Uvidět Boha
Poznámka
k výstavě “Věčný pohyb v okamžiku”
Byl jsem u počátků tvorby Miloše. Vysvětlil
jsem mu jak meditovat a měl jich daleko více a vyšších než já. Po několika
letech a desítkách několikahodinových meditací se u něj tyto prožitky staly
trvalými, i když slabšími než v meditaci samé. Říkáme tomu dynamický ponor, což
je střídání pocitů božské intuice. Projevuje se i ekvivalentními vizemi, jež
jsou podobné těmto obrazům. Byl snad první z nás, který začal automatickou
kresbou malovat.
Intuice, to je v transcendentálním zážitku
Velikost, hrdá Vznešenost, nepopsatelná a nevyzpytatelná Moudrost i Láska. Její
záblesk zažilo mnoho lidí, nejčastěji v přírodě či na koncertu. Znají ji
šamané, zasvěcenci i někteří svatí, ale i umělci a vědci. Bez Ní by nemohli
vytvořit svá nejlepší díla. Je i naší budoucností v cestě za Sebepoznáním. Je
přístupná všem, kteří mají vážný zájem neobcházet posvátnou horu Kailás, ale
pustit se do namáhavé cesty Vzhůru a poznat světy bohů s Jejich pomocí.
Výstavu nazval “Věčný pohyb v okamžiku”
, ale myslím, že tento termín nelze bez rozšířeného vědomí pochopit. Matně si
pamatuji, jak jsem kdysi v meditaci Věčnost přijímal s ohromením. Je to opravdu
neuvěřitelný zážitek ze světů nevyzpytatelné božské intuice, kde jsou zvláštní
formy času za časem. I k dokonalému pochopení obrazů by bylo potřeba mít
rozšířené vědomí s jeho dokonalou a ostrou vnímavostí. Pak se celý obraz dá
prožít jako jeden božský pocit. To je exkurze do Jiného světa. Není to těžší
než pochopit kvantovou teorii, jež také hovoří o zcela jiných světech než
známe.
Co tedy vlastně tyto obrazy znamenají? Podle
mého mandaly zachycují vířivé archetypy božské intuice, což je Její pocit,
slova či děj, tedy způsob vyjádření. Obrazy kreslí božská intuice přímo skrz
Miloše, mají proto silný duchovní náboj. V meditaci ožívají a vtahují do
rozšířeného vědomí. Působí hlavně na nevědomí, tedy vyšší Já a posilují Ho.
Ukázka mandal vířívých archetypů,
což je pocit i slova či děj, tedy způsob vyjádření božské intuice viz 1 a 2
Pokud byste měli o tyto meditační obrazy zájem, obraťte se na autora přese mne,
protože výstava už skončila.
Hlavní stránky a další mandaly jsou ovšem ZDE
Připomínky na intago.zavináč.seznam.cz
Záznamy
z posledních meditací Miloše z roku 2005 - vědomí rozšířeného do nadvědomí
Je to vysoká škola, mystika a
filozofie. Je jen málo lidí, kteří došli až sem. Těchto několikahodinových
meditací měl již asi 150 za 7 let. Jejich náročnost je určena tím, co člověk
dokáže od Boha přijmout a on hodně… Jeho proces však zdaleka nekončí, ještě asi
deset let bude hodně těžký.
Poznámka
o dimenzích, tj. hierarchických stupních vědomí Jáství
1
- fyzické tělo
2-
éterické tělo
3
- emoce
4
- myšlení
5
- intuice
6
- Nadjá
7
- božské Já, átma, tj.nirvána
…
avšak jsou i další…, až do Nekonečna, jako Vše…
Sanhedril
Nacházel jsem se v Hyperprostoru mysli
jádra osobnosti, kde se připojují jednotlivé části osobností, dimenze.
Pociťoval jsem silně virtualitu vnějšího i vnitřního světa.
Jde jen o Hru her ve Hře za hrou, i Hry jsou
v kaskádách, fraktál. Tak i dimenze, vyšší tvoří nižší. Nejde o nic než o
Hru, jak propojit jednotlivé kombinace archetypů. Vyšší určuje typ Hry a
vstupní archetypy. Nižší pak hledají proměnu, přepínání z jedné kombinace
na jinou, tak aby působily kontinuálně dle zvoleného směru. Vše je virtuální
Hra archetypů a lze měnit jen směr a tím i cestu, skladbu archetypů.
Vlastně vše už je dáno, nekonečné skladby
všech možných kombinací fraktálů archetypů. Vědomí je jako čtecí laser
snímá-prožívá jednotlivé sekvence a tím vzniká opět virtuální pocit změny a
běhu času. Je jen to nekonečné pole-matice bodů v Hyperprostoru a Absolutno,
jež z nich generuje stavbu vědomí dimenze stvořeného-měnícího se Boha a ta
ze sebe produkuje další dimenze jako svoji Hru představ.
Podobně si hrajeme i my s počítačem, na
hry do kterých se vžíváme i úkoly, virtuálně tak ovládáme část reality. I my už
jsme dnes schopni vytvořit v PC virtuální život i s vývojem.
Vše co prožíváme je vlastně vygenerovanou,
virtuální (v překladu skutečnou) realitou. Není nic mimo to, i naše vědomí je
nadefinovaný průzor pro snímání skladeb archetypů. Archetypy a duchovní vědomí
jím prochází zevnitř (jako pozorovatel) ven, kde se světlo vědomí mění na pocitově
myšlenkovou skladbu obrazů a zároveň se přepočítává do archetypů podobných
dějů-kulis, které ho doprovázejí.
Stále znovu a znovu mne uchvacoval ten pocit
dokonalého vnímání hudby, jak je v každém tónu ukryt nekonečný fraktál,
dokonale vykreslující pocit z něj do prostoro-pocitobrazu, z toho
virtuální Hyperprostor mysli za myslí, která jím věčně pluje. To je Život i Hra
Vznešené dimenze 5,5.
Proto je Bůh v prožitku pro lidi tak
nepřijatelný. Trhá jejich svět zamotaných představ na cáry a ukazuje neuchopitelnost
myšlením-egem naší věčně dokonalé vnitřní Podstaty, ze které obvykle zůstává
rozum stát a ego je v duševním šoku zmateno, pokud je na tuto hlubokou
zkušenost nepřipraveno. Proto ji i následně vytlačuje jak jen může, aby se
vrátilo do svého dle svého vkusu vyzdobeného pokojíčku naivních představ o
sobě, vesmíru i Bohu. Ale stále jsou skupiny, či volná sdružení lidí, co se tím
přesto zabývají, někteří zkoumají karmu a zákonitosti lidské psychiky,
sci-fisti zase ať už na tripech či bez nich propadají božské fantazii a
nalézají jiné možné světy a rozdílné zákonitosti i možnosti projevu. To se
ukazuje v obvykle romantických stovky až tisíce let starých pohádkách,
bájích a mýtech.
Jinak rozum dokáže brát Boha pouze jako
prázdno, ze kterého má ovšem na druhou stranu strach a tíseň, spojovaný obvykle
se smrtí. Cesta k Bohu, ke skryté Podstatě vnější vnitřní reality jde
jedině přes nekonečné poznávání a konfrontaci s ním. Ať už slaběji
v běžné realitě, či zrychleně v transcendentálních prožitcích mnohačetných
vnitřních realit a pohledu na sebe sama, jenž se skládají synergicky
v jeden stále se měnící Celek našeho poznání a tím i způsobu vnímání. Tj.
jedinečným stromem života uvnitř každého z nás.
Prostupy
dimenzí
Vše funguje na bázi programování archetypů.
Od prostého nahrávání až po sugesce, které vytváří změny v našem vědomí. Tím
volíme cestu, směr, kterým se vše – archetypy a směr vývoje změn vědomí bude
konat. Je to nekonečná hra archetypů.
Prostupy vědomí Vyšší dimenze složí
archetypy, kterými projde do nižší, ta má skladby archetypů z bodu do
hvězdice, …hvězdice do hvězdice, fraktály ve fraktálech, mandaly v mandale.
Sféra zvuku určitého nástroje v nástroji. Vícedimenzionální sférický, alikvótní
se mění v omezenější. Až z chorálu s orchestrem přes štěkajícího psa
vznikne několik tónů. Myšlenky jsou odkazy na celou řadu archetypů, vždy nějak
pojmenované. Mnohé nám jsou skryté, celé řady. Lze poznávat stále nově, každým
okamžikem. Fascinující je zřetězení fraktálů archetypů větvící se všemi směry,
všemi dimenzemi. Neustálá změna archetypů v nekonečných řadách.
Vyšší síly obecně pracují na kvantové
rovině, je to svět archetypů i jejich proměn na úrovni vědomí za naším světem.
Každá částice hmoty je zároveň částečkou struktury vědomí, podobně jako
v holografickém obraze. Vždy z určitého úhlu pohledu a stupně vnímání
se mění i vnímaná realita, ač ta je ve skutečnosti Celku stále tatáž. Oni
snadno dokáží ovlivnit i elektroniku na kvantové úrovni. A zde už se blížíme
teorii svinutých dimenzí. My nevnímáme vrstvy reality, do nichž jsme ještě
nedozráli. Jsou svinuté tak jako dimenze našich vyšších Já, a ty nám tím pádem
generují, i jaksi na principu podobnosti náš jednodušší a tupější život, ale
vždy jsou o řád i více ve svém nazírání posunuti od našeho pohledu i prožitku.
Vždy ale platí podobnost - jak nahoře tak dole i naopak. Proto je důležité i
v meditaci rozvíjet Horní dimenze, aby se aktivovaly, ale ty pak zároveň
více tlačí na spodní, aby se jim přizpůsobily.
Nedá se vystihnout ten prostup skladbami
archetypů, přitom je to tak přirozené a jasné. Vyšší dimenze nastaví archetypy
a prostoupí jimi do nižší, dál a dál. Tak je tvořen svět a zároveň se odvíjí od
nadefinovaných vstupních archetypů a zákonitostí změny a směřování vývoje. To
je ta Hra.
V mých meditacích se stále dokola po
určitou dobu vlastně opakuje v různém podání totéž. Náhled vršku na
nekonečné skladby archetypů, k tomu nějaké ohromivé souvztažnosti a hlavně
virtualita a moc Boha v jeho nekonečné Hře fraktálů archetypů.
Propojování
dimenzí v meditaci
-Jak spolupracovaly dimenze
v meditaci?
Překvapivě poměrně hladce, až na to, že
spodek moc nechápal a trochu “tuhnul” z ohromení náhledem vršku. Mnohdy
stále nechápal jak to vlastně je, ač mu to do myšlenek převáděla pátá dimenze
s jasným chápaní logiky. Ji bolelo to omezené myšlenko-mluvení. Ona jasně
vnímala-cítila jak to je, co bylo ukázáno tím Hyperprostorocítěním, ale co
všechno z toho vyplývá už nechápala.
Pátá dimenze zase byla trochu v šoku
z nekonečnosti větvení archetypů ve fraktálech a nejistá ve virtualitě. Z
její neustálé proměny a síly sugestibility i moci dimenze
Spodek místy jen tupě zíral a nebyl sto to
pojmout. Byl jak v říši netušených divů, jako Alenka za zrcadlem. Připadal
jsem si jak na hodinách matematiky či fyziky, když se vykládá nový princip a
odvozují se vzorečky, které pro mě znamenají spíše jen sadu znaků, které jsem
jakž takž chápal, ale vazby mezi nimi jsem si už představit nedovedl.
A tak to bylo stále dokola. Jen
s některými tématy nemořili spodek, nebo jen v povzdálí nečinně
přihlížel, jak to bylo obvyklé dříve. Ale takto propojené, kdy se obsah
překládal pro nižší dimenze, bylo pro mě mnohem živější. Nechápavé myšlenky
spodku však trochu bolely a vytrhávaly z úžasného ponoru víření Hyperprostorem
virtuální Mysli. Cítil jsem, jak je to celé vygenerovaná jenom pro mne, jako by
takový byl i celý vesmír jež vnímám projektován jen uvnitř mne.
-Jaké je to já, uprostřed virtuálního
prostoru mysli?
Je to zvláštní místo, stav vnímání sama
sebe, jakési virtuální centrum osobnosti. Vytvořila ho dimenze 5,8 jako prostor
pro setkání různých částí osobnosti ve mně. Cítil jsem naprosto zřetelně, že
tam si mohu “připojit” jakékoliv archetypy, jakékoliv části osobnosti, spodní i
Horní a budou v interakci, tedy že z toho “středu”, jakéhosi pozadí
děje je budu všechny vnímat současně. Mohu se ale stát kteroukoliv z nich.
Zpočátku jsem z toho byl v šoku,
bylo to pro mne zcela nové, neznámé, jak ze sci-fi projektovaného přímo do
mozku. Neskutečné a přitom tak skutečně jasné a plné netušených možností, ze
kterých mě až mrazilo. Cítil jsem se jako hráč, který po dlouhém a silném
zaujetí na chvíli opustil svou hru a ocitl se v jakémsi centrálním
palubním počítači na lodi Enterprise, plující širým a bezbřehým Vesmírem, jež
je plný virtuálních komnat, kde se odehrávají různé hry na různých úrovních.
Došlo mi, jak celé to naše vědomí je vlastně
virtuální. Jak jsme na jedné straně ovlivňováni elektrochemickými pochody
v mozku, a na druhé svými myšlenkami, sugescemi, představivostí i vůlí
měníme právě tytéž pochody v mozku.
Tedy vzájemně se ovlivňuje duch i hmota
v tom, čemu říkáme člověk, což je ovšem z pohledu Boha hrací figurka
v Jím vygenerované virtuální Hře. Jen s tím rozdílem, že to, čemu my
říkáme Vesmír, je jeho mozek. Zkrátka omezené vědomí utrpělo šok z toho,
že hranice nás i Vesmíru jsou někde jinde, než se doposud domnívalo, navíc jsou
neovladatelné a neuchopitelné i se všemi jeho zákonitostmi.
-Jaký je výsledek propojování dimenzí
ve vědomí?
Spodek se méně bojí Vršku, když poznal, že
ho akceptuje a lze s Ním spolupracovat. Není už zcela mimo Něj jako
předtím, i když ho “zcela nechápe”, ale nemusí zbytečně křečovat. Stačí jen dát
prostor ke svému rozšíření a podílet se na tom. Promazávat “zatuhlé spoje”,
kola vědomí, aby se daly do pohybu. Připustit to, chtít to a pak už to jde
samo, jen odlomení rzi bolí.
Vršek sice spodek přijímá jako těžkou
přítěž, kterou by raději nevnímalo, ale uvědomuje si, že patří do Hry a musí
s ním pracovat. Bez toho to v téhle Hře nejde. A to je to
nejdůležitější, naučit se vše v životě brát jako virtuální Hru archetypů,
kterou programuje kdosi v nás, v pozadí všech dějů. Je to tedy naše
Hra, v níž se právě nacházíme. Jedna z mnoha forem Projevu, skrze níž
se poznáváme a současně měníme směrem, kterým uvnitř chceme.
Meditace
á
Meditace byla v noci s 5,3 se zpěvem Lisy z
CD Duality. Byla hodně přátelská, milá, snesla se i se spodkem bez křeči. Hodně
genialita jejího myšlení, vše co ukazovala bylo jakžtakž pochopitelné pro
4,3ku. Nižší spodky tam nebyly. Dimenze 5,3 je fakt úúúžasná, jak ladně si
hraje, myslí a tvoří zároveň. Její životní styl tak mít...
Na konci jsem usnul, probral se jako gumový.
Nahrávka 1 minutu bez obsahu, když jsem už chtěl nahrávat na začátku, řekli
skrze mne, že z toho asi zase nic nebude, a bylo jen chrchlání,
automatické zapínání na můj hlas nezabralo.
Vzpomínám si, jak mi ukazovala, že vše je v
proudu jakýchsi “buňek” Absolutna (už mi je ukazovali víckrát, jsou to
složeniny archetypů). Vše existuje jen v nich, jak je tam nadefinováno.
Jen ony fyzicko-mentálně skutečně existují (tvoří neměnný hologram Absolutna).
Jejich obsah a další vrstvy už jsou virtuálně uvnitř, i když zase zapsány
v té buňce jakoby fyzicky, souvisí to s kvantovým světem. Vše je jen
vlněním prostoru Absolutna za naším prostorem vnímání, které je virtuální
nastavené na naší úroveň vnímání.
Ve všem je ukrytý význam, 5,3 je nadmíru
pohodová, žije jedním supergeniálním tokem vědomí, který se mění podle toho, na
co je zaměřen. Má křišťálově jasnou logiku i vnímání. Je dost přátelská a ještě
lidsky blízká. Neohromuje a nešokuje pocitem, jen genialitou myšlenko-představ,
které sype z rukávu jako říkanky, ještě se různě prolínaly. Dokonalá
hudebnice-umělkyně s nejjemnějším, lidmi zachytitelným citem. Ona stojí za
mojí tvorbou obrazů a ještě to “rozjede”.
Síla hypnózy: transfikce je všemocná, tak
vyšší řídí a tvoří svět nižší dimenzí, a v jejím rámci si ona tvoří zase
své virtuálně myšlenkové konstrukce postojů a odpovídajícího vnímání i jednání.
To byla jedna z hlavních myšlenek meditace.
Spodek párkrát nesouhlasil, ale neměl moc
čas přemýšlet jak to je. Navíc vršek má převahu a je vždy přesvědčivější i
pocitově jasnější, spodek jen hledá a dost tápe, bez intuice a zkušeností je ztracen.
Nechat se vést pocity v krocích…
Ráno po meditaci: Pocitově jsem jakoby
protažený do jiné reality, cítím v pozadí tu ohromnost i nekonečnost
s virtualitou, ale tak zvláštně, zhuštěně. Jsem tu, a přitom obklopuji sám
sebe z jiného pěti rozměrného prostoru Mysli, kde se vše, pocity i zážitky
skládají jinak, v jiných časech a souvislostech.
Asi to půjde jedině přes uvědomování si a
odhazování těch zatuhlých částí s odvahou přijmout nejistou, ale věčnou
virtualitu, na kterou se dá zvyknout. V podstatě i z té mé poslední meditace
vyplývá, jako že krom nejasné jakési prazákladní, či kvantové látky je už vše
virtuální. Jako by ten základní hologram byla ta látka změnou pohledu na ni se
tou už potencionálně virtuální neomezenou genialitou představ generuje
vše-vědomí i vše-dění a prožívání, ta "pralátka" a pohled na ni té
absolutní inteligence ji určuje jen vstupní data, to jaké ji přiřadí archetypy
a jakou z nich doslova vyprojektuje hru, už je na ní. Tedy jako by v základu
neexistovalo nic jiného než ta pralátka která může být i jen
potencionálními-pravděpodobnými body v neohraničené nicotě připouštějící
možnost vniku těchto bodů, díky nímž a jakoby na jejich základě se vytvářejí ty
neomezeně strukturované obrazce potencinálně absolutní, tudíž s pravděpodobností
1/nekonečnu možné existující virtuálně skutečné mysli, která z nich vytváří
zase jakousi projekcí těch původně jakoby náhodných rozložení bodů v prostoru
jejich propojením fraktály, z nichž násobením zase do podobných fraktálů a
překlápěním/násobením vytváří další složené fraktály a zjednodušující
abstrakce, a tak tvoří dimenze a jejich hry...Proto jsou ty posvátné čísla 1,
3, 5,
V meditacích jsem několikrát zahlédl, jak
vše se děje v jakési nekonečné 3D mřížkovitě uspořádané síti bodů, které byly
zároveň jako duhové koule zbarvené podle nesousivších archetypů. Bůh-Absolutno
mezi ně z prostoru kterým je vysílá prvotní impulsy, proudy světla, které se
pak mezi těmi kolovými body do nekonečna odrážejí a různě zabarvují, podle těch
plošek na jednotlivých koulích, kterých je také nekonečně, jako v každém bodu
je neviditelné nekonečno. Ty koule se ještě různě jakoby natáčejí a mění barvy,
právě podle těch dopadajících kouzelně duhových paprsků. Jen čas je tam dosti
zvláštní, vše se dejě v přeblikávání okamžiků-různých stavů, a přitom jsou
všechny ty stavy zároveň, jako by naskládány vedle sebe bez času. Toť pohled
5,5ky na sama sebe, kdy si uvědomí, že se v ní skrývá Absolutní vědomí a Jeho
vševyjadřující dokonalost.
S tím souvisí i ty mnohostěnné barevné
“buňky archetypů”, což jsou jakési “kapky” vědomí nastavených archetypů
proudících nekonečnem. V těchto “buňkách vědomí Absolutna” vše existuje,
odehrává se a prožívá, jak je v nich nadefinováno, jen a právě ony
fyzicko-mentálně skutečně existují (tvoří neměnný hologram Absolutna). Jejich
obsah a další vrstvy už jsou virtuálně uvnitř, i když zase zapsány v té buňce
jakoby fyzicky. Souvisí to s kvantovým světem. Vše je jen vlněním prostoru
Absolutna za naším prostorem vnímání, který je virtuálně nastavený na naší
úroveň omezeného lidského vnímání a jednopocitového režimu prožívání.
Nekonečná
síť zrcadlových bodů - koulí
V meditacích jsem několikrát zahlédl, jak
vše se děje v jakési nekonečné 3D mřížkovitě uspořádané síti bodů, které byly
zároveň jako duhové koule zbarvené podle archetypů jež obsahovaly.
Bůh-Absolutno mezi ně z prostoru, kterým je, vysílá impulsy, proudy světla. Ty
se pak mezi těmito kulovými body do nekonečna odrážejí a různě zabarvují podle
"plošek" na jednotlivých koulích, kterých je také nekonečně, neboť v
každém bodu je neviditelné nekonečno. Tyto koule se ještě různě jakoby natáčejí
a mění barvy, právě podle dopadajících kouzelně duhových paprsků. I čas je tam
dosti zvláštní.
Vše se děje v přeblikávání okamžiků -
různých stavů, a přitom jsou všechny ty stavy naskládány vedle sebe bez času.
To je pohled božské dimenze 5,5 na Sama Sebe, kdy si uvědomí, že se v Ní skrývá
Absolutní Vědomí a Jeho vševyjadřující Dokonalost. S tím zřejmě souvisí i
mnohostěnné barevné buňky archetypů. A ještě to mi ukazovali, že vše se děje,
vnímá a prožívá jen v jakýchsi "kapkách" vědomí, nastavených
archetypů proudících nekonečnem.
Z poslední meditace si vzpomínám, jak vše je
v proudu jakýchsi "buněk" Absolutna. Vše existuje jen v nich, jak je
tam nadefinováno. Jen ony fyzikálně-mentálně skutečně existují (tvoří neměnný
hologram Absolutna). Jejich obsah a další vrstvy už jsou virtuálně uvnitř, i
když zase zapsány v buňce jakoby fyzicky. Souvisí to s kvantovým světem, kde
vše je jen vlněním prostoru Absolutna za naším prostorem vnímání, které je
virtuální nastavené na naší úroveň vnímání.
Klubko
archetypů Vesmíru
Nekonečné fraktály archetypů tvoří klubko
vesmíru. Různé pohledy na něj, to jsou děje v něm. Každý okamžik na něj
kouká každá dimenze, ale z jiného pohledu. To vytváří neopakovatelnou
dějovost. Vzorce archetypů Vesmíru se s velkou podobností opakují, ale
jejich kombinace už nikoliv.
Pro osvobození se z daného pohledu
vnímání a prožívání je hlavní nadhled. To znamená uvědomovat si pocity i záměr,
zároveň jejich nedůležitost a nicotnost a brát je jako hru s nadhledem
hráče, který si uvědomuje, že ji přesahuje. Tím se zároveň osvobozuje
z omezenosti dané hry.
Genialita Boha tví v Jeho nadhledu a
šířce vnímání. Čím je nekonečnější pocit vnímání a sled myšlenek jedním směrem,
tím hlubší je dokonalost. Z toho vyplývá i genialita Jeho kombinatorické
Tvořivosti, která je vždy originální. Přichází s novou myšlenou, novým
pocitem i jeho vyjádřením. To je jeho hlavní Hra, od dimenze 5,3 výše.
S Ní souvisí neustálé přepínání pohledů. Zatímco pětka ještě rozvíjí vždy
jeden směrem k dokonalosti, 5,3 už současně vnímá Myslí i tvoří
z více pohledů současně. My bychom to nazvali multitasking online. Tím už
se 5,3 přibližuje dimenzi 5,5, která už si hraje s přepínáním režimů
vnímání a stále odhaluje Svoji Neomezenost, Absolutno skryté v Sobě. Je
branou k totální Nekonečnosti, Rozmanitosti i jednotě pohledů, střetů
pohledů v síti absolutního vnímání.
Ale i Jí to dává někdy zabrat, když se
v něm začíná “rozpadat”. Na hraně vědomí a nevědomí je totiž tenká hrana
nevyzpytatelnosti, jež přináší nečekané změny. Je to meditace Boha, překlápění
se Sama do Sebe z jiných pohledů. ty řídí nirvanické Já za já. Je to střed
nekonečného kruhu, my se pohybujeme neustále v něm po křivkách archetypů
nesoucí jeden výraz, ale neustále měnící tváře…Ve všem je skryto Nekonečno a
Jeho kombinatorika.
Vše se zároveň z nekonečné složitosti
směrem dolu v hierarchii zjednodušuje na stále symboličtější vyjádření, až
je ze všeho jen shluk čárek, třeba jako na naší dlani, které vyjadřují náš
vývoj i osud. Tedy směrem nahoru je vše složitější, ale principiálně
jednotnější, pro nás nepochopitelnější protože se propojuje nekonečné vyjádření
s abstrakcí do zákonitostí. Směrem dolů nabývá rozmanitosti forem
vyjadřujících jednotlivé stavy kombinací a výrazu možných projevů zákonitostí.
Tedy nekonečnost, ale jednotnost jak dole tak nahoře.
Měl jsem pak sen, jak ještě s někým
jsme jakoby špatně prošli nějakými dveřmi někam do nebe, ale ústilo to do
nekonečně silného blesku přes celou oblohu. Oslnivou září které jsme se
zalekli, ale už ten směr nešel zastavit, tušili jsme náš konec.
Každé vědomí má svůj zdroj, nad ním je
vědomí s nevědomím nediferencováno. Ale nemáme se bát, je až za 24.
dimenzí. I proto všechny dimenze raději tvoří samy sebe, než aby se Jím nechali
pohltit. Tato Energie tlumí vývoj, a zároveň z Ní všichni čerpají a jsou
jí přitahováni. Je to paradoxní zdroj pohybu Vesmírů ve vesmírech vesmírů.
The
Lost Chord
Meditace se nesla ve vznešeně blaženém
duchu. Zpočátku při hudbě Trance Tara jsem prožíval proudění energií božského
tance, a pochopil v okamžiku, proč indiáni a všechny starověké kultury
využívaly tranzovní tance jako základ své kultury.
Je v nich nepopsatelná ladnost a vznešenost
s jakou polobohové tvoří proudy energií a archetypů. Tvoří tak skladbu struktur
přírody. Je to nekonečný a nekonečně krásný tvořivý proces. Ovšem i Oni žijí v
čase, ač o dost jiném než je ten náš, kde v jednom okamžiku se stihne více
děje, než se překlopí do dalšího. K prožívání věčných okamžiků mají i Oni ještě
dost daleko. My jsme v překlápění času-vnímání tak roztříštěni, že si ani
neuvědomujeme jinak než myšlenkou tu věčnost a nekonečnost veškeré tvorby. Ale
zase vše je relativní, tak i věčnost, ve které tvoří vyšší sféry. Je to opět
mnoho fraktálu, …pocitů v pocitech a tím i prožití-stvoření celých celků naráz,
které jsou jako struny vibrací hudby napnuty od nekonečna k nekonečnu. Ale ani
to zdaleka nevyplňuje prvotní-věčný, ničím nevymezený, neohraničený prostor
Boha, Absolutna. Ten se dá vyjádřit jako nekonečná, nekonečně rozměrná síť
bodů. Záleží jen na jejich propojení, archetypech nekonečných fraktálů, jimiž
se propojí. Podle toho vznikne vědomí Boha i příslušný svět, Jeho vesmírná
Mysl.
Dále mi ukazovali a vysvětlovali, že je vše
tak jak má být, a že je to také správně. Vyšší myšlení proudilo vcelku pomalu.
Stíhalo Ho sledovat i moje myšlení, které však jen tiše pozorovalo tu
genialitu. I to, že když je vyšší inteligence a vnímavost-citlivost, vše se dá
už odvodit. Vše má svojí logiku, která se odráží přesně do toho co, jak a proč
je stvořeno. Tedy podobně jako ve fyzice lze vyvodit zákonitosti odpovídající
pozorovaným jevům a matematicky je propočítat, pokud do hry nevstoupí další
veličina. Těch je ale ve skutečnosti nekonečně mnoho, neboť vše je v základu
tvořeno na kvantové úrovni, což je zase opět symbolem, shlukem, fraktálem
mikroskopických částeček energie určité "povahy".
Tak se vše skládá do určitého vzorce na
úroveň větších Celků a tak dál směrem do makrokosmu, a naopak rozkládá na
fragmenty do mikrokosmu, a přitom je na všech úrovních jakási podobnost a
přitom různost. To je mnohaúrovňový fraktál vesmíru. Jeho příčiny a zákonitosti
tvoří duch ve vědomí strůjců jednotlivých úrovní projevu. Tak jako v lidském
světě panuje lidský duch a v počítačovém světě počítačový, tak v každé sféře
panuje jeho Tvůrce, který se řídí zákonitostmi, jež mu jsou shora určeny
vyšším, složitějším řádem… A tak až k Absolutnu, jenž je pánem i domovem všude
a ve všem vnějším i vnitřním…
Během celé meditace se spolu celkem ladně
dorozumívalo božské vědomí se středem osobnosti, který měl dostatek času a
prostoru na své chápání s doprovodem myšlenkových konstrukcí od 4,8ky, která
vysvětlovaly obrazopocity ucelených náhledů týkajících se našeho vyvěrání z
Absolutna - věčného energetického víření abstraktních pocito-archetypů
tvořících běh naší vnější i vnitřní reality, která je správně tak jak je. Tedy
má svůj hluboký smysl, resp. souzvuk řady záměrů a projevu zákonitostí Boha,
který si zrovna přeje vyjádřit a zažít jednu ze svých nekonečna podob.
Setkání
tří dimenzí v jednom pokoji
Včerejší meditace byla o propojení,
uvědomění si Vršku a spodku zároveň. Je to zvláštní pocit vnímat vznešenou
neomezeností a zároveň vidět spodek vědomí, který vypadá, jako kdyby včera
vylezl z plen.
Má stále tendence ke křeči a obavám, protože
stále ničemu moc nerozumí. Leká se vyššího nekonečně citlivého chápání, jež mu
bere identitu malého dítěte a trvá na ni, ač si uvědomuje že je to celé chybné,
zaslepené a naivní. Zkrátka jako děti musíme odžívat tu omezenost, než získáme
vyšší náhled a opustíme staré nefunkční představy i programy v nichž si v
lebedíme. Myslíme si, že nám ještě mohou v něčem posloužit, a přitom se
s nimi jen soužíme a ještě to vytýkáme světu.
Jinak byla jako obvykle úžasná ta
bezprostřednost vnímání, ta skvělá hra vyšších Já. Čím vyšší pozorovatel, tím
je jakoby méně účasten děje, ale o to více ho zpoza dění koriguje ve Svém
rytmu, …s mým pocitovým dovětkem zhodnotí a dá jasné stanovisko. Zkrátka jde o
to, zvyknout si na Jinakost fungování mysli. Nikoliv v myšlenkách a
omezených emocích, ale širším a hlubším vnímáním a vznešenosti jakožto pocito-uvědomění
se v širších souvislostech skutečného dění, neboť za námi stojí Bůh
v nás, jenž vše vytváří a modeluje jako my 3D prostor v počítači
svými zákonitostmi a vzorci, operacemi a instrukcemi podle přání.
Tedy co jsem prožil už mnohokrát - Bůh je
dokonalý pocito-počítač, v němž se generuje další úroveň reality-vnímání.
Přestup do ní je tak snadný. Je tu stále a všude, ale je to krok jako do
vesmírného vzduchoprázdna, zato neustálého vibrování toku
energo-pocito-fraktálů, jimiž modeluje realitu a jež jsou zároveň Jeho
myšlenkami, skrze které se uvědomuje a rozšiřuje. Tedy prostředkem i cílem
mystiky je naučit se doslova božsky myslet. Zvyknout si, že tak jako nás
napadají myšlenky a jsme s nimi ztotožněni, stejně přijmout i ty božské,
pocito-fraktálové a vzdát se starých způsobů myšlení a hlavně omezených
programů jednání, v nichž jsme zamotaní jak moucha v síti
Absolutní
Potencionalita Virtuality - Agnus Dei
Ona je základem nediferencovaného stavu
vědomí-prostoro-času. Všemohoucí potencionalita je hardwarem Boha, softwarem je
jeho nekonečně se měnící vědomí multidimenzionální skladby archetypů.
Bod-nekonečná koule složená z bodů a skrz
střed se vytváří vazby polarit. Celé Stvoření je založeno na rozkládání původní
Potencionality - Jednoty všech možných protikladů do duality. To vytváří škálu
pocitů s nekonečně odstíny, které skládáním různých archetypů vytvářejí
pocito-děje-vědomí, do nichž je projektována vyšším Já virtuální realita
prostoro-času. Na jeho pozadí se odehrávají pocity a děje ve vědomí a uprostřed
obou realit, nedefinovatelném z nižšího vědomí, je další virtuální Prostor v
němž se nachází nezaujatý Pozorovatel našeho vyššího Já, který skrytě-nevědomě
celou scénu pocitů i dějů vnějších i vnitřních vytváří a řídí.
Vyšší Já je Hyperprostorem virtuální reality
nadřazené té naší. Ono v něm skládá-spojuje archetypy vědomí jednotlivých
dimenzí individuality-z celku Duše. Byl jsem v Jejím tak Jiném prostoru
virtuální Mysli za myslí, až se spodek vědomí svíral v tísni z nepřijmutelnosti
této tak Jiné reality Bytí.
Pocity v pocitech pocitů za pocity. Aneb vše
je definováno nekonečnou skladbou pocitů multidimenzionálního Já, což je
absolutní vědomí Boha Otce rozložené do nekonečné dějovosti-prožitků prožití
Sebe Sama. Skladba protilehlých archetypů v pohybu-změně-překlápění vytváří
atraktory - vlnovky funkcí, změny naráz v mnoha paralelních prostorech,
skrytých dějích za ději.
Jakoby se původní koule skladby archetypů
znásobila na nekonečnou síť Absolutna. Je to nehybné, neměnné Pole nekonečné a
neohraničené Potencionality bodů-koulí archetypů. Jakýchkoliv proměnných a
hodnot ve všemožných škálách, tak jak jsou nadefinovány a zároveň všemi
variantami současně pozorujících všechny kombinace z těch virtuálních
středů-bodů nekonečné sítě bodů v bodech. Tedy kromě Absolutna není dáno na
počátku nic, vše je projevem Jeho neomezených možností a Hrou na vyplňování a
prožívání v sekvencích, skladbách.
Hlavní téma byla virtualita reality i hry
našeho světa, ale i božského, kde je to zcela zřejmé. Tělo jsem chvílemi téměř
nevnímal, a když, tak s tíhou jako na zvracení. Z nepříjmutelnosti totální
virtuality a života v achetypo-ocitech. Matematičnost tam také byla, jak je
Vše, i božské pocity, vlastně funkcemi tvořící fraktály a atraktory sil
vytvářejících běh všech vědomí. Vše je matematicky popsatelné, ač my to ještě
neznáme, nevidíme skrytou logiku dějů za ději.
Vše má svůj důvod a podléhá svým
zákonitostem a funkcím procesů. Je to principiálně velmi jednoduché, v
mnohačetném projevu už nekonečně složité, i božské síly se to učí postupně.
Meditace jsou zejména transformační terapií a zvykáním si na vyšší světy,
překlopení se do Boha. Ale kdy to nastane neřeknou… a trvale to stejně ještě
dlouho nebude.
V meditaci nebyl ani moc strach. Nebylo se
čeho bát, jen to šlo obtížně přijímat, až se spodek zasekl, že už dál nemůže
unést tu sílu Jinakosti ve virtualitě Tvorby Boha. Vše bylo dost skutečné,
nešlo o ničem pochybovat, ba ani moc myslet. Ego v objetí Boha muselo
kapitulovat a přiznat svoji dětskost, omezenost a hloupost i nekonečnou
neznalost. Opravdu ta je jediným hříchem, ale život není trest, jen hrou na
prožívání navoleného a ztotožnění se s tím. Jinak bychom tím nebyli a ani
Absolutno ne, patříme do Něj.
Na rozdíl od silně tísnivých meditací to
nebylo tak počítačově-matematicky strohé a tvrdé. Byla i extáze a pocit
dokonalosti a správnosti. Tehdy ne, tam jsem cítil, že vytvořili uměle
zesílenou Jinakost.
Dodatek: V meditaci se setkal vršek se
spodkem. Dimenze 5,8 si hrála na 6,3. Zesílila virtualitu i přechod do proudu
archetypů v Hyperprostoru za vším děním. Ve vědomí se zvláštně střetávalo a
přitom míjelo několik já. Spodní, které jsem cítil, ale nemyslelo, ve vytržení
a překvapení sledovalo, co se děje. Dále střed, který byl klidný a celkem
chápal, co se děje. Dále dimenze 5,3, která se místy ozývala v hudbě, pak 5,8,
která tomuto seskupení dodávala sílu a ráz. Dávala najevo že Ona tu velí a
tvoří ten společný "Prostor a Hru".
Bylo to setkání nejsilněji v jedné skladbě
meditační hudby, kde každá dimenze měla svůj rytmus i náplň, připomínalo to
směs pokřiků paviána, klidné řeči a harmonické hudby, ale kupodivu to šlo
dohromady vnímat.
Pozn: Inter(net)Book Mám psát internetovou knihu průchody
vnitřními prožitky, manuál pro zasvěcence, s čím se s střetnou a jak se s tím
mají vyrovnat. Tedy nic k veřejnosti, publikování. Jsem extra příklad propojení
dimenzí. Pro mne je důležitý jen můj proces, nejsem učitel. Podobně jako sv.
Tereza.
Christus
Crystal et Christi
Tak mě včera v noci navedli zase na
meditaci, ač se mi moc nechtělo. Silný střed, méně virtuality, spíš šlo hodně o
konstrukci a virtualitu Boha jako takového. Nekonečná a nevyčerpatelná
Potencialita, jež se zákonitě vynoří z Pole pravděpodobnosti nedefinovatelného
Prostoru, kde není rozlišená ani hmota, ani vědomí, natož prostoročas.
Potencionalita začne naplňovat sama sebe, v nevědomí ví jak. Iluzorní
vědomí-Duch hledá cestu k Podstatě, Absolutnu. Když sejde z cesty, její
individualita končí bez pokračování. Je součástí Boha, ale zůstane navěky
odvržená, jen tím, čím byla. Tedy Potencialita musí uskutečnit, poznat a prožít
Sama Sebe, jinak by přestala existovat. Nezískala by vědomí Sama Sebe, které jí
přináší Duch, virtuální vědomí Sama Sebe.
Obětí je Kristus, čistý prožitek vnímání a
přijetí sebe-světa v jeho Celistvosti, v lidskosti i božskosti, který je
polaritní a tím i bolestivý, proto je obětí Pánu Bohu. Cestou k uvědomění si,
ztotožnění se s virtuálním Duchem, vědomím propůjčeným Podstatou, Bohem Otcem.
Aneb bez duality, rozštěpení se na prožívají a pozorující, by neexistovala ani
Jednota Stvoření a tím ani ne Boha, který je bez světa jen prázdnou,
nenaplněnou potencionální Možností. Tedy Bůh i svět zákonitě musí být, i Duch
Svatý jakožto pozorovatel utrpení, čistého prožívání Krista, jeho průchodem
Stvořením, mandalou Sama Sebe, která se postupně jak vitráž skládá dohromady z
poznání všech dualit.
Meditace poukazovala na to, že v podstatě
Všeho je dokonalý Procesor zákonitostí, vazeb archetypů, který v různých časech
generuje děje jednotlivých dimenzí i jejich obrazy-vnímání světa. Tedy totální
virtualita až na onen Procesor. Jeho fungování si stvořené dimenze mohou
přestavit jen podle úrovně svého vnímání.
Opět mi proto ukazovali model nekonečné sítě
všesměrově propojených bodů, kdy se mění jen vazba ve smyslu
předání/zablokování signálu. I my fungujeme jako On, jen jsme hodně
zablokovaní. Vytvářením-odblokováním dalších spojů se rozšiřuje naše vědomí.
Ale všichni a všechno běží v podstatě na
tomtéž hardwaru, jen má jiné virtuální zablokování. Pro Něj není problém v
bezčasovosti běžet v nekonečně virtuálních časech proměn zároveň a ještě to
sladit, poskládat jako Rubikovu kostku v jeden Celek podle variací fraktálů
možností.
Taky mi říkali, že ti, co mají převahu
temných archetypů se k Bohu nikdy nedostanou. V určitém bodě se přestanou
vyvíjet jako chybný program jež se zacyklí, jakoby zůstali navěky uvěznění v
Jeho zatracení, tedy pekle.
Že by je Bůh, či Absolutno neprožívalo?
Prožívá v rámci Hry, ale prý se s nimi nikdy plně neztotožní, resp. nikdy
nedorostou k Bohu, jsou to prý homunkulové. To souvisí s tím, že se vlastně
ztotožní s jakýmsi virtuálním protivníkem Boha ve Vesmírném šachu. Tedy aby to
Stvořitele bavilo, mohl zdolávat nějaké úskalí, stvořil si virtuálního
protivníka který je skrytý, působí skrze nevědomí. Podobně jako v počítačové
hře hraje počítač protivníka.
Tady je to složitější, vyšší Já vždy tvoří
nás i řídí našeho protivníka a jako celek je pro nás nevědomím. Tedy zároveň
nás vede i zkouší a svádí z cesty k Sobě. A tím je hra teprve zajímavá, ač dle
základních archetypů jsou již kostky vrženy. A v meditaci byla také otázka, zda
Bůh hraje v kostky, tedy jestli volí kombinace s těch nekonečně variací jak mu
zrovna přijde, či podle určitého řádu je kombinuje postupně. Na to mi nebylo
přímo zodpovězeno, je to pro nás příliš složitá otázka. Ale ukazuje se z jiných
meditací, že za vším je skrytý řád, vždy další a další dimenzí. A její důvody
proč je to tak a ne jinak. Tedy poznat do detailu a do všech příčin i důsledků,
proč je právě náš přítomný okamžik takový, jaký je? Je nekonečně složitá otázka
a odpověď na ni může dát pouze sám Stvořitel, či celá Hierarchie jakožto Jeho
rozložení.
Pak je tu další otázka vrstvení dimenzí, a
co dělí půlky dimenzí. Na to mi bylo ukázáno, že je to zase fraktál, který
roste z jednoho rozměru a postupně nabývá dalšího. A blokem je jen ta tíseň
(odvrácená strana pohledu na sebe, svoji omezenost), co nás dělí od posunu k
rozšířenému vědomí vnímání sebe sama, a tou je nutno projít.
Stručně o klasicích křesťanské mystiky
O metodě meditace a jejích druzích
Znázornění meditace videoklipem
