Nejnovější komentáře

Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Psychonauti vs. Mystika

Psychonauti vs. Mystika                    /autor: Intago 07/2018

Úvodem

Postupně jsem napsal několik článků s tématikou psychonautů. Vzájemně na sebe nenavazují, ale to nebylo záměrem.

Na úvod, kdo je to psychonaut? viz. např. https://botanicalshaman.com/2018/03/12/what-is-a-psychonaut-the-complete-psychonaut-introductory-guide/ v překladu translatorem: https://bit.ly/2NeLRMC , nebo stručná zde: https://bit.ly/2KQsFaZ

Psychonauti a mystika

Oslovily mne dva texty z webu, jednak o  jednom z prvních psychonautů Johny Lillym https://marek.blog.respekt.cz/psychonaut-john-lilly/

Viz shrnutí na závěr: Ve třinácti letech si Lilly uvědomil, že všechna katolická mystika – Bůh, andělé, posmrtný život – jsou jen dětinským omylem. Později, když se vrhnul na vědu a v rámci svých experimentů prožíval rovinu Nadjá, zjistil, že „zázrak” existuje, neboť podstata každého člověka je součástí universální sítě propojující podstaty všeho a všech. Podstaty všech lidí jsou navzájem propojeny.

Existuje neustálá bezprostřední a naprostá komunikace všech mezi sebou, bez ohledu na to, do které galaxie patříte nebo na to, zda si to právě uvědomujete. „Měl jsem možnost tuto vesmírnou síť inteligencí, to co idealistické filosofie či Východní náboženství nazývají Universálním Duchem, poznat.“

Druhým textem byla Diplomová práce Fenomén psychonautismu v adiktologii: motivace, vzorce a důsledky užívání psychoaktivních látek z pohledu psychonautů, viz https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/142609/

Práce mj.rozebírá tripreporty pěti respondentů. Jeden jejich výrok mne zaujal- Jeden respondent na otázku, co mu tyto zážitky s psychoaktivními látkami za účelem dosažení sebezkušenosti vzaly, odpovídá, že naivitu pohledu na svět. Ztrátu naivity popisuje následovně: „To už bych musel bejt jako fakt vyloženě férovej a musel bych říct, že mi to vzalo, a já po tom netruchlim (důrazně), nějakou naivitu pohledu na svět. (…) Když už chceš nacházet tu pravdu, tak se musíš smířit s tím, že ta pravda je krutá, bolí. A ty jsi to chtěla vědět a už to tak musíš přijmout. Už není ten panenskej pohled před tim, už se nevrátíš do tý…“ (Respondent č. 3)

 

Z ukázek vyplývá, že zážitky psychonautů jsou občas z oblasti mystiky, to je jejich nejvyšší výsledek. Pokud u ní chce nějaký psychonaut zůstat, je to ta nejtěžší a nejdelší práce. Vzdálí však psychonauta okolí a to nezůstane bez následků.

Druzí mu nevěří, nerozumí, ať se snaží jakkoliv jim to vysvětlit. Odmítají to, dokonce věřící i nevěřící.. Tak podivné to je, a přitom naprosto logické. Musí se To zažít, jinak To nelze pochopit. Ale takové to vždy v mystice bylo.

Rozšířené vědomí prostě člověka předělá, takové malé osvícení to je. Po letech je člověk ve více či méně rozšířeném vědomí už stále, ač se intenzita božského často mění. Stačí si jen poslechnout hudbu a zakrýt očí a hned se vědomí změní, vypálí do vyšších světů.

Intuice se postupně zlepšuje, nic více a nic méně to není. Ovšem to chce zažít, jak takové zesílení intuice vlastně vypadá…

Ze zamyšlení nad těmito texty vznikly tyto dva články z mých zkušeností po dobu 26 let:

 

 

Záměry psychonautů

Zážitek rozšířeného vědomí je tak silný, že dokáže zbourat lidské představy. Následkem jejich boomu v 60.letech bylo, že establishment dostal tak velký panický strach, že psychoaktivní látky zakázal a tento strach po padesáti letech jen pomalu mizí…

Sledujeme-li životní osudy propagátorů těchto látek jako byl Aldous Huxley, Alan Watts, Terence McKenna, John Lilly , Timothy Leary, Robert Gordon Wasson, dr.Grof a dalších, vidíme jejich snahy realizovat zvláštní životní styl ovlivněný psychedelickými zážitky. Ty však pouze zesilují trans, který se může setem a settingem, vlastně sugescemi, rozšířit vědomí do božské intuice.

Vzhledem k současné dekriminalizaci těchto látek počty experimentátorů opět stoupají. Jejich zkušenosti ukazují na to, co bylo již dříve zjištěno. Jsou však i skutečnosti, které se tabuizovaly tehdy, ale jsou i dnes…

Například psychonauti Charvát, dr.Grof,  Leary i ostatní vlastně nepopisují podstatu toho, co v tripech prožili. Že totiž uviděli projevy Boha se všemi Jeho atributy jako je Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost! A On jim ukázal Stvoření jako svou myšlenku i filozofickou logiku, jež má.

I božské světy a cesty k nim, a o návratu do Dokonalosti postupným rozpouštěním omezenosti v mnoha životech. Dokonce ani slovo Bůh v jejich knihách nenajdeme, a to je velmi podivné…

Psychonauti měli a mají různé životní plány. Často začínali jako přesvědčení ateisté. Jejich zážitky jim odhalily ohromné a netušené možnosti. Božské jim je dalo takové, aby je co nejvíc ovlivnilo směrem k rozvoji intuice.

V zážitcích viděli cestu jak realizovat své plány, které však často odporují záměru intuice. Většinou toužili po umělecké tvorbě, po životě v klidu a harmonii v přírodě, po léčitelských schopnostech, po dobrých partnerských vztazích, či zkoumání tajemství  života, ale hlavně o nezávislosti a svobodě.

Tedy i od toho, kdo mu tyto zážitky vlastně vytváří… Chtějí si je vysvětlovat podle svého. Nechtějí přijmout mocnou autoritu Režiséra tripu, o kterém vlastně nic nevědí. Topí se často v zážitcích jako koťata a nevědí co s tím…

Jejich božské Já však potřebuje zcela jiný přístup. Usiluje totiž o maximum tzv.zásluh, které určují rychlost Sebepoznávání, tedy duchovního rozvoje. O ten totiž v této Hře jde. Zásluhy jsou úměrné délce života s vysokým stupněm přijetí božského Já.

Jen tyto zásluhy umožní zrození ve vyšší civilizaci. Jde Mu o životní styl zasvěcený božskému Já a Jeho výuce. Co nejrychlejší cestu zpět k Bohu přes překážky, jež takový život provází. To je hlavní motiv božského Já.

Takový psychonaut je vlastně zasvěcenec na Univerzitě pod neustálým vedením božského Já. Nemůže by si tedy dělat co by chtěl, usilovat o nezávislost a svobodu ode všeho. Božské Já mu zasahuje téměř do všeho. Škola bez učitelů prostě nemá smysl.

A aby se mohl věnovat duchovnímu rozvoji naplno, nemůže ani dělat nic jiného, tedy žádné léčitelství, věštění či umění. Je veden k poznávání a přijetí božského v meditacích i vzájemné komunikaci.

Je to tedy neustálé soužití s božským Já, které ho vždy převyšuje a neustále učí tak, jak Ono uzná za vhodné. Dává mu nejen odpovědi na otázky, ale i mystické zážitky, později i Své zeslabené pocity a schopnosti. Umí zabránit chybám, které by se bez Něj často dopustil. Také dbá o jeho zdraví i ochranu před vším, co by mohlo jeho Cestu ohrozit.

Hlavní problém je však se zátěžemi. Jsou známé i jako temná noc duše, psychospirituální krize nebo šamanská nemoc. Člověk totiž není Bohem, nemůže mít co On. Pokud něco božského dostává, musí to kompenzovat zátěžemi. Proto žádný mystik neměl a nemá klidný, harmonický a bezstarostný život. Je to neustálé učení, práce.

Dostává ovšem daleko více darů Ducha než jiní lidé. Vše v jeho životě je nastaveno tak, aby jeho cesta byla co nejvíce přímá. Lehká však není nikdy. Trochu se podobá závodním koním. Dostanou vše co potřebují, ale musí podávat maximální výkon.

Kdepak si vymýšlet co chce a nechat se obdivovat davy. Je veden do esoteriky, protože jakýkoliv kontakt s ostatními ho brzdí. Navíc není druhými příliš dobře přijímán, protože se od nich vzdaluje k božskému Já. To, co říká, je pro ostatní, věřící či nevěřící, dost nepřijatelné.

V božském však nemůže být trvale a ani naplno, takže žije ve zvláštním světě mezi lidským a božským světem, kde mnoho jemu podobných, nežije…

Lidské myšlení a božské Já chce zkrátka něco odlišného, a to je zdrojem problémů… Oba trvají na svém, takže výsledkem je určitý kompromis, který má tisíce forem. Božské má však obrovské schopnosti, které umí prosadit. Hodně také závisí na tom, jaký má dotyčný životní úkol…

 

Přístup psychonautů

Zážitky rozšířeného vědomí nabízejí ohromné možnosti poznání. Ne všichni jsou však ochotni a schopni je využít naplno. Kvalita a tedy i výsledky práce psychonautů jsou velmi rozdílné. Je to stejné jako ve sportu, umění, podnikání či kdekoliv jinde. Proč by to mělo být jinak?

Kdo práci psychonautů nejlépe posoudí? Jejich vyšší Já. Základem je tedy se na Něj nasměrovat, což u rekreačního využití tripů není zvykem.

Každý totiž jde do tripu s určitým záměrem. Něco od něj očekává, od zábavy po Poznání Boha. Opravdu je možno Ho v něm uvidět! To ale nestačí. Pro maximální stupeň hodnocení je třeba nechat se Jím vést jako od Učitele na Univerzitě, a to až do konce života.

Nejde již o pouhé zkoumání těchto stavů z lidského pohledu, ale přímo o proměnu člověka božským Já, které postupně předává část svých kvalit včetně pocitů. Trip je pak vlastně stále, jen zeslabený.

To je zcela odlišný přístup než mají rekreační uživatelé drog. K němu je nutné se naučit spolehlivé komunikaci s vyšším Já, dokonce i mimo trip, což je další duchovní obor, často označovaný jako channeling.

Tak vznikne úplně nový, neznámý a zvláštní životní styl, který sice nejlépe vede k duchovnímu rozvoji, ale pro většinu lidí je bohužel nepřijatelný. Nechtějí přijímat Autoritu někoho neznámého, zvláštního a mocného.

Jen několik jedinců v historii lidstva se tomuto životnímu stylu přiblížili. Byli to někteří svatí, ale i řada zasvěcenců různých mystérií. Když čteme knihy slavných autorů, kteří měli velké množství tripů v období mnoha let, vidíme, že tam mnohé informace chybí. Že by je nikdy neprožili, je nepravděpodobné. Spíše se jedná o autocenzuru. O mnoha svých prožitcích nechtějí mluvit, ba ani sami slyšet!

Zde je vidět zvláštní specifičnost tohoto oboru. Jsou zde mnohá tabu, jinde neznámá. A to se týká i tak slavných osobností jako Aldous Huxley, Timothy Leary, dr.Grof i mnoha dalších. Slovo Bůh a Jeho filozofie Stvoření se v jejich dílech většinou nevyskytují! Až delším hledáním je možno tyto informace najít, třeba u Johna Lillyho. Samozřejmě, že se zcela odlišují od toho, co popisuje církev. Ani oni se však vědomě nenechali učit a proměňovat božským Já, jako tomu bylo u mystiků.

Místo toho autoři probírají jiné, spíše okrajové skutečnosti, nebo jiné, běžně známé, např. o propojenosti všeho. Důvod je dobré pochopit. Zveřejnění všeho, co zažili, by jistě odradilo mnohé jejich čtenáře…

Největší množství psychonautů však nedělá ani to. Nevědí, jaký vztah mají k zážitkům mít, většinou je nechápou, ba ani nechtějí pochopit. Přesto na ně mají určitý kladný vliv.

Každý totiž od režiséra tripu, jímž by mělo být božské Já, dostává takové zážitky, které k němu patří. Je veden k tomu je ještě dokonaleji provádět a přijímat, ale to není snadné, často ani schůdné. Psychonauti, nebo-li tripeři, tyto zážitky časem přestanou vyhledávat, nebo je pak provádějí jen rekreačně.

Navíc, v mnohých tripreportech se objevují nečisté síly, to je vážný problém. Takoví lidé by proto do tripů vůbec neměli chodit.

 

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>