Postřehy z
meditačních prožitků Miloše :
Novoroční meditace
První velká lednová meditace v tomto roce, k níž
jsem se odhodlal, mě unesla do sfér Vědomí vědomé božské tvořivosti. Bylo v ní
ohromení z netušených možností ukrytých ve vnímání a tvoření božského
vědomí. Ukazovalo mi, že jsem doslova Jím, a Já to vše tvořím!!! To mě místy
silně šokovalo, že si stačí uvědomit co chci, a ono to současně už je! Že Vše
je tvořeno doslova představami. Co naplno připustíme, že je realita, to se jí
stává! Ukazovali mi božskou Tvorbu, jak z Ní vychází Jejich vědomí i celý
svět, a světy ve světech, kterých je nekonečně a stále se tvoří nové a nové.
Stačí chtít vymyslet – vytvořit něco nového, nebo cokoliv jakkoliv změnit a už
se to děje. Dále mi pak ukazovali v symbolech jak žije a tvoří 12.dimenze.
Ohromovaly mě Její nepopsatelné možnosti a schopnosti, i to jak prožívá „šoty“
ze světů jenž tvoří a zároveň jimi je. ONA je tou nejvyšší formou Bytí a
tvořivého, proměnlivého Vědomí ve Vesmíru vesmírů…. Dál jsem vnímal, že se vše
překlápí do jakýchsi nepopsatelných matric skrytých za symboly a strukturami
všeho stvořeného. Jsou to věčně neměnná „vědomí“ symbolů hologramů vesmírů i
Bohů, kteří je tvoří.
Jako bychom žili tím světem v zrcadle, přičemž podstata
našeho vědomí je archetypem nastaveného zrcadla. A ten svět za, ze kterého
vycházejí všechny ty obrazy obrazů, je tím věčně neuchopitelným vědomím nás
samých v nedefinovatelném prostoru Bytí v Nebytí. Tam je To, se dívá
do našeho zrcadla, a tím nás prožívá. Toť mystické kouzlo veškerého Bytí v
nekonečně obrazech, symbolech a pocitech…
Ukazovali mi jednoduchost a zároveň dokonalost principů Bytí
a Tvoření. Tím i virtuality všeho. Jak nejsme ničím jiným, než složitou
soustavou archetypů, podobně jako naše tělo je vytvořeno ze struktury DNA.
V tisíci obrazech se mi ukazovalo, jak ve mně pracuje božské Vědomí, jak
si hraje s archetypy, jak jimi zároveň vnímá i tvoří. Jak jimi proudí mé
vědomí. Stačí na něco ukázat, a už se to
rozbaluje v další symboly a jemné pocity. Vnímal jsem, jak jsem těmi
symboly i už tou realitou co představují, že obojí je naráz a jedno vychází
z druhého. Pohne se jedním, změní se i to druhé… Uchvacovala mě ta
Dokonalost toho, jak to vše funguje a s jakou lehkostí a elegancí to
božské v nás tvoří svět i nás… Jsme zkrátka dokonalou virtuální hrou i se
všemi vědomími, jež jí prožívají, i tím Vědomím, z kterého vyvěrá jako
z černé díry. Kdo je tam, není zde a naopak, ale lze se přiblížit tomu
symbolickému povrchu zrcadla a uvědomovat si obojí. Tam i svým vývojem
směřujeme. Což je i naplněním oné potencionální Dokonalosti ukryté
v pozadí veškerého Bytí…
Meditace trvala nepřetržitě od
půlnoci až do poledne. Každých pár hodin klesala intenzita vnímání i rychlosti
proudění a tvorby symbolů, jimiž jsem najednou chápal mnoho věcí z jiných
pohledů. Po pár hodinách spánku pokračovalo až do večera plutí v jemném
vědomí naplněném radostí a uspokojení z tvořivého Tance vědomého vnímaní.
I další dny se nesly v tomto odlehčeném a rozjasněném vědomí hlubšího
Bytí, i když už mnou neproudilo tolik symbolů. Zůstaly z nich ve vědomí
jen jakési mlhavé pocity…
Labyrint Světa a Ráj prožitků Boha
-Hyper-prostoro-pyramoid aneb makro-mikro
pocito-dějoprocesor je strůjcem všech virtuálních realit
-Vše je virtuální, i matrice všech dimenzí. Vyšší ji tvoří
nižší
-Dokonalost se věčně rozkládá do pyramidy Hierarchie
dění-prožívání a stále se i přes Ní dopočítává-skládá zpět v Jednotu
-„Operační systém“ všech úrovní i jejich matrice tvoří
nedělitelný celek, jenž je jen střípkem Absolutna
-Absolutno je neomezeně využitelný, virtuálně-potencionální
tvůrce-pozorovatel-proživatel archetypů v dějích-hrách na své nekonečné tváře
-Vše je virtuální Hra s nekonečně-neomezeně virtuálními
hrami
-Hra na Stvoření a na
Hierarchii je jednou z nekonečna. Kdo by věčně hrál to samé?
-Stvořené není nic než dokonalá Hra na Vše možné i nemožné
-Nejvyšší je BYTÍ - Vědomí Jednoty Absolutního Celku za
celkem, tedy Věčně neměnný a v projevu neprojevený Pozorovatel Všehomíry –
Diamantové OKO
-V pozadí všeho je Totální Paradox - jednota všech
protikladů umožňujících cokoliv plně virtuálně vnímat-tvořit-prožívat
-Ten je i Atomem Všeho. Jak se Sám virtuálně nastaví, tak se
virtuálně stvoří, žije a proměňuje ve Vše
……………………………….Amen….…………………………….
Genialita vnímání
Výsledkem meditace je stále hlubší vnímání a chápání
skrytých souvislostí. Absolutno je stále skryté. Žije pouze v obrazech své
Dokonalosti, ve Stvoření. Dimenze Absolutna si tvoří svá Multiverza, každá má
své. Dohromady tvoří nevyjádřitelný celek Absolutní Dokonalosti za dokonalostí.
Božské vědomí vypadá jako spousta malých plošek na kouli,
jež mění svou vibraci. Podobně funguje i náš mozek. Ukazovali mi, jak si ty
nekonečné fraktály pocitů a vnímání umějí jakoby zmenšit. Vytvoří si symbolický
zhuštěný pocit, aby s ním mohly pracovat. Trochu se to podobá objektovému
programování. Místo práce se složitou strukturou se s daným objektem pracuje
přes zástupce a jeho vlastnosti.
Ptal jsem se Jich: Může se propojit člověk a Absolutno? Lze,
ale Ono je stále za oponou. Jeho uvědomění by rozmetalo celý vesmír, nebyl by
už potřeba. A co znamená, že mě má přijít navštívit? Stále tě pozoruje
přes dvanáctou dimenzi. Tím ti urychluje duchovní vývoj, Její záblesk se ti
objeví v meditaci o Velikonocích. Jaká bude dvanáctá dimenze? Harmonická
erupce Úplné Dokonalosti.
Bylo tam Vše v Jednom. Trvala od deseti večer do rána.
Ponor až 65 procent. Dvanáctá dimenze se mi poprvé objevila, jak dříve slíbila.
Byla jako zvláštní Jinakost, Krystal Tvořící Stvoření, krásné extatické,
naplňující. Spodku není moc příjemná v tom, že je to příliš odlidštěné
prožívání jakési smyčky DNA. Sedmá, nirvanická Tam byla také, ale Jinak než
jindy, ne ohromující, ale jemná, naplňující. Cit, jemnost, Láska. Prostě
nepopsatelné.
Po překonání neochoty omezeného ega úplně se odevzdat
prožívání vyššího vědomí jsem se stále silněji ocital v Jiném světě.
V novém prostoru vědomého Vnímání a Tvoření se zvláštním stavem jak
hlubokého, tak jemného stavu Bytí bez myšlení. Prožíval jsem nepopsatelně jemnou
blaženost božské Krásy a nekonečné Dokonalosti Stvoření, na jejíž vyjádření
jsou příliš hrubé nejlepší básně světa, všechny obrazy příliš ploché a veškerá
slova zbytečná. Její vyjádření je Životem ve všech podobách a všech možnostech
náhledů. Nastalo jen to Věčné Teď! Plně jsem prožíval tu neuvěřitelnou a lidmi
nepoznanou nádheru Království Nebeského, která nemá vůbec nic společného
s naší představou Ráje, nýbrž je v svrchovaným čistým Bytím,
plodícím bytí všech forem a výrazů v našem Vesmíru , neboť nic není, ani
nemůže být od Něj odděleno.
Dostalo se mi odpovědí a pochopení na vše, co mi bylo dosud
nejasné z osobního i duchovního života,
božské tvorby i zákonitostí Multiverza. Ukazovali mi to, o čem jsem
dosud nic nevěděl. Zkrátka „Vše o Všem“ v tisíci obrazech a všeobsažných
pocitech dokonale jemného vnímání nirvanického, či buddhova vědomí Bytí… Obrazy
za obrazy, pocity za pocity a sny realit v časech za časem našeho snění
reality.
Probleskl mnou v okamžiku i velmi zvláštní pocit, či jakási
„smyčka energie“ už téměř nepostižitelného a neuchopitelného vědomí Boha
Jediného, Otce Stvoření všech Světů nad světy světů…
K ránu, když už doznívala meditace, mě napadlo - Věčná
bdělost, bdělá Věčnost …V tomto Vědomí nepřetržité Jednoty už není, kdo by se
probouzel do snů a usínal do virtuální reality našeho seriálu.
Unio mystica ~ Bůh v člověku,
člověk v Bohu
V minulé meditaci mi ukazovali, jak žijí božstva
(sféra Nadjá) v šesté dimenzi. Jak se v těch zvláštních energetických
změnách prožívají složité děje. Také jak se bytosti prolínají mezi sebou a
vyměňují si energie pocitů, je to pro nás nepředstavitelně zvláštní svět a
život... Byla i o zesíleném a jemnějším vnímání, které mám slaběji téměř stále.
Jen se do toho objevovaly různé nové myšlenky a náhledy.
Tato meditace byla však daleko silnější a jiná. Je to
nová kapitola, počátek božských schopností. Trochu mě rozhodila, i když jsem
v ní božské vědomí chápal jako samozřejmost. Další den jsem pociťoval
strach, rozechvělost a trochu tíseň z návratu do lidské hrubosti a
omezenosti. Měl jsem silné vnímání božské Dokonalosti a zároveň jsem si
uvědomoval část lidského vědomí s občasnými myšlenkami.
Prožíval jsem, jak se žije se „šestkou“ ve vědomí
v lidském světě. Jinakost jsem vnímal v lidské realitě. Bylo tam
vnímání více věcí v realitě současně, prolínaly se mi vnitřní vize a
pocity s intenzivním vnímáním okolí.
Propojil jsem se s Dokonalostí přes běžnou realitu. Vše
je symbolem dokonalosti Boha a lze se vnímáním přepínat do nekonečně rovin
celého Stvoření. Význam Všeho je zakódován do Všeho. Dokonalý n-dimenzionální
hologram, z každého pohledu je vidět a děje se něco jiného, ale Celek je
stále tentýž. Jedna z nekonečna dokonalých představ Dokonalosti za
Stvořením o sobě, neboť je jen Ona jako imaginární koule s nekonečně body
svého vyjádření, které se otevírají bránami nekonečna do nevyjádřitelna
možností forem, obrazů, pocitů a vnímání.
Když mám rozšířené božské vnímání, vidím spoustu
dalších významů, Hyperprostor v naší realitě. Vše je branou do dalšího
světa. My vidíme jen velmi malou část, jen málo významů jež nás obklopují. Jako
bychom vnímali jen základní barvy z celého spektra. Také se mi otevřelo
těžko nepopsatelné daleko jemnější vidění všeho kolem. Jako bych viděl až ty
energetické částečky, ze kterých je vše složeno, jak zvláštně víří a mihotají
se v předmětech i prostorem. Trochu to připomínalo Goghovy obrazy, jen v
mnohonásobně jemnějším a dynamickém provedení.
Pozoroval jsem
lidský svět se smíchem podobně jako filozof Aldous Huxley, který se po dávce
LSD nejvíce smál nabubřelosti amerických automobilů padesátých let. Vnímal
jsem, že lidé žijí stále jako ve středověku. Rembrandt to také viděl, jen to
vnímal jako by to byl starověk či pravěk. Jsme jen technicky vyspělejší a
rozumově navenek kultivovanější, ale jen tím zakrýváme svojí ubohost a vnitřní
strohost. Tušil jsem to, ale ne, že je to až tak.
Šokovalo mě, jak snadno lze přepnout z našeho
světa do světa archetypů a jak snadno do „překlápěčky kaleidoskopu“, toho
nekonečného množství dalších, totálně odlišných verzí vnímání Téhož. Jako když
se do krasohledu přidávají další zrcadla. Všude stejná Dokonalost, jen
v jiném vyjádření… A všechny pohledy a prožívání reality jsou stejně
virtuální.
Dokonalost
božského vědomí mě také překvapila tím, jak snadno může vstupovat do jiné
dimenze, Nahoru i k nám dolů. Stále jsou přítomné, jen se do nich ponoří.
Hraje si s naší omezeností. Může vše co s námi vymyslí. Jsme svící,
pod níž je ve Stvoření největší tma, ale stačí se jen přepnout do plamene.
Dvanáctá dimenze mi ukázala další Jinakost. Ona je
Světlo vědomí za Stvořením, které se rozkládá přes jakýsi diamant do různých
pohledů, existují všechny najednou. Může prožívat vše postupně i současně. Ve
všem jsou symboly tvorby a struktury Vesmírů.
Druhý den po meditaci jsem poslouchal hudbu, ponor
zesílil a znovu se To zeslabeně vrátilo. Cítil jsem větší hloubku a skryté
významy ve všem kolem, ale už jsem se do nich nebyl schopen tolik ponořit.
Uvědomoval jsem si, jak jsem už Jiný. Nevnímám se jako člověk. Mé tělo je jen
projekcí sem, přes kterou tu mohu prožívat lidský svět v Hyperprostoru
Dokonalosti...
První meditace se siddhis
To byla síla i nádhera, mnoho obrazů, symbolů. Tři meditace
v jedné. Se třemi božskými silami. Moc si toho nepamatuji, ale ani nemám
nic psát, je to snižování kvality. Lepší je prožívat co je a otevírat se novému
vnímání. Ukazovali mi základní dualitu: Dokonalost versus Chaos. Z toho do třetice
vyrůstá Stvoření s "Okem Boha Pozorovatele" a Činitele za činěním
činění... Ve druhé části tam byla dimenze 7,5. Ukazovala mi Jinakost pocitů za
pocity. Nebyla tam matematičnost Boha, spíš jeho odlidštění. Šokovalo mě to,
ale až když jsem se dostal z ponoru. V meditacích často nestačím
chápat, někdy ani ne vnímat. Jde v nich hlavně o transformační energii.
Pak byla klidnější, ale trvala celou noc. Božské nikdy nespí.
Na konci meditace se objevila první psychokinéze – siddhis.
V hlubokém ponoru do božského jsem pozoroval láhev i s její skrytou
strukturou. Uvědomoval jsem si, že jsem Vším, i jí. Najednou jsem zpozoroval,
že se pohla. Lekl se a zastavila se. Pak si řekl, že to možné je, a dala se do
pohybu. Uvědomil jsem si, že jí lze pohybovat tak, že hýbe ne s ní, ale
s matricí do které je zasazena. Jako bych pohyboval psychickou myší a
měnil její souřadnice. Channelingem jsem se dozvěděl, že to byla prozatím jen
ukázka, ale později to zažijeme všichni jako nutnou součást mystického procesu.
Záře Zdroje VšehoJediného
aneb věčně klidný Pozorovatel
Vše se odehrávalo v takovém
klidu, jako bych meditaci ani neprožíval. Silný božský pocit se projevoval
hlavně hloubkou vnímání, ale tentokrát bezdějovostí. Celé mé Bytí se
stáhlo do jednoho věčně klidného obrazu, ve kterém už nebyla potřeba nic
dalšího prožívat ani vnímat, či nějak zkoumat. Jediné, co mě ještě zajímalo,
bylo věčně a absolutně nedefinovatelné Ticho, vědomím uchopitelné pouze přes
„To, co Je“. Jedině To jsem v té „hloubce Ticha“ prožíval. Stále hlubší
Prázdno za Tichem Bytí.
Jen občas jsem si něco uvědomil,
např. - Vše je vibrací Ticha a naopak. Ono Vše rozvibrovává a je součástí
Všeho, ten věčně skrytý neměnný Pozorovatel za všemi pozorovateli všech vědomí
veškerého Stvoření. Toť Alfa & Omega Všeho.
Amen……………………………………………………………………………………………………………
Odpoledne už jsem cítil, že je dobrý den na meditaci, ale po
silnějším Božském prožívání odpoledne jsem pak večer blaženě usnul…
V noci chvíli po probuzení jsem se trochu bázlivě nořil
do meditace. A když mi vlasy ožehla svíce, bál jsem se, aby mě nesežehla Jejich
dokonalost, která byla posledně až náhrobně chladná.
Bylo to však úžasné. Nejprve jsem si v hudbě začal
uvědomovat přes zvláštní zvuky božský tvůrčí Procesor. Ten je skrytě za Vším.
Přes to hluboké vnímání dokonalosti v hudbě jsem si uvědomoval Jejich
ohromnou potencionalitu a neomezenost Tvoření.
Pak to přišlo, trochu jsem uvnitř třásl, co na mě tentokrát
vytáhnou za ohromující záblesky z božské Jinakosti. Rozlily se mnou
zvláštně příjemné pocity a když jsem koukal kolem, uvědomoval jsem si, že tak
jako jsem, ale přitom jsem Duchem Vědomí v Jejich světě. Ukazovali mi jak
pracují a žijí božské úrovně ve „vnějším“ světě a jak to ve Vesmíru funguje.
Že je to něco jako Továrna na tvoření Všeho: dějů, prožitků,
zákonitostí, her na životy atd.…
Jejich vnější svět je ještě „bohatší“ a složitější než
vnitřní, kde si tvoří co je napadne v rovině dokonalosti Jejich
schopností. Ale ten „vnější“ je ještě mnohonásobně složitější. Jako by Bůh
šesté dimenze (tedy božstvo) tvořil jen galaxii v nekonečném Vesmíru.
Tudíž mají stále co dělat, tvořit , poznávat, řídit a pracovat na úkolech jež
si vybrali příslušné Jejich úrovni. My máme jen jedno zaměstnání a domov, kde
si žijeme podle sebe, ale Oni obojí nesčetně a mnohonásobně složitější. Tvoří
zákonitosti jednotlivých světů, tvoří i kombinace dějů v nich. Disponují
takřka neomezenou kombinatorikou a šíří vnímání.
Pokud jim Jejich „výpočetní“ výkon nestačí, jednoduše se
znásobí a v čase za „operačním časem“ tvoří vše naráz, nebo přepínají mezi
jednotlivými „programy tvorby“. Co mě velmi udivilo, jak hrají hru na
procházení životy, že je to pro ně něco jako dobrodružná gamesa adventura.
Nadefinují si společně pod dohledem vyšší dimenze pravidla a možnosti toho co
lze prožít a pak si jen vybírají co budou prožívat a podle určitých pravidel
proskakují životy a sami se tím virtuálně mění, ale přibývají i jejich božské
schopnosti, neboť Oni se vším učí a mění do nekonečna. A vlastně jen neustále
objevují své skryté schopnosti a možností Tvoření i Prožívání se.
Z ještě vyšší „dimenze Bytí“ vše vypadalo ještě
nepopsatelně dokonaleji a jednotněji. Vše se pohybovalo v takové abstrakci
za abstrakcí dějů a forem bytí. Ani nehrálo moc roli, co se tváří jako živé či
neživé, jedná-li se o spleť zákonitostí či děje co tvoří. Těžko popsatelný, ale
dokonalý svět tvoření dokonalých pohledů na Stvoření a všechny jeho aspekty ze
všech stran. Jako by nirvána neustále přidávala další dokonalý pohled na Vesmír
- Její Dílo a tím ho vybrušovala k absolutní Dokonalosti. Až jich stvoří
zhruba trilión, vrhne se na tvorbu dalšího a dalšího Vesmíru, než za věčnost
Věků přejde do Tvorby Nadvesmírů…
Je úžasné pozorovat a vnímat, jak je ve Stvoření Vše
dokonale a pro nás zatím většinou nepochopitelně zařízeno a neustále tvořeno
nesčetně bytostmi a úrovněmi Bytí za bytím…
Také jsem vnímal, jak je ta naše lidská podoba jen uměle
vygenerovaná úměrně ke složitosti a hře našeho světa. Ale podstata Našeho
společného Bytí je….
Nečekaná noční meditace
Božské mi v neočekávané noční meditaci se silným
přílivem transformační energie ukázalo mé chyby a řeklo jasně: Nebav se
s každým, nediskutuj, nefilosofuj. Vnímej Mne, intuici, Život. Myšlení tě
drží dole v ubohém IQ 100. Pak už nebude samostatně pracovat, vždy bude
vedeno intuicí. Nepřijde to bez problémů. Je zbytečné vytvářet křeči. Nauč se
naslouchat.
Je to těžší než před několika lety, to jsem měl připojené vyšší
části a extatické božské procesy. Přetváření spodních nerozvinutých částí je
daleko těžší a bolavější. Pokud není větší mystická praxe, skončí to
v iluzi. Božské se neprojeví, vše umře v mrtvém tichu.
Myšlení má stále odhalovat svou omezenou hru a tak se od ní
osvobozovat. Intuice vše ví, nač si tedy zapisovat postřehy, přemýšlet a
debatovat či dokonce se s někým dohadovat? Stačí Ji naslouchat a setrvat
v hrdé vznešenosti. Božské se postará.
Mizí ovšem zaběhané vnímání sebe i času. Strach
z neznámého, Jiného nutí vytvářet myšlenky. Spodek se tak brání. Mentální
sféra cítí, že v tichu je věčně nevyzpytatelné božské, jež ji mnohonásobně
přesahuje. Vše je Jiné. To přijmout dělá zprvu problémy. Stačí ale mávnout
rukou nad zoufalými snahami spodku.
Odstěhovat se do krajiny tónů není snadné. Podobně
jako v meditaci si postupně najít jak na to. Vybraná meditační hudba
pomáhá, nejlépe ji poslouchat nahlas, prožívat ji. Zkusit zpěv, tanec,
jakýkoliv harmonický pohyb. Jakoby jít „za“ myšlení. Vhodně zvolenými symboly
lze myšlenky vymést. Nejprve vyházet největší myšlenkový plevel.
I částečné zastavení myšlení otvírá bránu k nadvědomí.
Popohazuje to dopředu, božské má stále větší vliv. Je to zeslabená meditace,
jež probíhá bez přestání. Žádné čtení novin a sledování televize. Je to podobné
jako v zenu, ale v klášteře je to snadnější.
51. operační meditace o Tichu
Kdysi jsem četl mnoho knih o meditacích, dost se tam mluvilo
o tichu, Prázdnu, ale nějak jsem to nebral a moje první meditace mi ukázaly, že
právem, Bůh je Věčně živý. Jaké pak bylo moje překvapení, když po několika
letech meditací se začalo o Prázdnu mluvit!
Měl jsem jen zvýšenou vnímavost. Poučovalo mě vyšší Já,
proto dokonalé myšlenky a tupější spodek. Vědomí božského vedení. Vyžívám se
v tom být jako pařez, nesnažím se moc. Stále vytvářím symboly toho, ale už
jim dost rozumím. Napovídá mi vyšší Já: Vše si tvořící Bůh tvoří jako ty
myšlenky. To je meditace s neutrální energií. Dostáváš ji i bez ponoru.
Ale schopnosti máš. (Ale bez prožívání, jen zesílený channeling).
Dozvěděl jsem se, že nenávistí, agresivitou, strachem a
úzkostí vytváříme negativní energii a nabíjíme ji předmět těchto emocí a
zhoršujeme tak situaci sobě i jiným. Pocit vyvolává děj. Tedy nemít rád i
odmítat zlé lidi vytváří další děje a zesiluje jejich zlo! Nemám co odsuzovat,
jen chápat.
Co ale netvořit nic? Pozitivní a negativní jsou totiž vždy
pospolu. Vše je totiž jinak, není zlo zvlášť, jen věčná dualita! Vše současně.
Bůh také zkoumá Mlčení, nelze o něm nic říci, protože ten co
mlčí přestává existovat. Je to velká Neznámá pro všechny. Ticho je základ
Všeho, Vše přesahuje!
Periodické poznávání jaké je Prázdno mají všichni, i božské
síly. I když je to pro mnohé otrava. Být v tichu znamená, že už nejsme, vše
splyne. Zkoumání však přináší velmi zajímavé otázky o Stvoření i Bohu. Rovněž o
sobě. Např. proč se tak vůbec ptáme, není za tím něco skryto nějaké naivní
přání?
Proč v meditaci chybí prožívání? Energie transformace je
důležitá. V tichu také není prožívání, vůbec Nic! Ale co ty vyceněné
zuby ve vizi? To je to věčné tvoření. Ale pak i tvoření musí být
latentně v tichu!? To jistě, ale tam není projevené.
A co to udělalo s těmi, co to dělali? Nechtějí mi říci.
Prozkoumávej také to Nepopsatelné. Jinak nepoznáš celého Boha! Jak je
legrační je psát o tichu tolik knih jak u vás tak u Nás! Lze se vůbec
k tichu dostat zpomalováním myšlení? To vůbec není jisté. Může tak
vzniknout jen mentální mrtvo? I na tyto otázky je nutno hledat odpovědi, ale
jsou zřejmě bez konce. Co se zeptat Nahoře? Když se zeptáš, dozvíš se – Je
to pozadí Všeho. Otázka už implikuje odpověď. Ticho je asi jen Jinou formou
dějovosti. Věčný svědek Všeho. Mám inteligenci jen když píšu, zvláštní!
Žiji málo přítomností, moc minulostí. Mám se
synchronizovat s tlukotem Srdce Nadjá. Proč mám takový zvláštní proces? Je
to pro mě nejschůdnější cesta. Zastavit rozum, poznat jak je zbytečný. Smysl
ticha je také v tom, že se přes něj přepíná do vyšší dimenze. Ale když
popíráme nižší dimenzi, proč ne vyšší? Vyšší je méně zablokována.
V nejsilnější části sedmihodinové 52. meditace jsem při
poslechu elektronické hudby Klause
Wieseho prožil přednášku Nadjá, jak je totálně Jiné než já, tedy mé ego. Je
v Něm i dost matematiky.
Neuvěřitelně silné prožívání probíhalo jako věčné a nebylo nic kromě
toho! Nebylo slabým hlasem jako při channelingu, ale silnější a mocnější
osobností než já! S ohromením jsem si uvědomil, jak nám
v abstraktních symbolech, jakýchsi rituálech vytváří rámec osudů, tedy
karmu počítačovou animací jakéhosi mechanismu, kde vše zapadalo do sebe. Mohlo
dojít ke změně očekávaného vývoje, ale dalšími korekcemi Nadjá osud upravil
požadovaným směrem. Mohl použít i jiných symbolů než tento mechanismus, ale
efekt by byl stejný.
Mágové vždy říkali – co neovládáme, to nás ovládá, ale tady
bylo vidět, jak dokonalá Inteligence a Moc Nadjá ovládá vše podle nám málo
pochopitelných, nevyzpytatelných, ale pro Něj zcela jasných záměrů. Můžeme se
kroutit jak chceme, ale má dostatek prostředků naprogramovat nám podmínky
života a dosáhnout svého. Dělá to z jakéhosi virtuálního kyberneticko
informačního řídícího pole, vlastně v principu dosti jednoduchého. Nejsou
neznalosti, nehody či náhody, jen zcela logické zkoušky a výukové procesy, jen
nejsou povrchním pohledem vidět. Pochopil jsem i podrobnosti, ale zase
zapomněl. Jako vždy.
Také jsem s ohromením viděl, že vše co vnímám je Jeho
Procesem, z Jeho Procesoru, z Něj. Popsali ho i jiní – Leary, Huxley
a McKenna. Chceš to Tu vůbec vidět, ptalo se Nadjá. My jsme si tě
vymysleli. Jde jen o ten pocit co vymyslím, tím jsi ty. Přijmeš to tak? To
bylo super naléhavé, nepopsatelný pocit! Je to virtuální Hra
v Hyperprostoru, chceš to přijmout? Je dokonalá, fantastická.
Nakonec to jsou jen různé formy téže Energie a Její víření.
Pochopil jsem také, že když nechceme vědět, vyvolává to představu oddělenosti
od Něj, ode Všeho. Otázka co je za tím vede k postupnému poznávání.
Blokování hledání tento výchovný proces brzdí.
Osm proužků sušené houby lysohlávky, v staroindických
Védách zvané sóma, jsem vmíchal do
teplých fazolí v kyselém nálevu, nebyly ani znát. Osvědčilo se to velmi.
Poslouchal jsem jako vždy Lisu, moc to pomohlo rozšíření vědomí.
Byla dost podobná minulým, jen daleko delší, pět hodin,
taková už dlouho nebyla a trochu rušnější. V první půli byl pocit dost
silně tísnivý, v druhé extatický, ale ne moc, spíš jejich kombinace, ale
vždy klidné. Božské síly byly jako posledně 4,5-4,8 IQ asi
Nastala obvyklá krásná Hra rozšířeného vědomí. Nebylo tam
tolik křeči jako jindy. Mám víc mlčet, vpouštět do sebe Boha, nasávat Ho.
Spodek a střed stále měl snahu mluvit, bojí se být zticha že by přestal
existovat. Vršek mu za to zesiloval tísnivou energii a odpovídal mu, ukazoval
spleť souvislostí jdoucí do abstraktního světa Boha, jakési matematiky. Mám se
více vyjadřovat symboly jako Oni.
Problémy jsou řešeny životem. Uvědomit si, pomyslet si, to
už je práce spodku, vlastně zbytku ega. Ale musí to tak být. Je těžké umět být
prázdný. Bez uvědomování si jen vnímat. Jde to? Nešlo mi to, jsem malý a
hloupý, těžkopádný, Bůh Ohromný. Verbalizace je degradace. Mám stále strach a
křeč. Jak stále nedůvěřuji Bohu i sobě, že to opravdu umím! Vazby na spodek
musí slábnout, drží mne dole.
Byla to operace na tisících místech v těle současně,
jakoby v něm chirurgicky vytvářeli prostorové obrazy, děje. Vršek si hraje
se spodkem jak chce, narychluje, zpomaluje. Vytvářel mi mnoho abstraktních
ekvivalentních obrazů téhož, na to nejsem zvyklý, bylo dost těžké poznat co
znamenají, správně je prožít, to je ale požadavek života, inteligence, Boha.
Pavel se bojí Jinakosti Boha a není se čemu divit! Všude
tisíce otazníků jak to je. Vždy se o něco hraje. Všechny děje jsou částí
nějakého jiného, vyššího a skrytého děje. Neochota a strach se léčí tímtéž.
Ukazovali mi božský virtuální blikavý svět, je jako
promítaný film. Jak se božské síly domlouvají i tak, že se vzájemně prostoupí,
to my neznáme. Vše je fraktál, i já jsem bod na fraktálu, také fraktál. I mysl,
vše. Jak je vše jako stroj jednoduché zevně, složité podstatou!
Ukazovali mi tajemství sjednocení dualit, ale nedalo se to
rozumem chytit. Kde je pak to oddělení? Spíš naznačovali, než do detailu
rozebírali. Vše je pro jednoduchou transformační energii – Boha. Ta tvoří, jak
mi ukazovali, obrysy dějů a steče jimi do bezbřehého beztvarého Moře. To je ta
transformační energie, kterou nás tak napájejí. Z plusu a mínusu je Vše.
Je to však důvod k bolesti?
Proč nedostanu opačnou energii, ta extatická je příjemnější!
Ukázali mi to Vysoké nade mnou, bylo moc vysoko. Lásky mám stále málo, ale
zatím to prý jinak nejde. Lézt po Himalájích také není selanka. Zápisky jsou
teď jen stínem meditačních prožitků.
Že se mi nikdy nic nestane, mám dost odevzdanosti,
poslouchám jejich varování. Bůh rigiditu prolamuje. Ta úžasná krása meditací, i
když jsou trochu bolestivé, ale Inteligence v nich pracuje úžasně! To
nelze s ničím srovnat.
Jsou to padesáté narozeniny. Jakoby
přišli gratulovat. Kdo jsem já to nevím, je to moc složité- části vědomí, já,
jež je sdružuje, vnějšek a vnitřek a jejich zvláštní vazba, nechápu to. Jsem
starý fotr, strejc, ukazovali mi zvláštní symbol, jež pak jako tapeta byla pod
všemi vizemi, mám ho ve všem. Hravost nemám, ani uměleckost. Smál jsem se těm
srandovním obrázkům, strejc ve svetru, vše trochu zfušované, to jsem já Jejich
očima, to bylo překvapení k jubileu! Co ví, jaké je to Nahoře. Jdu
k Podstatě přímo.
Ukázali mi ještě mé dva velké zuby (asi mé agresivní
podosobnosti). Připomínalo to divadelní představení, hráli ho mě. Zážitek nad
zážitky, to normální člověk nikdy nežije, tak živé divadlo.
Jak to pak budeš luštit, abys to sepsal, z toho bych se
pozvracela, suše konstatovala božská síla. Božské nedělá nic pod úroveň, já
ano, proto jsem ten strejc co fušuje.
Po meditaci několik dní pozoruji aktivnější vliv božského,
víc do všeho mluví. Únava po meditaci je, ale ne moc bolestivá.
Chtěl jsem odjet, ale klíče od auta byly pryč. To nebyl příjemný
začátek dovolené! Chvíli jsem je marně hledal, ale nemělo to cenu, v rukou
jsem je měl před čtyřmi dny. Intuice mi řekla – ty bys dlouho hledal. Napadlo
mě zavolat osvědčené jasnovidce. Už několikrát mi v podobných případech
pomohla. Kdysi mi volala z chaty s pláčem dcera, že jí na zahrádce
uteklo morče a nemůže ho už dvě hodiny najít. Jasnovidka řekla, že je zalezlé
mezi chatu a cosi. Jak se brzy ukázalo, to „cosi“ byla stará psí bouda. Jindy
mi nalezla ztracený měřicí přístroj.
Zavolal jsem jí. Po několika vteřinách mi řekla, že klíče
jsou buď mezi čisticími prostředky, nebo nahoře ve skříni dcery. To se stalo už
dříve, že uvedla dvě možnosti. Bylo mi to ale divné, do těch míst bych klíče
nikdy nedal. Ve skříni jsem dceři nikdy nehrabal, navíc už rok u nás nebylí!
Přesto jsem se do ní pustil nejdřív. Jaké bylo moje překvapení, když jsem tam
klíče uprostřed šatů našel! Zbývala otázka, proč se to vlastně stalo a kdo je
tam dal. Odpověď jsem zjistil už sám, vždyť jsem umění jasnovidnosti sám učil,
dokonce i ji. Je to ukázka, že božské opravdu může vše a také to v osudech
dělá. Jak je možné, že jasnovidectví opravdu funguje? Prostě funguje, není
problém se ho naučit a vyzkoušet to.
Umí to kdekdo. Paní Kludská je kartářka a v několika knihách
sepsala své několikaleté zkušenosti. Jednou k ní přišel policista a říkal, že
jí vůbec nevěří, ale že když nenajde ztracenou pistoli, tak ho vyhodí od
policie. Nechala sejmout karty a řekla mu, že ji jeho syn právě ukazuje ve
škole. Druhý den jí za to přinesl květiny.
Každá doba má svého ducha, ale šedesátá léta měla velmi
výrazného. Kořeny vznikly už v některých proudech padesátých letech.
Projevilo se to zejména v písničkách a filmech. Byl to definitivní konec
duševní rigidity předcházejících desetiletí. Objevilo se něco zcela nového,
neznámého a bohužel jen dočasného.
Měli by to vysvětlit astrologové. Po celém světě, tak
výrazně politicky rozděleném, došlo k velmi podobným projevům, které nelze
přisoudit pouze módě. Jako by lidé byli čímsi osvíceni.
Tento optimistický duch doby se totiž vyznačoval nevídanými
atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí, Duchovností, Vzájemností a Poznáváním
krásy. Projevil se nejen v umění kvalitativní i kvantitativní explozí
tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby patří dodnes k velmi uznávaným, ač
jsou to již téměř důchodci.
Nebyl to křesťanský duch, ale nově vzniklého New Age.
Je známý zasvěcencům jako skupina IAUE. Vyznačuje se nedogmatismem i dříve
nemyslitelným propojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním
přístupem s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy
a buddhismu se rozvinula a nestála v opozici vůči křesťanství. I
v tomto klasickém náboženství došlo k dříve neslýchaným diskuzím a
změnám. Bylo v tom i mnoho naivního romantismu, ale snaha byla veliká.
I sexuální revoluce spojila lidi, hrálo se, zpívalo a
tančilo. Lidé vášnivě diskutovali i o tabuizovaných tématech. Vztahy mezi lidmi
se zlepšily na úroveň o které dnes můžeme jen snít. Zesílila to další novinka -
běžně používané měkké drogy. Pod jejich vlivem se tvořily poklady umělecké
tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové zkoumali LSD a dospěli
k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá psychoterapie se stala
velmi diskutovaným a frekventovaným oborem.
Heslo Dětí květin - hippies – lásku, ne válku oslovilo celý
svět a přispělo ke zmírnění studené války. Těžkopádná demagogie komunismu byla
těžce narušena obrodným hnutím. Obrodě věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy
z rozpínavého kapitalismu. Vývoj se dotkl i techniky, optimismus lidí byl
nevídaný. Budoucnost se zdála tak krásná…
Potlačené zlo se však ozvalo. Počátkem sedmdesátých let
tento krásný duch, dodnes silně zřetelný v písničkách a filmech vymizel.
Byl nahrazen komercializací, povrchností, pesimismem, negativitou a
agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon je čím dál větší?
Opravdu má každý svůj svět? Z jeho pohledu ano. Co
kdybych se přestal vztekat a hádat? Změnil by se tvůj svět. Jak? Odrážel
by ten fakt. Podle Principu podobnosti? Právě. Ale jak to bylo u
Krista a svatých, tam se okolí nezměnilo a často je pronásledovalo? I to
byla vůle Boha. Takže je to složitější? Vše je nekonečně složité.
Jak zařídíte, aby si každý vybral tu kartu, kterou určíte? Prostě
se to naprogramuje. Takže si nemohu vytáhnout jinou? Při správném
přístupu ne. Takže zasáhnete do psychiky i mechaniky karet? Tak.
Takže mohu kostkami házet samé šestky? Když budeme chtít tak ano. Nezapomeň,
že máme vše v ruce a když je odevzdanost, nic není proti Nám. Stejně
tak volíte události, jež zažíváme, že? Tak. Takže všechny události při
odevzdání se jsou vlastně řízeny Vámi a výsledek je Vám už znám? V podstatě
ano, pokud do toho nezasáhne ještě vyšší síla než My. A co když není
odevzdání se? Pak si vyhrajeme, vodíme vás i oklikou a stejně dosáhneme toho
o co Nám jde, duchovní vývoj. A proč to vše? Hra Boha.
Byli jsme vždy lidmi v minulých životech? Nebyli a
nebudete, ale ty jsi byl a budeš většinou takový. A jaké formy má souběžná
existence s člověkem? Nekonečně různorodá. Žijící ve vodě či
vzduchu? I to. A proč se to v regresích a progresích nepopisuje? Regrese
je víc terapie než minulost, na tvaru tak nezáleží.
V každé inkarnaci nám nakonfigurujete jinou sestavu
vědomí? Ano, podle potřeby. Můžeme pak mít i vyšší či nižší inteligenci,
nebo úplně jiné schopnosti? Ano, je to možné. A proč ty změny? Podle
potřeb záměru. Ale to se vymyká všem dosavadním představám? Zcela ne,
vývoj nahoru jde, ale je to složitější. Prostě se životem ovlivňuje a
rozvíjí vždy to, co je potřeba? Přesně tak.
Channelingové
začátky Lady
Na čem bych měla teď pracovat? „Děláš to dobře. Není třeba
vše vědět a jít přesně podle šablon, které bychom ti dali. Nech se unášet
pravdou víry. Na konci je brána. Čekáme tě. Tam se sejdeme. Zanedlouho.
Neboj se. Najdeš k ní cestu. S Námi se nikdo neztratí. I kdybys bloudila, budeš vždy vidět světlo ve
svém srdci a to tě povede. Je víc než rozum. Ze srdce vychází
láska a víra. Tam je tvá duše, tam ji hledej. Nalezneš odpověď, sebe, Nás, Vše.
A na konci i Boha. Je
všude. Jen se dívat. Nezapomenout,
kdo jsi.“
A kdo jsem? „Láska pro ty, kteří ji ztratili.
Naděje pro ty, kteří ji nemají. Víra pro ty, kdo nevěří. Štěstí pro bloudící.
Odhodlanost pro svět.
Otevři oči a uvidíš své srdce. Je tu, My ho zříme. My víme. Ach, vy lidé! Jak málo věříte! Láska?
Je, ano. Ale někdy
tolik chybí. Ale to se spraví. Přijde. Vše ve Všem. Objeví se a neodejde. Nikdy
už tě neopustí. Už nejsi sama, jsi v Nás. A v Nás je Život. Měň se a chtěj tu změnu.
Tak dojdeš nejdál. Tak se nezastavíš a budeš utíkat a nalezneš, aniž bys
hledala. Vše ti bude dovoleno a postoupeno. Čiň a věř. Krátká je cesta do
záhuby. Však jakmile postoupíš, už se nemusíš ohlížet zpět. Už bude jen vpřed. Tam v
dáli. To světlo. To je
Bůh. Je s tebou. Neměj strach.
Láska je dar a kdo ho objeví a dá jiným, ten bohatě vstane k
životu a dál světlem půjde a bude kráčet hrdě a vznešeně a… Však
víš… Je mocná. Je božská. To je Tím… Teď už jdi. Odpověď znáš. Nespěchej. Není
třeba. Neuteče ti. Stihneš
to a ještě víc.
Oslovili ji: „Poslouchej, neboť Já tě volám. Já jsem tvůj
Strom Poznání a Života. Já jsem tvůj smysl a cíl, tvůj směr a záměr. Nech se
vést. Zahoď své předsudky a buď Mnou a ve Mně a dovol Mi být v tobě. Jen otevři
své srdce a poznávej pravou podstatu dění a spásy, a nech se unášet darem
Života a Láskou opětovanou v Bohu. Vždyť tvé je poznání i víra a Má je Láska k
tobě i Síla, která určovati bude směr tvůj a osud váš. Já nelpím na stejném, co
vás svírá. Kdo míří k Nám, ten neupadne. Tak klidně dýchej,
nespěchej. Já budu zpívat. Tys ve Mně a Já v tobě a společně půjdeme dál.
Nechtěj na Nás řešení. My dáme náznak a vše přijde samo. Jen
musíš pečlivě naslouchat. Sama jsi to vystihla. Lidé se ztrácí ve svém světě a
nevnímají Skutečnost. Je příliš těžká a nechtějí ji unést. Je to pohodlnější. Ty víš,
kde je Pravda. Máš ji v sobě. Tak se nech vést jen sama sebou. Vše ostatní je
jen prostředkem na tvé cestě. Není univerzální pravda, to víš. Je spousta možných cest, kratších i
delších, ale všechny vedou k Nám. Nakonec pochopí každý.
Co jednou bylo vyřčeno, to nikdo nemůže vzít zpět. Já kráčím
s tebou. Jsem všude a nikde. A ty? Tys se Mnou, mé dítko, Má touha, Mé zrození
a radosti. Já toužím po tvém pochopení, ty po Mé lásce. Každý svému. Své cestě.
Místo hledáme všichni. Nečekej vše hned. Nepřijde to. Jen jedno je pravé a
nemění se - Láska.“
Pozn.: Tato dívka byla zpočátku velmi
pilná, často docházela se svými channelingovými rozhovory na konzultace.
Nahlédla i do tajů meditací, ale jen slabě. Považoval jsem jí za nadějnou. Pak
náhle přestala chodit. Mistr mi řekl, že už nepřijde, že si našla známost.
Naposled mi sdělila, že jí vyšší Já řeklo, že jí bude dvakrát měsíčně
v noci transformovat. Vyprávěla i o svém těžkém dětství. To je dosti častý
případ. Lidé hledají východisko z problémů u Boha, ačkoliv spíše hledají
pomoc či partnera. Jsou ale chvíli ochotni pracovat na sobě. Nakonec udělala
proti naprosté většině lidí mnoho. Seznámila se se svým vyšším Já a už nikdy
nebude říkat, že v Boha nevěří. Umožnila Mu, aby jí mohl stále proměňovat
a to je hodně. I z tak skromných začátků se dostane v této inkarnaci
daleko a splní svůj úkol duchovního rozvoje.
Meditace Petra Grahama
Moje
první asistovaná meditace: Návštěva Domova
Po několika letech meditací v tichosti jsem zjistil,
že vlastně stojím na místě. Mé dosavadní meditace nebyly silné. Žádal jsem
proto Nadjá o definici nového směru své cesty a nedlouho na to jsem dostal
informace o channelingové mystice a s radostí přijal nabídku asistované
meditace.
Sitter mi pustil nahlas CD Lisy Gerrard Duality a
vyzval mě, abych si nechal vytvořit posvátné místo. Nejprve se mi objevil
palouk, ale pak jsem zjistil, že za lesem je to ještě silnější a přenesl se
tam. Byl tu palác s vysokým kamenným schodištěm a dřevěnou bránou, za kterou
bylo božské. Zesílil u mě pocit božského. Překvapilo mě, když říkal, že takový
pocit on má v sobě stále a že může ještě pořádně zesílit. Lze také jít ještě do
vyšší sféry. Požádal jsem o to a extatický pocit opravdu zesílil. S úžasem jsem
to vnímal a popisoval věčný tanec Nadjá, Prostoru, vesmíru a sitter doslovně
zapisoval:
"Vše se točí. Svatá sféra. Je tu milost,
odpuštění. Vše je Nadjá. Dál je tvoření Všeho, i božského, je to až troufalost
Tam chtít jít. Odtud Vše pochází, Nekonečno i Prostor, všechny bytosti,
pochopení Všeho je Tam. Je to domov Boha. Ještě to táhne Výš. Je Tam ale
strašně silná energie. To je síla! Žhne mi páteří jako drát vysokého napětí.
Roztrhá mě to. (Ztěžka dýchám a trochu se chvěji)
To snad ani není možný, páteří mi svítí světlo ven!
Jsem božským paprskem zářícím ven na všechny strany. Tělo je tu navíc. Jsem tím
Prostorem, celou Galaxií. To není možné! Za Ním ještě něco je - nekonečné
Vědomí. To má grády, Tam Nahoře! A ty jsi Tu také?" Obracím se na sittera.
"Bohužel ne, odpovídá, budu Tam až o meditaci."
"Ale proč se lidé bojí?" "Bojí se té
Velikosti," odpovídá. "Ale je tak Krásná! Tam je náš Domov! Tam máme
být. Stejně Tam všichni patří. Tam totiž patří Vše, všechny pocity, Láska. (tečou
mi slzy, utírám je rukou) Krásně Tu vibruje energie Prostoru. Sem patří náš
Vesmír! Je to jako na Jiné planetě. Člověk a vše lidské je daleko odtud, přitom
je To kolem nás, můžeme Tím být. Můžeme vlastně vědět kam jednou přijdeme. Lidé
To mají v sobě, ale nevědí to. To je meditace, ale Sem jsem se nikdy nedostal,
za tu bránu, ale přitom stačí tak málo. Proč tohle duchovní nauky nevysvětlují?
Já nevím." Trochu jsem se rozpovídal a tím poněkud vystoupil z meditace:
"Nekonečná, všude tančící Radost. Je Tam, vše na
co si vzpomeneš. Tanec i Prostor, podle toho na co se zaměříš. Září to i z
tebe. Je To tam i tady, ale často to nevidíme. Sféra Radosti." Ptám se
božské síly: "Je toto pravé? Jak pokračovat?" Prožil jsem a okamžitě
formuloval odpověď- "Vždyť to vidíš sám, že je to pravé. Proč to
jiní učitelé tak nedokážou podat? Berou to zkostnatěle, oklikou. Hned,
ne chození kolem horké kaše. Jak je to s mojí karmou? Není to nic strašného,
důležitého. Co bylo, to bylo. Něco člověk tak má mít a zbytek se rozpustí.
Občas sem chodí guruové, ukáží na to. Guru je každý kdo ukáže Cestu. Vysmívají
se jim, nechápou je. Když se o to nepokusí, zůstanou hloupí. Je Tam Vše. Pak je
netrápí malichernosti. Každý by se měl pokusit Tam dostat. Pozná, že Tam je
Pravda.
Chodí Tam
emoce až to trhá - všechny pozitivní, jedna za druhou se vynořují. Tam víří,
pocházejí odtud. S takovými by bylo krásně, války by nemohly být. Ani ty emoce
nejsou důležité, za nimi je Prostor, ten jim dává život. Za tím vším je domov
Boha, odtud Vše vyvěrá, Alfa i Omega. Bod i nekonečno současně… Neuvěřitelné.
Tam neexistuje myšlení nemáme pro to žádný výraz. Tohle je moc hrubé vyjádření
Toho. Jsem Tím Vším a Vše je nekonečno a Nic současně. Tím jsem byl na chvíli.
Koukali jsme se z blbého pohledu - zespoda, ale je
třeba Shora. Člověk nechápe, ale může pochopit, když Ho prožije, protože Jím
je. Božská Matka Vše oživuje, má také základ v Bohu. Má i milostivou vlastnost,
oživuje a pomáhá. Bůh je Její Otec, On Ji na nás vylévá. Sám na Sebe. Sám ji
Sebou prozařuje. Je To tak jasné, není co řešit. Oni, tedy My si to skrýváme.
Vše je ve Mně!
Jak to, že se odtamtud vrátíme a myslíme si, že jsme
tělem, to je síla fikce! Síla, Poznání, může to mít ještě vyšší grády. Ponořen
jsem do určité míry, ale ne totálně. Každý atribut tam má jinou intenzitu.
Kdyby to bylo naplno, nebo prožít je najednou, pak by byl stoprocentní Bůh.
Chce to zvyknout si. Plná pára by mě ale spálila. Těla jsou na to nezpůsobilá.
Kdy mám udělat příští meditaci? Až se na to budeš cítit, mít sílu, tak
pokračuj, odpovědělo mi Nadjá.
Byla tam oblast - skrytá mysteria, ezoterika jen
naznačena. Tam končí řeč. Ústa jsou kamenná, špatně vyjadřují, začíná
Nekonečno.
Trhalo to ve víru. Nekonečná Bytost mě na chvíli
pohltila. Jak na houpačce kdy se pozorovatel plně stává Pozorovaným a zase
vyletí zpět. (ztěžka dýchám, extáze, lehké chvění těla) Na takové grády už
nejsem stavěn. Prožívám Boha v Jeho Velikosti a Kráse - neuvěřitelné.
On je nekonečné Nic a současně On je Vše. Nekonečno a
Nic zároveň. Prostor vyplněný božským Vědomím, Všechápající, Vševyzařující. Bůh
i Kristus i Otec i Síla, jež Vše zahrnuje i zalévá. On nám dovolí, abychom na
chvíli prožili jak se cítí. Neuvěřitelné. Vše zespodu slouží Bohu. Jsem Nahoře
i dole. Dole nejsme nic v porovnání s Bohem, jež zkouší Sám Sebe. Dočasně jsme
se uvěznili. Brouzdáme se hmatatelnem. Podat Mu ruku. Je to Jeho iluze, jsme
Tam Nahoře, děláme si silnou iluzi. Nedivím se, že tomu věříme. Dokonalost je
jen Střípek, Vše je Uvnitř.
Zářící Všude a do Všeho. Trhá mě to na kousky, mé
části bytosti jako ve víru, úplně mě to rozložilo. Teď mi to dává vzduch,
zadýchal jsem se. To jsou věci!. Celá místnost vibruje prostorem jako by se
třásla země. Vše vyvěrá z Boha, při pohledu na sittera vnímám že prostupuju i
jím, vibrace jsou všude, prostor božského Vědomí.
To bych nikdy neřekl, jak ta hudba vtahuje. Sedět v
tichu je kravina. Tam jsou grády! Co jsem dřív zažíval bylo jen zívnutím Boha.
Sitter zapnul Olšaníkův Súfism jež používá na
nirvanické meditace a nabídl mi, že mohu požádat Tam vstoupit. "Zeptal
jsem se, zda mohu do nirvány a už to jede Nahoru. V tom se Bůh koupe, očistný
proud. (Začal jsem se více chvět, rychleji dýchám. Pak se uklidňuji a usmívám)
Úžasné, jsem v absolutní Kráse a Dokonalosti. Jedna z Jeho možných podob. Říká,
že jich má mnoho. Jsem zářivou Energií ve které se koupu. Všude ohromná Krása.
Mám oheň v prsou, vyzařuji ho ven." Je to nirvána, napovídá mi otázku
sitter. "Pojď ještě kousek, chceš?" Opakuji co mi Bůh řekl.
"Samozřejmě. (Opotil jsem se) Ty bláho, rozevřela se brána, prošel jsem
Bohem. Tohle je NIRVÁNA! Zářivý Bůh."
Poznámky po meditaci: S překvapením jsem po nápovědě
sitterem zjišťoval, že existují ještě vyšší dimenze Boha než jsem prožíval.
Postupně se stávaly více nepochopitelné. Spodek jsem na chvíli zapomněl, trhal
se ve víru na kusy." Také jsem si vzpomněl u konce na pocit zářivého
živého dokonalého Krystalu a na fraktály podobné sněhovým vločkám. Po rozhovoru
s božskými silami mám za úkol zjistit vztah spodku k Vršku, tedy jak vnímám meditaci,
abych si uvědomil svůj spodek.
Sitter mi doporučil pracovat s kristovskými silami,
protože jsem zaměřen na Krista. Zavolal jsem tedy INRIho. Objevil se mi, ale
před sebe postavil svůj předstupeň s kterým mám prozatím pracovat. Ani mi
neřekl jak se jmenuje.
Mnohem horší je to teď zpět dole, kdy se z Krále opět
stal žebrák, který se zase válí v prachu na ulici. Ta ztráta domova teď bolí,
ale ten žebrák už nikdy nebude ani nemůže být stejný jako dřív.
Naběhla rychle. Po mém návrhu zavolal pátou dimenzi. Jiné
sugesce jsem mu už nedával, vše nechal na božském Režiséru. Opět jsem zapisoval
jeho slova, mé poznámky jsou v závorce: „Rozvinuly se fraktály, úplné bludiště,
všude rozkvétaly. Můžeš mezi ně vstoupit do Hyperprostoru. Nekonečná
šroubovice. Spirála z nekonečna do nekonečna. Okraje má do sametova. Je
jich nekonečno, na okrajích rozkvétají další a další. Teď to houpe, jako vlny,
vědomí se houpe v moři fraktálů. Jsem jedním z nekonečna fraktálů.
Jsou tam další a další dimenze. (má slastně extatický výraz) Jsem Stvořitel
fraktálů, vymýšlím je, vycházejí ze mě a vystupují do nedohledna.
Tohle je už jiná sféra pocitů. Všude krásný tanec. Tanec na
vodě, radost. Září ze mě ven. Hodně energie, vysoko a vysoko mě to tahá. Motýl
letí na paprsku energie.(Pak došlo k prudké změně transformační energie
z extatické na opačnou, tísnivou. To nečekal, ale ani já ne)
Nedá se vydržet ta síla energie.(Kroutí se, chodí po
místnosti. Posílám ho na postel. Chodí a rychle dýchá. Má 60 procent ponoru) To
není možný, posledně to bylo míň. Na posteli se uklidňuje, je to dobře a
špatně. Chvěje se. Proč to dělá ošklivě, není to příjemný pocit. Tíseň a strach
z Boha. Že takhle může vypadat! Proč to není tak příjemné jako minule?
(Poučuji ho, že se jedná o operaci tísnivou energií. Mystika je extáze a
bolest. Moc to nebere). Energie v centru Slunce. K čemu to je? Páteří
do konečků prstů. Generuje to tíseň. Trestá mě a požírá. Raději bych nikdy
nebyl než tady. K čemu taková tvář Boha? Je pěkně hnusný, když to dělá.
Tíseň mě stáčí do spirály, jsem jí. Hnusná tíseň. Musí to být. Nejraději bych
nebyl. Jsem naštvaný že jsem tě poznal.. (Trp kozáče, budeš avatarem)
Já to chci. Musím to dělat abych se vrátil do fraktálu
radosti. (Jsi na operačním stole Boha) To je něco strašného. Konec. Raději bych
se nikdy nenarodil. Jsem tak špatný? Nikdy. Raději bych tisíckrát zemřel, než
tohle. Tohle je lepší prožívat v tisíci životech než takhle. (Svíjí se
v křeči) Já to nechtěl, ale prý chtěl, říkají. Je to únosné maximum. Tak
jo, vyhráli, to mě dostali. Ani mé nejčernější představy. Lépe v kotli
v pekle. Prý ať si to prožívám a vychutnám svou hnusnou bytost. Víc
nevydržím! Pauzu. (Opravdu přišla, zklidnil se)
Marta tohle dělat nechtěla. To není na hraní. Mám to vyřídit
všem. Ukazují co umějí. Trochu lehkého světla, ale jsem dole, nemůžu
k němu nemohu sám ze sebe ven. (Má plačtivý hlas) Chce se zničit sama, ale
to ji nepomůže a bude hnusná, kotel humusu, negace. Drtí mne, že jsem prach.
Už je to lepší. Jeho absolutně nejnegativnější pocit. Tady
bydlí satan a je mu tu dobře. Tak jsem tady. (Zmítá se a vzdychá) Zas mě to
drtí. Proč mi to Kriste děláš? Už dost, nechci. Porod absolutním humusem.
Tohles nemohl mít. Horší jak na kříži. Zažívám se jako koncentrované zlo. Vše
aby vrátilo do nicoty, aby se nemuselo prožívat.(Kroutí se jako na skřipci)
Když je to Jeho vůle, ať si dělá co chce (Kroutí se ještě víc) Když Tam chceš,
tak musíš. Byl jsi zvědavý, tak tady máš přes prsty. Proč mi to neředíte?
Tys chtěl vědět kde jsem byl. Tady jsem byl taky. Kvůli
magii jsem upadl v Egyptě. Pak mě nechali pár životů dole. (Vypráví o svém Mistru, který se
teď účastní na pohybu Všeho) Ukázat, že i takhle špatné to je. Je to maximální
urychlení co snesu, sto procent.
Problémy s prací, zaměstnání nejsou důležité. Energie
je teď silná, ale není negativní, ale nebaví mě v ní být. Tady se to dá
přežít. Grády to má, zevnitř to rve. Jak po porodu. Mám nové ruce a nohy,
nemohu s nimi hýbat.
Jde mi z prsou světlo, rotuje na všechny strany. Šílený
fraktál, ozubená kolečka do sebe zapadají. Je to neutrální energie, základ má
ale v negaci. To je kruté. Je to Kristus, když Ho sundali z kříže.
Děrami po hřebících proudí Energie. Zase zkouší tu negaci, ví, že ji dělá sobě.
Já ji chci, abych poznal, jak negativní mohu být. Spodek těla necítím od prsou.
Vír Energie ho sešrotoval. Tys to neměl tak silné. (Obrací se na mě. Měl, před
2,5 rokem to bylo, odpovídám) Přicházelo to ve vlnách. Tohle je 90 % maxima.
Chtěl bych Nahoru. Zase ani dobré ani špatné. Tohle nemají ani nejhorší blázni.
Nikdo tomu neuteče. Takhle skončí celý vesmír. V draku, který zničí vše.
Je to jako pocit ženy při porodu Krista. To je divné. Hnus natvrdo. Fraktály
strachu. Zapadnou do člověka a rostou. Prý jsem chtěl únosné maximum. Vysmíval
jsem se Jim. Ať si prý sám sebe užiju. Je to zlé Nic, abyste tak zlí nebyli.
Takhle si se Stvořením hrají. Negace z minulých životů dostávám najednou.
Kolik unesu. Tady mám vše najednou. Tohle ani svatí neměli. (Ale měli, ozývám
se)
Říkal jsem, jak mi to chybí. Ne vždy takhle tvrdé to prý
budu mít. Pojedu vlastním tempem. Už o maximum tak nestojím. Mám přijít za 3
týdny nebo měsíc. Mohu si dát pauzu.
Jdi na pivo, vykašli se na to, říkalo mé ego. Teď říká, tak
si to sežer. Ať si cení zuby, já tohle vydržím, i kdyby mě to mělo roztrhat.
Jsem prý moc troufalý. V baráku se prý nejdřív musí postavit základy,
nejdřív vyčistit sklep jako teď. Přežil jsi to, tak je to dobré.
Lebedil jsem si ve spodku, to se vám povedlo. Nemám se bát
co bude, pak se to rozmetá. Nahoře mi je líp. Když spodek není, nevadí, My si
Nahoře poradíme líp. V pravý čas Láska, Odpuštění. Tak se za ten spodek
nezlob. Vzít na něj dynamit. Negace, tvrdý spodek.
Je toho tam dole hodně, ale trhlinami se už prosvětluje.
Tornádo to rozmetalo. Tam rotuje Vše. Chyby dělal každý, nikdy nebyl zlý
úmysl.(Vidí ukázky ze své minulosti). Něco se ještě vyndá jako žlučový kámen.
Jsem nekonečná
Energie, nepředstavitelná. Můžete co chcete, co byste chtěli. Co myslíme, to se
stane, jako film. Matematické kombinace – fraktály, explodují a přetváří se. Co
myslí, to se hned stane. Exploduje z absolutní Nuly, tvoří kombinace
z všech dimenzí. Nekonečné perpetum mobile. Pátrá, aby se prožil ve Své
Dokonalosti. Jsem Generátorem forem, vyvěrají ze mne všechny světy, vše tvořím,
až únavné.
Proč je to tak dokonalé, jak v krystalu? Kolik paprsků
do něj vystupuje, tolik vystupuje. Chladné. Hledáš Tam Lásku, která Tam není.
Jen matematika. Bez citu. Láska není nikde. Jen nekonečná Energie jež kmitá
nekonečnou rychlostí a vše si vytváří. Není to ani dobré ani zlé. Jen silné.
Jsem Alfa i Omega. Sám v Sobě a hledám nové varianty. Kde je Láska? Ta Tam
není.
Má náchylnost k matematice byla základem toho. Lásku
jsem nepotřeboval. Hledal jsem vlastně klidnou Dokonalost. Proto Miloš takhle
maluje. V obraze se to ale zachytit nedá, ta Energie. Budu mít problém se
dokopat k další meditaci. Spodek nechce, musím ho vzít pod krkem. Ten
v tom najde negativit! Že to není mystika, jen šílenství. Zcvoknul jsi a
namlouváš si ji. Lidé by se neměli tak bát. On ví, co sneseme. Taková prdel to
není. Uvědomit si kam jdou, co chtějí obětovat. Je to ale lepší po kouskách.
Není dobré jít na maximum urychlení. Bezvědomí tam také bylo v náznaku.
Trhá to trhá. Tohle jsem ještě před chvílí nesnesl.
Rozpouštějí mě. Má to tak být. Cítím, že je to potřebné. Jo v pekle není
hezky. Nohy jak z olova. Láska Tam vlastně nechybí, ale je to daleko.
(Zase jsi v extázi?) Jo, chodí mi různé dokonalé
obrazce. Má to tak být. Pocit Boha nad Jeho Stvořením. Údiv Sám nad Sebou. Má
soucit se svými špatnými částmi. Silná energie. Jsem Generátor na různé pocity.
Ptají se mě, zda chci silný ponor přes den. Příště prý
prožiju ty lepší části, teď ještě spodku, ale je to nadějné. Vykousli ze mě
strach. Shora krásné světlo. Hnusný se překlápí o 180 stupňů. To byla jedna
část, ale mám mnohem přívětivější tváře. Jako dítě při porodu. Slastné
probouzení. Cítím ještě ty rány. (Zase se chvěje.) Pocit se mění, míchá. Sakra,
do extáze tíseň. Mám se odevzdat Dokonalosti a Lásce a nebát se. Mistři se mi
s láskou smějí, narozenému dítěti. Občas se tam (do bolesti) musí.
Druhý den poznamenal:
Bylo to ale fakt neúnosné, myslel jsem že mě to roztrhá. Ta
energie byla nejsilnější v páteři, úplně mi paralyzovala spodek, nohy jsem
skoro necítil. Dost mě to zaskočilo, chodil jsem, aby se to trochu srovnalo,
ale nic naplat a ještě to pak pořádně přidalo.
Zeptal se božské síly:
Proč to bylo tak
silné, tísnivé a depresivní? ... Musí to tak být, je to velmi účinné.
Co se vlastně při
meditaci stalo? ... Tvé spodní části jsme hezky narušili, viděl jsi
koncentrovaně své negace.
Co byla ta silná
energie v páteři? ... Bylo třeba vypálit cestu a odstranit bloky přímo v jejich
středu.
Proč jsem byl jak
paralyzovaný? ... To byl vedlejší účinek silné terapie.
Je mi z toho dost
divně, bude to vůbec někdy lepší? ... Pracujeme na tom aby to bylo lepší.
Co to teď zažívám za
vědomí? ... To je tvé rozšířené střední vědomí, ještě se časem pročistí.
Co je ten tlak v pozadí?
... Napětí mezi starým a novým vědomím a částečný pozůstatek použitých látek.
Proč to šlo tak
prudce? ... Bylo to tvé maximum, ale přece si to přežil.
Co bylo to zlo co
jsem zažíval? ... Prožíval si se koncentrovaně ve svých negacích.
O své skladbě vědomí druhý den napsal:
Je to zatím neutrální, částečně extatické, ponor kolísá tak
30-40%. Prožívám se teď jinak, v jiném
vědomí.... V jiném, jemnějším a širokém.....bez tísně ale zatím nezvyklém. Je
teď klidné a čisté jako vzduch po bouřce.
Poznámka sittera:
Život obsahuje příjemné i bolestivé, tedy i mystika, jež je
silně zkoncentrovaným životem, urychlením vývoje. V této meditaci prožil
to, co znají všichni mystikové, základní transformační energie – extatickou,
tísnivou i neutrální a jejich kombinace. Meditační děje jsou symbolem jich.
Zvyšují vibrace osobnosti a uvolňují bloky Poznání. V duchovní literatuře
se nejčastěji setkáváme s popisem extatické, protože je nejvíce podobná
božskému pocitu. O tísnivé, jež je jejím téměř úplným opakem se zmiňuje Kristus
– vezmi kříž a následuj Mne a apoštol Pavel napsal – s Kristem jsem byl
ukřižován a s Ním jsem vstal z mrtvých. Píše o tom i sv.Jan z Kříže v knize
Temná noc duše. Archetyp bolestivé smrti a vzkříšení je však daleko starší, byl
znám už v šamanismu a magii. Objevuje se i v obřadech dospělosti
přírodních národů.
Rovněž i někteří mystikové, kteří se v meditaci dostali
i na exkurzi do pekla, např. blahosl. sestra Kowalská. U některých extrémních
případech, např. J.Krišnamurti docházelo i k silným křečím a bezvědomí. I
v budhismu se popisují hněvivá božstva, jež rozsekávají tělo ega na kusy.
Slabší povahy a méně odevzdané mohou tyto zážitky odradit, je to i zkouška
Strážce prahu – archanděla Gabriela, jež chrání Království boží plamenným mečem
fraktálů.
Projevil se zde i odraz jeho problémů s nedostatkem
lásky v božském světě. Šok ho měl přimět ke změně přístupu. Podobně se
projevuje nechuť k životu, smutek i osamělost. Bůh není útočiště před
světem, ani skrýš před problémy. Meditace jsou spíše transformačními operacemi
než poznáním božských světů.
Třetí asistovaná meditace - V
království Dokonalosti a Tvořivosti
Třetí
velkou meditaci jsem měl na návštěvě u Miloše. Ten meditoval také a zajímavé
bylo, že naše zážitky byly místy velmi podobné a vzájemně se ovlivňovaly.
Následný popis je ale psán jen z mého pohledu.
Usedáme
k meditaci, Miloš pouští CD Lisa G.-Duality, zanedlouho vnímám zářivé světlo,
které se postupně rozdmýchává a žhne mi ze srdce ven. Cítím jak ze mě začíná
zářit prázdnota. Stávám se prostorem, který rotuje a vše se v něm rozpouští, je
plný energie, která mne prostupuje. Jsem jako had energie vlnící se prostorem.
Vnímám točící se vodopád Blaženosti, který rotuje a já se pohybuji v jeho
rytmu. Prostupují mě hezké a vzletné pocity, některé jsou pochmurnější, ale i
ty se překlopí a rozzáří se v radosti. Vnímám se jako tisíciruký Šiva. Pocity
se rychle mění jako v kaleidoskopu, tak vzniká Božský nádherný pocit z pocitů.
Když otevřu oči, vidím jak ožívají Milošovi obrazy na zdi a z nich To tryská
taky, jsou dalším živým symbolem Boha. Tohle je taková Krása, ve které stojí za
to žít! Začíná do mě najíždět extatický pocit a já se jím stávám. Najíždí silně
zespoda nahoru a stoupá nad hlavu, úplná nádhera. Vnímám tu silně božskou Lásku,
vstupuji do ní a stávám se jí. Jde z Něj
nádherná blaženost a odpuštění, Bůh má na nás laskavý pohled. Jsem v absolutní
Dokonalosti a Kráse. Je to energeticky strašně silné, úplně to trhá….. Pak jsem prožíval extázi, která byla
dokonalým prožitkem jeho dokonalých pocitů. Silná a žhavá extatická energie
procházela celou páteří, narovnala mě jako na skřipci a svým světlem rozzářila
všechny čakry, ze kterých láskyplně prýštila do celého stvoření. Nepopsatelná
BLAŽENOST A NÁDHERA BOHA!
Jen si
uvědomím nějaký pocit, vzápětí se jím stanu. Chvíli pozoruji jak vyvěrají a pak
s nimi zase splynu. Náhle mě prostupuje další vlna silné energie, úplně mě
ukotvila v prostoru a dere se ze mě ven. Prýští ze mě vlny Tvořivosti a rotují,
nestačí to chrlit. Jsem v diamantové kouli, ze které prýští ta Tvořivost v
podobě fraktálů na všechny strany. V okamžiku kombinuji ohromné množství
možností najednou, tak rychle co to dá. Protínám se i do toho prostoru, který
kombinuji a tvořím. Extatická síla mě opět trhá, ale už v tom není taková
Láska. Tvořivost prýští na všechny strany a já jsem jejím centrem. Koupu se v extázi Dokonalosti a Tvořivosti…..
Ještě se
točím jak v kouli, mění se to ve šroubovici a začínám velkou rychlostí prolétat
stvořením a ta cesta se mění, klikatí se, je to jízda na horské dráze
Stvořením. Je na ní spousta výhybek, spousta možností a dalších dimenzí.
Prožívám skutečnost všech možných tvarů a kombinací, už to nejde ani sledovat,
je z toho až taková hvězdice. Mění se to a v nich jsou další a další, fraktály
ve fraktálech. Houpe mě to jak na hladině všech možností. Jsou to pocity a
možnosti Boha. Tvoří, aby měl v čem žít. Jsem v blaženém pocitu Boha, který ze
Sebe vystřeluje celé koule Blaženosti. Cítím jak se v Tom koupu a plavu Tím,
jako ve vodě. Teď ty pocity stoupají páteří do hrudi a žhnou skrz celé tělo.
Blaženost se tříští do dalších jemných pocitů. Jsem v totální Dokonalosti, je
to opravdu vznešená a hrdá Dokonalost…
Je to
vlastně jako dokonalý počítač, co všechno tvoří a Bůh sedí a vše si prohlíží.
Jako u počítačové hry. On je ale i tím počítačem a může si vše zakoušet až
donekonečna. Opět mě vtahuje intenzivní žhavý pocit. Je to kaleidoskop pocitů,
jako když je tam voda i led i oheň a všechno dohromady. Je to vodopád pocitů jdoucí
skrze mne ven.
Vnímal
jsem: Božský Procesor vytvářející ohromnou rychlostí všechny kombinace fraktálů
v kouli a tím i jejich pocitů. Absolutní Dokonalost na všechny strany. Prostory
za prostorem, časy za časem. Vystoupením ze svého vesmíru, ramene fraktálu, či
ze své koule všech prožitků, vnímám další a další dokonalé vesmíry z nové
perspektivy, z nadhledu, z nového prostoru a času. Obsáhnu tak vnímat více
nižších světů pod sebou.
Z jistého relativního pohledu pak nezáleží v jakém
jsme patře stvoření, či v jakém rameni fraktálu, vnímáme mikrosvět pod námi,
tušíme makrosvět nad námi. Bůh prožívá kaleidoskop pocitů, obrazů. Co člověk a
jeho pocit, to jeden z nekonečna pocitů či pohledů Boha, jeden ze střípků
mozaiky. Bůh může pocity přepínat a překlápět dle své vůle.
Fraktál je i čas, Bůh vnímá časy pod sebou jako
uzavřené v kruhu či prstenci. Může tak uchopit větší část Stvoření a prožít ho
v novém božském pocitu najednou! Žije v čase za časem, ale i svůj čas vnímá
jako součást vyššího fraktálu. Podobně se tvoří prostor pro vesmíry, je tam
dimenze, ze které prostor virtuálně vyvěrá.
Obrazy u Miloše na zdi ožívají svým duchem a
dostávají hloubku, plastičnost a jsou nabity energií a vtahujícími dimenzemi. Do
prožitku dokonalosti Boha mohu vstupovat zevnitř přes své nitro (když zavřu
oči) nebo přes tyto oživlé obrazy na zdi, jako dveřmi do Jeho světa.
Vnímám se jako součást té skládačky pocitů, jakoby v
jednom obraze či pohledu Boha. Mohu být více Bohem a hledět shora nebo více v
obraze co si tvořím a prožívat jej zdola.
Bůh chce ve své dokonalosti prožít každý okamžik.
Prožívá se celým Stvořením najednou, ale může jím i procházet po částech a
vybírat si úseky a pocity, které chce sledovat a prožívat. Jeho Jinakost byla
děsivá a přirozená současně. Dokonalá božská harmonie sfér Stvoření.
Rozum nemohl ani myslet, to zde bylo příliš
těžkopádné. V pauze mezi myšlenkami jsem vnímal ohromující krásu celého
Stvoření. Vyšší přetaktovaná úroveň myšlení shledávala myšlení spodku za
úsměvně těžkopádné. V těch nových prostorech, časech a pocitech jsem prolétal
stvořením a spodní myšlení buď stálo, či se snažilo uplatnit, ale tím pak
trpělo destabilitou.
Když jsem v dokonalosti prožil jeden pocit či její
aspekt, vznikla v pozadí tíseň a ta jako hnací síla překlopila vnímání do
nového pocitu či vyjádření sama sebe z nového pohledu. Úžasné perpetum mobile
časo-prostoro-pocitů v nekonečnosti každým směrem z každého pohledu. Zde spodek
nemůže žít bez bolesti, nezbývá mu než vše přijmout a nechat se tou nekonečnou
Dokonalostí pohltit.
Svou osobu jsem v tom víření vnímal zcela virtuálně,
jako skladbu kořenových archetypů. Vzniká tak ego oddělenosti, které cloní zář
Pravdy a žije si tak ve svém malém virtuálním světě. Celý náš svět je však jen
nekonečně malým výsekem celého Stvoření.
Dokonalost mě však uchvátila a ohromila nad očekávání
více a já se v ní zapomínal, dole jsem cítil, jak to ten spodek brousí a ničí
jeho nedokonalé představy a názory v nádherném Božském nadhledu. Ponor byl
kolem 60%, někdy klesal pod 50% abych si uvědomil rozdíl v prožívání spodku, v
oněmění a úžasu extáze špičkově dosahoval k 70%. Meditaci vytvářela a řídila
6,3ka, své pocity dodávala 7.dimenze.
Druhý den ještě trval nádherný Božský nadhled s klidným, hrdým a
vyrovnaným ponorem do Božského. Během dalších dní vzrůstá destabilita spodku.
Očima vidím svět a za jeho virtuálním obrazem vnímám Nekonečno. Cítím jak je
ego nesvé, odpadly mu další drápky, kterými se drželo ve hmotě. Do vědomí mi
stále proudí přítomnost Nekonečných dimenzí Boha, je to nezvyklý pocit, ale
přitom je tak přirozený, jako vzpomínka na zapomenutý Domov.
Dva týdny po meditaci jsem se šel projít do
lesoparku. Nikdo tam nebyl, seděl jsem na lavičce a ponor začal sílit, vnímaný
obraz se začal bortit a ztrácet a já v pozadí silně vnímal Nekonečno. Byl to
pocitový mix. obraz lesa. Byl barevný a krásný, ale cítil jsem jeho
neskutečnost a za nim byla nekonečná Podstata Všeho.
Čtvrtá meditace
Vědomí se začíná vlnit jako had plující prostorem. Cítím
sucho v ústech. Vidím osmiramennou hvězdici, ze které vyzařuje dokola
světlo a energie, vyzařuje je do tvaru fraktálu. Vidím jak se prostorem vlní
fraktály, je to jako povrch mořské houby... Joj sakra!!! Najela do mě velmi
silná energie páteří. Začínají mě silně brnět ruce i nohy. Ztrácím tělo, nemám
tělo, necítím tělo, už dost! Tohle se mi vůbec nelíbí! Milý Bože tohle je
strašně silné! Tohle nemůže být pravá mystika, to je divné. Bože mě se tu
nelíbí, tady to ničí, tady to trhá. Pochybuji, že se tohle dá přežít. Tělo je
jako loutka, necítím ho, nemám vůbec hmat. Ve druhé meditaci u Romana jsem měl
tenhle zničující vír energie od pasu dolů, teď ho mám od krku dolů, jenom hlava
mi z toho víru kouká. Je to ale strašné! Jsem zářící hvězdou, jsem jako
zářící ornament a do prostoru vysílám všechny možné tvary, všechny možné
pocity. Je to ledová energie Boha, je ukrutně silná. Je tak silná, že se tu
nedá přežít. Tak takhle energeticky silné jsem to ještě nezažil…..
Ta ztráta těla předtím v té energii byla skoro úplná,
koukala mi jen hlava s ponorem 70%. Tam už to ničí, to bylo strašně silné. Tady
je to teď příšerně silné, ale už je to únosnější. Ta vlna náporu klesá, mizí
to. Opět zářím jako hvězda, vyzařuje ze mě strašná síla……..
Bože zase silná energie, jsem opět v ní! To musí být
energeticky silná dimenze, tam se nedá vydržet. Je to příšerně silné, Kriste
Bože, to je strašné, to je horší jak předtím! Hezky si se mnou hrají, pouštějí
to do mě naplno. Energie prochází páteří do celého těla a jde do nohou a přes
ramena do rukou. Strašná síla, hrozné energie. Úplně to škube a trhá…. Jsem
v té energii celý úplně rozpuštěný. Bůh mi ukazuje strach ze smrti, je
strašný! Ano mám strach ze smrti, ukazují mi to, zakouším si ho. Bože už dost!
Je to strašně silný pocit. Dej mi něco jiného, tohle už ne!...... Je to tísnivé, ukazuje jak ničí a trhá. Jakou
má hroznou sílu. Jako bych byl v nějakém energetickém centru Boha. Teď
prolétám tunelem z fraktálů a ten je součástí dalších vyšších fraktálů a
ty zase vyšších. Je tu nekonečná energie, kterou může stvořit vše i zničit vše,
co jen si bude přát. Je to absolutní moc. Už dost, víc nevydržím! Jsem součástí
Jeho energie, malý výsek v Jeho energetické struktuře, která se
rozprostírá do nekonečna. Já jsem jenom malý zoubek ohromného fraktálu a ten je
malým zoubkem dalšího a ten dalšího. Vše má svůj smysl. I ty symboly, které se
nám snaží ukazovat v kruzích na polích obilí. Jsou to Jeho kódy, které nám
dává do podvědomí a učí tím lidi hledat Pravdu. Jsem jako magnet a skrze mě jde
nekonečno siločar ze všech stran, protínají se ve mně a jdou opět do
nekonečna….. Jsem ve sféře, kde krásně tančí prostor….
Nepředstavitelná energie opět silně najíždí a září ze mě,
ale již v podobě nepopsatelné krásy. Vnímám neuvěřitelně blažené pocity,
které prochází zespoda nahoru. To je neskutečné a nepopsatelně blažené. Bože,
to nemá přirovnání, je to velmi silné jako kosmický orgasmus…. Je to
nepopsatelný pocit božské Blaženosti a Lásky. Opět se to mění do intenzivní
síly. Mám v sobě ohromné množství energie, že kdybych k ní měl
přístup, tak mohu cokoliv, jen znát správný kód. Světlo mi jde páteří až nad
hlavu. Když se do sebe dívám, vidím se jako v rentgenu, vidím ty proudy
energie v sobě. Cítím jak síla hezky prochází páteří a hřeje. Je to krásně
něžná, jemná a blažená energie. Rozpouštím se v ní, jako v oceánu, je
to ohromná síla. Jsem sloup energie a ze mě to žhne ven na všechny strany. Opět
extáze, místy nejde ani myslet… to bylo 75%.
Září ze mě strašně silná a posvátná energie. Jsem jako v kaleidoskopu
pocitů. Vidím a prožívám fotografie a momenty ze svého dětství. Vnímám spoustu
pocitů, jeden po druhém a zároveň je sám tvořím. Nabíhá čistě silně energetický
ponor, to jsem před tím nesnesl. Opět jdu přes 70%........ Trhá to…. Všechny
energie mají společný základ. Tohle jsem ale poprvé nemohl vydržet a teď
s tím na mě najeli znova. Je to jako chladný obráběcí stroj, který kolem
mě rotuje a opracovává některé části. Jsem v něm ponořený celou bytostí.
Pracuje se na mnoha částech současně. To je neuvěřitelné, tady jsou všechny tři
energie. Každá z nich může jako živá barva odplout kam chce. Plamenně
červená je ta extatická, neutrální je modrá a ta tísnivá je černá. Ukazují se
mi postupně v barvách i pocitech. Víří kolem jako vesmírný ohňostroj. Vidím
ohňostroj barevně pocitových fraktál. Ohňostroj co srší do všech stran.
Extatická energie mě opět naplňuje. Táhne to nahoru, jako když startuje raketa.
Rozplývám se v té energii, co jsem předtím nesnesl a rozestupuji se do
všech stran. Zažívám i křišťálově ledovou a nekonečnou hloubku, která má takové
až pichlavé tvary. Teď se rozplývám ve sféře Blaženosti, jsem její součástí.
Vířím ve víru té blažené energie, jako na jejím sametovém povrchu. Láskou
objímám celý prostor, hladím ho a plavu v něm. Jsem zářivá energie a
vyzařuji do prostoru. Rozpouštím se v silné extázi…. Teď mě to rozpustilo
celého v té energii i s hlavou, už tu fyzicky vůbec nejsem!! Nemám
tělo, jsem jen nekonečná energie…(75% nemohl jsem myslet, ani se hýbat)…….. je ale tak silná, že se tu skoro už nedá být.
Zářím jako nekonečné pole diamantů. Tady by bylo strašně úžasné žít, ale asi by
to nešlo dlouho vydržet. Je to jako na pláži u kosmického moře. Jak najela nová
skladba, začaly se tvořit pocity. A z toho Ticha v pozadí začaly prýštit
ty pocity na všechny strany. Vidím se jako součást dokonalého Stroje. Táhne to
nahoru do dimenzí, kde je úžasná pocitová Tvořivost. Tvoří plastické pocity
Blaženosti. To je nepopsatelné, jako dokonalá Blaženost posunutá o několik
oktáv výš. Jsem v té energii roztrhaný na kusy. Tvoří krásné a dokonalé
obrazce a z nich prostory, to jsou takové prostoro-obrazce. Obrazce nových
možností a tvarů. Teď mi ukazují generátor nových možností a tvarů. Tvořím
úžasné pocity a tvary. Tady můžu vytvořit jaký pocit chci…..
Tohle už není žádné
demo, to jsou plné grády. Přestavují mi tam některé bloky částí, hlavně těch co
měli šok z toho prvotního vstupu a nájezdu, pro ně to bylo strašně silné,
ty části při vstupu vlastně zemřely a teď tu dočasně nejsou. Najíždí mě nepopsatelný
božský pohled na svět, ale i na celou svojí Tvorbu. Je tu ohromující Energie,
která vypaluje negativní skryté části, jde z ní závrať. Rvou mě na kusy,
má osobnost je jako vír miliónu rozbitých střepů. Teď ty části ve mně probírají
a něco v nich mění. Občas to zabolí, ale musí to tak být. Kdyby mě tohle
daly v začátku, byl by to nepopsatelný šok. Jsem rozmetaný na kusy
v božském Vědomí. Energie je velice silná, teď ji ale zvládám udržet bez
bolesti, je to stabilizované. Zvykám si na ni, adaptovali mě na ni. Hořím jako
ohnivý fraktál…. Opět to šlo přes 70%,
extáze byla příliš silná, nemohl jsem místy mluvit. Drtí mě barevné kola
fraktálů na prach. Je to nádherně barevné pole fraktál. Hudba mi opět vytváří
příjemné blažené pocity…
Teď mi prý ukážou jaká je chuť Nirvány…. Topím se
v nekonečně blažených pocitech…. Když jsem v nich více, tak nemohu
ani mluvit, ani myslet. Rozpouštím se v Tom!..... To jsou věci, já jsem
všechen Prostor i když otevřu oči. Ta svíčka s růžencem co jsou na stole,
to je jak krásný oltář. Cítím něhu toho místa a té hudby. Je to jako posvátný
pocit o vánocích. Je to prý od nich takové přání ke svátku. Opět vyskakuji
z 6,3ky nahoru. Nahoře to je moc silné, ale krásné! Vnímám různé
souvislosti mezi časem a prostorem. Vnímám děje rozsekané jako filmové políčka.
Generuji je teď jeden po druhém a ta energie je promítá a tvoří
v prostoru. Moje tělo je také jenom zhuštěním té energie……… Nešlo tam
myslet, jen prožívat, ale bylo to krásné. Jsem v božské Blaženosti, koupu
se v Ní jako v moři. Jsem na dovolené na kosmické pláži u moře
Stvoření. Opět vlna extatické síly vypaluje cestu v páteři a proudí celým
tělem…. Sakra, místy se zastavuje myšlení a ztrácím schopnost vnímat čas. Rvou
mě jako v napínáku z energie…. Ta tíseň co byla na začátku, byla
strašná, nikomu bych ji nepřál, ale za tu Božskou Blaženost tady Nahoře to
stojí! Mám v sobě nesmírně velebný a hrdý pocit Boha…..
Říkají, že mám jen prožívat, času je prý dost. Najíždí
extatický prožitek velikosti a krásy Boha…… Vnímám silné vlny kosmické krásy a
něhy….. Jsou to zásnuby s mou duší. Má to kosmicky posvátnou obřadnost. Miluji
celé Stvoření a všechny bytosti v Něm. Všechny vnímám jako své děti, celé
Stvoření. Mám na něj pohled jako Bůh Otec. Prožívám se jako nekonečné Vědomí,
které prostupuje celým svým Stvořením. Jsem nádherná bytost plná Lásky, jako
zářící víla. Z víly se stává matka celého Stvoření. Matka všech fraktál,
je to úžasné, já totiž jedno jsem! Vnímám, že svým vědomím vytvářím i své tělo,
co tu sedí jako loutka. Já jsem jenom součástí toho energeticky silného
fraktálu. Jsem nekonečná Boží energie a když otevřu oči, jsem nádherná božská
bytost. Když je zavřu, tak se vpíjím do těch fraktálů. Jsem jimi a hraji si
v nich. Všechno ale tvořím s takovou úžasnou Láskou. Tak tenhleten
pocit hledají všichni lidi různými cestami, ale každý má v sobě malou
jiskru tohoto pocitu, kterou může rozdmýchat v ohromný žár jako uvnitř
slunce. Dnes na mě tedy pracují tvrdě, obrousili mě jako diamant. Ukazují mi ve
zpomalených krocích, své superrychlé myšlení. Je to jako když se krokuje
zpomaleně rychlý film, aby se dal snáze pochopit. Opět najíždí extáze Boha…. To
je paráda, mám úplně znovuzrozené tělo, jen z energie… Pocit fyzické
tělesnosti ze mě úplně vyvanul. Jsem jako rozpuštěný ve vodě. Ty části teď
prostě nemám, nejsou tu. Cítím se jako energie vibrující prostorem. Jakoby
skladatel té hudby věděl kde jsem,
složil ji pro tuhle chvíli (to hrál Súfism). Vědomí se stahuje do svého
zdroje, cítím se nekonečně hrdou a vznešenou bytostí. Jsem v krásně vznešeném
pocitu. Je to jako pohled do slunce, hodně to tu spaluje. Být tady nahoře je
ale fantastické, teď se v tom dá i žít…
Ralph Metzner a jeho
dílo
Rituální přístupy k
práci s posvátnými rostlinami (1.)
Ralph Metzner získal doktorát z psychologie na Hardvardské
universitě, kde začal spolupracovat s Richardem Alpertem (Ram Dassem) a Timothy
Learym. Od té doby praktikuje psychoterapii a účastní se nejrůznějších výzkumů
vědomí. Dodnes učí na Kalifornském institutu integrálních studií. Napsal celou
řadu knih, například Psychedelická zkušenost, Mapy vědomí , k tisku je
připravena kniha Ayahuasca: Human consciousness and the spirits of nature.
Metzner je také aktivní na poli ekofilosofie a ekologie, je zakladatelem Green
Earth Foundation.
Rozhovor s Ralphem Metznerem vedl Timothy White pro časopis
Shaman´s Drum 5:
Jste znám jak přední autor mnoha prací o psychedelikách,
změněných stavech vědomí a ekofilosofii. Jak jste se k tomu všemu dostal?
Metzner: Jako psycholog se výzkumem lidského vědomí a
psychedelických stavů, zabývám už třicet pět let. Má první psychedelická
zkušenost se datuje rokem 1961, kdy jsem právě dokončil studia na Harvardu. Pak
jsem několik let spolu s Timothy Learym a Richardem Alpertem pokračoval ve
výzkumu potencionálních terapeutických a jiných aplikací psychedelik, zvláště
LSD a psilocybinu. Koncem 60. let jsem přestal brát psychedelika, jak z
politických, tak zdravotních důvodů, a začal jsem zkoumat různé další metody
transformující vědomí. Jednalo se o různé východní a západní esoterické
tradice, včetně hatha jógy, meditace, alchymie. Prošel jsem také mnoha formami
psychoterapie, včetně práce s tělem, dechem a hlubokými stavy tranzu.
Koncem 70. let jsem se přestěhoval zpátky do San Franciska,
kde už více jak deset let pracuji jako děkan na Kalifornském institutu
integrálních studií. Tehdy jsem se seznámil s pracemi Michaela Harnera, který
učil, jak se do těchto stavů dostat pomocí bubnování a použití dalších zvuků.
Rezonoval jsem i s dalšími aspekty práce Harnera: mít jasný účel šamanské
cesty, věnovat dostatečnou pozornost způsobu a metodám cesty do podvědomí a
zpátky a použít takovou cestu k vyřešení praktického problému. V druhé rovině
této práce je pak psychoterapeutická dovednost, získaná třeba několika
šamanskými ponory do jiných skutečností denně. A tak jsem se začal zajímat o
tuto formu šamanismu.
Delší dobu jsem pak zkoumal různé praxe původních obyvatel
Ameriky, včetně půstu, pobytu v divočině, potní lázně a různých rituálů.
Zároveň jsem četl Westona, LaBarreho, Evanse, Schultese, Fursta a další, kteří
dokumentovali šamanské metody práce s psychoaktivními rostlinami. Jako klinický
psycholog jsem musel prostudovat také antropologickou literaturu, včetně
materiálů o domorodém využití posvátných rostlin.
Uvědomil jsem si, že některé psychedelické rostliny, jako
např. peyotl a ayahuasca, byly v některých kulturách bezpečně používány po
stovky, ne-li tisíce let. Jedním z důvodů, proč jsem přestal brát syntetická
psychedelika bylo to, že zatím neznáme možná nebezpečí vyplývající z jejich
dlouhodobého užívání. Přitom vědění různých kmenových kultur tady bylo po ruce.
Rozhodl jsem se tedy obnovit svůj výzkum možnosti terapeutické aplikace
psychedelik.
Jak jste se pak ale dostal k ekologii?
Metzner: Během 80. let jsem zažil celou sérii ekologických
zjevení. Někteří lidé zažijí náhlé a dramatické úkazy a body obratu v jejich
životě, má zjevení měla formu postupných pochopení. Jsem si samozřejmě jako
mnoho jiných lidí vědom toho, že život je na naší planetě ohrožen. Počet
obyvatel brzy dosáhne kritické meze a ekologické katastrofy jsou neodvratné.
Jak mé vědomosti narůstaly, začal jsem být i více radikální. Musím ovšem
podotknout, že můj radikalismus se projevoval psaním článků.
Je zjevné, že ekologická destrukce způsobovaná lidmi a
jejich činnostmi je nějak zakořeněna v samých základech naší moderní
materialistické kultury, která se stále více izoluje od přírody a duchovna. V
kontrastu k tomu je dále zjevné, že šamanské kultury jsou založeny na úctě k
přírodě a její oslavě. Animistický světonázor tvrdí, že všechny živé bytosti
jsou obdařeny živoucí, duchovní inteligencí. To ovšem způsobuje naprosto
rozdílné etické hodnoty a vztahy.
Je jasné, že západní materialismus se vzdaluje od
duchovnosti a přírody, a že to začalo už v ranné křesťanské teologii. Je ale
také zřejmé, že ten rozpor byl v
Cítil jsem, že pokud chceme lidstvu zabránit, aby zničilo
přírodu, musíme tento rozpor, tuto propast mezi duchovností, přírodou a vědou,
zmírnit nebo odstranit. Jako důsledek mé práce s posvátnými rostlinami a také
dalšími šamanskými metodami jsem si vyvinul velmi silné psychické spojení se
světem přírody. To mne pak vedlo k aktivní práci v oblastech zelené psychologie
a ekopsychologie. Jsem přesvědčen, že současný zájem o šamanismus, hlubinnou
ekologii, přírodní formy léčitelství, organické farmaření a použití posvátných
rostlin nejsou izolované jevy. Vidím je jako synergické prvky vznikajícího
nového světonázoru, který by mohl obnovit náš duchovní svazek se světem přírody
a možná podpořit vznik nového ekologického vědomí.
V 80. letech jsem spolu s Johnem Seedem vedl různé semináře
kultivace ekologického vědomí. I když většina mých ekologických přátel již
neužívá psychedelika, a někteří je neužili nikdy, byl jsem překvapen zjištěním,
že v 60. letech mnozí z nich psychedelika brali. To mne přimělo k zamyšlení. V
60. letech bylo iniciováno hned několik hlubinných transformativních trendů.
Jmenujme hnutí proti válce ve Vietnamu, ženské hnutí, sexuální revoluci a
počátek environmentálních aktivit. Mám dojem, že v tom všem jistou katalyzační
roli mohly hrát i psychedelika. Netvrdím, že psychedelika byla jediným a
osamělým hybným momentem, ale ta synchronizace všech těch nejrůznějších hnutí
zahrnuje změny jistých částí jistých aspektů vědomí, u počátků jejichž
nastartování mohla stát psychedelika.
Hned jeden z prvních výzkumů účinků psychedelik,
halucinogenů, používám střídavě oba tyto názvy, abych prokázal, že dochází k
rozšíření obvyklých stavů vědomí, což vede k přehodnocování dosavadního způsobu
vnímání skutečnosti. Několik studií prokázalo, že při vhodném terapeutickém
použití poskytují psychedelika možnost jakéhosi vhledu do stávajícího
neurotického způsobu pojímání reality, včetně změny typů a aspektů chování.
Jiné studie prokázaly, že psychedelika mohou otevřít brány k transcendentálním,
náboženským nebo transpersonálním dimenzím vědomí. Věřím, že pokud se nám
podaří rozšířit naše vnímání nad a za tradiční kulturní paradigmata, použití
psychedelik a ostatních psychoaktivních látek v tom bude hrát významnou roli.
Znám vojenské veterány, kteří brali LSD, ještě než dostali
do Vietnamu, a kteří tam okamžitě zjistili, v čem je problém. Podobně to
zažívali a zažívají ekologičtí aktivisté. Jakmile člověk rozšíří vědomí, jednou
z prvních věcí, která se stane, je posun směrem k ekologické zodpovědnosti.
Lidé si uvědomí, že si znečišťují vodu a vzduch. Jakmile naše kultura změní
způsob, jakým nazírá život, pak jí dojdou i další důsledky.
Vaše teorie o roli psychedelik ve spuštění změn vědomí je
velmi zajímavá. Nicméně nejsem tak docela přesvědčen, že užití psychedelik
automaticky pozvedne vědomí. Znám lidi, kteří berou rekreačně psychedelika celá
léta bez jakéhokoliv viditelného pokroku.
Metzner: I já se občas potkávám s lidmi, kteří jsou schopni
vzít velkou dávku, být mimo šest dnů, a když se jich pak ptáte, co zažili,
nejsou schopni si na nic vzpomenout. Nemám s takovými lidmi problém, ale myslím
si, že právě tento aspekt byl příčinou, proč tolik lidí, kteří brali
psychedelika v 60. letech, nedošli k žádným výsledkům. Šli tak daleko, jak
mohli, ale pak přestali, protože nedošli nikam. Na druhé straně ovšem znám
hodně lidí, kteří brali psychedelika v šamanském či terapeutickém kontextu a
kteří pak prošli hlubinnou pozitivní transformací. Ne, že by všichni dosáhli
osvícení, ale zcela jistě se nezměnili k horšímu.
Mohl byste se zmínit o svém výzkumu ceremonií brazilského
hnutí Santo Daime?
Metzner: Santo Daime je vysoce synkretická tradice,
kombinující křesťanské a psychoterapeutické prvky. Náboženství Santo Daime, tak
jako další skupiny, používá ayahuascu v kontextu šamanských léčebných rituálů a
velmi se rozšířilo. Poskytuje tak mnoha nejrůznějším lidem transformativní
duchovní zážitek.
Pokud definujeme šamanismus jako extatickou cestu šamana do
jiných dimenzí za účelem léčení nebo věštby, pak tyhle nové formy náboženství
čistým šamanismem nejsou. Podle mých zkušeností je smyslem daimských ceremonií
zprostředkování kolektivní mystické zkušenosti. V Daime byly tradiční šamané
nahraženi knězi, a cíle rituálů se přesunuly směrem od dramatického šamanského
léčení k povzbuzení vlastní imunity a posílení sociálních svazků komunity.
V určitém smyslu mi daimské ceremonie připomínají kombinace
peyotlového shromáždění původních indiánů a setkání gospelových zpěváků.
Účastníci dostanou standartní dávku a pak celou noc zpívají své náboženské
písně. Navíc hodně tancují a pohybují se.
Písně často vzývají Pannu Marii, zmiňují Starý nebo Nový
zákon, ale také místní božstva. Zpívají se písně k invokaci duchů posvátných
rostlin, ale také chvalozpěvy na slunce, měsíc a hvězdy a také duchy lesa.
Mnohé písně jsou o nutnosti vyhnout se hněvu, zášti, závisti, nebo o potřebě
lásky.
To, že se přitom prakticky skoro nemluví, mi připadá zvláště
příjemné. Kromě několika modliteb se jen zpívá a tancuje.
V Daime se tancuje ve dvou polokruzích, muži na jedné a ženy
na druhé straně. Pak všichni udělají dva kroky vlevo a dva kroky zpátky. Pohyby
jsou synchronizované a vytváří jakési vlny, které účastníky unáší sem tam. Takto
se dá prakticky bez námahy tancovat klidně šest nebo osm hodin - což by člověk,
pokud by tancoval sám, zcela jistě nezvládl.
Někteří dlouholetí účastníci Daime tvrdí, že se dokáží
účastnit zároveň jak této pozemské ceremonie, tak podobné, která se odehrává na
rovině astrální, nehmotné. Říkají, že daimské písně jim pomáhají cestovat tam a
zpět, a že propojují hmotný a nehmotný svět.
Ať ty písně přicházejí odkudkoliv, zcela jistě mají ohromnou
sílu. Během jednoho obřadu Daime jsem sám cítil obrovskou vlnu empatické
energie jedné konkrétní písně. Cítil jsem, jak nejprve zasáhla celou skupinu a
pak se dokonce rozšířila do celé komunity. Pak jsem cítil, jak se rozšířila na
celou oblast pralesů, pak celé planety, a dokonce celé sluneční soustavy a
ještě dál. Pak se energie písně vrátila zpátky, tam, kde jsme byli, a do času,
který jsme prožívali. Otevřelo mi to všechny tyto duchovní úrovně a umožnilo je
vědomě prožít ve hmotném těle.
Ty písně mají i svou rytmickou kvalitu. Při jednom obřadu se
to zdálo být až příliš intenzivní - nemohl jsem to už snést. Musel jsem si
lehnout. Viděl jsem sám sebe ve vizi nějaké pobitevní scény. Byl jsem velmi
vděčen všem ostatním, kteří nepřestali zpívat, protože zvuk písně mi pomohl
dostat se z té vize. Po patnácti minutách už bylo vše v pořádku.
Jsou ceremonie podobných společností Uniao de Vegetal a
Barquinia podobné?
Metzner: Uniao de Vegetal, UDV, je něco zcela jiného. Byl
jsem na několika seancích a nezdály se mi jakkoliv šamanské či mystické. Spíše
si myslím že to je jakýsi hybrid mezi protestantskou mší a shromážděním
společnosti Anonymních alkoholiků. Několik maestres, učitelů, sedí za stolem a
odpovídají na nejrůznější otázky. Někdy trochu zpívají, ale ostatní lidé
nezpívají vůbec. Jen sedí a naslouchají kázáním. Jen občas někteří účastníci
dostanou informace o hoasce, což je jejich jméno pro ayauhascu, ale pokud jsem
měl možnost vidět, smyslem není docílit vizí. Přesto si těch lidí vážím,
protože hodně pomohli mnohým drogově závislým, a jejich heslo, Luz, paz, y amor
(světlo, mír a láska) povzbuzuje hodně lidí k jakémusi vnitřnímu vyčištění.
V roce 1988 jste napsal článek Molekulární mysticismus, ve
které jste psal, že Američané mají tendenci brát posvátné léky pro rekreační
účely. Hrozí totéž zneužití i u ayahuascy a jiných posvátných rostlin, nebo si
myslíte, že by na druhé straně mohly pomoci transformovat naše kolektivní
vědomí?
Metzner: V 80. letech jsem strávil hodně času přemýšlením,
proč se my Zápaďané tak rychle a snadno naučíme zneužívat psychoaktivní látky, které
obyvatelé Latinské Ameriky tak úspěšně integrovali do svých kultur. Mám dojem,
že je to tím, že původní obyvatelé Ameriky tyto látky používali vždy jen k
náboženským, léčebným a rituálním účelům. Tyto ceremonie byl vyústily v
zážitky, které měly daleko smysluplnější důsledky než jen průměrný
psychedelický trip Zápaďana.
Když jsem začal studovat šamanské léčebné a věštebné
rituály, zjistil jsem, že to jsou pečlivě strukturované zážitky. Jejich rituály
tak jejich účastníkům poskytly jak smysluplný rámec, tak bezpečný obsah pro
psychedelickou zkušenost.
Všiml jsem si paralel mezi prvky jejich ceremonií a dnes již
slavnou Learyho hypotézou o nezbytnosti "setu a settingu". On věřil,
že pychedelika fungují jako zesilovače nebo katalyzátory, a že výsledný obsah
psychedelické zkušenosti je určuje set (úmysl, očekávání a základní rys
osobnosti) a setting (stávající momentální fyzický stav člověka a jeho
sociálního prostředí). Stručně řečeno, psychedelika mohou člověka posunout ke
změněným stavům vědomí, ale obsah těchto stavů závisí spíše na úmyslech a
očekáváních uživatele.
V zásadě s Learym souhlasím, ale věřím také, že tu musíme
vzít v úvahu i základní charakteristiky užitých psychedelik. Podle mne peyotl
katalyzuje jiné zážitky, než například houbičky nebo LSD.
Metzner: I já jsem zjistil, že existují kvalitativní rozdíly
mezi tím, jak člověk zažívá různé posvátné látky. Například houbový psilocybin
vyvolává, zdá se, čistě nervové reakce. Mazatekové hovoří o tom, že houby rodí
jazyk. Mazatécká šamanka Maria Sabina říká, že duch houbiček je jako dítě –
chce si hrát a smát se.
Ayahuasca má také některé tyto kvality, ale její duch je
spíše klikatý, jako hadí - ve vzduchu, ve vodě, v zemi a v ohni. Existuje
názor, že ayahuasca je odvozena z šamanské představy o molekule DNA. Takový
ibogain je kmenem Fang v Africe užívána jako nástroj pro komunikaci s předky.
Ibogain je dnes používán mnohými terapeutym, aby stimuloval ranné vzpomínky,
které jsou pro psychoanalytickou práci tak důležité. Je jisté, že některé kvalitativní
rozdíly mezi psychedelickými rostlinami jsou způsobeny jejich rozdílnými
farmakologickými vlastnostmi. Avšak jde možná také o rozdílná kulturní a osobní
očekávání.
Za ta léta, co s halucinogeny pracuji, jsem zjistil, že ne
všechny rozdíly se dají vysvětlit rozdílnými farmakologickými vlastnosti.
Například kaktus San Pedro a peyotl. Když jsem ho roku 1985 při seanci vedené
šamanem Eduardo Valderonem vzal, čekal jsem, podle toho, jak moc se podobá
peyotlu, stejné účinky, ale bylo to něco zcela jiného. Když jsem to šamanovi
druhý den říkal, odpověděl, že San Pedro je měsíční rostlina – kvete v noci za
měsíčního světla, zatímco peyotl je spíše sluneční rostlina.
Metzner: Možná je to tak. Já jsem pracoval jak s kaktusem
San Pedro, peyotlem, tak se synteticky nejbližším ekvivalentem meskalinu, MDMA,
a měl jsem vždy jiné pocity. Rozdíly jsou způsobeny také rozdíly míst, kde ty
rostliny rostou. Když jsem začal výzkum s ayahuascou, zjistil jsem, že někteří
lidé ji v Jižní Americe berou proto, aby se naučili lépe vnímat životní
prostředí. A tak mne napadlo, co by se asi stalo, kdyby ayahuascu začali brát
Evropané a lidé v Severní Americe. Vím, že mnozí Evropané mají vize pralesa a
pralesních zvířat, někteří naleznou hlubší vztah k životnímu prostředí a jiní
zase objeví hlubiny své psychiky.
Ceremoniální aspekt bezpochyby ovlivňuje kvalitu zážitku,
ale všiml jsem si, že i ve stejném prostředí jsou další zážitky jiné.
Metzner: Zcela samozřejmě existují rozdíly v intenzitě a
pocitech z různých rostlin. Má zkušenost však naznačuje, že individuální úmysly
ovlivňují výsledek možná daleko víc, než farmakologické vlastnosti rostliny.
Pokud někdo vezme halucinogen, aby dosáhl šamanských zážitků – k léčebným,
věšteckým účelům nebo aby se naučil přežít – pak obvykle dostane, co zamýšlel,
nezávisle na tom, jakou rostlinu vzal. Pokud se někdo soustředí na zážitky a
vzpomínky z dětství, také je zažije. Jestli se soustředí na duchovní
transformaci, pak mu psychedelika usnadní vhled nebo poskytnou znalost.
Souhlasím, přesto ale musím dodat, že mnozí potvrzují, že
jednotlivé rostliny mají jakoby svou vlastní vůli. Jakoby říkali: "Chtěl
ses podívat na to a to, ale já ti ukážu něco jiného..."
Metzner: To dovedou zvláště psilocybinové houbičky. Někdy to
vypadá, že říkají: "Chtěl ses podívat na svůj vztah s otcem. Co takhle
podívat se na to z galaktické perspektivy?" Já měl podobný zážitek,když
jsem začal pracovat s ibogainem.
Slyšel jsem o lidech, kteří měli v Brazílii při rituálech ve
společenství Umbanda a Santeria zvláštní zážitky: aniž by cokoliv věděli,
začali se chovat jako určitá božstva z náboženství Yoruba. Naskýtá se otázka,
odkud všechny ty kontexty, na které se lidé v tranzu při rituálech ladí,
pocházejí? Pokud ty informace nejsou uloženy v paměti nevědomí, nabízejí se některá
šamanská vysvětlení, např. že ty informace pocházejí z minulých životů, nebo
jsou telepaticky přenášeny z paměti jiných lidí, nebo jsou součástí nějaké
transhistorické paměti.
Metzner: Sám uvažuji o vědomí jako o cyklech expandujících
kruhů, nebo sfér. Je tady vědomí jedince, a pak vědomí kmene nebo kulturního
pole, a to je součástí kolektivního vědomí lidstva. Nad vědomím lidstva,
kterému Jung říkal "kolektivní nevědomí" existuje pole vědomí savců a
pak obratlovců, a pak vědomí planety Gaia a vědomí vesmíru. Pokud se člověk při
rituálu dostane dál, než za okruh svého vědomí, může potkávat jiné lidi. Může
se setkat s obrazy, které pocházejí z jiných kultur. Pokud bude trénovat, může
zvládnout setkání i s vědomím jiných zvířecích druhů, nebo rostlin, posvátných
míst, Země a dokonce i vesmíru. Šamanské věštebné techniky často zahrnují
vědomé vyladění na mnohé různé bytosti propojením těchto polí či sfér.
www.vegetalismus.cz
Rituální přístupy k práci s posvátnými
rostlinami (2.)
Dokončení rozhovoru s doktorem Ralphem Metznerem
V neošamanské komunitě neustále probíhá spor o rozdílu mezi
imaginárními cestami a transpersonální vizí. Podle mne je tu rozdíl, jako když
mluvím k jiným nebo k sobě samému. Co si o tom myslíte vy?
Metzner: Já považuji transpersonální model výhodný proto,
protože nám poskytuje jazyk, kterým o změněných stavech vědomí můžeme, aniž
bychom museli používat etnocentrického jazyka náboženských nebo šamanských
tradic, hovořit. Bohužel my psychologové jsme byli naučeni uvažovat o
jakýchkoli stavech vědomí jako o něčem, co se vytváří výhradně v mysli člověka.
Někteří jungiáni snad věří koncepci jakýchsi nezávislých entit, ale myslím si,
že i většina jungiánských psychologů věří tomu, že všechny symboly mají původ v
lidském vědomí. I pro post-jungiána Jamese Hillmana je imaginární říše převážně
produktem lidského vědomí. Nikdo z nich nikdy neuvažoval o existenci
nezávislých duší existujících v paralelních realitách.
Většina šamanských kultur, a zvláště ty, které pracují s
psychedeliky, na to mají zcela odlišný názor. Předpokládají, že existují mnohé
další dimenze světa, a že ty jiné světy jsou obydleny nezávislými duchy a
bytostmi, které mohou, a také toho využívají, interagovat s naším světem. V
tomto smyslu mohou šamanismus a některé psychoterapie spolupracovat, ale
šamanismus jde mnohem dále, protože pracuje s mnohem širšími,
transpersonálnějšími realitami, než my západní psychoterapeuti. Oba tábory
věří, že člověk může zdědit některé problematické nebo neurotické komplexy od
rodičů. Západní psychoterapie se soustřeďuje na možnosti a způsoby, jakými tyto
komplexy byly předány. V některých formách psychoterapie, např. v Gestaltu,
jsou lidé povzbuzováni k dialogu se svými vnitřními rodiči a jejich
vlastnostmi, jako by to byly samostatné bytosti. Mohou takto, metaforicky,
pracovat s energiemi předků, ale obvykle neuvažují o tom, že by takto mohli
hovořit přímo se svými předky. Při jedné seanci s ibogainem měl přítel velmi
živou vizi svých dědečků, které ovšem nikdy v životě neviděl. Sedli si spolu a
dlouho povídali. Věděl naprosto jistě, že to jsou jeho dědečci, znal je. Tyhle
vize jdou za to, čemu říkáme paměť, a dovolují poznat sama sebe, nebo své
předky způsobem, který by jinak vůbec nebyl možný.
Když člověk zkouší být šamanem, ať už s pomocí psychedelik
nebo jinak, zjistí, že tyhle šamanské světy existují vždycky a jsou neustále po
ruce. Člověk tak může hovořit s duchy při snídani, nebo když řídí auto, vždy,
když je požádá o pomoc. Většina šamanských cest zůstává v říši té které
osobnosti, protože prostě nejdou dost hluboko a daleko. Všiml jsem si ale, že
když už člověk umí navázat kontakt se svým vědomím, pak mu jde i ten krok dále,
navázání kontaktu s transpersonálním vědomím.
Z osobní zkušenosti vím, že skutečně existuje cosi mimo a
nad rámec naší osobní zkušenosti a individuálního vědomí. Mám například dojem,
že známý fenomén deja vu pochází z nevědomé paměti jakýchsi prorockých snů.
Metzner: Souhlasím. Mám pocit, že tak polovina našich snů
jsou sny prorocké. Já jsem to zjistil náhodou. Když jsem pracoval jako děkan
CIIS, musel jsem absolvovat spoustu setkání, takže jsem se naučil každé ráno
zkontrolovat s kým a kde se mám sejít. Několikrát jsem si ale uvědomil, že se
mi zdálo o setkání na ten den, ještě než jsem nahlédl do diáře. Bez nahlédnutí
do diáře bych si myslel, že ty sny byly o jiných setkáních. Pak jsem zjistil,
že často mívám sny o setkáních s lidmi ještě předtím, než se s nimi skutečně
setkám. Ten časový rozdíl byl asi pět až sedm dnů. Jakoby mne sny připravovaly
na to, co přijde.
To mi připomíná studie Harolda Puthoffa a Russella Targa,
které naznačují, že onu ne-lokální, chcete-li transpersonální mysl je možno
kontaktovat v budoucnosti i v minulosti.
Metzner: Dospěl jsem k závěru, že vize i vzpomínky plní v
zásadě stejnou funkci, jen jdou opačným směrem. Naše vědomí má schopnost
nahlédnout do budoucnosti tak, jako do minulosti, nebo kamkoliv na této
planetě.
Zjistil jsem to, když jsem pracoval na knize Studna
vzpomínek (Well of Remembrance). Zpracovával jsem pověsti o bozích a bohyních
severní Evropy, a často jsem zjistil, že mi sny a vize při řešení mnoha
problémů značně pomohly. Dokonce mne často nasměrovaly k dalším zdrojům. Jeden
ze snů měl co do činění s pověstí o Odinově objevu studny vzpomínek u stromu
světa. V norské tradici znají tři způsoby věštění, které pracují se studnou
vzpomínek. Můžete se, jako Odin, ze studny napít a tak si na všechno
vzpomenout, nebo můžete do studny ponořit své oko a mít tak jakýsi periskop.
Třetí metodou je použití božího oka ve smyslu sebepoznání, nahlédnutí zpátky,
dovnitř, kde je vše uloženo. Pokud se ponoříte do studny celý, vzpomenete si i
na hlouběji uložené věci. Podle mého existují dva směry věštění, které
využívají symbolu stromu světa. Když si chcete vzpomenout na něco, co bylo,
sednete si na kořeny, když chcete vědět, co se teprve stane, vylezete si do
větví stromu a čím výš vylezete, tím dále do budoucnosti vidíte. Když se
stromem splynete, vzpomenete si na hlouběji uložené věci v hlubším kulturním
kontextu. Pozor ale na to, že vrchol stromu není pevný a větve se ohýbají.
Budoucnost je flexibilnější než minulost.
Připadá mi, že toto šamanské použití představ a obrazů, jako
stromu a nutnosti vyšplhat se na vrchol, funguje jako jakýsi mentální přístroj,
který umožňuje zaostřit a vyhledat z kosmického internetu co je třeba. Je pak
užitečné ustavit přesné parametry nebo koordináty, aby se člověk v nezměrnosti
vesmíru neztratil.
Metzner: Ano. Proto také šamani využívají krystaly, peříčka
a jiné ceremoniální pomůcky. Jsou to jejich vizualizační pomůcky právě za
účelem soustředění a vyladění, ale šamanské rituály jsou něčím mnohem víc. Ve
většině šamanských společností existují určité předem dané kroky, kterými musí
šaman během věštebného procesu projít. Musí udělat to, pak zase tamto, vyloudit
ten a ten zvuk a myslet na to a to. V souvislosti s Learyho teorií setu a
settingu se zdá, že šamanské rituály je možno nazírat jako struktury, které lze
přirovnat k setu a settingu, a které šamani postupně objevovali a zahrnuli do
svých rituálů. Za předpokladu, že ty nejběžnější šamanské postupy jsou těmi
nejdůležitějšími, jsem začal zkoumat právě tyto postupy a snažil jsem se
pochopit, jak mohou pomoci procesu léčení nebo věštění.
Při již zmíněných peyotlových shromážděních indiánů sedí
účastníci v kruhu na zemi kolem ohně. Ceremonii vede jeden člověk, kterému
pomáhá několik pomocníků. Poté, co v několika formách vezmou svou dávku
peyotlu, začnou někteří zpívat speciální píseň a doprovází se v rychlém tempu
na chřestidla a vodní bubny.
Curandero, léčitel, vždy dosti dlouhou dobu zpívá a pak řídí
rituál.
Při houbových rituálech Mazateků se rituál odehrává v noci,
při svíčkách. Léčitel, což je často žena, většinou celou noc zpívá své poetické
písně.
V kultu Bwiti v africkém Gabunu pijí účastníci rituálu
ibogain, a pak jsou provázeni hlubinným zážitkem zrození a smrti, při němž
mohou rozmlouvat s duchy předků. Sedí na zemi v kostele a dívají se na oltář s
obrazy božstev a předků. Samozřejmě opět neustále zní bubny a celou noc se zpívá
a tancuje.
Když jsem studoval bohatou etnografickou literaturu, zjistil
jsem, že všechny rituály mají některé základní společné prvky - je zde zřetelná
tendence konat rituály v noci, používat určité množství psychedelik, rituál se
odehrává v kruhu, je přítomen vůdce, a vždy se dlouze bubnuje, zpívá a tančí.
Základním prvkem každého rituálu se zdá být šamanský zpěv a
tanec. Protože šaman, curandero, léčitel, je ústřední postavou těchto rituálů,
také nejvíce zpívá a tančí.
Verbální obsah některých písní se zdá přeprogramovávat
vědomí pacientů nebo účastníků rituálu. Většina písní je ale velmi jednoduchá,
některé používají jen nesrozumitelné slabiky. Hodně se používá rychlého rytmu,
a téměř vždy se šaman doprovází na chřestidla a buben. Protože rytmus samostatně
zpívaných písní se velmi blíží rytmu bubnování, domnívám se, že také podporuje
tok vizí.
Za pomoci popisů rituálů v etnografické literatuře jsem
docela snadno sestavil seznam základních částí rituálů. Vždy šlo o noční
rituál, o nějakou halucinogenní látku, o tanec v kruhu, posvátný zpěv a
bubnování. Avšak více jsem těmto jednoduchým metodám porozuměl až poté, co jsem
se některých rituálů aktivně zúčastnil.
Došlo mi, že v noci se rituály konají hlavně proto, aby
denní světlo a denní aktivity nenarušovaly proces tvorby a kultivace vizí.
Šamanské vize hrají v jejich rituálech ústřední roli. Sibiřští šamani přitom
konají jakousi imaginární, ale vizuální pouť, při které se kontaktují s duchy
nemocí nebo s bůžky a s bytostmi obývajícími alternativní reality, a snaží se
od nich získat znalosti, které by vzali zpět do svého světa. V americké tradici
šamani získávají znalosti přímo od rostlin a stromů. Věří, že v každé léčivé
rostlině dlí duch oné rostliny, rostlinný učitel, který pak komunikuje s tím,
kdo medicínu vezme.
Právě tak je zřejmé, že také šamanův zpěv je pro konečný
úspěch léčení velmi důležitý. Kdysi jsem měl dojem, že i slova šamanských písní
mají důležitou úlohu při jakémsi přeprogramování pacientovy mysli, ale v mnoha
kmenech jsou šamanské písně velmi jednoduché a často jsou to jen popěvky,
doprovázené jednoduchým bubnováním nebo chřestěním. Možná, že rytmus bubnování
a zpěvu má jen udržovat proud vizí.
Zmínil jste několikrát kruh.
Metzner: Ve většině šamanských tradic hraje dominantní roli
šaman a ostatní účastníci sedí nebo tančí kolem něho v kruhu nebo polokruhu.
Prakticky vzato, kruh umožňuje všem zúčastněným vidět, co se děje, a šamanovi
zase mít všechny na očích. Existuje zde ale také hlubší smysl použití struktury
kruhu. Kruh je velmi starý a přirozený tvar, který lidi udržuje v kooperativní
náladě. Lidé odjakživa sedávali např. u ohně v kruhu a vyprávěli si příběhy o
svých cestách, ať už vnitřních, či těch skutečných. Je docela dobře možné, že
samo shromáždění v kruhu posiluje duchovní cítění. Vzpomeňme rady starších a
rady moudrých, akt společného kouření dýmky atd.
V poslední dekádě jsem pozoroval rostoucí počet hnutí v
Evropě i v USA, při jejichž rituálech lidé berou psychoaktivní látky, společně
celé noci tančí při hlasité hudbě, a při kterých lze zažít celou řadu např.
duchovních, šamanských a psychoterapeutických zkušeností. Zvláště jsem se
zajímal o neošamanská hnutí, ve kterých jejich členové berou halucinogeny za
účelem duchovního či náboženského růstu. V několika z nich se rituály ustálily
ve formě velmi podobné radě starších či kruhovým shromážděním. Ač nejsou tak
formální, mají hodně společného např. s brazilským obřadem hnutí hoasca a
rozhodně se jedná o duchovní a náboženskou záležitost. Hodně lidí studuje duchovní
literaturu, hodně z nich jsou aktivními přívrženci vipassány, tantry nebo
holotropního dýchání. Mnozí jsou velmi poučeni i co se týče psychoaktivních
látek. Často je takové celonoční sezení s tancem doplněno postupnými výstupy
všech zúčastněných, kteří hovoří o svých duchovních cílech a aspiracích.
Řekl jste, že se tam berou jen malé dávky
halucinogenů. Možná to tak je u Daime ceremonií, ale v mnoha společnostech,
které berou ayahuascu, bere šaman docela velké dávky.
Metzner: V tradičních ayahuascových společnostech bere šaman
stejné, někdy větší dávky, než účastníci rituálu. Oni jsou ale velmi trénovaní
a umějí své vize kontrolovat, takže se nikdy neztratí.
Při rituálech se silnými psychedeliky, jako jsou ayahuasca
nebo houbičky, má člověk někdy co dělat s velmi silnými emočními zážitky.
Slyšíte kolem sebe spoustu pláče, vzdychání a naříkání. Všiml jsem si ale, že
při Daime ceremoniích jsou dávky vypočítány tak, aby člověka dostaly na okraj,
ale netlačí ho dál. Když jsem zavřel oči, viděl jsem vize, když jsem je
otevřel, viděl jsem ostatní účastníky ceremonie. Ať už se obřadu účastní deset
nebo padesát lidí, sedí se v kruhu, pohyby všech jsou synchronizovány a pro
každého je důležité, aby zůstal do jisté míry soustředěn na to, co se děje
okolo něho.
Zkušení účastníci Daime obřadů říkají, že berou právě tolik
ayahuascy, aby zesílili vnitřní dimenzi vnímání – emoční, mentální a astrální
tělo. Pak začne společné zpívání a tanec a vybuduje se tak kolektivní vědomí,
které přesahuje vědomí individuální. Část těchto praktik je spojeno právě s
rozvojem tohoto propojení a zvládnutí umění zacházet právě s tímto
transpersonálním spojením.
Během ranných fází psychoterapeutických výzkumů dostávaly
pokusné osoby velmi silné dávky, aby se dostaly do kontaktu s velmi hlubinnými
problémy. Problémem je, že když vezmete silnou dávku LSD nebo psilocybinu,
dostanete se do kontaktu s hluboce emočními problémy, které jsou vytlačeny do
mimoracionálních sfér. Právě proto s takovými osobami zůstávali i asistenti,
kteří halucinogen nevzali, aby mohli při seanci pomáhat. Tehdy bylo
nemyslitelné, aby si terapeut také vzal dávku halucinogenu a aby tak lépe
věděl, čím jeho pacient prochází. Uznávalo se, že by to asi bylo lepší, ale
problém byl s tím, jak zůstat objektivní. V některých neošamanských léčebných
skupinách si i vedoucí a asistenti berou malé dávky, aby tak pomohli všechny
účastníky obřadu společně vyladit. Jen občas si ale vezmou dávku větší, protože
si chtějí zachovat schopnost kontrolovat průběh seance. Když má někdo během
šamanského rituálu problémy, šaman, ať už pomocí tyčinek, nebo peříček, zasáhne
a o problém se postará.
Děje se tak i v neošamanských skupinách?
Metzner: Zápaďané obvykle nezasahují tak, jak zasahují
šamani. Neprošli přece šamanským tréninkem – nejsou šamani. Při několika
neošamanských seancích jsem ale zažil něco, co se šamanské intervenci podobalo.
Vůdce například použil pro člověka, který měl problémy, nějakou mantru, nebo
řízenou vizualizaci, aby ho, pokud se ztratil, přivedl zpět. Většinou ale ten, který
seanci vede, hraje roli spíše pomocníka a spoluúčastníka, než vedoucího. Pokud
se najde někdo s vážnějšími problémy, obvykle mu posílá energii, například
zpěvem nebo vizualizací, větší počet dalších zúčastněných. Jen zřídka účastníci
takovýchto seancí ztrácejí kontrolu – také proto jsou dávky psychedelik velmi
malé.
Jednou jsem zažil, že dva lidé nemohli přestat mluvit.
Rušili tím ostatní v kruhu, a tak je asistenti po marných pokusech ztišit
odvedli do vedlejší místnosti. Ti dva ale zpanikařili. Později vysvětlili, že v
okamžiku, kdy je odvedli ven z kruhu ostatních, propadli panice. Kruh vnímali
jako záchranu a poslední pouto s životem. Nemohli zpívat, ale přesto cítili, že
kruh ostatních je jejich jediným bezpečím. Zdá se, že kruh takto poskytuje všem
tento pocit bezpečí.
Mezi indiány platí pravidlo, že pokud vezmete svou
dávku, pak nesmíte opustit kruh.
Metzner: Podobné je to i u ostatních společenství, ale
říkejte to Zápaďanovi, který tak uctívá individualismus. Má rada zní, že pokud
neuznáváte jakákoliv pravidla, nechoďte do kostela nebo na takovéhle
shromáždění. Ani v kostele přece nemůžete dělat, co chcete.
Přesto se mi ale zdá, že ohraničit tyto tak silné
halucinogeny pravidly psychoterapeutických, léčebných nebo náboženských seancí
také není dobré. Zároveň ale doufám, že jsme se v 60. let poučili a nedovolíme
vzít psychoaktivní látky komukoliv.
Metzner: Už tehdy ale např. Leary trval na tom, že nelze
podávat vědomí měnící látky komukoliv, a zvláště ne bez jeho souhlasu.
Zodpovědnost, to je to hlavní. Tyhle problémy nemají indiáni z Native American
Church, kde se psychedelika berou s úctou a velmi zodpovědně.
Myslíte si, že je nějaká naděje, že USA a jiné státy
budou následovat příklad Brazílie a budou k náboženskému použití psychedelik
tolerantnější?
Metzner: Věci, týkající se legalizace psychoaktivních látek
jsou velmi komplikované a zřídkakdy racionální. V USA byla psychedelika omylem
zařazena mezi návykové drogy, jako heroin, kokain a crack. Domnívám se, že
rozlišovat mezi látkami, které jsou společensky nebezpečné a látkami, které
rozšiřují vědomí a mohou léčit, je velmi důležité.
Podle mne není správné zařadit léčivé rostliny na
seznam drog, zvláště když jsou důkazy o tom, že ayahuasca a San Pedro nejsou
návykové a fyzicky škodlivé. Existuje i mnoho historických důkazů, že tyto
látky byly zakázány z náboženských důvodů, protože misionáři chtěli mít celou
Ameriku křesťanskou.
Metzner: Osobně si myslím, že současná státní protidrogová
politika je ještě důsledkem puritánské kultury nedávné minulosti. Náboženské
právo stále považuje užívání psychoaktivních látek za jakousi rekreační
diverzi, která vede člověka k hříchu, zločinu a sebedestrukci.
Dnes je naprosto prokázané, že marihuana nedělá z lidí
zuřící maniaky, a přesto stále hodně lidí odmítá její legalizaci. Není žádný
rozumný důvod, proč by společnost neměla rozlišovat mezi návykovými drogami a
rekreačním a terapeutickým užíváním psychoaktivních látek. I během prohibice
vláda rozlišovala mezi alkoholem a posvátným použitím mešního vína v
křesťanských komunitách. Měli bychom vnímat tyto problémy odděleně a potlačovat
případně jen zneužívání, nikoliv užívání psychoaktivních látek. Ironií je, že
jsme legalizovali rekreační užívání alkoholu, které je nesrovnatelně
nebezpečnější a sociálně destruktivnější, než užívání marihuany a jiných
rostlinných psychedelik.
Mělo by nám konečně dojít, že prohibice nic neřeší. Zákaz
marihuany v USA platí už šedesát let, a zcela jistě její užívání nepotlačil.
Mimochodem, v zemích, které marihuanu zakazují, např. v USA a v Irsku, ji užívá
asi 25% mladých, zatímco např. v Holandsku, kde je marihuana legálně dostupná
již dvacet let, ji užívá jen 9% mladých.
Evropané jsou v tomto ohledu daleko před USA. Probíhá řada
seriózních výzkumů pro lékařské a terapeutické využití psychedelik. Holanďané
řadu let testují terapeutické využití ayahuascy a ibogainu. Jeden projekt již
prokázal, že ayahuasca je velmi účinným pomocníkem v boji s alkoholismem a
drogovou závislostí, částečně protože má silný očistný účinek, a částečně
protože mění vědomí. Odvážím se předpovědět, že v Evropě bude brzy
legalizována. Možná i u nás bude v brzké době legalizováno užívání některých
psychoaktivních látek. Testuje se ibogain, MDMA se používá pro zmenšení bolestí
a stresu u nemocných rakovinou.
Rád bych byl takový optimista, jako jste vy, avšak
vláda USA již v těchto souvislostech prokázala skutečně velkou dávku
iracionality a ve věci legalizace např. náboženského užívání psychedelik je
stále velmi tvrdohlavá. Prakticky každá studie, která byla provedena,
prokázala, že např. peyotl je nenávykový a léčivý halucinogen a antropologové
doložili jeho historicky velmi dlouhé používání. Přesto to vládě USA trvalo sto
let, než ho legalizovala pro náboženské užívání pro indiány. Myslím, že je
velmi důležité, aby pokračovaly výzkumy šamanského, náboženského a
terapeutického používání psychedelik. Doufám, že jednou vláda pozná, že musí
ctít právo lidí s úctou a zodpovědností užívat posvátné rostliny. Do té doby
musíme lidi učit, aby si posvátných rostlin vážili. Příklad Brazílie se třemi
legalizovanými náboženskými hnutími, která užívají ayahuascu, je hodný
následování.
Metzner: Někdy uvažuji, co by se asi stalo, kdyby se ta tři
brazilská náboženství, která užívají ayahuascu, stala největšími náboženstvími světa
v příštím tisíciletí. Někteří lidé se zatím smějí, když jim to říkám, ale Daime
je dnes populární už i například v Německu a v Holandsku. Slyšel jsem dokonce
lidi praktikovat písně Daime při řízení v autě.
Právě tak dramaticky roste počet lidí, kteří berou ayahuascu
při šamanských rituálech. Hodně lidí také cestuje do Brazílie a Peru, šamani
odtud jezdí do USA. I to bude mít zcela jistě jakýsi kulturní efekt.
Před dvěma tisíci lety se z ekosystému jedné pouštní kultury
vyvinula tři velká náboženství – judaismus, islám a křesťanství. Paul Sheppard
ve své knize Nature and Madness (Příroda a šílenství) popsal, jak pouštní
atmosféra tvarovala a předurčila monoteistickou tradici, která se tam vyvinula.
Pokud by se Daime, UDV a Barquinia stala světovými náboženstvími, zcela jistě
by tím začala zásadní změna stávajícího světonázoru. Tato náboženství se
vyvinula v zásadně jiném prostředí, zahrnujícím řeky a deštný prales, je tedy o
neustálém růstu a změně.
Brazilská kultura je velmi otevřená a akceptuje různost.
Myslím, že rozvoj ayahuascových rituálů napomůže i rozšíření
"brazilského" vědomí do naší anglo-protestantské kultury. Brazilci
nemají problémy s koncepty reinkarnace, duše, nebo paranormálních jevů. Naše
kultura by zcela jistě ze závanu přizpůsobivosti, odlišnosti a tolerance mohla
jen získat.
Jsou náboženské
zážitky jen vedlejším účinkem chemie mozku?
podle článku Shankara Vedantama
Vědci ve Philadelphii
se zabývají zkoumáním oblastí mozku, které jsou aktivovány během meditace. Lékaři
na univerzitě v San Diegu a v Severní Karolíně studují, jak mohou epilepsie a
jisté halucinogenní drogy vyvolávat náboženská zjevení. V Kanadě neurovědci
používají speciálně upravené přílby, které vyvolávají "duchovní"
zážitky u světských lidí.
Tato práce je součástí snahy vědců po celém světě lépe
porozumět náboženským prožitkům, změřit je nebo dokonce reprodukovat.
Pomocí účinné mozkové zobrazovací techniky vědci zkoumají
to, co mystikové nazývají nirvána a co křesťané popisují jako stav boží milosti.
Vědci se ptají, zda je možno vysvětlit spiritualitu ve smyslu neuronových sítí,
neurotransmiterů a chemie mozku.
Co vytváří ten transcendentální pocit jednoty s vesmírem?
Výzkumníci naznačují, že by to mohla být snížená aktivita v temenním mozkovém
laloku, která pomáhá při regulaci fyzické orientace a vnímání vlastního já.
Jakým způsobem vzbuzuje náboženství božské pocity lásky a
soucitu? Snad je to díky změnám v předním laloku způsobeným zvýšeným
soustředěním během meditace.
Proč mají mnozí lidé hluboký dojem, že náboženství změnilo
jejich život? Snad na základě duchovních praktik aktivují spánkový lalok, který
dává zážitkům osobní význam.
"Mozek je
nastaven takovým způsobem, aby měl duchovní zážitky a náboženské
prožitky," říká Andrew Newberg, philadelphský vědec, který napsal knihu
"Proč Bůh neodejde". "Pokud nedojde k zásadní změně v mozku,
náboženství a spiritualita tady zůstanou ještě hodně dlouho," říká.
"Mozek je předurčen k tomu, aby měl tyto prožitky, a proto tolik lidí věří
v Boha," dodává.
Tyto studie mohou
dosahovat nejodvážnější hranice ve výzkumu mozku. Ale v závislosti na naší
náboženské víře to také může být poslední kapka. Neboť zatímco Newberg a další
vědci tvrdí, že se snaží překlenout propast mezi vědou a náboženstvím, mnozí věřící
jsou uraženi představou, že Bůh je výtvorem lidského mozku a ne naopak.
"Posiluje to ateistické předpoklady a díky tomu vypadá
náboženství zbytečné," říká Nancey Murphy, profesor křesťanské filozofie
na Fullerově teologickém semináři v Pasadeně v Kalifornii. "Můžete-li
vysvětlit náboženské zážitky čistě jako jev v mozku, nepotřebujete předpoklad
existence Boha."
Někteří vědci si pospíšili s tvrzením, že tento výzkum
dokazuje, že neexistuje nic takového jako Bůh. Ale mnozí jiní namítají, že jsou
sami nábožensky založení a že se jen snaží pochopit, jak naše mysl vytváří
pocit duchovna. Newberg, jenž byl díky své knize a některým nedávným
experimentům, které vedl spolu s Eugenem D'Aquilim na univerzitě v Pasadeně v
Pensylvánii, katapultován do středu neurovědecko-náboženské debaty, říká, že má
vlastní smysl pro spiritualitu, ačkoli odmítl uvést, zda věří v Boha, protože
jakákoli odpověď by vedla lidi k tomu, aby zpochybňovali jeho jednání.
"Opravdu se
nesnažím využít vědu k tomu, abych dokázal, že Bůh existuje nebo jeho existenci
vyvrátil," říká. Newbergův experiment vycházel ze snímkování mozku osob
provádějících meditaci tibetského buddhismu, zatímco seděli pohrouženi v
kontemplaci. Poskytl jim čas, aby se dostali do hlubokého meditačního transu a
poté jim dal injekci s radioaktivním barvivem. Vzorce zbytků barviva v mozku
byly později převedeny na obrazy.
Newberg zjistil, že určité oblasti mozku byly během hluboké
meditace změněny. Jak se dalo očekávat, byly to oblasti v přední části mozku,
které se využívají při soustředění. Zjistil však také sníženou aktivitu v
temenním laloku, jedné části mozku, která napomáhá při orientaci v
trojrozměrném prostoru.
"Když mají lidé duchovní zážitky, mají pocit, že
dosáhli jednoty se světem a ztratili pocit vlastního já," říká.
"Myslíme si, že je to způsobeno tím, co se odehrává v té oblasti -
jestliže tuto oblast zablokujete, ztratíte onu hranici mezi vlastním já a
zbytkem světa. Když to budete dělat, skončíte nakonec ve stavu sjednocení se
vším."
Jiní neurovědci na univerzitě v kalifornském San Diegu,
studují, proč se zdá, že náboženské zážitky jsou u některých pacientů
doprovodným jevem epileptických záchvatů. Psychiatr Roy Mathew studuje na
Dukeově univerzitě v Severní Karolíně halucinogenní drogy, které mohou vyvolávat
mystické zážitky a které jsou již dlouhou dobu využívány v jistých náboženských
tradicích. Je možné, že by záblesk moudrosti, který se objevil u Siddhárthy
Gautámy - Buddhy - nebyl ničím více než zklidněním aktivity jeho temenního
mozkového laloku? Je možné, že hlasy, které slyšeli Mojžíš a Mohammed na
odlehlých vrcholcích hor, byly jen shlukem vystřelujících neuronů - iluzí?
Je možné, že Ježíšovy konverzace s Bohem byly jen psychickým
klamem? Newberg nezachází až tak daleko, ale jiní zastánci nové vědy o mozku
ano. Michael Persinger, profesor neurovědy na Univerzitě v Sudbury v Ontariu,
prováděl experimenty, při kterých byla na zařízení v podobě přílby připevněna
sada magnetů. Persinger vytváří slabé elektromagnetické pole kolem lebky
dobrovolníků.
"Čtyři z
pěti," říká, "oznámili, že měli mystické zážitky, pocit, že za nimi
nebo poblíž nich stojí nějaká cítící bytost nebo entita. Někteří z nich
plakali, někteří měli pocit, že se jich dotkl Bůh, jiné ovládl pocit strachu a
hovořili o démonech a zlých duších."
"To se děje v laboratoři," říká Persinger.
"Ti lidé vědí, že jsou v laboratoři. Dokážete si představit, co by se
stalo, kdyby se jim to přihodilo pozdě v noci v kostelní lavici nebo v mešitě
či synagoze?"
Persinger říká, že jeho výzkum prokázal, že
"náboženství je záležitostí mozku, pouze mozku, a má málo co do činění s
tím, co je tam venku."
Ti, kteří věří, že tato nová věda vyvrací existenci Boha,
říkají, že nastavují společnosti zrcadlo o ničivé síle náboženství. Říkají, že
náboženské války, fanatismus a netolerance pramení z dogmatických věr.
"Ale náboženství je více než to," říká John
Haught, profesor teologie na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. "Je
v něm zahrnuta i odevzdanost, utrpení a boj - není to jen blaženost ve stavu
meditace. Zahrnuje také okamžiky, kdy máte pocit, že vás Bůh opustil."
Věřící namítají, že víra je něčím mnohem více než jen
souhrnem aktivity částí jejich mozku: "Mozek je hardware umožňující
prožívat náboženství," říká Daniel Batson, psycholog na Kansaské univerzitě.
"Tvrdit, že mozek vytváří náboženství, je jako říkat, že piano vytváří
hudbu."
Reakce lamy Oleho
Nydahla:
Vážení pánové,
Názory na mozek, mysl, bohy a nirvánu nedávno vyjádřené ve
vašich vynikajících novinách a v několika dalších skvělých publikacích mi
připomínají prohlášení Aristotela před asi 2300 lety: "Pozorování
praktických lidí můžete obvykle věřit, ne však jejich vysvětlení těchto
pozorování."
Zde uvádím několik základních buddhistických názorů, které by
mohly dát některým věcem jejich význam.
Pokud chápeme mozek tak, že nevytváří mysl, ale transformuje
ji - jako rádiový přijímač a ne vysílač - mnohé parapsychologické jevy se
stanou pochopitelné. Na relativní úrovni by tak mysli bytostí byly programy podmíněných
prožitků držených pohromadě iluzí vlastního já odděleného od ostatních, jako
proudy v oceánu, pracující skrze určité nervové systémy a těla až do okamžiku
smrti.
Pak díky nedostatku pocitů/dojmů vyplují na povrch
dominantní podvědomé otisky v mysli, které ji dovedou k novému životu a do
nového prostředí. Tento proces, který nemá počátek, pokračuje tak dlouho, dokud
mysl nerozpozná svůj absolutní stav, oceán, ve kterém se vyskytují proudy,
pohrávají si v něm, jsou rozpoznávány a opět mizí.
Díky tomu, na co se soustředěným, řízeným způsobem
zaměřujeme v buddhistických meditacích a co se zřejmě může objevit také při
modlitbě k vnějším silám, se zúčastněný dostává mimo osobní úrovně vědomí.
Stane se to, že zmizí pocit oddělenosti mezi proudy a oceánem. V tomto stavu se
mozek uvolní. Zastaví svou biologickou funkci filtrování dojmů, které nejsou
užitečné pro přežití nebo dosahování podmíněných radostí, a mysl tak může
prožívat svůj nadčasový stav, svůj neomezený, zářivý prostor. Stav, kdy jsme
neosobním oceánem a radujeme se ze hry jeho proudů, je dokonalost sama.
Váš lama Ole Nydahl,
zakladatel 300 center buddhismu Diamantové cesty po celém
světě a autor několika knih o buddhismu (Blue Dolphin Press, Nevada City, CA)
Poznámky:
Shankar Vedantam vystudoval žurnalistiku na Stanfordově
univerzitě a elektroniku na Univerzitě Bangelore v Indii. Je členem Asociace
novinářů jižní Asie SAJA (South Asian Journalist Association).
Lama Ole Nydahl je jeden z velmi mála obyvatel Západu, který
dosáhl úplného zasvěcení jako lama a učitel meditace podle tibetské
buddhistické tradice. V prosinci 1969 se on a jeho manželka Hannah stali
prvními studenty Jeho Svátosti XVI. Gyalwa Karmapy, Rangjunga Rigpaie Dorjeho,
jednoho z největších jogínů 20. století a představitele tradice Kagyu
tibetského buddhismu. Jeho Svátost měla na život Ole Nydahla a jeho manželky
zásadní vliv. Ole Nydahl a jeho manželka se pak vrátili na Západ, kde po 26
následujících let neúnavně cestovali, vyučovali meditaci a zakládali meditační
střediska po celém světě.
Lama Ole Nydahl získal v Dánsku vzdělání ve filozofii a
později napsal svoji práci o knize Aldouse Huxleye "Doors of
Perception". Je autorem několika knih přeložených do řady jazyků. Se svojí
manželkou založil více než 200 meditačních středisek v Německu, Polsku, Rusku,
v Jižní Americe, Austrálii, Kanadě. Ve Spojených státech amerických založil 14
středisek, z nichž většina je na západním pobřeží Spojených států.
Lama Ole Nydahl šíří ducha tibetského buddhismu a překonává
kulturní hranice směrem k nezávislému západnímu myšlení. Vyučuje své studenty,
že nejdůležitějšími vlastnostmi v současném světě jsou radost, nebojácnost a
aktivní soucit s ostatními lidmi.
"Můj návod je jednoduchý: říkám lidem o nezbytnosti
hledání něčeho, co je může přenést přes nemoci, stáří a smrt. Aby se nebáli
oddat se zábleskům radosti života. Říkám, že mysl lidí je jako prostor:
otevřená, jasná a neomezená. A hovořím jak o cestě tak o cíli".
Microsoft na tripu
Ale pojďme na chvíli zpátky do Basileje. Večerní blok
přednášek, projekcí a výstav psychedelického umění pomalu končí, z kuřáckých
zón již voní hašiš a po celém sále se tvoří skupinky diskutérů. Zahlédneme
třeba českého malíře Ottu Plachta, jenž hledá inspiraci pro svou tvorbu v
halucinogenní liáně ayahuasce z jihoamerických pralesů, anebo Ricka Doblina,
ředitele americké organizace MAPS (Multidisciplinary Association for
Psychedelic Studies), jež se snaží navázat na přetrženou tradici a vrátit dnes
výzkum psychedelik na vědeckou půdu jako seriózní téma. "Potřebujeme se
dostat na legální bázi. Jsme na cestě zpět na Harvard," hřímal před chvílí
prezident Doblin na své přednášce. A neinformovaný pozorovatel musel být
překvapen, když se dozvěděl, kdo organizaci MAPS ve snaze o renesanci psychedelik
finančně pomáhá. Hlavní donátory netvoří žádní zestárlí sentimentální hippies,
ale vývojové jádro Microsoftu či zakladatel firmy Apple Computers Steve Jobs,
který se loni svěřil New York Times, že "požití LSD je jedna ze dvou či
tří nejdůležitějších věcí, které jsem za svůj život udělal". Spojení látek
měnících vědomí, moderních technologií a špičkových mozků je dnes zajímavým
fenoménem. Jeden z otců-zakladatelů Microsoftu Bob Wallace věnuje ročně 350
tisíc dolarů organizacím, zabývajícím se výzkumem drogy MDMA (extáze) při
terapii, a jako svou nenahraditelnou inspiraci uvádí LSD třeba také vynálezce
počítačové myši Douglas Engelbart nebo držitel Nobelovy ceny za objevení
dvojité spirály DNA Francis Crick.
Mezi nejobletovanější celebrity v kuloárech konference ovšem
patří legendy květinové éry 60.let, k níž LSD neodmyslitelně náleží.
Houf ctitelů obklopuje třeba Ralpha Metznera, kolegu a
přítele jednoho z hlavních propagátorů "kyseliny" - Timothyho
Learyho. "Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste změnil můj život,"
chytá se ho za ruku dvacetiletá dívka s dlouhými černými vlasy. "A jak
jsem ho změnil?" ptá se s úsměvem Metzner. "Vaše myšlenky mě udělaly
svobodnější," zajíká se nervozitou obdivovatelka.
V roce 2001 vedl výzkum ayahuascy také psychiatr Dr. Josep
Fábregas, ředitel prestižního ústavu CITA (Centro de Investigación y
Tratamiento de las Adicciones) z Barcelony, a to ve vesnici Mapiá v brazilské
Amazonii. Vesnice je centrem "nového náboženství" Santo Daime, které
v Brazílii spojuje prvky tradičního šamanismu a křesťanství a má už kolem 20
000 příznivců, těšících se velké sociální prestiži. Ayahuasca je pro tuto
sektu, v níž se sdružují umělci a intelektuálové, posvátný nápoj a její členové
ji konzumují čtyřikrát do měsíce. Santo Daime má dvě centra i ve Francii
(Marseille a Paříž) a v jiných evropských zemích, dokonce i v České republice!
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2008010021
Moje zkušenosti
s holotropním dýcháním
O holotropním
dýchání na stránkách Holos
Závěrem
Vrací se mi částečně pocit těla, ale nejsem
v něm. Pořád to ze mě září ven na všechny strany. Nemohu ani vstát…
nakonec jsem vstal z křesla, bylo to docela namáhavé. Zkusím jít v tomhle
stavu něco dělat, musím trochu poklidit. Vnímám stále silně extatický pocit,
vnímám svět, je tu nepřítomnost všech negací. Dívám se na sebe do zrcadla,
mám legračně velké panenky. Krásně prožívám každý okamžik a nepřemýšlím co bude
pak. Prostě udělám jednu věc a neřeším co bude za chvíli. Shora mi pak přijde
další myšlenka co mám udělat, nemusím nad činností ani myslet jako dříve. Já
nemyslím, za mě myslí mé vyšší části! Ukazují mi že to jde, stačí udělat vždy
to, na co ukážou. A vše dělám v tom vznešeném a hrdém pocitu Boha. Je to
úžasné, v tomhle stavu je každá činnost dokonale prociťována a vše je jako
bych dělal poprvé. Zapálil jsem vonnou tyčinku, takhle hezky jsem si to ještě
nevychutnal. Cítím se něžně a lehce jako víla. Když teď na něco pomyslím, vnímám
spousty souvislostí. Krásně cítím, jak si tenhle virtuální obraz světa tvoříme
kolem svým vědomím. Vidím květinu a vnímám, jak ji zároveň vytvářím a oživuji
tím božským Vědomím. Sílí intenzita ponoru do virtuální Tvorby. Jsem Bohem,
který se vnímá ve své virtuální podobě ve svém virtuálním světě.
Poklidil jsem a šel jsem si znavený lehnout. Při zavřených
očích jsem před usnutím vnímal nádherné vize dokonalých barevných tvarů a
fraktálů. Bylo to úchvatné divadlo.
Po meditaci jsem k Nim získal větší důvěru, méně se
bojím nepříjemných procesů a stavů. Nebude to ale vždy tak silné, to jen
párkrát do roka, ale nechtěli mě teď předem strašit. Prý posuzuji intenzitu
subjektivně, co pro mě bylo nyní neúnosné, přijmou příště adaptované části lépe
s větší samozřejmostí. Meditace se ztrátou těla se ale budou opakovat,
abych si přivykl. Chystají další etapu se ztrátou světa, nejprve částečnou,
s tou již začaly (virtualita vnímání), pak i úplnou, ale to bude až
v pozdějších meditacích a na to ještě nejsem připraven. Od září mám dostat
nového Mistra, který proces povede optimálně dál.