Výprask od Sázavy
Sázavu
jsem sjel mockrát, už před třiceti lety jsem začínal, ale pak se rozhodl pro
dynamičtější windsurfing. Na Sázavě jsem dosud neskončil ve vodě, pokládal ji
za naprosto pohodovou. Ovšem včera měla trojnásobný průtok. To jsem ještě
nezažil, rozdíl je asi desetinásobný, a to ve všem.
Ráno mi
intuice řekla slovo Afur. Znám tu vesničku
v divokém, romantickém pohoří Anaga, kam mám namíříno. Vypadalo to ráno na déšť, ale ubezpečila mne, že
problém s ním nebude. Opravdu jen pršelo na cestě tam.
První
problémy vznikly v tom, že jsem cestou na Týnec třikrát zabloudil a měl na
sebe vztek. U vody bylo spousta lidí, ale úplná pohoda, voda klidná, místní jez
je legrace sama. Až do Brejlova to opravdu bylo
klidné. Jen jsem si všiml, že po roce už nezvládám moje nafukovací Safárko. Pádluji jako opilý ponocný. Několikrát jsem totiž
jel na nafukovacím dvojkajaku, a ten měl daleko vyšší
stabilitu, i směrovou. Safátko se musí stále hlídat.
V Brejlovém
jezu jsem bohužel jel za raftem naplněným dospělými a
několika pětiletými dětmi. Uvázli na něm a děti začaly ječet.
Proud mne
nahnal na ně, otřel jsem se bokem a převrátil. Vody bylo málo a tekla pomalu,
tak jsem hned nasedl a nadával si. Vyfoukl jsem sedačku pod sebou, abych
snížením těžiště zvýšil stabilitu. Pomohlo to.
Kaňov jako jediný jsem nesjel, je při téhle vodě děsný. Asi bych si tam
nemohl dát gáblík a koukat, jak někteří riskují život a neopatrně se přibližují
jezu. Pád do válce bych vidět nechtěl. Ale i ti, kdo sjeli šlajsnu, to snadné
neměli. Vlnoválec měl takovou sílu, že nafukovací dvojkajak zastavil a ohnul jako luk.
Ale pod
Krhanicemi to začalo. Nic takového jsem dosud neviděl. Nejhorší byly víc jak
metrové vlny, asi tři metry za sebou, bylo jich tak deset. Někdy se zlomily a
jedna mne skoro zastavila, v té vysoké rychlosti! Problém byl v tom,
že po třech či čtyřech vlnách byl kajak plný vody, bez špricdeky
to vážně nejde! Pak se skoro potopil, ztratil stabilitu a převrátil se.
Na pád do
vody jsem zcela zvyklý ze surfingu. Měl jsem vestu, boty i neoprén,
v tom problém nebyl. Spíš šlo o to udržet člun i pádlo v tom hrozně
divokém a rychlém proudu. Na nastoupení nešlo pomýšlet, jen splývat ve vodě.
Ovšem náraz do kamene, nebo do spousty vodáků kolem by nedopadl pro mě dobře.
Stejně jsem narážel do kamenů na dně a byly do slušné rány. Jednou mi dokonce
z lodi vypadl pytel, tak jsem musel držet i ten. Mokré bylo všecko,
naštěstí klíče od auta a peníze jsem měl v igeliťáku
v kapse u sebe. Musí být hrozné přijít o všecko a zůstat tam
v peřejích s holýma rukama.
Nejhorší
ale bylo, že jsem se při vypadávání chodidlem namotal na gumicuky
ve špici a byl tak omotán kolem člunu s nosem u vody. Sice mi tím pádem
neuplaval, ale příjemné to nebylo. Dalo dost práce se uvolnit. Až za velkým
balvanem jsem využil vracáku a nasedl. A to se stalo dvakrát za sebou! Při posledním pádu
jsem navíc ztratil neoprénovou botu a to byl větší
problém, než tři krvavé rány na ruce, ani nevím od čeho. Náraz holou nohou do
dna mohl skončit velkou tržnou ránou a co pak?Rozhodl jsem se plout jen do Žampachu. Určitě bych ve vodě skončil ještě párkrát a věděl
jsem už, že Safárko na tohle není vůbec vhodné. Tak
jsem opatrně projel slabšími peřejemi a přistál tam.
Samozřejmě
jsem se také cestou rozhlížel po vodě a bylo to moc zajímavé. Vodáci padali
dost. Viděl jsem i plovoucí bezprizorný barel a opuštěnou, asi poškozenou
potopenou kanoi. Kromě začátečníků tam bylo dost machrů, jen si s tím
hráli. Na vodu mohl kdokoliv, i totálně nezkušený a nevybavený. Snadno mohl
přijít o život. Splouvání divokých úseků bez zkušeností a vesty je pro
nesportovce pokusem o sebevraždu. Vůbec nevím, jak se potopená kánoe vytahuje
ze dna řeky v silném proudu. Můj nafukovací kajak měl výhodu, že se při
převrácení sám vyleje, stačí ho jen převrátit a
nasednout.
Překvapilo
mne množství dětí na raftech, viděl jsem i pár
tříletých. To je vážně riskantní, i když nají vesty. Náraz do balvanu
spolehlivě katapultuje všechny a ve vodě má každý co dělat sám se sebou. Na
jezu se rafty zarazily často. Dítě může proud
zatlačit pod větev, a utopí se i ve vestě.
Stejně to
stálo zato. Na windsurfu jsme mockrát dostali podobný
výprask, ale moc jsme se naučili. Bývalo víc větru, než jsme zvládli.