Transpersonální zážitky

Transpersonální zážitky jsou lákavé, ale zvědavci vůbec netuší, co je čeká. Sehnat skutečně autentické je problém. Ale dají se najít. Kupodivu si tam nikdo neláme hlavu se základními pojmy jako je set a setting, které rozhodují o tom, jaký zážitek bude. V této oblasti je ještě mnoho bílých míst...

Začátečník je při jejich čtení jistě udiven. A to netuší, že jejich prožitek je ještě daleko silnější. Ze zážitku si toho člověk velmi málo pamatuje. Hlavně už nemá rozšířené vědomí, které alespoň zčásti chápe to, co právě vnímá. Jde vlastně o nesdělitelnou a nezapamatovatelnou zkušenost. Kdo ji chce pochopit, musí ji sám prožít. Jeden zážitek naprosto nestačí. Pro základní orientaci je jich potřeba alespoň padesát.

 

Program transpersonální konference bývá zajímavý

„Mystická spiritualita jako spojovací článek světových náboženství

Moderní věk více než kdy dříve přináší potřebu mezináboženského dialogu. Vzájemná tolerance a porozumění mezi světovými náboženstvími jsou nezbytné pro to, aby lidstvo mohlo žít na Zemi v míru a harmonii. Z transpersonálního pohledu mají všechna náboženství v jádru mnoho společného – univerzální hledání, jež je kultivováno pomocí rozličných kulturních a historických forem. Transpersonální přístup se snaží čerpat z vhledů obsažených v mystických textech a z mystických praktik, jež jsou s nimi spojeny, a vydestilovat aspekty, jež jsou pro všechny tradice společné.

Objevování této sdílené spirituality vede k rozpoznání esenciální jednoty lidstva a přináší potenciál vzájemného respektu a ochrany života. S ohledem na důležitost mystických větví různých náboženství pro rozpoznání toho, co je nám v tomto smyslu společné, budou mluvčí tohoto tematického okruhu zkoumat význam mystických tradic pro budování mostů k vzájemnému porozumění, které v současnosti velice nutně potřebujeme.“

 

Psychologie a filozofie jsou dalšími spojovanými články směřujícími týmž směrem. Popsané záměry o sbližování různých náboženství jsou sice velmi pěkné, ale těžko realizovatelné. Pokusím se naznačit důvody.

Transpersonální zážitky byly u vzniku všech náboženství, ale později z mnoha důvodů ustoupily do pozadí. Doslova byly tabuizovány. Kdo dnes ví o zážitcích oficiálních Učitelů církve? Viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve

Vyznat se v tomto oboru znamená přijmout své nadvědomí, vyšší Já, tedy intuici, nebo jak říkají křesťané Ducha, jako svého Učitele. To On nám dává přednášky v transpersonálních zážitcích. Je potřeba se také naučit s tímto Učitelem kdykoliv komunikovat, říká se tomu např.channeling.

Výuka je dlouhá, běžně 20-30 let a dosti těžká, než se trochu zklidní. Několikahodinových zážitků je potřeba alespoň 250. Někdy jsou tak silné, že i ti nejodvážnější se třesou jako kvakeři. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvakeři S úžasem a ohromením vnímají, co je jim ukazováno. Že je Vše totálně Jinak, jakési superpodivné, superparadoxní, hypergeniální abstraktní Tajemství.

Je to zkrátka až moc silná káva. Nejtěžší výstupy, např. na Everest či K2, nemůže lézt každý. Proč by to v transpersonální oblasti mělo být jinak? Vždyť se nejedná pouze o objev nové země, ba ani kontinentu, či celého nového světa!

Nejde totiž o nic menšího, než o poznání nekonečna nekonečen světů. Projevu Inteligence, jež překonává lidskou o víc jak tisícinásobek! To rozhodně není pro každého. Většinu zájemců to brzo odradí, nebo skončí ve psychospirituální krizi. Temná noc duše je až moc temná a dlouhá, jak je popsáno v řadě knih.

Ostatně i v minulosti byla období intenzivních transpersonálních aktivit, zejména šedesátá a devadesátá léta. Přesto se nepodařilo situaci změnit. Toto poznání asi vždy zůstane jen v malém okruhu zasvěcených.

 Proces je nejen velmi dlouhý, ale i složitý. Co vše ho provází, a jaké jsou výsledky, je podrobně popsáno v této knize.

  

Recenze knihy Transpersonální myšlení ...

Ve sborníku Transpersonální myšlení v psychologii a psychoterapii : výbor textů, editoři Petr Winkler a Michael Vančura, vydáno v nakl.Triton roku 2016, jsou základní texty pro studium transpersonální psychologie. První část obsahuje teoretické základy.

Počátky tohoto oboru už byly v prvních desetiletích 20.století, ale hlavní rozvoj začal až po jeho polovině. Československo bylo už v té době v tomto oboru velmi aktivní a snaží se být i nyní.

Celosvětovými zákazy psychedelických látek však byly výzkumy dosti utlumeny. Známý experimentátor s LSD dr.Grof naštěstí oživil prastarou metodu holotropního dýchání a tím umožnil legální vstup do změněného stavu vědomí vedený odborníky. Po dekriminalizaci psychedelických látek byly výzkumy obnoveny, ale výsledky zatím odhalily jen už dávno objevené.

Problém tohoto oboru stále je týž, odpor laické i odborné veřejnosti. Sborník uvádí řadu případů, jak byly práce z transpersonální psychologie napadány klasickými psychology a psychiatry. I když byly jejich naivní argumenty vyvráceny, k změně postojů nedošlo. Dodnes nejsou přijímány, jak by bylo potřeba.

Sborník bohužel podrobně nerozebírá důvody. Hlavním je strach z nového a neznámého, které zpochybňuje všeobecně přijímané názory. Zkušenosti z transpersonálních zážitků jsou dokonce takové, že se cenzurují nejen v publikované práci, ale i u samotného autora. Také má velké problémy přijmout to, co zažil.

Z toho vzniká hlavní potíž této knihy, ba i celého transpersonálního hnutí. Mnohé zákonitosti jsou jistě známé, ale nelze je otevřeně publikovat. Tak silný odpor všech by způsobily, rovněž by se přišlo o finanční podporu. Jsou vlastně tabuizovány.

Proto se v publikaci nedočteme odpovědi na základní otázky: Co je to vlastně za stav, jak vzniká, jak se řídí a kdo vlastně, a proč, nám ty zážitky vytváří. O setu a settingu se tu bohužel také podrobněji nepíše, ač jsou to základní pojmy již desetiletí známé.

Chybí i souvislosti s jinými technikami jako je hypnóza, výzkum nevědomí, výcvik channelingu, i s náboženskými zážitky atd. Mystika je tu sice dosti používaným slovem, ale konkrétně se o ní nedozvíme téměř nic. Rovněž ne o vysoké filozofii, která bývá obsahem prožitků v rozšířeném vědomí.

Mluví se tu hodně o psychospirituální krizi. Přínosem je její rozdělení podle toho, jak se projevuje. Naskýtá se však otázka, proč tyto problémy nazývat krizemi. Je to práce jako každá jiná. Přináší problémy, ale jen malá část z nich by se dala naznat krizí. Je to prostě proces nevědomí, které si na každého vybere způsob, jaký uzná za nejlepší.

Znát strukturu vědomí a nevědomí s jejich vztahy je základem psychologie. Zejména té transpersonální. O tom tu také mnoho není. Nemluví se tu o rozdělení podle kvality nevědomí, jež se v zážitcích projevuje, tj.od primitivního šílenství až po nadgenialitu. Chybí tu zmínka, že tyto zážitky se vždy využívaly a využívají pro tvorbu, protože při vhodném řízení aktivují intuici.

A hlavně, jak je možné transpersonálními metodami ovlivnit, zdokonalit život člověka a do jaké míry. O tom se ví nejméně, ač je to nejdůležitější. Není to hypertrofie ega, protože ego jen naplno přijímá intuici s jejími kvalitami. Není o ani pseudo-esoterický směr, proti kterým se publikace vymezuje, protože právě o tomto hovořili velcí učitelé lidstva, kteří jsou v knize často uváděni.

V druhé části knihy jsou konkrétní kasuistiky. Bohužel jen takové, které jsou na pomezí klasických psychóz a závislostí, žádný se netýká odborné praxe v transpersonálních stavech.

Je ale možno konstatovat, že dát začátečníkům do ruky kompletní informace o transpersonálních procesech by bylo kontraproduktivní. Určitě by je znervóznily, ba mnohé i odradily. Až samotný zážitek má hodnotu, je-li správně naveden a přijat. Nevadí, že se mnohé zprvu nepochopí, nepřijme či potlačí. I zde je opakování matkou moudrosti.

  

Božský ponor

Již mnoho let mluvím o tzv.ponoru, ale z debat se nezdá, že by čtenáři pochopili oč jde, ač je to zcela zásadní pojem, vlastně jádro duchovnosti, Poznání a Osvícení. To, že mystik zažívá v meditacích Boha, je známé, ale že se to projevuje hlavně Jeho pocity, se už kupodivu neví.

Jsou to pocity mystika v meditacích, později i mimo ně, ale nejsou to nám známé lidské pocity, ale částečně Boha. Nejsou totiž nikdy tak silné jako Jeho, proto se uvádějí v procentech. Ne vždy je ponor s dějem, kde se mystikovi vysvětluje božská Filozofie, tedy Poznání.

Mystika neznamená být Bohem, ale soužití s Ním jako s Učitelem. Mystik ví, že to není jeho pocit, ale že je Bohu věčně podřízen a za svou práci je Jím odměněn Jeho pocitem.

Je tedy darem Boha, hlavním charismatem, protože pocit je hlavním symbolem entity. V tomto pocitu je Věčnost, Dokonalost i Nekonečnost a mnoho dalších atributů Boha. I inteligence, jež je silně zvýšená.

Mít tento pocit znamená, že jsme přijali Boha a Bůh nás. Kdo tento pocit nezažil, nemůže o Bohu nic vědět z osobní zkušenosti. V bibli se o něm mluví jako o vytržení ducha, zažili ho všichni apoštolové o letnicích i Učitelé církve. Je to konec dominance ega, protože tímto pocitem vládne mystikovi sám Bůh.

  

Zesílení intuice pomocí channelingu a transpersonálních zážitků

Naše stránky obsahují desítky podrobných článků o tom co děláme, ale napadlo mne o tom napsat velmi stručnou souhrnnou informaci:

 Po zkušenostech s různými církvemi jsem před 25 lety začal s holotropním dýcháním. Zde jsem měl první zážitky ze transpersonálních sfér, jež silně překračovaly mé intelektové schopnosti.

 Metodu jsem zdokonalil a rozvinul, protože jsem v tu dobu začal i s hypnotickými regresemi, progresemi a s channelingem.

Channeling je komunikace s vyššími úrovněmi vědomí, tedy intuicí. Odedávna ji dělají šamané, proroci a zasvěcenci. Na webu je o něm spousta kurzů a knih.

Po letech praxe a přednášek se vytvořila skupinka přátel. Společně jsme přešli na vyšší úroveň channelingu. Pomocí mikrodávek psychedelik jsme se dostali od verbální komunikace s intuicí k návštěvám Jeho hypergeniálního světa.

Tam nám vysvětluje filozofické základy světa pomocí Jeho úžasných, vševyjadřujících pocitů a vizí. To se v literatuře označuje i jako mystika.

Po mnoha letech praxe naše intuice podstatně zesílila, máme částečně i Její pocity. Je to dost těžká práce, vlastně studium. Ale stojí to za to...

  

Přednášky o mystice

Mystické zážitky jsou pro tak převratné, tak se liší od všeobecně přijímaných zkušeností a představ, že hovořit o nich narazí na silný zjevný i skrytý odpor. Dokonce i u těch, kteří tento zážitek sami měli, ale nepřijali ho, tak to jimi otřáslo!

Snaží se ho vytěsnit a tabuizovat. Jsou přijatelné jen obecné informace i dějinách mystiky, o zážitcích poznání Boha, jež byly u zrodu každého náboženství. Je možné hovořit jen o Bohu popsaným ve svatých knihách, který se raději chápe jako neživý mýtus. Nic, co by se dalo zažít dnes. Je to tabu.

Nechtějí to a je chybou jim cokoliv vnucovat. Tak tomu bylo vždy. Situace se bohužel ani v budoucnu nemůže nijak změnit. Mystika je zkrátka věčná ezoterika pro několik zasvěcenců.

Tzv.mystiků bude vždy dost, i jejich knih, ale to je pouhá popularizace, náhražka, jež se zdaleka vyhne všemu, co by lidé nechtěli slyšet. Skutečnou mystiku nelze učit, dokonce ani o ní přednášet...

  Pro další odkazy