MAGICKÝ SVĚT
Intago
Vítám vás ve druhém ze čtyř webových souborů mé knihy MAGICKÝ SVĚT, Sborník
článků pro týdeník SPIRIT vydaný v nakl.ONYX, kterou lze zkomprimovanou ve wordu stáhnout celou.
Další část knihy je Zkušenosti
z práce jasnovidců a zasvěcenců
Předchozí část knihy byla Zvláštní příhody a jejich význam
Zákony života přístupnou formou
Astrologie, numerologie a my
Astrologie a numerologie popisuje rytmus střídání událostí. Podle
zákona bytí je vše ve všem, veškeré dění se symbolicky zapisuje do všeho.
Planety a čísla jsou symboly periodických procesů a do okamžiku narození je
zakódován úkol, průběh celého života a datum smrti. Osobní horoskop má mnohé
výhody pro sebepoznání, ale není správné se nechat každý den ovlivňovat
postavením planet, často vykládaný diletanty. Události života jsou zkoušky a
vyhýbat se jim je zneužití tohoto, původně ezoterického učení. Ani astrologové a numerologové často nevědí, že
datum narození je naplánován už v mentálním světě. Někteří z nich mají
jasnovidecké schopnosti, aniž si je uvědomují. Někteří to vědí, ale využívají
tuto symboliku, protože je lidem více přijatelná. Jejich vliv na politiku byl
vždy značný. Ani nejdokonalejší výpočet však neovlivní harmonii člověka ani
nemůže nahradit meditaci. Výsledky mohou vytvářet pýchu k vlastním schopnostem
a astrologové často nedoceňují úlohu božských sil, které jsou za všemi procesy.
Zvláštní sport - nakupovat levně
Je to zvláštní. Tolik prodejen s levným zbožím a všechny
plné lidí, kteří moc chudě nevypadají. Proč tam nakupují? Jaké jsou skryté
motivy toho? Je to seberealizace v hromadění věcí, ale i chamtivost a malost. Že nelze čekat žádnou kvalitu je
jasné, cena má pevnou logiku, je symbolem zboží. Je to vlastně opak snobismu. I
velké obchody vědí o této touze a prodávají i takové zboží, hlavně je dávají do
reklam.
Sen o komunismu, vědomě a nevědomě tak příjemný, skončil.
Nalákal lidi i tím, že sliboval, že vše bude zadarmo. Nikdy tomu tak nebylo,
ale nenaplněná touha zůstala. Nyní se může náhradním způsobem realizovat právě
při těchto nákupech. Obchodníci to vědí, proto rádi na výrobky píší, že jejich
část je zdarma. Jen toto slovo stačí. Žádná cena se neobejde bez jiné, daleko
vyšší a škrtnuté. Že si ji každý vymyslí jak se mu hodí, je všem známo, ale i
tak je to účinná reklama i pro intelektuály. V každém jsou totiž rigidní
dětinské části, jež jsou požadavky profese potlačeny, ale po práci se derou ke
slovu. Tak má každý v sobě nejméně dvě různé osoby a ani si to nechce uvědomit.
Hudbou a tancem do tranzu
Lidské tělo má obrovské
regenerační schopnosti a i psychické obtíže se mohou samy vyléčit. Stresy,
jednotvárná práce a trvalá nespokojenost nás poškozuje. Mysl se snaží negativní
náboj vybít na diskotékách, tanečních zábavách, koncertech i sportovních
zápasech opačnými zážitky. Pro zesílení a urychlení změněného stavu vědomí se
používají také psychotropní drogy i alkohol. Dělalo se to už před tisíci lety,
ale méně diletantským způsobem, šamané
věděli, jak se to správně dělá. Některé psychoterapeutické praktiky jako tai-chi, holotropní dýchání a súfické tance, se k tomu hrdě hlásí.
Odstranit příčiny je lepší, než
léčit následky. Dnes je však populární vydělat v tvrdém konkurenčním boji co
nejvíce peněz a pak je utratit v zábavním průmyslu. Harmonickým životním stylem
bychom se do problémů nedostali. Uvědomujeme si to, ale jsme stále ovládáni
zlozvyky.
Je možné se vrátit do minulosti?
Mezi zasvěcenci je známo, že po
dohodě s nadvědomím lze změnit osud. Že to platí i o minulosti, je už pro
většinu tajemstvím. Přitom i obyčejný hypnotizér může vymazat či pozměnit událost,
která narušila duševní rovnováhu. Daleko podivnější je, že se můžeme narodit a
znovu prožít například evropský středověk. Stroj času tedy opravdu existuje.
Minulost si můžeme nejen pasivně prohlížet, ale je možné v ní být aktivní.
Moderní fyzika již uvažuje o možnostech cestování do minulosti v jakési
”bublině”, poháněné antihmotou. Čas se dokáže plasticky přizpůsobit jakékoliv
změně. Je to důkaz, že život je virtuální realita a jeho úkolem je učení. Když
je pro nás vhodné se narodit v pravěku, nebo ve středověku, narodíme se tam, to
rozhodne naše vnitřní hierarchie. Minulost je však v jiné dimenzi a je
nebezpečné do ní přejít. Dělá se to proto jen výjimečně. Existují civilizace,
které pro účely duchovního rozvoje využívají všechny možnosti časoprostoru a
volně se pohybují do minulosti a budoucnosti. Mezi zrodem a zánikem
časoprostorového vesmíru je možné skoro vše.
Proč umírají mladí lidé?
Smrt mladého člověka nebo dítěte
je šok pro rodiče i příbuzné. Naivně se ptají, proč ho Bůh potrestal, když nic
zlého neprovedl. Horoskop nebo jasnovidec může zjistit, proč se to stalo. Karma
- zákon příčin a následků, vytváří logiku událostí. Většinou už při narození
měl smrt v osudu. Není vždy už rozhodnuto, zda zemře při nehodě nebo vraždou,
ale sám v minulých životech někoho zabil, nebo způsobil něčí smrt. Stává se to
i opakovaně. Změnit osud by mohla jen zásadní změna charakteru, což je pro
běžného člověka velmi nepravděpodobné.
Lidé si také mohou nevědomě přát
smrt, protože se chtějí vrátit do světa duchů, kde je nebudou obtěžovat
problémy, které si tu sami způsobili. Rozhodnutí zemřít je uloženo tak hluboko,
že o něm vůbec nevědí. Úmrtí novorozence bývá také připravený trest rodičům,
nebo odmítnutí osudu nadvědomím dítěte a je absurdní si bez rozboru situace
dávat vinu. Není také přesné tvrdit, že trestá Bůh, karmu vytváří pátý, šestý, vyjímečně i sedmý stupeň vnitřní
hierarchie.
Okultní vědy a mystika
Už za první republiky se zájemci
o mystiku dívali na okultismus svrchu.
Usilovali prý o vyšší hodnoty. Dr.Weinfurter
začínal jako spiritista a později založil mystický spolek Psyché. Přeložil řadu knih a učil své žáky promítat
hebrejskou abecedu do nohou a jiné podivuhodné metody. Jeden malíř měl přitom
vize z démonické civilizace, ale Weinfurter
nevěděl, co mu má poradit. Po desetiletích se však mezi nimi nenašel ani jeden,
který by dosáhl mistrovství, ani nižšího stupně. Jejich úsilí bylo spíše
romantickou touhou po seberealizaci a snahou o psychoterapii a je to dodnes
běžné. Nelze začínat nejvyšším. Kdyby se zabývali okultismem, což je také věda,
mohli být dál, ale měli strach. Ten je vůbec největším protivníkem duchovního
vývoje, protože se skrývá za zdánlivě logickými důvody.
Kromě Františka Bardona,
který byl v pátém stupni inteligence a Rudolfa Steinera tu v tomto století
dobrých zasvěcenců nebylo mnoho. Po romantických kompilátorech přichází nová
generace s reálnějším duchovním pohledem. V Duchovním centru bude další, již
mistrovská.
Země ve střetu zájmů
Každý stát i planeta je objektem zájmu
svých sousedů, kteří se snaží prosadit svůj prospěch. Okolní civilizace naší
Země jsou na různém stupni vyspělosti a s různým podílem dobra i zla. Sledují
nás a mají tu své zástupce, kteří jim vědomě či nevědomě pomáhají. Není problém
telepaticky ovlivňovat myšlení lidí i z velkých vzdáleností. Ví se o tom málo a
bez pomoci božských sil se nedovíme téměř nic. Jde o věčný zápas dobra a zla. V
současnosti jsou tyto procesy aktivnější a karmický proces je urychlen. Počet nemocí, havárií,
přírodních katastrof a politických konfliktů se bude zvyšovat. Zesilují i
procesy duchovní proměny. Apokalypsy jsou zkouškami duševní vyzrálosti, je to
zákonitý proces, probíhající ve všech
vesmírech.
Sebevražda - a co dál?
Sebevražda je naivní způsob
řešení problémů. Dr.Moody
prokázal, že zážitek klinické smrti změní pohled nejen na důvod činu, ale i na
celý život. Způsob sebevraždy má svoji symboliku a zemřelý zažije nejprve šok z
pohledu na vlastní mrtvé tělo. Zmateně bloudí astrálním světem a nikdo mu
nepomůže. Může se dopustit dalších chyb, duše vázané na zem ovlivňují myšlení
charakterově labilních lidí a navádějí je ke zlým činům a sebevraždám. Jeho
stav se zlepší, až když pochopí, že se musí znovu narodit a prožít podobnou
situaci, ve které selhal. Pozná, že chyba nebyla v těle, které zbytečně zničil,
ale v jeho myšlení. V mentálním světě si pak připraví nový osud.
Tajemství kartářského umění
Jak si vysvětlit, že vyložené
karty dávají kartářce stejně kvalitní informace jako astrologové a jasnovidci? Podstata
je v hlubších tajemstvích života, v kterých neexistují nahodilé procesy. Hermův
zákon říká, že jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak vně je neomezená
dokonalost. Platí i zákon symetrie, z otázky vyplývá odpověď. Harmonický člověk
nachází řešení svých problémů i v náhodně otevřené knize nebo poznámce
neznámého člověka. Informace však nejsou dostatečně podrobné, závisí i na druhu
výkladových karet a kartářky je doplňují z jasnovidných zdrojů. Jasnovidky se
často vydávají za kartářky, protože lidé to lépe přijímají.
Vysoce harmonickým osobnostem se problémy řeší samy. V
nejvyšších stupních je možné vytvářet
běh událostí podle připraveného plánu, jak to udělal Ježíš Nazaretský. Události
života jsou jako rozdané karty. Zdánlivě jsou náhodné, ale zasvěcenec ví, že je
v nich zákonitost a dokáže pochopit jejich skrytý význam. Harmonie je paradoxně
i v tom, že člověk je dole (bolest, ubohost) a Bůh Nahoře (extáze,
Všemohoucnost, Vševědoucnost).
Zpověď a odpuštění
Bůh ve Starém zákoně říká
”Nemstěte se, odplata patří mě”. Zpověď a odpuštění není vychytralý výmysl
katolické církve, ale účinná psychoterapie. Musí se však jít do hloubky.
Nevěřící chodí k psychoanalytikovi, je to totéž, jen lékař to často umí lépe,
než kněz. Zpověď je důvěrný rozhovor, kdy mluvíme o tom, co nás tíží. Myšlenky
na odplatu a pocity viny nás zatěžují a magickým mechanizmem vytvářejí budoucí
události, aby se vztahy dořešily. Intenzivní myšlenky o tom, že musíme být
potrestáni, se mohou drasticky vyplnit dokonce i tehdy, když k zlému činu vůbec
nedošlo. Stačí si vzít ponaučení a odpustit si. Naše podvědomí a nadvědomí si
však může vytvářet vlastní myšlenky i s jejich následky. Někteří
transpersonální psychologové doporučují promítat si večer události dne, jen je
procítit a nehodnotit. Tím se vybije emoční náboj a mizí nemoci, které ho
symbolizovaly. Důkladný rozhovor s
pacientem je hlavní přínos homeopatické léčby.
Při procesu odpuštění karmické
zátěže bychom nejdříve měli pomocí modlitby či meditace sestoupit do změněného
stavu vědomí. Pak bychom měli odpustit všem, kteří nás poškodili, i když je
všechny ani neznáme. Poté prosíme o odpuštění ty, které jsme napadli my.
Zakončíme odpuštěním sobě, že jsme někdy tak agresivní. Můžeme požádat naše
božské síly o očištění. Připraví nám nový program, kterým musíme vědomě
nahradit ten starý.
Ovlivňují nás duchové?
Většina lidí řekne, že ne,
protože na duchy nevěří. Je to ale pouhá neinformovanost. Ovlivňují nás lidé,
proč bychom nemohli přijímat i myšlenky duchů? Na každý problém nás napadne několik
myšlenek. Většina je našeho vědomí, malá část z nadvědomí a od cizích duchů a
je pak na nás, jak se rozhodneme. Máme se rozhodovat vždy v harmonii a nechat
se strhnout emocemi, protože pak přitahujeme duchy nevalných kvalit. Dobré
myšlenky přitahují lepší duchy, inteligentní ještě inteligentnější a naopak.
Vytvářejí se složité vztahy, extrémní formou je posedlost. Nejlehčí je případ,
kdy postižený cítí, že je ovlivňován a snaží se s tím vypořádat. Stává se také,
že je zcela ovládán zlými silami a jeho osobnost je zcela paralyzována.
S duchy velmi často hovoříme i ve snu, a aniž si vzpomínáme, přesto nás to ovlivňuje. Vědomá vzpomínka je
totiž nadvědomím zablokována.Velká umělecká díla, vědecké objevy, zásadní
politická rozhodnutí, ale i vraždy jsou často připraveny složitými hierarchiemi světa duchů. Rozsah
jejich vlivu je obrovský a téměř neznámý. Ufologové rádi mluví o vlivu mimozemšťanů na naši
civilizaci, ale působení duchů je nesrovnatelně silnější. Jen u spiritistů,
jasnovidců, proroků a zasvěcenců je komunikace vědomá.
Proč křesťanství nezná reinkarnaci
Popírat reinkarnaci nelze, důkazů
je příliš mnoho. Origenes a
prvotní křesťané ji znali, ale nezdůrazňovali, i budhismus a hinduismus pomáhá ukončit koloběh
životů. Fyzická existence je totiž nejomezenější a nejbolavější, naše vyšší
složky se jí téměř neúčastní. Níkajský
koncil reinkarnaci zavrhl, ačkoliv Starý i Nový Zákon o ní hovoří. Například
poslední prorok Jan Křtitel byl znovupřišlým
Eliášem. Bylo to proto, že křesťané se
mají soustředit na současný život a neodkládat problémy do příštích životů, v
tom je jejich myšlenka správná. Problém je, že se to téměř nikomu nepodaří.
Pochopit správně myšlenku reinkarnace není snadné, křesťané ji vytýkají, že
nezná odpuštění, což není pravda. Apoštol Pavel řekl, že dává jen mléko, tuhé
jídlo by věřící nestrávili. Neumějí si ani vysvětlit, odkud se naše
komplikovaná osobnost vzala. Rozhodně jsme se nenarodili s čistou a nepopsanou
duší, jak tvrdil Rousseau.
Pouze vyspělí duchové se už nerodí a žijí v energetických civilizacích
blíž k Bohu. Knihy mrtvých opětovné zrození nedoporučují, ale naše úroveň
vývoje je taková, že se musíme ještě mnohokrát narodit, i když později ve
vyšších fyzických civilizacích.
Svět jako počítač?
V německém Würzburgu vzniklo v roce 1977 nové prakřesťanské
společenství Univerzální Život. Prorokyně sestra Gabriela předává channelingem vysoce kvalitní
poselství z šestého duchovního světa. Jedním z nich je myšlenka, že náš svět se
čtyřmi očistnými a třemi přípravnými rovinami je dokonalý kauzální počítač
vytvořený Bohem, aby se mohly k Němu vrátit odpadlé duše. Virtuální realita
není novinka počítačové techniky, existuje už miliardy let. Život není sbírkou náhod, ale zákonitý proces, kde vše
má své místo, čas, příčinu a následek. Vstoupili jsme do světa projevu, abychom
sbírali zkušenosti a tak poznávali sami sebe. Pokud přijmeme tuto myšlenku,
není pak těžké pochopit jeho tajemství, magii, reinkarnaci, astrologii i
mystiku a vstoupit do Nového věku Vodnáře.Tento kauzální počítač informačního
pole je také schopen velmi přesně odhadnout naši budoucnost, protože dokonale
zná naše rozhodovací schopnosti i ostatní procesy na Zemi. Nejsme oběti osudu,
ale jeho tvůrci.
Pobočka Univerzálního Života je i v Praze. Na rozdíl od channelingové skupiny nemá v ní
každý člen schopnost rozhovoru s
Inteligencí duchovního světa. Jsou poučeni, že komunikace u nich probíhá
událostmi, ale je velmi náročné pochopit, co konkrétní událost znamená.
Smrt - velká neznámá?
Hypnotickou regresi
do minulých životů poprvé popsal francouzský plukovník De Rochas před více než sto lety. Od práce dr.Moodyho uplynulo také hodně času,
ale naprostá většina lidí o smrti nechce nic vědět, jen se jí bojí. O
umírajícího se správně nepostarají ani lékaři a sestry, obestaví ho závěsy a
ponechají osudu. Svátost posledního pomazání se dělá málo, ačkoliv všechny
kultury měly knihy mrtvých, které kněží předčítali zesnulým. Zemřelí nechápou,
co se děje, chtějí do těla zpět, nebo na stres reagují dlouhodobým spánkem. To
jenom proto, že celý život popírali
existenci reinkarnace. Astrální svět je jim připraven pomoci, pokud o ní
požádají a mají na ni právo. Zcela odlišnou smrt mají mágové a jasnovidci.
Astrální a mentální svět podrobně znají, často vědí i datum smrti. Rychle se
orientují a pokračují v práci ve změněných podmínkách. Od dimenze civilizace
4,3 (zde je 3,5) si bytosti pamatují své minulé inkarnace,
Stačí si přečíst alespoň jednu dobrou knihu o posmrtném životě a není
důvod ke strachu. Pak každý ví, že smrt je snadnější, než narození a ví, co ho
čeká. Zná základní zákony sfér a neděsí se, když vidí části minulého i
budoucího života jako ve filmu. Je to jako při návštěvě cizí země, čím více o
ní víme, tím méně problémů budeme mít. Světa duchů se mnoho lidí zbytečně obává,
pokládá ho za něco provizorního, neúplného. Duchové však říkají, že jejich
pravý domov je tam, tělo je jen dočasný a tíživý obal duše.
Příčiny holocaustu
Jeden polský jasnovidec si v koncentračním táboře vzpomněl, že jeho prostředí
je velmi podobné několik let starému snu o pobytu v gymnáziu.
Důvod masového vyhlazování židů
za druhé světové války je znám jen zčásti. Pogromy byly v mnoha zemích už ve
středověku. Pořekadlo "Je-li bída, bij do žida" vystihuje hlavní
důvod. Měli majetek a postavení, příliš se lišili a nikdo je nebránil. Byli
proto terčem nenávisti a svedlo se na ně cokoliv. Magický důvod je méně známý.
Židovská komunita měla vždy sklon k paranoidnímu strachu, který při ohrožení
lavinovitě narůstal. Podle zákona vesmíru se každý sklon naplňuje. Kdo se chce
stát boháčem nebo mudrcem, stane se jím. Kdo se bojí, přitahuje situace, které
ke strachu patří a to se tragicky vyplnilo. Podobně úlek zhoršuje následky
nehody. Mnoho psychologických technik
proto učí pozitivní myšlení. Někdy stačí jen
pochopit nebezpečí strachu a sám zmizí, je to jen zlozvyk. Když se
psychika nezmění, potencionální možnost opakování holocaustu zůstává.
Dalším důvodem holocaustu je rozhodnutí nadvědomí projít utrpením, aby
bylo možné lépe pracovat se zlem, skrytým v každé osobnosti. Možností je ještě
více, vždy záleží na konkrétním případu.
Drogy a motivace
U málo hypnabilních jedinců je hypnóza možná jen po podání
určitých látek. Někdy stačí placebo,
neškodnou tabletu prohlásíme za psychotropní drogu. V magii všech kultur světa
se drogy používaly. Šamané
jejich účinky dobře znali. Bloky vědomí se odsunou stranou a snadněji mohou
pronikat jiné roviny. Výsledný zážitek je závislý na motivaci a přípravě.
Božské síly, které řídí osud, trestají povrchní zvědavost a touhu po zábavě.
Lidé také od nich očekávají duchovní zážitky, ale již Kristus varoval před
vstupem do magické svatební místnosti oknem. Tragédii zesilují i sklony k černé
magii, usnadněné nezvládnutím změněného stavu vědomí. Zneužívání drog
stresovanými lidmi je nutné nahradit skutečným učením, jak popisuje Castaneda. Zasvěcovací mystéria
se musí obnovit, naivní represe problém nevyřeší. Drogy nepřinášejí vyšší kvalitu vědomí, jen
zesilují vnitřní stavy. To stojí hodně
energie. Narkomani se postupně vyčerpají až k smrti a poškozená energetická
těla si přenášejí do dalších životů.
Mají duchové starosti?
Většinu našich problémů vytváří
fyzický svět, zejména zabezpečení těla, nemoci a zneužívání moci. V menší míře
mají tyto starosti i vyšší fyzické civilizace. Duchové je už neznají. Když
hovoříme se zemřelými příbuznými,
vypadají mladší a spokojení. Psychické problémy ale mají, jsou dokonce
silnější, tělo je netlumí. Život duchů je pro laiky nepochopitelný, není tam
nutné pracovat a nakupovat, bývalí obchodníci se v astrálním světě nudí a
sportovní střelci vždy trefí cíl. Nejvíce se tam realizují umělci a duchovně
založení lidé. Nejhorší je se vyrovnat s tím, co bylo. Stačí myšlenka a
minulost se zviditelní se všemi podrobnostmi. Vzpomínky na zločiny vyvolávají
záchvaty lítosti a sebeobviňování. Touha napravit, co se dá, vede nadvědomí v
mentálním světě k přípravě dalšího života. Jen ti, kteří mají převahu dobrých
skutků, se s minulostí vyrovnají.
Informační význam úrazů a nemocí
"Mám AIDS a chci znát svou
budoucnost", ptal se depresivní pacient jasnovidce. "Zjisti, proč se
to stalo", byla odpověď. Lékaři poznali, že tito nemocní změnili vztah k
životu. Stále žijeme v chybné představě, že nemoc je porucha těla. Člověk má
však obrovskou schopnost imunity a regenerace, proč selžou? Zasvěcenci i
někteří léčitelé vědí, že symptomy většiny nemocí jsou symbolickou informací
nadvědomí o duševní disharmonii, když
jsme na varování ve snech nereagovali. Nejsou proto, aby nás obtěžovaly, ale
aby nás přiměly k sebepoznání a změně životního stylu. Bolest zad může být
symbolem skryté agresivity, vysoký tlak ukazuje na naše přetížení. Jeden
příznak však může mít i více možných důvodů. Somatická nemoc již může být
terapií psychického problému.
Lékaři hledají příčinu onemocnění v malé imunitě nebo nedostatku určité
látky, ale nezabývají se prvotními příčinami. Mají neotřesitelnou středověkou
materialistickou víru, že správná chemikálie vyléčí každou nemoc. Příznaky
mohou potlačit, ale disharmonie se znovu projeví v jiné, ještě skrytější a hůře
léčitelné formě. Vrozené fyzické a duševní postižení se připravuje už v
mentálním světě, aby se splnil životní úkol. Kdo byl pyšný a fanaticky
zaslepený, může se narodit slepý nebo posedlý. Kdo nechtěl nikoho poslechnout,
může mít problémy se sluchem. Nadvědomí může přeprogramovat osud rakovinou,
infarktem či úrazem i během života, při hrubém porušení zákonů života dokonce
smrtí. Zlí lidé proto trpí řadou vážných chorob. Naprostá většina smrtelných
nehod a nemocí jsou rozsudky, což je forma karmy. Smrt stářím na vyčerpání
energie však není rozsudek.
Pravé vyléčení je zasvěcení,
informace byla přijata, zpracována a není důvod, aby zůstala. Homeopatické léky
jsou účinné, protože obsahují specifickou informaci, ačkoliv nemají žádnou
účinnou látku. Vztah k pacientům je velmi důležitý, to dokazuje placeboefekt. Celostní, holistická terapie, která počítá s
bio-psycho-sociálním původem nemoci, se pomalu rozvíjí. Bolesti v zádech léčí
masážemi a psychoterapií, která uvolňuje příčiny - strach, stres a agresivitu.
Neodděluje psychické a somatické nemoci. Jeho variantou je etikoterapie, kterou ovládá zatím jen několik
lékařů. Říkají, že neléčí příznaky nemoci, ale duševní problémy pacientů. Na
dotaz skeptiků, zda onemocní charakterově čistý člověk, který má rodiče s
dědičným onemocněním a žije v závadném prostředí odpovídají, že takový člověk
se tam nenarodí. K tomu je možno dodat, že charakterově zcela čistý člověk se
rodí jen ve vyšších, mimozemských civilizacích. Ke škodě pacientů nejvíce
vzdoruje novému pojetí psychiatrie.
Nehoda není náhoda
Když se zasvěcenci stane úraz, ostatní se ho hned ptají, jaký měl
informační význam. Pokud si to ještě nezjistil, mohou mu ho hned říci, podrobnosti
si pak doplní sám.Význam vždy závisí na konkrétním případě, obecně platí, že
jeho symbolika je podobná snové i symbolice nemocí. Důležité je, jak a kdy se
úraz stal, co bylo poraněno a k čemu nemocného přinutil. Úraz prstů bývá trest
za zasahování do cizích záležitostí. Zlomené zápěstí byl trest za útok v
minulém životě a tři měsíce pracovní neschopnosti a mnohočetné zlomeniny měly
přinutit zasvěcence k menšímu spěchu.
Dr.Dethlefsen ve
výborné, ale bohužel nedoceněné knize Nemoc jako cesta popisuje skutečný případ
dopravní nehody, kdy automobil nedal přednost zprava a jel rovně. Srazil se a
převrátil na střechu. Byl to symbol vnitřního konfliktu mezi zvykem jet ve
vyježděných kolejích a potlačenou touhou po změně. Jejich střet bude mít
tragické následky, všechno se obrátí vzhůru nohama a bude třeba vnější
psychologické pomoci.
Na konkrétní význam nehody se musíme vždy zeptat Inteligence, která
ovládá osud, to je pátý a šestý stupeň vnitřní hierarchie. Zasvěcenci se znovu
a znovu přesvědčují, že náhoda neexistuje. Život je skutečně dokonalý trenažér
vědomí.
Nevytvářejte agresivitu
Velkým problémem této fáze kalijugy je rostoucí agresivita,
která je vzpourou proti Bohu. Už od pravěku byly války vnějším projevem této
destruktivní síly a každá generace potřebovala tu svoji. Kdo nebojuje, alespoň
soutěží ve sportu nebo podnikání. Někomu stačí sledovat válečné a akční filmy,
nebo si agresivitu vybíjí v počítačových hrách. Veřejnost ani inteligence si bohužel nebezpečí zla neuvědomuje, právě
tak, jako včas nechopila fašizmus.
Agresivita vždy stráví sama sebe
a nelze ji potlačovat, jak to dělá morálka. Jako v kotli se hromadí a pak
vybuchne, sociologové a politologové si pak marně lámou hlavy. Zlo je
legitimním obsahem našeho duálního světa. Národnostní, rasové a náboženské
spory i boje o moc jsou projevem agresivity, která hledá a nachází způsoby, jak
se realizovat. Může se vybíjet v nemocech, jako alergie, žaludeční vředy,
hypertenze a postupně mění zabarvení řeči a rysy tváře. Potlačená agresivita se
projevuje i ve chrápání, skřípání zubů a okusování nehtů. Někteří psychologové
doporučují nestrkat hlavu do písku, dokonale si uvědomit tyga v nás, ale jakoby nevědět, co s ním, jen ho
pozorovat a on začne sám ztrácet sílu. Hlavně ho nepodporovat. Je to těžké a
nepříjemné. Účinná je i hypnotická terapie, kde necháme hypnotizovanému prožít
část z jeho hrůzné minulosti a tato informace léčí. Terapie je dlouhodobá, ale
ušetříme si mnoho let strádání. Pokušení zlem je jedna z mnoha životních
zkoušek. Agresivita a temná magie je nejčastějším důvodem pádů do nižší
civilizace. Při zvlášť těžkém provinění lze spadnout z naší polodémonické
civilizace do ještě nižší, případně až do démonické. Tam je možné prožít
staletí i tisíciletí. Dobro však plně ocení ten, kdo poznal zlo.
Reinkarnace trochu jinak
Že nežijeme jen jednou, chápe čím
dál více lidí. V mnoha knihách se popisuje, jak jsme po prvotním hříchu, nebo jak
říkají jiní pro získání zkušeností, sestoupili do říše minerálů, pak jsme
procházeli rostlinnou a živočišnou říší, až jsme se dostali do lidské. Po mnoha
životech se vzdáme fyzických těl, pak i energetických a přiblížíme se, až
splyneme s prapodstatou. Je to však složitější. Tibetský opat Trung-Pa v knize Protnutí
duchovního materialismu popisuje budhistickou
nauku o šesti říších. Podle ní procházíme koloběhem říší bohů, polobohů, lidí,
zvířat, hladových duchů a říší pekelnou. Ve spirále, jejíž oběh trvá miliony
let, kroužíme tak dlouho, dokud máme myšlenku oddělené existence. Jakmile
poznáme její iluzornost, všechny říše, všechny světy forem skončí. O spirále
vývoje hovoří také božstva šesté dimenze v knize Logos, jejichž zprávy zapsala
známá kontaktérka paní
Cibulková.
Podle rozhovotu přes médium s Mistrem Trvalého osvícení,
který žil na území dnešní Číny před třemi miliony 292 tisíci lety je to ještě
složitější, i ty říše jsou jiné. Stoupáme jimi spirálou výš a výš a není jasné,
co je nahoře a co dole. Vše ve všem je totiž úhel pohledu. Prožíváme v nich
části sebe, o kterých ani nevíme. Můžeme dokonce na čas spadnout, když převáží
nižší přirozenost a pak jdeme znovu nahoru ještě do vyšší dokonalosti. Nejsme
ani nuceni stále stoupat. Jsme božské bytosti a můžeme procházet světem projevu
podle libosti a jak dlouho chceme. Celou pravdu se však ještě dlouho nedozvíme.
V každém případě má vše svůj význam.
Význam oběti
Usmíváme se, když vidíme v
cestopisném filmu, jak si domorodci chtějí naklonit obětmi bohy úrody nebo počasí. Může to být
pověrčivost, ale v některých případech má oběť skutečný význam. Například
tehdy, když jsme pronásledováni pocity viny za
prohřešek, kterého jsme se dopustili. Ti, kteří znají zákon karmy, se
oprávněně bojí trestu. Pokud obětují něco, co je jim drahé, jako agresivita,
snobizmus či pocit nadřazenosti, může se jim trest zmenšit nebo vymazat.
Je chyba se obětovat pro nějakou myšlenku nebo člověka. Útěkem od sebe
se proviňujeme na svém životním úkolu. Až když pomůžeme sobě, můžeme pomoci
druhému. Ideologická zaslepenost vede ke katastrofě. Není také správné obětovat
majetek, aby se někdo druhý zbavil nemoci, protože je karmický důvod, že ji má a jen on sám může
rozhodnout o vyléčení. Oběť i trest mají stejný význam při vývoji každého
jedince. Chtít obětovat, abychom něco získali, je vypočítavý obchod. Lidské
oběti v civilizacích Mayů a
Inků souvisí s černou magií, které je lepší se vyhnout. Pravá oběť je vzdání se
toho, co nás tíží - omezenosti, závislosti, žárlivosti a nenávisti. Ta nás
očišťuje a kvalitativně přetváří. V křesťanství to symbolizuje smrt na kříži.
Ego musí zemřít, aby se narodil čistý Duch.
Zatížená karma
"Já mám moc zatíženou karmu,
v minulých životech jsem asi udělal hodně zlého", vysvětloval muž své
manželské a obchodní problémy
psychologovi. V regresní hypnóze prošli několik životů. Kdysi byl
léčitelem v kultuře střední Ameriky. Pomocnice chtěla zaujmout jeho postavení a
otrávila ho. V tomto životě byla jeho manželkou, která ho nedávno opustila.
Ukázalo se, že v mnoha životech měl stejné problémy. Nekriticky lidem věřil a
doplácel na to. Vinu pak hledal ve špatné karmě. Kdo není schopen se poučit z
chyb, bude stále trpět týmiž problémy.
Člověk, společnost a agregor
Lidé neustále kritizují a
vymlouvají se na zkaženou společnost. Ta se skládá z podobných jedinců a odráží
jejich vlastnosti - lži, chamtivost a agresivitu. My jsme společnost.
Ztotožněním se se
společností, jejími myšlenkami, názory, postoji a žebříčkem hodnot, vzniká umělý
duch - agregor, který
sjednocuje a telepaticky ovlivňuje všechny členy. Každá národnost, rasa i
církev má vlastní agregor,
proto se Němec chová jako Němec a ne jako Rus. Někomu může pomoci, ale jiným
nedovolí překročit určitou mez. Světci odcházeli do pousteven, aby se od něj
osvobodili. Zvlášť silný a nebezpečný agregor
měl nacismus, po válce jeho vliv silně poklesl.
Země jako škola
Nežili jsme vždy jen na Zemi, během nespočetných inkarnací jsme se
vyvíjeli na různých planetách, pokud to náš vývoj vyžadoval, ale nikdy jsme se
nedostali do jiného vesmíru. Do dalšího vesmíru se dostanou jen některé nadnirvanické Inteligence. Pěna
vesmírů tvoří kruh, jsou jich miliardy a platí v nich jiné zákony, než v našem.
Život je všude, ale Země je přece něčím zvláštní, co má jen několik procent
planet. Je to zejména existence božské zero
energie, která je zcela neutrální a může se využít pro dobro i zlo se svými
následky.
Hlavní odlišnost od jiných planet
je v tom, že Země se svými paralelními
prostory obsahuje vše, co existuje ve vesmíru. Minerály, rostliny, živočichy,
lidi i bohy, od nejnižších po nejvyšší, dobré i zlé. Zasvěcenci do nich mohou
nahlédnout, ale je velmi těžké porozumět všemu, co se tam děje a do nejvyšších
civilizací nemají přístup. Země je virtuální hyperprostor, kde individualita
může prožít celý vývoj trvající miliardy let ve všech formách, jako v
gigantické škole.
Člověk je mikrokosmem a je v něm
vše, ale i Země je taková. Má svoji duši, vývoj i karmu a směřuje k dokonalosti
právě tak, jako my.
Kolik je nám let?
Není tak lehké správně odpovědět
na tuto jednoduchou otázku, počet roků od našeho posledního narození je jen
nepatrným zlomkem našeho skutečného stáří a naše vlastnosti máme už staletí a
tisíciletí. Ani počet inkarnací nevyjadřuje naše stáří. Některé byly velmi
krátké a žili jsme již předtím v říši minerálů, rostlin a zvířat. Naše stáří je
spíše dáno zkušenostmi, ale pro srovnání není žádná vhodná stupnice. Existují
sice úrovně inteligence, ale v minulosti jsme měli několikrát vyšší stupeň než
dnes. Naše oddělenost od energie prapodstaty je stejně jen zdánlivá, stejně
jako čas. Nejpravdivější odpověď je paradoxní - jsme mimo čas.
Čas je také psychologický. Děti se cítí mladé a stále se učí. Dospělí si
myslí, že už vše chápou a přestávají se učit. Nic je nezajímá, vědomě stárnou a
postupně upadají. Kdo je stále otevřen novému, nikdy nestárne.
Životy po životě
Smysl života po životě je možné přirovnat k prázdninám. Nejsou tam pozemské
problémy, nemoci a starosti. Duch se ohlíží do minulosti a jako ve filmu si
může promítat vše, co udělal i s následky, o kterých ani nevěděl. S nadhledem
pozoruje všechny minulé životy a chápe,
proč jeho minulý život probíhal tak, jak ho prožil. Vidí, co se naučil a v čem
selhal. Věnuje se svým zálibám s přáteli a příbuznými. Pozoruje ty, kteří ještě
žijí v těle a cítí, když na něj myslí. Strach ze smrti a nejistota, co bude po
ní, je již minulostí. Učí se i tam, ale úplně jinak. Velmi záleží na konkrétním
člověku, jeho minulosti, názorech a zkušenostech. Duchovně nevyvinutí jsou
bezradní a odkázáni na cizí pomoc, jako před smrtí.
Časový sled je takový, že po smrti fyzického těla se postupně uvolňují
další vrstvy, které byly v životě aktivní. Nejprve je to éterické tělo, které
se rychle rozpadne. Pokud by se ho někdo nechtěl vzdát, musel by se s nim
vláčet jako s přítěží. Třetí tělo je vytvořeno emocemi a žije v astrálním
světě. Vše je podobné našemu známému prostředí, i duchové se po adaptaci zabývají
stejnými činnostmi a myšlenkami. Jsou tam různé krajiny, města a vesnice,
dočasní obyvatelé i trvalí. Předměty vznikají myšlením, jemná astrální hmota je
vytvoří podle přání. Duchové proto mohou nechat omládnout svá těla. Každému je
všechno okamžitě splněno, problémy jsou jen s nudou a výčitkami svědomí. Jíst a
spát se může, ale nemusí. Podle kvality emocí je astrální svět rozdělen do
sedmi rovin, kterými duch postupně prochází. Nejnižší je na zemi, nejvyšší
vysoko nad ní. Když vyčerpá své emoce,
umírá a narodí se v mentálním světě myšlenek. Zůstane po něm astrální
mrtvola, kterou mohou někteří duchové využívat i pro klamání spiritistů.
Mentální svět je také rozdělen podle kvality do sedmi stupňů a pozemskému světu
je už více vzdálen. Duchové se tu zabývají přemýšlením o smyslu minulých a
budoucích životů. Vytvářejí si skupiny a
hovoří o všem možném. Ve vyšším stupni mentálního světa (intuitivním) uvažují o
budoucích životech, aby se co nejvíce zdokonalili. Plánují si je, spojeni se
svým nadvědomím a s pomocí vyšších duchů. Vstupují do databáze pravděpodobné
budoucnosti a programují události, jako místo a datum narození, osobní
dispozice, rodiče a partnery, aby byli zrcadlem jeho skrytých stránek, druhy
zkoušek i délku života. Většinu přátel a příbuzných již budou znát z minulých
životů, protože si přáli se s nimi setkat. Výsledek této práce je konkrétní
životním úkolu, který sice vědomí nebude přesně znát, ale nadvědomí ho povede
udaným směrem. Asi v desetině případů se stane, že byl příliš náročný, dojde ke
komplikacím a nepodaří se ho splnit napoprvé. Duchovní lidé jej však mohou
zjistit, rovněž i stupeň jeho naplnění a tím přispět k jeho dokončení.
Když duch vyčerpá potřebu
přemýšlet, dostává se do kauzálního
těla, v kterém má uloženy všechny získané zkušenosti a vzpomínky.
Nakonec je na okamžik ještě ve vyšších světech, ale pak se už musí inkarnovat do připraveného plodu.
Do fyzického života si bere své nejméně kvalitní části, které má očistit,
naučit se novému a postoupit ve škole života. Musí se vrátit do prostředí,
které mu odpovídá podle zákona ”Podobný k podobnému”. Jedna inkarnace je jen
jako jeden týden ve školním roce. Mnozí duchové se rodí neradi, mají obavy, zda
splní, co si naplánovali. Nelze však zůstat
na jednom místě, život je změna. Mezi životy není vždy lineární návaznost, jak
se zjednodušeně uvádí. Do životů si bereme osobnost, kterou prožíváme a
postupně poznáváme. Když jsme tu minulou zpracovali, brousíme život za životem
další plošku složitý tvar diamantu.
Minerál má jen fyzické tělo, zvířata tři těla, člověk čtyři. Postupně
budeme stoupat výš a výš po stupních hierarchie, definitivně opusíme fyzický svět, pak i
astrální.
Smysl života
Smysl života je základní otázkou
lidské existence. Souvisí s otázkou, proč vůbec vznikl vesmír s nekonečně
složitými formami života. Jedna skupina názorů hovoří o pádu do hříchu a
vyhnání z ráje. Máme hledat cestu zpět a jít co nejrychleji k Bohu cestou
duchovního očišťování, až se v něm rozplyneme. Podle jiného pohledu hrajeme
božskou hru. Bůh chtěl poznat sám sebe ve svém stvoření. Stanovil si zákony
vesmíru a jeho část se rozdělila na nejjednodušší zlomky - minerály. Měly v
sobě latentně celou božskou hierarchii. Miliardami let jsme se přes rostlinnou
a živočišnou říši dostali až do lidské a budeme ve spirále pokračovat další
miliardy let dál do světa bohů a božstev. Po dalším vývoji do nirvanické úrovně se někteří
vrátí zpět do Jednoty. Ta se zase rozdělí v novém vesmíru s jinými zákony a hra
bude pokračovat i s těmi, kteří do něj
přejdou.
Božské síly nám nechtějí říci,
jaký je význam života a který názor je nejpravdivější, protože nejsme
dostatečně vyspělí. Na obou je pravděpodobně něco pravdy. Máme se učit od
života a žít tak, abychom nepoškozovali druhé. Smysl života určitě není v
nějaké činnosti nebo povolání, ani neleží někde v budoucnu. Náš život ve
fyzickém těle připomíná galeje, ale i utrpení má význam. Není správné z něj
utíkat, ale poznávat ho, abychom mohli žit v ráji s otevřenýma očima. Jdeme od
omezeného k dokonalosti, od disharmonie k harmonii. Tvorba je základním
projevem Boha, který je však daleko vzdálenější a větší, než si myslíme.
Miliony a miliardy let našeho vývoje nejsou žádnou tragédií. V současné době
nemůžeme pochopit celou velikost našeho úkolu, protože vytváříme jen jeho malou
část.
Svět myšlení
Každá naše myšlenka má svůj
vlastní věčný život, je naší částí. Rodíme myšlenky jako Bůh zrodil nás.
V Celku jsou vyvážené jako Vše ve Stvoření.
Lidské štěstí i neštěstí, celou osobnost vytváří magická síla myšlenek,
kterým často ani nevěnujeme pozornost. Mentální podstata světa způsobuje, že
myšlenky ovlivňují i hmotné věci a události. Kvalita vnějšího života
symbolizuje vnitřní svět člověka. Proto žijeme tam, kde jsme. Myšlenky nás
mohou dostat do ráje, pekla, nebo do psychiatrické léčebny. Jaký je sklon,
takový je směr osudu. To, co si o čemkoliv myslíme, je pro nás důležitější, než
věc sama. Utváříme sebe svými názory. Stačí změnit úhel pohledu a změní se vše.
Pozorujte své myšlení a uvidíte, kolik disharmonie je v něm. Cloumají s
námi pocity bezmoci, ublížení a agrese a my se jim podrobujeme. Proč? Umíme je
jen potlačit, ale tím nemizí, jen dál škodí v podvědomí a to je ještě horší.
Stálá nespokojenost vytváří nekončící problémy. Neuvědomujeme si, že jsme si je
sami magicky přivolali. Disharmonie, která je bohužel propagovaná ve všech
médiích, podstatně snižuje kvalitu života i jeho délku a způsobuje množství
psychických i somatických nemocí. Zabýváme se čistotou těla a bytu, ale o
duševní hygieně víme málo, někdy se jí symbolicky snažíme dosáhnout přehnaným
uklízením. Lidské vědomí je jako magnetofon, který stále dokola opakuje stejné
melodie, dobré, falešné i zcela disharmonické. Považujeme je za stálé součásti
svého já, bez kterých bychom to nebyli my. Vytváříme si stále stejné stresy a
vybíjíme si je na ostatních, důvod se vždy najde. Nechceme to vidět, ale
křečovitě se držíme svých zlozvyků.
Myšlení je podobné počítačovému programu, je možné ho změnit, když
chceme. Američané jsou známi výukou pozitivního myšlení, které má přitahovat
úspěch. Je to určitě lepší, než myslet negativně, což je běžné u nás, ale
přeháněním se dostávají do lží, kterým ani sami nevěří a je po úspěchu. Omezené
myšlení také často chce to, co se nakonec obrátí proti němu. Duchovnost
nezačíná čistými myšlenkami, ale uvolněním zablokovaných sklonů. Uvědomit si
svou hříšnost a nehledat výmluvy, to je začátek. Morálka je diletantský zásah
vědomí do vlastního programu, kvalitnější výsledek může vytvořit naše vyšší Já,
když ho o to požádáme. To bohužel udělá jen málo lidí a regresní hypnoterapeuti vědí, že se chybné
sklony a reakce znovu a znovu kopírují ze života do života a způsobují stejné
problémy a tragédie. Staletí a tisíciletí ubíhají, dokonce i budoucnost je
stejně tristní. Už jen pochopit problém je začátkem harmonického řešení.
Kde je Radost?
Její nedostatek si uvědomíme, když prožijeme její
nepřítomnost spojenou s tísní, strachem a smutkem. Taková deprese může být
léčivá, pokud ji správně prožijeme a pochopíme. Je to bolestivé jasně vidět, že
vedeme dosti smutný život, neznáme umění žít. Radost úzce souvisí
s hravostí a láskou. Ani to nemáme. Mnoho Afričanů, Indů a divochů, ale i
např. Francouzů žije daleko radostněji, i když jsou chudí. Umějí užít života,
nejen se hnát pro jakési symboly bohatství. Vystýláme si život iluzemi představ
a cenzurujeme. Pak vidíme jen to co chceme a pamatujeme si co chceme, ale život
to prolamuje. Iluze jsou stálou oporou i problémem s bolestivými následky.
Život je zkrátka jiný než si ho představujeme, nekonečně složitý.
Změnit nedostatek radosti je však těžké a dlouhodobé, zvyk
je železná košile. Kdo umí komunikovat s božskými silami, může se snadno
zeptat, jak se k větší radosti dostat. Ale stačí si uvědomit její
nedostatek a otevřít se změně. Připraví mu pro to psychoterapeutické procesy.
Harmonizujte si první čakru
Čakry jsou energetická střediska, která
transformují vesmírnou energii - pránu a mění ji na formu vhodnou pro funkci
nejrůznějších částí nekonečně složité bytosti. Není jich jen sedm, jak se
uvádí, nejvyspělejší zasvěcenci mohou vnímat barvu osmé, další budou viditelné
až za tisíce let. Čakry
spolupracují se všemi vibračními těly - fyzickým, éterickým, emočním
(astrálním) mentálním a duchovními. Na jejich seřízení a harmonii závisí funkce
celé osobnosti. Postupným vývojem stovkami inkarnací se frekvence energií
zvyšují a těla se zjemňují. Inkarnace si jsou podobné, protože pocity generují
myšlenky a skutky jako zvyk, dokud se nezmění přístup. Ten je však v hlavní
míře dán sestavou archetypů osobnosti.
Disharmonie čakry má
za následek problémy určité části těla i psychiky. Nejčastější je to u první čakry, která je základní, protože
jí prochází energie ohnivé síly kundalíni
do celého systému, kde se spojuje s duchovní energií sedmé čakry. Její dominantní funkce se projevuje egoismem,
touhou po materiálních věcech a bojem proti těm, kteří stojí v cestě.
Nedostatečná funkce se naopak projevuje podceňováním fyzické stránky života,
nespokojeností, touhou po odchodu z fyzického těla a nirváně. Harmonie čakry je v pocitu bezpečí,
vitality a jistoty, že fyzický svět má své oprávnění. Můžeme tomu pomoci
dotykem rudých minerálů, jako je achát, granát či rubín, nebo zpěvem, či
poslechem rytmických písní. Vhodný je pobyt v přírodě a cvičení. Posadíme se do
trávy a opřeme dlaně do hlíny. Zavřeme oči a zhluboka dýcháme. Vizualizujeme energii, která při
nádechu stoupá ze země páteří vzhůru. Požádáme božské síly, aby nám čakry harmonizovaly. Po chvíli
uvidíme rudou barvu první čakry.
Léčivý proces probíhá. Pokud uvidíme oranžovou barvu, chce nám naše vyšší já
naznačit, že disharmonie je v druhé čakře,
která ovlivňuje emoce. Její terapie je obdobná. Při jiném cvičení stojíme, vizualizujeme si, že nohy
zakořeňují do země a odtud při nádechu čerpají energii.
Symbolika
Symboly nejsou obsaženy jen ve
výtvarných, hudebních či literárních dílech, ale každá životní situace,
rodinné, zdravotní i pracovní problémy nám chtějí něco říci. Jejich řeči rozumí
jen ten, kdo má intuitivní poznání, je to umění. Jsou mnohovrstevnaté, velmi
složité s více významy, existují i symboly symbolů. Zvláštním způsobem s nimi
pracuje magie, ale vždy je něco za něco. Jednáme velmi často symbolicky, aniž
si to uvědomujeme. Povrchnost způsobuje, že pokusy o takové řešení problémů
jsou často neúspěšné:
- Duchovní vývoj se nahrazuje
nákupem knih, návštěvou bohoslužeb, či přednášek
- Na osobní problém se zeptáme gurua, ale rady ignorujeme
- Péče o zdraví se zabezpečuje
čtením článků a pitím čaje
- Když je někdo zvolen do vysoké
funkce, očekává se, že získá i moudrost
- Když se organizaci nedaří,
svalí se vina na ministra nebo ředitele a jeho odvoláním se má problém vyřešit
- Snahu o vnitřní duchovní
harmonii projevujeme v ekologických
aktivitách, nebo v politickém boji
Ovlivňují nás symboly (archetypy) seberealizace:
- Dnes podnikatel, včera to byl
budovatel a kdysi velitel či biskup
- Ve středověku jsme dobrodružné
sklony realizovali v rytířských soubojích nebo ve svatých válkách, nyní jako
sportovci soutěžíme za svůj klub, nebo alespoň fandíme u televize
Symboly existují i mimo naše
myšlení:
- Povaha člověka se symbolicky
projevuje v událostech jeho života, ve tváři, postavě, řeči atd.
- Duševní problémy (např.
agresivita) se promítnou do snů (střelba), později do nemocí (žaludeční vředy a
pod.), do hlasu a rysů tváře
- Kriminalita i klima ve státě
symbolizují povahu lidí
- Znečistění životního prostředí
a přírodní katastrofy symbolizují mentalitu obyvatel
Všechno je nástrojem učení. Svět
symbolů je skrytým původcem světa reálných dějů. Války, revoluce a kriminalita
jsou projevem agresivity, sex, náboženství a umění naopak transcendence. Nepochopením symboliky bohoslužby se
z ní stává plané obřadnictví.
Každý z nás je obklopen symboly sebe sama. Vůbec nezáleží na tom, zda je
chápeme nebo ne, právě tak nemusíme chápat odbornou chiromantii, numerologii i astrologii a přesto
přinášejí podrobné informace.
U tetování můžeme posoudit symboly. Pokud jsou démonické, bude takový i
jejich nositel. Jistě si vybral to, co je mu blízké. Nebezpečnost, i když často
naštěstí skrytou, naznačí jejich rysy. Čím jsou ostřejší, tím ostřejší bude i
jejich majitel. Jistě je může někdo přijmout jen jako módu, to musíme rozlišit
dalšími archetypy jinde.
I u piercingu
je to poměrně jednoduché. Ostrý tvrdý předmět vražený do těla symbolizuje
nebezpečný archetyp skrytý v duši. Je důležité, kde je. Zkoumání musíme
opět doplnit rozborem dalších symbolů, nejlépe v rysech tváře.
Co ale s tím, jak problém odstranit? Potlačování ani
zavírání očí nepomáhá. Je ho potřeba nejprve poznat projevením a odmítat.
Nejlépe opakovaně žádat božské o odstranění. To je psychoterapie, ale trvá
dlouho a je bržděna
neochotou. Lidé se drží svých problémů víc než si chtějí připustit a tak je
mají život za životem i s nepříjemnými následky…
Na čem lidé spí
Vleže strávíme značnou část svého života, lůžko silně působí
na naši pohodu, takže bychom si měli dávat pozor, zda správně ležíme. Je to ale
tak? Uvažujeme nad volbou stejně racionálně jako při koupi auta či domu, nebo
jsme jen ve vleku reklamy?
Projdeme-li nabídku obchodů, zjistíme krutou pravdu. Všechny
postele jsou zcela nevyhovující! Buď jsou pružinové, nebo měkké latexové.
Jiných, trochu více použitelných, je jen hrstka. Jsou to hlavně tvrdší molitanové, nebo měkké molitanové s vložkou
z tvrzeného.Na omezené a nevhodné nabídce matrací je vidět výraz neúcty
k člověku. Přitom její správná konstrukce je věda jako cokoliv jiného.
Překvapuje naprostá převaha pružinových, ačkoliv podle mého názoru nemá pružina
v posteli co dělat. Lůžko má přijímat energie a tlumit je, nikoliv kmitat
a houpat. Pak se divíme, že progresivně vymíráme, sex je na nich téměř nemožný!
Před dvaceti lety jsem koupil postel, jež dokonale splňovala
všechny požadavky, ale dnes se ani nevyrábí, ani ji nelze opravit.
Dvoucentimetrová deska z tvrzeného latexu, jež byla položená na měkkém
molitanu, se prý již nedodává. Připomíná mi to zapomenuté progresivní
technologie, zmizelé jako stará tajemství šamanů.
Podle Principu podobnosti totiž nemá být mezi pružností těla
a matrace velký rozdíl. Měkká i příliš tvrdá matrace způsobuje bolesti zad.
Budeme ještě dlouho čekat na věc tak jednoduchou?
Všeobecně propagované lamely roštu se při bližším pohledu
jeví nevýhodné, stejně jako dříve používané drátěnky. Pruží totiž nejvíce
uprostřed a na krajích ne a to nutí ležet jen ve středu.
I tvarově jsou mnohé postele nepraktické, třeba zadní čelo
jen překáží. Moderní futonové
postele mají na kraji schod což je nevhodné pro sedění. Jsou také moc nízké a
těžce se z nich vstává.
Po mnoha letech nepřítomnosti ve svém rodišti na jihočeské vesnici jsem se
přijel podívat. Prožil jsem tam krásné prázdniny mezi prarodiči a domácími
zvířaty, nejraději jsem měl koně ustájené na statku dědy. Nejdříve mě kočí
vozili sebou, pak jsem zkoušel jejich práci a na konec jsem jako jediný od
čtrnácti let na vesnici koně sám sedlal starým těžkým německým sedlem nelezeným
na půdě a jezdil plavit koně a po okolí. Byly to úžasné zážitky.
Nejprve jsem zjistil, že všichni kočí jsou bohužel již mrtvi, stejně
jako většina sousedů. Podrobně mi to popsala vesničanka, která měla šest
desetiletí historie dokonale v paměti jako v kronice. Pak jsem zašel
na rodný statek. Do konírny jsem se musel dostat oknem, protože vzpomínky na
to, co jsem v ní zažil měly ohromnou sílu. Vnitřek byl sice zpustlý, ale
to hlavní bylo stále na místě. Sedl jsem si na betonovou káď jako před
desetiletími a vzpomínal, jak jsem z tohoto místa pozoroval kočí jak
připravují koně k jízdě a večer kydají hnůj. Nebyla nepříjemná práce,
koňský hnůj spíše voní. Zde jsem prožil šedesátá léta plná diskuzí, optimismu, přátelství
a radosti. Byl jsem překvapen, že vůně v komůrce na chomouty je stále stejná, po zetlelém
obilí. Paměť na vůně je nejsilnější.
Opravil jsem střechu stáje jako v r.1980, když jsem sem zajel při
vojenské službě. Od té doby na ni nikdo nesáhl, jen já, když jsem se už potřetí
dostal na stejné vojenské letiště v Bechyni v r. 1988. Uvědomil jsem
si u toho, že po 23 letech v Praze v ní nejsem doma. Neberu ji, a to
je chyba.
Šel jsem i na výlet kolem vesnice jako za starých časů. Nestačil jsem se
divit, vše bylo jinak. Cesty byly zpustlé, nikdo po nich nechodil, některé byly
rozorané. Tak velká pole nebyla ani za JZD. Zašel jsem i na místo u rybníka,
kde jsem prvně plavil koně. Vzpomínky na mě intenzivně zapůsobily, poprvé jsem
si silně uvědomil, jak jsem vlastně stále stejný, už čtyřicet let! Neustále
opakuji stejné vzory, ač jsou tak odlišné od druhých. I matka ráda jezdila na
koni. Děda ho poslal na jatka, aby zmaturovala,
ale to je projev hrubosti.
Vyšší Já mě oslovilo a vyzvalo - odděl se, zamávej tomu klukovi co
plavil koně, abys mohl dál do dalších, vyšších akcí stejně dobře promyšlených. Vyvolávalo
to ve mě silnou lítost po minulosti jako v meditacích, když mě božské
stahávalo do Sebe a já se bál ztráty starého. Jako kluk jsem neměl myšlenky na
to, co jsem prožil, myslel jsem jen dopředu. Současný stav je tedy již trochu
stagnace. Poznal jsem, že u mě není důležité postavení ani majetek, ale
vyrovnaná, otevřená a jasná psychika i čisté svědomí. A dobrodružnost. Za co se
mohu stydět? Snad nejvíc za házení šroubů z podkov do vlaštovčích hnízd ve
stáji. A střelbu do vrabců ze vzduchovky.
Procházel jsem i mým lesem, poli i po vesnici. Odevšad se na mě hrnuly
vzpomínky z událostí, kde jsem se projevoval vlastně stejným stylem jako dnes.
Třeba jak jsem zaskakoval za Horáka den ve vážnici. Jsme tak silně vázáni
zvykem, ať dobrým či disharmonickým! Hnout s tím je přetěžké… Naštěstí
jedu správně, archetypy mám vyrovnané, účinné, jen malá vyzrálost, křeč.
Zvláštní kombinace Pražáka a venkovana. To ale umožňuje nadhled nad oběma.
Z vesnických lidí jsem cítil smutek a bídu. Jsou hodní, ale
zakřiklí, zalezlí doma. Na Vysočině je to horší, tam se mezi sebou vůbec
nebaví. Jen jediný sedlák Nitka je aktivní, podniká naplno. Obdělává všechna
pole a chová krávy na mléko. Říkal, že nemůže sehnat nikoho na práci a vesnice
je přitom plná lidí! Neví, čím se živí.
Naši předkové byli prý daleko víc pracovití. Ale ani on však příliš
neprosperoval.
Potkal jsem i svého vrstevníka Horáka i jeho sestru, mou vzdálenou
sestřenici. Smutek a bolest se u něj projevila i nemocí. Byl to zlomený člověk,
jen jeho matka byla ještě ze staré školy, práce, práce. Jihočeši nejsou
optimisti, jsou depresivně uzavření v sobě, je to staročeský kmen
Doudlebů. Dal mi mé staré sedlo, je to hlavní symbol mého dětství, mě.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil v sousední zapadlé vesničce.
Vzpomněl jsem si totiž, že jsem se tam snad na den přesně před třiceti lety
dvakrát sešel s pěknou dívkou. Byla hodná, ale usedlá. Držela se příliš
při zemi, já byl dobrodruh. Ani jsem si nepamatoval její jméno či podobu, jen
jsem poznal jejich statek. Jak mě překvapilo, že mě ihned poznala a oslovila
jménem!
A zase totéž, zase stejný vzor rozhovoru jako před lety. Ač měla
inteligenci, dělala poštovní doručovatelku a stačilo jí to. Vadilo jí, že se
rozvedla a nikoho neměla, jen syna. Byl jako ona, mouchysněztesimě. Dostala roztroušenou sklerózu a
jistou dobu nemohla ani chodit. Intuice mi řekla, že je to symbol jejího
pasivního vztahu k životu. Zhoršením situace si měla uvědomit tento
nedostatek. Jí však invalidní důchod a částečná nepohyblivost vyhovovala. To
však znamenalo, že zcela ochrne. To jsou zákony psychosomatiky.
Také jsem jí chtěl pomoci a poradit, stejně necitlivě bez ohledu
k jejím zvláštnostem jako kdysi. Ona mě však ani nepověřila rolí
psychoterapeuta. Vlastně si ani nepřipouští, že terapii potřebuje, když ji
situace vyhovuje a nevidí souvislost svého stavu s psychikou. Ona stojí na
místě a já se celou dobu vyvíjel. S údivem poslouchala, čím vším jsem
experimentoval. Rád se dělám chytrým. Trochu se mě bála.
Franta Horák a Zdena, to jsou dva případy pro knihu, proč se zlé věci
dějí hodným lidem. Nechtějí vlastně žít, nic je nerozvíjí, jsou rigidní.
Nemoc je pobídnutím, proto se
problémy zesílí. Měl jsem pro ni být stejně jako před třiceti lety signálem.
Měla krásný hlas, je v něm její něžná duše. O karmě nikdy neslyšela, čistý
materialista. Možná se ještě setkáme, abychom poznali, kam se kdo dostal.
Doma jsem zjistil, že foťák i walkman je vyplaven vodou
z kanystru. Intuice mi řekla, že důvod brzy poznám. O tři dny později zaplavila
Prahu povodeň.
Tajemství šedesátých let
Každá doba má svého ducha, ale šedesátá léta měla velmi
výrazně odlišného. Kořeny vznikly už v některých proudech padesátých letech.
Projevilo se to zejména v písničkách a filmech. Byl to definitivní konec
rigidity a neživotnosti předcházejících desetiletí. Objevilo se něco zcela
nového, neznámého a bohužel jen dočasného.
Měli by to vysvětlit astrologové. Po celém světě, tak výrazně
politicky rozděleném, došlo k velmi podobným projevům, které nelze
přisoudit pouze módě. Jako by lidé byli čímsi osvíceni.
Tento optimistický duch doby se totiž vyznačoval nevídanými
atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí, Duchovností, Vzájemností a poznáváním
Krásy. Projevil se nejen v umění kvalitativní i kvantitativní explozí
tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby patří dodnes k velmi uznávaným, ač
jsou již téměř důchodci.
Nebyl to křesťanský duch, ale nově vzniklého New Age. Je známý zasvěcencům jako skupina IAUE.
Vyznačuje se nedogmatismem
i dříve nemyslitelným spojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním
přístupem s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy a buddhismu se rozvinula a
nestála v opozici vůči křesťanství. I v tomto klasickém náboženství
došlo k dříve neslýchaným diskuzím a změnám. Psychologie, náboženství i
filozofie se v něm propojily. Bylo v tom mnoho naivního romantismu,
ale snaha byla veliká.
I sexuální revoluce spojila lidi, hrálo se, zpívalo a tančilo.
Lidé vášnivě diskutovali i o tabuizovaných tématech. Vztahy mezi lidmi se
zlepšily na úroveň o které dnes můžeme jen snít. Zesílila to další novinka -
běžně používané měkké drogy. Pod jejich vlivem se tvořily poklady umělecké
tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové zkoumali LSD a dospěli
k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá psychoterapie se stala
velmi diskutovaným a rozvíjejícím se oborem.
Heslo Dětí květin - hippies
– lásku, ne válku oslovilo celý svět a přispělo ke zmírnění studené války.
Těžkopádná demagogie komunismu byla těžce narušena obrodným hnutím. Obrodě
věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy z rozpínavého kapitalismu. Vývoj se
dotkl i techniky, optimismus lidí byl nevídaný. Budoucnost se zdála tak krásná…
Potlačené zlo se však ozvalo. Počátkem sedmdesátých let
tento krásný duch, dodnes silně zřetelný v písničkách a filmech vymizel.
Byl nahrazen komercializací, povrchností, pesimismem, negativitou a
agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon je čím dál větší?
Téměř neznámý je zásadní fakt, že kdo bral 60. léta vážně,
přijal Boha a dostal se v dalších desetiletích do očistných a
transformačních problémů temné noci duše, takže vše je jak má být. Je to stěží
pochopitelné, ale duchovnost už je taková. Cesta smrti a vzkříšení.
Kdo nás vede, emoce či intuice?
Stručně řečeno záleží na tom, čemu dáváme přednost. To ovšem
znamená vědět, co máme k dispozici. Rozhodně nejsme jednotní, naše vědomí
i nevědomí obsahuje mnoho částí různé kvality. To mimochodem znamená, že
v každém člověku jsou rozpory a boje o vedoucí postavení a nejde
s tím nic dělat. Je to prostě součást života a selanka je jen
v určité emoci či pohádce.
Emoce jsou nejstarší a proto silnou částí lidské psychiky.
Vyvinuli jsme se ze zvířat a ony jsou toho důkazem. Dokáží se rozhodovat, ale
málo platné, nejsou příliš dokonalé na chápání. Od psa také nečekáme
filozofické traktáty. Neumějí ani operovat s myšlenkami. Kdyby to uměly,
už by nebyly emocemi, ale myšlením. Rozhodují se impulzivně a rigidně. Emoce
jsou dobré i zlé, dopady na jejich rozhodnutí bývají obrovské, ale nakonec od
nich nelze nic moc čekat. IQ mají nevyhnutelně nízké. Emoce sice umožňují se
vcítit do druhých, ale jen do emocí.
Myšlení je druhou silnou částí
vědomí. Jsou chytřejší, to je hlavní rozdíl. Umí vážit fakta, verbálně
přemýšlet a dedukovat. Proto jeho rozhodnutí bývá kvalitnější. Používají totiž
jemnější a dokonalejší symboly a
rychleji s nimi pracují. Existuje ovšem vyšší i nižší myšlení.
Intuice je nejtajemnější částí osobnosti.
Jen málo lidí s ním má větší zkušenosti. Připraveným přichází lehce jako
vánek. Nepoužívá slova, takže se může z neznalosti někdy zaměnit za emoce.
I drobný závan intuice se dá vyjádřit, tj. vyložit verbálně, i když jen
nedokonale, do několika vět. Intuice umí daleko víc než myšlení, tvořit umění,
dokonce i vnímat budoucnost. Čte v myslích druhých lidí a bleskurychle
zpracuje ohromné množství informací. Je napojena na Informační pole, akášu.
Jsme nepozorovaně obdarováváni Bohem, že nám dává co potřebujeme
ve svém čase i to, co si přejeme, pokud to uzná za vhodné. Řídit se pouze svými
povrchními přáními nelze ve vědě či v technickém vývoji, a proto ani
v osobních duchovních otázkách. Laikovi se zdá osvícení snadné, ale
osobnost se musí předělat od základů a to stojí čas a námahu.
Můžeme žádat o pocity i děje, určitý stav vědomí, i odmítat
ty, jež máme. Vše má ale svůj význam. Změna je možná, když se projde určitým
procesem. Je tedy chybou se stále ztotožňovat se situací a brát ji jako
neměnnou realitu.
Rozpoznat to jako hnůj a odmítnout. To je volba na kterou
máme právo, ale málo toho využíváme. Problémy se vrací, odmítnutí je třeba
opakovat.
Je na nás, komu dáme slovo. Tím se posiluje jeho postavení.
Všichni jsme však událostmi života vedeni k vyšší kvalitě rozhodnutí. To
je podstata vývoje. Budeme tedy výhledově upouštět od plochých emocí a
zesilovat vliv intuice. Nejsilnější se na dlouhou dobu stane myšlení.
Přesto v tomto bodě není jasno ani u psychologů. Ani
oni nejsou příliš ochotni se loučit s emocemi. Vědí ale, že je v nás
mnoho podosobností
s různým vlivem emocí. V zaměstnání často pracuje racionálnější část,
ale doma se emotivnější dere do vědomí.
Kombinace negativních emocí a sebeklamu je kořenem hlavních
problémů lidstva. Strach, stihomam, žárlivost i rasismus obsahuje hlavně emoce.
Proto jsou tak účinné reklamy i móda. Zcela účelově je dovede využívat i
politika. Říká to, co by lidé ve skrytu duše rádi slyšeli a cítili. Problémy
s kriminalitou, poněkud účelově rozebrány ve filmu Bowling for Columbine, jsou jen ukázkou skrytého ohromného vlivu
emocí na chování lidí. Pokud se jich zeptáte na motivy tohoto iracionálního
jednání, vysvětlí je, ale je to pouze účelová výmluva. Fašismus i komunismus
měl v základu také tento problém. I do náboženství se projektují čistě
emotivní proudy, ale Bůh není emocí, naopak. On je vysoko nad intuicí!
Intuice, jasnovidectví a létající
tužky
V internetové diskuzi popisovala jistá dívka svoje
zkušenosti s intuicí:
"Mě intuice přijde naprosto normální - někdo jí má ve
větší míře, někdo zase v menší. Jde o to se s ní naučit žít a buď ji podporovat
anebo se jí chtít "zbavit". Já si nyní vybrala tu druhou variantu,
protože to není legrace a prostě už to nechci, hodně to ubližuje...
Já od tří let vidím auru, věděla jsem, co si druhý myslí,
kdy se co stane, co se stalo. Občas v mé přítomnosti lítaly tužky, nenahrávalo
se video, praskaly žárovky, zapnula se žehlička a další a další... Asi to zní
divně, ale bylo toho prostě moc a zjišťuji, že "normální" život není
zas tak špatný. Jo, v něčem to bylo lepší, to určitě ano, ale také to hodně
ubližovalo."
Zdálo se mi chybné takto odmítat intuici, je to přece božská síla.
Zeptal jsem se Jich channelingem,
proč dávají tyto schopnosti lidem, a ti z nich mají pak problém. Řekli mi, že
nejčastěji je to proto, aby tyto schopnosti úmyslně odmítli. V minulých
životech totiž mohlo dojít k zneužití určitých sil a toto je vlastně terapie
magie. Vede totiž k těžkým karmickým
zátěžím. Záleží ovšem vždy na konkrétním případě. Případ ukazuje také na
obrovský vliv nevědomí, které si většina lidí vůbec neuvědomuje. Rovněž na to,
že život sám je již terapií, ačkoliv si to neuvědomujeme. Dívka totiž vůbec
nevěděla, proč tyto schopnosti má a jak s nimi má naložit.
Co může přinést channelingová
mystika
Channelingová mystika je schopna podstatně
zlepšit úroveň duchovního vývoje všech náboženství i filozofických systémů.
Hlavním problémem křesťanství i ostatních náboženství není ďábel, protože jemu
propadlí se všem vyhýbají, ale strach
z něj vedoucí k pasivitě a farizejství se svým dogmatickým
pokrytectvím, před kterým Kristus mnohokrát varoval. Řešením by mohla být
charismatická obnova církve viz www.cho.cz je zatím spíše na papíře. Jistý theolog řekl,
že církev bude charismatická, nebo nebude vůbec.
Současná krize církve znamená zesvěčtění, zpovrchnění. Je totiž podivné, že
Učitelku církve, sv. Terezu Ježíšovu (z Avily)
ani další svaté téměř nikdo nenásleduje, ač Cestu popsali dokonale. Promyslet
důvody toho přináší řadu myšlenek. Například, že vztah k Bohu nemusí obsahovat
víru. Když mám osobní zkušenosti, víru nepotřebuji, mám JISTOTU. V jádru každé
víry je totiž nevíra. Nejsem si jistý, tak použiji slovo víra, jinak bych řekl,
že mám jistotu, to ale skoro nikdo neřekne. Další paradox: Největší ateisté
jsou věřící. Jen jim nahlédněte do duše a uvidíte, nebo s nimi alespoň pořádně
promluvte.
Křesťané vlastně chtějí, aby Bůh byl takový, jakého si
přejí. Aby byl jen v bibli, kde si o Něm mohou dělat libovolné představy.
Proto s Ním nechtějí hovořit, ač tvrdí opak. Není to totiž vůbec těžké.
Neobstojí ani názor, že člověk k tomu musí být vyzván. Proste a bude vám
dáno, řekl Kristus. Jakmile na to někdo poukáže, reakcí je obviňování ze
spolčení s ďáblem. Ale i farizejové obviňovali Krista ze spojení
s temnými silami.
Hovořit o farizejství je ve všech náboženstvích tabu,
ale je to potencionální problém každého. Ale jak židé, zejména farizejové byli
přesvědčeni o správnosti své víry, že je JHWH na jejich straně. Nebyl. Když jim
to Kristus řekl, chtěli ho zabít. Jeho následovníci dopadli obdobně. Zlepší
situaci New Age jako nedogmatické náboženské
hnutí budoucnosti?
Problém víry a duchovnosti
Duchovnost je proces poznávání tajemství života a svých skrytých kvalit.
Na praktické, nikoliv jen teoretické odhalení Boha v člověku a vesmíru nestačí
studium knih, protože naše myšlení je omezené. Pouze zvýšením kvality vnímání
odhalením našich vyšších schopností můžeme postoupit. To samo o sobě
nepotřebuje žádnou ideologii, jen pochopení, že je to potřebné nás otevře
poznání. Základní zákon života je jednoduchý - naši budoucnost vytvářejí emoce,
přání, skutky i myšlení a jejich karmické
následky. Mnohé se za 2000 let změnilo, ale naše poznání života se přes pokrok
v mnoha oblastech příliš nepokročilo. Větší odloučení civilizace od přírody
spíše zvětšilo povrchnost životního stylu a bezdůvodnou pýchu na výsledky vědy
a její neomylnost.
Co je víra? Lidská víra je bohužel rigidní sbírkou iluzí, přání,
pomatených představ a vychytralých ideologických výmyslů. Každý má vlastní
víru, kterou si vymyslel a zčásti převzal. Přidává se k té skupině, která mu
nejvíce vyhovuje. Všichni členové jsou skrytě přesvědčeni, že jen oni mají
pravdu a budou spaseni. Duchovnost v této civilizaci přes obrovské množství
náboženských směrů jistě není dokonalá. Věřící říkají, že musíme spoléhat na
Boha. Je to v podstatě správné, ale opravdu to dělají? Spoléhají spíše na své
zvyky a zlozvyky, které jsou smíchány s představami církve, jejichž jsou členy.
Často si naivně myslí, že stačí přijmout Krista křtem, občas navštívit
bohoslužby s její rigidní liturgií a po smrti přijdou do nebe.
Pokud pozorujeme projevy křesťanských i mimokřesťanských společenství, vidíme velkou
podobnost s politickými ideologiemi a filozofickými postoji. Za vším je víra v
myšlení, které si myslí, že správně vyřeší všechny problémy. Opírá se buď o
subjektivní výklad Svatých písem, nebo o vymyšlené základní zákony vědy, o
nichž si myslí, že jsou vědecky potvrzené. Takové přístupy ztroskotávají na
faktu, že podstata života je v jiné úrovni než naše myšlení. Právě tak, jako
pes nemůže pochopit, co dělá jeho pán, nemůžeme pochopit celou pravdu o
vesmíru. Ačkoliv jsou mnohé duchovní knihy inspirované ještě vyšší inteligencí
než je intuice, používají běžné pojmy a čtou je obyčejní lidé. I kdyby se
čtenáři snažili sebevíce, myšlením nemohou dospět do vyššího stupně vědomí.
Naopak, tam se dostanou jen poznáním jeho omezenosti a ztišením. Přemýšlením
mohou dospět jen k různým názorům. Duchovní diskuze se příliš často zabývá
nepřesvědčivou demagogií a banalitami.
Bible není učebnice, ale kniha mnohovrstevnatých symbolů, které lze
postupně pochopit jen duchovní praxí. Křesťané nechápou Krista, budhisté Budhu. Drží se povrchního pohledu na symboliku textu
a hlubší souvislosti jim unikají. Katolická církev si vytváří objemné knihy,
kde je podrobně popsáno, jak ji chápat, co se smí a co už ne. To je nepochopení
duchovnosti, člověk je obraz Boha, nikoliv robot s omezeným programem. Věřící
se snaží přiblížit Spasiteli napodobováním, ale nedokonalý nemůže dokonalost
napodobit. Upředňostňují
desatero, ačkoliv Nový zákon ukončuje platnost Starého. Ten, v kterém zemřel
had na poušti a narodil se v něm Kristus, nic takového nepotřebuje, je Duchem.
Problém je v tom, že takových lidí bylo v dějinách jen málo. Morálka desatera
vede k pokrytectví, protože je vždy rozpor mezi předpisem a praxí. O tom psal i
apoštol Pavel. Vždy také záleží na konkrétní situaci.
Věřící jen rozebírají svaté knihy, ale sami nejsou schopni napsat nic
nového ve stejné úrovni. Tak, jako Kristus změnil pravidla Starého zákona podle
nové situace, nejsou schopni změnit to, co je zapotřebí a lpějí na řadě neudržitelných pravidel, jako celibát,
zákaz kněžského poslání pro ženy, rozvody a pod. Nevědomě také hledají oporu
pro své názory ve svatých knihách a nacházejí je tam. Bojí se sestoupit do
nitra osobnosti a jejich modlitby zůstávají bez účinku na povrchu. Kněží
slibují odpuštění hříchů zpovědí, ale nic takového se zjevně neděje. Nikomu to
však nevadí.
Slovo víra nebylo pochopeno, božská víra je jistota, která umí magicky
hory přenášet. Stále žijí farizejské názory o výkladu Písma, známé z Kristova
života. Nepochopili množství důležitých skutečností, které jsou v bibli
naznačeny. Je to zejména zákon podobný k podobnému a jeho hlavní variantu -
karmu, jako zákon příčiny a následku. Nechápe se ani reinkarnace, rodíme se
jako osobnost, nejsme směs rodičů. Máme konkrétní úkol, který se v jednom
životě nedá naplnit. Musíme proto procházet mnoha životy a mnoha světy. Z
názorů věřících vyplývá, že si neuvědomují, že Stvoření stále pokračuje, žádná
událost, nemoc, či nehoda není náhoda, ale vědomý proces božských sil. Naše
okolí nám nastavuje zrcadlo. Vidíme v něm mnoho z vlastností, které nechceme vidět
na sobě.
Bezdůvodná pýcha víry je snadno rozpoznatelná v církevním tisku. Ostatní
náboženství jsou často vnímána jako nebezpečné pohanství. Víra nepotřebuje
důkazy a odmítá zkoumání, stačí si s vlastním výkladem toho, co považuje za
pravdivé. Věřící nejsou schopni jiného pohledu, který by mohl přinést změnu
rigidních duchovních postojů. Bez hledání se však neobejde žádný vývoj.
Náboženství se přeměnilo na zvláštní druh folklóru a i když byly jeho ambice po
duchovní a materiální nadvládě zahnány, nebezpečí je tu stále.
Běžná duchovnost zůstává jen u velkých slov a slibů, které sice jsou
správné, ale nejsou přesvědčivé, protože nebývají následovány činy. Hovoří sice
o nutnosti Ducha Svatého či Poznání, ale jsou to jen prázdná slova. Způsobuje
to hlavně neochota vykonat něco zásadního, věřící příliš lpí na svých
představách i zvycích a ani nechtějí změnu. Vliv má i materialistické myšlení.
Ve skrytu duše nevěří slibům, účinku modliteb, nevěří ani kněžím a nemají se
koho zeptat. Nadšení postupně upadá a když se situace věřících nemění, církve
upadají. To jen vytváří prostor pro
jiné, neotřelé, které půjdou zase stejnou cestou. Nespokojenost s katolickou
církví pomohla vzniku protestantizmu, ale i komunizmu a fašizmu, v poslední
době New Age a dalším. Kritický pohled na
budoucnost církve měl už Ježíš, když se ptal, zda tu bude víra až přijde,
hovořil o málu vyvolených a o nebezpečí farizejství v křesťanství. Hovoří se
sice o charismatické obnově, ale kde je? Životopisy některých křesťanských
osobností jsou však dokladem správného přístupu k duchovnosti, ale jejich
zkušeností se málo využívá.
Úpadek sangy
prorokoval i Buhda.
Východní duchovní systémy vyhledávají často duchovně aktivní jedinci, kteří
mají osobní problémy a marně se je snaží vyřešit, či hledají útěk z fyzického
světa, touží po osvícení a rozplynutí osobnosti. Podvědomě se chtějí zbavit
odpovědnosti a opájejí se naivní myšlenkou o ukončení karmy. Odmítají vnímat
své psychické problémy, snaží se je vytlačit ideologií a utéci od nich. Čím
více však bojují se svým egem, tím silnějším a vychytralejším se stává. Bývá to
projev romantické snahy a touhy po seberealizaci. Zůstává u vznešených
sanskrtských slov a odmítání masa. Ani po několika desítkách let se nehnou z
místa, jen si myslí, že už vše chápou, protože prostudovali či napsali řadu
knih. Chybí jim poznání složité struktury jáství, nechápou magické zákonitosti
psychiky i světa. Neuvědomují si, že ani sami o sobě nerozhodují. Bez
sebepoznání a očistění je však intenzivní duchovní rozvoj vyloučen.
Knihy velkých duchovních Mistrů o krátké stezce jsou podobné myšlenkám
slavných hudebních skladatelů. Můžeme se je naučit zpaměti, ale naše tvorba se
tím nezlepší. Jsou to pohádky, mají významný symbolický význam, ale nelze je
následovat. Transformace do nirvanické
úrovně v jednom životě je reálná jen pro několik jedinců, my musíme projít
všemi stupni, to je zákon vývoje.
Jiné ideologie i ekologické aktivity mají podobné problémy. Materializmus ateistů je tragédií omezenosti.
Ti dokonce nemají ani přibližnou představu o podstatě života a člověka.
Degradují člověka z dokonalé božské bytosti na potomka opic. Podvědomě si to
uvědomují a hledají odpovědi ve vědě. Ta je však stejně omylná jako oni. Za sto
let se budeme dívat na výsledky dnešní vědy stejně pobaveně, jako dnes na vědu
19. století. Nejtragičtější jsou infantilní aktivity některých sekt. Jejich
členové chtějí, aby je někdo vedl, protože se bojí odpovědnosti a nedůvěřují
vlastním skrytým schopnostem. Následky jsou zákonitě tragické. Když slepý vede
slepé, spadnou všichni do propasti.
Ve vesmírném hledisku patříme do
obecné školy vývoje a urychlení duchovního růstu je tu bez ohledu na vyznávané
náboženství či filozofii dosti malé. Tento stav však nelze odsuzovat, protože odpovídá
úrovni naší civilizace a bude se pomalu zlepšovat. Každý má právo na vlastní
cestu, za kterou je zodpovědný, i když se druhým jeví jako nesmyslná a plná
chyb. Různé neortodoxní skupiny využívají změněného stavu vědomí a mají některé
zajímavé výsledky, ale i oni se často přeceňují. Kvalitní duchovní vedení by
mohlo mnohé zlepšit, ale žádný guru zde není. Často by stačil jen vhodný impuls
a proces by se rozběhl. Mohl by to být duchovní zážitek nebo setkání s vyspělou
osobností. Kdo má opravdový zájem, musí jít sám či jen v malé skupině aktivních
přátel.
Určitou možností pro zlepšení této situace by mohl být channelig, protože nevyžaduje
víru, je schopen najít zdroj božských sil v každém jedinci. Je to zvláštní druh
jasnovidnosti, skutečný přístup k vševědoucnosti vysokého stupně. Komunikace
zabraňuje hlavnímu nebezpečí duchovnosti - sebeklamu a lži. Není v něm místo
pro prázdná slova, protože kvalita zpráv se dá snadno ověřit. Je založen na postupném očišťování, zrání,
poznání všech sklonů a zkvalitňování vnímání.
Není však rychlou, jednoduchou, bezpečnou a samospasitelnou metodou pro
všechny, protože taková ani nemůže existovat. V éře Apokalypsy umožňuje každý
opravdový přístup k duchovnosti velký posun vpřed. Duchovnost epochy Vodnáře
bude magická, založená na schopnostech, nikoliv na zbožných přáních.
Hypnóza je přijetí sugesce
Hypnóza je mocná, ale málokdo si uvědomuje, že si ji vůbec
nemusíme uvědomit. Lze ji navodit i obyčejným rozhovorem, nebo jen vykonat to,
co si hypnotizér přeje.
V souvislosti s homeopatií se často hovoří o efektu placebo, ale málo se ví, že je
vlastně výsledkem hypnózy. Tyto léky by měly být vlastně velmi levné, vždyť se
jich z mikrogramu dá vyrobit nekonečné množství. Přesto nejsou a je to správné.
Levný lék je podezřelý, naše nevědomí mu apriorně nevěří. Homeopati umějí s
pacientem promluvit a to pomáhá. Rozhovor je důležitější než lék, ten je jen
symbolem dávání zdraví. Proto pacienti vyžadují od lékaře recept, jinak nejsou
spokojeni.
Rozhovor s klientem má velký význam. Navážete slovní
kontakt, neboli raport. Položíte mu pak na ruku minci a řeknete, že je žhavá a
on se mu tam vytvoří puchýř a hrozně ho to bolí. To bylo popsáno mnohokrát. Z
vlastní zkušenosti vím, že když jsem na přednášce řekl lidem - zaklesněte do
sebe prsty a už je od sebe nedáte, ve dvou případech se to povedlo.
Jindy nás přednášející pozval na pódium. Nejdřív nás beze
slova rozkýval prstem a pak nám řekl, že nás píchne injekční jehlou a nebude
nás to bolet. Druhé to opravdu nebolelo, ani krev jim netekla. Já to odmítl, že
je to nehygienické, tak mě začal pálit dlaň zapalovačem. Nebolelo to, jen byla
cítit spálenina. Puchýř ale nevznikl. Pak najednou začala dívce téci krev, ale
on ji ránu zamáčkl prstem a přestala. Můžeme se pak divit úspěchům šamanů? Co
na to lékaři?
Magická střelba
Zasvěcenec nemusí používat klasické způsoby zjišťování odpovědí na své
otázky, jako jsou jasnovidecké
schopnosti, astrologie, numerologie,
nebo si vyložit karty, či použít i-ťing.
Existuje totiž téměř nekonečné množství jiných magických metod, protože
harmonickému člověku se hledané informace mohou projevit ve všem. Jednou z nich
je magická střelba na terč. V zenové literatuře je podrobně popsáno, jak se
žáci učili napínat tětivu luku zcela volně a spontánně nechali vystřelit šíp
bez toho, aby pečlivě mířili na cíl a počítali s parabolickou dráhou střely či
snosem. Po letech marného úsilí se jim to náhle zázračně podařilo, protože se
ze svého úsilí osvobodili.
Přesný zásah je výsledkem správného přístupu, je jeho symbolem, ale i
zásahy mimo cíl mají svou vypovídací hodnotu. Pokud se zasvěcenec soustředí na
nějakou otázku nebo jen na svůj vnitřní stav, výsledek střelby mu odpoví. Zásah
nad cíl říká, že přestřeluje či přehání. Pokud zasáhne spodek terče, tak se
podceňuje. Zásah doleva ukazuje, že se mýlí, doprava na správné racionální
hledisko. Střed znamená úplnou duchovní harmonii. Nejlépe je dohodnout si s
božskými silami přesný výklad symbolů výsledků, aby nedošlo ke zmatkům.
Spiritismus, jasnovidectví, channeling
Správné rozlišení těchto zvláštních termínů může být problém. Společné
mají to, že jde o rozhovor s nefyzickými Inteligencemi, což umožňují zvláštní
schopnosti získané ve změněném stavu vědomí. U dobrých médií je navodí klidná
relaxace. Jen někteří senzibilové jsou tak citliví, že dovedou zachytit zprávy
i v běžném vědomí a umějí je odlišit od vlastních myšlenek. Existují také další
druhy komunikace, například s Informačním polem, někdy označovaným jako protonace či Akáša, či jinými zdroji, ale tyto magické praktiky
jsou již ezoterické. Vždy
to stojí více či méně energie.
Moderní spiritismus vznikl v USA v polovině minulého století. Vzbudil
velkou pozornost laické veřejnosti i vědců. Výzkumy prováděli vědci z mnoha
univerzit a akademií věd a potvrdilo se, že nejde o podvod. Nedůvěra větší
části obyvatel, ovlivněná křesťanskou a materialistickou ideologií, však
zůstala dodnes. Pravda příliš narušuje pohodlně přijatý světový názor, takže
ani dnešní věda se tím odmítá zabývat. Spiritismus se rozšířil do všech zemí,
měl své časopisy a knihy, ale po druhé světové válce jeho vliv silně poklesl a
dnes se s ním setkáme jen málo. Skupinky existují, ale jsou utajené a bez
doporučení se o nich lze jen těžko dozvědět. Informační význam komunikace
nebýval velký, zjistilo se, že astrální duchové mají stejné sklony k žertům a
polopravdám jako běžní lidé. Bible má pravdu v tom, že ne vždy odpovídají
duchové, kteří byli vyvoláni. Mnoho spiritistů neví, že se nebaví se svými
příbuznými a slavnými osobnostmi, které si vyvolali. Ve světě duchů je běžné si
hrát na někoho jiného nebo je možné si mentálně kohokoliv vytvořit. Přesto to
pomáhalo psychickému stavu pozůstalých, kteří se uklidnili zjištěním, že mohou
mluvit se zesnulými. Mnoho lidí díky tomu opustilo iluze o materializmu a
neexistenci posmrtného života. Rychlý ústup spiritismu patrně souvisel s
rozšířením rozhlasu a televize, byl to tedy spíše zvláštní druh zábavy.
Velkým přínosem bylo studium paranormálních jevů. Extrémně silná média
umožňovala levitaci, materializaci předmětů i duchů a další efekty. Je smutnou
skutečností, že Kardecova
Kniha duchů a Kniha médií není dosud všeobecně přijata ani překonána. Byl to
výsledek channelingu,
protože autor hovořil pouze s vyššími Inteligencemi, kdežto klasický spiritismus
komunikuje s nižšími duchy.
Jasnovidectví nebylo nikdy zábavou, ale profesí. Je staré jako lidstvo
samo a nikdy nezanikne. Na rozdíl od spiritismu komunikuje výhradně s vyššími
Inteligencemi. Jen ty mají totiž přístup do Informačního pole, kde je, kromě
jiného, uložena minulost i pravděpodobná budoucnost. Již v dávné minulosti byli
šamani schopni připravit úspěšný lov a dopředu věděli, jak dopadne. Vojevůdci i
diplomaté starověku se obraceli na věštkyně s otázkami po osudu bojů ale často
dostávali nejednoznačné odpovědi. Běžný člověk totiž nemá právo znát budoucnost
a Inteligence dávají odpovědi podle vlastních záměrů. V současné době se
jasnovidectví s úspěchem používá k zodpovězení osobních i podnikatelských
otázek. Kvalita odpovědí je u jasnovidců na prvním místě, ale často ani nevědí,
kdo jim je dává. Někteří si myslí, že komunikují se zemřelým příbuzným, nebo s
nějakou slavnou osobností, což často není pravda. Jasnovidec může používat i
výkladové karty, čte z aury či dlaní, nebo ovládá další metody. Laikové se
diví, proč nehledají zločince. Ve vesmíru má vše svůj důvod a učitelé nejsou od
toho, aby psali žákům úlohy. V ojedinělých případech je to však možné.
Moderní channeling
vznikl v kalifornském Institutu pro aplikovanou intuici v osmdesátých letech.
Výzkum prokázal, že může získávat cenné informace, které médium nikdy
prokazatelně neznalo a ani nemá takové intelektuální schopnosti. V současné
době jeho popularita u laiků i vědců poklesla. Důvod je stejný, jako u
spiritismu - strach a utajení. Je to vyšší stupeň jasnovidectví, protože
využívá komunikaci na vědecké, psychologické a duchovní otázky. Tkzv. kontaktéři již jimi popsali množství kvalitních
knih. Pokud se aplikuje na urychlení duchovního vývoje, daleko více ovlivňuje
životní styl než jasnovidectví. Je to dokonalejší varianta klasické výuky žáka guruem. Zasvěcenec také ví, kdo
mu informace dává, orientuje se v hierarchii Inteligencí a dovede je daleko
dokonaleji využívat. Má přístup a je schopen se ptát na nejnáročnější otázky nirvanických inteligencí, jejichž
odpovědi bývají za hranicí běžného myšlení. Osvědčila se vzájemná spolupráce
zasvěcenců ve skupině, kde se kromě výuky, pomoci a výměny zkušeností provádějí
speciální hlubinné psychoterapie a meditace. Mezi členy nelze nic utajit ani
lhát, každý musí hrát s odkrytými kartami.
Rozhovor s nadvědomím
Uvolněte se a sestupte do hladiny alfa. Pak zavolejte svoji intuici.
Rozhovor s ní může vypadat třeba takto:
Jak mám poznat, kdy jednám ze sebe a kdy mne oslovují mé božské síly? To
se mám vždy ptát? Jinak nemám jistotu a nevím, jak se správně rozhodnout.
Vnímej mne, zatím ti to moc nejde.
Když mám přání něco udělat, nejsem si jist, zda to vychází z Tebe. Jak
to poznám?
Ego si vždy něco silně přeje.
Ale Ty máš přece také přání?
Ale úplně jiná, jemnější. Tak to můžeš poznat. Hlas tvého ega je hrubý.
Nauč se ho vnímat a rozlišovat. Není to tak těžké, jen opravdu chtít. Ego ale
často nechce poslouchat nikoho jiného.
Někteří však mají zjemnělá a snobská ega a jejich hlas přece není od božských
sil?
Ano, to jsou zjemnělá ega.
A jak to mám udělat s mými sportovními sklony?
To jsou pozůstatky dobrodružných sklonů z minulých životů. Neměl by ses
tomu tak intenzivně věnovat, nemáš to v životním úkolu.
Uvědomuji si, že je to přílišné zaměření jedním směrem. Někdy je to
nebezpečné, ale současně mne přitahuje nebezpečí a ani nemohu přestat.
Ano, je to tak.
Obávám se dalšího úrazu. Mohu Tě požádat o ochranu?
Ano, ale nauč se vnímat můj hlas. V tom je celé tajemství duchovnosti. Vnímej
lépe jednání druhých lidí, i to, co v tobě vyvolává a jejich reakce na tvé
jednání.
Cestování v čase je možné nejen
podle fyziků
Když nevím, zeptám se někoho chytřejšího, tedy svého vyššího Já.
Intuice, ty můžeš cestovat libovolně v čase? Intuice vyšší úrovně to dělá
běžně. A jak to děláš? Prostě se přepnu. Myšlenkou? Můžeš tomu
tak říkat. A proč to děláš? Abych se poučila, napravila či něco udělala.
V mém osudu? Ano. Takže ho stále měníš? Vše je ve stálé změně.
Kdybyste měli další otázky,
zeptejte se sami. Nic to není, jen je potřeba trocha změněného stavu vědomí,
tj.autohypnózy.
Číselné hodnoty v duchovnosti
Čísla v duchovnosti mají svůj
informativní význam, který nelze
přeceňovat. Okamžité hodnoty se většinou liší od průměrné.
Podíl dobra a zla v člověku, nebo
společnosti:
Ve vesmíru a na Zemi jsou tyto síly v rovnováze a vyskytují se ve všech
kombinacích. Na život člověka má jeho podíl dobra značný vliv, který lze
přirovnat k jízdě po silnici, kde levá krajnice je čisté zlo a pravá úplné
dobro. Tyto krajní polohy se však vyskytují vzácně. Bezpečná jízda životem je v
pravém jízdním pruhu mimo středovou čáru a krajnici.
Podle procentuálního podílu
myšlenek dobra osobnosti existuje:
0 až 40 Koncentrované zlo - démoni
40 - 60 Lidská zloba a agresivita
- polodémoni
60 - 70 Konfliktní lidé
70 - 80 Příjemní lidé
80 - 100 Vysoce charakterní a
duchovní lidé
Hodnota duchovního urychlení
vyjadřuje, kolikrát je vývoj jedince rychlejší, než je průměrná hodnota:
1 - 3 Běžný slušný člověk
3 - 10 Zájemce o psychologii,
filosofii a náboženství
10 - 200 Duchovně aktivní člověk,
spolupráce s nadvědomím. V noci může urychlení dosahovat i desetinásobku
200 - 5 000 Totéž, ale věnuje se
výhradně duchovnosti. Osobnosti po pádu z nadnirvanických úrovní
5 000 - 100 000 Duchovní
transformace zvlášť vyspělých jedinců.
Maximální hodnoty měl Budha,
R. Mahariši a Krišnamurti, sv.Tereza z Avily měla 50 000, sv.František
20 000
Procentuální hodnotu průniku
myšlenek nadvědomí mají:
0 - 10 Obyčejní lidé
10 - 30 Intuitivní lidé, umělci
30 - 70 Duchovně vyspělí jedinci
80 - 100 Mistři
Průnik lze u většiny lidí krátkodobě zvýšit přes 90 procent ve změněném
stavu vědomí.
Hierarchie těl:
V člověku je několik úrovní různé inteligence, každá má svůj účel a
jejich harmonická spolupráce je úkolem duchovnosti:
1 - Fyzické hmotné tělo
2 - Éterické polohmotné
tělo, které pomáhá fyzickému a spojuje ho s emočním
3 - Emoční, tj. astrální tělo
4 - Mentální tělo. Myšlení, přání, názory
5 - Intuitivní tělo čistých myšlenek. Podílí se na vytváření osudu
6 - Kauzální tělo, tvůrce osudu a karmy člověka
7 - Nirvanické tělo,
ukončení dualit, nejvyšší aktivní tělo většiny lidí, nadřízené ostatním
8 - 13 Nadnirvanická
superenergetická těla,
většinou latentní
14 - Bůh, Absolutno, andělé. Pravděpodobně nejvyšší tělo vůbec
Zkušený zasvěcenec si může vytvořit vlastní diagnostické metody jak
zjistit stav vědomí, který právě má. Může např. měřit úhel otevření vědomí atd.
Magická minulost
Ti, kteří znají své minulé životy, vědí, že jsme nečinili vždy dobro.
Snad všichni jsme někoho v minulosti zabili, nebo se dokonce zabývali černou
magií a byli za to tvrdě potrestáni v dalších životech. Ale i to patří ke škole
života. Často jsme měli konflikty s lidmi, s kterými dnes klidně žijeme. Tím
očišťujeme, co jsme způsobili. Když jsem postupně poznával další a další takové
případy, začal jsem se hypnotizovaným před regresemi omlouvat už dopředu.
Vyplatilo se to, brzy jsme zjistili, že příteli Karlovi jsem v hrůzné
energetické říši Ceraton
magicky odebral naději, což prý bylo horší než vražda. U Bohuslava jsem s
překvapením zjistil opak. Jeho útok na mne před dvěma tisíci lety byl tak
strašlivý, že jeho následky se dodnes zcela nevyléčily. Podrobnosti zjistil už
sám. Kdysi se narodil v Irsku jako druhorozený syn, neměl nárok na otcův statek
a přidal se k bandě lupičů. Večer se vylodili na pobřeží, přepadli vesnici a
ráno se s kořistí vraceli domů. Hrdě si říkali mořští vlci, ale byli proklínáni
jako mořští psi. Po letech ho to omrzelo a přeplavil se do Skandinávie. Tam ho
zradil přítel. Chtěl se očistit a nechal ho obětovat místnímu bohu. Kněží ho
omámili a rituálně zabili. Pak ho položili před sochu tak, aby jeho krev vtékala
do úst modly.
Když se tam znovu narodil, měl se stát knězem tohoto kultu, který už
pomalu ztrácel vliv. Když jeho učitel zemřel, odešel do pustiny, kde našel
posledního kněze, který měl duchovní a magické schopnosti. Překvapil ho vyšším
podílem dobra. Do té doby si myslel, že dobro je slabost. Když se vyučil,
zemřel i on a stal se tak posledním
zasvěcencem již téměř zaniklého kultu. Všichni se ho báli a vyhýbali se mu.
Nemohl nalézt žádného dobrého žáka a trpěl osamoceností.
Po letech jsem tam dorazil se svými žáky. O konkurenta jsem se nestaral,
jen učil žáky magii a duchovní zákony a vyprávěl jim, že hledám vyvolávací
klíč, který ovládá obrovskou zápornou energii, koncentrovanou v astrálním
chrámu. Bohuslav nás tajně astrálně navštěvoval a zaujalo ho to. Na rozdíl ode
mne měl času dost a díky svým geniálním schopnostem našel klíč první.
Přemýšlel, co s ním a napadlo ho použít jej proti mě. Nechtěl mne zabít, jen mi
odebrat magické schopnosti a tak zesměšnit hlavního rivala. Provedl příslušný
obřad ale nevěděl, že chrám byl naprogramován na strašlivou energii a naposledy
byl použit na zničení jedné vesmírné civilizace. Uvolnila se tak silná
démonická energie, že zničila strukturu vědomí mě i žákům. Bohuslav se zhrozil
svého činu. Ještě několik let žil v úplné izolaci, než se na něj vrhli
vesničané s vidlemi. Usmíval se jejich strachu. Mohl je všechny stejným
způsobem zničit, ale chtěl zemřít.
Jsou lidé, kterým něco dlužíme a různým způsobem jim to splácíme. Jiní
zase dluží nám. Ve vesmíru je pořádek, který však není vidět na první pohled.
Magickomystické formule
Existuje množství rituálů, ale většina by se měla sdělovat jen
zasvěcencům. Zveřejnit se dají jen některé, například očišťující formule. Před
komunikací s duchy vysoké inteligence nebo meditací je pro některé zasvěcence
očištění nutností.
Jsme totiž neustále ovlivňováni vnějšími i vnitřními negativními silami.
Jsou to jednak zlí lidé, duchové, agregory,
ale i naše negativní myšlenky. Stejné síly se přitahují a disharmonie se stává
zvykem. Psychologie a náboženství ví, že zlepšení můžeme dosáhnout podporou
pozitivního myšlení nebo určitými modlitbami. V józe i transcendentální
meditaci se používají zvláštní druhy krátkých modliteb - mantra. Není nutné studovat detaily, zkuste to sami.
Poznáte, že jsou účinné i u začátečníka. Mohu doporučit dvě základní formule,
které se s drobnými odchylkami uvádějí v mnoha knihách:
1. J - S - S
2. Je - Ho - Va (zpěvavě)
Tyto magické formule jsou známé už tisíciletí, zná je i křesťanství. První
je možné vykládat jako Jesus,
druhá jako Jehova, tj. židovský i křesťanský Bůh - Otec. Nejprve se zklidníme,
několikrát zhluboka nadechneme a minimálně 7x
vyslovíme jednu, případně pak i druhou formuli. Pokud umíme vizualizaci,
představíme si, že vydechujeme zlatou barvu, která kolem nás postupně houstne.
Důležitý je vztah k tomu, co děláme. S lhostejností nic nedosáhneme. Účinek se
bude postupně zesilovat, zlepší se naše psychika a zlí duchové i lidé nám sami
půjdou z cesty. Pokud to však není spojeno se sebepoznáním, je duchovní význam
malý. Měla by na to navazovat další formule, například Ra. Hledíme do slunce a opakováním se otvíráme
vedení shora. Uvolňujeme tím průnik intuice. Představujeme si, jak zvuk letí ke
slunci a zesílený se vrací zpět. Ne náhodou se tak jmenuje egyptský bůh slunce.
Slunce je totiž ústředním objektem Stromu života. Magických formulí je velmi
mnoho, pracují jako archetypy, které máme zabudovány v sobě a opakováním
oživujeme jejich skrytou energii.
KADEHI
KADEHI je silný a pohyblivý
zdroj, který může zasvěcenec využít pro získání poznání nadnirvanického stupně a velkého množství
nepolarizované energie, tj. takové, která je nad dualitami v našem smyslu
chápání. Z něj prý vznikl vesmír i my. Je tu jisté spojení se Sluncem a jeho
uctíváním vyspělými civilizacemi. Se zánikem těchto kultur téměř vymizelo i
jeho používání.
KADEHI může použít jen velmi zkušený zasvěcenec, který má přístup do
nejvyšších stupňů hierarchie a nachází se v nejasné nebo obtížné situaci.
Sestoupí do hladiny a třikrát předepsaným způsobem vysloví vyvolávací formuli. Energoinformační zdroj mu dá
potřebnou informaci nebo přímo ovlivní dění, což vede k hledanému řešení,
případně k vyjasnění celé situace.
Práce s tímto zdrojem však není
pro každého. Při nesprávném a
neodpovědném použití má zničující následky. Účinek je obrovský stejně jako riziko. Podobná, i když
méně nebezpečná, je práce s osmým stupněm vnitřní hierarchie. I židovská kabala
obsahuje analogické metody vysoké magie.
Model skutečnosti
Svět, který jsme schopni vnímat,
má svůj význam. Spousta lidí se již zamýšlela nad smyslem jeho existence. Pro
zasvěcené je postačujícím zjištěním to, že vše, co se děje a co jest, je
modelem skutečnosti. Týká se to všech světů, jak paralelních různých stupňů, nirvanických,
tak i snových, všechny jsou součástí modelu skutečnosti. Každá část světa a
každé dění vystihuje určitý aspekt opravdové
skutečnosti. Tedy nikoliv té, kterou jsme schopni vnímat, ale té, co je
mimo svět dějů a forem. Toto poznání nám může pomoci k pochopení našeho světa i
života takového, jaký je a bez toho, abychom si ho museli upravovat podle
našich mnohdy naivních představ.
My, jako bytosti rodící se do
životů, procházíme v naší realitě částmi
opravdové skutečnosti, jako bychom se procházeli její mapou, která je vyjádřena
tak reálně, že jí považujeme za skutečnost. Ta, o kterou však jde, je jako
taková nepostižitelná a nevyjádřitelná.
Vesmír osahuje vše od nejnižšího po nejvyšší, vše je stvořené Bohem a
jemu podřízeno, dokonce i zlo. Vzájemné vztahy jsou vyjádřeny v hierarchických
strukturách. Člověk je mikrokosmos a je v něm totéž. Existuje řada systémů,
které božskou hierarchii různě popisují. Nejjednodušší, ale nejméně přesná je
klasická náboženská představa o hříšníku a Bohu, jiné doplňují mezipolohu, např. Bruntonovo Nadjá. Rozdělení podle čaker je rozšířené a dostatečně podrobné, navíc může
používat i desetinných hodnot.
Vše, co známe, není řízeno přímo Bohem, jak tvrdí náboženství, ale jemu
podřízenými silami. Tyto síly řídí vývoj galaxií, planet i člověka, jeho osud a
karmu. Každý stupeň hierarchie má svůj význam ve stvoření. Má své úkoly,
dohlíží na nižší a je podřízený vyššímu. Nejníže je fyzická hmota, která je
všem ostatním podřízená. Myšlení je nadřízeno emocím, ale podřízeno intuici.
Nad ní je karmická
(procesuální) inteligence. Nejvyšším naším aktivním stupněm je nirvanická inteligence. Všechny se současně ve svých světech učí a
sbírají zkušenosti, i když každá na jiné úrovni. Vyšší používají nižší jako
sondu, kterou procházejí informace.
Každá bytost se pohybuje v několika úrovních současně, ale patří do
toho, v kterém je nejvíce aktivní. Vzájemné vztahy ve vesmíru jsou dokonalým
vzorem pozemských hierarchií. Na rozdíl od vesmírné hierarchie se však
pozemšťané mezi sebou v inteligenci příliš neliší (např. úředník od vedoucího
odboru, náměstka či ředitele). S rozdělením práce, pravomoci, odpovědnosti a
přístupu k informacím je to však obdobné. I ve vesmíru platí, že úředník ani
nemusí znát ředitele a netuší, že je ještě vyšší stupeň. Často ani neví, kdo
vymyslel práci, kterou dělá.
Ego vzniká, když spodní úrovně odmítnou poslouchat vyšší a rozhodují o
všem. Následkem jsou stálé problémy, protože ego nemá potřebné schopnosti a
vyšší já se svého postavení nevzdá. Řešení je jen v opětném rozdělení úkolů.
Proto klade náboženství důraz na poslušnost Bohu. Božské síly nezatratí ani
největšího hříšníka, po trestu mu vždy dají znovu šanci. Vývoj všeho stvoření
je plynulý postup po stupních hierarchie, dočasně přerušovaný pády.
Život ve vyšším stupni je vzdáleně podobný nižšímu, je však podstatně
složitější, jemnější, rychlejší a méně bolestivý. I v něm jsou problémy, je tam možné udělat
chybu a nést za ni odpovědnost. Na nižší stupeň se vyšší dívá s nadhledem a
nedovede se do něj zcela vcítit. Mezi stupni i uvnitř nich se občas projevuje
určitá žárlivost i nespokojenost.
Vývoj člověka je možno přirovnat k počítači. Stále roste jeho pracovní
frekvence, energie zpracování informací i schopnosti. Hierarchické vazby nikdy
nekončí, ale jsou stálou součástí světa projevu. Podstata duchovní osobnosti je
v harmonické spolupráci stupňů, kde každý koná práci, která mu přísluší:
3. stupeň - např. posuzuje, zda je jídlo dobré
4. stupeň - rozhoduje o provedení a detailech běžné činnosti (např.
služební cesty)
5. stupeň - otázky životního stylu, volba vzdělání, zaměstnání a
partnera. Chápání ostatních. Dozor nad
6. stupeň - základní zaměření osobnosti a životního úkolu. Dohled nad
nižšími stupni
7. stupeň - je nejvyšší autoritou, kontroluje vše a vykonává speciální
úkoly
Hierarchické struktury přímo úměrně souvisí s Informačním polem. Je to
databáze vesmírných principů, řídících programů, paměti a pravděpodobných
budoucích osudů. Na každou otázku je zde odpověď přizpůsobená schopnostem
tazatele. Linearita času platí jen pro naše myšlení, skutečnost se tvoří
bezčasově, vše jakoby probíhá současně.
Duchovnost a sexualita
Sexualita
je velmi starou a silnou polární součástí člověka, která dostává značný díl
energie. Mužský princip působí shora a dodává energii vesmíru, ženský zdola
přivádí energii Matky země. Jakýkoliv harmonický kontakt i rozhovor a meditace,
způsobuje proudění energie. Sexuální pud vytváří třetí, tj. astrální stupeň
hierarchie a má tedy plné právo na existenci, dokonce i homosexualita a
bisexualita má svůj význam a není ničím hříšná. Souvisí s magií doteku. Dotyky
lze vyjádřit více než slovy.
Harmonicky vyladěnou sexualitu nemá téměř nikdo, protože je komplikována
rozpornými postoji člověka. Vyšší stupně ji vytýkají přílišnou energetickou
náročnost, která brzdí rychlý duchovní
rozvoj a způsobuje těžké osobní problémy. Některé nižší úrovně v ní pod vlivem pokrytecké morálky vidí něco
hříšného. Síla zvyku milionů let je tak silná, že opustit sexualitu v jednom
životě je téměř nemožné. Celibát kněží je nejen zbytečný, ale i škodlivý.
Potlačení čehokoliv nic neřeší, problém se vždy vrátí, ale předstírání zůstane.
Vysoké duchovní urychlení, které celibát vyžaduje, mělo jen několik guruů a svatých.
Pro zasvěcence je sexualita jedním z mnoha problémů, které musí řešit a
dát jí pravé místo. Hlavně na počátku očišťování se uvolňuje její dlouhodobě
zablokovaná energie. S různými úspěchy to řešili i Adamité, Bratři svobodného
ducha a jiné kacířské a mystické skupiny. Je možné požádat o pomoc božské
síly, které připraví nový program. I ony
se liší v pohledu na její roli. Některé
by ji nejraději zrušily, jiné jsou smířlivější.
Harmonizovat sexualitu je těžké, ale vyplatí se to udělat. Magickým procesem
je možné snížit její energii a úsporu přidat vyššímu stupni, nebo ji
transformovat. Určitým nebezpečím je vznik agregoru, který ji může odsávat. Duchovní sexualita
není zvířecí vybití vášně, ale projev lásky a fyzický ekvivalent průniku duší.
Sexualita v menší míře existuje i ve vyšších fyzických civilizacích
pátého stupně, ale v energetických už není. Přechodem do vyšší úrovně je totiž
sexualita mezi jedinci nahrazena polaritou v každé osobnosti.
Základy karmy
Karma je hlavním
zákonem vesmírného dění. Je obecně vůlí Boha. To, co se děje.
Každá událost má význam jako školní lekce. Čím více umíme využít svou
intuici pro pochopení, tím lépe a rychleji se učíme. Příčina vytváří následek,
který se stane další příčinou, nastává zřetězení. Souvisí s kauzalitou, která
platí současně se zákonem analogie - symbolu. Karma je velmi složitá, ale pro
základní informaci stačí několik bodů:
-Vychází z hlavního zákona
Univerza "podobný k podobnému"
-Je hlavním nástrojem výchovy a
vývoje, který vytváří všechny životní
situace. Ty mají vnitřní logiku a je chyba, když je nechápeme. Pokud nereagujeme správně, problém
se časem znovu objeví
-Výchovný účinek trestu může být
přísnější než hřích a odměna nemusí být úměrná dobrému skutku
-Karmické zatížení je v databázi osobnosti, ke které
je přístup
-Karmu řídí v hlavních bodech karmická inteligence, detaily
nadvědomí, ojediněle zasahují i vyšší stupně
-Vychází z rozboru našich reakcí
na zkoušky a programuje další, abychom
se doučili a zharmonizovali
-Pokud jsou naše reakce již téměř
harmonické, postoupíme do vyšší úrovně s ještě náročnějšími zkouškami
-Pokud jsme si správně uvědomili
příčinu problému, ve kterém jsme selhali, je karmická reakce zmenšena nebo zrušena
-Můžeme být potrestáni, pokud jsme
přesvědčeni o své vině, i když žádná nenastala, do karmy tedy zasahuje i vědomí
-Karmické zatížení je sníženo narozením či modlitbami
a napraveno dobrým životem
-Karma nás formuje způsobem
"ode zdi ke zdi", z dobra se dostáváme ke zlu a naopak, tak poznáváme
oboje. Ze zla vycházíme vlivem karmických
reakcí, z dobra z hloupého rozmaru
-Karmickou reakci lze pouze dočasně zcela či zčásti,
vědomě i nevědomě odrazit na jiného, nebo cizí přitáhnout na sebe. Dojde však
jen k časovému posunu karmických
dějů
-Sdílíme planetární, rasovou,
rodinnou i skupinovou karmu
-Karma nekončí ani v nirvanickém světě, má jen jinou
formu
Bojuje dobro se zlem?
Že dobro bojuje se zlem je jedno z mnoha rčení, které patří
do opravníku všeobecně
přijímaných omylů. Nad tím, že je to zhola nemožné, se kupodivu snad nikdo
nepozastavil.
Pokud by totiž dobro bojovalo, pak by to nebylo dobro, ale
zlo. Druhý důvod je v porušení základního, všeobecně platného Principu
podobnosti. Dobro se se
zlem nikdy nemůže setkat, jako se nemůže sejít levá a pravá strana či sever s
jihem.
Co je vlastně dobro? Existuje vůbec? Mnoho lidí tvrdí že ne,
že je to jen naše konvence, ale to je pouze další mýtus. Dobro a zlo jsou
projevem základní duality. Ta je věčná a neměnná, i když opět řada lidí tvrdí,
že jednou skončí.
Dobro můžeme přirovnat jako směr do středu, k sobě. Zlo
naopak od sebe, proti sobě. Jsou to hlavní archetypy ovlivňující karmu, ale to
je naštěstí častěji přijímáno. Máme jistě své nedostatky v chápání v tom, co
dobro je a co už není. Vyšší Já v tom mají daleko větší rozhled. Kdo to umí,
může se je zeptat na podrobnosti konkrétního případu.
Vždy je totiž kombinace obou. Ryzí dobro, jakož i zlo, je
spíše představa. Jejich vzájemná souvislost je symbolizována mnoha obrazy,
např. monádou s dvěma rybami v kruhu. A kdo tedy bojuje se zlem? Opět zlo, tedy
jeho kombinace s dobrem.
Duchovní klid?
Každá civilizace i každý jedinec má své úkoly od Stvořitele.
Hlavním je rychlost vývoje, tedy Sebepoznání. Proto se vytváří karma, aby se
jedinec rozvíjel jak má. Tento proces vytvářejí božské síly vytvářením osnov
osudů, rámců do kterých jsme zasazeni. Proto je rodíme tam kde se rodíme a máme
tělo se schopnostmi jaké máme mít.
Zejména východní duchovní nauky vyzdvihují klid jako nástroj
Realizace, ale je tomu tak? Klid je daleko méně tvůrčí než neklid, který žene
psychiku do výkonu, když o něco jde. Části psychiky se rozhýbávají, hledají
řešení, překračují své meze. Nejsou až tak důležité následky, jako jsou starosti,
únava, nemoci.
Klid je z větší části stagnací ega. Ono si ho přeje, aby nic
nevyrušovalo z jeho zasnění, ale to není cesta k Bohu. Sebepoznání není žádná
selanka, odpočinek. Klid není Cesta Poznání.
V určitých případech je ovšem klid na místě. Pokud je někdo
příliš pohlcen světským životem, zajímá se jen o svůj prospěch a duchovní
rozvoj opomíjí, je mu pobyt v klášteře ke prospěchu. Pokud mluví ego, božské
mlčí, nevnucuje se. Pokud se tam jen někdo zdržuje, aby se vyhnul práci, bude v
další inkarnaci přesunut jinam a jeho problém se mu bude symbolizovat např.
vleklou nemocí.
Proto je zejména umění, ale i věda božskými silami oceňována
a podporována, i když umělcovy a vědcovy názory o Bohu jsou naivní. Rozvíjí
svou intuici a to je hlavní. To je těžší úkol, než odstranit povahové
nedostatky, což je také hlavním úkolem karmy.
Dalším mýtem je údajná nutnost askeze. Peníze jsou ovšem
modlou. Mnoho věřících, ale i řádů si zakládalo na absolutní chudobě, ale to je
jen opak závislosti na majetku. Bůh není žádný chudák a žebrák.
Škola Života
Naším úkolem je učení ve vesmírné
škole života, kterou můžeme přirovnat
běžně známému vzdělávacímu cyklu základní, střední a vysoké školy. Každý musí tam, kam patří,
aby se správně vyvíjel. Apoštol Pavel napsal, že jsme božími dětmi, kterým není možné dávat tuhé jídlo, ale jen mléčnou
stravu. Naše civilizace to však nechce vědět, nemá také srovnání s
mimozemšťany, nebo vyššími duchy. Není na tom nic špatného, všichni se vyvíjíme
a ve vesmíru má každé stvoření stejnou cenu. Nemůžeme si myslet, že víme vše, potřebujeme pokoru před
neznámem, které budeme poznávat v
příštích tisíciletích a milionech let. Každá třída vesmírné školy má svůj vlastní
výklad zákonů života. Podle tabulky se
nacházíme asi ve čtvrté třídě obecné školy vesmíru, před sebou máme
ještě průměrně 400 fyzických životů.
Dětská úroveň se projevuje ve vědě, kultuře, politice i duchovnosti. Je spojena
s hrubě materiálním přístupem, který je na rozdíl od minulosti neskrývaný a
značným podílem zla. Pokud si to jedinec uvědomí, může jej u sebe odstranit.
Pokrytecký přístup to neumožňuje.
Nirvanickou úroveň, známou jako osvícení,
dosáhneme průměrně za jeden až tři
miliony let a konečný stav Boha za miliardy
let. Z tabulky vyplývá, že skok z obecné školy do maturity je velmi
vzácný a neodpovídá záměru, pro který jsme sem
přišli. Podle knihy Rozhovor s vesmírem jsme ve dvacátém stupni, přičemž
stodvacátý je nirvanická
úroveň. Jako pozemšťané jsme za dva tisíce let postoupili o půl stupně. Není
vůbec jisté, že vývoj končí čtrnáctým stupněm, možná jich je 21, nebo ještě víc.
Škola - charakteristika Poznámka Stupeň duchov. poč./konec
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná škola Převážně
pudové jednání v počátku
3
Dětský přístup k duchovnosti lidských inkarnací, postupný rozvoj
Neznalost základních zákonů myšlení
Materializmus, dogmatizmus, Průměrná úroveň naší civilizace 3,5
pověrčivost, duchovní romantizmus
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Základní škola - 2.stupeň Rozvoj intuice
4
Převažující duchov. zaměření
Orientace v duchovních
zákonech Ukončení fyzických životů 5,5
-
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Střední škola Životy v
energetických civilizacích
6
Výhradně duchovní zaměření
Dospívání
Maturita - zralost,
osvícení, poznání tohoto vesmíru
7
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vysoká škola Práce s
vysokými energiemi
8
Dospělost
Tvorba sluncí a galaxií
Poznání
dalších vesmírů, andělé
Bůh
14
Hledejme odpověď na otázku, jaká je vlastně naše civilizace. Co víme
z historie:
Před pouhými 1500 lety jsme sem přišli jako Slované mezi Germány. Byli jsme přibližně jako
oni, divoši a barbaři. Číst jsme neuměli, naše písmo ani neexistovalo. O 500
let poté se nic moc nezměnilo, jen počaly vznikat základy státu. Číst neuměl
téměř nikdo. Jinde to není příliš odlišné, jsme si velmi podobní, vždyť ještě
na několika místech na Zemi žijí divoši. Teprve před 150 lety začalo hnutí za
práva všech lidí, ale revoluce v roce 1848 byla všude nadlouho potlačena.
Ještě dlouho poté však v USA existovalo otroctví. Chovat se k lidem
jako ke zvířatům není známkou vyspělé civilizace.
Co to znamená? Nejsme vyspělou civilizací, za jakou se vydáváme. Důkazem
pro to jsou i světové války. Zejména střet fašismu s komunismem.
V obou dříve tak populárních idejích je zřetelně vidět jejich nezralost,
naivitu a nereálnost. Přesto žily, ba žijí tak dlouho, což je dokladem obrovské
síly iluzí. Tam, kde je iluze silnější než realita, není přece možno hovořit o
vyspělé civilizaci! Zejména ne při masovém vyvražďování pro zcela nesmyslné
ideje i v době zcela nedávné, jako v Kambodži, Africe a bývalé Jugoslávii.
To je i důkazem toho, že je tu mnoho zla, přibližně stejně jako dobra. To je
zdrojem neustálých konfliktů.
Reklamy, tisk, televize i počítačové hry jsou dokonalé obrazy naší
současnosti. Zajímavý obrázek o nás vzniká také z rozboru tabuizovaných
témat a vztahů mezi lidmi. Chybí nám také radost a tvořivost, jsme příliš
pasivní a negativní. Pereme se se
sebou a s životem a to bolí. Kdo tedy jsme? Myslím, že nejpřesnějším výrazem je
– polodivoši. Není to míněno jako urážka nebo kritika. Je to takové, jaké to má
být. Učíme se a dosti rychle. Čekají nás ještě tisíce, ba miliony let vývoje.
Aby si tato civilizace mohla říkat vyspělá, musela by více využívat
lehkost a dokonalost intuice a méně těžkopádné emoce. Nemohla by být tak snadno
ovlivnitelná temným. Měla by mít dosti přesné zkušenosti s následujícími
klasickými otázkami – 1) Kdo jsme, jaká je vlastně struktura naší individuality?
2) Odkud přicházíme a kam jdeme, jaký je tedy smysl života? 3) Kdo je Bůh?
Zatím o nich nevíme téměř nic.
Alternativní životní styl
Hon za postavením a penězi vede ke globalizaci, tj.
unifikaci životního stylu, myšlení a jednání. Na tak jednotný postoj vždy někdo
doplácí. Nejvíce ti, kteří jsou vzdáleni od průměru. Problém globalizace není
jen v tom, že se národní rysy slévají, ale v tom, že není ochota
vytvářet alternativní životní styly. Neměly by být jen různé státy, ale i různé
životní styly s kompletní strukturou občanské společnosti.
Šedesátá léta byla revoluční dobou v mnoha směrech. Na
mnoha místech vznikaly komunity stejně smýšlejících hippies - Dětí květin. Byla to vlastně revoluce v životním
stylu. Ne vždy to bylo bez problémů, nakonec se snad všechny rozpadly, ale
nelze čekat, že by to mohlo být jinak. Ašramy
v Indii jsou funkčními duchovními centry odedávna. I jinde na východě je
dodnes zvykem alespoň část života prožít v klášteře.
Nemusíme však chodit tak daleko. Tradice je velká a zčásti
úspěšná. Od středověkých klášterů po izraelské kibucy, kde po desetiletí žijí lidé v komunách.
Klášterní komunity mají své nevýhody, jsou orientovány na již zavedený styl bez
prostoru ke změnám. Nové již nevzniká, to je chyba.
Zasvěcenci vědí, že životní události nejsou marností, ale
rozhovorem člověka s Bohem. Spodek vědomí si nemůže podmiňovat, jaký životní
styl by chtěl, protože jeho rozhled je omezen. Musí přijmout takový, který mu
vyšší úrovně vytvoří. Správným přístupem k této výuce, výchově a vývoji může
svoji situaci podstatně zlepšit a kvalitu života zvýšit.
Jako jsou různé automobily pro různé potřeby, tak by měly
existovat alternativní životní styly. I zde by měla být široká nabídka pro volbu.
Zdá se to dnes nereálné, ale je to jen otázka času. Vždyť základem toho je
hlavní Princip Stvoření – podobný k podobnému.
Život jako terapie
Nejsme Celek, nevíme, nechápeme, chybně reagujeme a mimo
radostí vznikají problémy i bolesti. Proč? Protože je tu přesah mezi našimi
intelektuálními schopnostmi a světem, který nás obklopuje. Stvořitel je zkrátka
o několik řádů dokonalejší než my. Co s tím? Naším úkolem a Hrou tohoto
Stvoření je učení se, vývoj. Jakýsi návrat do Celistvosti.
I podle jednoduché úvahy se není možno splést, život nás sám
učí, pomaleji či rychleji. Má na to spoustu času i příležitostí. Nemůžeme se
tomu vyhnout. Potřebujeme společnost, jídlo, zdraví a spoustu dalších věcí jež
si musíme pořídit a pracovat s tím.
Jak se ovšem zdokonalujeme, roste i náš horizont. Stále se
objevují nové a nové skutečnosti, které je nutno pochopit. A tak tomu bude i
dál a dál…, a nedá se s tím nic dělat. My jsme si Stvoření nevymysleli,
jsme do něj vrženi, jakož i rostliny a zvířata. Všichni se musí starat o svůj
život, aniž dokonale znají a budou znát všechny souvislosti.
Někdo se ovšem učí pomalu, někdo rychleji. Má to tak být,
nejsme stejní. Někdo má větší problémy, někdo menší. Jen postupně poznáváme
Zákony Stvoření. Jen málokdo trochu zná zákon karmy o němž mluví všechna
náboženství i budhismus.
Rychleji se můžeme učit hlavně tím, že se učit chceme. Cesta
se už vytvoří, to je mystérium Života. Pestrost je také důležitá. Na jednom
místě toho moc neuvidíme. Rigidita je překážka. Učí nás i vlastní chyby i chyby
druhých, pokud je chceme vidět. Bez bolestí to vždy nejde. Srážka se životem
naučí víc než školy a knihy. Nevadí, když se mýlíme, počítá se s tím. Jen
se nevzdat a vnímat, chápat, učit se.
Podle Principu podobný podobným se nejen léčí nemoci, ale i
problémy osobnosti. Zesílením problému bývá paradoxně počátek terapie. Vždy je
důležitá vůle, pasivita je blokující.
Existují i extrémní možnosti výuky,
vývoje. Může nám pomoci moudrý učitel a hlavně intuice, které můžeme naslouchat
a odhalit chybu dřív než se stane malér. Nejkoncentrovanější výukou je
meditace, je přímo od Stvořitele. Obsahuje jednak psychoterapie problémů, ale i
výuku Zákonů Stvoření i samotnou esenci života – transformační energie.
Důležitá je i ta snaha jít do meditace, nezůstávat jen u známého ega.
Opět nic není bez bolesti a bez problémů, selanka je jen
přáním ega. Realita je kritériem pravdivosti, nikoliv naše přání, ač ho
pokládáme za správné. Raději se říká - asi to tak Bůh chtěl. To bývá pouhá
výmluva. Vinu za chyby nedáváme sobě, ale svalujeme to na nevyzpytatelný osud
Opravník obecně přijímaných omylů o duševní hygieně
K duševní hygieně patří:
1) Chápat zákonitosti života. Nedržet
se iluzí. Mnoho toho, co považujeme za pevně dané, je jen zvyk či přání. Život
není ani omyl ani iluze. Je hierarchickou Hrou symbolů. Chápat realitu intuicí
ne emocemi, zachovávat hierarchii ve všem. Neznalost plodí chyby a ty vytvářejí
psychické potíže.
2) Znát pozadí svých reakcí. a stále se očišťovat. Každému
jsou jeho nedostatky zrcadleny v symbolech. Problémy si vytváříme zbytečně.
3) Nevytvářet negativitu (strach, nenávist, závist,
žárlivost, depresi atd.) ani křeč, křečovitě je nepotlačovat, ale stále volit
harmonii.
Časté iluze o duševní hygieně jsou, že:
-není důležitá. To vede k rigiditě, pak stále vznikající chyby člověka
postupně zavalí a drtí mu vnitřní i vnější svět.
-myšlení stačí. Myšlení však není schopno pochopit složitější věci. Musí
být vedeno někým chytřejším a to je intuice. Omyly myšlení jsou jen o řád lepší
než iluze emocí.
-víra stačí. Příliš často bohužel obsahuje dogmata a demagogie. Svaté
knihy nejsou chápány, protože je vykládají emoce či myšlení laiků i teologů.
-jak to děláme, je správně. Často bohužel ne. Snahy jsou často
nedůsledné a naivní, pokud nejsou vedeny intuicí jako Učitelem.
-vše půjde samo a bez bolesti. To je bohužel pouhé přání. Žádná
změna není bezbolestná.
-proměna přijde rychle. Okamžité osvícení se nikdy nestalo. Každá změna
trvá, tato obzvlášť dlouho, i když dílčí zlepšení nastanou do tří let.
-budeme pak bez problémů. To také bohužel není možné. Stále se budeme učit.
Bez problémů není nikdo.
-půjde to, jak budeme chtít. Naše přání nejsou pro zákony života
rozhodující. Podobně jako ve všech oborech lidské činnosti.
-logika není potřeba, jen pocity jsou důležité. Pocity vytváří i emoce a ty se
často mýlí. Naopak život je dokonale logický, jen ho chtít logiku poznat a
přijmout.
Duševní hygiena prakticky
Po letech popisů mystických stavů jsem pochopil, že daleko
účelnější by bylo napsat knihu o duševní hygieně. Lidem brání v kvalitě života
řada spuštěných destruktivních programů, jež nemají vůli zastavit. Prostě
nenechat se vláčet v nekvalitách, nečistotách , jako je agresivita, nenávist,
závist, lakota, snobismus, žárlivost či prostá naivita, ale mít stálou vůli k
čistotě a pravdivosti. Veškerá duševní nečistota se totiž symbolizuje do
nepříjemných dějů, pocitů, nemocí, snů. Má si jich všimnout, poznat problém a
očistit sklony. Změní se to vůbec někdy? Není vidět mnoho vůle ke změně.
Dát přednost čistotě by mělo být základem našeho přístupu ke
zkvalitnění vlastního života a osobnosti. Usilovat o kvalitu vnímání, chápání a
projevu. Volit Krásu, Vznešenost a Moudrost nikoliv nečistotu, hloupost a ubohost.
Nekvalita prostě patří do odpadu. Dlouho trvá, než se všechna vyhází, ale jiná
cesta není. Zbavit se i pocitů méněcennosti a strachů, dokonce i skrytého zla v
sobě. Lidé jsou však nepoučitelní, proto je život šrotuje.
Vím, že je nepopulární mluvit, jak pravdivostí nahradit
oblíbená naivní přání, představy, iluze, sebeklamy. Máme o sobě totiž zkreslené
představy. Neumíme se podívat na sebe objektivně, jaksi zvenku. Proto je účelná
regrese, auditing,
holotropní dýchání aj. Nejlepší je ovšem dynamická meditace, abychom si alespoň
nakrátko rozšířili záběr vnímání.
Zatuchlost starých jistot je třeba nahradit otevřeností
novému se vším, co to způsobí. Je to boj s egem, které si chce dělat vše po
svém bez ohledu na realitu a její omezení či naopak nabídky.
Psychoterapii, duševní hygienu musíme chtít, nedá se vnutit.
Jen naplno poznat její nutnost postačí. Přiznat si vše co se uvnitř i vně děje
a být otevřen změně. V konfliktu reality s přáním a jeho iluzemi totiž vždy
vyhraje realita. Když vidíme svůj sebeklam, nahradí ho pravdivost jež
osvobozuje.
Víra ani filozofie není dokonalým řešením. Věřící i
filozofové si totiž jako jiní vykládají vše podle svého přání. Odvolávají se na
autority. To je zdrojem problémů s demagogií. Stále usilují o život bez hříchů
a poznání, ale často směřují k farizejství, tedy pokrytectví. Bůh ani sama
realita totiž nemá lidské názory a emoce, ale zná je. Naopak lidské myšlení
nechápe Boha. Ale i toto je popsáno v Starém i Novém zákoně.
Rozhodovat o tom, co je třeba přijmout, co udělat a co je v
osobnosti třeba změnit, je v nás vlastně zcela logicky oprávněn rozhodovat ten
nejchytřejší. To jsou božské síly, intuice. Jinak nastane zmatek. Nelze Ji
ovšem zaměňovat s emocemi, jak se běžně děje. Ty jsou tak silné, že by o všem
rozhodovaly, ale mnoho inteligence nemají. Rády se za intuici vydávají a berou
Ji za nepříjemného, příliš chytrého konkurenta.
Intuice může být daleko aktivnější než známe, jen Ji dát
možnost. Její krása pocitů a kvalita projevů stojí za to. Abychom Ji mohli mít
trvale, božské síly spustí psychoterapeutické procesy na čištění našeho
Augiášova chléva. Není to hned a bez problémů i bolestí, ale konečně děláme to,
co je pro nás skutečně potřeba. Není třeba snít o osvícení, je daleko.
Účinnější a reálnější je právě toto. Nečeká se okamžitá Dokonalost. Stačí
ukazovat směr a cesta se nastaví.
Duchovní materialismus, duchovní
egoismus a farizejství
Velká část Nového zákona popisuje střety mezi farizeji a
Kristem, např.: L 12.1. "A když se mezitím sešly desetitisíce lidí, takže
šlapali jedni po druhých, začal Ježíš říkat svým učedníkům: "Především se
varujte kvasu farizeů, což je pokrytectví. Bude tu víra až přijdu?"
Nelze je obviňovat, že by měli málo víry. Přesto byli proti
Kristu od samého začátku a rozhodující měrou zavinili jeho odmítnutí, odsouzení
a popravu. Byli tedy v podstatě proti Bohu. Jak vysvětlit tento rozpor? Dodnes
židovské náboženství Krista nepřijalo!
Podobně je tomu v dnešních duchovních proudech. Mluví se o
nutnosti učitelů, guruů,
ale kde jsou? Měli by co říci. Duchovní lidé usilují o zastavení myšlenek,
ukončení inkarnací, ale tím odmítají Boha, protože život jsou Jeho slova k nám.
Je za tím touha jejich ega uniknout požadavkům života a skrýt se kdesi, kde po
nich nebude nikdo nic chtít. Věří vlastně ve svou ideu, své rigidní přání, jež
dosud nebylo naplněno. To je však svatými Písmy zakázáno.
Ego rádo opakuje své vzorce, ze kterých má pocit, že je dobré
jaké je. Že všemu vlastně rozumí, o všem ví. To je ovšem nemožné. Tím se brání
jednak autentickým pocitům z toho co dělá. Tento pocit už mu vlastně předkládá
jeho vyšší Já, ale brání se i Jeho světu vnímání bez navyklých bariér.
Podstatné je uvědomit si to, vysledovat v sobě jak ego
pracuje Zkrátka schovává se jako dítě do svých dětských her před širším
vnímáním světa i psychologickému náhledu na sebe. Neuvědomuje si svoji dětskou
omezenost a trvání si na ni.
Ego má zkrátka své názory na to, co je správné a co není,
kdo je Bůh a jaká má být cesta v Němu. Nevadí mu, že ani nemůže nic vědět,
protože jeho inteligence je velmi omezena. Stačí si samo. Nechce se o tom s
nikým debatovat, natož aby se zeptalo Boha.
Ne, že by to nešlo, to by popíralo Jeho Všemohoucnost. Mnoho
lidí to také umělo, jsou nejen v bibli, ale i v dějinách křesťanství, ale není
zájem o něco tak odvážného. Aby se s Ním bavilo, to nechce, ztratila by se jeho
zdánlivá dominance.
Lze spíše pozorovat jistý, zvlášť vychytralý přístup ega: Já
budu uctívat Boha a On mi dá pokoj. Je to forma oběti. Má přece svobodnou vůli
si dělat co chce! Neznalost samotných základů křesťanství je zcela běžná.
V literatuře jsou podobné kritické poznámky k tzv.duchovním
lidem dosti vzácné. Chőgyam
Trungpa napsal knihu
Protnutí duchovního materialismu, kde tyto běžné nešvary probírá.
Larsen v knize Dveře dokořán zase popisuje své zážitky z
teologické fakulty: "Pro žíznící je to vyprahlé místo. Připomíná mi to
válečná léta. Kdy jsem vešel do kavárny a doufal, že dostanu šálek kávy. Dostal
jsem něco, co se nazývalo kávou, ale káva to nebyla."
Je to přitom velmi důležitá kapitola. Setrvávání v
neudržitelných pozicích velmi brzdí vývoj člověka, protože se musí životem
prolamovat.
Zvláštní je, že výchova vedená přímo bohem není přísnější
než lidské ego. To si často nakládá velké zátěže, většinou však chybné a
zbytečné. Podstata duchovního procesu je vlastně velmi jednoduchá, ale naprosto
neznámá a nepřijímaná: Postupně se učit a očišťovat pod vedením toho, kdo to
umí. Tedy božských sil, vyšších Já či jak jinak chceme nazvat intuici.
Ego se přece už z jednoduché logiky samo nemůže vytáhnout z
louže za tkaničky svých bot. Na to ani mít nemůže. Neví kam jít, jen si to
myslí. Výsledkem je vždy pokrytectví ega ať ho nazveme jakkoliv. Paradoxem je,
že duchovní lidi ani nezajímá, co s nimi doopravdy Bůh dělá. Zda se k nim
skutečně přihlásil. Spíše se zajímají o Boha, než aby o Něj skutečně stáli.
Vlastně v Něj ani vnitřně nevěří. Proto je osvícených tak málo. Jen se opájejí vírou
a nadějí, ale farizejové to nedělali jinak.
Poznámka na vernisáži výstavy “Věčný
pohyb v okamžiku”
Byl jsem u počátků tvorby Miloše. Vysvětlil jsem mu jak
meditovat a měl jich daleko více a vyšších než já. Po několika letech a
desítkách několikahodinových meditací se u něj tyto pocitové i vizuální
prožitky staly trvalými, i když slabšími než v meditaci samé. Říkáme tomu
dynamický ponor do světů nevyzpytatelné božské intuice. Byl snad první z nás,
který je začal automatickou kresbou malovat.
Intuice, to je v transcendentálním zážitku Velikost, hrdá
Vznešenost, nepopsatelná a nevyzpytatelná Moudrost i Láska. Její záblesk zažilo
mnoho lidí, nejčastěji v přírodě či na koncertu. Znají ji šamané, zasvěcenci i někteří svatí, ale i umělci a
vědci. Bez Ní by nemohli vytvořit svá nejlepší díla. Je i naší budoucností v
cestě za Sebepoznáním. Je přístupná všem, kteří mají vážný zájem stále
neobcházet posvátnou horu Kailás,
ale pustit se do namáhavé cesty Vzhůru a poznat světy bohů s Jejich pomocí.
Výstavu nazval “Věčný pohyb v okamžiku”, ale myslím, že
tento termín nelze bez rozšířeného vědomí pochopit. Matně si pamatuji, jak jsem
kdysi v meditaci Věčnost přijímal s ohromením. Je to opravdu neuvěřitelný
zážitek, kde jsou zvláštní formy času za časem. I k dokonalému pochopení obrazů
by bylo potřeba mít rozšířené vědomí s jeho dokonalou a ostrou. Pak se celý
obraz dá prožít jako jeden extatický božský pocit, který obsahuje nekonečné
množství informací. To je exkurze do Jiného světa. Není to těžší než pochopit
kvantovou mechaniku, jež také hovoří o zcela jiných světech než známe.
Co vlastně tyto obrazy znamenají? Ve fraktálech je Celek, jako buňka ve Stvoření. Bůh
prochází s potěšením mandalami
jako my přírodou. Jsou to informace o Něm. Je to On Sám v celé potencionalitě. Podle mého tyto mandaly zachycují vířivé
archetypy božské intuice, což je Její projev, slova či děj, tedy způsob
vyjádření. Obrazy kreslí božská intuice přímo skrz Miloše, mají proto silný
duchovní náboj. V meditaci ožívají a vtahují do rozšířeného vědomí. Podobně
jako meditační hudba působí hlavně na nevědomí, tedy vyšší Já a posilují Ho.
Není to nic nového, v každém
náboženství i budhismu jsou
podobné mandaly. I několik
soudobých malířů je maluje. Ukazuje to na stejný základ všech duchovních
proudů. Mandaly se nedají
vyčerpat, jsou stejně nekonečné jako Bůh Sám. Celá výstava je vlastně
znázorněním duchovního zážitku, který je možno popsat jako "uvidět
Boha".
Kdo stvořil Stvořitele?
Tak se ptají mnozí, kteří mají problém přijmout Boha jako
Stvořitele. Prý by to bylo jen posunutí problému. Pokud přijmeme Stvořitele,
musíme se prý ptát, kdo stvořil Jeho.
Téměř nikoho kupodivu nenapadne, že by se Boha sám zeptal.
Přitom je všemohoucí, ale ani věřící se Ho neptají, ačkoliv bible i dějiny
církve jsou takových zpráv plné. To, že se komunikaci s Bohem dnes říká channeling, není podstatné.
Pomocí něho a zejména dynamických mystických meditací můžeme poněkud vniknout
do problému, který je opravdu nekonečně složitý, ovšem jako Vše.
Tak si rychle uvědomíme, že lidské poznání a schopnosti na
tuto úlohu vůbec nestačí. Když prožíváme-li božskou řeč i kódy Jeho řídících
povelů jako proudy vířivých fraktálů,
uvědomíme si, že jdou jen přibližně přeložit do slov, kterým mimo meditaci
rozšířeného vědomí stejně nerozumíme. Ale ani pes domácí nám vždy nerozumí,
ačkoliv se snaží.
Jak například dokonale pochopit, že lidská představa, že nás
Bůh kdysi stvořil je mylná? Ne, že by nás kdysi vyhnal z ráje a ponechal osudu,
ale jako Procesor neustále vytváří virtuální realitu a v ní nás, učící se
systémy.
Je tedy zcela mimo nám známou sféru projevu a dějovosti, ale
ta stejně vlastně ani neexistuje, je to Jím vygenerovaná představa stvořená pro
náš i Jeho prožitek. Virtuální Hra Líla.
Ani naše vnímání času vlastně neexistuje, On tvoří celou věčnost současně a
neustále jako Svůj obraz projevu potencionality
všech možností. Není nic mimo Něj, generuje celé Bytí v naprosto vyvážené
struktuře archetypů.
Jelikož není oddělenost, existují pouze různé vazby, je
pojem já a ne-já velmi sporný. Při bližším zkoumání si uvědomíme, že vlastně
každá část hierarchie Stvoření tvoří úměrně svému postavení na ni a nastavení.
Každý přece tvoří fyzické, emocionální i mentální struktury. Sen či vizualizace
je méně dokonalejší než realita, není totiž tvořena nejvyššími silami, ale i v
nich si jsme často jisti, že jsou reálné. Mají proto stejný či podobný základ.
Ptát se pak kdo stvořil Jeho je vlastně směšné, když Ho
nejsme schopni pochopit. Otázka je to však dobrá, ale i Inteligence o mnoho
řádů vyšší než naše, tedy božská, s ní má nekonečnou práci bez jednoznačného
výsledku. I Sám pro Sebe je záhadou. Tvoří vlastně proto, aby Sám zkoumal odkud
vyvěrá. Musí to tak být, jinak by Stvoření bylo banální. Vše v Něm jde do
Nekonečna…
Psychosomatika je stále tabu
Propojení psychiky a těla je celkem známé, ale v praxi to
však není vidět a platí to i u lékařů. Už se někdy stalo, že by poslal pacienta
k psychologovi? K psychiatrovi je však někdy posílá k jejich velké nelibosti. I
v Německu trvá v průměru sedm let, než se nemocný dostane na psychosomatickou
kliniku.
V knize Psychosomatika od MUDr J. Poněšického
z roku 2004 se rozebírá tato problematika a uvádí řada příkladů, jak psychické
problémy vyvolávají nemoce.
Není tedy léčitelstvím, tj. alternativním lékařstvím, spíše celostním úhlem
pohledu na člověka.
Přitom se už mnoho desetiletí ví o zhoubném vlivu stresu,
který způsobí např. překyselení žaludku, což vede k vředům. Které nemoci jsou
závislé na psychice a které ne? Tato zásadní otázka nebyla dosud zcela
odpovězena, ale v mezinárodním třídníku mají psychosomatické nemoci již své
číslo, což je dokladem, že jsou akceptovány. To je však bohužel vše.
Dr.Poněšický
si stěžuje, že na rozdíl od Německa je u nás psychosomatika stále přehlížena. V
knize MUDr Matouška
Aktuální problémy socialistického lékaře z roku 1973 se píše, …je samozřejmé, že pro socialistického lékaře
je psychosomatické lékařství naprosto nepřijatelným směrem pro svou
filosoficko-idealistickou orientaci…. Tolik let uplynulo, tolik se změnilo, ale
předsudky zůstaly.
Nejsme prostě ochotni
převzít odpovědnost za svou nemoc a lékaři o jejich souvislostech nechtějí
mluvit. Označujeme ji za nepřítele a chceme ji zničit. Vše však má své místo,
svou hlubokou logiku. Somatická nemoc má informační význam, je symbolem
duševního problému, který se zobrazí na těle. Každá nemoc by měli prozkoumat
psychologové a psychoterapie by měla být běžnou součástí každého léčení. Naše
doba na to však ještě nedozrála. Mluvíme sice o zdravém životním stylu, ale
pouze povrchně a obecně.
Vesmírný řád
Miloš B.
Když jen tak pozorujeme život v mikro- či makrosvětě, a nakonec i ten náš, obvykle
se nám zda být chaotický a místy nesmyslně nahodilý. Dokonce se píší pro laiky
vznešeně působící vědecké teorie o chaosu jako původci všeho. Ale pokud opravdu
důkladněji a do hloubky zkoumáme náš vnější i vnitřní svět, tak postupem času
pozorujeme to, co znali už ve staré Persii či před několika tisíciletími v
Číně. A sice, že v makrokosmu, se nepohybují planety, ani hvězdy a dokonce
komety náhodně. Naopak, vše má své zákonitosti pohybu, své stále podobné a
přitom pomalu se měnící cykly a trajektorie, po kterých se valí teratuny planet i tisícinásobně
větší masa plazmy hvězd i téměř nespočitatelné kvantum nahuštěné energie
černých děr, přičemž z jedné obrovské byl snad velkým třeskem zrozen i nás
vesmír.
Ale jsou jeho hranice vůbec obsaženy v jeho rozpínání? Nebo
kolem té naší zárodečné černé díry na miliardy světelných let jiná černá díra
či rozvinutý vesmír neexistoval? Nebo
jsou některé zvláštní jevy, třeba svět antihmoty právě projevem na jiné bázi
rozvinuvšího se vesmíru poblíž, či dokonce ve stejném prostoru jako je ten náš?
A nebo snad existuje na ještě jiné bázi vibrace částic, která se v našem známém
fyzikálním světě neprojevuje, celá další série vesmírů, čemuž napovídá i teze o
pěně Mutliverza???
Nevíme a patrně se nikdy za tohoto života se nedovíme ani
setinu o opaku, ale jedno je jisté. Vše má svůj řád, velmi a mnohdy až nápadně
podobný tomu makrokosmickému ve všech měřítkách je i neviditelný kvantový svět,
či spíše se jedná o pohled na ten samý svět jinýma očima.
Určitou také velmi nápadnou podobnost je schopen každý najít
v svém osobním životě, pokud začne dávat do paralel vnější chování lidí se
svými vnitřními pochody (pokud možno na egu jen trochu nezávislý pozorovatel),
tak začne vnímat, že v podstatě jde o jeden děj. Má také svůj vnitřní, obvykle
upachtěnému egu ženoucímu se za celý život stejnými sny, skrytý řád souvislostí
a cyklů, kdy se jen mění struktura a obsazení dějů i situací a zástupných přání
v nás, či v podvědomí.
Realita vnitřních pocitů i dějů ale jde stále dokola ve
svých cyklech, kde ovšem čas není pevně dán, ale vše se odvíjí spíše podle
našeho psychologického času procházení jednotlivými údobími života a postupného
duševního, či chcete-li psychologického dozrávání.
O zákonitostech našeho osobního života víme doposud asi
tolik, jako o životě živočichů tisíc mil pod mořem. Ale my se stále vnímáme
jako střed všeho, podobně jako se obecně brala Země ve středověku za střed vesmíru, který byl snad jen
namalovanou kulisou nad koláčem pevniny a moří. V psychologickém pojetí jsme se
od podobných pohledů na život od středověku bohužel až tak nevzdálili, jak se
tomu stalo třeba v jaderné fyzice, či vědě a technice obecně, a to nás často
klame.
Duchovní nauky používají množství termínů a vytvářejí dojem, že jsou
něčím zvláštním a nadřazeným. To vede u některých lidí k pocitům pýchy a vyjímečnosti. Knih, v kterých se
popisují zákony života jsou tisíce, ale někdy překvapí jedinec, který žádnou z
nich nečetl. Duchovnost také nemá žádnou hranici, všichni jsme více či méně
duchovní, všichni se různou intenzitou učíme. Je nedůležité, jaké máme náboženství, srovnáním lze snadno
zjistit, že všechny mají společný základ. Psychoterapie je proces harmonizace
všech částí osobnosti. I ta se dá provádět více či méně účinně, ale vždy
přispívá ke životní zkušenosti. Psychoterapie je proto současně duchovností.
Termín hypnóza, nebo-li změněný stav vědomí, také nic přesného neříká.
Hypnózy se od sebe liší jen hloubkou a zaměřením ale i mělký ponor, téměř
neodlišitelný od běžného stavu, je dostatečně účinný. Není také důležité, zda
nás někdo vede, nebo děláme autohypnózu.
Modlitby jsou vlastně všechna opakovaná přání, všichni se o něco
neustále modlíme, liší se jen její úspěšnost. Magie jen promyšleně používá
rituál a tím účinnost zvyšuje. S modlitbami a magií souvisí i meditace. Je mnoho
druhů meditace, ale výsledek je vlastně opět realizací přání. Pokud chceme
aktivovat vyšší složky Inteligence, tj. božské síly, stane se tak.
Vše je tedy totéž, vše stále v různé kvalitě děláme a ani nemůžeme
jinak. Termíny jsou jen slova, která mohou pojmenovat zvláštní stavy mysli, ale
pak je lépe je zapomenout. Jinak by se mohlo stát, že by zůstalo jen u nich.
Lidé si donekonečna libují ve slovech jako nirvána, vzkříšení, samádhí, Ježíš a království boží.
Přitom je důležité jen jedno - vnímat vnějšek a vnitřek a nechat ”to” pracovat.
Je to umění jako každé jiné. Bohužel většina lidí naší civilizace má životní
styl ovlivněný vulgárním materializmem, který neumožňuje vnímat krásu a
magičnost života, je stálým stresem a velmi smutný. V jiných zemích jsou odlišné
zvyky , ale nakonec je to jen jiná forma téhož.
Duchovnost nového věku nebude demagogická, plná silných slov, ale
magická forma psychoterapie. Materialističtí intelektuálové se již nebudou
vysmívat naivitě kněží, ale respektovat schopnosti zasvěcenců.
Meditace ve snu, sen v meditaci
Při blažených extatických božských pocitech mi ve snu
ukázali, jak principiálně funguje transformace. Jsou v ní obsaženy stejné
archetypy v posloupnosti jaké známe z klasických českých pohádek.
V každé jsou zdůrazněné jiné překážky a překonání určitého základního
problému hrdiny. V meditativním snu mi vše rozložily ještě více dopodrobna,
hlavní archetypy na podsymboly
i s jasným procítěním toho, jak mezi nimi probíhá energie, jak na sebe
vzájemně působí a transformují se.
V určitém bodě
cesty vnitřní transformace je klíčové se zaměřit a přijmout archetyp
pravdivosti a vnitřní upřímnosti k tomu jak se věci mají. To bylo
symbolizováno královnou-pannou se vztyčeným, dokonale ostrým mečem. Hranice
mezi jasností-pochopením a zamlžeností-sebeklamem je totiž jasně daná. K
vnitřnímu náhledu pravdy je potřeba přistupovat s nezaujatou čistotou panny.
A přijmout královnu, protože jde o ochotu ji přijmout, aby
zavládl její “duch”. Pak se objevil
archetyp Lásky, bez kterého nelze plně přijmout čistou Pravdu. Před Ní totiž
vždy stojíme jako neznalé děti. Ta je vždy pro ego a tím i duši zraňující svou
jasností i ostrostí, kterou nám odnímá naše iluze a stíny, na nichž jsme byli
závislí. Síla Pravdy tedy vždy musí být vyvážena sílou Lásky, jakožto
všeobjímajícího principu bezvýhradného přijetí (ztotožňujícího se soucítění)
toho, co je vně i uvnitř bez jakékoliv další reakce, která by o ní byla
odtržena.
Dále se mi ukázal konkrétní příběh s postavami v archetypální, pohádkové podobě, jako ukázka toho, jak to
funguje v nás. Bylo to tak jasné, jako v šachové partii, protože nic
se nevymyká působení archetypů.
Z knihy Genesis 2.kapitola:
9 Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všemožné stromy lákavé
na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu
poznání dobra i zla.
16 Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu v
zahradě můžeš svobodně jíst,
17 kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v
den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš."
25 Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
Z knihy Genesis 3.kapitola:
1 Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh
učinil, byl had. Ten řekl ženě: "Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech
stromů v zahradě?"
2 "Ovoce stromů v zahradě jíst smíme," odpověděla
žena hadovi.
3 "Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl:
,Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.'"
4 Nato had ženě řekl: "Určitě nezemřete!
5 Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se
vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo."
6 Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a
lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla.
Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl.
7 Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí.
Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
8 Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se
zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem
Bohem uprostřed stromů zahrady.
9 Hospodin Bůh na Adama volal: "Kde jsi?"
10 Ten odpověděl: "Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a
dostal jsem strach, neboť jsem nahý. Proto jsem se skryl."
11 "Kdo ti oznámil, že jsi nahý?" otázal se Bůh.
"Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
12 Adam odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby byla
se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."
13 Hospodin Bůh se otázal ženy: "Cos to udělala?"
"Had mě podvedl, a tak jsem jedla," odpověděla žena.
17 Adamovi řekl: "Protožes poslechl svou ženu a jedl ze
stromu, z něhož jsem ti jíst zakázal, země bude kvůli tobě zlořečená! Po
všechny dny svého života z ní budeš jíst s útrapami;
19 V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do
země, neboť z ní jsi vzat. Prach jsi a v prach se obrátíš!"
22 Tehdy si Hospodin Bůh řekl: "Hle, člověk se stal
jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl
ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky."
23 Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby
obdělával zemi, z níž byl vzat.
24 Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden
umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu
života.
Adam podlehl našeptávání, že na vše přijde vlastním
myšlením, tedy odtrženě od Boha, od reality. Ta si namlouvá, že rozliší dobro
ode zla i ostatní duality (život, smrt) a bude jako Bůh, i když to nejde. Je
jen Realita Boha. To je symbol zrodu ega – oddělení se od Něj vytvářením si
emocionálně-mentálních iluzí, představ. Směšné zakrývání své nahoty a skrývání
se před Bohem je první výsledek této naivity. Museli pryč z ráje,
v božském nemůže být nic nebožského, nedokonalého.
Proč jim Strom života dal nedokonalost ač je Dokonalost sama? Dal jim vývoj
k Dokonalosti, specifickou a nekonečnou Cestu k Ní. To, co chtěli.
Přišli o prvotní nevinnost, nevyzrálost, nevyvinutost. Byli dokonalí a
nedokonalí současně.
Příběh se pochopitelně nestal tak, jak popsáno, je symbolem
situace člověka. Ono se to vlastně muselo stát. Kristus je Cestou zpět
k Bohu, cestou smrti omezenosti a vzkříšení Dokonalosti.
Přijetí Boha
Bůh a Jím z určitého důvodu stvořený
Obraz, v němž jsme i my, je objektivní Realitou. Bez přijetí této
základní Skutečnosti nelze mluvit o filozofickém rozhledu a duchovní úrovni
člověka. Z toho totiž vychází řešení dalších otázek, zejména naše role ve
světě.
Skutečné přijetí Boha není nějakým laickým či theologickým
výrokem. Vyslovit se dá cokoliv, ale pokud mají slova mít reálný podklad, nesmí
to být jen gesto. Slovo přijmout totiž implikuje, že víme co přijímáme. To
znamená poznat Ho! Nikoliv takového, jakého bychom si po prostudování nějaké
svaté knihy či svého přání vytvořili.
Náš pohled na Něj je omezen našimi schopnostmi.
V podstatě nemůžeme pochopit nic mimo okruh našich zkušeností. Pokud jsme
Hyperprostor Boha neprožili, nemůžeme o Něm vědět víc, než jsou Jeho běžně
známé atributy – Vševědoucnost, Všemohoucnost, Všudypřítomnost, Dokonalost, Věčnost.
Ani o nich nemáme žádné bližší poznatky, z pohledu člověka jsou nedostupné
a proto nepochopitelné. Jakákoliv představa o Něm je tedy apriori špatně. Proto
Desatero zakazuje si Bohu vytvořit jakoukoliv představu.
Křesťanství hovoří o víře, ale jaký význam má to slovo?
Podle Nového zákona i hořčičné semínko víry umí pohnout horou. Umí věřící něco
takového? Mluví o víře, ale myslí tím vlastní názor, tedy povrchní přání.
Konfrontace názoru a božské Reality vedla ke konfliktům Krista s farizeji.
Nakonec raději přijali vraha než Boha. Proč? Nakonec chtěli mít hlavně klid a
jistotu. Ego totiž zjevně či skrytě nechce uznat Boha jako Tvůrce a majitele
Reality a tím přijmout podřízené postavení. Přitom je tak snadné pochopit, že
my jsme svět nestvořili, jsme schopni jen nepatrných výtvorů ve fyzické, emoční
či mentální sféře a to ještě vlastně uvnitř Něj.
Proto je nutné poznat Boha nejprve v rozhovorech
s Ním, přesněji řečeno s božskými silami, ale daleko dokonalejší
zkušenost přinášejí meditace v Jeho světě Věčné a Dokonalé
Tvořivosti. Nejsme v proudech vizí a pocitů ztraceni, je tam s námi,
jsou to Jeho projevy.
Tak poznáme, že je daleko větší,
vzdálenější a zcela Jiný než si myslíme. Má klíče ke karmě Všeho a všech. Ani
v nejmenším není hodným senilním dědečkem na mráčku, jak bychom Ho
v nevědomí rádi viděli.
Vše je vlastně Jinak. Naše
individualita není omylem ani egem, i ta je Jeho výtvorem a my sami sebe
nemůžeme zrušit, jak se mnozí domnívají. Přijetí Boha obsahuje i aktivní
odevzdanost při postupném Sebepoznávání, zejména neznámých, ezoterických zákonů, proč svět je takový jaký je.
V Jeho Velikosti Ho
poznali jen mystikové a těch nikdy nebylo mnoho. Se svým Poznáním nebyli
příznivě přijímáni, i když některé církev posmrtně prohlásila za svaté.
Ti také věděli, že přijetí Boha není
v nějakém prohlášení, či záblesku osvícení, ale jde o dlouhodobý proces,
jež je v zásadě extaticko-bolestivý. Není problém s Ním hovořit,
dokonce nakrátko vstoupit do Jeho světa. Je to však pouhý začátek proměny
člověka, pokud k tomu má skutečnou vůli.
Transformace událostmi života, či
daleko rychleji koncentrovanou energií v mystických procesech, souvisí s
přijetím Boha, odstraňuje bloky k Němu, zdokonaluje i očišťuje části vědomí, jež Ho pak přijímají daleko
lépe. Je to práce na desetiletí, u běžných lidí na desítky inkarnací. Kvalita
přijetí Boha zásadně rozhoduje o kvalitě našeho života.
Bůh v nás
Celé dějiny jsou o
jediné věci - o přijetí Boha. Všeobecně
se podceňuje Jeho vliv na náš denní život. I když řada lidí chápe, že jsme byli
stvořeni, protože sami sebe jsme stvořit nemohli, ani to nemohla být náhoda.
Jakoby si lidé mysleli, že od Stvoření světa jsme ponecháni napospas
okolnostem. Prostě se tak projevila Jeho Vůle, jistý Důvod, který nám nemusí
být znám. Stvoření neskončilo, je Věčné, věčně živé. Bůh nikam nezmizel, stále
se zabývá Svým Obrazem, které musí mít neustále Jeho kvality jako je
Dokonalost, Nekonečnost v nekonečnu směrech, vyváženost archetypů.
Jeho Vůle se běžně
nazývá karmou. Pro křesťanství je působení Krista Záměrem Boha, aby přivedl
věřící k Sobě do Království nebeského. Viz Mt.6.33 „Hledejte nejprve Boží království a jeho
spravedlnost a toto vše vám bude přidáno.“ Tato cesta není bez problémů a
bolestí, např.: 2k.1. 5 „Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak
se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení.“
Bůh rovněž zasahuje do
životů, bible na mnoha místech dokazuje, že skutečně trestá za hříchy, např.
J.5.14 „Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: "Pohleď, jsi uzdraven;
už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího."
Život a jeho události je
tedy vlastně rozhovor s Bohem, jen se musíme naučit číst Jeho symboly. Tak
sám pochopí, že vše je věřícímu k dobrému a vše přichází skrze Boha.
On nás generuje jako
Celek, nic není mimo Něj. Vše je součást Jeho Hry. Nejsme ponecháni sami sobě
jak se nám zdá, ale i tyto pochybnosti jsou součástí Hry. Bible je duchovní
slabikář, na něj je třeba navázat osobním vztahem s Němu, např. v rozhovorech
a dynamických meditacích.
Je potřeba mít duchovní
zkušenosti, abychom mohli slova bible správně pochopit. Přítomnost Ducha
v nás je pak prokazována Jeho dary. Takoví pak dobře znají konkrétní činy
Boha ve všem, neustále čtou symboly, kterými k nim hovoří. Jen tak
poznáme, jak dokonale je bible napsána.
Přání a realita duchovnosti
Hlavním problémem duchovnosti je rozpor mezi přáním ega jak
by měla vypadat a jak ji vidí Bůh. Již ve Starém zákoně jsou popisovány
neustálé rozpory mezi náboženskou praxí Židů a velmi kritickými připomínkami
JHWH, předávané desítkami proroků po celá staletí. Pokračování těchto rozporů
je jasně patrné v Novém zákoně, kde vyvrcholily v pomluvách, osočování,
odsouzení a popravě bohočlověka Krista.
I další vývoj církve byl zatížen farizejstvím, což trvá
dodnes. Bohužel už nejsou proroci, takže není žádná výrazná autorita, která by
se mohla duchovnímu pokrytectví vážně postavit. Kristus to věděl a proto často
varoval proti farizejství. Hovořil o malém stádci, které bude mít víru, jež umí hory přenášet.
Kdo to však dnes umí?
Lidský přístup lze charakterizovat jako vychytralý a
dětinsky naivně romantický. Vždy je v něm snaha naplnit dosud nenaplněná přání
ega. Netouží po Poznání, Velikosti, Moudrosti, Věčnosti a Nekonečnosti či dalších
atributech Boha. Tuší, že by ho to destabilizovalo, mohl by se dozvědět více,
než chce. Spíše usiluje o svých představách o spravedlnosti, rovnosti a bezpečí
v rozhádaném světě. Je v tom i velká síla tradice a vlivu společenství stejně
smýšlejících, někdy stačí jen to. Nestojí v podstatě o zážitky vytržení či
osvícení, ač je zdůrazňují všechna náboženství včetně jogy a budhismu.
Spíše se naivně ptá, jak to či ono může Bůh dopustit a kde
byl za holocaustu. Snad ani v duši nevěří, že existuje. Církev připomíná
politickou stranu. Bibli si vykládá jako politický program podle okamžité
potřeby každý zvlášť, nebo dogmaticky lpí na staletích zvyků, jež mylně pokládá
za správné. Zajímají se často z pohledu Boha nevýznamnými záležitostmi jako
předmanželským sexem a ochranou proti početí či celibátem kněží, ale zásadním
se vyhýbají. Že by se Boha zeptali, jak to či ono opravdu je, nikoho zjevně
nenapadne. Zvláštní. Pokud se jich zeptáte na podstatu křesťanství, neumějí se
většinou jasně vyjádřit, nebo nesprávně tvrdí, ze základem je Desatero.
Je tu stále snaha utíkat z běžného života do představy o
ráji po smrti, či iluzorní nirvány, kde nikdo od nich nebude nic chtít a budou
mít ode všeho navždy pokoj. To je hlavní sen ega, naštěstí zcela marný. Bůh
není hlupák.
Život je ale dokonalým trenažérem stvořený Bohem. Nelze ho
odmítat ani kritizovat, že je plný hříchů, ale správně jednat. On ho stvořil
pro Svou potřebu a nelze se z něj dostat, pouze v iluzích, kterým se běžně říká
duchovnost. Říkat toto ovšem nahlas je nebezpečné, hned vznikají snahy když ne
o ukřižování, tak alespoň o upálení za kacířství. Ale i to Kristus předpověděl
a většina apoštolů tak dopadla. Už toto je ezoterika.
Je paradox, že věřící říkají, že se chtějí dostat k Bohu,
ale když Ho náhodou jen zdáli zahlédnou, utíkají od Něj s tím, že to byla jen
iluze, nebo se leknou tak, že už to odmítají opakovat. Nechtějí, aby jim
kdokoliv zasahoval do života a představ o něm, ani Bůh ne. Zvláštní je, že ve
vědě, právu, technice i sportu jsou schopni daleko kvalitnějších přístupů než v
náboženství, které zůstává v moci rigidních sil osobnosti odmítajících změnu,
vývoj.
Ale toto vše je na druhé straně jaksi "úmyslné".
Vždyť Vše je Hrou Boha, naplnění Potencionality
Stvoření, kde každý archetyp má své nezastupitelné místo. Lidstvo je na počátku
vývoje a bude trvat desetitisíce let, než Boha začnou trochu chápat. A právě
tato spleť cest k Sobě Samému Boha hlavně zajímá. Vždyť není kam zbloudit. Je
jen On a času i nástrojů výuky je nekonečně...
Další část knihy je Zkušenosti z práce jasnovidců
a zasvěcenců