V roce 1992 jsem měl za sebou deset let duchovní praxe, jež mi
nepřinesla očekávané výsledky. Prošel jsem kdeco, ale byl jsem nespokojen. Na
papíře všechno vypadalo vábně, ale ta realizace! Moje meditace nestály za nic,
jen mrtvé skoro ticho. Docházel jsem k jistému známému jogínovi, ale ani u
něj jsem nezažil nic zajímavého. I u něj to byla spíše póza. Po třech letech
jsem odešel a začal jsem se věnovat dílu Jiddu Krišnamurtiho (1895-1986) jehož místy kacířské duchovní
myšlenky mě nadchly. Vyložily mi, co jsem již tušil. Po několika letech práce i
přednášek jsem však zjistil, že jsem opět tam, kde jsem byl. Řeči to byly
pěkné, ale výsledky se opět nedostavily mě ani jiným. Jeho propagovaná cesta,
kterou neprošel ani on sám, je prostě neprůchodná.
Začal jsem se shánět po prožitkových procesech, neboť donekonečna
opakované these, že slovy se k Pravdě nelze dostat, nikam nevedly, byly to zase
jen slova. Do ruky se mi dostala kniha dr.Grofa
Tajemství sebepoznání, jež mne oslovila podivnými procesy ve změněném stavu
vědomí navozeném holotropním dýcháním. Již před několika lety jsem zkoušel
autogenní trénink, ale nešlo mi to. Dokonce ani proutkařství mi nefungovalo,
takže jsem si začal připadat jako neumětel.
Měl jsem od počátku výhrady k rozdělení zážitků do matric, ale
rozhodl jsem se metodu, už před tisíciletími používaou
v Tibetu i jinde, vyzkoušet v praxi. Naštěstí jsem se dostal
k Mgr.Vančurovi, který je výborný šaman.
Konalo se to u psychiatrické klinice na Karlově náměstí. Nejprve jsme
nosili zvukovou aparaturu. Hudba se poslouchala hodně nahlas, to byla velká
změna oproti dřívějším meditacím v tichu. Polovina z nás dýchala,
polovina jen u nich seděla, odpoledne jsme se vyměnili. Každý prožíval něco
jiného, jeden malíř viděl obrazy, ale moc se mu nelíbily. Extatické božské
zážitky měl jen jeden či dva. Byly k vidění i zvláštní výjevy, dokonce i
kopulativní pohyby. Křiku bylo dost, ale vzájemně jsme se nerušili, jen
rozhovor byl při dýchání vnímán jako něco nemístného. Večer všichni kreslili,
co zažili a popisovali to ostatním.
Mnozí byli se zážitky nespokojeni. Jeden se chtěl dozvědět, kdy už mu
konečně přestane životní smůla, ale ač dýchal jak mohl, nic se nedělo. To je
velká slabina holotropního dýchání. Dvě dívky řekly, že se cítí ještě hůře než
dřív, a mají chuť nás všechny povraždit. Vypadaly na to. Vančura si vše
zapisoval a nic nekomentoval, ač by měl. Tak se totiž ozývaly jejich potlačené
démonické archetypy. Pro takové lidi dýchání není ani vhodné, může jim způsobit
příliš temnou noc duše odblokováním.
Organizátory zajímalo jen to, zda nejsme psychotičtí, ale o výklad toho,
co nás čeká a co to vlastně je, se nekonal. Setting
je pro ně věcí zcela neznámou, naopak se doporučuje se zříci jakýchkoliv
zásahů, což je chyba. Zážitek pak může přivolat náhodná myšlenka. Výběr hudby
však také působí jako setting. Set, tedy informace o
metodě, měl každý jen slabé. Kdo co vyčetl, či se doslechl. Dr.Grof si libuje v popisu matric, ale když si je všechny
srovnáte, zjistíte, že dohromady obsahují vlastně všechny prožitky jež
existují. Nakonec to asi lidem vyhovuje, příliš mnoho informací by je lekalo.
Zajímavé ale bylo, jak jsme se sblížili. Večer se zdálo, jako bychom se
znali již dlouho. Jedna dívka s křikem odběhla, Vančura za ní klidně šel,
proces se jí prostě znovu spustil. Upozornil nás, že kdyby se s námi
později něco takového dělo, máme jet za ním, protože normální lékaři nevědí jak
na to reagovat.
Já jsem dýchal jako o život, nic příjemného to nebylo. Prsty rukou mě
šly do křeče. Vančura je pořádně zmáčkl, aby ji zesílil. To je princip této
psychoterapie. Postupně se uvolnila. Po dlouhé době jako bych omdlel. Najednou
vidím jakýsi koberec s jednoduchými motivy. Konečně! Začal jsem dýchat
jako o život a obraz, kterému jsem vůbec nerozuměl, ač jsem na něj upřeně
zíral, se rozplynul. Dýchal jsem dál a znovu jako bych omdlel a zase viděl
obraz. Byl mnohem složitější. Zase jsem reagoval stejně a opět zmizel.
Přemýšlel jsem, co mi to chtělo říci a zašel s tím i za Mgr.Vančurou.
Shodli jsme se na tom, že to byly mandaly jež mi
naznačovaly můj chybný přístup. Přílišná křečovitost, kterou jsem poznal i
v jiných aktivitách, mi cestu spíš blokovala. Složitá mandala
byla ukázkou delší cesty k cíli.
Po několika měsících jsem tam zašel znovu. Už se mi nepodařilo nic
vidět, ale stala se další nová nezvyklá věc. Zastavily se mi myšlenky, pak se
pomalu rozeběhly a byly nějaké jiné, cizí, hodně kvalitní. Nebyly z mého
myšlení, ale z vyššího Já. První pořádná meditace! Pak jsem to zkoušel i
doma, ale kromě křečí jsem se nikam nedostal.
I tak to mělo cenu, připravilo mě to na další zážitky. O rok později
jsem začal s channelingem o kterém jsem se
dozvěděl právě z knihy dr.Grofa, ačkoliv tuto
metodu komunikace s božskými silami podrobně nepopisuje. Tři roky na to přišla
moje první meditace channelingové mystiky, kde již
nebylo pochyb, že prožívám božské. Naučilo mne dosud nepopsanou metodu
komunikace. Nazval jsem ji Věčný tanec nadvědomí. Určitá podobnost je tu i s
vyšším stupněm autogenního tréninku.
Jak to s odstupem mnoha let pozoruji, zdokonalil jsem vlastně Grofovu metodu. Hlavně tím, že je v ní kontakt s božskými
silami, jež prožitky vysvětlují i řídí a to jak před procesem, během něj i po
něm, takže informovanost je dokonalá.
Vím, že nestačí jít jednou na dýchání, ani mít jen jedinou meditaci.
Musí se jednat o mnohaletý proces s desítkami několikahodinových zážitků. Ty pak
vlastně trvají neustále ač slaběji. Dokážou značně proměnit člověka, jsou
vlastně intenzivní psychoterapií, transformací osobnosti. Samozřejmě souvisí s
náboženstvím a mystikou, dokonce i filozofií. Tak pracovalo mnoho význačných
osobností v dějinách. Celý proces ukazuje, že vždy přichází to, čemu jsme
otevřeni a co k nám patří. Je zbytečné si stěžovat na nezdary a nepřízeň
osudu.
Pravidelná meditace je nezbytná součást duchovního vývoje nejen proto,
že ho silně urychluje, ale i pro obecné pravidlo Života – mít všechny archetypy
na dosah, tedy i božské.
Termín si zasvěcenec dohodne s
nadvědomím někdy i dlouho dopředu. Někdy je mu výslovně doporučena.
Nejčastěji bývá každý měsíc. Musí
mít pro ni dostatek prostoru a energie i správný vnitřní stav. Několik
dní se mu shromažďuje energie, nesmí s ní plýtvat
a má jí málo.
V přípravě je nutná vnitřní i vnější očista připomínající rituál. Podrobnosti mu sdělí, např.
nemá před ní jíst maso ani mléčné výrobky. Zasvěcenec nikdy
neví, jaká meditace ho čeká, ani to nemá ovlivňovat.
Jen může tušit, že bude
podobná poslední, protože přicházejí v sériích. Když se na začátku zesílí pocit božského a objevují schopnosti, bude
pravděpodobně extatická. Když se před ní zesílí strach a vznikne tupost, bude
spíše tísnivá.
I několik hodin před ní
božské mění strukturu vědomí, aby v ní byly
ty části, jež chce oslovit a upravuje jejich aktivitu podle
Své potřeby. Meditaci může
zahájit jednoduchý rituál na přivolání Boha, nebo alespoň
modlitba. Symbol, i když nedokonalý, je lepší než pouhá slova
či myšlenky. Pokud nadvědomí souhlasí a příprava se provede správně, je jisté, že se podaří
poznat božské. Před meditací někdy bývá i silnější
únava, jež není na překážku, protože rychle mizí.
Channelingová mystika nemá zvláštní
pozici. Zpočátku se medituje většinou vleže na zádech, později i jako křesťané či muslimové. Je možné i sedět při meditaci. Ruce ani nohy nesmějí být
překříženy, ani se nemají dotýkat, je to symbol bloku vůči božskému
a nerespektování dualit. Jako stimulátor (setting) se vždy používá duchovní hudba, jíž je božské
oslovováno. Musí být dobře vybrána,
nejlépe ve spolupráci s nadvědomím. Hudba se poslouchá nahlas, basy se
zesilují.
Kdo má z náhlého náběhu neznámého božského strach, může začít channelingovým rozhovorem, pak prokládaný Tichem Působení.
Intenzitu meditace lze nastavit v určitých mezích i přáním.
Není nutné meditovat o samotě.
Vliv společné meditace je v celkovém zesílení procesů. Každý prožívá jiné
božské síly a jiné procesy, přesto vzniká určitý sjednocující proud
s výměnou božských pocitů. Proto by se zasvěcenci pro společnou meditaci
měli vybírat podle rad božských sil, je důležité určité vyvážení sil. Zesiluje
se i propojení a vzájemný vhled.
Určitou možností výuky meditace a odstranění obav z ní je i
asistence zkušeného zasvěcence u začínajícího. Ten může sugescí pomoci
navodit změněný stav vědomí a vyzvat ho k zavolání božské síly a požádat
Ji o vstup do Království nebeského. Slouží i jako pojistka proti sebeklamu a
nevědomého sklonu utéci z procesu.
Při nižší sugestibilitě a vnímavosti se může použít holotropní dýchání, psychowalkman, trochu alkoholu jako při Večeři Páně, nebo mikrodávky katalyzátoru změněného stavu vědomí na
prohloubení a prodloužení meditace obdobné sómě
zmiňované v indických mystických eposech – Rgvédách.
V zasvěceneckých eleuzínských mysteriích v
starobylém Řecku i jinde se aktivovaly tyto procesy pomocí přírodních látek. Mikrodávka stačí, zejména po určité praxi, protože jsou hlavně
symbolem.
Je vhodné zavřít či zakrýt oči a
stáhnout rolety, aby se omezilo rušení
okolními vlivy. Jak říkal už Krišnamurti, není metoda
meditace. Prostě jako být v božském divadle či kině. Nechat se vtáhnout se
do Jejich dějů a pocitů. Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl, protože by
se zablokoval. Jen vnímá hudbu jako hlas Boha, proti kterému jsou myšlenky
nedůležité. Samy se zastaví, když To vidí a cítí… Na harmonizaci je vhodné si
dávat sugesce - vysměji se z mému stresu, či si uvědomí, že božské síly
zvládnou všechny mé problémy.
Počátek meditace je charakteristický
tím, že okamžitě mizí únava i bolesti. Pak nastává rozšiřování vědomí, tj.
otevření Brány vnímání, což je VŽDY charakteristické úžasem zbytku myšlení nad objevováním
se neznámých, naléhavých a dokonalých hlubokých božských pocitů, vizí i
myšlenek. Náběh rozšířeného vědomí se projevuje zvláštním pálením na hrudi
(mystický oheň) a změnou pocitu, to popisují i všechna Písma.
Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí.
Zasvěcenec se stává jí a ponořuje do Hyperprostoru Absolutna. Opět prožívá vždy
znovu zapomenutý, nepopsatelný božský pocit posvátné svatosti i zapomenuté
obsahy minulých meditací. Zasvěcenec poznává božskou Hru, Její tanec Věčností.
Zcela klidné meditace jsou vzácné, jen u některých se na chvíli snižuje
aktivita božského.
V meditaci má zasvěcenec
schopnosti vnímání a chápání toho, co je mu umožněno. Je nekonečná variabilita
možných obrazodějopocitů, vytvořených božskými silami
pro okamžitou potřebu meditujícího.
Charakterizují ji až “hmatatelné”
atributy – tajuplná Dokonalost, Nekonečnost a Věčnost s
intenzitou úměrnou božské dimenzi a hloubce ponoru do Ní. Poznání, že je
vlastně hříčkou Boha, zlomkem Jeho
Stvoření, Jeho pocitu, skrze něj si Bůh hraje. Poznává, že není pánem svého
pocitu. Kdo dává pocity, ten rozhoduje. U extrémních procesů je typický vzestup
síly kundalíny. Může nabíhat i bleskově. Žhavá
energie prochází zejména páteří a způsobuje i znecitlivění částí těla.
Zasvěcenec vnímá i tři hlavní vjemy:
1. ponor, tj. téměř nepopsatelné
naplnění mystickým, extaticko-tísnivo-neutráním božským pocitem.
2. vize reálných či abstraktních dějů, tj.
proudy archetypů tj. informací v božském “jazyce”.
3. myšlenkový komentář.
Pocity, vize a myšlenky mají ekvivalentní význam.
Většinou ho symbolizuje i hudba, ale může se projevit i jiná vůle Boha. Pak na
stejnou hudbu jsou i totálně odlišné procesy.
Ponor bývá 35 až 80 procent, kdy
jeho tělo již jakoby hoří božským Ohněm křtu. Lze ho zesílit správným
nastavením k meditaci pohyby rukou, energií v těle i v rytmu hudby, procházením
vizemi i pocity a jejich dokonalejším prožíváním. Někdy se zvýší jen přáním
zasvěcence. Chybná reakce, myšlenka či fyzická činnost ho na chvíli sníží. Když
božské síly ponor nechtějí dát, nelze ho získat, ale toto snažení upevňuje
sklony k mystice, ačkoliv je to projev křečovitosti.
Styl vizí závisí na tom, na jaký režim se božská síla přepne. Zda na
reálné děje či na jejich symboly (archetypy), tj. ohnivý keř vířivých fraktálů. Často má několik vizí za sebou stejný či podobný
význam. Prožitím pocitu či vize je intuicí pochopí a pak může toto Poznání
nepřesně přeložit do myšlenek. Nemá se o to příliš pokoušet, je tu vždy jistá
nedefinovatelnost.
Dochází i ke vtisku Poznání do myšlení. Najednou se v něm objeví něco,
co nikdo neřekl a je jasné, že to není výsledek přemýšlení. Zejména je chyba si
myšlenky chtít opakováním zapamatovat. Božská síla ho za to trestá bolestivým
pocitem. Stahuje i snaha jakkoliv vyjádřit svůj stav. Nejlépe je se stát
součástí procesu tak, že už není ani vnímající, ani zkušenost, jen Bytí.
Překážet Mu co nejméně.
Během meditace se pocity většinou rychle mění. Těžko může
zasvěcenec rozhodnout, zda jsou to jeho
reakce na
děj, nebo mu pocity mění
samo božské. Většinou je to jejich kombinace,
ale hlavní slovo má božské vědomí.
Při meditaci lze provádět
jednoduché úkony jako spustit magnetofon,
nasadit sluchátka apod. Proud vizí a pocitů se jen na chvilku zeslábne.
Správný přístup k meditaci je
výsledkem dlouhého vývoje aktivní odevzdanosti. Důležité je nelekat se
božského, to je hlavní problém začátečníků. Někteří se bojí i na krátkou dobu
opustit známý psychický svět a přenechat božským silám prostor k rozhodování.
Projevuje se to až nevolností. Ještě větší strach mají z mnohahodinového
opuštění známého světa. Panicky se bojí, že se už nevrátí. Meditace je tedy i o
překonávání strachu z Boha.
Meditaci vede určitá božská síla, často vedená ještě vyšší,
nebo se střídají. Proto obsahuje procesy různého druhu. Je alespoň z dimenze
4,5 – 4,8 vnější či vnitřní hierarchie. Myšlení je v meditaci slabě aktivní,
někdy ji křečovitě narušuje. Může prožívat destabilitu,
pokud se dozví či pochopí něco ohromujícího. Chce vše vysvětlit, i když ví, že
tomu nemůže úplně rozumět. Může klást otázky, ale odpovědi dostane jen na to,
co se právě probírá. V ponorech nad 55 procent už nemůže aktivně myslet,
protože je myšlení již vytlačeno z vědomí. Meditace může mít i formu rozhovoru
spodních dimenzí s Horními, aby se zharmonizovaly vzájemné vztahy.
Vnímavost a síla prožitků je mnohonásobně větší než v komunikaci.
Podobně jako karma meditace zesiluje vše, i křeče, aby se lépe rozpoznaly a
léčily. Tím, že božské vytváří v meditaci příjemné a nepříjemné pocity,
intenzivně usměrňuje zasvěcencovy sklony. Může dojít i ke sporu, kdy se střed
vědomí nechápe či nelíbí proces Vršku.
Ten mu buď problém vysvětlí, nebo ne.
Podle Principu podobnosti se při
meditaci v božském světě odrážejí chyby, jež zasvěcenec nechce opustit v běžném
životě (nedostatek lásky, opuštěnost, nechuť k životu apod.). Bolest a destabilita ho má přivést k poznání problému a k
nápravě. Podobní zasvěcenci mají podobné meditace.
V psychoterapiích mu sugestivně
božské síly promlouvají do duše a současně vysvětlované děje či vlastní chyby
prožívá v pocitech i vizích z Jejich perspektivy, a tak dokonale vnímá své
disharmonie. Pro silnější výchovný efekt používají princip zesílení a
kontrastu. Pokud v meditaci vnímá Věčnost tísnivě, znamená to, že ji
nepřijímá jak má. Úplným prožitím nepříjemného pocitu se chybné vazby postupně
uvolní, podobně jako při auditingu či hypnotické
regresi.
V období prvních meditací zapojuje nadvědomí kvalitnější části
osobnosti, aby bylo božské lépe přijato. Po určité praxi přidává i méně
kvalitnější části psychiky, aby se také proměnily, což způsobuje větší zatížení
tísní a zhoršení přijímání božského. Je za tím velká setrvačnost zvyků
nerozvinutých částí.
V meditaci ego nakrátko neexistuje, protože božskému vytvoří prostor
k projevu, jenž dokonale využije. Zpočátku způsobuje nejistotu až strach z
neznáma. Myšlení se vzdává dosud dominantního postavení a nestačí se divit.
Božské však může i samo prolomit bariéru ega.
Nelze si však vytvářet definitivní
závěry z jedné či několika meditace ať by byly jakékoliv. Meditace je vždy
jiná než svět bohů, božstev a Boha. Nemají Tam lidský spodek, který
v meditaci způsobuje problémy. Je to proces přizpůsobený transformační
energii, zejména tísnivé. Je proto nutné se neukvapovat v prvotních
názorech, protože bývají velmi naivní.
Extrémně rozšířené vědomí vnímá spodními, středními i
Horními částmi, ale spodek i trochu střed málo rozumí projevům Vršku a Ten se
na ně dívá s nadhledem. Buď je Jeho přednáška těžce přeložitelná do slov, či je
něco pouze úmyslně naznačeno. Může se pochopit jen určitá
rovina významu a vyšší jen v náznaku. Pokud má zasvěcenec malou snahu či
nechuť vnímat, co je mu naznačeno,
nedozví se podrobnosti podobně jako v komunikaci. Vztahy to jsou opravdu zvláštní,
protože různých částí bývá v meditaci více. V některých meditacích se má vyjádřit k zaměření
dalšího duchovního vývoje. Může se dozvědět i náznaky o své budoucnosti.
Pocit ohromení je jako jízda na
horské dráze. Vysvětlení jevů mizí v abstraktních světech za světem. Zdá
se mu často zcela nemožné přijmout a zvládnout neuchopitelnou Jinakost Boha.
Zbytečně se také bojí, že se z meditace už nedostane a ztratí se
v nekonečnu Nekonečen, kde pro něj není nic známé. Cesta je však bezpečně
schůdná.
Některé formy abstraktnosti Boha jsou obtížně
přijímány. Zasvěcenec
musí vzít Boha a Jeho výuku
takovou, jaká je, nechat se Jím
vést a odevzdat
se Mu. Má si uvědomit, že strach a všechny
problémy jsou vlastně zbytečné. Myšlení bude mít své
místo v rozšířeném vědomí. Božské ho ve všech směrech
převyšuje a ví, jak na něj. Je potřeba Mu děkovat, prožívat plně extázi, tíseň
i bolest, procházet jimi, neslézat a neutíkat z kříže. I bolestivé
proměňuje. Je to někdy
porod, viz biblické podobenství Ježíše.
Zasvěcenec prožije daleko víc, než
si zapamatuje či při ní zapíše, protože většinu zapomene. Co je nám totiž
nedostupné, je pro Ně směšně triviální. Kde my končíme, Oni začínají. Psaním vypadává z vnímavého stavu a přestává
poznané chápat, ale části psychiky se prožitím již ovlivnily. Nelze také
překládat Jejich “pocity” do slov bez porušení významu. Božské některé postřehy
nedovolí napsat, protože jsou pro myšlení ezoterické.
Také zbytek myšlení některé informace potlačí, protože je nechce vědět. Má
totiž skrytý hlubinný strach z Boha. Je Jiný než přání a názory ega o Něm.
Ke konci meditace klesá aktivita božského, často je příjemnější.
Zasvěcenec z meditace vystupuje na pokyn nadvědomí a vnímá pokles dynamického
božského pocitu i schopností. Trvají několik hodin, někdy i více, dokonce s
přestávkami. Lze požádat o jejich prodloužení. Usnutí je někdy ukončuje, ale
často přejdou do velmi živého meditačního snu.
Po ohromujících meditacích vzniká přehlcenost a destabilita prožitým
a tíseň z návratu z božského. Může pak požádat nadvědomí o
nadiktování průběhu meditace, nebo si nahrát při výstupu z meditace některé
myšlenky, než rychle mizí, jak se rozšířené vědomí rozplývá. Může opakovaně
požádat o oživení zapomenutých částí. Čtení záznamů do určité míry zvyšuje její
význam a je i vodítkem pro druhé.
Po meditaci nastává únava úměrná hloubce ponoru, délce meditace i
dimenzi božské síly. I o ní rozhoduje nadvědomí. Důvod je v porušení Principu podobnosti. Zasvěcenec pobýval v Čistotě, jež byla mnohonásobně
vyšší než jeho. Meditace je rovněž náročná duchovní transformace do vyšší vibrace a únava je symbolem této intenzivní duchovní práce. Vznikají i několikadenní poruchy spánku.
Po tísnivých meditacích nějakou dobu trvá, než
naběhnou původní schopnosti i energie. Připomíná to pooperační stav. První
týden je nejvíce náročný. I za tím je intenzivní transformační proces. Po
několika desítkách meditací už procesy zcela nekončí, jen se zeslabují.
V jiných kapitolách duchovního rozvoje doznívání meditace trvá několik dní
s vyššími schopnostmi a postupně sílící únavou.
Úroveň zvládnutí meditace se zasvěcenci projevuje ve snových symbolech.
Ty musí spolu s vlastními poznatky zpracovat a zkonzultovat, aby se z ní co
nejvíce poučil a poznal, co mu dělá starosti či bolesti, kde a proč reagoval
chybně nebo křečovitě, co nechtěl přijmout a čeho se zbytečně bál.
I když se meditace nezvládne, nevadí, to se spraví. Stresovat se je
chybná křeč. Co se nepochopí hned, pochopí se příště. Chce to nespěchat, i když
odkrytý horizont je tak široký… Vždy má velký transformační přínos. V nevědomí
se vytvářejí pevnější vazby k božskému, což způsobuje zlepšení všech schopností
i přístupu k duchovnosti. Meditace mají svůj vývoj odpovídající etapám
mystického procesu. Dlouholetá zkušenost má i zde obrovský význam.
Párová psychoterapie
Channelingová párová psychoterapie je součástí božských her a
připomíná práci chirurga, který najde zánět v těle. Nepodá utišující léky
velkých slov, ale řízne do živého a vymačká hnis. Pak jen pozoruje, zda se rána
správně hojí, jinak by musel udělat další řez. Terapie je bolestivá, ale
účinná. Stejný efekt by měly životní zkoušky. Bývají však dlouhodobé a často
trpké.
Pouze zkušení zasvěcenci nepotřebují dohled třetí osoby, jako je
instruktor channelingu. Postup je takový, že si
sednou proti sobě a dají si vzájemně dlaně k sobě, aby se energeticky
propojili. Dohodnou se na úkolu, například vyřešení vzájemných problémů z
tohoto, minulých, či budoucích životů. Hledí si do očí a sestoupí do změněného
stavu vědomí. Proces může urychlit vhodná meditační hudba. Ta však neumožňuje
změny duševních procesů podle potřeby. Zrychlené dýchání tuto nevýhodu nemá.
Tím se tato metoda přibližuje holotropnímu dýchání.
Terapeutický proces řídí nadvědomí.
Obsahuje vize z problémů soužití, objevují se emoce, bolesti a myšlenky, které
vztah doprovázely a nadvědomí na ně dává náhled. Vzájemné vztahy se tak mohou
rychle vykrystalizovat a uvolnit skryté sklony. Podobně jako u hypnotické
psychoterapie bývá proces dramatický, metoda totiž umožňuje hlubší změněný stav
vědomí. Na závěr si oba sdělují své zážitky i postřehy a snaží se postoupit v
dořešení problému. V literatuře není tato metoda dostatečně popsaná, ačkoliv je
velmi účinná. Dokazuje, že máme mnoho skrytých problémů, které bez očistění
zůstávají a škodí harmonickému rozvoji. Variantou této metody je případ, kdy
jeden z páru - instruktor nebo inspektor channelingu
- působí jako zrcadlo a zesilovač terapeutických procesů druhého. Nedává
sugesce ani nemusí mít vize, jen nechá probíhat proces a sám je také ve
změněném stavu vědomí. Podmínkou je, aby byl vnitřně očištěn a nezanášel do
terapie vlastní problémy. Zasvěcenci se pak mohou vystřídat při použití
klasické hypnózy či psychoterapii nadvědomím nebo je kombinují. Kvalitní
sugesce mohou dávat tím, že se napojí na Mistra či nadvědomí a dávají jejich.
Velmi účinná je kombinace doteků, masáže a hypnózy, která má řadu variant od bodyworku holotropního dýchání až po tantru.
O terapii se mohou předem telepaticky dohodnout s nadvědomím druhého. V další
magické variantě pracuje zasvěcenec sám
s Mistrem nebo s nadvědomím vyššího stupně, které si přivolá.
Pozn. k článku: Že by blýskání na
lepší časy psychologie?
Článek o lysohlávkách
přiznává základní neznalost. Přitom se jedná o procesy, která jsou staré jako
lidstvo samo.
I v běžné literatuře o hypnózách se
píše, že některé látky mají silné hypnabilní účinky.
Klienti se snáze dostanou do hlubokých stavů změněného vědomí, také
označovaného jako tranz. Přesto si tuto spojitost
neuvědomuje ani autor článku, ani odborníci zabývající se drogami. Co hypnózu
hlavně ovlivňuje?
Základními kameny hypnózy je setting, tedy sugesce. Tedy jasně říci kam chci jít, kam se
nasměruji. Stačí jen mlhavě tušit, že houba způsobuje mystické zážitky a ony se
opravdu budou dít. Podobný účel má i běžná hypnóza, holotropní dýchání, tranzovní tance, pobyt ve flotačním tanku atd. To
vysvětluje fakt, že i v kontrolní skupině se někteří do mystického zážitku
dostali. Rovněž to vysvětluje tzv.flashback, tedy
nečekaný opakovaný prožitek i o několik měsíců později, když aktivní látka je
již dávno pryč.
Autor nechápe, proč se někteří
dostali do deprese. Přitom je psychoterapeutům dokonale známo, že se jim odkryl
a zesílil jejich problém a ten se léčil, podobně jako u každé psychoterapie.
Tyto látky opravdu nepatří do ruky
laikům, mohou se o zážitky pořádně popálit. Pro vybrané jedince mohou mít však
zásadní význam. I lezení na Himaláje však není pro každého…
Pravdu má i psychiatr Herbert Kleber. Člověk tak z
nadvědomí může získat fakta a zkušenosti, které se nepřipravenému a nevhodnému
jedinci nemusí líbit. Neznalost je tak sladká… V šedesátých letech byly tyto a
podobné látky velmi často zkoumány psychology a filozofy. A výsledek? Již
několik desítek let je tento obor tabu a i ti, kteří byli těmito zážitky
oslněni, na ně později rádi zapomněli.
Historie
mystického channelingu
O výzkum channelingu se zasloužili
vědci zkoumající spiritistické jevy v
druhé polovině 19. stol. (Flammarion, Kardec). Dr.Kautz, který zkoumal jeho možnosti v Centru pro aplikovanou intuici v San Francisku a je autorem několika monografií. Prokázal, že média
dávají informace, která nikdy neměla a ani je nemohla zjistit běžnými prostředky.
Jeho pojetí channelingu se však podstatně liší, protože neklade hlavní důraz na mystiku a
duchovní rozvoj, ale na kvalitu
informací ze všech oborů.
Channeling není ničím novým, ani tajemným, protože ho nevědomě,
ale někdy i vědomě používá každý, když
chce vyřešit obtížnou otázku pomocí
intuice. Někdo tomu říká vnitřní hlas či invence. Svědomí je nižší částí
intuice. Znají ho zejména umělci, vědci, senzibilové, léčitelé i mágové. Jde v podstatě o to, uvolnit
tvořivou intuici, kterou mají umělci a nasměrovat ji duchovním směrem.
Každý vlastně channeling dělá, jen tomu říká
intuice. Jsou to informace ve formě kvalitních myšlenek, vizí a složitě
strukturovaných pocitů od nefyzických entit, nejen nadvědomí či duchů, ale i
dalších božských sil, jež se objevují ve vědomí nadaných osob. Rozdíl je jen
v profesionalitě této práce.
V historii i současnosti je možné se setkat s mnoha
různými channelingovými výsledky, literatura je velmi
bohatá. Pod různými názvy ho používá
mnoho současných psychologů, senzibilů, duchovních osobností a organizací, např. církev Caodai ve Vietnamu, Summit University v USA atd. Bohužel
téměř se nevyskytuje podrobný popis, jak je možné zapojit božské síly do procesu mystické duchovní
výchovy.
Zasvěcenci mystického channelingu
navazují na šamany a ezoterické
zasvěcence různých mystérií, ale dnes není nutné takové utajení a práce s magií
může bránit duchovnímu růstu. Navazují i na proroky různých civilizací, liší se
však aktivní komunikací a individuálním
přístupem. V současné době není nutné
obnovovat stará či vytvářet nová náboženství, ale stát se osobnostmi,
které mají volný přístup do všech stupňů
vnitřní i vnější hierarchie.
Novozákonní
Zjevení sv. Jana je jasným projevem channelingu
a mystické meditace. I prvotní křestané měli tyto
schopnosti, protože jsou darem Ducha Svatého. Mnoho Učitelů církve
např. sv. Terezu z Avily a Jana z Kříže oslovovaly
božské síly a pod jejich vedením prošli mystickou cestou via purgativa
(očistění), via iluminativa (záblesky osvícení) až k unio mystica (spojení). Zjevení a
projevy biblických postav přes média v Medžugorje i
jinde je také channeling. V životopise Krišnamurtiho (1895-1986) od Mary Lutyens
je popsána jeho transformace, kterou provádělo několik božských sil pomocí
komunikace i řady meditací a dramatických tranzů.
Podobná situace nastala u Ramana Maharišiho.
Ze známých osobností nedávné minulosti je mystickému channelingu
asi nejblíže tvůrce antroposofie Rudolf
Steiner (1861-1925) i Walt Whitman
a sv.Faustyna Kowalská.
Psycholog C. G. Jung pracoval s pomocí dvou "daimonů".
Ti mu pomáhali s jeho dílem, které má stálou
platnost. Některé meditační procesy jsou podobné vyššímu stupni
autogenního tréninku a holotropnímu dýchání. Postupy psychoterapie používané v channelingu jsou podobné auditování
(např. dianetika, Modrá alfa, hlubinná regresní
psychoterapie atd). Božské síly znovu a znovu hledají
nové cesty, jak oslovit lidi novým přístupem, přizpůsobeným jejich chápání.
Všechno
je jinak
Když jsem před 25 lety začal chodit
na meditace k známému jogínovi, doufal jsem, že se mi snad někdy podaří
prožít To, co popisovali slavní mystikové. U nikoho jsem To však neviděl a
svoje šance jsem považoval za malé. Až za deset let na holotropním dýchání
začalo Cosi probleskovat. Ale až po dalších šesti letech jsem začal sérii
každoměsíčních meditací, kde božské bylo naprosto zřetelné.
Nejkratší interval mezi meditacemi
byl 14 dní, nejdelší 2 měsíce, celkový počet už dosáhl 110. Vždy se na ni
božské dostavilo svými nezaměnitelnými vizemi, pocity a myšlenkami vysoké
inteligence, tak odlišné od naší. Podobně tomu bylo u přátel. Nikdy se nestalo,
že by se nepodařila! Každá meditace je ovšem jiná.
Kdyby mi to před lety někdo řekl, nevěřil
bych, že je To tak snadné. Problém je jen proud Poznání přijímat a léta setrvat
v této Univerzitě Boha zaměřené na proměnu a očistu.
Mystika, jak křesťanská, tak mimokřesťanská, je vlastně pouze v ezoterice
a není velký zájem ji poznat v reálnější formě než dosud. Kvalitních knih
křesťanských mystiků je sice dost, ale nikdo je nerozebírá, nemluví se o nich
jak by bylo potřeba. Souvisí to se sekularizací církve. Nadějí je spíše
duchovní proud New Age.
Jako v každé oblasti lidského
snažení je totiž i o mystice plno mýtů, laických představ. Po letech praxe je
nakonec téměř vše jinak, než byly původní přání či názory. Kupodivu ani tak
jednoduchý fakt, že mystika je „jen“ zesílená intuice není běžně znám. Běžné
představy se spíše podobají pohádkám, jakési selance. Ale i to má své důvody,
naše civilizace je prostě taková a jiná být jen tak nemůže.
Ale i pro mne je nepředstavitelné,
že bych měl Poznání, jež mám v meditacích, mít trvale. Sice se snadno
řekne - vnímat svět jako myšlenku Stvořitele, ale všechny důsledky toho jsou
těžké k přijetí. Zcela mění přístup k životu když víme, že náhoda
neexistuje, že Vše je totálně Jinak…
Náhle
uvidět Boha
Není tak vzácné mít zážitek
vytržení, extáze nebeské krásy. Dr.Bucke, autor knihy
Kosmické vědomí, nich několik
zapsal:
Paní C.M.C.: Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem pocítila sladkou
hrůzu a ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno se udržet. Hned nato
přišla chvíle zanícení, unesení a nadšení tak mohutného, že celý vesmír zůstal
klidně stát, jakoby omámen nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující,
Jediný, Dokonalý. Všude jen dokonalá Moudrost, Pravda, Láska, Čistota.
V bibli je mnoho citátů popisujících tyto zážitky, nejen když
Mojžíš uviděl Hospodina v hořícím keři:
Sk 2.1 Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu.
2Kor 12, 2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen
až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám
takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví), který byl vytržen do ráje a uslyšel
nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.
Zj
Další příklady obsahuje rigorózní práce Mystika
a schizofrenie . Čas vždy zmizí, je jen Věčnost. Jasný a blyštivý svět
Dokonalosti, často v abstraktních symbolech fraktálů.
Zázrak nepopsatelné Krásy jež dokazuje, že něco takového jako Bůh opravdu
existuje, ale je zcela jiný než si mysleli. Vše je Tam Jiné a to leká. Lidé o
tom většinou s nikým nemluví, nebo jen s nejbližšími, protože se bojí posměchu.
Zážitek většinou netrvá dlouho, jen několik vteřin či minut. Vyvolává ho
nejčastěji hudba, či krása přírody.
Americký psycholog Maslow tento zážitek nazývá
peak experience. Lidstvo se
s ním setkávalo od úsvitu dějin. Šamané různých
kultur ho umějí přivolávat rituály, bubnováním a přírodními prostředky.
Z hlediska psychologie je to změněný
stav vědomí, tedy (auto)hypnóza. Vědomí se rozšíří do oblasti nevědomí,
přesněji řečeno nadvědomí čili intuice a vnímá Její zvláštní projevy. Tu běžně
vnímáme jen nepatrně a to jen v některých okamžicích zamyšlení či relaxace. Jen
umělci intuici více využívají a mají ji proto silnější.
To vysvětluje, proč peak experience v některých případech způsobují některé drogy, nepřesně
nazývané halucinogeny. Jsou to totiž katalyzátory
hypnózy a záleží na sugescích (settingu) a znalostech
(setu), kam se člověk dostane. Mezi tyto drogy patří i alkohol, proto obřad
Večeře Páně ve spojení s hypnotizérem, tedy knězem, vůní kadidla a velkolepým
prostředím chrámu může být skutečně účinný.
Podobný efekt navozuje i holotropní
dýchání. Je propracovanější, takže tyto projevy jsou při něm častější. Proč tato
zajímavá oblast psychiky není více známa? Právě pro zvláštní zážitek posvátného
ohromení vyvolává strach nejen u těch, kdo o tom nic neví, ale i u těch, kteří
ho zažili. Celý život se k zážitku v myšlenkách vracejí, ale jen málokteří ho
skutečně chtějí pravidelně opakovat
Peak experience a holotropní dýchání
Americký psycholog Maslow připisoval náhlému duchovnímu zážitku velkou
důležitost. Podle mých zkušeností tomu tak opravdu je. Každý mu říká jinak –
extáze, vzestup hadí síly kundalíni, mystické poznání
Boha atd.
Stalo se jim to často náhle a
všichni byli velmi překvapení. Často se k zážitku vracejí, i když jen
velmi málo z nich jich má více a téměř nikdo nezačne s nimi odborně
pracovat. Spíše vzniká podvědomý strach a i když mluví o nádheře nádher, bojí
se toho. Je to příliš Jiné než jsou zvyklí a vzniká příliš mnoho
nezodpovězených otázek.
Bez prožitku Boha je však jakékoliv
náboženství jen planým moralizováním. Duchovní hudba je účinnější než kázání.
Často právě ona ho spustí. Umění je důležité, ne disputace o svatých písmech.
Náboženství nezná intuici, ač je Její poznání prvním vážným krokem k Bohu.
Mystický zážitek velmi urychluje
začátečníkům duchovní vývoj. Kdo ho prožije ví, že ateizmus je naivní iluze. Na
vlastní kůži pozná, že existují světy daleko nad naši zkušenost, které nás ve
všem přesahují. Že Věčnost není zbožným přáním, ale holou realitou pro každého.
Prožitkové sebepoznávání přinesl
v nové době New Age.
Zejména holotropní dýchání bylo velkým pokrokem. Příliš se však nerozšířilo,
ačkoliv mělo velkou publicitu. Tak jak se dělá, má navíc určité nedostatky. Set
a zejména setting je při něm opomíjen, ačkoliv bez
informovanosti o tom, co a proč se vlastně děje a bez správného nasměrování
psychiky nelze daleko dojít. Přesto je prvním vážným krokem k duchovnímu
vývoji v dnešní době.
Je hypnóza nebezpečná?
Já asi nejsem v hypnóze, vždyť slyším, co se kolem mě děje. Tato slova
slyší hypnotizéři často a velmi neradi, protože s ní musí znovu začínat a
nejprve podrobně vysvětlovat zkreslené představy. Lékařská věda zná hypnózu
téměř dvě staletí, ale většina lidí z ní má strach a vyhýbá se jí. Je to prý
nebezpečná manipulace, kdy je člověk zcela v rukou hypnotizéra, který si s ním
může dělat co chce. Na nic si pak nepamatuje a může také prozradit, co skrývá.
Mohl by dokonce zahlédnout svou budoucnost. Jiný si stěžuje, že je to násilný a
nepřirozený proces.
Není to zcela pravda, obavy ze změněného stavu vědomí jsou přehnané.
Záleží na konkrétním případu a osobě hypnotizéra. Hypnóza je zvláštní program
mysli, kdy upolechneme sugesci, která může být
dokonce vyslovena v jazyku, kterému hypnotizovaný nerozumí. Má mnoho stupňů a
druhů podle vdení sugescemi, obyčejný rozhovor,
reklama či politický projev je už začátkem. Hypnabilní
je téměř každý. Test je snadný. Zavřete oči a řekněte ”pes”. Kdo ho vidí, je
již pod vlivem sugesce. Hypnózu je také možno popsat jako hluboké zamyšlení, je
to vlastně varianta meditace.
Někteří jsou i v bdělém stavu snadno ovlivnitelní. Nejvyšších stupňů tranzu, kdy je hypnotizovaný schopen podivných, v
literatuře dostatečně popsaných efektů, jako levitace a materializace, je
schopno jen velmi málo lidí. Někteří z nich využívají své schopnosti jako
kouzelníci a iluzionisté, ačkoliv nemusí jít o iluzi. Hypnóza není spánek ani
bezvědomí, ale návštěva málo známých i zcela neznámých částí naší osobnosti a
tím přispívá k sebepoznání. Můžeme tam jít sami v autohypnóze,
modlitbě, nebo se nechat vést hypnotizérem. Existují nejrůznější varianty
hypnózy, ale nazývají se jinak - holotropní dýchání, šamanské tance, Zlatá
Mysl, Modrá Alfa, autogenní tréning, transcendentální
meditace a Silvova metoda. Tyto magické praktiky
mohou svádět ke zneužití pro sobecký prospěch a karma to tvrdě trestá.
Lidé se často bojí, že se z
hypnózy neprobudí. Nikdy se to nestalo, i když je možný několikadenní
hypnotický stav. Když z něj nejsou vyvedeni sugescemi, vystoupí sami, nebo
usnou. Ptají se také, zda by se mohli dopustit trestných činů. Výzkumy se
potvrdilo, že jen u těch, kteří by toho byli schopni v bdělém stavu. Hypnotický
stav je různý, od úplné uvolněnosti, až po dramatické jevy připomínající
vymítání ďábla. Při správném postupu jsou i tyto stavy léčivé. Dlouhodobá a
hluboká hypnóza vysiluje a úbytek psychických sil může způsobit obtíže, mezi
sezeními se mají dělat alespoň týdenní přestávky.
Je to vstupenka do světa, kde je
ještě věda, ale začíná magie a mystika. Vše záleží na způsobu ovlivňování a
přeprogramování zaběhlého stereotypu mysli. Kdo ji dobře zná, může tvrdit, že
je v nás vše, od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, od nejhoršího po nejvyšší.
Proto řekl Ježíš Já jsem alfa i omega.
Zhypnotizovat lze i ve spánku, dopisem, telefonem, obrázkem, pouhou
přítomností charismatické osobnosti nebo na dálku, ale to už může být černá
magie. Hypnotizovat se mohou lidé nevědomě mezi sebou. Mediumnita
je schopnost člověka vstupovat do změněného stavu vědomí, kdy se může napojit
na jinou duši. Může s ní rozmlouvat nebo ji může nechat hovořit přes sebe. Není
na tom nic špatného, pokud je to dobrý duch. Hypnózu lze skutečně zneužít,
sugesce je ale možno nahrávat. Největší nebezpečí je v skryté hypnóze, která
vzniká v davu a sektách, aniž si ji lidé uvědomují. Tak byly masy zmanipulovány
fašizmem a komunizmem. Chtěly to, protože se bojí svobody. Je to jen nástroj a
záleží na nás, co s ním uděláme. Podobně je to v léčitelství. Hypnózu bohužel
neovládají ani běžní lékaři, zkreslené představy mají také. Dokonce i
psychologové ji využívají jen někteří. Hypnotizéři navíc znají jen málo z
jejich možností.
Hudbou a tancem do tranzu
Lidské tělo má obrovské
regenerační schopnosti a i psychické obtíže se mohou samy vyléčit. Stresy,
jednotvárná práce a trvalá nespokojenost nás poškozuje. Mysl se snaží negativní
náboj vybít na diskotékách, tanečních zábavách, koncertech i sportovních
zápasech opačnými zážitky. Pro zesílení a urychlení změněného stavu vědomí se
používají také psychotropní drogy i alkohol. Dělalo se to už před tisíci lety,
ale méně diletantským způsobem, šamané věděli, jak se
to správně dělá. Některé psychoterapeutické praktiky jako tai-chi, holotropní dýchání a súfické
tance, se k tomu hrdě hlásí.
Odstranit příčiny je lepší, než
léčit následky. Dnes je však populární vydělat v tvrdém konkurenčním boji co
nejvíce peněz a pak je utratit v zábavním průmyslu. Harmonickým životním stylem
bychom se do problémů nedostali. Uvědomujeme si to, ale jsme stále ovládáni
zlozvyky.
Duševní
hygiena prakticky
Po letech popisů mystických stavů
jsem pochopil, že daleko účelnější by bylo napsat knihu o duševní hygieně pro
širší okruh čtenářů. Lidem brání v kvalitě života řada spuštěných
destruktivních programů, jež si neuvědomují a proto ani neumějí zastavit. Bojí
se cokoliv změnit. Zbytečně si ničíme život negativismem, pesimismem, pomluvami.
Jde o to nenechat se vláčet v
nekvalitách, nečistotách jako je strach, agresivita, nenávist, závist, lakota,
snobismus, žárlivost či prostá naivita, ale mít stálou vůli k čistotě a
pravdivosti. Ani sex nesmí člověku poroučet. Od nižšího má jít k vyššímu. Od
pudů a emocí k intuici. Nelpět na názorech, i když je považujeme za dané.
Uvědomit si, že žádná představa není trvalá, zdokonaluje se vývojem. Optimálně
využívat svých schopností, nebýt rigidní, ani se zběsile nehnat. Veškerá
duševní nečistota se totiž karmicky symbolizuje do
nepříjemných dějů, pocitů, nemocí, snů. Máme je rozpoznat a opakovaně očišťovat
sklony.
Změní se vůbec někdy všepanující rigidita? Není vidět mnoho vůle ke změně. Lidé
se bohužel nezmění celý život. Stejně jako tělesná hygiena musí stále
odstraňovat nečistoty, musí duševní hygiena dělat totéž, ač to vyžaduje často
nepříjemnou a nepopulární práci.
Dát přednost čistotě, to by mělo být
základem našeho přístupu ke zkvalitnění vlastního života a osobnosti. Usilovat
o kvalitu vnímání, chápání a projevu. Volit Krásu, Vznešenost a Moudrost
nikoliv nečistotu, hloupost a ubohost. Nekvalita prostě patří do odpadu. Dlouho
trvá, než se všechna vyhází, ale jiná cesta není. Zbavit se i pocitů
méněcennosti a strachů, dokonce i skrytého zla v sobě. Lidé jsou však
nepoučitelní, proto je život stále drtí.
Vím, že je nepopulární mluvit, jak
pravdivostí nahradit oblíbená naivní přání, představy, iluze, sebeklamy. Máme o
sobě i okolí totiž zkreslené představy. Neumíme se podívat na sebe objektivně,
jaksi zvenku. Proto je účelná regrese, auditing,
holotropní dýchání aj. Nejlepší je ovšem dynamická meditace, abychom si alespoň
nakrátko rozšířili záběr vnímání.
Zatuchlost starých jistot je třeba nahradit
otevřeností novému se vším, co to způsobí. Je to boj s egem, které si chce
dělat vše po svém bez ohledu na cokoliv.
Psychoterapii, duševní hygienu
musíme chtít, nedá se vnutit. Jen naplno poznat její nutnost postačí. Přiznat
si vše co se uvnitř i vně děje a být otevřen změně. V konfliktu reality s
přáním a jeho iluzemi totiž vždy nakonec vyhraje realita. Když vidíme svůj
sebeklam, nahradí ho pravdivost jež osvobozuje.
Víra ani filozofie není dokonalým
řešením. Věřící i filozofové si totiž jako jiní vykládají vše podle svého
názoru a přání. Odvolávají se na autority. To je zdrojem problémů s demagogií.
Stále usilují o život bez hříchů a Poznání, ale často směřují k farizejství,
tedy pokrytectví. Bůh, tedy ani sama realita totiž nemá lidské názory a emoce,
ač je zná. Naopak lidské myšlení nechápe Boha, ani toho není schopna. Ale i
toto je popsáno v Starém i Novém zákoně.
Pro tělesnou i duševní svěžest je
třeba se pohybovat, neustále učit, rozvíjet se. Jinak tělo i psychika tak
zeslábne, že přestane kvalitně pracovat. To je vidět u některých starých
opuštěných lidí.
Rozhodovat o tom, co je třeba
přijmout, co udělat a co je v osobnosti třeba změnit, je v nás vlastně zcela
logicky oprávněn rozhodovat ten nejchytřejší. To jsou božské síly, intuice.
Jinak nastane zmatek. Nelze Ji ovšem zaměňovat s emocemi, jak se běžně děje. Ty
jsou tak silné, že by o všem rozhodovaly, ale mnoho inteligence nemají. Rády se
za intuici vydávají a berou Ji za nepříjemného, příliš chytrého konkurenta.
Intuice může být daleko aktivnější
než známe, jen Ji dát možnost. Její krása pocitů a kvalita projevů stojí za to.
Abychom Ji mohli mít trvale, božské síly spustí psychoterapeutické procesy na
čištění našeho Augiášova chléva. Není to hned a bez problémů i bolestí, ale
konečně děláme to, co je pro nás skutečně potřeba. Není třeba snít o osvícení,
je daleko. Účinnější a reálnější je právě toto. Nečeká se okamžitá Dokonalost.
Stačí ukazovat směr a cesta se nastaví.
Výsledky
psychoterapií
Před několika lety se objevilo
množství nových psychoterapeutických metod, včetně hypnotické regrese a
progrese, které slibovaly rychlé a trvalé zlepšení problémů. Ukázalo se, že se
to stává vzácně. Po mnohaletých psychoterapiích často nalézáme problémy jakoby
neztenčeny. Klient má ovšem na ně větší náhled a tím lepší vztah, což je
nesmírně důležité. Tak jednoduché pro toho kdo ji má a přitom tak nesnadné kdo
ji nemá – duševní hygiena. U druhých problém vidíme, u sebe často ne, jakási
selektivní slepota.
Jisté ovšem je, že člověk má mnoho
částí, které se musí postupně všechny změnit, takže objektivně hodnotit
výsledky prakticky nelze. To často vede ke skepsi psychoterapeutů. Psychika
člověka je totiž velmi stabilní, jeden život s ní moc neudělá. Základní
archetypy nastavení osobnosti jsou téměř neměnné.
Zainteresovanost na výsledku je
ovšem velmi důležitá. Bez mnohaleté ochoty ke změně se daleko nedojde. Vliv
prostředí klienta je také velký. Jeho zlozvyky upevňují vlivy jemu blízkých
lidí, což zpomaluje proměnu.
Podobná situace je u duchovních
nauk. Ani po desetiletích většinou nenacházíme zásadní změny osobnosti, o
kterých se tolik píše v literatuře. Je otázka, nakolik je to reálné.
Ukazuje se, že za jeden život lze zvýšit úroveň vědomí maximálně o půl stupně,
u některých částí psychiky o trochu více. I to je velmi vzácné.
Záleží totiž na kvalitě přístupu a
ten nebývá bez chyb. Rigidita a falešný optimismus se objevují hlavně zde.
Některé metody se příliš neujaly, ačkoliv jsou velmi zajímavé, např. holotropní
dýchání. Klient většinou přijde jednou, dvakrát, ale to naprosto nestačí. Měl
by chodit každý měsíc po dobu alespoň deseti let. Nemá však už zájem, protože
to není vždy bez bolestí jako každá radikální terapie. Zázraky se nedají dělat
v psychoterapii ani v duchovním, tedy osobním rozvoji. Dlouholetá kvalitní
práce se nedá ničím nahradit.
Hippies a mystika
Hippies nebyly jednotným proudem, o to jim
nikdy ani nešlo. Pro mnohé to byla jen móda. Proto i vztah k mystice se lišil
ve velice širokých mezích. Ani neměli o mystiku primární zájem. Tím byl pocit vzájemnosti,
sex, radost ze života. Chtěli napravit, co se jim na společnosti nelíbilo.
Shon, stres, agrese, chamtivost a pokrytectví. Mystika byla spíš vedlejším
produktem jejich snah zdokonalit filozofické a psychologické úvahy či tvůrčí
umělecké schopnosti novinkou - drogami.
V začátcích to byli filozofové a
organizátoři éry květinových dětí - Leary, Huxley, Watts, Wasson, jež využili prastaré šamanské metody, texty svatých
knih i prožitky svatých a na základě vlastních zkušeností se snažili popsat a
zveřejnit mystické prožitky. I v tehdejším Československu byly tyto snahy,
mnoho psychologů a psychiatrů se zabývalo výzkumem tzv. psychedelik
a stejně tak jako jejich kolegové v zahraničí zjistili víc než mohli unést a to
s všeobecným zákazem těchto látek vedlo k ukončení výzkumů.
Jen málokteří, např. dr.Grof, měli dostatek vůle pokračovat. Podařilo se mu
nahradit účinek aktivátorů autohypnózy - psychedelik hyperventilací a
rozpracoval staronovou metodu holotropního dýchání, které se provádí dodnes. I
v zahraničí byl po desetiletích relativního klidu obnoven výzkum tranzovních stavů Terrencem McKennou a jinými, ovšem s daleko menším ohlasem než tehdy.
Hippies, tedy jejich zbytky, nyní tají své
bohaté mystické zkušenosti, protože vědí, že vztah veřejnosti k nim je
jednoznačně negativní. Jsou navíc silné i pro ně. Nechtějí také brát božské
osobně jako Učitele a o odevzdanost mnoho nestojí. Prožívají jen náznaky toho,
což je brzdí v duchovním vývoji. I tak pro sebe udělali velmi mnoho.
Díky jim vzniklo New
Age, zcela nový přístup od duchovnosti oproštěný od
demagogie farizejství a prázdnému dogmatismu. Je to volné společenství pro
Sebepoznání, jež je založeno na prožitkovém vnímání. Charakteristické pro něj
je, že přináší stejné výsledky nezávisle na sobě, je to tedy zkoumání
objektivní Reality. Dříve i nyní. Doba však není a jen tak nebude připravena
přijmout něco tak revolučního.
O holotropním
dýchání na stránkách Holos
Reportáž
o terapeutickém využití ayahuascových rituálů v
televizní reportáži
Znázornění meditace
videoklipem
Ukázalo se, že více než zápis z
mystické meditace je účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v
nich totiž jasně zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity.
Ohromení z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti způsobuje vytržení mysli,
popisované ve svatých knihách.
Každá meditace je jiná, více či méně
rozmetává představy ega o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat představy,
jak říká Desatero. Zejména některé meditace jsou spíše transformacemi a
psychoterapií. Její děje jsou tomu přizpůsobeny.
Stručně o klasicích křesťanské mystiky
O metodě meditace a
jejích druzích
Znázornění meditace videoklipem