dosti krátká, velmi úsporná, což je hlavní limit MD. Ponor byl jen 48,5% a až ke konci, kdy jsem se nechal rozpustit v hudbě jen na chvilku až 49%.

Vždy byl slabě tísnivý. Tíseň byla opět navěšena na Jinakost Boha, tedy Jeho Takovost. Přijmout a prožít tíseň znamená překonávat překážky a to je podmínka duchovního rozvoje.

Osobní informace nebyly a když jsem se ptal, řekli mi, že se probírat nebudou. Na to je ostatně čas po meditaci.

Bylo to o vztahu Boha a člověka. Myslíme si, že je oddělenost, ale není. Kdepak nějaké vyhnání z Ráje… Na pochopení tohoto zvláštního vztahu mi ukazovali nepochopitelný svět božského, samá abstrakce. Ten si vytvoří zvláštní součástku, kde je jakýsi odpor, který sníží božskou Dokonalost na lidské IQ. Jsou tam i obvody, které zablokují další archetypy. Vznikne jejich kombinace, jež nás zcela definuje.

Průchodem božského součástkou vznikne naše individualita a děj, který prožíváme. Tedy celá naše minulost a budoucnost je vlastně jen zdánlivým vývojem, dokonalou gamesou, kde se vše vypočítává a hlavní roli mají archetypy, které jsou nakonfigurovány. Vše dohromady vytváří Celek, obraz vyvážené Dokonalosti.

To jsou mystikovi známé věci, ale byly podány originálně, názorně a zcela jasně. Jakoby tato součástka tvořila rastr, jakýsi filtr, kterým se abstraktno promítne do konkrétna. Ukazovali mi to i jako stříkačku, kde se proud božského po průchodu tryskou nastříká do vlastností a prostorových tvarů.

Prostě nikdo a nic není a ani nemůže být od Boha oddělen, to se nám jen zdá, aby Hra byla Hrou… Vše je tedy jinak, než si myslíme…

 

První přídavek byl krátký a slabší, ponor jen do 48%. Jak chceš ponor, musíš si ho zaplatit, komentovalo to božské. To mne rozladilo. Druhý však byl delší než obě předcházející části dohromady. Ukazovali, jak do prostoru vystřelují záblesky děje, ale ty zase mizely.

Představa, že by náš svět i s námi mohl najednou definitivně zmizet, je děsivá, ale tahle myšlenka je i v bibli. Ostatně do děje snu se náhle dostaneme a uprostřed děje sen náhle zmizí vzbuzením. Pak přidali pár drobností při vnímání hudby 48,75%.

Na třetí přídavek mě poslali později, že mi chtějí ještě něco říci. Ukazovali mi božské a nechali procítit ponor ze zeslabenou božskou Dokonalostí. Nebyl tak krásný jak jsem zvyklý. Jakoby snímali obrazy malým rozlišením, nebyly tak bohaté, detailní. Lekl jsem se, že mi chtějí takhle upravovat moje ponory kvůli úspoře.

Tlak na úsporu je opravdu velmi silný, proto jsou už i velké meditace daleko slabší než dříve, spíš takové bonbónky. Zato vliv božského stále roste, síla se přesouvá z meditací mimo ně, jako bych časem měl žít jen v meditaci.

Po velké meditaci mi začali dávat malé, ale ty měly děj jako střední meditace, s ponorem jen 47,5%. Stejně jak se hráči baví u svých games, božské se baví a žije námi v našem světě, už od páté dimenze. Co si nadefinují to mají a já jsem jen extrémní sestava, koncept, záměr, aby Hra byla pro Ně bohatší. Jsou nám podobní, jen jsou výš v Sebepoznání a žijí ve vyšších světech.

Obviňovat tedy někoho za něco a že za to dostává karmické tresty od Boha je jen nedokonalé chápání. Vždyť individualita vlastně neexistuje, je to jen dočasná kombinace kořenových archetypů. Chování každého je takto předurčeno a on ani nemůže jednat jinak. Je tak nadefinován a nemůže se změnit.

Ptal jsem se, že přece se může každý rozhodnout, zda udělá dobrý či zlý skutek, ale i to je prý zadáno v kombinaci archetypů. Tento popis je také jen rámcový.

V malé meditaci mi také řekli, že moje přání, že bych raději někde poustevničil na vsi jsou naivní. Dělat si mystiku po svém nikam nevede… Po velké meditaci jsou malé opravdu slabší a málo. Šetří se pro jiné účely…