New Age
New Age není klasickým náboženstvím se svou
věroukou a hierarchii kněží, kteří dbají na její správný výklad a prováději pravidelné rituály a určují, v co se má
věřit, co je správné a co není. Nikdo není nikde zapsán, nijak to nezdůrazňuje.
Je to zcela volné duchovní hnutí či proud,
který nemá ani jednotného Spasitele, svatou knihu či vyznání víry. Ochotně
využívá osvědčené postupy jiných, ale vymýšlí i vlastní. Podstata je ve
zkušenosti a tou je Prožitek. K němu vede rozšířené vědomí do sféry božské
intuice v tranzu, jež lze dosáhnout mnoha
metodami od bubnování, přes holotropní dýchání a pobyt ve flotačním tanku.
Někteří umějí telepaticky komunikovat s tímto dokonalým guruem uvnitř každého z nás. K Sebepoznání a
očistu též využívají hypnotickou regresi a progresi
Nikoho však New Age apriori
neupřednostňuje. Katolící a protestanti ztrácejí
mnoho energie vyhraňováním se vůči sobě a společně nedůvěřivě až odmítavě
pohlížejí na jogu a budhismus. Nezbývá jim pak dost
prostoru na naplnění podstaty křesťanství. To přenechávají svým dávno zemřelým
svatým. Chovají se, jako by měli jiného Stvořitele než ostatní.
New Age však zkoumá duchovní zkušenosti všech a
hledá optimální cestu pro každého zvlášť. Každý jsme jiný, každý zvládá více či
méně z Poznání, jež stejně nelze popsat slovy. Přesahuje totiž všechna
lidská měřítka. Není to tedy ani víra, New Age je založen na opakované duchovní
zkušenosti. Mnozí ovšem bohužel zůstávají u slov.
Je tu paralela s využitím počítačů. Je
nakonec jedno, zda máme Windows, Linux, či Mac. Je na každém, jaký si sežene PC
a programy tak, aby mohl objevovat, prožívat, poznávat. Literatury je dost.
Každý může experimentovat a postupně se vypracovat na experta. Proto je New Age
duchovním hnutím budoucnosti.
Někteří jsou sice označováni za guruy New Age, ale to jen znamená, že ovlivnili mnoho lidí,
ale nikdo nikoho nemá právo poučovat. Na demagogii a předstírání proto není
příliš místa. New Age je spíše psychoterapií a uměním než náboženstvím. Ba i
vědou, viz kvantová
teorie a její paradoxy. Mnoho vědců spojuje duchovní zážitky
s vědeckými poznatky, což nikdy nebylo běžné v žádném náboženství.
O prázdnotě mysli v metodách New Age
Rozšířená představa o usilování o prázdnotu
mysli v meditaci je bohužel značně zjednodušena. Je třeba mít mystické
zkušenosti, abychom se mohli orientovat v záplavě mýtů. Pravdou je, že
lidská mysl je plná myšlenek, z větší části zmatených a naivních. Často se
pokouší o pochopení skutečnosti, či spíše jen omílá staré vzory. Pletou se do
ní emoce pudů, které jsou ještě méně kvalitní. Tato směska zabraňuje přístupu
všeho nového, ale vytváří určitou jistotu že existujeme. Myslím, tedy jsem. Je
tedy reakcí na strach, nedůvěru a nejistotu z vágní představy
o jakési obávané neexistenci, neznáma, protože tuší, že toho moc neví, ale
snaží se neznalosti zalátat. Je to tedy současně projev nedostatku lásky
k sobě i světu.
Ticha myšlenek se mysl bojí, ale současně chce
poznávat, ovšem jen v malém rozsahu, protože se obává, co by se mohlo
stát, či by se mohla dozvědět. Důležitá je tedy motivace ke zkoumání. Pokud je
malá, daleko se nedostane. Většinou vůstává u vágních
výroků nebo citátů z knih o Prázdnotě, ale vlastní zkušenost chybí.
Může se vyskytnout i sklon
k sebedestrukci, k jakési sebevraždě duše. Prázdná mysl pak vede do
tuposti, jež se vydává za osvícení. To je však Poznáním přesahujícím lidské,
neboť má božské atributy Vševědoucnosti a Dokonalosti. Pokud tedy není vůle
překonat omezenost myšlení, ani teoreticky ticho mysli nemůže nic přinést.
Pokud je skutečně vůle k Sebepoznávání,
alespoň jakási otevřenost poznávat, skutečně se po čase objeví ve vědomí něco,
co tam ještě nebylo – projevy nevědomí, zejména nadvědomí, tj.intuice. I ta má
svou vlastní, velmi složitou strukturu, v zásadě hierarchickou. Mohou to
být vyšší Já, nebo i zevní božské Síly.
Tedy zpochybněním, odmítnutím vědomí se objeví
neznámé, vyšší části psychiky. K navození změněného stavu vědomí, tedy tranzu může pomoci řada technik od bubnování, tanec či
holotropní dýchání. New Age vyvinul i HD ve vodě, ve flotačním tanku či Terapii
tmou.
Část vědomí může tyto projevy odmítat, protože
je považuje za konkurenci a bojí se jich, zejména tajuplných ohromujících
vysokých část jáství, v literatuře popisovaných jako Duch, brahman či átman. Bohužel jen málo lidí překoná tyto
problémy a přijme svou intuici jako duchovního Učitele - Gurua.
Postupně se jim trvale rozšíří vědomí a jejich duševní vývoj se silně urychlí.
Nese to sebou nutnost očisty.
New Age používá i metody této
psychoterapeutické očisty pracující s práznotou
mysli i mimo meditaci. Sleduje, co se v ní děje. Jakmile se objeví strach,
nejistota, nějaká hloupá iluze či přání nebo dokonce agrese, vymete ji rituálem
pryč. Platí totiž pravidlo, že žádná myšlenka je lepší než nečistá. Tato metoda
tedy patří k nástoji duševní hygieny. Tím se
oslabí zlozvyk mysli strašit nás iluzemi a zavládne přirozený klid řízený
intuicí. Pokud se do mysli něco dostane, je to vždy jen kvalitní podnět.
Mysl nesmí být tedy mrtvá prázdnota, ale má
spíše připomínat dokonalou firmu, která pracuje těmi částmi, které jsou právě
potřeba. Tedy od Ředitele po dělníka, protože psychika je vlastně symbolem
Stvoření, tedy Obrazu Boha.
Ezoterika mystiky
Dějiny ukazují, že mystika nikdy nebyla pro
každého. Bůh není člověk, proto se s Ním lidé běžně nesetkávají, a když
tak na půl cesty, pokud mají obě strany zájem. Proč Ho potřebujeme? My přece
nemůžeme vědět, jak je co správně, jen vyhazovat nečistoty ega a vnímat božskou
intuici.
Mystika je nasloucháním intuici a přijímání
Jejich symbolů, jež nám dává životními událostmi a zkušenost s nimi. Má nás vést Její Nevyzpytatelnost. Vyžaduje to dokonalou důvěru v božské,
jež se vytvoří mnohaletou zkušeností.
Nelze chtít nemožné. Mystické meditace jsou
vždy jen exkurze, ukazují směr. Nelze ani od nich čekat okamžité osvícení.
Mystika obsahuje i podíl askeze, ale v žádném ohledu není nouzí.
Všechno je jinak
Když jsem před 25 lety začal chodit na meditace
k známému jogínovi, doufal jsem, že se mi snad někdy podaří prožít To, co
popisovali slavní mystikové. U nikoho jsem To však neviděl a svoje šance jsem
považoval za malé. Až za deset let na holotropním dýchání začalo Cosi
probleskovat. Ale až po dalších šesti letech jsem začal sérii každoměsíčních
meditací, kde božské bylo naprosto jasné.
Nejkratší interval mezi meditacemi byl 14 dní,
nejdelší 2 měsíce, celkový počet už dosáhl 110. Vždy se na ni božské dostavilo
svými nezaměnitelnými vizemi, pocity a myšlenkami vysoké inteligence, tak
odlišné od naší. Podobně tomu bylo u přátel. Každá meditace je ovšem jiná, i to
má svoji téměř neznámou logiku.
Kdyby mi
to před lety někdo řekl, nevěřil bych, že je To tak snadné. Problém je jen
proud Poznání přijímat a léta setrvat v této Univerzitě Boha.
Mystika, jak křesťanská, tak mimokřesťanská, je vlastně pouze v ezoterice a není
velký zájem ji poznat v reálnější formě než dosud. Kvalitních knih křsťanských mystiků je sice dost, ale nikdo je nerozebírá.
Souvisí to se sekularizací církve. Nadějí je spíše duchovní proud New Age.
Jako v každé oblasti lidského snažení je i o
mystice plno mýtů, laických představ. Po letech praxe je nakonec téměř vše
jinak, než byly původní názory. Kupodivu tak jednoduchý závěr, že mystika je „jen“
zesílená intuice není běžně znám. Běžné představy se spíše podobají pohádkám,
jakési selance. Ale i to má své důvody, naše civilizace je prostě taková a jiná
být jen tak nemůže.
Ale i pro mne je nepředstavitelné, že bych měl
Poznání, jež mám v meditacích, mít trvale. Sice se snadno řekne - vnímat
svět jako myšlenku Stvořitele, ale všechny důsledky toho jsou těžké k přijetí.
Zcela mění přístup k životu když víme, že náhoda neexistuje, že Vše je
totálně Jinak…
Nastává éra Vodnáře?
Srovnáme-li současnost s dobou působení Krista,
nevidíme žádné zlepšení, spíše naopak. Židé věřili v Hospodina daleko více než
my a farizejství bylo tehdy i dnes silné. I nyní by byl Kristus odmítnut jako
tehdy. Téměř nic jsme z Něj za 2000 let nepochopili. On vlastně je archetypem,
vše v Novém zákoně je stále stejně platné. Jen malé stádce
obdrželo Jeho blahoslavenství. Vše je jak předpověděl.
V mnoha soudobých duchovních textech se hovoří
o očekávané éře zesílení duchovní aktivity lidstva. Názvy pro ni se dávají
podle vyznání. Hovoří se i o duchovním probuzení, o charismatické obnově,
přechodu z třiapůlté do páté dimenze v roce 2012
atd. Touhou je napravit úpadek, sekularizaci církví, které již nemohou příliš
nabídnout.
Doba šedesátých let byla skutečným duchovním
probuzením. Už v polovině padesátých let se začalo objevovat něco nového, co
nebylo zatíženo chybami klasických náboženství. Prostě logická cesta
sebepoznání, ve které se využilo zkušeností šamanů i všech náboženství bez toho
aby se vytvářela vlastní věrouka oddělená od ostatních. Zapojily se i nové
proudy v psychologii, filozofii i umění a výsledky se dostavily. Uveďme např.
Aldouse Huxleyho. Lidé se však začali dozvídat více, než byli ochotní přijmout.
Například, že Bůh není vágní představou, ale objektivní Realitou, tak odlišnou
od našich představ a přání.
Tato tvůrčí svobodomyslná léta jsou již dávno
pryč a popularita New Age, které tehdy vzniklo, je dnes velmi nízká. Rigidní
dogmatismus i v mimokřesťanských duchovních proudech
je opět velmi vysoký a konkrétně u nás povrchnost i materialismus nyní zesílil
na úroveň daleko převyšující dobu totality. A to byla porevoluční devadesátá
léta velmi nadějná…
Prostě se nestalo to, co lidé očekávali –
naplnění vědomých i nevědomých nenaplněných potřeb ega. Nelze to však odsuzovat.
Vše má svoji hlubokou logiku a vše je paradoxně vůlí Stvořitele, Boha.
Mluvit o éře Vodnáře je vlastně druhem reklamy,
tedy povrchnost. Bůh není módní spotřební zboží a cesta k Němu je těžká a
bolestivá, jen místy extatická. Kdo by Ho však toužil opravdu poznat? Katolická
církev vyhlašuje za svaté ty, kteří Boha nikdy neviděli… A to jsou knihy
oficiální Učitelky církve Terezy Ježíšovy i ostatních mystiků tak dostupné a
podrobné. Následuje je vůbec někdo?
Všechna
slova o duchovní obnově zůstávají zatím spíše na papíře. V naší civilizaci však
nelze čekat zázraky, tato planeta je zvláště nyní spíše polepšovnou hříšníků.
Věčnost je však dostatečně dlouhá na obrácení. Inkarnací máme a budeme mít víc,
než si myslíme. Náš život není určen k zahálce a nicnedělání, ale k učení. I
negativní zkušenost je zkušenost. Chyby druhých nás mají varovat před našimi
vlastními. Kdo se z nich poučí, dostane se daleko…
Tajemství
šedesátých let
Každá doba má svého
ducha, ale šedesátá léta měla velmi výrazně odlišného. Její kořeny vznikly už
v některých proudech padesátých letech. Projevilo se to zejména
v písničkách a filmech. Byl to definitivní konec rigidity a neživotnosti
předcházejících desetiletí. Objevilo se něco zcela nového, neznámého, ale
bohužel jen dočasného.
Měli by to vysvětlit
astrologové. Po celém světě, tak výrazně politicky rozděleném, došlo
k velmi podobným projevům, které nelze přisoudit pouze módě. Jako by lidé
byli čímsi osvíceni.
Tento optimistický duch
doby se totiž vyznačoval nevídanými atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí,
Duchovností, Vzájemností a poznáváním Krásy. Projevil se nejen v umění
kvalitativní i kvantitativní explozí tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby
patří dodnes k velmi uznávaným, ač jsou již důchodci.
Nebyl to křesťanský
duch, ale nově vzniklého duchovního proudu New Age. Je známý zasvěcencům jako
skupina IAUE. Vyznačuje se nedogmatismem i dříve
nemyslitelným spojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním přístupem
s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy a buddhismu se tehdy rozvinula a nestála
v opozici vůči křesťanství. I v tomto klasickém náboženství došlo
k dříve neslýchaným diskuzím a změnám. Psychologie, náboženství i
filozofie se v něm propojily. Bylo mnoho naivního romantismu, ale snaha
byla veliká.
I sexuální revoluce
spojila lidi, hrálo se, zpívalo a tančilo. Lidé vášnivě diskutovali i o
tabuizovaných tématech. Vztahy mezi lidmi se zlepšily na úroveň o které dnes
můžeme jen snít. Zesílila to další novinka - běžně používané měkké drogy. Pod jejich
vlivem se tvořily poklady umělecké tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové
zkoumali LSD a dospěli k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá
psychoterapie se stala velmi diskutovaným a rozvíjejícím se oborem.
Heslo Dětí květin - hippies – lásku, ne válku oslovilo celý svět a přispělo ke
zmírnění studené války. Těžkopádná demagogie komunismu byla těžce narušena
obrodným hnutím. Obrodě věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy z rozpínavého
kapitalismu. Vývoj se dotkl i techniky, to už si běžně neuvědomujeme,
optimismus lidí byl nevídaný. Budoucnost se zdála tak krásná…
Potlačené zlo se však ozvalo. Počátkem
sedmdesátých let tento krásný duch, dodnes silně zřetelný v písničkách a
filmech, vymizel. Byl nahrazen komercializací, povrchností, pesimismem,
negativitou a agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon je čím dál
větší?
Téměř neznámý je zásadní fakt, že kdo bral 60.
léta vážně, přijal Boha, dostal se v dalších desetiletích do očistných a transformačních
problémů temné noci duše, aniž si souvislost uvědomil. Vše je jak má být. Je to
stěží pochopitelné, ale duchovnost už je taková. Cesta smrti a vzkříšení.
Šedesátá léta byla duchovní i kulturní
revolucí, jejíž kořeny ležely v polovině padesátých let. Počátkem
sedmdesátých let začal tento nový duch Radosti, Lásky a Tvořivosti slábnout pro
nezájem. Revoluce se nezdařila, přišla deprese, negativismus a povrchní
komerce, jež trvá dodnes.
Hnutí však nezmizelo úplně. Na jeho základech
vytvořených osobnostmi jako filozof Aldous Huxley či Allan Ginsberg
navázali další, např. Terence McKenna i náš Stanislav
Grof. Nové hnutí nazývané New Age už není tak početné a celosvětové, ale
výsledky má.
Jeho
podstatu je možno vykládat různě, není v něm místo pro dogma, či vyznání
víry. Nemá ani hierarchii, není to církev. Nikdo nikomu nepřikazuje v co
či koho má věřit a jak to projevovat. Víra tu nic moc neznamená. Rozhodně však
neodmítá žádné náboženství a využívá osvědčených metod od šamanismu až po
elektronické měření stavu alfa a theta scientology. Jde v něm totiž hlavně o prožitkové
sebepoznávání. Nikdo nikomu neslibuje ráj klidu na nebi, ale dlouhodobou a
náročnou práci, např. regrese i holotropní dýchání bývá někdy i velmi
nepříjemné.
Je na každém, aby si hledal svoji Cestu. Mnozí
se sice k němu hlásí, ačkoliv pouze opakují zkušenosti jiných. Jiní ani
nevědí, že takové hnutí je a přitom jsou jeho zasvěcenci. To však vůbec nevadí,
ve Stvoření je místo pro všechny. Skutečnost, nazývaná mnohými Bůh Stvořitel,
totiž učí každého podle jeho možností a schopností. Před milionem let i nyní
v podstatě stejně. Hlavní je
ochota, to ostatní přijde ve svém čase.
Proč není hnutí tak rozšířeno? Protože pracuje
se zkušenostmi, jež lidi lekají. Prostě poznávají fakta, jež nejsou běžným
lidem příjemná – skutečnou roli Boha. Zasvěcenci vědí, co je ezoterika a
rozhodně neříkají vše každému.
Příčiny konce dětí
květin
Období šedesátých let bylo v mnohém vyjímečné. Odpor proti establishmentu a generaci otců byl
neobvykle silný. Měli záměr bezkonfliktně změnit svět a byli ochotni jít
příkladem. Proč se jim to nepodařilo? Jednoduchá a přitom dosti úplná odpověď
je - naše civilizace na to není, nejsme tak vysoko jak si myslíme. Hnutí vyšlo
brzo z módy, i ta má své zákony. Povrchní přístup nedává naději na dlouhé
přežití jakékoliv ideje.
Nechápali, že někdo může odmítat žít v
bezkonfliktní lásce, kráse, tvořivosti a radosti. Léta se jim dařilo, silně
ovlivnili celou civilizaci, ale potlačené problémy se ozývaly stále silněji.
Snad v každém jsou horší části, jež se snaží po čase uplatnit, pokud se
neočistí.
Někdy až bláznivá divokost a nedisciplinovanost
vyvolaná touhou po svobodě vedla k excesům, zejména v sexu i vlivem zneužívání
drog, což urychlilo zkázu hnutí. Aniž si to uvědomovali, mystický proces
zejména některým spustil mnohaletou očistnou temnou noc ducha se zesílením
problematických sklonů.
Měli se spíše zaměřit na svoji práci, než se
marně snažit o vyvážet revoluci, na kterou sami nebyli připraveni ani jejich
idoly a intelektuální vůdci – guruové New Age, natož
oni sami. Vlastně jen silněji přáli co, lidé vždy, tedy žít Ráj na Zemi. Byla k
tomu potřeba daleko větší a delší změna jejich osobnosti, než si dovedli
představit.
Neznalost, nezkušenost a naivita byla proto
hlavní příčinou pádu. V sedmdesátých letech se jejich vliv rychle vytrácel a
dnes z něj nezbylo téměř nic. Nastalo to, co nikdo nečekal a nechtěl - protipól
ducha šedesátých let. Narodila se totiž generace s úplně jinou povahou, zcela
odlišnými kořenovými archetypy. Dnešní pojmy jako cool
a unisex byly tehdy zcela nemyslitelné. Nejhorší je, že se snažili zapomenout
na to, co v meditacích prožili. Nebylo jim to vždy příjemné, příliš to
narušilo jejich představy, mystika nikdy nebude populární.
Mnoho umělců však zůstalo věrno svým ideálům.
Největší problémy pochopitelně vznikaly u komunit. Jen některým se podařilo
přežít do dnešní doby a to museli hodně slevit ze svých představ. Přesto
zůstaly ideje hippies trvale známé a vcelku příznivě
přijímané, i když nenásledované.
Něco tak velkého se nepodařilo mladé generaci
před tím ani potom. Lze očekávat, že se něco podonmého
znovu vrátí, ale bude to asi trvat ještě dlouho, než se změní přístup k životu,
ideje a hodnoty celé civilizace, který se dnes spíše blíží té
funkcionalisticko-materialisticky borgské či
matrixové ze sci-fi filmů s přídechem pohanství a magie středo- a starověku.
Musela by se narodit zcela jiná generace.
1/ Tento svět je jedna
z nekonečna knih, které Bůh napsal o Sobě. Prostě každý svět je určitým
způsobem nastavená Hra, Líla, gamesa,
určená k Jeho sebepoznávání, projevu.
2/ Jen
v intenzivním duchovním vývoji mystiky je božská extáze a lidská bolest od
sebe tak blízko.
3/ Základním zákonem Všeho je – Všechny
archetypy v dosahu, prostě Bůh je Celek.
V podstatě budeme tyto body poznávat věčně, i
to je archetyp.
Znázornění meditace
videoklipem