Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Protuberance

Protuberance                                    / autor: Aitosh 23-11 2018

Meditace začala silnou vibrací na kůži, v nohách a v podstatě v celém těle.

Jak intuice doporučila hudbu, pustil jsem si Higher z edice Hemi-Sync. Jelikož se dost mění, nastavil jsem na začátek meditace do místa, kde začínají táhlé vokály. Ten soubor hlasů a dunivých zvuků mě také začal zesíleně vtahovat do transu chvilku na to, co jsem ulehnul. Během pár minut jsem byl na 60 procentech božského. Ale nenastalo dramatické zpomalení času. Jen mírné jeho zvláčnění, a hlavně začala mizet hranice mezi mým tělem a okolním prostorem. Vše kolem naplňovala vibrace, velmi hustá vibrace, a přesto jsem byl schopen vnímat její nejjemnější součásti… Jdoucí snad až do molekul, atomů, nebo až kvantových částic?? Jako bych vnímal až ty malé, ultrajemné částečky sítě energie, v níž se nacházíme neustále i my, aniž bychom to vnímali. Ale nijak mě to nepřekvapilo ani nedrtilo, ta náhlá změna vnímání mi naopak připadala velmi přirozená a v podstatě spíše velmi příjemná. Ač stále pocitově na neutrální hladině. Dalo by se to připodobnit k ponoru pod hladinu a dýchání žábrami. Nalézal jsem se v úplně jiné substanci vědomí i vnímání. Daleko klidnější i hlubší a přitom stále mírně proměnlivou. Nic šokujícího na mě božské nevytáhlo, tok myšlenek ustal, byl jsem schopen říci i pár slov, ale vůbec se mi do toho nechtělo, bylo to cosi navíc, co k danému stavu nepříslušelo. Zvažovat nebylo co, bylo jen čisté prožívání „energie Bytí“. Které jak jsem z pocitu vznešenosti v ní obsažené přisuzoval božské podstatě. Dalo by se taky říci, že to byla energie naplnění, bez jakékoliv další příměsi. Také jsem cítil, že mi může ukázat mnohem více, jak znám z jiných meditací. Ale zároveň nebylo nic dalšího potřeba, náznakově světélkující struktury vibrující energie jak byly ze začátku a postupně přešly v pocit. A tak se postupně rozplynuly v jednotnou energii celku kolem mne, obsahující celou místnost,  ve které jsem cítil pochyb či zachvění se čehokoliv jako změnu ve vibraci v daném místě. Ale to pro mě bylo jen jako periferní vidění. Hudbu jsem vnímal jsem trochu zesíleně a detailněji. Zněna frekvencí se promítala do měny změn hustoty energie kolem mě, či jako pomalé vlny hustších, či řidších částic plynoucích prostorem.

Ze záznamu: Energeticky zvláštně silné. Mě to rozvibrovalo a stal jsem se tou energií v pokoji. Jakoby molekuly vibrovaly i mnou, hutná energie. Rozšířené vědomí neutrální , ale silné. Ve všem začaly lehce mihotat fraktálové struktury, připomínaly přírodní vzory. A cítil jsem body světla všude kolem, 3D struktura energie, strašně nahuštěná. Připadalo mi to jako bych se propadl do kvantové, či molekulové úrovně, spíše atomově-kvantové (podle mého pocitu).  Vlny z hudby pronikaly do prostoru, zhušťovali ho a rozvolňovaly (podle toho jak proudily). Tělo přestalo být významné, jeho hranice se zdánlivě rozpustily poté, co se celé rozvibrovalo. Následně jsem se vnímal být více tou energií, než-li tělem. Filosofii neobsahovala meditace žádnou. Jen pocit vznešenosti a vibrace (naplňujíc vibrace).

Ke konci už jsem vnímal jen jakési rozechvění a zhutnělou energii v břiše nad pupkem zároveň sálající ven, a pak ještě ve hrudi níže a v oblasti srdce. Kde nastalo i mírné sevření. Které po pár minutách polevilo. Jako by se vracely do vědomí má běžná centra vědomí, to jsem si uvědomil později. Byl jsem jakoby mimo tělo pocitově, ale nebylo to zcela jako vytělesnění, spíše jako rozšíření těla na energetické tělo bez jasných hranic. Nebylo ani nekonečné, jak by se dalo čekat, ale jen neohraničené.

Silná část rozšíření trvala cca 10 min. To už jsem byl víceméně v sobě. Po rozjezdu jsem v poklidu ulehl. Dojezd asi 20 min, ve kterém byla myslím jen jedna silnější vlna vibrací. Celkem asi 33 min, pak už jsem zvýšená citlivost a vnímavost na podněty z venku. Protuberance mi intuice k meditaci sdělila druhý den, jako symbol chladnějšího, ale silného výtrysku božského – podobně jako ze Slunce.

Přediva mých vztahů

Božské mi naznačilo ohromně složitou síť mezilidských vazeb, kterou mám.  Probíhají v nich vzájemná ovlivňování ve všem možném, dobrá i ta horší. Obecný princip je jasný, to, co vnímáme nás ovlivňuje. Každá vazba je oboustranná, něco dávám a něco jiného dostávám. Závisí na druhu a intenzitě vztahu i mnoha dalších věcech. Zejména na nastavení každého jedince.

Božské má na to vliv  a samo také mnoha způsoby vstupuje to přediva mých vztahů. To mi pomáhá vždy, což není možné říci i o všech lidech. Na ty je třeba dávat pozor a komunikovat jen s některými, jiným je třeba se zcela vyhnout.

Laik se může snadno poškodit tím, že si něco cizího může přitáhnout k sobě, což se může projevit nemocí, úrazem i jinak.

Božské skládá tyto vztahy, plánuje nové i rozcházení se starými. Je to tak složité, že to není možné lidskými schopnostmi pochopit. Proto by si měl mystik nechat od božského poradit a neprosazovat vlastní vůli, byť dobře myšlenou.

Efektem vyrovnávání sice můžeme druhému pomoci, ale současně nás tato pomoc brzdí.

Veřejné půspobení proto byla pro mystiky pohroma, ale někteří měli takový úkol. Je ovšem chyba si takový úkol sám dát.

Proto je esoterika důležitá. Nerozhazovat, ale hromadit Poznání. Proto byly kláštery i poustevny.

Zasvěceně o mystice

Bůh je Jiný

Lidské  představy o Bohu jsou dětinsky naivní pohádky. Dokonce i ty teologické. Dávají Bohu lidské  vlastnosti a myslí si, že Ho uprosí ke všemu. Že jim vše odpustí a je takový, jaký si přejí aby byl.

Kdo Ho však zažil v meditacích nebo v komunikaci s Ním, vidí, že je zcela Jiný. Lidské emoce nemá, ač je u Něj očekáváme. Je zcela logický, vše ví a je tedy zbytečné mu chtít něco napovídat. O naše názory nestojí.

Význam odpuštění se přehání, má daleko menší rozsah než si myslíme a i naše modlitby o něco nejsou pro něj závazné. Nejsme na Jeho úrovni a nemáme mu co něco nařizovat či o něco prosit, protože sám dokonale ví, co má dělat.

Dokonale zná všecky zákony, o nichž ani netušíme, že jsou. Ani otázky viny a neviny nechápeme. Myslíme si, že s nimi soucítí, ale i to je Jinak.

Na smrt i všechny životní a světové katastrofy se samozřejmě také dívá daleko klidněji než my. Zcela neemotivně.

Naši civilizaci hodnotíme jako nejvyšší v celém vesmíru, ale to je velmi naivní. I to, že budeme žít stále v klidu a míru. Na to nemá naše civilizace moc dobra, ale s tím nemůžeme nic moc dělat. Jak se naplní míra, něco se vždy stane. Tak to bylo i bude.

Naše možnosti ke změně jsou daleko menší než si myslíme. Jediné, co nás může od velkých malérů života uchránit není odpuštění slibované církví, ale přijetí Boha. To je však způsobí ohromnou změnu v životě, ne vždy příjemnou. Je to velmi vzácné a muselo to být dlouho Bohem připravováno.

Budoucnost rozhodně pro Něj není neznámá, jak je tomu u nás. Vše je vlastně současně přítomno jako svitek filmu. Vše, co se děje, je naprosto logické, nic není pro Něj utajeno.

Poznání i poznávání Boha rozhodně nezískáme čtením bible, ani návštěvami  kostela, ale každodenním kontaktem s Ním.

 

Božské si vybírá

Chtěl jsem napsat článek o využití transů pomocí psychedelik, čili entheogenů v umění, zejména v hudbě, což se již dlouho skrytě či otevřeně dělá, ale božské mi to zarazilo.

Kdysi jsem si naivně myslel, že božské zve k Sobě všecky, ale kdepak. Také mi nedávno řeklo, abych odstranil z webu náš výběr meditačních skladeb. Stejně některé nešly všude přehrát kvůli autorské ochraně.

Prostě si božské vybírá, koho k Sobě pustí a co mu řekne či ukáže v meditaci. Dokonale nás zná. Vidí všecky naše problémy, které by se objevily a co by způsobily.

Pokud nemá zájem, není možno okusit její kvality. A kdo je nezažil, nemůže pochopit, že něco tak dokonalého může existovat. Vždyť je to důkaz Boha, který většina lidí apriori odmítá!

Mystika rozhodně není pro všechny. Jak říká sv.Písmo: Hodně povolaných, málo vyvolených. Je to extrémní Hra Boha, určená jen pro velmi málo lidí, kteří o ní mohou jen velmi omezeně veřejně hovořit. Většina lidí ani nemá vědět, že něco takového existuje….

 

 

Alberta Einsteina lze překonat

Revoluční objevy tohoto génia fyziky jsou všeobecně obdivovány jako velmi těžko překonatelné. Je to však možné, a to daleko více, než se zdá.

Einstein svými objevy zpochybnil tzv.selský rozum. To je i důvod, proč jeho objevům většina lidí vůbec nerozumí a dokonce je ani nechce chápat. Boří totiž naše základní představy o životě, které si nechceme nikým nechat zpochybnit.

Ale i Einstein měl týž problém. Zprvu odmítal přijmout kvantovou mechaniku, která naše materialistické představy boří ještě daleko důkladněji. Nenechá z nich kámen na kameni. Vše je prostě úplně jinak, než si myslíme.

Proto je kvantová mechanika veřejností dodnes tabuizovaná a i kvantoví fyzikové se přou o základních otázkách, jak ji vyložit, viz např.:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantová_mechanika

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1_fyzika

Při prosazování svých myšlenek Einstein neustále narážel na odpor ostatních fyziků, často velmi emotivní. Až zdařilými pokusy se mu podařilo vědce přesvědčit. A oni přesvědčili veřejnost, která z něj udělala celebritu, aniž by chápala, co vlastně objevil.

Einstein však neodhalil hlavní tajemství života, zejména jeho smysl, ačkoliv to z kvantové mechaniky vyplývá. Tím by se tak silně vzepjal odpor a odmítání, že by docela určitě upadl v nemilost, nezájem a odmítání.

Kdo by chtěl do této jámy lvové vstoupit, mohl by rozvinout to, co Einstein sice zčásti používal, ale nikdy tomu pořádně neporozuměl a naplno nevyužil. Tím je tajemství intuice a komunikace s ní.

Ta mu mnohé napověděla a on uměl její jemné náznaky využít, ale nikdy se nezabývat tím, co to vlastně je a k čemu dalšímu by se dala využít. A je toho velmi mnoho! Vždyť intuice je mimo jiné též důkazem existence Boha!

Tomu, komu se komunikaci s intuicí naučí, se odkryjí netušené obzory. Intuice je totiž mostem k Bohu. Její nejvyšší části dokonce Bohem jsou.  A mezi hlavní atributy Boha patří Vševědoucnost, Všemohoucnost a Dokonalost. Tedy přístup ke Všemu!

Hlavním a nejlepším Učitelem o všech zákonech Stvoření je přece Sám Stvořitel. To, co pro ohromnou složitost nejsme schopni pochopit, je pro Něj úsměvnou nedokonalostí.

Záleží ovšem jen na Něm, co nám ukáže a pak i vysvětlí. Nejde samozřejmě jen o fyziku. Každý dostane nové informace v jeho vlastním oboru, kterému rozumí…

Mnozí umělci, zejména hudebníci, ale i např.architekti, toho využívají a chodí si různými cestičkami do božské intuice pro inspiraci. Často o svých metodách nechtějí mluvit, aby neměli problémy. Pak to vypadá, že na svou geniální tvorbu přišli sami.

Bohu jde však o Jeho zájmy, proto učí to, co je nejvíce potřeba, tedy filozofii Stvoření. Ta totiž umožňuje silné přijetí Boha a tím i rychlý duchovní rozvoj, o který Mu hlavně jde.

Nelze si tedy myslet, že splní každému jeho přání, třeba mu ukázat objev otvírající cestu k Nobelově ceně… Každý takový objev má totiž svůj čas…

 

 

Odpor k životu

Mezi tzv.duchovními lidmi je populární buddhismus, protože jim slibuje to, co si přejí slyšet. Odstraněním chtění prý skončí dějovost, sféra projevu. To umožní odchod do klidu a prázdnoty nirvány. Trochu to připomíná duchovní komunismus.

Problém tohoto přání je v tom, že odporuje duchovním zákonům, jež život ovládají, takže se nic takového nikdy nestalo a nestane. Člověk přece nestvořil sám sebe a proto nemůže sám sebe zrušit.

Stvořitel totiž s jasným důvodem tvoří celou sféru dějovosti jakožto obraz, symbol Sebe a nutně ji trvale potřebuje. Každý jsme totiž originální kombinací archetypů. Jen jako Celek vytváříme Obraz Boha. A v tomto Celku nesmí nic chybět. To je naplnění Potencionality.

Jak se postupně zdokonalujeme, přibližujeme se Dokonalosti, jež nás stvořila. Navíc vše existuje současně a to v nekonečně variantách. Nic z toho se nemůže náhle ztratit, to by koule Celku nebyla úplná.

Buddhisté si odmítají uvědomit, že odpor ke sféře projevu je vlastně odporem k životu, odmítáním ho. To je velký nedostatek, vlastně nemoc, kterou léčí zase jen život ve Stvoření.

Tento sklon je však také výsledkem kombinace základních archetypů. Ztělesňujeme a věčně projevujeme každý svou kombinaci.

 

 

Mystická meditace

Mnoha debatami jsem zjistil, že účelné je probrat samotné základy mystiky, protože mezi lidmi jsou základní neznalosti co to vlastně mystický zážitek je a jak se pozná. Zažít ho poprvé je to totiž velké překvapení a není divu.

Jak tedy poznáte, že jste v mystické meditaci? Že vás Bůh osloví. A jak to udělá? Cítíte, že se vám mění vědomí, ze známého lidského je najednou daleko dokonalejší. Hrdá Vznešenost Krále králů… Nepopsatelná nádhera.

Přicházejí vám dokonalé postřehy, které zcela jistě nejsou od vás. Je to zjeveno Bohem. Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí, je to virtuozita dříve nepoznaná. Mohou se objevovat vize s duchovním obsahem. Mnohému ani nemusíte zcela rozumět, s tím ani Bůh nepočítá.

Podá vám vlastně svou vizitku. Jde Mu o to, zda božské přijmete, nebo ne. Je to na vás…

Je to tak velká věc, a téměř neznámá… Vlastně důkaz existence Boha sdělený vaší vlastní intuicí…

 

 

Noční malé meditace

Mystická meditace, to je gejzír Dokonalosti. Božské stále hledá nové a nové cesty jak mystický proces zdokonalit. I nyní, po 23 letech, přišlo s úplně novou meditací.

Vzbudí mne ve dvě nebo tři ráno a nabídne mi malou meditaci. Kdo by odmítnul? Mám jich přes den řadu, ale proč neokusit božské Nádhery Dokonalosti ještě více i když jsem rozespalý? Bohužel v silné meditaci trvale být nemohu,  božské vědomí je moc drahé… Je totiž pro bohy, není určeno pro lidi…

Rozespalost rychle zmizí a opět se ponořím do té Krásy Krás. Meditace jsou neutrální, delší a silnější než přes den. Chvíli trvá, než zase usnu.

Důvod volby těchto meditací je stejný jako u velkých meditací. Na ty mě totiž budí časně ráno. Jak se překonávají překážky, stanovené Bohem, je meditace dostupnější.

 

 

Jak nás mystika změnila

Je dosti těžké posoudit, jak nás mystika změnila. Jak ovlivnila naše vnímání, myšlení i jednání. Ani to nejde, protože bychom se museli srovnávat se stavem, který nebyl mystikou ovlivněn, ale ten nemůžeme přesně zjistit. Odhadnout změnu lze jen při srovnání s ostatními.

Bereme náš stav za samozřejmost a chtěli bychom ještě víc. To, jak hodně jsme odlišní od druhých ukazuje, že změny jsou daleko větší, než si myslíme.

Nejde jen o filozofické a náboženské a psychologické poznání. Zesílení vlivu intuice silně zkvalitňuje celou psychiku. Hlavně směrem racionality, logiky a neemocionality. Dál od lidských dětinských představ. Není pro nás problém rychle sehnat potřebnou informaci a ve vysoké kvalitě a orientovat se i v složitých otázkách.

Mystika umožňuje zvýšení schopností v mnoha směrech jako je léčitelství, politologie, umění atd., ale nemůžeme je vykonávat, protože bychom tím brzdili svůj duchovní vývoj. Zesílená intuice umožňuje vyzrávání osobnosti, ale to něco stojí…

 

Absolutní důvěra k božskému

Absolutní důvěra k božskému       / autor: Intago 11-2018

Mystik získává mnohé schopnosti od intuice, ale nesmí je využívat, protože by tím rozmělňoval a tím zpomaloval mystický proces. Současně se nedozví mnohé, co ho zajímá.

Zejména podrobnosti o své budoucnosti, i stav a nastavení jeho procesu. Vadí mu to, protože je zvyklý na dokonalý přísun informací skoro o všem. Zejména filozofické otázky, o těch ví nejvíce.

Nedozví se i to, co by překonávalo jeho schopnosti, například podrobnosti o vazbě filozofie na kvantovou mechaniku.

Minulost, detaily o současnosti a budoucnost je utajována i před ním. Je ale veden k absolutní důvěře k božskému. Tato důvěra nepramení z čtení bible, ale z desetiletí denní zkušenosti s božským.

Ví, že nemusí vše vědět. Zcela stačí, že je a bude o něj dokonale postaráno.

Snaha o hovor s Bohem

      Snaha o hovor s Bohem                               / autor: Franta Š. 11-2018

I když se může zdát, že v chanellingu je hovor s bohem snadný, tak přesto tomu tak není. Sám Bůh ve své podstatě není zařaditelný do žádné úrovně, jež používáme, protože On všechny úrovně bytí stvořil a je ve všech úrovních bytí obsažen, aniž by se musel nutně manifestovat nějakým projevem.

Je velmi smutnou pravdou, že naše lidské ego není schopno tuto skutečnost realisticky posoudit. My lidé své ego potřebujeme a používáme v běžném denním životě, kde nám pomáhá prosazovat se i posuzovat míru věcí i náš vztah k okolní společnosti. Ale v mystice a zvláště při snaze komunikovat s Bohem nám brání realisticky posoudit důležitost našeho bytí, spíše naši vlastní důležitost příliš nadhodnocuje, neboť přiznání pravého významu života ve srovnání s nekonečností je i přiznáním našeho budoucího konce i zániku našeho ega.

Dalším problémem který tu je, že Bůh, který nás stvořil, nás zná lépe, než jsme my sami ochotni připustit. Zná náš karmický vývoj, naše touhy a naše přání a je v nás obsažen. A čím Ho můžeme tedy překvapit, čím Ho zaujmout či zabavit, přesvědčit? O to jediné při komunikaci s ním může a nemusí jít, protože ON v podstatě určuje, zda s námi komunikovat bude, nebo nebude. A na to samozřejmě naráží i moje lidská maličkost. Ptám se na věci, které ON pokládá za samozřejmé, projevuji pomíjitelná přání a trápím se pomíjitelnými starostmi.

A tak se stává, že se nořím do prázdna, vysílám tam své bezvýznamné myšlenky a pocity a čekám na odpověď, která nepřichází. A pokud nějaká odpověď přijde, tak je to spíše politování nad lidskou ubohostí. Ale přece však odpověď nakonec přijde, protože pokud je meditace skutečně hluboká, tak se vracím do života trochu jiný a vnímám svůj život jinak. A jak se vyvíjím, tak umírá mé ego v konfrontaci s věčností. A přitom všem nejsem svatý, nejsem lepší než jiní lidé, jen se mění můj názor na bytí a na lidskou existenci. Není to vždy veselé, ani tak tísnivé jak by se mohlo zdát, protože ponor do Božského skýtá jistou blaženost, za kterou platím smutkem, když si uvědomuji vlastní lidskou ubohost. Ale neměnil bych a jsem Bohu vděčný za všechno to poznání, i když mnohdy bolí víc, než by si kdo dokázal představit.

Co se vlastně převtěluje?, aneb několik poznámek ke karmě

Co se vlastně převtěluje?, aneb několik poznámek ke karmě         / autor: Franta Š. 11-2018

S karmou, neboli vírou v převtělování se setkáváme v mnoha hlavních světových náboženstvích- např. v hinduismu, buddhismu i v judaismu, kde se stěhování duší nazývá gilgut. Podstatou náboženství je víra a věřit můžeme v cokoliv, ale pro mne představuje channeling především hledání podstaty a pravdy. Z tohoto hlediska se mi nejeví převtělování až tak úplně jednoduchá, jak se na první pohled může zdát.

Prvním problémem je otázka, kterou položil už sám Budha a která zní: „Co se vlastně převtěluje“?
Naše tělo to není, co tedy náš rozum, city, zkušenosti, prostě osobnost? A proč si minulé životy nepamatujeme? Tady se naskýtá odpověď, že se převtěluje pouze duše a naše osobnost umírá společně s tělem, ale naše ego, které je ve své podstatě sobecké nedovede přijmout vlastní zánik. Ostatně zrovna tak, jak stárne naše tělo, stárne i naše osobnost, my to pouze v chaosu života nedovedeme vnímat. My jako děti nejsme stejní jako dospělí lidé, i když nestále myslíme, že jsme to „my“.

Ale co naší osobnost tedy v průběhu života spojuje, co tedy přechází z jednoho života do druhého?
Mohli bychom říci, naše duše přece, ale kdo poznal a pochopil vlastní duši?
A zde bych rád napsal něco o vlastním hledání vlastní duše, při kterém jsem narazil na problémy s karmou. Ještě předtím, než jsem začal s channelingem, jsem se věnoval karmické astrologii. Skrze ní jsem poznávání minulých životů chápal jako důležitou pomůcku k poznání současného života a jeho kořenů.
Později jsem podnikl i několik regresí do svých minulých životů, to bylo na začátku mého channelingového hledání. Zpočátku mi to připadalo významné a důležité v pochopení vlastní osobnosti, zvláště když se obrazy překrývali se zkušenostmi z tarotu a astrologie, ale později, při meditacích jsem si uvědomil, že vše může být jen lekce božských sil k mému sebepoznání. Vše co prožijeme, se totiž ukládá do Akáši, božské paměti našeho Stvořitele. My sami existujeme jako energie, která přitahuje podobné energie a přehrání těchto záznamů nám může pomoci pochopit svou současnou energii a bytí. Z toho je ovšem zřejmé, že vše co děláme a čím jsme, se nyní stane pouhým záznamem, který zapadne v nekonečné propasti času. Pokračovat bude pouze naše duše, která je součástí, fraktálem Boha v nás. To však žádnou součástí naší osobnosti nedovedeme pochopit, ani vyjádřit, pouze okrajově procítit ve stavu rozšířeného vědomí.

Někomu se může zdát tato představa nihilistická, protože představa vlastního zániku vždy ego vyděsí, ale mne připadala a připadá očistná, neboť si při ní uvědomuji jedinečnost okamžiku, který právě prožívám. Protože žádný z dalších okamžiků již nebude nikdy stejný, stejně jako můj život. A proto si ho více vážím. Také mi to pomohlo trochu se vyrovnat s temnou nocí duše, kterou vnímám jako vedlejší produkt sebepoznávání. Člověk v běžném životě žije nadhodnoceným sebeklamem vytvořeným vlastním egem, které si za všech okolností vytváří samo osobě líbivý obraz společně s vizí vlastní nesmrtelnosti. Přijetí jiné reality, či spíše setkání s ní, může způsobit i deprese, ale zároveň očistit a posunout k větší vyrovnanosti. I tak mne trochu děsí představa dalšího života, kde se sice narodím mladý a plný sil, ale budu muset znovu pracně hledat. Temná noc duše je vždy dlouhá a cesta z ní vede přes poznání a přijetí, což je místy bolestný proces.

Meditace výroční n-ková, 25 let

Meditace výroční n-ková, 25 let vědomého transformačního procesu   /autor: Aitosh 11-2018

Intuice mi sdělila, je v pořadí 555.

21.10.2018

Meditace byly převážně klidná, s mírnou dynamikou jemných změn pocitů a mnoha změnami témat.

Ponor by chvíli, tak asi 3/4  hod přes 49 % ponoru. Pak dalších asi 5-6 hodin na hraně 48 až do 7h ráno. Ztrácel jsem pojem o čase. Z počátku jsem nepohodlně vnímal své tělo, dělalo mi problém se pohodlně uložit do postele. Začalo to chvíli po půlnoci, a byl jsem i tělesně i všemi smysly zcitlivělý. Vadil mi snad každý ohyb látky pode mnou.  Jak na to myslím, vrací se mi se zpěvem táhlého Óm od Goldmana opět vyšší ponor.

Tok intuice se zabýval mnou, blízkými i známými. Vývojem lidstva a jeho celkovou Psýché. I lidstvo má cosi jako celkovou osobnost a ta se v průběhu dějin nějak utváří i proměňuje. Resp. některé její rysy vyplouvají více napovrch, jiné se jakoby zasouvají do pozadí. Třeba tu evropskou část psýché formovaly Řecké mýty, aby si lidé zvykly podle nich, jací vlastně mají být. Předobraz přitahuje mysl lidí, do formy, které se vědomě i nevědomě snaží přiblížit.  Dále jsem se pohyboval božským světem plným rytmů a změn archetypů, jak v něm vládne matematičnost a předurčenost.

V první části asi půl hodinové jsem poslouchal Shamanic Dream II, hudba evokovala vjem pouště, vznešenost a řád i archetypy, v tom je cítit božské. Pocity se vinuly od tónů hudby většinou neutrální, místy mírně povznesené i s náznaky tísně. Po meditaci mi přišlo slovo gefährlich – nebezpečný. Myslel jsem si, že je to název meditace. Ale má to být jen symbol procesu. Pro ego je nebezpečno vztáhnout se k božské podstatě, která ho v podstatě sežehne.

Při odeznívání ponoru jsem si nahrál: Nedá se o ní moc říci. Je toho tolik, ale nic není až tak nosného. Plynutí na rozvířené hladině božské mysli. Mnoho témat… tisíce jednotlivostí. Přitom v jednom toku, jako řeka, nebo datový tok, jedno řečiště. Mnoho projevů archetypů téhož. Nic nebylo extra uchvacující, ale přitom to vše bylo výrazné.

Užíval jsem si v ní povznášejících ponorů, ale neextatického charakteru. Spíše pocitově neutrálního s náznaky tísně. Či spíše jen mírné rozechvění, které nastalo po některých myšlenkách. Nebo spíše po záblesku obav, ale ty se opět rychle v božském nadhledu rozplývaly. Témat bylo spousta i hlubších a místy úplně nových myšlenek k nim. Od osobního života a k psychologii členů rodiny i přátel, přes náhled na dějiny, i okrajově do božského světa sfér. Prožíval jsem i zvláštní proměny pohledů a prožívání, ale nevím už čeho se týkaly? Stále se hrnuly nové proměny náhledu a myšlenek, různě se rozvíjely i spojovaly. Některé jako bych vymýšlel sám, ale většina měla nebývalou kvalitu i hloubku.

Asi o 14 dní později následovala trochu slabší a mnohem kratší meditace. Celá s ambientní hudbou. Jen klidné lehce povznesené plynutí božským bytím, takřka bez obrazů i myšlenek. Jen se zesíleným prožíváním hudby a sem tam s vlnami vtahujícími mě ještě výše, tedy hlouběji do prožívání.

75. narozeniny LSD

75. narozeniny LSD                       /autor: Intago 10/2018

Můj příspěvek na přednášce 75. narozeniny LSD ve Fabrice v Praze Holešovicích ze dne 19.4.2018  pořádané Českou psychedelickou společností:

 

Výsledky našeho výzkumu psychedelických stavů

-druh látky má vedlejší význam. Jelikož je podstatou trans, tedy autohypnóza, určující je sugesce, tedy set a setting. Proto některým stačí hol.dých., menšina nepotřebuje vůbec nic. Běžně všem stačí mikrodávky.

-trip je potřeba provést odborně jako rituál na rozšíření vědomí do sféry intuice. Není to druh zábavy, ale namáhavá a dlouhá výzkumná práce Sebepoznávání.

-s intuicí, jakožto režisérem tripu, lze během tripu komunikovat, aby nám vysvětlila co potřebujeme znát. Lze se naučit metodu tzv.channelingu a komunikovat s ní kdykoliv.

-mnohaletou praxí lze intuici podstatně zesílit a komunikovat s ní neustále. Stane se tak naším Učitelem, Guruem. Podstatně tak zlepší naše schopnosti. Ještě později jsme v tripu stále, jen ve slabším.

 

Věčný tanec intuice

Má první zkušenost s psychedelickými látkami z prosince 1995

Podle astrologické i jasnovidecké předpovědi jsem se právě v ten den měl stát zasvěcencem a to se vyplnilo.  Byl  to rychlý a fascinující proud vizí, symbolů a úžasných extatických božských pocitů, který jako živý film vysvětloval moje otázky. Někdo by si mohl myslet, že vidím Boha, ale je to naše nadvědomí, vyšší já, čili intuice, která žije téměř odděleně od nás ve svém světě.

Jako v pohádkové fontáně hravě vířila geniálními postřehy. Chtěl jsem si je zapsat, abych je nezapomněl, ale intuice se na to dívala s pohrdáním. Tvořivost takovou paměť nepotřebuje, věčně tančí, vytváří tvary, děje, prostor a čas jen pro radost ze Hry.

Na hloupé otázky mi neodpovídala, brala mě jako omezenějšího bratra, který žije ve světě zdánlivě tuhých forem a malé inteligence.

Když jsem se už zeptal na všechny otázky, intuice si je dávala sama a odpovídala si. Dokázala mi, že vidí i do budoucna.

Intuice mě naučila metodu komunikace s ní mimo trip, o které jsem nikdy neslyšel. Rozloučila se nepochopitelnou poučkou, že vše je jen počet pravděpodobnosti a že se rád vrátím do známé omezenosti.

Zakončila to úžasnou vizí, kterou bych popsal jako Věčný tanec intuice, ona prostě lehce a dokonale tančila věčností bez konce!

Zbyla jen závrať z Tvořivosti samé a touha podívat se příště znovu do tajemné komnaty vnitřní katedrály osobnosti, která je světem bohů, domovem geniality, virtuozity a harmonie. To se mi mnohosetkrát povedlo…

 

Z tohoto příspěvku existuje záznam v mp3. Je v něm poznatků ještě více. Je nahrán z hlediště, takže jeho kvalita není vysoká. Navíc na chvilku vypadl zesilovač.

 

Pak jsem měl ještě jeden příspěvek na téma uměleckost zážitku v meditaci, ale o něm není žádný záznam.

 

Doporučuji:

http://intago.sweb.cz/kniha.doc

http://yuung.sweb.cz/kniha.epub

http://intuice.mysteria.cz/

http://mystika.mysteria.cz/

http://intago.sweb.cz/channeling.htm

http://skolachannelingu.cz/

https://holos.cz/

 

 

Pozn.

Tato metoda však není pro každého. Je silným zásahem do psychiky. Zesiluje všechno, je hodně náročná a dlouhodobá. Je proto vhodná jen pro malé procento lidí s  duševní stabilitou a převahou dobra. Může způsobit problémy nazývané jako šamanská nemoc, psychospirituální krize a všechny postihuje temnou nocí duše, viz web. To je důvod, že naprostá většina brzo odpadne. I pouhý channeling toto spouští, i když slaběji.

Religionistika versus Mystika, aj.

Religionistika versus mystika                                             / autor: Intago 09-2018

 

Spory mystiků s jinými duchovními přístupy jsou běžné. Je totiž každý odjinud a každý mluví jinou řečí. Tak obrovský je mezi nimi rozdíl.

Běžný duchovní přístup je podobný religionistice a teologii, což jsou lidské představy o náboženství, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Religionistika Zdrojem jejich názorů jsou různé výklady svatých knih, ale i jejich vlastní přání jak by duchovnost měla vypadat. Závěry jsou pro nepochopení božské Reality téměř vždy nesprávné.

Mystika však nejsou něčí názory, ale složitý vnitřní proces, vedený Bohem, který předělává psychiku člověka, který se Mu odevzdá, k Jeho obrazu. On je hlavní Autoritou, který rozhoduje a proces proměny provádí.

Duchovní názory mystiků jsou ovlivněny zážitky božského, proto mají daleko větší platnost. Na pochopení je vhodné prostudovat životopisy mystiků, například Deník sv.Faustyny http://www.boziemilosrdenstvo.sk/download2.html Mnozí se stali svatými i Učiteli církve.

Rozdíl přístupů je vidět například na odlišném vztahu k meditacím. U religionistů i teologů jsou to jejich představy, často touhy po klidu duše a modlitby. U mystiků je meditaci zjevení, projev Boha. Jen mystik řekne -To a to mi řekl Bůh. To a to mi Bůh ukázal.

Religionisté však o mystiku nestojí. Zejména proto, že by pokyny Autority živého Boha nepřijali. Neustálé soužití s božským je neláká.  A pro mystiky je religionismus pouze plané iluze, jež nikam nevedou.

Proto se ti dva nikdy nedohodnou a jejich vzájemný kontakt je velmi omezen. Stejné je to i ve v kontaktu s ateisty. Mystikové mohou komunikovat jen mezi sebou…

 

 

Autorita o psychonautice

 

Kdo má nejvyšší autoritu v našem státě? Jistě předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Svůj zážitek z doby hromadných pokusů s LSD před mnoha lety popsal v knize Diskrétní zóna, viz http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/spolecenske-deni/predseda-ustavniho-soudu-o-lsd.html :

Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzivní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy. Rozhodně to ve mně nevyvolalo potřebu někdy tento zážitek ještě opakovat, spíš mě to utvrdilo v jistém strachu z iracionálna, které je s tím spojeno.

Proč jste se k pokusu hlásil, když jste měl z drog obavy? Abyste to aspoň jednou zkusil, nebo abyste držel partu s přáteli? Měl jsem silný, až atavistický strach. Ale ano, chtěl jsem to zkusit a ten zážitek je ve mně nadosmrti. Přitom je pozitivní! Psycholog Eduard Bakalář a vedoucí týmu MUDr. Zeman zadávali testovací dotazník měsíc před intoxikací a měsíc po ní. Ten dotazník lze jen těžko ošidit, je dlouhý a s řadou kontrolních otázek – a výsledek ukázal pozitivní hodnotový posun každého, kdo tím prošel.

V jakém smyslu? Člověk se stával morálnějším? Nebo šťastnějším?Ano. Ve výsledcích vysoce stouply takové hodnoty jako přátelství a vztah k jiným lidem, zatímco materiální hodnoty typu vztah k penězům výrazně klesly.

 

Mimochodem nedávný výzkum hodnocení zážitku po mnoha desetiletích ukázal, že i ostatní  na něj vzpomínají jako na velký přínos. Byli jsme velmocí LSD, který se u nás i vyráběl. Experimentů se zúčastnily tisíce lidí, často umělců a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Podobně tomu bylo i ve světě. Státy se však vlivu těchto zážitků zalekly a tyto látky zakázaly.

Jasné vyjádření předsedy Ústavního soudu je v podstatě potvrzením existence Boha s Jeho hlavním atributem – Dokonalostí, a to bez nutnosti jakékoliv víry. Je třeba ocenit jeho odvahu, protože naprostá většina občanů to striktně odmítá. Škoda jen, že svůj zážitek detailněji nepopsal.

Podobné zkušenosti detailně popsali jiní psychonauti v mnoha knihách. V dnešní době těchto experimentů opět přibývá a současně probíhá dekriminalizace entheogenů. Je již možné o nich otevřeně psát a vyměňovat si zkušenosti.

 

 

V paralelním prostoru

 

Právě jsem vystoupil z malé meditace. Je neuvěřitelné, že těsně u sebe, v jakémsi paralelním prostoru, máme úplně jiný, neznámý, totálně odlišný, virtuální svět. Převyšuje lidský svět ve všem.

Hypergenialita a hypervirtuozita gigantické složitosti je Tam domovem. Hraje si Tam se vším ve věčnosti.

Umění je to, co nás přesahuje. Proto si významní umělci do tohoto světa Tvořivosti chodí pro inspiraci.

Skutečný Bůh nemá nic společného s vírou, ale se zkušeností… Můžeme se o Něm vyjadřovat jen když jsme ho alespoň zahlédli, jinak nevíme nic.

Lidé ho znají jako intuici, věřící jako Duch, ale pustit si Ho blíž k tělu nechtějí z mnoha důvodů…. Tento nejvyšší a nejzajímavější zážitek je tak téměř neznámý.

Po letech praxe stačí jen málo a jste v Něm, ale jde to jen na chvilku a jen trochu. Tento Svět světů není totiž určen pro nás, ale je pro bohy, božstva i Boha…

Je to jako se studiem jazyků. Začátečník je bezradný, ale po dvaceti letech praxe už mluví bez úsilí…

V další malé meditaci mi božské ukázalo, že vlastně nahlížím do stavu, ve kterém budu za miliony let, tedy do své vlastní vzdálené budoucnosti! Tyto zážitky jsou nekonečnou výukou Poznání… Jsem vlastně ve škole své vlastní intuice…

 

 

Karma je jinak

 

Ptal jsem před velkou meditací proč mám takovou únavu, když jsem vlastně nic těžkého nedělal. Božské mi řeklo, že únava je zátěž nutná pro vyvážení božského ponoru v budoucí meditaci. Ještě podivnější byla informace, že i trest může přijít dříve než sám hřích. Je to proto, že v božské Věčnosti čas není, Tam se děje vše současně.

Trest tedy může sloužit i jako prevence. V obou případech jde o kompenzace, vyrovnávání. Na tom je založeno Vše.

Karma je jinak než se běžně popisuje, ale to je na delší vysvětlování. Některé její části jsou zcela utajeny.

 

 

Mystika jako božská Hra i lidský výmysl

 

Jsou dvě mystiky, jednu můžeme nazvat populární, protože je výmyslem člověka podle jeho přání. Druhá mystika je skutečná, protože je procesem vedeným Bohem.

V žádném jiném oboru nejsou rozdíly tak velké jak v mystice. Kdo by chtěl bát pravdy? Přece ego, udělá vše, jen aby se Bohu vyhnulo… A to se děje ve všech náboženstvích.

Skutečná mystika je v řadě směrů opačná než populární a to je také důvod, proč o ní není zájem. Kdo stojí o askezi a podřízenost božskému? Kdo stojí o TND, tedy temnou noc duše?

Rozdíly jsou tak obrovské, nepřekročitelné. že ani není možná debata mezi nimi. Klasickým příkladem je názor všech tzv.mystiků, že mystika vede k vyrovnanost a klidu ducha. Přitom je to prakticky zcela vyloučené. TND to prostě neumožňuje. Člověk zde na Zemi vždy zůstane člověkem, nebude nikdy bohem.

Je až legrační pozorovat, jak v tzv.mystice koexistuje mnoho vzájemně rozporných ideologii, např.křesťanská spolu s jogou hinduismu, buddhismem a zenem.

Hledají naplnění svých romantických představ, ale mystika je práce a výuka jako každá jiná a naivita v ní nemá místo.

Skutečná mystika je extrémní božská Hra, právě tak jako celé Stvoření. Hlavním záměrem božského je maximální duchovní rozvoj mystika. Proto používá i pro něj zcela neznámé metody, kterým porozumí až po letech mystické praxe.

Byly by možno je nazvat pragmatické, což většina mystiků vůbec neočekává.  Není iracionální, ale naopak logickou Hyperinteligencí samou.

Mystik čeká milujícího a něžného Boha, který mu dá vše oč žádá, ale s překvapením postupně poznává, že On je zcela jiný. Přitom často zná bibli, kde je Hospodin i Kristus podán zcela reálně. Vlastně jsou to dosti přísní Učitelé. Proto je nikdo nechce slyšet.

Božskému nejde to, aby se mystik nikoho nedotkl ani slovem. Náboženství není o dobrém chování, ale o maximálním přijetí Boha jaký skutečně Je.

Proto mu kromě odpovědí božské poskytuje i pravidelné meditace, kde se mu ukazuje. Ale i to po svém, i zcela jinak než si mystik myslí. Jsou to vlastně výukové a transformační procesy, dokonale provedené lekce.

A ještě mu do meditace dají tísnivé pocity, když s ohromením odmítá přijmout Nekonečnou a Věčnou Dokonalost Boha. To vůbec nečekal. Proto také důvěrně zná i nepopulární součást mystiky jako je TND a občasná nestabilita. Žádný skutečný mystik selanku nenažil. Jejich život rozhodně lehký nebyl.

Vlastně je vše v mystice o dost jiné, než všeobecně přijaté představy. Jen skutečná mystika počítá s živým Bohem, který dokazatelně pracuje neustále na výchově mystika.

Rozhodně to není nějaká exotická zábava. Spíše škola a operace nevědomí, která ani nemůže být vždy příjemná. Ani výsledky nejsou takové, jak si laici přejí.

Je vlastně docela těžká a to celý zbytek života. Kdo by o to stál? Raději si vymyslí ideu dosti podobné komunismu a ten pak vydává za pravou duchovnost!

Mnohá nedorozumění by se dala vysvětlit na příkladech ze známých oblastí. Laikové mnohé chtějí a proto očekávají, ale neuvědomují si, že to duchovní zákony neumožňují. Podobně jako je nutno vědět o našich omezeních podle fyzikálních zákonů. Nemůžeme jen tak levitovat, ač bychom chtěli. Lékařská praxe je také plná problémů a zátěže a také není schopna vyléčit vše, stejně jako mystika.

Bůh je u nich jen mýtem, kterého si vykládá podle svého, ale skutečná mystika je denní výuka od živého Boha.

Rozhodně to není snadné a proto je jen málo jedinců, kteří mystickou výuku opravdu dokončí. Ostatní dříve či později utečou. A to i proto, že se setkají se zátěžemi, tedy TND o které sice slyšeli, ale nedošlo jim, že se bude týkat i jich.

Problém je totiž v tom, že mystika se řídí duchovními zákony, které mystik ani nemůže znát. Rozhodně je nenajde v žádné knize, jen náznaky. Je to čistá esoterika a některé části zná jen Bůh a neřekne je ani pokročilému mystikovi.

Přitom je výuka podle těchto zákonů vedena. Něco začátečníkovi vysvětlí, ale trvá řadu let, než se v procesu vyzná. Do té doby se však potýká s nepochopením, proč to či ono a zejména meditace jsou takové, jaké je má.

V meditaci má vysokou inteligenci, je mu zjeveno mnohé, ale po meditaci téměř vše zmizí. Nechápe proč nemůže mít Poznání úplné, okamžité a konečné. Vysvětlení je, že mít trvale vysokou inteligenci nemůže, protože je pouze člověk. I za meditaci musí zaplatit zátěžemi, tedy TND.

Zapomene vše právě proto, že mnohé lze pochopit jen s vysokou inteligencí. Mnohé skutečnosti ani nemůže trvale vědět, protože by ho destabilizovaly ještě víc.

Nic z meditace však nezapomene, vše se uloží do nevědomí odkud to stále působí.

Trvá dlouho, než mu dojde, že i tísnivé pocity v meditaci spojené s ohromením jsou nesmírně důležité. Nejde tedy jen o Poznání, ale i o transformaci nevědomí, kde se tísnivou energií bourají bloky ega.

Nejlépe je mít velkou odevzdanost a přijímat mystický proces i když mu zcela nerozumí, vždyť božské si poradí ve svůj čas se vším, když se Mu dá důvěra… Ale i ta se dá vybudovat postupně ze zkušeností.

Naivně si také myslí, že božské mu vždy hned na začátku řekne plnou pravdu. Ale Ono je jako ostatní učitelé, dávají Poznání postupně, po kouscích. Nejsou jako encyklopedie, ale hlavně ho vychovávají

V mystickém procesu, stejně jako ve škole, se mystik dopouští řady chyb a božské jako dokonalý Učitel ho vede je postupně odstranit. Stejně jako ve škole je největší chybou z mystiky utéci, což se však běžně děje…

V žádném jiném oboru totiž není tolik mýtů a nepravd, a tak obrovský rozdíl mezi skutečnou mystikou a názory o ní. Rovněž nepoměr mezi těmi, co o ní jen mluví a těmi, co ji skutečně dělají…

Prostě výuka od božského Učitele má vždy logiku, jen často není hned vidět. Důležitější je, co se uvnitř skutečně změnilo, ne to, jaký má mystik právě na to názor. Do nevědomí pochopitelně nemůže vidět.

Ze zkušenosti je bohužel naprosto jasné, že to nikdo z laiků nechce slyšet a nezmění svůj přístup ani trochu. Vůbec mu nevadí, že je zjevně chybně a nic nepřináší. Je to stejné jak s komunisty. Také nikdy nepřiznají své omyly, a ve svých iluzích jsou klidně celý život a nevadí jim, že komunismus nikdy nikde nebyl…

Ze všeho si vybírají jen to, co chtějí a nad zbytkem zavírají oči. Je tedy vlastně zbytečné s někým o mystice diskutovat.

Mýty a přání po lepším světě jsou totiž daleko populárnější a nejde s tím nic dělat… Jejich ego totiž o Boha jako konkurenta nestojí, jen si chce o Něm vytvořit mýtus aby si s ním hrálo a tak se posílilo.

Jak takové rychle poznat? Velmi snadno. Stačí se zeptat zda se setkali s tvůrčí Hypergenialitou. Pokud neodpoví, nebo odpoví zamítavě, jasně se jedná o mystiky, který si na ní jen hraje…

Nikdy neřeknou: Bůh mi řekl, či ukázal to a to. Přitom taková je podstata mystiky. Jen opakují své nebo vyčtené romantické exotické představy, jež jim vyhovují.

Sebeklam jim vyhovuje, protože splní, co si přejí. A kdo jim to naznačí, setká se s jejich nenávistí. Není tedy správné jim to říkat… Iluze patří do božské Hry, ale máme se jich zbavovat… To je to Sebepoznání…

Ze zkušenosti vyplývá, že jaký je mystik na začátku, takový bude stále. Z dobrého se nestává špatným a naopak. Vše je na věky dáno v základním nastavení kořenových archetypů.

 

 

Suddenly

Suddenly                            / autor: Aitosh 25.08. 2018

To slovo mi řekli před začátkem meditace, když už jsem se do ní chystal. Až další den jsem zjistil, že to znamená náhle, nepředvídatelně. A přesně tak i přichází božské…

Člověk se nachází ve své zajeté omezenosti a náhle přichází změna, rozšíření do božského cítění a často i změny vnímání a myšlení, resp. inspirovaného myšlení plného abstrakcí, příměrů. Jindy i plného „chápání“ podstaty bez myšlení.

A jak jsem začal cítit změnu, zesílilo se vnímání estetiky a uvnitř jsem zaznamenal mírné, ale příjemné rozechvění. To byl jen první stupeň, asi po hodině nastal další, ještě intenzivnější. Z něho už nemám poznámky, paměť na tyto stavy selhává. A vracení se v daném stavu někam zpět je zbytečně, když jste stále v tom toku Bytí… v téměř bezbřehém souznění s hlubším, moudřejším Já.

Je plné nadhledu a jemné distingované Vznešenosti a Harmonie. Občas mne zaplavovalo novými postřehy souvislostí i významů k dění ve společnosti, kupodivu i politice, k blízkým i vzdálenějšími lidem, a také ke mně samotnému i mým vztahům.

Ale o to silněji jsem si uvědomoval, jak je prvořadý vztah se mnou, resp. ega s božskou podstatou ve mně.

Všeobjímající uspokojení, bez výrazné extáze. Přitom ta uvolněnost, vnitřní prostor, to je pro mě vyjádřením svobody. Nejde tam už o ego, ale uvolněné Bytí s řadou možností hned po ruce. Tedy v potencionální formě schopností, jaké božské nabízí ve vnímání, intelektu i stylu prožívání. Tohle je pro mě pravá vnitřní „revoluce“.

Druhá fáze po šesti hodinách byla už trochu jiná, jako přídavek k výročí dvaceti let od prvních meditací vědomě vedených s intuicí. Šlo vlastně o pozvání do další meditace, kdy po dvaceti hodinách nastoupila neutrálně-tísnivá fáze.

Pocit mírné Vznešenosti zůstal, ponor už nešel přes 48% (před tím v první meditaci i přes 49%) a byl spíše neutrální. Tísnivější fáze se snažili navěsit na hypotetické situace, jako mé osamění, kterého se podvědomě obávám, že by mohlo v budoucnu nastat.

Nebo že mystika, čelit blokům, je jako chodit na osmitisícovky v Himalájích. Tak na mě doléhalo, jak se asi cítil R. Messner, když zůstal skoro bez ničeho na  hoře Nanga Parbat a nemohl sejít kudy přišel a byl vydán na nemilost živlům.

Podobný tlak, napětí a zároveň jediná zbývající možnost, odevzdat svůj život, a nechat se vést mu zůstalo jako jediná naděje na přežití… Tak se cítí občas i mystik po mnoha letech procesu. Jen ví že je součástí transformačního procesu a je to jen dočasný pocit, ač se někdy zdá jako věčný.

Zajímavé bylo, jak božské řeklo: Až když se vystřílí všechny protiargumenty, a Ono zůstane stát nehybně nad tebou, tak to je skutečný Bůh. Neb jsme schopni si „vyrobit“ projekce „našich“ bohů/idejí, které zapadají do našich představa a potřeb, tedy jen kompenzují nedostatečnost a nenaplněnost lidského ega.