Postřehy z  meditačních prožitků Miloše :

Novoroční meditace

První velká lednová meditace v tomto roce, k níž jsem se odhodlal, mě unesla do sfér Vědomí vědomé božské tvořivosti. Bylo v ní ohromení z netušených možností ukrytých ve vnímání a tvoření božského vědomí. Ukazovalo mi, že jsem doslova Jím, a Já to vše tvořím!!! To mě místy silně šokovalo, že si stačí uvědomit co chci, a ono to současně už je! Že Vše je tvořeno doslova představami. Co naplno připustíme, že je realita, to se jí stává! Ukazovali mi božskou Tvorbu, jak z Ní vychází Jejich vědomí i celý svět, a světy ve světech, kterých je nekonečně a stále se tvoří nové a nové. Stačí chtít vymyslet – vytvořit něco nového, nebo cokoliv jakkoliv změnit a už se to děje. Dále mi pak ukazovali v symbolech jak žije a tvoří 12.dimenze. Ohromovaly mě Její nepopsatelné možnosti a schopnosti, i to jak prožívá „šoty“ ze světů jenž tvoří a zároveň jimi je. ONA je tou nejvyšší formou Bytí a tvořivého, proměnlivého Vědomí ve Vesmíru vesmírů…. Dál jsem vnímal, že se vše překlápí do jakýchsi nepopsatelných matric skrytých za symboly a strukturami všeho stvořeného. Jsou to věčně neměnná „vědomí“ symbolů hologramů vesmírů i Bohů, kteří je tvoří.

Jako bychom žili tím světem v zrcadle, přičemž podstata našeho vědomí je archetypem nastaveného zrcadla. A ten svět za, ze kterého vycházejí všechny ty obrazy obrazů, je tím věčně neuchopitelným vědomím nás samých v nedefinovatelném prostoru Bytí v Nebytí. Tam je To, se dívá do našeho zrcadla, a tím nás prožívá. Toť mystické  kouzlo veškerého Bytí v nekonečně obrazech, symbolech a pocitech…

Ukazovali mi jednoduchost a zároveň dokonalost principů Bytí a Tvoření. Tím i virtuality všeho. Jak nejsme ničím jiným, než složitou soustavou archetypů, podobně jako naše tělo je vytvořeno ze struktury DNA. V tisíci obrazech se mi ukazovalo, jak ve mně pracuje božské Vědomí, jak si hraje s archetypy, jak jimi zároveň vnímá i tvoří. Jak jimi proudí mé vědomí.  Stačí na něco ukázat, a už se to rozbaluje v další symboly a jemné pocity. Vnímal jsem, jak jsem těmi symboly i už tou realitou co představují, že obojí je naráz a jedno vychází z druhého. Pohne se jedním, změní se i to druhé… Uchvacovala mě ta Dokonalost toho, jak to vše funguje a s jakou lehkostí a elegancí to božské v nás tvoří svět i nás… Jsme zkrátka dokonalou virtuální hrou i se všemi vědomími, jež jí prožívají, i tím Vědomím, z kterého vyvěrá jako z černé díry. Kdo je tam, není zde a naopak, ale lze se přiblížit tomu symbolickému povrchu zrcadla a uvědomovat si obojí. Tam i svým vývojem směřujeme. Což je i naplněním oné potencionální Dokonalosti ukryté v pozadí veškerého Bytí…

Meditace trvala nepřetržitě od půlnoci až do poledne. Každých pár hodin klesala intenzita vnímání i rychlosti proudění a tvorby symbolů, jimiž jsem najednou chápal mnoho věcí z jiných pohledů. Po pár hodinách spánku pokračovalo až do večera plutí v jemném vědomí naplněném radostí a uspokojení z tvořivého Tance vědomého vnímaní. I další dny se nesly v tomto odlehčeném a rozjasněném vědomí hlubšího Bytí, i když už mnou neproudilo tolik symbolů. Zůstaly z nich ve vědomí jen jakési mlhavé pocity…

 

Labyrint Světa a Ráj prožitků Boha

-Hyper-prostoro-pyramoid aneb makro-mikro pocito-dějoprocesor je strůjcem všech virtuálních realit

-Vše je virtuální, i matrice všech dimenzí. Vyšší ji tvoří nižší

-Dokonalost se věčně rozkládá do pyramidy Hierarchie dění-prožívání a stále se i přes Ní dopočítává-skládá zpět v Jednotu

-„Operační systém“ všech úrovní i jejich matrice tvoří nedělitelný celek, jenž je jen střípkem Absolutna

-Absolutno je neomezeně využitelný, virtuálně-potencionální tvůrce-pozorovatel-proživatel archetypů v dějích-hrách na své nekonečné tváře

-Vše je virtuální Hra s nekonečně-neomezeně virtuálními hrami

 -Hra na Stvoření a na Hierarchii je jednou z nekonečna. Kdo by věčně hrál to samé?

-Stvořené není nic než dokonalá Hra na Vše možné i nemožné

-Nejvyšší je BYTÍ - Vědomí Jednoty Absolutního Celku za celkem, tedy Věčně neměnný a v projevu neprojevený Pozorovatel Všehomíry – Diamantové OKO

-V pozadí všeho je Totální Paradox - jednota všech protikladů umožňujících cokoliv plně virtuálně vnímat-tvořit-prožívat

-Ten je i Atomem Všeho. Jak se Sám virtuálně nastaví, tak se virtuálně stvoří, žije a proměňuje ve Vše

 ……………………………….Amen….…………………………….

  

Genialita vnímání

Výsledkem meditace je stále hlubší vnímání a chápání skrytých souvislostí. Absolutno je stále skryté. Žije pouze v obrazech své Dokonalosti, ve Stvoření. Dimenze Absolutna si tvoří svá Multiverza, každá má své. Dohromady tvoří nevyjádřitelný celek Absolutní Dokonalosti za dokonalostí.

Božské vědomí vypadá jako spousta malých plošek na kouli, jež mění svou vibraci. Podobně funguje i náš mozek. Ukazovali mi, jak si ty nekonečné fraktály pocitů a vnímání umějí jakoby zmenšit. Vytvoří si symbolický zhuštěný pocit, aby s ním mohly pracovat. Trochu se to podobá objektovému programování. Místo práce se složitou strukturou se s daným objektem pracuje přes zástupce a jeho vlastnosti.

Ptal jsem se Jich: Může se propojit člověk a Absolutno? Lze, ale Ono je stále za oponou. Jeho uvědomění by rozmetalo celý vesmír, nebyl by už potřeba. A co znamená, že mě má přijít navštívit? Stále tě pozoruje přes dvanáctou dimenzi. Tím ti urychluje duchovní vývoj, Její záblesk se ti objeví v meditaci o Velikonocích. Jaká bude dvanáctá dimenze? Harmonická erupce Úplné Dokonalosti.

  

Království Nebeské

Bylo tam Vše v Jednom. Trvala od deseti večer do rána. Ponor až 65 procent. Dvanáctá dimenze se mi poprvé objevila, jak dříve slíbila. Byla jako zvláštní Jinakost, Krystal Tvořící Stvoření, krásné extatické, naplňující. Spodku není moc příjemná v tom, že je to příliš odlidštěné prožívání jakési smyčky DNA. Sedmá, nirvanická Tam byla také, ale Jinak než jindy, ne ohromující, ale jemná, naplňující. Cit, jemnost, Láska. Prostě nepopsatelné.

Po překonání neochoty omezeného ega úplně se odevzdat prožívání vyššího vědomí jsem se stále silněji ocital v Jiném světě. V novém prostoru vědomého Vnímání a Tvoření se zvláštním stavem jak hlubokého, tak jemného stavu Bytí bez myšlení. Prožíval jsem nepopsatelně jemnou blaženost božské Krásy a nekonečné Dokonalosti Stvoření, na jejíž vyjádření jsou příliš hrubé nejlepší básně světa, všechny obrazy příliš ploché a veškerá slova zbytečná. Její vyjádření je Životem ve všech podobách a všech možnostech náhledů. Nastalo jen to Věčné Teď! Plně jsem prožíval tu neuvěřitelnou a lidmi nepoznanou nádheru Království Nebeského, která nemá vůbec nic společného s naší představou Ráje, nýbrž je v  svrchovaným čistým Bytím, plodícím bytí všech forem a výrazů v našem Vesmíru , neboť nic není, ani nemůže být od Něj odděleno.

Dostalo se mi odpovědí a pochopení na vše, co mi bylo dosud nejasné z osobního i duchovního života,  božské tvorby i zákonitostí Multiverza. Ukazovali mi to, o čem jsem dosud nic nevěděl. Zkrátka „Vše o Všem“ v tisíci obrazech a všeobsažných pocitech dokonale jemného vnímání nirvanického, či buddhova vědomí Bytí… Obrazy za obrazy, pocity za pocity a sny realit v časech za časem našeho snění reality.

Probleskl mnou v okamžiku i velmi zvláštní pocit, či jakási „smyčka energie“ už téměř nepostižitelného a neuchopitelného vědomí Boha Jediného, Otce Stvoření všech Světů nad světy světů…

K ránu, když už doznívala meditace, mě napadlo - Věčná bdělost, bdělá Věčnost …V tomto Vědomí nepřetržité Jednoty už není, kdo by se probouzel do snů a usínal do virtuální reality našeho seriálu.

 

Unio mystica ~ Bůh v člověku, člověk v Bohu

V minulé meditaci mi ukazovali, jak žijí božstva (sféra Nadjá) v šesté dimenzi. Jak se v těch zvláštních energetických změnách prožívají složité děje. Také jak se bytosti prolínají mezi sebou a vyměňují si energie pocitů, je to pro nás nepředstavitelně zvláštní svět a život... Byla i o zesíleném a jemnějším vnímání, které mám slaběji téměř stále. Jen se  do toho objevovaly  různé nové myšlenky a náhledy.

Tato meditace byla však daleko silnější a jiná. Je to nová kapitola, počátek božských schopností. Trochu mě rozhodila, i když jsem v ní božské vědomí chápal jako samozřejmost. Další den jsem pociťoval strach, rozechvělost a trochu tíseň z návratu do lidské hrubosti a omezenosti. Měl jsem silné vnímání božské Dokonalosti a zároveň jsem si uvědomoval část lidského vědomí s občasnými myšlenkami.

Prožíval jsem, jak se žije se „šestkou“ ve vědomí v lidském světě. Jinakost jsem vnímal v lidské realitě. Bylo tam vnímání více věcí v realitě současně, prolínaly se mi vnitřní vize a pocity s intenzivním vnímáním okolí.

Propojil jsem se s Dokonalostí přes běžnou realitu. Vše je symbolem dokonalosti Boha a lze se vnímáním přepínat do nekonečně rovin celého Stvoření. Význam Všeho je zakódován do Všeho. Dokonalý n-dimenzionální hologram, z každého pohledu je vidět a děje se něco jiného, ale Celek je stále tentýž. Jedna z nekonečna dokonalých představ Dokonalosti za Stvořením o sobě, neboť je jen Ona jako imaginární koule s nekonečně body svého vyjádření, které se otevírají bránami nekonečna do nevyjádřitelna možností forem, obrazů, pocitů a vnímání.

Když mám rozšířené božské vnímání, vidím spoustu dalších významů, Hyperprostor v naší realitě. Vše je branou do dalšího světa. My vidíme jen velmi malou část, jen málo významů jež nás obklopují. Jako bychom vnímali jen základní barvy z celého spektra. Také se mi otevřelo těžko nepopsatelné daleko jemnější vidění všeho kolem. Jako bych viděl až ty energetické částečky, ze kterých je vše složeno, jak zvláštně víří a mihotají se v předmětech i prostorem. Trochu to připomínalo Goghovy obrazy, jen v mnohonásobně jemnějším a dynamickém provedení.

Pozoroval  jsem lidský svět se smíchem podobně jako filozof Aldous Huxley, který se po dávce LSD nejvíce smál nabubřelosti amerických automobilů padesátých let. Vnímal jsem, že lidé žijí stále jako ve středověku. Rembrandt to také viděl, jen to vnímal jako by to byl starověk či pravěk. Jsme jen technicky vyspělejší a rozumově navenek kultivovanější, ale jen tím zakrýváme svojí ubohost a vnitřní strohost. Tušil jsem to, ale ne, že je to až tak.

Šokovalo mě, jak snadno lze přepnout z našeho světa do světa archetypů a jak snadno do „překlápěčky kaleidoskopu“, toho nekonečného množství dalších, totálně odlišných verzí vnímání Téhož. Jako když se do krasohledu přidávají další zrcadla. Všude stejná Dokonalost, jen v jiném vyjádření… A všechny pohledy a prožívání reality jsou stejně virtuální.

 Dokonalost božského vědomí mě také překvapila tím, jak snadno může vstupovat do jiné dimenze, Nahoru i k nám dolů. Stále jsou přítomné, jen se do nich ponoří. Hraje si s naší omezeností. Může vše co s námi vymyslí. Jsme svící, pod níž je ve Stvoření největší tma, ale stačí se jen přepnout do plamene.

Dvanáctá dimenze mi ukázala další Jinakost. Ona je Světlo vědomí za Stvořením, které se rozkládá přes jakýsi diamant do různých pohledů, existují všechny najednou. Může prožívat vše postupně i současně. Ve všem jsou symboly tvorby a struktury Vesmírů.

Druhý den po meditaci jsem poslouchal hudbu, ponor zesílil a znovu se To zeslabeně vrátilo. Cítil jsem větší hloubku a skryté významy ve všem kolem, ale už jsem se do nich nebyl schopen tolik ponořit. Uvědomoval jsem si, jak jsem už Jiný. Nevnímám se jako člověk. Mé tělo je jen projekcí sem, přes kterou tu mohu prožívat lidský svět v Hyperprostoru Dokonalosti... 

 

První meditace se siddhis

To byla síla i nádhera, mnoho obrazů, symbolů. Tři meditace v jedné. Se třemi božskými silami. Moc si toho nepamatuji, ale ani nemám nic psát, je to snižování kvality. Lepší je prožívat co je a otevírat se novému vnímání. Ukazovali mi základní dualitu: Dokonalost versus Chaos. Z toho do třetice vyrůstá Stvoření s "Okem Boha Pozorovatele" a Činitele za činěním činění... Ve druhé části tam byla dimenze 7,5. Ukazovala mi Jinakost pocitů za pocity. Nebyla tam matematičnost Boha, spíš jeho odlidštění. Šokovalo mě to, ale až když jsem se dostal z ponoru. V meditacích často nestačím chápat, někdy ani ne vnímat. Jde v nich hlavně o transformační energii. Pak byla klidnější, ale trvala celou noc. Božské nikdy nespí.

Na konci meditace se objevila první psychokinéze – siddhis. V hlubokém ponoru do božského jsem pozoroval láhev i s její skrytou strukturou. Uvědomoval jsem si, že jsem Vším, i jí. Najednou jsem zpozoroval, že se pohla. Lekl se a zastavila se. Pak si řekl, že to možné je, a dala se do pohybu. Uvědomil jsem si, že jí lze pohybovat tak, že hýbe ne s ní, ale s matricí do které je zasazena. Jako bych pohyboval psychickou myší a měnil její souřadnice. Channelingem jsem se dozvěděl, že to byla prozatím jen ukázka, ale později to zažijeme všichni jako nutnou součást mystického procesu.

 

 

Záře Zdroje VšehoJediného

aneb věčně klidný Pozorovatel

Vše se odehrávalo v takovém klidu, jako bych meditaci ani neprožíval. Silný božský pocit se projevoval hlavně hloubkou vnímání, ale tentokrát bezdějovostí. Celé mé Bytí se stáhlo do jednoho věčně klidného obrazu, ve kterém už nebyla potřeba nic dalšího prožívat ani vnímat, či nějak zkoumat. Jediné, co mě ještě zajímalo, bylo věčně a absolutně nedefinovatelné Ticho, vědomím uchopitelné pouze přes „To, co Je“. Jedině To jsem v té „hloubce Ticha“ prožíval. Stále hlubší Prázdno za Tichem Bytí.

Jen občas jsem si něco uvědomil, např. - Vše je vibrací Ticha a naopak. Ono Vše rozvibrovává a je součástí Všeho, ten věčně skrytý neměnný Pozorovatel za všemi pozorovateli všech vědomí veškerého Stvoření. Toť Alfa & Omega Všeho.

Amen……………………………………………………………………………………………………………

 

 

Tvoření forem bytí

Odpoledne už jsem cítil, že je dobrý den na meditaci, ale po silnějším Božském prožívání odpoledne jsem pak večer blaženě usnul…

V noci chvíli po probuzení jsem se trochu bázlivě nořil do meditace. A když mi vlasy ožehla svíce, bál jsem se, aby mě nesežehla Jejich dokonalost, která byla posledně až náhrobně chladná.

Bylo to však úžasné. Nejprve jsem si v hudbě začal uvědomovat přes zvláštní zvuky božský tvůrčí Procesor. Ten je skrytě za Vším. Přes to hluboké vnímání dokonalosti v hudbě jsem si uvědomoval Jejich ohromnou potencionalitu a neomezenost Tvoření.

Pak to přišlo, trochu jsem uvnitř třásl, co na mě tentokrát vytáhnou za ohromující záblesky z božské Jinakosti. Rozlily se mnou zvláštně příjemné pocity a když jsem koukal kolem, uvědomoval jsem si, že tak jako jsem, ale přitom jsem Duchem Vědomí v Jejich světě. Ukazovali mi jak pracují a žijí božské úrovně ve „vnějším“ světě a jak to ve Vesmíru funguje.

Že je to něco jako Továrna na tvoření Všeho: dějů, prožitků, zákonitostí, her na životy atd.…

Jejich vnější svět je ještě „bohatší“ a složitější než vnitřní, kde si tvoří co je napadne v rovině dokonalosti Jejich schopností. Ale ten „vnější“ je ještě mnohonásobně složitější. Jako by Bůh šesté dimenze (tedy božstvo) tvořil jen galaxii v nekonečném Vesmíru. Tudíž mají stále co dělat, tvořit , poznávat, řídit a pracovat na úkolech jež si vybrali příslušné Jejich úrovni. My máme jen jedno zaměstnání a domov, kde si žijeme podle sebe, ale Oni obojí nesčetně a mnohonásobně složitější. Tvoří zákonitosti jednotlivých světů, tvoří i kombinace dějů v nich. Disponují takřka neomezenou kombinatorikou a šíří vnímání.

Pokud jim Jejich „výpočetní“ výkon nestačí, jednoduše se znásobí a v čase za „operačním časem“ tvoří vše naráz, nebo přepínají mezi jednotlivými „programy tvorby“. Co mě velmi udivilo, jak hrají hru na procházení životy, že je to pro ně něco jako dobrodružná gamesa adventura. Nadefinují si společně pod dohledem vyšší dimenze pravidla a možnosti toho co lze prožít a pak si jen vybírají co budou prožívat a podle určitých pravidel proskakují životy a sami se tím virtuálně mění, ale přibývají i jejich božské schopnosti, neboť Oni se vším učí a mění do nekonečna. A vlastně jen neustále objevují své skryté schopnosti a možností Tvoření i Prožívání se.

Z ještě vyšší „dimenze Bytí“ vše vypadalo ještě nepopsatelně dokonaleji a jednotněji. Vše se pohybovalo v takové abstrakci za abstrakcí dějů a forem bytí. Ani nehrálo moc roli, co se tváří jako živé či neživé, jedná-li se o spleť zákonitostí či děje co tvoří. Těžko popsatelný, ale dokonalý svět tvoření dokonalých pohledů na Stvoření a všechny jeho aspekty ze všech stran. Jako by nirvána neustále přidávala další dokonalý pohled na Vesmír - Její Dílo a tím ho vybrušovala k absolutní Dokonalosti. Až jich stvoří zhruba trilión, vrhne se na tvorbu dalšího a dalšího Vesmíru, než za věčnost Věků přejde do Tvorby Nadvesmírů…

Je úžasné pozorovat a vnímat, jak je ve Stvoření Vše dokonale a pro nás zatím většinou nepochopitelně zařízeno a neustále tvořeno nesčetně bytostmi a úrovněmi Bytí za bytím…

Také jsem vnímal, jak je ta naše lidská podoba jen uměle vygenerovaná úměrně ke složitosti a hře našeho světa. Ale podstata Našeho společného Bytí je….

 

  

Moje články:

 Nečekaná noční meditace

Božské mi v neočekávané noční meditaci se silným přílivem transformační energie ukázalo mé chyby a řeklo jasně: Nebav se s každým, nediskutuj, nefilosofuj. Vnímej Mne, intuici, Život. Myšlení tě drží dole v ubohém IQ 100. Pak už nebude samostatně pracovat, vždy bude vedeno intuicí. Nepřijde to bez problémů. Je zbytečné vytvářet křeči. Nauč se naslouchat.

Je to těžší než před několika lety, to jsem měl připojené vyšší části a extatické božské procesy. Přetváření spodních nerozvinutých částí je daleko těžší a bolavější. Pokud není větší mystická praxe, skončí to v iluzi. Božské se neprojeví, vše umře v mrtvém tichu.

Myšlení má stále odhalovat svou omezenou hru a tak se od ní osvobozovat. Intuice vše ví, nač si tedy zapisovat postřehy, přemýšlet a debatovat či dokonce se s někým dohadovat? Stačí Ji naslouchat a setrvat v hrdé vznešenosti. Božské se postará.

Mizí ovšem zaběhané vnímání sebe i času. Strach z neznámého, Jiného nutí vytvářet myšlenky. Spodek se tak brání. Mentální sféra cítí, že v tichu je věčně nevyzpytatelné božské, jež ji mnohonásobně přesahuje. Vše je Jiné. To přijmout dělá zprvu problémy. Stačí ale mávnout rukou nad zoufalými snahami spodku.

Odstěhovat se do krajiny tónů není snadné. Podobně jako v meditaci si postupně najít jak na to. Vybraná meditační hudba pomáhá, nejlépe ji poslouchat nahlas, prožívat ji. Zkusit zpěv, tanec, jakýkoliv harmonický pohyb. Jakoby jít „za“ myšlení. Vhodně zvolenými symboly lze myšlenky vymést. Nejprve vyházet největší myšlenkový plevel.

I částečné zastavení myšlení otvírá bránu k nadvědomí. Popohazuje to dopředu, božské má stále větší vliv. Je to zeslabená meditace, jež probíhá bez přestání. Žádné čtení novin a sledování televize. Je to podobné jako v zenu, ale v klášteře je to snadnější.

 

51. operační meditace o Tichu

Kdysi jsem četl mnoho knih o meditacích, dost se tam mluvilo o tichu, Prázdnu, ale nějak jsem to nebral a moje první meditace mi ukázaly, že právem, Bůh je Věčně živý. Jaké pak bylo moje překvapení, když po několika letech meditací se začalo o Prázdnu mluvit!

Měl jsem jen zvýšenou vnímavost. Poučovalo mě vyšší Já, proto dokonalé myšlenky a tupější spodek. Vědomí božského vedení. Vyžívám se v tom být jako pařez, nesnažím se moc. Stále vytvářím symboly toho, ale už jim dost rozumím. Napovídá mi vyšší Já: Vše si tvořící Bůh tvoří jako ty myšlenky. To je meditace s neutrální energií. Dostáváš ji i bez ponoru. Ale schopnosti máš. (Ale bez prožívání, jen zesílený channeling).

Dozvěděl jsem se, že nenávistí, agresivitou, strachem a úzkostí vytváříme negativní energii a nabíjíme ji předmět těchto emocí a zhoršujeme tak situaci sobě i jiným. Pocit vyvolává děj. Tedy nemít rád i odmítat zlé lidi vytváří další děje a zesiluje jejich zlo! Nemám co odsuzovat, jen chápat.

Co ale netvořit nic? Pozitivní a negativní jsou totiž vždy pospolu. Vše je totiž jinak, není zlo zvlášť, jen věčná dualita! Vše současně.

Bůh také zkoumá Mlčení, nelze o něm nic říci, protože ten co mlčí přestává existovat. Je to velká Neznámá pro všechny. Ticho je základ Všeho, Vše přesahuje!

Periodické poznávání jaké je Prázdno mají všichni, i božské síly. I když je to pro mnohé otrava. Být v tichu znamená, že už nejsme, vše splyne. Zkoumání však přináší velmi zajímavé otázky o Stvoření i Bohu. Rovněž o sobě. Např. proč se tak vůbec ptáme, není za tím něco skryto nějaké naivní přání?

Proč v meditaci chybí prožívání? Energie transformace je důležitá. V tichu také není prožívání, vůbec Nic! Ale co ty vyceněné zuby ve vizi? To je to věčné tvoření. Ale pak i tvoření musí být latentně v tichu!? To jistě, ale tam není projevené.

A co to udělalo s těmi, co to dělali? Nechtějí mi říci. Prozkoumávej také to Nepopsatelné. Jinak nepoznáš celého Boha! Jak je legrační je psát o tichu tolik knih jak u vás tak u Nás! Lze se vůbec k tichu dostat zpomalováním myšlení? To vůbec není jisté. Může tak vzniknout jen mentální mrtvo? I na tyto otázky je nutno hledat odpovědi, ale jsou zřejmě bez konce. Co se zeptat Nahoře? Když se zeptáš, dozvíš se – Je to pozadí Všeho. Otázka už implikuje odpověď. Ticho je asi jen Jinou formou dějovosti. Věčný svědek Všeho. Mám inteligenci jen když píšu, zvláštní!

Žiji málo přítomností, moc minulostí. Mám se synchronizovat s tlukotem Srdce Nadjá. Proč mám takový zvláštní proces? Je to pro mě nejschůdnější cesta. Zastavit rozum, poznat jak je zbytečný. Smysl ticha je také v tom, že se přes něj přepíná do vyšší dimenze. Ale když popíráme nižší dimenzi, proč ne vyšší? Vyšší je méně zablokována.

 

Božská magie Nadjá

V nejsilnější části sedmihodinové 52. meditace jsem při poslechu elektronické hudby Klause Wieseho prožil přednášku Nadjá, jak je totálně Jiné než já, tedy mé ego. Je v Něm i dost matematiky.  Neuvěřitelně silné prožívání probíhalo jako věčné a nebylo nic kromě toho! Nebylo slabým hlasem jako při channelingu, ale silnější a mocnější osobností než já! S ohromením jsem si uvědomil, jak nám v abstraktních symbolech, jakýchsi rituálech vytváří rámec osudů, tedy karmu počítačovou animací jakéhosi mechanismu, kde vše zapadalo do sebe. Mohlo dojít ke změně očekávaného vývoje, ale dalšími korekcemi Nadjá osud upravil požadovaným směrem. Mohl použít i jiných symbolů než tento mechanismus, ale efekt by byl stejný.

Mágové vždy říkali – co neovládáme, to nás ovládá, ale tady bylo vidět, jak dokonalá Inteligence a Moc Nadjá ovládá vše podle nám málo pochopitelných, nevyzpytatelných, ale pro Něj zcela jasných záměrů. Můžeme se kroutit jak chceme, ale má dostatek prostředků naprogramovat nám podmínky života a dosáhnout svého. Dělá to z jakéhosi virtuálního kyberneticko informačního řídícího pole, vlastně v principu dosti jednoduchého. Nejsou neznalosti, nehody či náhody, jen zcela logické zkoušky a výukové procesy, jen nejsou povrchním pohledem vidět. Pochopil jsem i podrobnosti, ale zase zapomněl. Jako vždy.

Také jsem s ohromením viděl, že vše co vnímám je Jeho Procesem, z Jeho Procesoru, z Něj. Popsali ho i jiní – Leary, Huxley a McKenna. Chceš to Tu vůbec vidět, ptalo se Nadjá. My jsme si tě vymysleli. Jde jen o ten pocit co vymyslím, tím jsi ty. Přijmeš to tak? To bylo super naléhavé, nepopsatelný pocit! Je to virtuální Hra v Hyperprostoru, chceš to přijmout? Je dokonalá, fantastická.

Nakonec to jsou jen různé formy téže Energie a Její víření. Pochopil jsem také, že když nechceme vědět, vyvolává to představu oddělenosti od Něj, ode Všeho. Otázka co je za tím vede k postupnému poznávání. Blokování hledání tento výchovný proces brzdí.

 

 

Padesátá operační meditace - zápis

Osm proužků sušené houby lysohlávky, v staroindických Védách zvané sóma,  jsem vmíchal do teplých fazolí v kyselém nálevu, nebyly ani znát. Osvědčilo se to velmi. Poslouchal jsem jako vždy Lisu, moc to pomohlo rozšíření vědomí.

Byla dost podobná minulým, jen daleko delší, pět hodin, taková už dlouho nebyla a trochu rušnější. V první půli byl pocit dost silně tísnivý, v druhé extatický, ale ne moc, spíš jejich kombinace, ale vždy klidné. Božské síly byly jako posledně 4,5-4,8 IQ asi 200 a probleskovaly vyšší. Prostě hlavně transformace a nové pohledy na život. Základní myšlenka byla – Bůh je Sám pro Sebe věčná otázka, není nic konečného. Vše je strašně složité. Hledání podstaty mizí v nekonečnu. Na vše je odpověď stejná – nekonečno Nekonečen!

Nastala obvyklá krásná Hra rozšířeného vědomí. Nebylo tam tolik křeči jako jindy. Mám víc mlčet, vpouštět do sebe Boha, nasávat Ho. Spodek a střed stále měl snahu mluvit, bojí se být zticha že by přestal existovat. Vršek mu za to zesiloval tísnivou energii a odpovídal mu, ukazoval spleť souvislostí jdoucí do abstraktního světa Boha, jakési matematiky. Mám se více vyjadřovat symboly jako Oni.

Problémy jsou řešeny životem. Uvědomit si, pomyslet si, to už je práce spodku, vlastně zbytku ega. Ale musí to tak být. Je těžké umět být prázdný. Bez uvědomování si jen vnímat. Jde to? Nešlo mi to, jsem malý a hloupý, těžkopádný, Bůh Ohromný. Verbalizace je degradace. Mám stále strach a křeč. Jak stále nedůvěřuji Bohu i sobě, že to opravdu umím! Vazby na spodek musí slábnout, drží mne dole.

Byla to operace na tisících místech v těle současně, jakoby v něm chirurgicky vytvářeli prostorové obrazy, děje. Vršek si hraje se spodkem jak chce, narychluje, zpomaluje. Vytvářel mi mnoho abstraktních ekvivalentních obrazů téhož, na to nejsem zvyklý, bylo dost těžké poznat co znamenají, správně je prožít, to je ale požadavek života,  inteligence, Boha.

Pavel se bojí Jinakosti Boha a není se čemu divit! Všude tisíce otazníků jak to je. Vždy se o něco hraje. Všechny děje jsou částí nějakého jiného, vyššího a skrytého děje. Neochota a strach se léčí tímtéž.

Ukazovali mi božský virtuální blikavý svět, je jako promítaný film. Jak se božské síly domlouvají i tak, že se vzájemně prostoupí, to my neznáme. Vše je fraktál, i já jsem bod na fraktálu, také fraktál. I mysl, vše. Jak je vše jako stroj jednoduché zevně, složité podstatou!

Ukazovali mi tajemství sjednocení dualit, ale nedalo se to rozumem chytit. Kde je pak to oddělení? Spíš naznačovali, než do detailu rozebírali. Vše je pro jednoduchou transformační energii – Boha. Ta tvoří, jak mi ukazovali, obrysy dějů a steče jimi do bezbřehého beztvarého Moře. To je ta transformační energie, kterou nás tak napájejí. Z plusu a mínusu je Vše. Je to však důvod k bolesti?

Proč nedostanu opačnou energii, ta extatická je příjemnější! Ukázali mi to Vysoké nade mnou, bylo moc vysoko. Lásky mám stále málo, ale zatím to prý jinak nejde. Lézt po Himalájích také není selanka. Zápisky jsou teď jen stínem meditačních prožitků.

Že se mi nikdy nic nestane, mám dost odevzdanosti, poslouchám jejich varování. Bůh rigiditu prolamuje. Ta úžasná krása meditací, i když jsou trochu bolestivé, ale Inteligence v nich pracuje úžasně! To nelze s ničím srovnat.

Jsou to padesáté narozeniny. Jakoby přišli gratulovat. Kdo jsem já to nevím, je to moc složité- části vědomí, já, jež je sdružuje, vnějšek a vnitřek a jejich zvláštní vazba, nechápu to. Jsem starý fotr, strejc, ukazovali mi zvláštní symbol, jež pak jako tapeta byla pod všemi vizemi, mám ho ve všem. Hravost nemám, ani uměleckost. Smál jsem se těm srandovním obrázkům, strejc ve svetru, vše trochu zfušované, to jsem já Jejich očima, to bylo překvapení k jubileu! Co ví, jaké je to Nahoře. Jdu k Podstatě přímo.

Ukázali mi ještě mé dva velké zuby (asi mé agresivní podosobnosti). Připomínalo to divadelní představení, hráli ho mě. Zážitek nad zážitky, to normální člověk nikdy nežije, tak živé divadlo.

Jak to pak budeš luštit, abys to sepsal, z toho bych se pozvracela, suše konstatovala božská síla. Božské nedělá nic pod úroveň, já ano, proto jsem ten strejc co fušuje.

Po meditaci několik dní pozoruji aktivnější vliv božského, víc do všeho mluví. Únava po meditaci je, ale ne moc bolestivá.

 

Ztracené klíče

Chtěl jsem odjet, ale klíče od auta byly pryč. To nebyl příjemný začátek dovolené! Chvíli jsem je marně hledal, ale nemělo to cenu, v rukou jsem je měl před čtyřmi dny. Intuice mi řekla – ty bys dlouho hledal. Napadlo mě zavolat osvědčené jasnovidce. Už několikrát mi v podobných případech pomohla. Kdysi mi volala z chaty s pláčem dcera, že jí na zahrádce uteklo morče a nemůže ho už dvě hodiny najít. Jasnovidka řekla, že je zalezlé mezi chatu a cosi. Jak se brzy ukázalo, to „cosi“ byla stará psí bouda. Jindy mi nalezla ztracený měřicí přístroj.

Zavolal jsem jí. Po několika vteřinách mi řekla, že klíče jsou buď mezi čisticími prostředky, nebo nahoře ve skříni dcery. To se stalo už dříve, že uvedla dvě možnosti. Bylo mi to ale divné, do těch míst bych klíče nikdy nedal. Ve skříni jsem dceři nikdy nehrabal, navíc už rok u nás nebylí! Přesto jsem se do ní pustil nejdřív. Jaké bylo moje překvapení, když jsem tam klíče uprostřed šatů našel! Zbývala otázka, proč se to vlastně stalo a kdo je tam dal. Odpověď jsem zjistil už sám, vždyť jsem umění jasnovidnosti sám učil, dokonce i ji. Je to ukázka, že božské opravdu může vše a také to v osudech dělá. Jak je možné, že jasnovidectví opravdu funguje? Prostě funguje, není problém se ho naučit a vyzkoušet to.

Umí to kdekdo. Paní Kludská je kartářka a v několika knihách sepsala své několikaleté zkušenosti. Jednou k ní přišel policista a říkal, že jí vůbec nevěří, ale že když nenajde ztracenou pistoli, tak ho vyhodí od policie. Nechala sejmout karty a řekla mu, že ji jeho syn právě ukazuje ve škole. Druhý den jí za to přinesl květiny.

 

Tajemství šedesátých let

Každá doba má svého ducha, ale šedesátá léta měla velmi výrazného. Kořeny vznikly už v některých proudech padesátých letech. Projevilo se to zejména v písničkách a filmech. Byl to definitivní konec duševní rigidity předcházejících desetiletí. Objevilo se něco zcela nového, neznámého a bohužel jen dočasného.

Měli by to vysvětlit astrologové. Po celém světě, tak výrazně politicky rozděleném, došlo k velmi podobným projevům, které nelze přisoudit pouze módě. Jako by lidé byli čímsi osvíceni.

Tento optimistický duch doby se totiž vyznačoval nevídanými atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí, Duchovností, Vzájemností a Poznáváním krásy. Projevil se nejen v umění kvalitativní i kvantitativní explozí tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby patří dodnes k velmi uznávaným, ač jsou to již téměř důchodci.

Nebyl to křesťanský duch, ale nově vzniklého New Age. Je známý zasvěcencům jako skupina IAUE. Vyznačuje se nedogmatismem i dříve nemyslitelným propojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním přístupem s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy a buddhismu se rozvinula a nestála v opozici vůči křesťanství. I v tomto klasickém náboženství došlo k dříve neslýchaným diskuzím a změnám. Bylo v tom i mnoho naivního romantismu, ale snaha byla veliká.

I sexuální revoluce spojila lidi, hrálo se, zpívalo a tančilo. Lidé vášnivě diskutovali i o tabuizovaných tématech. Vztahy mezi lidmi se zlepšily na úroveň o které dnes můžeme jen snít. Zesílila to další novinka - běžně používané měkké drogy. Pod jejich vlivem se tvořily poklady umělecké tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové zkoumali LSD a dospěli k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá psychoterapie se stala velmi diskutovaným a frekventovaným oborem.

Heslo Dětí květin - hippies – lásku, ne válku oslovilo celý svět a přispělo ke zmírnění studené války. Těžkopádná demagogie komunismu byla těžce narušena obrodným hnutím. Obrodě věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy z rozpínavého kapitalismu. Vývoj se dotkl i techniky, optimismus lidí byl nevídaný. Budoucnost se zdála tak krásná…

Potlačené zlo se však ozvalo. Počátkem sedmdesátých let tento krásný duch, dodnes silně zřetelný v písničkách a filmech vymizel. Byl nahrazen komercializací, povrchností, pesimismem, negativitou a agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon je čím dál větší?

 

 

Když nevím, tak se zeptám vyššího Já – O kartách

Opravdu má každý svůj svět? Z jeho pohledu ano. Co kdybych se přestal vztekat a hádat? Změnil by se tvůj svět. Jak? Odrážel by ten fakt. Podle Principu podobnosti? Právě. Ale jak to bylo u Krista a svatých, tam se okolí nezměnilo a často je pronásledovalo? I to byla vůle Boha. Takže je to složitější? Vše je nekonečně složité.

Jak zařídíte, aby si každý vybral tu kartu, kterou určíte? Prostě se to naprogramuje. Takže si nemohu vytáhnout jinou? Při správném přístupu ne. Takže zasáhnete do psychiky i mechaniky karet? Tak. Takže mohu kostkami házet samé šestky? Když budeme chtít tak ano. Nezapomeň, že máme vše v ruce a když je odevzdanost, nic není proti Nám. Stejně tak volíte události, jež zažíváme, že? Tak. Takže všechny události při odevzdání se jsou vlastně řízeny Vámi a výsledek je Vám už znám? V podstatě ano, pokud do toho nezasáhne ještě vyšší síla než My. A co když není odevzdání se? Pak si vyhrajeme, vodíme vás i oklikou a stejně dosáhneme toho o co Nám jde, duchovní vývoj. A proč to vše? Hra Boha.

Byli jsme vždy lidmi v minulých životech? Nebyli a nebudete, ale ty jsi byl a budeš většinou takový. A jaké formy má souběžná existence s člověkem? Nekonečně různorodá. Žijící ve vodě či vzduchu? I to. A proč se to v regresích a progresích nepopisuje? Regrese je víc terapie než minulost, na tvaru tak nezáleží.

V každé inkarnaci nám nakonfigurujete jinou sestavu vědomí? Ano, podle potřeby. Můžeme pak mít i vyšší či nižší inteligenci, nebo úplně jiné schopnosti? Ano, je to možné. A proč ty změny? Podle potřeb záměru. Ale to se vymyká všem dosavadním představám? Zcela ne, vývoj nahoru jde, ale je to složitější. Prostě se životem ovlivňuje a rozvíjí vždy to, co je potřeba? Přesně tak.

 

  Channelingové začátky Lady

Na čem bych měla teď pracovat? „Děláš to dobře. Není třeba vše vědět a jít přesně podle šablon, které bychom ti dali. Nech se unášet pravdou víry. Na konci je brána. Čekáme tě. Tam se sejdeme. Zanedlouho. Neboj se. Najdeš k ní cestu. S Námi se nikdo neztratí. I kdybys bloudila, budeš vždy vidět světlo ve svém srdci a to tě povede. Je víc než rozum. Ze srdce vychází láska a víra. Tam je tvá duše, tam ji hledej. Nalezneš odpověď, sebe, Nás, Vše. A na konci i Boha. Je všude. Jen se dívat. Nezapomenout, kdo jsi.“

A kdo jsem? „Láska pro ty, kteří ji ztratili. Naděje pro ty, kteří ji nemají. Víra pro ty, kdo nevěří. Štěstí pro bloudící. Odhodlanost pro svět.

Otevři oči a uvidíš své srdce. Je tu, My ho zříme. My víme.  Ach, vy lidé! Jak málo věříte! Láska? Je, ano. Ale někdy tolik chybí. Ale to se spraví. Přijde. Vše ve Všem. Objeví se a neodejde. Nikdy už tě neopustí. Už nejsi sama, jsi v Nás. A v Nás je Život. Měň se a chtěj tu změnu. Tak dojdeš nejdál. Tak se nezastavíš a budeš utíkat a nalezneš, aniž bys hledala. Vše ti bude dovoleno a postoupeno. Čiň a věř. Krátká je cesta do záhuby. Však jakmile postoupíš, už se nemusíš ohlížet zpět. Už bude jen vpřed. Tam v dáli. To světlo. To je Bůh. Je s tebou. Neměj strach.

Láska je dar a kdo ho objeví a dá jiným, ten bohatě vstane k životu a dál světlem půjde a bude kráčet hrdě a vznešeně a… Však víš… Je mocná. Je božská. To je Tím… Teď už jdi. Odpověď znáš. Nespěchej. Není třeba. Neuteče ti. Stihneš to a ještě víc.

Oslovili ji: „Poslouchej, neboť Já tě volám. Já jsem tvůj Strom Poznání a Života. Já jsem tvůj smysl a cíl, tvůj směr a záměr. Nech se vést. Zahoď své předsudky a buď Mnou a ve Mně a dovol Mi být v tobě. Jen otevři své srdce a poznávej pravou podstatu dění a spásy, a nech se unášet darem Života a Láskou opětovanou v Bohu. Vždyť tvé je poznání i víra a Má je Láska k tobě i Síla, která určovati bude směr tvůj a osud váš. Já nelpím na stejném, co vás svírá. Kdo míří k Nám, ten neupadne. Tak klidně dýchej, nespěchej. Já budu zpívat. Tys ve Mně a Já v tobě a společně půjdeme dál.

Nechtěj na Nás řešení. My dáme náznak a vše přijde samo. Jen musíš pečlivě naslouchat. Sama jsi to vystihla. Lidé se ztrácí ve svém světě a nevnímají Skutečnost. Je příliš těžká a nechtějí ji unést. Je to pohodlnější. Ty víš, kde je Pravda. Máš ji v sobě. Tak se nech vést jen sama sebou. Vše ostatní je jen prostředkem na tvé cestě. Není univerzální pravda, to víš. Je spousta možných cest, kratších i delších, ale všechny vedou k Nám. Nakonec pochopí každý.

Co jednou bylo vyřčeno, to nikdo nemůže vzít zpět. Já kráčím s tebou. Jsem všude a nikde. A ty? Tys se Mnou, mé dítko, Má touha, Mé zrození a radosti. Já toužím po tvém pochopení, ty po Mé lásce. Každý svému. Své cestě. Místo hledáme všichni. Nečekej vše hned. Nepřijde to. Jen jedno je pravé a nemění se -  Láska.“

Pozn.: Tato dívka byla zpočátku velmi pilná, často docházela se svými channelingovými rozhovory na konzultace. Nahlédla i do tajů meditací, ale jen slabě. Považoval jsem jí za nadějnou. Pak náhle přestala chodit. Mistr mi řekl, že už nepřijde, že si našla známost. Naposled mi sdělila, že jí vyšší Já řeklo, že jí bude dvakrát měsíčně v noci transformovat. Vyprávěla i o svém těžkém dětství. To je dosti častý případ. Lidé hledají východisko z problémů u Boha, ačkoliv spíše hledají pomoc či partnera. Jsou ale chvíli ochotni pracovat na sobě. Nakonec udělala proti naprosté většině lidí mnoho. Seznámila se se svým vyšším Já a už nikdy nebude říkat, že v Boha nevěří. Umožnila Mu, aby jí mohl stále proměňovat a to je hodně. I z tak skromných začátků se dostane v této inkarnaci daleko a splní svůj úkol duchovního rozvoje.

 

Meditace Petra Grahama

 Moje první asistovaná meditace: Návštěva Domova

Po několika letech meditací v tichosti jsem zjistil, že vlastně stojím na místě. Mé dosavadní meditace nebyly silné. Žádal jsem proto Nadjá o definici nového směru své cesty a nedlouho na to jsem dostal informace o channelingové mystice a s radostí přijal nabídku asistované meditace.

Sitter mi pustil nahlas CD Lisy Gerrard Duality a vyzval mě, abych si nechal vytvořit posvátné místo. Nejprve se mi objevil palouk, ale pak jsem zjistil, že za lesem je to ještě silnější a přenesl se tam. Byl tu palác s vysokým kamenným schodištěm a dřevěnou bránou, za kterou bylo božské. Zesílil u mě pocit božského. Překvapilo mě, když říkal, že takový pocit on má v sobě stále a že může ještě pořádně zesílit. Lze také jít ještě do vyšší sféry. Požádal jsem o to a extatický pocit opravdu zesílil. S úžasem jsem to vnímal a popisoval věčný tanec Nadjá, Prostoru, vesmíru a sitter doslovně zapisoval:

"Vše se točí. Svatá sféra. Je tu milost, odpuštění. Vše je Nadjá. Dál je tvoření Všeho, i božského, je to až troufalost Tam chtít jít. Odtud Vše pochází, Nekonečno i Prostor, všechny bytosti, pochopení Všeho je Tam. Je to domov Boha. Ještě to táhne Výš. Je Tam ale strašně silná energie. To je síla! Žhne mi páteří jako drát vysokého napětí. Roztrhá mě to. (Ztěžka dýchám a trochu se chvěji)

To snad ani není možný, páteří mi svítí světlo ven! Jsem božským paprskem zářícím ven na všechny strany. Tělo je tu navíc. Jsem tím Prostorem, celou Galaxií. To není možné! Za Ním ještě něco je - nekonečné Vědomí. To má grády, Tam Nahoře! A ty jsi Tu také?" Obracím se na sittera. "Bohužel ne, odpovídá, budu Tam až o meditaci."

"Ale proč se lidé bojí?" "Bojí se té Velikosti," odpovídá. "Ale je tak Krásná! Tam je náš Domov! Tam máme být. Stejně Tam všichni patří. Tam totiž patří Vše, všechny pocity, Láska. (tečou mi slzy, utírám je rukou) Krásně Tu vibruje energie Prostoru. Sem patří náš Vesmír! Je to jako na Jiné planetě. Člověk a vše lidské je daleko odtud, přitom je To kolem nás, můžeme Tím být. Můžeme vlastně vědět kam jednou přijdeme. Lidé To mají v sobě, ale nevědí to. To je meditace, ale Sem jsem se nikdy nedostal, za tu bránu, ale přitom stačí tak málo. Proč tohle duchovní nauky nevysvětlují? Já nevím." Trochu jsem se rozpovídal a tím poněkud vystoupil z meditace:

"Nekonečná, všude tančící Radost. Je Tam, vše na co si vzpomeneš. Tanec i Prostor, podle toho na co se zaměříš. Září to i z tebe. Je To tam i tady, ale často to nevidíme. Sféra Radosti." Ptám se božské síly: "Je toto pravé? Jak pokračovat?" Prožil jsem a okamžitě formuloval odpověď- "Vždyť to vidíš sám, že je to pravé. Proč to jiní učitelé tak nedokážou podat? Berou to zkostnatěle, oklikou. Hned, ne chození kolem horké kaše. Jak je to s mojí karmou? Není to nic strašného, důležitého. Co bylo, to bylo. Něco člověk tak má mít a zbytek se rozpustí. Občas sem chodí guruové, ukáží na to. Guru je každý kdo ukáže Cestu. Vysmívají se jim, nechápou je. Když se o to nepokusí, zůstanou hloupí. Je Tam Vše. Pak je netrápí malichernosti. Každý by se měl pokusit Tam dostat. Pozná, že Tam je Pravda.

 Chodí Tam emoce až to trhá - všechny pozitivní, jedna za druhou se vynořují. Tam víří, pocházejí odtud. S takovými by bylo krásně, války by nemohly být. Ani ty emoce nejsou důležité, za nimi je Prostor, ten jim dává život. Za tím vším je domov Boha, odtud Vše vyvěrá, Alfa i Omega. Bod i nekonečno současně… Neuvěřitelné. Tam neexistuje myšlení nemáme pro to žádný výraz. Tohle je moc hrubé vyjádření Toho. Jsem Tím Vším a Vše je nekonečno a Nic současně. Tím jsem byl na chvíli.

Koukali jsme se z blbého pohledu - zespoda, ale je třeba Shora. Člověk nechápe, ale může pochopit, když Ho prožije, protože Jím je. Božská Matka Vše oživuje, má také základ v Bohu. Má i milostivou vlastnost, oživuje a pomáhá. Bůh je Její Otec, On Ji na nás vylévá. Sám na Sebe. Sám ji Sebou prozařuje. Je To tak jasné, není co řešit. Oni, tedy My si to skrýváme. Vše je ve Mně!

Jak to, že se odtamtud vrátíme a myslíme si, že jsme tělem, to je síla fikce! Síla, Poznání, může to mít ještě vyšší grády. Ponořen jsem do určité míry, ale ne totálně. Každý atribut tam má jinou intenzitu. Kdyby to bylo naplno, nebo prožít je najednou, pak by byl stoprocentní Bůh. Chce to zvyknout si. Plná pára by mě ale spálila. Těla jsou na to nezpůsobilá. Kdy mám udělat příští meditaci? Až se na to budeš cítit, mít sílu, tak pokračuj, odpovědělo mi Nadjá.

Byla tam oblast - skrytá mysteria, ezoterika jen naznačena. Tam končí řeč. Ústa jsou kamenná, špatně vyjadřují, začíná Nekonečno.

Trhalo to ve víru. Nekonečná Bytost mě na chvíli pohltila. Jak na houpačce kdy se pozorovatel plně stává Pozorovaným a zase vyletí zpět. (ztěžka dýchám, extáze, lehké chvění těla) Na takové grády už nejsem stavěn. Prožívám Boha v Jeho Velikosti a Kráse - neuvěřitelné.

On je nekonečné Nic a současně On je Vše. Nekonečno a Nic zároveň. Prostor vyplněný božským Vědomím, Všechápající, Vševyzařující. Bůh i Kristus i Otec i Síla, jež Vše zahrnuje i zalévá. On nám dovolí, abychom na chvíli prožili jak se cítí. Neuvěřitelné. Vše zespodu slouží Bohu. Jsem Nahoře i dole. Dole nejsme nic v porovnání s Bohem, jež zkouší Sám Sebe. Dočasně jsme se uvěznili. Brouzdáme se hmatatelnem. Podat Mu ruku. Je to Jeho iluze, jsme Tam Nahoře, děláme si silnou iluzi. Nedivím se, že tomu věříme. Dokonalost je jen Střípek, Vše je Uvnitř.

Zářící Všude a do Všeho. Trhá mě to na kousky, mé části bytosti jako ve víru, úplně mě to rozložilo. Teď mi to dává vzduch, zadýchal jsem se. To jsou věci!. Celá místnost vibruje prostorem jako by se třásla země. Vše vyvěrá z Boha, při pohledu na sittera vnímám že prostupuju i jím, vibrace jsou všude, prostor božského Vědomí.

To bych nikdy neřekl, jak ta hudba vtahuje. Sedět v tichu je kravina. Tam jsou grády! Co jsem dřív zažíval bylo jen zívnutím Boha.

Sitter zapnul Olšaníkův Súfism jež používá na nirvanické meditace a nabídl mi, že mohu požádat Tam vstoupit. "Zeptal jsem se, zda mohu do nirvány a už to jede Nahoru. V tom se Bůh koupe, očistný proud. (Začal jsem se více chvět, rychleji dýchám. Pak se uklidňuji a usmívám) Úžasné, jsem v absolutní Kráse a Dokonalosti. Jedna z Jeho možných podob. Říká, že jich má mnoho. Jsem zářivou Energií ve které se koupu. Všude ohromná Krása. Mám oheň v prsou, vyzařuji ho ven." Je to nirvána, napovídá mi otázku sitter. "Pojď ještě kousek, chceš?" Opakuji co mi Bůh řekl. "Samozřejmě. (Opotil jsem se) Ty bláho, rozevřela se brána, prošel jsem Bohem. Tohle je NIRVÁNA! Zářivý Bůh."

Poznámky po meditaci: S překvapením jsem po nápovědě sitterem zjišťoval, že existují ještě vyšší dimenze Boha než jsem prožíval. Postupně se stávaly více nepochopitelné. Spodek jsem na chvíli zapomněl, trhal se ve víru na kusy." Také jsem si vzpomněl u konce na pocit zářivého živého dokonalého Krystalu a na fraktály podobné sněhovým vločkám. Po rozhovoru s božskými silami mám za úkol zjistit vztah spodku k Vršku, tedy jak vnímám meditaci, abych si uvědomil svůj spodek.

Sitter mi doporučil pracovat s kristovskými silami, protože jsem zaměřen na Krista. Zavolal jsem tedy INRIho. Objevil se mi, ale před sebe postavil svůj předstupeň s kterým mám prozatím pracovat. Ani mi neřekl jak se jmenuje.

Mnohem horší je to teď zpět dole, kdy se z Krále opět stal žebrák, který se zase válí v prachu na ulici. Ta ztráta domova teď bolí, ale ten žebrák už nikdy nebude ani nemůže být stejný jako dřív.

 

Druhá asistovaná meditace – Ukřižování

Naběhla rychle. Po mém návrhu zavolal pátou dimenzi. Jiné sugesce jsem mu už nedával, vše nechal na božském Režiséru. Opět jsem zapisoval jeho slova, mé poznámky jsou v závorce: „Rozvinuly se fraktály, úplné bludiště, všude rozkvétaly. Můžeš mezi ně vstoupit do Hyperprostoru. Nekonečná šroubovice. Spirála z nekonečna do nekonečna. Okraje má do sametova. Je jich nekonečno, na okrajích rozkvétají další a další. Teď to houpe, jako vlny, vědomí se houpe v moři fraktálů. Jsem jedním z nekonečna fraktálů. Jsou tam další a další dimenze. (má slastně extatický výraz) Jsem Stvořitel fraktálů, vymýšlím je, vycházejí ze mě a vystupují do nedohledna.

Tohle je už jiná sféra pocitů. Všude krásný tanec. Tanec na vodě, radost. Září ze mě ven. Hodně energie, vysoko a vysoko mě to tahá. Motýl letí na paprsku energie.(Pak došlo k prudké změně transformační energie z extatické na opačnou, tísnivou. To nečekal, ale ani já ne)

Nedá se vydržet ta síla energie.(Kroutí se, chodí po místnosti. Posílám ho na postel. Chodí a rychle dýchá. Má 60 procent ponoru) To není možný, posledně to bylo míň. Na posteli se uklidňuje, je to dobře a špatně. Chvěje se. Proč to dělá ošklivě, není to příjemný pocit. Tíseň a strach z Boha. Že takhle může vypadat! Proč to není tak příjemné jako minule? (Poučuji ho, že se jedná o operaci tísnivou energií. Mystika je extáze a bolest. Moc to nebere). Energie v centru Slunce. K čemu to je? Páteří do konečků prstů. Generuje to tíseň. Trestá mě a požírá. Raději bych nikdy nebyl než tady. K čemu taková tvář Boha? Je pěkně hnusný, když to dělá. Tíseň mě stáčí do spirály, jsem jí. Hnusná tíseň. Musí to být. Nejraději bych nebyl. Jsem naštvaný že jsem tě poznal.. (Trp kozáče, budeš avatarem)

Já to chci. Musím to dělat abych se vrátil do fraktálu radosti. (Jsi na operačním stole Boha) To je něco strašného. Konec. Raději bych se nikdy nenarodil. Jsem tak špatný? Nikdy. Raději bych tisíckrát zemřel, než tohle. Tohle je lepší prožívat v tisíci životech než takhle. (Svíjí se v křeči) Já to nechtěl, ale prý chtěl, říkají. Je to únosné maximum. Tak jo, vyhráli, to mě dostali. Ani mé nejčernější představy. Lépe v kotli v pekle. Prý ať si to prožívám a vychutnám svou hnusnou bytost. Víc nevydržím! Pauzu. (Opravdu přišla, zklidnil se)

Marta tohle dělat nechtěla. To není na hraní. Mám to vyřídit všem. Ukazují co umějí. Trochu lehkého světla, ale jsem dole, nemůžu k němu nemohu sám ze sebe ven. (Má plačtivý hlas) Chce se zničit sama, ale to ji nepomůže a bude hnusná, kotel humusu, negace. Drtí mne, že jsem prach.

Už je to lepší. Jeho absolutně nejnegativnější pocit. Tady bydlí satan a je mu tu dobře. Tak jsem tady. (Zmítá se a vzdychá) Zas mě to drtí. Proč mi to Kriste děláš? Už dost, nechci. Porod absolutním humusem. Tohles nemohl mít. Horší jak na kříži. Zažívám se jako koncentrované zlo. Vše aby vrátilo do nicoty, aby se nemuselo prožívat.(Kroutí se jako na skřipci) Když je to Jeho vůle, ať si dělá co chce (Kroutí se ještě víc) Když Tam chceš, tak musíš. Byl jsi zvědavý, tak tady máš přes prsty. Proč mi to neředíte?

Tys chtěl vědět kde jsem byl. Tady jsem byl taky. Kvůli magii jsem upadl v Egyptě. Pak mě nechali pár životů dole. (Vypráví o svém Mistru, který se teď účastní na pohybu Všeho) Ukázat, že i takhle špatné to je. Je to maximální urychlení co snesu, sto procent.

Problémy s prací, zaměstnání nejsou důležité. Energie je teď silná, ale není negativní, ale nebaví mě v ní být. Tady se to dá přežít. Grády to má, zevnitř to rve. Jak po porodu. Mám nové ruce a nohy, nemohu s nimi hýbat.

Jde mi z prsou světlo, rotuje na všechny strany. Šílený fraktál, ozubená kolečka do sebe zapadají. Je to neutrální energie, základ má ale v negaci. To je kruté. Je to Kristus, když Ho sundali z kříže. Děrami po hřebících proudí Energie. Zase zkouší tu negaci, ví, že ji dělá sobě. Já ji chci, abych poznal, jak negativní mohu být. Spodek těla necítím od prsou. Vír Energie ho sešrotoval. Tys to neměl tak silné. (Obrací se na mě. Měl, před 2,5 rokem to bylo, odpovídám) Přicházelo to ve vlnách. Tohle je 90 % maxima. Chtěl bych Nahoru. Zase ani dobré ani špatné. Tohle nemají ani nejhorší blázni. Nikdo tomu neuteče. Takhle skončí celý vesmír. V draku, který zničí vše. Je to jako pocit ženy při porodu Krista. To je divné. Hnus natvrdo. Fraktály strachu. Zapadnou do člověka a rostou. Prý jsem chtěl únosné maximum. Vysmíval jsem se Jim. Ať si prý sám sebe užiju. Je to zlé Nic, abyste tak zlí nebyli. Takhle si se Stvořením hrají. Negace z minulých životů dostávám najednou. Kolik unesu. Tady mám vše najednou. Tohle ani svatí neměli. (Ale měli, ozývám se)

Říkal jsem, jak mi to chybí. Ne vždy takhle tvrdé to prý budu mít. Pojedu vlastním tempem. Už o maximum tak nestojím. Mám přijít za 3 týdny nebo měsíc. Mohu si dát pauzu.

Jdi na pivo, vykašli se na to, říkalo mé ego. Teď říká, tak si to sežer. Ať si cení zuby, já tohle vydržím, i kdyby mě to mělo roztrhat. Jsem prý moc troufalý. V baráku se prý nejdřív musí postavit základy, nejdřív vyčistit sklep jako teď. Přežil jsi to, tak je to dobré.

Lebedil jsem si ve spodku, to se vám povedlo. Nemám se bát co bude, pak se to rozmetá. Nahoře mi je líp. Když spodek není, nevadí, My si Nahoře poradíme líp. V pravý čas Láska, Odpuštění. Tak se za ten spodek nezlob. Vzít na něj dynamit. Negace, tvrdý spodek.

Je toho tam dole hodně, ale trhlinami se už prosvětluje. Tornádo to rozmetalo. Tam rotuje Vše. Chyby dělal každý, nikdy nebyl zlý úmysl.(Vidí ukázky ze své minulosti). Něco se ještě vyndá jako žlučový kámen.

 Jsem nekonečná Energie, nepředstavitelná. Můžete co chcete, co byste chtěli. Co myslíme, to se stane, jako film. Matematické kombinace – fraktály, explodují a přetváří se. Co myslí, to se hned stane. Exploduje z absolutní Nuly, tvoří kombinace z všech dimenzí. Nekonečné perpetum mobile. Pátrá, aby se prožil ve Své Dokonalosti. Jsem Generátorem forem, vyvěrají ze mne všechny světy, vše tvořím, až únavné.

Proč je to tak dokonalé, jak v krystalu? Kolik paprsků do něj vystupuje, tolik vystupuje. Chladné. Hledáš Tam Lásku, která Tam není. Jen matematika. Bez citu. Láska není nikde. Jen nekonečná Energie jež kmitá nekonečnou rychlostí a vše si vytváří. Není to ani dobré ani zlé. Jen silné. Jsem Alfa i Omega. Sám v Sobě a hledám nové varianty. Kde je Láska? Ta Tam není.

Má náchylnost k matematice byla základem toho. Lásku jsem nepotřeboval. Hledal jsem vlastně klidnou Dokonalost. Proto Miloš takhle maluje. V obraze se to ale zachytit nedá, ta Energie. Budu mít problém se dokopat k další meditaci. Spodek nechce, musím ho vzít pod krkem. Ten v tom najde negativit! Že to není mystika, jen šílenství. Zcvoknul jsi a namlouváš si ji. Lidé by se neměli tak bát. On ví, co sneseme. Taková prdel to není. Uvědomit si kam jdou, co chtějí obětovat. Je to ale lepší po kouskách. Není dobré jít na maximum urychlení. Bezvědomí tam také bylo v náznaku.

Trhá to trhá. Tohle jsem ještě před chvílí nesnesl. Rozpouštějí mě. Má to tak být. Cítím, že je to potřebné. Jo v pekle není hezky. Nohy jak z olova. Láska Tam vlastně nechybí, ale je to daleko.

(Zase jsi v extázi?) Jo, chodí mi různé dokonalé obrazce. Má to tak být. Pocit Boha nad Jeho Stvořením. Údiv Sám nad Sebou. Má soucit se svými špatnými částmi. Silná energie. Jsem Generátor na různé pocity.

Ptají se mě, zda chci silný ponor přes den. Příště prý prožiju ty lepší části, teď ještě spodku, ale je to nadějné. Vykousli ze mě strach. Shora krásné světlo. Hnusný se překlápí o 180 stupňů. To byla jedna část, ale mám mnohem přívětivější tváře. Jako dítě při porodu. Slastné probouzení. Cítím ještě ty rány. (Zase se chvěje.) Pocit se mění, míchá. Sakra, do extáze tíseň. Mám se odevzdat Dokonalosti a Lásce a nebát se. Mistři se mi s láskou smějí, narozenému dítěti. Občas se tam (do bolesti) musí.

Druhý den poznamenal:

Bylo to ale fakt neúnosné, myslel jsem že mě to roztrhá. Ta energie byla nejsilnější v páteři, úplně mi paralyzovala spodek, nohy jsem skoro necítil. Dost mě to zaskočilo, chodil jsem, aby se to trochu srovnalo, ale nic naplat a ještě to pak pořádně přidalo.

Zeptal se božské síly:

 Proč to bylo tak silné, tísnivé a depresivní? ... Musí to tak být, je to velmi účinné.

 Co se vlastně při meditaci stalo? ... Tvé spodní části jsme hezky narušili, viděl jsi koncentrovaně své negace.

 Co byla ta silná energie v páteři? ... Bylo třeba vypálit cestu a odstranit bloky přímo v jejich středu.

 Proč jsem byl jak paralyzovaný? ... To byl vedlejší účinek silné terapie.

 Je mi z toho dost divně, bude to vůbec někdy lepší? ... Pracujeme na tom aby to bylo lepší.

 Co to teď zažívám za vědomí? ... To je tvé rozšířené střední vědomí, ještě se časem pročistí.

 Co je ten tlak v pozadí? ... Napětí mezi starým a novým vědomím a částečný pozůstatek použitých látek.

 Proč to šlo tak prudce? ... Bylo to tvé maximum, ale přece si to přežil.

 Co bylo to zlo co jsem zažíval? ... Prožíval si se koncentrovaně ve svých negacích.

O své skladbě vědomí druhý den napsal:

Je to zatím neutrální, částečně extatické, ponor kolísá tak 30-40%.  Prožívám se teď jinak, v jiném vědomí.... V jiném, jemnějším a širokém.....bez tísně ale zatím nezvyklém. Je teď klidné a čisté jako vzduch po bouřce.

Poznámka sittera:

Život obsahuje příjemné i bolestivé, tedy i mystika, jež je silně zkoncentrovaným životem, urychlením vývoje. V této meditaci prožil to, co znají všichni mystikové, základní transformační energie – extatickou, tísnivou i neutrální a jejich kombinace. Meditační děje jsou symbolem jich. Zvyšují vibrace osobnosti a uvolňují bloky Poznání. V duchovní literatuře se nejčastěji setkáváme s popisem extatické, protože je nejvíce podobná božskému pocitu. O tísnivé, jež je jejím téměř úplným opakem se zmiňuje Kristus – vezmi kříž a následuj Mne a apoštol Pavel napsal – s Kristem jsem byl ukřižován a s Ním jsem vstal z mrtvých. Píše o tom i sv.Jan z Kříže v knize Temná noc duše. Archetyp bolestivé smrti a vzkříšení je však daleko starší, byl znám už v šamanismu a magii. Objevuje se i v obřadech dospělosti přírodních národů.

Rovněž i někteří mystikové, kteří se v meditaci dostali i na exkurzi do pekla, např. blahosl. sestra Kowalská. U některých extrémních případech, např. J.Krišnamurti docházelo i k silným křečím a bezvědomí. I v budhismu se popisují hněvivá božstva, jež rozsekávají tělo ega na kusy. Slabší povahy a méně odevzdané mohou tyto zážitky odradit, je to i zkouška Strážce prahu – archanděla Gabriela, jež chrání Království boží plamenným mečem fraktálů.

Projevil se zde i odraz jeho problémů s nedostatkem lásky v božském světě. Šok ho měl přimět ke změně přístupu. Podobně se projevuje nechuť k životu, smutek i osamělost. Bůh není útočiště před světem, ani skrýš před problémy. Meditace jsou spíše transformačními operacemi než poznáním božských světů.

 

Třetí asistovaná meditace - V království Dokonalosti a Tvořivosti

         Třetí velkou meditaci jsem měl na návštěvě u Miloše. Ten meditoval také a zajímavé bylo, že naše zážitky byly místy velmi podobné a vzájemně se ovlivňovaly. Následný popis je ale psán jen z mého pohledu.

       Usedáme k meditaci, Miloš pouští CD Lisa G.-Duality, zanedlouho vnímám zářivé světlo, které se postupně rozdmýchává a žhne mi ze srdce ven. Cítím jak ze mě začíná zářit prázdnota. Stávám se prostorem, který rotuje a vše se v něm rozpouští, je plný energie, která mne prostupuje. Jsem jako had energie vlnící se prostorem. Vnímám točící se vodopád Blaženosti, který rotuje a já se pohybuji v jeho rytmu. Prostupují mě hezké a vzletné pocity, některé jsou pochmurnější, ale i ty se překlopí a rozzáří se v radosti. Vnímám se jako tisíciruký Šiva. Pocity se rychle mění jako v kaleidoskopu, tak vzniká Božský nádherný pocit z pocitů. Když otevřu oči, vidím jak ožívají Milošovi obrazy na zdi a z nich To tryská taky, jsou dalším živým symbolem Boha. Tohle je taková Krása, ve které stojí za to žít! Začíná do mě najíždět extatický pocit a já se jím stávám. Najíždí silně zespoda nahoru a stoupá nad hlavu, úplná nádhera. Vnímám tu silně božskou Lásku, vstupuji do ní a stávám se jí.  Jde z Něj nádherná blaženost a odpuštění, Bůh má na nás laskavý pohled. Jsem v absolutní Dokonalosti a Kráse. Je to energeticky strašně silné, úplně to trhá…..  Pak jsem prožíval extázi, která byla dokonalým prožitkem jeho dokonalých pocitů. Silná a žhavá extatická energie procházela celou páteří, narovnala mě jako na skřipci a svým světlem rozzářila všechny čakry, ze kterých láskyplně prýštila do celého stvoření. Nepopsatelná BLAŽENOST A NÁDHERA BOHA!

       Jen si uvědomím nějaký pocit, vzápětí se jím stanu. Chvíli pozoruji jak vyvěrají a pak s nimi zase splynu. Náhle mě prostupuje další vlna silné energie, úplně mě ukotvila v prostoru a dere se ze mě ven. Prýští ze mě vlny Tvořivosti a rotují, nestačí to chrlit. Jsem v diamantové kouli, ze které prýští ta Tvořivost v podobě fraktálů na všechny strany. V okamžiku kombinuji ohromné množství možností najednou, tak rychle co to dá. Protínám se i do toho prostoru, který kombinuji a tvořím. Extatická síla mě opět trhá, ale už v tom není taková Láska. Tvořivost prýští na všechny strany a já jsem jejím centrem.  Koupu se v extázi Dokonalosti a Tvořivosti…..

       Ještě se točím jak v kouli, mění se to ve šroubovici a začínám velkou rychlostí prolétat stvořením a ta cesta se mění, klikatí se, je to jízda na horské dráze Stvořením. Je na ní spousta výhybek, spousta možností a dalších dimenzí. Prožívám skutečnost všech možných tvarů a kombinací, už to nejde ani sledovat, je z toho až taková hvězdice. Mění se to a v nich jsou další a další, fraktály ve fraktálech. Houpe mě to jak na hladině všech možností. Jsou to pocity a možnosti Boha. Tvoří, aby měl v čem žít. Jsem v blaženém pocitu Boha, který ze Sebe vystřeluje celé koule Blaženosti. Cítím jak se v Tom koupu a plavu Tím, jako ve vodě. Teď ty pocity stoupají páteří do hrudi a žhnou skrz celé tělo. Blaženost se tříští do dalších jemných pocitů. Jsem v totální Dokonalosti, je to opravdu vznešená a hrdá Dokonalost…

       Je to vlastně jako dokonalý počítač, co všechno tvoří a Bůh sedí a vše si prohlíží. Jako u počítačové hry. On je ale i tím počítačem a může si vše zakoušet až donekonečna. Opět mě vtahuje intenzivní žhavý pocit. Je to kaleidoskop pocitů, jako když je tam voda i led i oheň a všechno dohromady. Je to vodopád pocitů jdoucí skrze mne ven.

       Vnímal jsem: Božský Procesor vytvářející ohromnou rychlostí všechny kombinace fraktálů v kouli a tím i jejich pocitů. Absolutní Dokonalost na všechny strany. Prostory za prostorem, časy za časem. Vystoupením ze svého vesmíru, ramene fraktálu, či ze své koule všech prožitků, vnímám další a další dokonalé vesmíry z nové perspektivy, z nadhledu, z nového prostoru a času. Obsáhnu tak vnímat více nižších světů pod sebou.

Z jistého relativního pohledu pak nezáleží v jakém jsme patře stvoření, či v jakém rameni fraktálu, vnímáme mikrosvět pod námi, tušíme makrosvět nad námi. Bůh prožívá kaleidoskop pocitů, obrazů. Co člověk a jeho pocit, to jeden z nekonečna pocitů či pohledů Boha, jeden ze střípků mozaiky. Bůh může pocity přepínat a překlápět dle své vůle.

Fraktál je i čas, Bůh vnímá časy pod sebou jako uzavřené v kruhu či prstenci. Může tak uchopit větší část Stvoření a prožít ho v novém božském pocitu najednou! Žije v čase za časem, ale i svůj čas vnímá jako součást vyššího fraktálu. Podobně se tvoří prostor pro vesmíry, je tam dimenze, ze které prostor virtuálně vyvěrá.

Obrazy u Miloše na zdi ožívají svým duchem a dostávají hloubku, plastičnost a jsou nabity energií a vtahujícími dimenzemi. Do prožitku dokonalosti Boha mohu vstupovat zevnitř přes své nitro (když zavřu oči) nebo přes tyto oživlé obrazy na zdi, jako dveřmi do Jeho světa.

Vnímám se jako součást té skládačky pocitů, jakoby v jednom obraze či pohledu Boha. Mohu být více Bohem a hledět shora nebo více v obraze co si tvořím a prožívat jej zdola.

Bůh chce ve své dokonalosti prožít každý okamžik. Prožívá se celým Stvořením najednou, ale může jím i procházet po částech a vybírat si úseky a pocity, které chce sledovat a prožívat. Jeho Jinakost byla děsivá a přirozená současně. Dokonalá božská harmonie sfér Stvoření.

Rozum nemohl ani myslet, to zde bylo příliš těžkopádné. V pauze mezi myšlenkami jsem vnímal ohromující krásu celého Stvoření. Vyšší přetaktovaná úroveň myšlení shledávala myšlení spodku za úsměvně těžkopádné. V těch nových prostorech, časech a pocitech jsem prolétal stvořením a spodní myšlení buď stálo, či se snažilo uplatnit, ale tím pak trpělo destabilitou.

Když jsem v dokonalosti prožil jeden pocit či její aspekt, vznikla v pozadí tíseň a ta jako hnací síla překlopila vnímání do nového pocitu či vyjádření sama sebe z nového pohledu. Úžasné perpetum mobile časo-prostoro-pocitů v nekonečnosti každým směrem z každého pohledu. Zde spodek nemůže žít bez bolesti, nezbývá mu než vše přijmout a nechat se tou nekonečnou Dokonalostí pohltit.

Svou osobu jsem v tom víření vnímal zcela virtuálně, jako skladbu kořenových archetypů. Vzniká tak ego oddělenosti, které cloní zář Pravdy a žije si tak ve svém malém virtuálním světě. Celý náš svět je však jen nekonečně malým výsekem celého Stvoření.

Dokonalost mě však uchvátila a ohromila nad očekávání více a já se v ní zapomínal, dole jsem cítil, jak to ten spodek brousí a ničí jeho nedokonalé představy a názory v nádherném Božském nadhledu. Ponor byl kolem 60%, někdy klesal pod 50% abych si uvědomil rozdíl v prožívání spodku, v oněmění a úžasu extáze špičkově dosahoval k 70%. Meditaci vytvářela a řídila 6,3ka, své pocity dodávala 7.dimenze.  Druhý den ještě trval nádherný Božský nadhled s klidným, hrdým a vyrovnaným ponorem do Božského. Během dalších dní vzrůstá destabilita spodku. Očima vidím svět a za jeho virtuálním obrazem vnímám Nekonečno. Cítím jak je ego nesvé, odpadly mu další drápky, kterými se drželo ve hmotě. Do vědomí mi stále proudí přítomnost Nekonečných dimenzí Boha, je to nezvyklý pocit, ale přitom je tak přirozený, jako vzpomínka na zapomenutý Domov.

Dva týdny po meditaci jsem se šel projít do lesoparku. Nikdo tam nebyl, seděl jsem na lavičce a ponor začal sílit, vnímaný obraz se začal bortit a ztrácet a já v pozadí silně vnímal Nekonečno. Byl to pocitový mix. obraz lesa. Byl barevný a krásný, ale cítil jsem jeho neskutečnost a za nim byla nekonečná Podstata Všeho.

 

Čtvrtá meditace

Vědomí se začíná vlnit jako had plující prostorem. Cítím sucho v ústech. Vidím osmiramennou hvězdici, ze které vyzařuje dokola světlo a energie, vyzařuje je do tvaru fraktálu. Vidím jak se prostorem vlní fraktály, je to jako povrch mořské houby... Joj sakra!!! Najela do mě velmi silná energie páteří. Začínají mě silně brnět ruce i nohy. Ztrácím tělo, nemám tělo, necítím tělo, už dost! Tohle se mi vůbec nelíbí! Milý Bože tohle je strašně silné! Tohle nemůže být pravá mystika, to je divné. Bože mě se tu nelíbí, tady to ničí, tady to trhá. Pochybuji, že se tohle dá přežít. Tělo je jako loutka, necítím ho, nemám vůbec hmat. Ve druhé meditaci u Romana jsem měl tenhle zničující vír energie od pasu dolů, teď ho mám od krku dolů, jenom hlava mi z toho víru kouká. Je to ale strašné! Jsem zářící hvězdou, jsem jako zářící ornament a do prostoru vysílám všechny možné tvary, všechny možné pocity. Je to ledová energie Boha, je ukrutně silná. Je tak silná, že se tu nedá přežít. Tak takhle energeticky silné jsem to ještě nezažil…..

Ta ztráta těla předtím v té energii byla skoro úplná, koukala mi jen hlava s ponorem 70%. Tam už to ničí, to bylo strašně silné. Tady je to teď příšerně silné, ale už je to únosnější. Ta vlna náporu klesá, mizí to. Opět zářím jako hvězda, vyzařuje ze mě strašná síla……..

Bože zase silná energie, jsem opět v ní! To musí být energeticky silná dimenze, tam se nedá vydržet. Je to příšerně silné, Kriste Bože, to je strašné, to je horší jak předtím! Hezky si se mnou hrají, pouštějí to do mě naplno. Energie prochází páteří do celého těla a jde do nohou a přes ramena do rukou. Strašná síla, hrozné energie. Úplně to škube a trhá…. Jsem v té energii celý úplně rozpuštěný. Bůh mi ukazuje strach ze smrti, je strašný! Ano mám strach ze smrti, ukazují mi to, zakouším si ho. Bože už dost! Je to strašně silný pocit. Dej mi něco jiného, tohle už ne!......  Je to tísnivé, ukazuje jak ničí a trhá. Jakou má hroznou sílu. Jako bych byl v nějakém energetickém centru Boha. Teď prolétám tunelem z fraktálů a ten je součástí dalších vyšších fraktálů a ty zase vyšších. Je tu nekonečná energie, kterou může stvořit vše i zničit vše, co jen si bude přát. Je to absolutní moc. Už dost, víc nevydržím! Jsem součástí Jeho energie, malý výsek v Jeho energetické struktuře, která se rozprostírá do nekonečna. Já jsem jenom malý zoubek ohromného fraktálu a ten je malým zoubkem dalšího a ten dalšího. Vše má svůj smysl. I ty symboly, které se nám snaží ukazovat v kruzích na polích obilí. Jsou to Jeho kódy, které nám dává do podvědomí a učí tím lidi hledat Pravdu. Jsem jako magnet a skrze mě jde nekonečno siločar ze všech stran, protínají se ve mně a jdou opět do nekonečna….. Jsem ve sféře, kde krásně tančí prostor….

 

Nepředstavitelná energie opět silně najíždí a září ze mě, ale již v podobě nepopsatelné krásy. Vnímám neuvěřitelně blažené pocity, které prochází zespoda nahoru. To je neskutečné a nepopsatelně blažené. Bože, to nemá přirovnání, je to velmi silné jako kosmický orgasmus…. Je to nepopsatelný pocit božské Blaženosti a Lásky. Opět se to mění do intenzivní síly. Mám v sobě ohromné množství energie, že kdybych k ní měl přístup, tak mohu cokoliv, jen znát správný kód. Světlo mi jde páteří až nad hlavu. Když se do sebe dívám, vidím se jako v rentgenu, vidím ty proudy energie v sobě. Cítím jak síla hezky prochází páteří a hřeje. Je to krásně něžná, jemná a blažená energie. Rozpouštím se v ní, jako v oceánu, je to ohromná síla. Jsem sloup energie a ze mě to žhne ven na všechny strany. Opět extáze, místy nejde ani myslet… to bylo 75%.  Září ze mě strašně silná a posvátná energie. Jsem jako v kaleidoskopu pocitů. Vidím a prožívám fotografie a momenty ze svého dětství. Vnímám spoustu pocitů, jeden po druhém a zároveň je sám tvořím. Nabíhá čistě silně energetický ponor, to jsem před tím nesnesl. Opět jdu přes 70%........ Trhá to…. Všechny energie mají společný základ. Tohle jsem ale poprvé nemohl vydržet a teď s tím na mě najeli znova. Je to jako chladný obráběcí stroj, který kolem mě rotuje a opracovává některé části. Jsem v něm ponořený celou bytostí. Pracuje se na mnoha částech současně. To je neuvěřitelné, tady jsou všechny tři energie. Každá z nich může jako živá barva odplout kam chce. Plamenně červená je ta extatická, neutrální je modrá a ta tísnivá je černá. Ukazují se mi postupně v barvách i pocitech. Víří kolem jako vesmírný ohňostroj. Vidím ohňostroj barevně pocitových fraktál. Ohňostroj co srší do všech stran. Extatická energie mě opět naplňuje. Táhne to nahoru, jako když startuje raketa. Rozplývám se v té energii, co jsem předtím nesnesl a rozestupuji se do všech stran. Zažívám i křišťálově ledovou a nekonečnou hloubku, která má takové až pichlavé tvary. Teď se rozplývám ve sféře Blaženosti, jsem její součástí. Vířím ve víru té blažené energie, jako na jejím sametovém povrchu. Láskou objímám celý prostor, hladím ho a plavu v něm. Jsem zářivá energie a vyzařuji do prostoru. Rozpouštím se v silné extázi…. Teď mě to rozpustilo celého v té energii i s hlavou, už tu fyzicky vůbec nejsem!! Nemám tělo, jsem jen nekonečná energie…(75% nemohl jsem myslet, ani se hýbat)……..  je ale tak silná, že se tu skoro už nedá být. Zářím jako nekonečné pole diamantů. Tady by bylo strašně úžasné žít, ale asi by to nešlo dlouho vydržet. Je to jako na pláži u kosmického moře. Jak najela nová skladba, začaly se tvořit pocity. A z toho Ticha v pozadí začaly prýštit ty pocity na všechny strany. Vidím se jako součást dokonalého Stroje. Táhne to nahoru do dimenzí, kde je úžasná pocitová Tvořivost. Tvoří plastické pocity Blaženosti. To je nepopsatelné, jako dokonalá Blaženost posunutá o několik oktáv výš. Jsem v té energii roztrhaný na kusy. Tvoří krásné a dokonalé obrazce a z nich prostory, to jsou takové prostoro-obrazce. Obrazce nových možností a tvarů. Teď mi ukazují generátor nových možností a tvarů. Tvořím úžasné pocity a tvary. Tady můžu vytvořit jaký pocit chci…..

 Tohle už není žádné demo, to jsou plné grády. Přestavují mi tam některé bloky částí, hlavně těch co měli šok z toho prvotního vstupu a nájezdu, pro ně to bylo strašně silné, ty části při vstupu vlastně zemřely a teď tu dočasně nejsou. Najíždí mě nepopsatelný božský pohled na svět, ale i na celou svojí Tvorbu. Je tu ohromující Energie, která vypaluje negativní skryté části, jde z ní závrať. Rvou mě na kusy, má osobnost je jako vír miliónu rozbitých střepů. Teď ty části ve mně probírají a něco v nich mění. Občas to zabolí, ale musí to tak být. Kdyby mě tohle daly v začátku, byl by to nepopsatelný šok. Jsem rozmetaný na kusy v božském Vědomí. Energie je velice silná, teď ji ale zvládám udržet bez bolesti, je to stabilizované. Zvykám si na ni, adaptovali mě na ni. Hořím jako ohnivý fraktál….   Opět to šlo přes 70%, extáze byla příliš silná, nemohl jsem místy mluvit. Drtí mě barevné kola fraktálů na prach. Je to nádherně barevné pole fraktál. Hudba mi opět vytváří příjemné blažené pocity…

Teď mi prý ukážou jaká je chuť Nirvány…. Topím se v nekonečně blažených pocitech…. Když jsem v nich více, tak nemohu ani mluvit, ani myslet. Rozpouštím se v Tom!..... To jsou věci, já jsem všechen Prostor i když otevřu oči. Ta svíčka s růžencem co jsou na stole, to je jak krásný oltář. Cítím něhu toho místa a té hudby. Je to jako posvátný pocit o vánocích. Je to prý od nich takové přání ke svátku. Opět vyskakuji z 6,3ky nahoru. Nahoře to je moc silné, ale krásné! Vnímám různé souvislosti mezi časem a prostorem. Vnímám děje rozsekané jako filmové políčka. Generuji je teď jeden po druhém a ta energie je promítá a tvoří v prostoru. Moje tělo je také jenom zhuštěním té energie……… Nešlo tam myslet, jen prožívat, ale bylo to krásné. Jsem v božské Blaženosti, koupu se v Ní jako v moři. Jsem na dovolené na kosmické pláži u moře Stvoření. Opět vlna extatické síly vypaluje cestu v páteři a proudí celým tělem…. Sakra, místy se zastavuje myšlení a ztrácím schopnost vnímat čas. Rvou mě jako v napínáku z energie…. Ta tíseň co byla na začátku, byla strašná, nikomu bych ji nepřál, ale za tu Božskou Blaženost tady Nahoře to stojí! Mám v sobě nesmírně velebný a hrdý pocit Boha…..

Říkají, že mám jen prožívat, času je prý dost. Najíždí extatický prožitek velikosti a krásy Boha…… Vnímám silné vlny kosmické krásy a něhy….. Jsou to zásnuby s mou duší. Má to kosmicky posvátnou obřadnost. Miluji celé Stvoření a všechny bytosti v Něm. Všechny vnímám jako své děti, celé Stvoření. Mám na něj pohled jako Bůh Otec. Prožívám se jako nekonečné Vědomí, které prostupuje celým svým Stvořením. Jsem nádherná bytost plná Lásky, jako zářící víla. Z víly se stává matka celého Stvoření. Matka všech fraktál, je to úžasné, já totiž jedno jsem! Vnímám, že svým vědomím vytvářím i své tělo, co tu sedí jako loutka. Já jsem jenom součástí toho energeticky silného fraktálu. Jsem nekonečná Boží energie a když otevřu oči, jsem nádherná božská bytost. Když je zavřu, tak se vpíjím do těch fraktálů. Jsem jimi a hraji si v nich. Všechno ale tvořím s takovou úžasnou Láskou. Tak tenhleten pocit hledají všichni lidi různými cestami, ale každý má v sobě malou jiskru tohoto pocitu, kterou může rozdmýchat v ohromný žár jako uvnitř slunce. Dnes na mě tedy pracují tvrdě, obrousili mě jako diamant. Ukazují mi ve zpomalených krocích, své superrychlé myšlení. Je to jako když se krokuje zpomaleně rychlý film, aby se dal snáze pochopit. Opět najíždí extáze Boha…. To je paráda, mám úplně znovuzrozené tělo, jen z energie… Pocit fyzické tělesnosti ze mě úplně vyvanul. Jsem jako rozpuštěný ve vodě. Ty části teď prostě nemám, nejsou tu. Cítím se jako energie vibrující prostorem. Jakoby skladatel té hudby věděl kde jsem,  složil ji pro tuhle chvíli (to hrál Súfism). Vědomí se stahuje do svého zdroje, cítím se nekonečně hrdou a vznešenou bytostí. Jsem v krásně vznešeném pocitu. Je to jako pohled do slunce, hodně to tu spaluje. Být tady nahoře je ale fantastické, teď se v tom dá i žít…

 

Ralph Metzner a jeho dílo

Rituální přístupy k práci s posvátnými rostlinami (1.)

Převzato

Ralph Metzner získal doktorát z psychologie na Hardvardské universitě, kde začal spolupracovat s Richardem Alpertem (Ram Dassem) a Timothy Learym. Od té doby praktikuje psychoterapii a účastní se nejrůznějších výzkumů vědomí. Dodnes učí na Kalifornském institutu integrálních studií. Napsal celou řadu knih, například Psychedelická zkušenost, Mapy vědomí , k tisku je připravena kniha Ayahuasca: Human consciousness and the spirits of nature. Metzner je také aktivní na poli ekofilosofie a ekologie, je zakladatelem Green Earth Foundation.

Rozhovor s Ralphem Metznerem vedl Timothy White pro časopis Shaman´s Drum 5:

Jste znám jak přední autor mnoha prací o psychedelikách, změněných stavech vědomí a ekofilosofii. Jak jste se k tomu všemu dostal?

Metzner: Jako psycholog se výzkumem lidského vědomí a psychedelických stavů, zabývám už třicet pět let. Má první psychedelická zkušenost se datuje rokem 1961, kdy jsem právě dokončil studia na Harvardu. Pak jsem několik let spolu s Timothy Learym a Richardem Alpertem pokračoval ve výzkumu potencionálních terapeutických a jiných aplikací psychedelik, zvláště LSD a psilocybinu. Koncem 60. let jsem přestal brát psychedelika, jak z politických, tak zdravotních důvodů, a začal jsem zkoumat různé další metody transformující vědomí. Jednalo se o různé východní a západní esoterické tradice, včetně hatha jógy, meditace, alchymie. Prošel jsem také mnoha formami psychoterapie, včetně práce s tělem, dechem a hlubokými stavy tranzu.

Koncem 70. let jsem se přestěhoval zpátky do San Franciska, kde už více jak deset let pracuji jako děkan na Kalifornském institutu integrálních studií. Tehdy jsem se seznámil s pracemi Michaela Harnera, který učil, jak se do těchto stavů dostat pomocí bubnování a použití dalších zvuků. Rezonoval jsem i s dalšími aspekty práce Harnera: mít jasný účel šamanské cesty, věnovat dostatečnou pozornost způsobu a metodám cesty do podvědomí a zpátky a použít takovou cestu k vyřešení praktického problému. V druhé rovině této práce je pak psychoterapeutická dovednost, získaná třeba několika šamanskými ponory do jiných skutečností denně. A tak jsem se začal zajímat o tuto formu šamanismu.

Delší dobu jsem pak zkoumal různé praxe původních obyvatel Ameriky, včetně půstu, pobytu v divočině, potní lázně a různých rituálů. Zároveň jsem četl Westona, LaBarreho, Evanse, Schultese, Fursta a další, kteří dokumentovali šamanské metody práce s psychoaktivními rostlinami. Jako klinický psycholog jsem musel prostudovat také antropologickou literaturu, včetně materiálů o domorodém využití posvátných rostlin.

Uvědomil jsem si, že některé psychedelické rostliny, jako např. peyotl a ayahuasca, byly v některých kulturách bezpečně používány po stovky, ne-li tisíce let. Jedním z důvodů, proč jsem přestal brát syntetická psychedelika bylo to, že zatím neznáme možná nebezpečí vyplývající z jejich dlouhodobého užívání. Přitom vědění různých kmenových kultur tady bylo po ruce. Rozhodl jsem se tedy obnovit svůj výzkum možnosti terapeutické aplikace psychedelik.

 

Jak jste se pak ale dostal k ekologii?

Metzner: Během 80. let jsem zažil celou sérii ekologických zjevení. Někteří lidé zažijí náhlé a dramatické úkazy a body obratu v jejich životě, má zjevení měla formu postupných pochopení. Jsem si samozřejmě jako mnoho jiných lidí vědom toho, že život je na naší planetě ohrožen. Počet obyvatel brzy dosáhne kritické meze a ekologické katastrofy jsou neodvratné. Jak mé vědomosti narůstaly, začal jsem být i více radikální. Musím ovšem podotknout, že můj radikalismus se projevoval psaním článků.

Je zjevné, že ekologická destrukce způsobovaná lidmi a jejich činnostmi je nějak zakořeněna v samých základech naší moderní materialistické kultury, která se stále více izoluje od přírody a duchovna. V kontrastu k tomu je dále zjevné, že šamanské kultury jsou založeny na úctě k přírodě a její oslavě. Animistický světonázor tvrdí, že všechny živé bytosti jsou obdařeny živoucí, duchovní inteligencí. To ovšem způsobuje naprosto rozdílné etické hodnoty a vztahy.

Je jasné, že západní materialismus se vzdaluje od duchovnosti a přírody, a že to začalo už v ranné křesťanské teologii. Je ale také zřejmé, že ten rozpor byl v 16. a 17. století značně urychlen a prohlouben vzestupem mechanistické vědy. Západní medicína, ale i náboženská praxe, je založena na předpokladu, že lidé jsou odděleni a něčím více než součástí přírody.

Cítil jsem, že pokud chceme lidstvu zabránit, aby zničilo přírodu, musíme tento rozpor, tuto propast mezi duchovností, přírodou a vědou, zmírnit nebo odstranit. Jako důsledek mé práce s posvátnými rostlinami a také dalšími šamanskými metodami jsem si vyvinul velmi silné psychické spojení se světem přírody. To mne pak vedlo k aktivní práci v oblastech zelené psychologie a ekopsychologie. Jsem přesvědčen, že současný zájem o šamanismus, hlubinnou ekologii, přírodní formy léčitelství, organické farmaření a použití posvátných rostlin nejsou izolované jevy. Vidím je jako synergické prvky vznikajícího nového světonázoru, který by mohl obnovit náš duchovní svazek se světem přírody a možná podpořit vznik nového ekologického vědomí.

V 80. letech jsem spolu s Johnem Seedem vedl různé semináře kultivace ekologického vědomí. I když většina mých ekologických přátel již neužívá psychedelika, a někteří je neužili nikdy, byl jsem překvapen zjištěním, že v 60. letech mnozí z nich psychedelika brali. To mne přimělo k zamyšlení. V 60. letech bylo iniciováno hned několik hlubinných transformativních trendů. Jmenujme hnutí proti válce ve Vietnamu, ženské hnutí, sexuální revoluci a počátek environmentálních aktivit. Mám dojem, že v tom všem jistou katalyzační roli mohly hrát i psychedelika. Netvrdím, že psychedelika byla jediným a osamělým hybným momentem, ale ta synchronizace všech těch nejrůznějších hnutí zahrnuje změny jistých částí jistých aspektů vědomí, u počátků jejichž nastartování mohla stát psychedelika.

Hned jeden z prvních výzkumů účinků psychedelik, halucinogenů, používám střídavě oba tyto názvy, abych prokázal, že dochází k rozšíření obvyklých stavů vědomí, což vede k přehodnocování dosavadního způsobu vnímání skutečnosti. Několik studií prokázalo, že při vhodném terapeutickém použití poskytují psychedelika možnost jakéhosi vhledu do stávajícího neurotického způsobu pojímání reality, včetně změny typů a aspektů chování. Jiné studie prokázaly, že psychedelika mohou otevřít brány k transcendentálním, náboženským nebo transpersonálním dimenzím vědomí. Věřím, že pokud se nám podaří rozšířit naše vnímání nad a za tradiční kulturní paradigmata, použití psychedelik a ostatních psychoaktivních látek v tom bude hrát významnou roli.

Znám vojenské veterány, kteří brali LSD, ještě než dostali do Vietnamu, a kteří tam okamžitě zjistili, v čem je problém. Podobně to zažívali a zažívají ekologičtí aktivisté. Jakmile člověk rozšíří vědomí, jednou z prvních věcí, která se stane, je posun směrem k ekologické zodpovědnosti. Lidé si uvědomí, že si znečišťují vodu a vzduch. Jakmile naše kultura změní způsob, jakým nazírá život, pak jí dojdou i další důsledky.

 

Vaše teorie o roli psychedelik ve spuštění změn vědomí je velmi zajímavá. Nicméně nejsem tak docela přesvědčen, že užití psychedelik automaticky pozvedne vědomí. Znám lidi, kteří berou rekreačně psychedelika celá léta bez jakéhokoliv viditelného pokroku.

Metzner: I já se občas potkávám s lidmi, kteří jsou schopni vzít velkou dávku, být mimo šest dnů, a když se jich pak ptáte, co zažili, nejsou schopni si na nic vzpomenout. Nemám s takovými lidmi problém, ale myslím si, že právě tento aspekt byl příčinou, proč tolik lidí, kteří brali psychedelika v 60. letech, nedošli k žádným výsledkům. Šli tak daleko, jak mohli, ale pak přestali, protože nedošli nikam. Na druhé straně ovšem znám hodně lidí, kteří brali psychedelika v šamanském či terapeutickém kontextu a kteří pak prošli hlubinnou pozitivní transformací. Ne, že by všichni dosáhli osvícení, ale zcela jistě se nezměnili k horšímu.

 

Mohl byste se zmínit o svém výzkumu ceremonií brazilského hnutí Santo Daime?

Metzner: Santo Daime je vysoce synkretická tradice, kombinující křesťanské a psychoterapeutické prvky. Náboženství Santo Daime, tak jako další skupiny, používá ayahuascu v kontextu šamanských léčebných rituálů a velmi se rozšířilo. Poskytuje tak mnoha nejrůznějším lidem transformativní duchovní zážitek.

Pokud definujeme šamanismus jako extatickou cestu šamana do jiných dimenzí za účelem léčení nebo věštby, pak tyhle nové formy náboženství čistým šamanismem nejsou. Podle mých zkušeností je smyslem daimských ceremonií zprostředkování kolektivní mystické zkušenosti. V Daime byly tradiční šamané nahraženi knězi, a cíle rituálů se přesunuly směrem od dramatického šamanského léčení k povzbuzení vlastní imunity a posílení sociálních svazků komunity.

V určitém smyslu mi daimské ceremonie připomínají kombinace peyotlového shromáždění původních indiánů a setkání gospelových zpěváků. Účastníci dostanou standartní dávku a pak celou noc zpívají své náboženské písně. Navíc hodně tancují a pohybují se.

Písně často vzývají Pannu Marii, zmiňují Starý nebo Nový zákon, ale také místní božstva. Zpívají se písně k invokaci duchů posvátných rostlin, ale také chvalozpěvy na slunce, měsíc a hvězdy a také duchy lesa. Mnohé písně jsou o nutnosti vyhnout se hněvu, zášti, závisti, nebo o potřebě lásky.

To, že se přitom prakticky skoro nemluví, mi připadá zvláště příjemné. Kromě několika modliteb se jen zpívá a tancuje.

V Daime se tancuje ve dvou polokruzích, muži na jedné a ženy na druhé straně. Pak všichni udělají dva kroky vlevo a dva kroky zpátky. Pohyby jsou synchronizované a vytváří jakési vlny, které účastníky unáší sem tam. Takto se dá prakticky bez námahy tancovat klidně šest nebo osm hodin - což by člověk, pokud by tancoval sám, zcela jistě nezvládl.

Někteří dlouholetí účastníci Daime tvrdí, že se dokáží účastnit zároveň jak této pozemské ceremonie, tak podobné, která se odehrává na rovině astrální, nehmotné. Říkají, že daimské písně jim pomáhají cestovat tam a zpět, a že propojují hmotný a nehmotný svět.

Ať ty písně přicházejí odkudkoliv, zcela jistě mají ohromnou sílu. Během jednoho obřadu Daime jsem sám cítil obrovskou vlnu empatické energie jedné konkrétní písně. Cítil jsem, jak nejprve zasáhla celou skupinu a pak se dokonce rozšířila do celé komunity. Pak jsem cítil, jak se rozšířila na celou oblast pralesů, pak celé planety, a dokonce celé sluneční soustavy a ještě dál. Pak se energie písně vrátila zpátky, tam, kde jsme byli, a do času, který jsme prožívali. Otevřelo mi to všechny tyto duchovní úrovně a umožnilo je vědomě prožít ve hmotném těle.

Ty písně mají i svou rytmickou kvalitu. Při jednom obřadu se to zdálo být až příliš intenzivní - nemohl jsem to už snést. Musel jsem si lehnout. Viděl jsem sám sebe ve vizi nějaké pobitevní scény. Byl jsem velmi vděčen všem ostatním, kteří nepřestali zpívat, protože zvuk písně mi pomohl dostat se z té vize. Po patnácti minutách už bylo vše v pořádku.

 

Jsou ceremonie podobných společností Uniao de Vegetal a Barquinia podobné?

Metzner: Uniao de Vegetal, UDV, je něco zcela jiného. Byl jsem na několika seancích a nezdály se mi jakkoliv šamanské či mystické. Spíše si myslím že to je jakýsi hybrid mezi protestantskou mší a shromážděním společnosti Anonymních alkoholiků. Několik maestres, učitelů, sedí za stolem a odpovídají na nejrůznější otázky. Někdy trochu zpívají, ale ostatní lidé nezpívají vůbec. Jen sedí a naslouchají kázáním. Jen občas někteří účastníci dostanou informace o hoasce, což je jejich jméno pro ayauhascu, ale pokud jsem měl možnost vidět, smyslem není docílit vizí. Přesto si těch lidí vážím, protože hodně pomohli mnohým drogově závislým, a jejich heslo, Luz, paz, y amor (světlo, mír a láska) povzbuzuje hodně lidí k jakémusi vnitřnímu vyčištění.

 

V roce 1988 jste napsal článek Molekulární mysticismus, ve které jste psal, že Američané mají tendenci brát posvátné léky pro rekreační účely. Hrozí totéž zneužití i u ayahuascy a jiných posvátných rostlin, nebo si myslíte, že by na druhé straně mohly pomoci transformovat naše kolektivní vědomí?

Metzner: V 80. letech jsem strávil hodně času přemýšlením, proč se my Zápaďané tak rychle a snadno naučíme zneužívat psychoaktivní látky, které obyvatelé Latinské Ameriky tak úspěšně integrovali do svých kultur. Mám dojem, že je to tím, že původní obyvatelé Ameriky tyto látky používali vždy jen k náboženským, léčebným a rituálním účelům. Tyto ceremonie byl vyústily v zážitky, které měly daleko smysluplnější důsledky než jen průměrný psychedelický trip Zápaďana.

Když jsem začal studovat šamanské léčebné a věštebné rituály, zjistil jsem, že to jsou pečlivě strukturované zážitky. Jejich rituály tak jejich účastníkům poskytly jak smysluplný rámec, tak bezpečný obsah pro psychedelickou zkušenost.

Všiml jsem si paralel mezi prvky jejich ceremonií a dnes již slavnou Learyho hypotézou o nezbytnosti "setu a settingu". On věřil, že pychedelika fungují jako zesilovače nebo katalyzátory, a že výsledný obsah psychedelické zkušenosti je určuje set (úmysl, očekávání a základní rys osobnosti) a setting (stávající momentální fyzický stav člověka a jeho sociálního prostředí). Stručně řečeno, psychedelika mohou člověka posunout ke změněným stavům vědomí, ale obsah těchto stavů závisí spíše na úmyslech a očekáváních uživatele.

 

V zásadě s Learym souhlasím, ale věřím také, že tu musíme vzít v úvahu i základní charakteristiky užitých psychedelik. Podle mne peyotl katalyzuje jiné zážitky, než například houbičky nebo LSD.

Metzner: I já jsem zjistil, že existují kvalitativní rozdíly mezi tím, jak člověk zažívá různé posvátné látky. Například houbový psilocybin vyvolává, zdá se, čistě nervové reakce. Mazatekové hovoří o tom, že houby rodí jazyk. Mazatécká šamanka Maria Sabina říká, že duch houbiček je jako dítě – chce si hrát a smát se.

Ayahuasca má také některé tyto kvality, ale její duch je spíše klikatý, jako hadí - ve vzduchu, ve vodě, v zemi a v ohni. Existuje názor, že ayahuasca je odvozena z šamanské představy o molekule DNA. Takový ibogain je kmenem Fang v Africe užívána jako nástroj pro komunikaci s předky. Ibogain je dnes používán mnohými terapeutym, aby stimuloval ranné vzpomínky, které jsou pro psychoanalytickou práci tak důležité. Je jisté, že některé kvalitativní rozdíly mezi psychedelickými rostlinami jsou způsobeny jejich rozdílnými farmakologickými vlastnostmi. Avšak jde možná také o rozdílná kulturní a osobní očekávání.

Za ta léta, co s halucinogeny pracuji, jsem zjistil, že ne všechny rozdíly se dají vysvětlit rozdílnými farmakologickými vlastnosti. Například kaktus San Pedro a peyotl. Když jsem ho roku 1985 při seanci vedené šamanem Eduardo Valderonem vzal, čekal jsem, podle toho, jak moc se podobá peyotlu, stejné účinky, ale bylo to něco zcela jiného. Když jsem to šamanovi druhý den říkal, odpověděl, že San Pedro je měsíční rostlina – kvete v noci za měsíčního světla, zatímco peyotl je spíše sluneční rostlina.

Metzner: Možná je to tak. Já jsem pracoval jak s kaktusem San Pedro, peyotlem, tak se synteticky nejbližším ekvivalentem meskalinu, MDMA, a měl jsem vždy jiné pocity. Rozdíly jsou způsobeny také rozdíly míst, kde ty rostliny rostou. Když jsem začal výzkum s ayahuascou, zjistil jsem, že někteří lidé ji v Jižní Americe berou proto, aby se naučili lépe vnímat životní prostředí. A tak mne napadlo, co by se asi stalo, kdyby ayahuascu začali brát Evropané a lidé v Severní Americe. Vím, že mnozí Evropané mají vize pralesa a pralesních zvířat, někteří naleznou hlubší vztah k životnímu prostředí a jiní zase objeví hlubiny své psychiky.

Ceremoniální aspekt bezpochyby ovlivňuje kvalitu zážitku, ale všiml jsem si, že i ve stejném prostředí jsou další zážitky jiné.

Metzner: Zcela samozřejmě existují rozdíly v intenzitě a pocitech z různých rostlin. Má zkušenost však naznačuje, že individuální úmysly ovlivňují výsledek možná daleko víc, než farmakologické vlastnosti rostliny. Pokud někdo vezme halucinogen, aby dosáhl šamanských zážitků – k léčebným, věšteckým účelům nebo aby se naučil přežít – pak obvykle dostane, co zamýšlel, nezávisle na tom, jakou rostlinu vzal. Pokud se někdo soustředí na zážitky a vzpomínky z dětství, také je zažije. Jestli se soustředí na duchovní transformaci, pak mu psychedelika usnadní vhled nebo poskytnou znalost.

 

Souhlasím, přesto ale musím dodat, že mnozí potvrzují, že jednotlivé rostliny mají jakoby svou vlastní vůli. Jakoby říkali: "Chtěl ses podívat na to a to, ale já ti ukážu něco jiného..."

Metzner: To dovedou zvláště psilocybinové houbičky. Někdy to vypadá, že říkají: "Chtěl ses podívat na svůj vztah s otcem. Co takhle podívat se na to z galaktické perspektivy?" Já měl podobný zážitek,když jsem začal pracovat s ibogainem.

 

Slyšel jsem o lidech, kteří měli v Brazílii při rituálech ve společenství Umbanda a Santeria zvláštní zážitky: aniž by cokoliv věděli, začali se chovat jako určitá božstva z náboženství Yoruba. Naskýtá se otázka, odkud všechny ty kontexty, na které se lidé v tranzu při rituálech ladí, pocházejí? Pokud ty informace nejsou uloženy v paměti nevědomí, nabízejí se některá šamanská vysvětlení, např. že ty informace pocházejí z minulých životů, nebo jsou telepaticky přenášeny z paměti jiných lidí, nebo jsou součástí nějaké transhistorické paměti.

Metzner: Sám uvažuji o vědomí jako o cyklech expandujících kruhů, nebo sfér. Je tady vědomí jedince, a pak vědomí kmene nebo kulturního pole, a to je součástí kolektivního vědomí lidstva. Nad vědomím lidstva, kterému Jung říkal "kolektivní nevědomí" existuje pole vědomí savců a pak obratlovců, a pak vědomí planety Gaia a vědomí vesmíru. Pokud se člověk při rituálu dostane dál, než za okruh svého vědomí, může potkávat jiné lidi. Může se setkat s obrazy, které pocházejí z jiných kultur. Pokud bude trénovat, může zvládnout setkání i s vědomím jiných zvířecích druhů, nebo rostlin, posvátných míst, Země a dokonce i vesmíru. Šamanské věštebné techniky často zahrnují vědomé vyladění na mnohé různé bytosti propojením těchto polí či sfér. www.vegetalismus.cz

 

 

   Rituální přístupy k práci s posvátnými rostlinami (2.)

Dokončení rozhovoru s doktorem Ralphem Metznerem

V neošamanské komunitě neustále probíhá spor o rozdílu mezi imaginárními cestami a transpersonální vizí. Podle mne je tu rozdíl, jako když mluvím k jiným nebo k sobě samému. Co si o tom myslíte vy?

Metzner: Já považuji transpersonální model výhodný proto, protože nám poskytuje jazyk, kterým o změněných stavech vědomí můžeme, aniž bychom museli používat etnocentrického jazyka náboženských nebo šamanských tradic, hovořit. Bohužel my psychologové jsme byli naučeni uvažovat o jakýchkoli stavech vědomí jako o něčem, co se vytváří výhradně v mysli člověka. Někteří jungiáni snad věří koncepci jakýchsi nezávislých entit, ale myslím si, že i většina jungiánských psychologů věří tomu, že všechny symboly mají původ v lidském vědomí. I pro post-jungiána Jamese Hillmana je imaginární říše převážně produktem lidského vědomí. Nikdo z nich nikdy neuvažoval o existenci nezávislých duší existujících v paralelních realitách.

Většina šamanských kultur, a zvláště ty, které pracují s psychedeliky, na to mají zcela odlišný názor. Předpokládají, že existují mnohé další dimenze světa, a že ty jiné světy jsou obydleny nezávislými duchy a bytostmi, které mohou, a také toho využívají, interagovat s naším světem. V tomto smyslu mohou šamanismus a některé psychoterapie spolupracovat, ale šamanismus jde mnohem dále, protože pracuje s mnohem širšími, transpersonálnějšími realitami, než my západní psychoterapeuti. Oba tábory věří, že člověk může zdědit některé problematické nebo neurotické komplexy od rodičů. Západní psychoterapie se soustřeďuje na možnosti a způsoby, jakými tyto komplexy byly předány. V některých formách psychoterapie, např. v Gestaltu, jsou lidé povzbuzováni k dialogu se svými vnitřními rodiči a jejich vlastnostmi, jako by to byly samostatné bytosti. Mohou takto, metaforicky, pracovat s energiemi předků, ale obvykle neuvažují o tom, že by takto mohli hovořit přímo se svými předky. Při jedné seanci s ibogainem měl přítel velmi živou vizi svých dědečků, které ovšem nikdy v životě neviděl. Sedli si spolu a dlouho povídali. Věděl naprosto jistě, že to jsou jeho dědečci, znal je. Tyhle vize jdou za to, čemu říkáme paměť, a dovolují poznat sama sebe, nebo své předky způsobem, který by jinak vůbec nebyl možný.

Když člověk zkouší být šamanem, ať už s pomocí psychedelik nebo jinak, zjistí, že tyhle šamanské světy existují vždycky a jsou neustále po ruce. Člověk tak může hovořit s duchy při snídani, nebo když řídí auto, vždy, když je požádá o pomoc. Většina šamanských cest zůstává v říši té které osobnosti, protože prostě nejdou dost hluboko a daleko. Všiml jsem si ale, že když už člověk umí navázat kontakt se svým vědomím, pak mu jde i ten krok dále, navázání kontaktu s transpersonálním vědomím.

 

Z osobní zkušenosti vím, že skutečně existuje cosi mimo a nad rámec naší osobní zkušenosti a individuálního vědomí. Mám například dojem, že známý fenomén deja vu pochází z nevědomé paměti jakýchsi prorockých snů.

Metzner: Souhlasím. Mám pocit, že tak polovina našich snů jsou sny prorocké. Já jsem to zjistil náhodou. Když jsem pracoval jako děkan CIIS, musel jsem absolvovat spoustu setkání, takže jsem se naučil každé ráno zkontrolovat s kým a kde se mám sejít. Několikrát jsem si ale uvědomil, že se mi zdálo o setkání na ten den, ještě než jsem nahlédl do diáře. Bez nahlédnutí do diáře bych si myslel, že ty sny byly o jiných setkáních. Pak jsem zjistil, že často mívám sny o setkáních s lidmi ještě předtím, než se s nimi skutečně setkám. Ten časový rozdíl byl asi pět až sedm dnů. Jakoby mne sny připravovaly na to, co přijde.

 

To mi připomíná studie Harolda Puthoffa a Russella Targa, které naznačují, že onu ne-lokální, chcete-li transpersonální mysl je možno kontaktovat v budoucnosti i v minulosti.

Metzner: Dospěl jsem k závěru, že vize i vzpomínky plní v zásadě stejnou funkci, jen jdou opačným směrem. Naše vědomí má schopnost nahlédnout do budoucnosti tak, jako do minulosti, nebo kamkoliv na této planetě.

Zjistil jsem to, když jsem pracoval na knize Studna vzpomínek (Well of Remembrance). Zpracovával jsem pověsti o bozích a bohyních severní Evropy, a často jsem zjistil, že mi sny a vize při řešení mnoha problémů značně pomohly. Dokonce mne často nasměrovaly k dalším zdrojům. Jeden ze snů měl co do činění s pověstí o Odinově objevu studny vzpomínek u stromu světa. V norské tradici znají tři způsoby věštění, které pracují se studnou vzpomínek. Můžete se, jako Odin, ze studny napít a tak si na všechno vzpomenout, nebo můžete do studny ponořit své oko a mít tak jakýsi periskop. Třetí metodou je použití božího oka ve smyslu sebepoznání, nahlédnutí zpátky, dovnitř, kde je vše uloženo. Pokud se ponoříte do studny celý, vzpomenete si i na hlouběji uložené věci. Podle mého existují dva směry věštění, které využívají symbolu stromu světa. Když si chcete vzpomenout na něco, co bylo, sednete si na kořeny, když chcete vědět, co se teprve stane, vylezete si do větví stromu a čím výš vylezete, tím dále do budoucnosti vidíte. Když se stromem splynete, vzpomenete si na hlouběji uložené věci v hlubším kulturním kontextu. Pozor ale na to, že vrchol stromu není pevný a větve se ohýbají. Budoucnost je flexibilnější než minulost.

 

Připadá mi, že toto šamanské použití představ a obrazů, jako stromu a nutnosti vyšplhat se na vrchol, funguje jako jakýsi mentální přístroj, který umožňuje zaostřit a vyhledat z kosmického internetu co je třeba. Je pak užitečné ustavit přesné parametry nebo koordináty, aby se člověk v nezměrnosti vesmíru neztratil.

 

Metzner: Ano. Proto také šamani využívají krystaly, peříčka a jiné ceremoniální pomůcky. Jsou to jejich vizualizační pomůcky právě za účelem soustředění a vyladění, ale šamanské rituály jsou něčím mnohem víc. Ve většině šamanských společností existují určité předem dané kroky, kterými musí šaman během věštebného procesu projít. Musí udělat to, pak zase tamto, vyloudit ten a ten zvuk a myslet na to a to. V souvislosti s Learyho teorií setu a settingu se zdá, že šamanské rituály je možno nazírat jako struktury, které lze přirovnat k setu a settingu, a které šamani postupně objevovali a zahrnuli do svých rituálů. Za předpokladu, že ty nejběžnější šamanské postupy jsou těmi nejdůležitějšími, jsem začal zkoumat právě tyto postupy a snažil jsem se pochopit, jak mohou pomoci procesu léčení nebo věštění.

Při již zmíněných peyotlových shromážděních indiánů sedí účastníci v kruhu na zemi kolem ohně. Ceremonii vede jeden člověk, kterému pomáhá několik pomocníků. Poté, co v několika formách vezmou svou dávku peyotlu, začnou někteří zpívat speciální píseň a doprovází se v rychlém tempu na chřestidla a vodní bubny.

Curandero, léčitel, vždy dosti dlouhou dobu zpívá a pak řídí rituál.

Při houbových rituálech Mazateků se rituál odehrává v noci, při svíčkách. Léčitel, což je často žena, většinou celou noc zpívá své poetické písně.

V kultu Bwiti v africkém Gabunu pijí účastníci rituálu ibogain, a pak jsou provázeni hlubinným zážitkem zrození a smrti, při němž mohou rozmlouvat s duchy předků. Sedí na zemi v kostele a dívají se na oltář s obrazy božstev a předků. Samozřejmě opět neustále zní bubny a celou noc se zpívá a tancuje.

Když jsem studoval bohatou etnografickou literaturu, zjistil jsem, že všechny rituály mají některé základní společné prvky - je zde zřetelná tendence konat rituály v noci, používat určité množství psychedelik, rituál se odehrává v kruhu, je přítomen vůdce, a vždy se dlouze bubnuje, zpívá a tančí.

Základním prvkem každého rituálu se zdá být šamanský zpěv a tanec. Protože šaman, curandero, léčitel, je ústřední postavou těchto rituálů, také nejvíce zpívá a tančí.

Verbální obsah některých písní se zdá přeprogramovávat vědomí pacientů nebo účastníků rituálu. Většina písní je ale velmi jednoduchá, některé používají jen nesrozumitelné slabiky. Hodně se používá rychlého rytmu, a téměř vždy se šaman doprovází na chřestidla a buben. Protože rytmus samostatně zpívaných písní se velmi blíží rytmu bubnování, domnívám se, že také podporuje tok vizí.

Za pomoci popisů rituálů v etnografické literatuře jsem docela snadno sestavil seznam základních částí rituálů. Vždy šlo o noční rituál, o nějakou halucinogenní látku, o tanec v kruhu, posvátný zpěv a bubnování. Avšak více jsem těmto jednoduchým metodám porozuměl až poté, co jsem se některých rituálů aktivně zúčastnil.

Došlo mi, že v noci se rituály konají hlavně proto, aby denní světlo a denní aktivity nenarušovaly proces tvorby a kultivace vizí. Šamanské vize hrají v jejich rituálech ústřední roli. Sibiřští šamani přitom konají jakousi imaginární, ale vizuální pouť, při které se kontaktují s duchy nemocí nebo s bůžky a s bytostmi obývajícími alternativní reality, a snaží se od nich získat znalosti, které by vzali zpět do svého světa. V americké tradici šamani získávají znalosti přímo od rostlin a stromů. Věří, že v každé léčivé rostlině dlí duch oné rostliny, rostlinný učitel, který pak komunikuje s tím, kdo medicínu vezme.

Právě tak je zřejmé, že také šamanův zpěv je pro konečný úspěch léčení velmi důležitý. Kdysi jsem měl dojem, že i slova šamanských písní mají důležitou úlohu při jakémsi přeprogramování pacientovy mysli, ale v mnoha kmenech jsou šamanské písně velmi jednoduché a často jsou to jen popěvky, doprovázené jednoduchým bubnováním nebo chřestěním. Možná, že rytmus bubnování a zpěvu má jen udržovat proud vizí.

 Zmínil jste několikrát kruh.

Metzner: Ve většině šamanských tradic hraje dominantní roli šaman a ostatní účastníci sedí nebo tančí kolem něho v kruhu nebo polokruhu. Prakticky vzato, kruh umožňuje všem zúčastněným vidět, co se děje, a šamanovi zase mít všechny na očích. Existuje zde ale také hlubší smysl použití struktury kruhu. Kruh je velmi starý a přirozený tvar, který lidi udržuje v kooperativní náladě. Lidé odjakživa sedávali např. u ohně v kruhu a vyprávěli si příběhy o svých cestách, ať už vnitřních, či těch skutečných. Je docela dobře možné, že samo shromáždění v kruhu posiluje duchovní cítění. Vzpomeňme rady starších a rady moudrých, akt společného kouření dýmky atd.

V poslední dekádě jsem pozoroval rostoucí počet hnutí v Evropě i v USA, při jejichž rituálech lidé berou psychoaktivní látky, společně celé noci tančí při hlasité hudbě, a při kterých lze zažít celou řadu např. duchovních, šamanských a psychoterapeutických zkušeností. Zvláště jsem se zajímal o neošamanská hnutí, ve kterých jejich členové berou halucinogeny za účelem duchovního či náboženského růstu. V několika z nich se rituály ustálily ve formě velmi podobné radě starších či kruhovým shromážděním. Ač nejsou tak formální, mají hodně společného např. s brazilským obřadem hnutí hoasca a rozhodně se jedná o duchovní a náboženskou záležitost. Hodně lidí studuje duchovní literaturu, hodně z nich jsou aktivními přívrženci vipassány, tantry nebo holotropního dýchání. Mnozí jsou velmi poučeni i co se týče psychoaktivních látek. Často je takové celonoční sezení s tancem doplněno postupnými výstupy všech zúčastněných, kteří hovoří o svých duchovních cílech a aspiracích.

 Řekl jste, že se tam berou jen malé dávky halucinogenů. Možná to tak je u Daime ceremonií, ale v mnoha společnostech, které berou ayahuascu, bere šaman docela velké dávky.

Metzner: V tradičních ayahuascových společnostech bere šaman stejné, někdy větší dávky, než účastníci rituálu. Oni jsou ale velmi trénovaní a umějí své vize kontrolovat, takže se nikdy neztratí.

Při rituálech se silnými psychedeliky, jako jsou ayahuasca nebo houbičky, má člověk někdy co dělat s velmi silnými emočními zážitky. Slyšíte kolem sebe spoustu pláče, vzdychání a naříkání. Všiml jsem si ale, že při Daime ceremoniích jsou dávky vypočítány tak, aby člověka dostaly na okraj, ale netlačí ho dál. Když jsem zavřel oči, viděl jsem vize, když jsem je otevřel, viděl jsem ostatní účastníky ceremonie. Ať už se obřadu účastní deset nebo padesát lidí, sedí se v kruhu, pohyby všech jsou synchronizovány a pro každého je důležité, aby zůstal do jisté míry soustředěn na to, co se děje okolo něho.

Zkušení účastníci Daime obřadů říkají, že berou právě tolik ayahuascy, aby zesílili vnitřní dimenzi vnímání – emoční, mentální a astrální tělo. Pak začne společné zpívání a tanec a vybuduje se tak kolektivní vědomí, které přesahuje vědomí individuální. Část těchto praktik je spojeno právě s rozvojem tohoto propojení a zvládnutí umění zacházet právě s tímto transpersonálním spojením.

Během ranných fází psychoterapeutických výzkumů dostávaly pokusné osoby velmi silné dávky, aby se dostaly do kontaktu s velmi hlubinnými problémy. Problémem je, že když vezmete silnou dávku LSD nebo psilocybinu, dostanete se do kontaktu s hluboce emočními problémy, které jsou vytlačeny do mimoracionálních sfér. Právě proto s takovými osobami zůstávali i asistenti, kteří halucinogen nevzali, aby mohli při seanci pomáhat. Tehdy bylo nemyslitelné, aby si terapeut také vzal dávku halucinogenu a aby tak lépe věděl, čím jeho pacient prochází. Uznávalo se, že by to asi bylo lepší, ale problém byl s tím, jak zůstat objektivní. V některých neošamanských léčebných skupinách si i vedoucí a asistenti berou malé dávky, aby tak pomohli všechny účastníky obřadu společně vyladit. Jen občas si ale vezmou dávku větší, protože si chtějí zachovat schopnost kontrolovat průběh seance. Když má někdo během šamanského rituálu problémy, šaman, ať už pomocí tyčinek, nebo peříček, zasáhne a o problém se postará.

 Děje se tak i v neošamanských skupinách?

Metzner: Zápaďané obvykle nezasahují tak, jak zasahují šamani. Neprošli přece šamanským tréninkem – nejsou šamani. Při několika neošamanských seancích jsem ale zažil něco, co se šamanské intervenci podobalo. Vůdce například použil pro člověka, který měl problémy, nějakou mantru, nebo řízenou vizualizaci, aby ho, pokud se ztratil, přivedl zpět. Většinou ale ten, který seanci vede, hraje roli spíše pomocníka a spoluúčastníka, než vedoucího. Pokud se najde někdo s vážnějšími problémy, obvykle mu posílá energii, například zpěvem nebo vizualizací, větší počet dalších zúčastněných. Jen zřídka účastníci takovýchto seancí ztrácejí kontrolu – také proto jsou dávky psychedelik velmi malé.

Jednou jsem zažil, že dva lidé nemohli přestat mluvit. Rušili tím ostatní v kruhu, a tak je asistenti po marných pokusech ztišit odvedli do vedlejší místnosti. Ti dva ale zpanikařili. Později vysvětlili, že v okamžiku, kdy je odvedli ven z kruhu ostatních, propadli panice. Kruh vnímali jako záchranu a poslední pouto s životem. Nemohli zpívat, ale přesto cítili, že kruh ostatních je jejich jediným bezpečím. Zdá se, že kruh takto poskytuje všem tento pocit bezpečí.

 Mezi indiány platí pravidlo, že pokud vezmete svou dávku, pak nesmíte opustit kruh.

Metzner: Podobné je to i u ostatních společenství, ale říkejte to Zápaďanovi, který tak uctívá individualismus. Má rada zní, že pokud neuznáváte jakákoliv pravidla, nechoďte do kostela nebo na takovéhle shromáždění. Ani v kostele přece nemůžete dělat, co chcete.

 Přesto se mi ale zdá, že ohraničit tyto tak silné halucinogeny pravidly psychoterapeutických, léčebných nebo náboženských seancí také není dobré. Zároveň ale doufám, že jsme se v 60. let poučili a nedovolíme vzít psychoaktivní látky komukoliv.

Metzner: Už tehdy ale např. Leary trval na tom, že nelze podávat vědomí měnící látky komukoliv, a zvláště ne bez jeho souhlasu. Zodpovědnost, to je to hlavní. Tyhle problémy nemají indiáni z Native American Church, kde se psychedelika berou s úctou a velmi zodpovědně.

 Myslíte si, že je nějaká naděje, že USA a jiné státy budou následovat příklad Brazílie a budou k náboženskému použití psychedelik tolerantnější?

Metzner: Věci, týkající se legalizace psychoaktivních látek jsou velmi komplikované a zřídkakdy racionální. V USA byla psychedelika omylem zařazena mezi návykové drogy, jako heroin, kokain a crack. Domnívám se, že rozlišovat mezi látkami, které jsou společensky nebezpečné a látkami, které rozšiřují vědomí a mohou léčit, je velmi důležité.

 Podle mne není správné zařadit léčivé rostliny na seznam drog, zvláště když jsou důkazy o tom, že ayahuasca a San Pedro nejsou návykové a fyzicky škodlivé. Existuje i mnoho historických důkazů, že tyto látky byly zakázány z náboženských důvodů, protože misionáři chtěli mít celou Ameriku křesťanskou.

Metzner: Osobně si myslím, že současná státní protidrogová politika je ještě důsledkem puritánské kultury nedávné minulosti. Náboženské právo stále považuje užívání psychoaktivních látek za jakousi rekreační diverzi, která vede člověka k hříchu, zločinu a sebedestrukci.

Dnes je naprosto prokázané, že marihuana nedělá z lidí zuřící maniaky, a přesto stále hodně lidí odmítá její legalizaci. Není žádný rozumný důvod, proč by společnost neměla rozlišovat mezi návykovými drogami a rekreačním a terapeutickým užíváním psychoaktivních látek. I během prohibice vláda rozlišovala mezi alkoholem a posvátným použitím mešního vína v křesťanských komunitách. Měli bychom vnímat tyto problémy odděleně a potlačovat případně jen zneužívání, nikoliv užívání psychoaktivních látek. Ironií je, že jsme legalizovali rekreační užívání alkoholu, které je nesrovnatelně nebezpečnější a sociálně destruktivnější, než užívání marihuany a jiných rostlinných psychedelik.

Mělo by nám konečně dojít, že prohibice nic neřeší. Zákaz marihuany v USA platí už šedesát let, a zcela jistě její užívání nepotlačil. Mimochodem, v zemích, které marihuanu zakazují, např. v USA a v Irsku, ji užívá asi 25% mladých, zatímco např. v Holandsku, kde je marihuana legálně dostupná již dvacet let, ji užívá jen 9% mladých.

Evropané jsou v tomto ohledu daleko před USA. Probíhá řada seriózních výzkumů pro lékařské a terapeutické využití psychedelik. Holanďané řadu let testují terapeutické využití ayahuascy a ibogainu. Jeden projekt již prokázal, že ayahuasca je velmi účinným pomocníkem v boji s alkoholismem a drogovou závislostí, částečně protože má silný očistný účinek, a částečně protože mění vědomí. Odvážím se předpovědět, že v Evropě bude brzy legalizována. Možná i u nás bude v brzké době legalizováno užívání některých psychoaktivních látek. Testuje se ibogain, MDMA se používá pro zmenšení bolestí a stresu u nemocných rakovinou.

 Rád bych byl takový optimista, jako jste vy, avšak vláda USA již v těchto souvislostech prokázala skutečně velkou dávku iracionality a ve věci legalizace např. náboženského užívání psychedelik je stále velmi tvrdohlavá. Prakticky každá studie, která byla provedena, prokázala, že např. peyotl je nenávykový a léčivý halucinogen a antropologové doložili jeho historicky velmi dlouhé používání. Přesto to vládě USA trvalo sto let, než ho legalizovala pro náboženské užívání pro indiány. Myslím, že je velmi důležité, aby pokračovaly výzkumy šamanského, náboženského a terapeutického používání psychedelik. Doufám, že jednou vláda pozná, že musí ctít právo lidí s úctou a zodpovědností užívat posvátné rostliny. Do té doby musíme lidi učit, aby si posvátných rostlin vážili. Příklad Brazílie se třemi legalizovanými náboženskými hnutími, která užívají ayahuascu, je hodný následování.

Metzner: Někdy uvažuji, co by se asi stalo, kdyby se ta tři brazilská náboženství, která užívají ayahuascu, stala největšími náboženstvími světa v příštím tisíciletí. Někteří lidé se zatím smějí, když jim to říkám, ale Daime je dnes populární už i například v Německu a v Holandsku. Slyšel jsem dokonce lidi praktikovat písně Daime při řízení v autě.

Právě tak dramaticky roste počet lidí, kteří berou ayahuascu při šamanských rituálech. Hodně lidí také cestuje do Brazílie a Peru, šamani odtud jezdí do USA. I to bude mít zcela jistě jakýsi kulturní efekt.

Před dvěma tisíci lety se z ekosystému jedné pouštní kultury vyvinula tři velká náboženství – judaismus, islám a křesťanství. Paul Sheppard ve své knize Nature and Madness (Příroda a šílenství) popsal, jak pouštní atmosféra tvarovala a předurčila monoteistickou tradici, která se tam vyvinula. Pokud by se Daime, UDV a Barquinia stala světovými náboženstvími, zcela jistě by tím začala zásadní změna stávajícího světonázoru. Tato náboženství se vyvinula v zásadně jiném prostředí, zahrnujícím řeky a deštný prales, je tedy o neustálém růstu a změně.

Brazilská kultura je velmi otevřená a akceptuje různost. Myslím, že rozvoj ayahuascových rituálů napomůže i rozšíření "brazilského" vědomí do naší anglo-protestantské kultury. Brazilci nemají problémy s koncepty reinkarnace, duše, nebo paranormálních jevů. Naše kultura by zcela jistě ze závanu přizpůsobivosti, odlišnosti a tolerance mohla jen získat.

 

Jsou náboženské zážitky jen vedlejším účinkem chemie mozku?

podle článku Shankara Vedantama

 Vědci ve Philadelphii se zabývají zkoumáním oblastí mozku, které jsou aktivovány během meditace. Lékaři na univerzitě v San Diegu a v Severní Karolíně studují, jak mohou epilepsie a jisté halucinogenní drogy vyvolávat náboženská zjevení. V Kanadě neurovědci používají speciálně upravené přílby, které vyvolávají "duchovní" zážitky u světských lidí.

 Tato práce je součástí snahy vědců po celém světě lépe porozumět náboženským prožitkům, změřit je nebo dokonce reprodukovat.

Pomocí účinné mozkové zobrazovací techniky vědci zkoumají to, co mystikové nazývají nirvána a co křesťané popisují jako stav boží milosti. Vědci se ptají, zda je možno vysvětlit spiritualitu ve smyslu neuronových sítí, neurotransmiterů a chemie mozku.

Co vytváří ten transcendentální pocit jednoty s vesmírem? Výzkumníci naznačují, že by to mohla být snížená aktivita v temenním mozkovém laloku, která pomáhá při regulaci fyzické orientace a vnímání vlastního já.

Jakým způsobem vzbuzuje náboženství božské pocity lásky a soucitu? Snad je to díky změnám v předním laloku způsobeným zvýšeným soustředěním během meditace.

Proč mají mnozí lidé hluboký dojem, že náboženství změnilo jejich život? Snad na základě duchovních praktik aktivují spánkový lalok, který dává zážitkům osobní význam.

 "Mozek je nastaven takovým způsobem, aby měl duchovní zážitky a náboženské prožitky," říká Andrew Newberg, philadelphský vědec, který napsal knihu "Proč Bůh neodejde". "Pokud nedojde k zásadní změně v mozku, náboženství a spiritualita tady zůstanou ještě hodně dlouho," říká. "Mozek je předurčen k tomu, aby měl tyto prožitky, a proto tolik lidí věří v Boha," dodává.

 Tyto studie mohou dosahovat nejodvážnější hranice ve výzkumu mozku. Ale v závislosti na naší náboženské víře to také může být poslední kapka. Neboť zatímco Newberg a další vědci tvrdí, že se snaží překlenout propast mezi vědou a náboženstvím, mnozí věřící jsou uraženi představou, že Bůh je výtvorem lidského mozku a ne naopak.

"Posiluje to ateistické předpoklady a díky tomu vypadá náboženství zbytečné," říká Nancey Murphy, profesor křesťanské filozofie na Fullerově teologickém semináři v Pasadeně v Kalifornii. "Můžete-li vysvětlit náboženské zážitky čistě jako jev v mozku, nepotřebujete předpoklad existence Boha."

Někteří vědci si pospíšili s tvrzením, že tento výzkum dokazuje, že neexistuje nic takového jako Bůh. Ale mnozí jiní namítají, že jsou sami nábožensky založení a že se jen snaží pochopit, jak naše mysl vytváří pocit duchovna. Newberg, jenž byl díky své knize a některým nedávným experimentům, které vedl spolu s Eugenem D'Aquilim na univerzitě v Pasadeně v Pensylvánii, katapultován do středu neurovědecko-náboženské debaty, říká, že má vlastní smysl pro spiritualitu, ačkoli odmítl uvést, zda věří v Boha, protože jakákoli odpověď by vedla lidi k tomu, aby zpochybňovali jeho jednání.

 "Opravdu se nesnažím využít vědu k tomu, abych dokázal, že Bůh existuje nebo jeho existenci vyvrátil," říká. Newbergův experiment vycházel ze snímkování mozku osob provádějících meditaci tibetského buddhismu, zatímco seděli pohrouženi v kontemplaci. Poskytl jim čas, aby se dostali do hlubokého meditačního transu a poté jim dal injekci s radioaktivním barvivem. Vzorce zbytků barviva v mozku byly později převedeny na obrazy.

Newberg zjistil, že určité oblasti mozku byly během hluboké meditace změněny. Jak se dalo očekávat, byly to oblasti v přední části mozku, které se využívají při soustředění. Zjistil však také sníženou aktivitu v temenním laloku, jedné části mozku, která napomáhá při orientaci v trojrozměrném prostoru.

"Když mají lidé duchovní zážitky, mají pocit, že dosáhli jednoty se světem a ztratili pocit vlastního já," říká. "Myslíme si, že je to způsobeno tím, co se odehrává v té oblasti - jestliže tuto oblast zablokujete, ztratíte onu hranici mezi vlastním já a zbytkem světa. Když to budete dělat, skončíte nakonec ve stavu sjednocení se vším."

Jiní neurovědci na univerzitě v kalifornském San Diegu, studují, proč se zdá, že náboženské zážitky jsou u některých pacientů doprovodným jevem epileptických záchvatů. Psychiatr Roy Mathew studuje na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně halucinogenní drogy, které mohou vyvolávat mystické zážitky a které jsou již dlouhou dobu využívány v jistých náboženských tradicích. Je možné, že by záblesk moudrosti, který se objevil u Siddhárthy Gautámy - Buddhy - nebyl ničím více než zklidněním aktivity jeho temenního mozkového laloku? Je možné, že hlasy, které slyšeli Mojžíš a Mohammed na odlehlých vrcholcích hor, byly jen shlukem vystřelujících neuronů - iluzí?

Je možné, že Ježíšovy konverzace s Bohem byly jen psychickým klamem? Newberg nezachází až tak daleko, ale jiní zastánci nové vědy o mozku ano. Michael Persinger, profesor neurovědy na Univerzitě v Sudbury v Ontariu, prováděl experimenty, při kterých byla na zařízení v podobě přílby připevněna sada magnetů. Persinger vytváří slabé elektromagnetické pole kolem lebky dobrovolníků.

 "Čtyři z pěti," říká, "oznámili, že měli mystické zážitky, pocit, že za nimi nebo poblíž nich stojí nějaká cítící bytost nebo entita. Někteří z nich plakali, někteří měli pocit, že se jich dotkl Bůh, jiné ovládl pocit strachu a hovořili o démonech a zlých duších."

"To se děje v laboratoři," říká Persinger. "Ti lidé vědí, že jsou v laboratoři. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se jim to přihodilo pozdě v noci v kostelní lavici nebo v mešitě či synagoze?"

Persinger říká, že jeho výzkum prokázal, že "náboženství je záležitostí mozku, pouze mozku, a má málo co do činění s tím, co je tam venku."

Ti, kteří věří, že tato nová věda vyvrací existenci Boha, říkají, že nastavují společnosti zrcadlo o ničivé síle náboženství. Říkají, že náboženské války, fanatismus a netolerance pramení z dogmatických věr.

"Ale náboženství je více než to," říká John Haught, profesor teologie na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. "Je v něm zahrnuta i odevzdanost, utrpení a boj - není to jen blaženost ve stavu meditace. Zahrnuje také okamžiky, kdy máte pocit, že vás Bůh opustil."

Věřící namítají, že víra je něčím mnohem více než jen souhrnem aktivity částí jejich mozku: "Mozek je hardware umožňující prožívat náboženství," říká Daniel Batson, psycholog na Kansaské univerzitě. "Tvrdit, že mozek vytváří náboženství, je jako říkat, že piano vytváří hudbu."

 

Reakce lamy Oleho Nydahla:

Vážení pánové,

Názory na mozek, mysl, bohy a nirvánu nedávno vyjádřené ve vašich vynikajících novinách a v několika dalších skvělých publikacích mi připomínají prohlášení Aristotela před asi 2300 lety: "Pozorování praktických lidí můžete obvykle věřit, ne však jejich vysvětlení těchto pozorování."

Zde uvádím několik základních buddhistických názorů, které by mohly dát některým věcem jejich význam.

Pokud chápeme mozek tak, že nevytváří mysl, ale transformuje ji - jako rádiový přijímač a ne vysílač - mnohé parapsychologické jevy se stanou pochopitelné. Na relativní úrovni by tak mysli bytostí byly programy podmíněných prožitků držených pohromadě iluzí vlastního já odděleného od ostatních, jako proudy v oceánu, pracující skrze určité nervové systémy a těla až do okamžiku smrti.

Pak díky nedostatku pocitů/dojmů vyplují na povrch dominantní podvědomé otisky v mysli, které ji dovedou k novému životu a do nového prostředí. Tento proces, který nemá počátek, pokračuje tak dlouho, dokud mysl nerozpozná svůj absolutní stav, oceán, ve kterém se vyskytují proudy, pohrávají si v něm, jsou rozpoznávány a opět mizí.

Díky tomu, na co se soustředěným, řízeným způsobem zaměřujeme v buddhistických meditacích a co se zřejmě může objevit také při modlitbě k vnějším silám, se zúčastněný dostává mimo osobní úrovně vědomí. Stane se to, že zmizí pocit oddělenosti mezi proudy a oceánem. V tomto stavu se mozek uvolní. Zastaví svou biologickou funkci filtrování dojmů, které nejsou užitečné pro přežití nebo dosahování podmíněných radostí, a mysl tak může prožívat svůj nadčasový stav, svůj neomezený, zářivý prostor. Stav, kdy jsme neosobním oceánem a radujeme se ze hry jeho proudů, je dokonalost sama.

Váš lama Ole Nydahl,

zakladatel 300 center buddhismu Diamantové cesty po celém světě a autor několika knih o buddhismu (Blue Dolphin Press, Nevada City, CA)

 

Poznámky:

Shankar Vedantam vystudoval žurnalistiku na Stanfordově univerzitě a elektroniku na Univerzitě Bangelore v Indii. Je členem Asociace novinářů jižní Asie SAJA (South Asian Journalist Association).

Lama Ole Nydahl je jeden z velmi mála obyvatel Západu, který dosáhl úplného zasvěcení jako lama a učitel meditace podle tibetské buddhistické tradice. V prosinci 1969 se on a jeho manželka Hannah stali prvními studenty Jeho Svátosti XVI. Gyalwa Karmapy, Rangjunga Rigpaie Dorjeho, jednoho z největších jogínů 20. století a představitele tradice Kagyu tibetského buddhismu. Jeho Svátost měla na život Ole Nydahla a jeho manželky zásadní vliv. Ole Nydahl a jeho manželka se pak vrátili na Západ, kde po 26 následujících let neúnavně cestovali, vyučovali meditaci a zakládali meditační střediska po celém světě.

Lama Ole Nydahl získal v Dánsku vzdělání ve filozofii a později napsal svoji práci o knize Aldouse Huxleye "Doors of Perception". Je autorem několika knih přeložených do řady jazyků. Se svojí manželkou založil více než 200 meditačních středisek v Německu, Polsku, Rusku, v Jižní Americe, Austrálii, Kanadě. Ve Spojených státech amerických založil 14 středisek, z nichž většina je na západním pobřeží Spojených států.

Lama Ole Nydahl šíří ducha tibetského buddhismu a překonává kulturní hranice směrem k nezávislému západnímu myšlení. Vyučuje své studenty, že nejdůležitějšími vlastnostmi v současném světě jsou radost, nebojácnost a aktivní soucit s ostatními lidmi.

"Můj návod je jednoduchý: říkám lidem o nezbytnosti hledání něčeho, co je může přenést přes nemoci, stáří a smrt. Aby se nebáli oddat se zábleskům radosti života. Říkám, že mysl lidí je jako prostor: otevřená, jasná a neomezená. A hovořím jak o cestě tak o cíli".

 

Microsoft na tripu

Ale pojďme na chvíli zpátky do Basileje. Večerní blok přednášek, projekcí a výstav psychedelického umění pomalu končí, z kuřáckých zón již voní hašiš a po celém sále se tvoří skupinky diskutérů. Zahlédneme třeba českého malíře Ottu Plachta, jenž hledá inspiraci pro svou tvorbu v halucinogenní liáně ayahuasce z jihoamerických pralesů, anebo Ricka Doblina, ředitele americké organizace MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies), jež se snaží navázat na přetrženou tradici a vrátit dnes výzkum psychedelik na vědeckou půdu jako seriózní téma. "Potřebujeme se dostat na legální bázi. Jsme na cestě zpět na Harvard," hřímal před chvílí prezident Doblin na své přednášce. A neinformovaný pozorovatel musel být překvapen, když se dozvěděl, kdo organizaci MAPS ve snaze o renesanci psychedelik finančně pomáhá. Hlavní donátory netvoří žádní zestárlí sentimentální hippies, ale vývojové jádro Microsoftu či zakladatel firmy Apple Computers Steve Jobs, který se loni svěřil New York Times, že "požití LSD je jedna ze dvou či tří nejdůležitějších věcí, které jsem za svůj život udělal". Spojení látek měnících vědomí, moderních technologií a špičkových mozků je dnes zajímavým fenoménem. Jeden z otců-zakladatelů Microsoftu Bob Wallace věnuje ročně 350 tisíc dolarů organizacím, zabývajícím se výzkumem drogy MDMA (extáze) při terapii, a jako svou nenahraditelnou inspiraci uvádí LSD třeba také vynálezce počítačové myši Douglas Engelbart nebo držitel Nobelovy ceny za objevení dvojité spirály DNA Francis Crick.

Mezi nejobletovanější celebrity v kuloárech konference ovšem patří legendy květinové éry 60.let, k níž LSD neodmyslitelně náleží.

Houf ctitelů obklopuje třeba Ralpha Metznera, kolegu a přítele jednoho z hlavních propagátorů "kyseliny" - Timothyho Learyho. "Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste změnil můj život," chytá se ho za ruku dvacetiletá dívka s dlouhými černými vlasy. "A jak jsem ho změnil?" ptá se s úsměvem Metzner. "Vaše myšlenky mě udělaly svobodnější," zajíká se nervozitou obdivovatelka.

V roce 2001 vedl výzkum ayahuascy také psychiatr Dr. Josep Fábregas, ředitel prestižního ústavu CITA (Centro de Investigación y Tratamiento de las Adicciones) z Barcelony, a to ve vesnici Mapiá v brazilské Amazonii. Vesnice je centrem "nového náboženství" Santo Daime, které v Brazílii spojuje prvky tradičního šamanismu a křesťanství a má už kolem 20 000 příznivců, těšících se velké sociální prestiži. Ayahuasca je pro tuto sektu, v níž se sdružují umělci a intelektuálové, posvátný nápoj a její členové ji konzumují čtyřikrát do měsíce. Santo Daime má dvě centra i ve Francii (Marseille a Paříž) a v jiných evropských zemích, dokonce i v České republice!

Viz http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2008010021

 

Závěrem

 Vrací se mi částečně pocit těla, ale nejsem v něm. Pořád to ze mě září ven na všechny strany. Nemohu ani vstát… nakonec jsem vstal z křesla, bylo to docela namáhavé. Zkusím jít v tomhle stavu něco dělat, musím trochu poklidit. Vnímám stále silně extatický pocit, vnímám svět, je tu nepřítomnost všech negací. Dívám se na sebe do zrcadla, mám legračně velké panenky. Krásně prožívám každý okamžik a nepřemýšlím co bude pak. Prostě udělám jednu věc a neřeším co bude za chvíli. Shora mi pak přijde další myšlenka co mám udělat, nemusím nad činností ani myslet jako dříve. Já nemyslím, za mě myslí mé vyšší části! Ukazují mi že to jde, stačí udělat vždy to, na co ukážou. A vše dělám v tom vznešeném a hrdém pocitu Boha. Je to úžasné, v tomhle stavu je každá činnost dokonale prociťována a vše je jako bych dělal poprvé. Zapálil jsem vonnou tyčinku, takhle hezky jsem si to ještě nevychutnal. Cítím se něžně a lehce jako víla. Když teď na něco pomyslím, vnímám spousty souvislostí. Krásně cítím, jak si tenhle virtuální obraz světa tvoříme kolem svým vědomím. Vidím květinu a vnímám, jak ji zároveň vytvářím a oživuji tím božským Vědomím. Sílí intenzita ponoru do virtuální Tvorby. Jsem Bohem, který se vnímá ve své virtuální podobě ve svém virtuálním světě.

Poklidil jsem a šel jsem si znavený lehnout. Při zavřených očích jsem před usnutím vnímal nádherné vize dokonalých barevných tvarů a fraktálů. Bylo to úchvatné divadlo.

Po meditaci jsem k Nim získal větší důvěru, méně se bojím nepříjemných procesů a stavů. Nebude to ale vždy tak silné, to jen párkrát do roka, ale nechtěli mě teď předem strašit. Prý posuzuji intenzitu subjektivně, co pro mě bylo nyní neúnosné, přijmou příště adaptované části lépe s větší samozřejmostí. Meditace se ztrátou těla se ale budou opakovat, abych si přivykl. Chystají další etapu se ztrátou světa, nejprve částečnou, s tou již začaly (virtualita vnímání), pak i úplnou, ale to bude až v pozdějších meditacích a na to ještě nejsem připraven. Od září mám dostat nového Mistra, který proces povede optimálně dál.

  Moje zkušenosti s holotropním dýcháním

 Výzkumy dr.Grofa

Na hlavní stránku