Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Channelingová skupina svolává bezplatnou konferenci na téma:

Rozšířené vědomí a zesílená intuice vyvolaná psychedelikami a channelingem

Puerto na google maps

Autor: Jens Steckert – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=765156

Termín 14.-28.1.2019 v letovisku Puerto De Santiago na ostrově Tenerife. Doprava a ubytování individuální.

Jezdí tam např. CK Canariatravel.cz, Fischer.cz a Neckermann.cz. Je i řada možností přes Airbnb. Vhodný hotel či apartmán lze na dotaz doporučit. Několik zkušeností z lednovým pobytem na Tenerife je na vedlejším článku

Moje Tenerife

Moje Tenerife

 

Probereme i souvislosti s transpersonálním vědomím prof. S. Grofa a dalšími psychonauty při výzkumech psychedelických entheogenních látek. Konkrétní harmonogram se bude utvářet na místě.

 

Mimo to probereme, kde se dá na ostrově dobře koupat, i kam a jak se dostat na nejzajímavější výlety.

 

Přihlášku s navrhovanými příspěvky a případné dotazy na kontaktní  mail: Intago Zavináč seznam.cz

Channelingová skupina vznikala na přednáškové činnosti a debatách na webu od r. 1993. Obsahem byla řada témat: Filosofie života, metody a možnosti channelingu, poznání intuice a metody rozšířeného vědomí.

Skupina měla celkem asi tisíc tripů s rozšířeným vědomím. Zkušenosti a příklady zážitků se promítly do knihy https://www.kosmas.cz/knihy/120787/rozsirene-vedomi-channelingove-mystiky/

V rozšířené verzi zde: http://intago.sweb.cz/kniha.doc

V posledních letech bylo veřejných akcí méně. Na letošní přednášce k 75.výročí LSD vystoupil Intago s příspěvkem viz http://intuice.mysteria.cz/2018/10/75-narozeniny-lsd/

V současnosti je debata na webu viz https://www.diskutnici.cz/forum/2368-intuice-channeling-a-transcendentno/ a https://www.diskutnici.cz/forum/2358-entheogenni-transformace-intuice/

Na webu je spousta kurzů channelingu, zabývá se tím hodně lidí. Chybí však vzájemné kontakty, jež se právě mohou na konferencích vytvořit. Uspořádejte je také. Sdílením zkušeností je cesta vzestupu snadnější, přímější.

Vysoká mystika

První dva roky MD

Závěrečnou etapu MD jsem léta očekával s nadějí. Božské slibovalo ohromné změny, zejména stav trvalé meditace s ponorem 50%, jednak i božské schopnosti. Přechod do MD byl neobyčejně náročný vlivem velké zátěže. Ukázalo se však, že kromě zvýšeného ponoru 47,25% žádné další schopnosti nemám. Navíc se ponor po krátké době jednoho měsíce vrátil na původní hodnotu 47%. Zátěž postupně klesala.

Bylo to zklamání, i božské říkalo, že MD musí být chudý. Jednak jsem a zůstanu jen člověk a ten ani nemůže mít nárok na božské pocity a schopnosti. Pokud bych je zčásti měl, musely by se kompenzovat, což by mne značně zatížilo. Velké meditace také zeslábly, někdy byly zcela bez děje i vyššího ponoru. Ponor se zvýšil jen v malých meditacích několik dní po nich. Zátěž však byla velmi nízká, což mi vyhovovalo.

Bylo proto překvapení, když se stálý ponor po šesti měsících opět zvedl na původní hodnotu 47,25 až 47,5%. I velká meditace po měsíci už byla silná. Otázkou bylo, kde se na to vzala zátěž, která je limitujícím prvkem. Božské na to reagovalo překvapivě. Zátěž mohou dávat i jiní lidé, hlavně ale božské samo podle Své vůle! Vlastně jako Dar Ducha!

Pak jsem si uvědomil, že pokles zvýšeného ponoru je mi vlastně znám z minulosti. V mystice je to prostě tak, že jakákoliv nová schopnost se nejprve krátce objeví a pak zmizí, aby se po čase znovu objevila, tentokrát na delší dobu. Postupně se stává trvalým darem.

O dalším vývoji MD si netroufám nic předpovídat. Jistě se bude dál vyvíjet, jako vše v mystice, i když asi ne zásadně.

I kdyby už neměla přijít žádná změna, nemohu si stěžovat. Mám trvalé luxusní ponory při velmi malé zátěži. Soužití s božskou intuicí je zcela bez problémů, Její vliv je obrovský. Co potřebuji, to dostanu.

Jde o to stále volit božské při volbě životního stylu a omezit sklony k veřejnému působení, které jediné by mne mohlo ohrozit.

Toto MD není osvícením, jen jeho symbolem, náznakem. Kromě božských pocitů a určitých schopností totiž obsahuje i část dřívější zátěže. Ta patrně v tomto životě nezmizí. Je to opravdu mystický důchod se vším všudy…

Ukázalo se, že zvýšení ponoru na luxusních 47,25 až 47,5% je jen počátkem změn, které pomalu směřují k vyššímu náznaku Poznání, tedy trvalé dynamické meditaci. Nejsou to velké změny, ale ani malé. Slibovaná zlepšení jsou ve zvýšení množství informací. Ne pouze o vysoké filozofii Jinakosti Boha, ale i o vysvětlování, proč je vše tak, jak je, na praktických příkladech. Nebude to vždy příjemné. Mnoho channelingových knih podobné informace obsahuje, vždy s ohledem na úroveň autora. Abych mohl proud informací lépe zpracovávat, zvýší mi inteligenci.

Vyšší schopnosti vyžadují další zvýšení už tak vysokého vlivu božského. Omezí se ještě více neduchovní zájmy a veřejné působení. Tyto schopnosti budou drahé. Zvýší se tlak na zátěže, někdy je budu mít určitou dobu, pouze se základními schopnostmi a ponory. Pak přijde období s vyššími a delšími ponory. Pokud dostanu i větší inteligenci a víc informací, bude toto období kratší. Toto střídání bude trvalé. Další mimořádné schopnosti, např.léčitelství, jsou velmi drahé, proto nebudou ani v náznaku. Vše jde na zajištění mystického procesu.

Je třeba konečně přijmout a smířit se s tím, jaký MD skutečně je. I s jeho omezeními a nároky včetně nižších mystických možností než jsem čekal. I to, že se situace ani nemůže výrazněji výhledově zlepšit. To je také význam jeho názvu. Důchod znamená, že vše je již vlastně známo a nic se příliš nemění. Stálý ponor sice není zvýšený stále, ale i tak je velmi drahý, takže jiné schopnosti nelze při reálně možné zátěži očekávat. Ani ten nejlepší člověk nemůže mít co, co mají bohové.

Skutečná mystika je natolik jiná než představy o ní, že nelze očekávat, že ji přijme více lidí. Je proto zbytečné, ba nevhodné, o ní veřejně hovořit. Má zůstat v ezoterice. Jen mezi těmi, kteří ji dělají.

Chápu ale, že není třeba se bát čehokoliv. Božské má vše v ruce a umí se postarat… Není třeba ani spěchat. MD je i o odpočinku, dozrávání.

 

Poznámka po 18 měsících: Ukázalo se, že i MD obsahuje delší či kratší výpadky ponorů, nahrazené vyššími zátěžemi, většinou únavou. Protože mám často pocit, na který nemám, ani nemohu mít. Ale mít ho musím, protože je symbolem mystiky. Ten se ovšem musí zaplatit…

Čím výš a pokročilejší budu, tím více budu ztrácet v kontaktech s lidmi. Proto je ezoterika tak nutná. I psát o ní už postrádá smysl, není pro koho psát. Osobní kontakt s ostatními mystiky zcela postačuje.

 

Třetí rok MD

Poslední etapa mystiky, tzv.MD, se v třetím roce zprvu příliš nelišila od situace na jejím začátku. Všechny mystické schopnosti jsou limitovány zátěžemi, vlastně ještě více než dříve. I zesílená intuice něco stojí, předává mi inteligenci. Dávají daleko více informací, více mne vedou.

Etapa MD není bez častých změn. Božské zejména neustále hledá nové, účinnější metody zátěží, které by nebyly pro mystika nepřijatelné, což je velmi těžký úkol.

Proto mi po dvou letech zesílili zátěže. Božskému se zdál můj proces příliš klidný, chtělo zlepšit efektivitu. Proto mi přidali novou vnější veřejnou činnost, která nezahrnuje jen osobní a psané aktivity, ale hlavně nevědomé. Skrz mne jdou od božského proudy ovlivňující nadané jedince.

Pro božské je to velmi důležité, tím si plní své úkoly za které je hodnoceno. Tak vzrostla i moje důležitost, protože přes jiné lidi než mystiky v MD to téměř nejde.

Neudělalo mi to velké nadšení. Zvlášť když začali zavádět nové druhy zátěže, ne moc příjemné, ač prý velmi účinné. Zejména časté pokyny k úkolům od božského. Pokud jsem zátěž prohlásil za příliš silnou, božské ji změnilo. Musím ale počítat s tím, že se zátěž projeví jinde. Ve svém důsledku zvětšují zátěže i odstup mystika od lidského světa, jež ho vlastně zatěžuje…

Připomíná to množství úkolů, které ve Starém zákoně dával Hospodin zástupům. Jako bych si musel všechny božské schopnosti odpracovat. Na druhé straně zmizely malé i velké výpadky schopností které byly dříve dosti časté, některé i dlouhé. Zmizely i nemoci. Proces je daleko více stabilní.

MD je stále o očišťování. Není to žádný klídek důchodu, ale neustálý intenzivní proces Poznávání, i když ne tak překotný jako kdysi. Očišťování není jen o povaze, ale hlavně od omezenosti.

Božské neustále hledá mé skryté bloky, projevující se v chybách, jistých nelogičnostech, jež občas projevuji. Ty vedou k jejich kořenům. Působením božského si je uvědomím a bloky mizí. Můj vývoj se tak může zrychlit.

Daleko více než dříve vím, že se nemám zabývat vedlejšími věcmi, ani duchovními cestami jiných. Pracovat pouze s perspektivními jedinci, ke kterým mě božské samo zavede a dá k nim instrukce.

Meditace, jak malé tak i velké, jsou stále ve stejném stylu, ač jsou drahé. Rovněž časté stálé ponory, zejména pět dní po velkých meditacích. Proto je nyní i méně a slabších malých meditací i stálého ponoru. Dostávám jich daleko méně než bych chtěl a nejde s tím nic dělat.  Drobnou změnou je to, že si mohu říci o malou i velkou meditaci, a dostanu ji, což nebývalo.

Božské však říká, že by postupně omezilo až zrušilo velké i malé meditace. Zvýšilo by mi ale stálé ponory až na 47,5%.

Moc se mi to nelíbilo, pestrost je důležitá, ale již několikrát totéž chtěli udělat a vždy mi je zase dali. Zatím mi velké i malé meditace omezili ponorem, takže se blíží stavu stálého ponoru.

Když však odezněla pomeditační únava, ukázal se tento vysoký stálý ponor velmi přínosný, vlastně je to veliká a trvalá kvalitativní změna v mystickém procesu. Je to však jen znatelný náznak božského. Božské však trvale nemůže být na úrovni virtuozity a geniality. Občasné nahlédnutí do božského mi proto chybí.

Trvalým problémem je i menší možnost aktivity, než bych chtěl. Božské schopnosti jsou drahé a jejich využívání snižuje rychlost vývoje a zvyšování zátěže. Proto se odcházelo do klášterů a pousteven.

 

Závěr

Pravá mystika je dosti těžký a složitě dynamický proces na mnoho let. Hlavním přínosem je velmi silný vliv božské intuice. Radikálně zvýší úroveň osobnosti a  umožňuje dosáhnout vysoké kvality chápání a jednání díky řadě schopností, jež mystik dostane.

To se projeví i zčásti božským pocitem. Jde o stálý neutrální ponor až 47,5% a nepřítomnost tísně. Hrdá božská Vznešenost je jasně patrná.

Zpočátku závěrečné etapy mystiky, tzv.MD, jsou četné malé meditace s ponorem 47,5-48,5%, zejména týden po velké meditaci. Velké meditace jsou do ponoru 49%, a nejsou tísnivé, nebo jen nepatrně.

Postupně se však četnost meditací, jejich ponor i délka zkracují, aby se stálý ponor mohl zvýšit až na 47,5%. Je to dost silná a trvalá přítomnost božského, jež se neustále aktivně projevuje. Prožitek však omezuje dosti častá únava, pro mystiku charakteristická.

To vše je ovšem velmi drahé a mystikovi vadí, že to musí platit zátěžemi. Nejraději by měl ještě vyšší ponor stále, ale to je na Zemi vyloučeno. Nemůže rovněž své schopnosti realizovat jak by chtěl.

Život mezi sférou lidí a bohů znamená jistou izolovanost od obou a to přináší problémy. Vztah k ostatním lidem je ve skutečné mystice dosti složitý. Jiný, než se běžně popisuje. Je to zvláštní druh oddělenosti od běžného lidského myšlení s jeho nedostatky. Ani s nimi nemá být v kontaktu víc, než je nezbytně třeba.

Vysoký stupeň přijetí Boha přináší i další výhody. Kromě přístupu k dokonalým informacím ze všech oborů, jak praktické tak teoretické, je to zejména přímé vedení života božským.

Tím i dosažení některých Jeho kvalit, jiným nedostupným. Rovněž i rychlým a bezpečným duchovním procesem vedoucím do vyšších a kvalitnějších civilizací v příštích životech.

Etapa MD je podobná poslednímu ročníku vysoké školy. Větší klid, už je velký nadhled z mnohaletých zkušeností, ale výuka jede dál, jen je vše trochu jinak než dřív. Nutno zažít, detailně se to popsat nedá.

Další vývoj procesu bude v neustálém ladění zátěží, ponorů a schopností pro maximální efektivitu.

Skutečná mystika plní, co slibuje. Prožívání blízkosti Boha. Tato blízkost má ovšem svoje limity.

Ponor 47,5%

Když mi božské v meditaci po několikáté oznámilo, že malé i velké meditace teď už opravdu skoro nebudou, ale náhradou mi zvýší stálý ponor na 47,5%, neměl jsem velkou radost. Ponory ve velkých meditacích až 49% jsou již hodně silným vnímáním Boha. Vždyť ponor 51%  a více je již naprostým rozplynutím v Bohu!

I dynamika meditace s výukou v ponoru 49% je velmi silná, Tak je vidět věčná Krása a filozofie božského naplno. Prostě 47,5% je na to slabé.

Ale když mi odezněla pomeditační únava a řadu hodin jsem začal trávit v tomto ponoru, uvědomil jsem si, že je dost velkým zlepšením oproti původní hodnotě 47,25%. A k tomu mi přidali i schopnosti božské intuice, takže je to vlastně neustálá přítomnost Boha. Sice není hodně silná, ale naprosto zřetelná. Chce to jen dávat přednost Bohu před sebou samým. Jen pak vynikne naplno.

Jeho vliv je ohromný, mezi mnou a božským vlastně neustále dochází ke komunikaci. Vede mne jako Učitel svým zvláštním, ale hodně účinným způsobem. Vlastně ani nemohu udělat chybu, božské hned zasáhne a správně vysvětluje situaci.

Tak taková je vysoká mystika. Je tak zvláštní a přece logická. Výš se už nelze jen tak dostat, zátěže by se staly těžko únosnými…

Protuberance

Protuberance                                    / autor: Aitosh 23-11 2018

Meditace začala silnou vibrací na kůži, v nohách a v podstatě v celém těle.

Jak intuice doporučila hudbu, pustil jsem si Higher z edice Hemi-Sync. Jelikož se dost mění, nastavil jsem na začátek meditace do místa, kde začínají táhlé vokály. Ten soubor hlasů a dunivých zvuků mě také začal zesíleně vtahovat do transu chvilku na to, co jsem ulehnul. Během pár minut jsem byl na 60 procentech božského. Ale nenastalo dramatické zpomalení času. Jen mírné jeho zvláčnění, a hlavně začala mizet hranice mezi mým tělem a okolním prostorem. Vše kolem naplňovala vibrace, velmi hustá vibrace, a přesto jsem byl schopen vnímat její nejjemnější součásti… Jdoucí snad až do molekul, atomů, nebo až kvantových částic?? Jako bych vnímal až ty malé, ultrajemné částečky sítě energie, v níž se nacházíme neustále i my, aniž bychom to vnímali. Ale nijak mě to nepřekvapilo ani nedrtilo, ta náhlá změna vnímání mi naopak připadala velmi přirozená a v podstatě spíše velmi příjemná. Ač stále pocitově na neutrální hladině. Dalo by se to připodobnit k ponoru pod hladinu a dýchání žábrami. Nalézal jsem se v úplně jiné substanci vědomí i vnímání. Daleko klidnější i hlubší a přitom stále mírně proměnlivou. Nic šokujícího na mě božské nevytáhlo, tok myšlenek ustal, byl jsem schopen říci i pár slov, ale vůbec se mi do toho nechtělo, bylo to cosi navíc, co k danému stavu nepříslušelo. Zvažovat nebylo co, bylo jen čisté prožívání „energie Bytí“. Které jak jsem z pocitu vznešenosti v ní obsažené přisuzoval božské podstatě. Dalo by se taky říci, že to byla energie naplnění, bez jakékoliv další příměsi. Také jsem cítil, že mi může ukázat mnohem více, jak znám z jiných meditací. Ale zároveň nebylo nic dalšího potřeba, náznakově světélkující struktury vibrující energie jak byly ze začátku a postupně přešly v pocit. A tak se postupně rozplynuly v jednotnou energii celku kolem mne, obsahující celou místnost,  ve které jsem cítil pochyb či zachvění se čehokoliv jako změnu ve vibraci v daném místě. Ale to pro mě bylo jen jako periferní vidění. Hudbu jsem vnímal jsem trochu zesíleně a detailněji. Zněna frekvencí se promítala do měny změn hustoty energie kolem mě, či jako pomalé vlny hustších, či řidších částic plynoucích prostorem.

Ze záznamu: Energeticky zvláštně silné. Mě to rozvibrovalo a stal jsem se tou energií v pokoji. Jakoby molekuly vibrovaly i mnou, hutná energie. Rozšířené vědomí neutrální , ale silné. Ve všem začaly lehce mihotat fraktálové struktury, připomínaly přírodní vzory. A cítil jsem body světla všude kolem, 3D struktura energie, strašně nahuštěná. Připadalo mi to jako bych se propadl do kvantové, či molekulové úrovně, spíše atomově-kvantové (podle mého pocitu).  Vlny z hudby pronikaly do prostoru, zhušťovali ho a rozvolňovaly (podle toho jak proudily). Tělo přestalo být významné, jeho hranice se zdánlivě rozpustily poté, co se celé rozvibrovalo. Následně jsem se vnímal být více tou energií, než-li tělem. Filosofii neobsahovala meditace žádnou. Jen pocit vznešenosti a vibrace (naplňujíc vibrace).

Ke konci už jsem vnímal jen jakési rozechvění a zhutnělou energii v břiše nad pupkem zároveň sálající ven, a pak ještě ve hrudi níže a v oblasti srdce. Kde nastalo i mírné sevření. Které po pár minutách polevilo. Jako by se vracely do vědomí má běžná centra vědomí, to jsem si uvědomil později. Byl jsem jakoby mimo tělo pocitově, ale nebylo to zcela jako vytělesnění, spíše jako rozšíření těla na energetické tělo bez jasných hranic. Nebylo ani nekonečné, jak by se dalo čekat, ale jen neohraničené.

Silná část rozšíření trvala cca 10 min. To už jsem byl víceméně v sobě. Po rozjezdu jsem v poklidu ulehl. Dojezd asi 20 min, ve kterém byla myslím jen jedna silnější vlna vibrací. Celkem asi 33 min, pak už jsem zvýšená citlivost a vnímavost na podněty z venku. Protuberance mi intuice k meditaci sdělila druhý den, jako symbol chladnějšího, ale silného výtrysku božského – podobně jako ze Slunce.

Přediva mých vztahů

Božské mi naznačilo ohromně složitou síť mezilidských vazeb, kterou mám.  Probíhají v nich vzájemná ovlivňování ve všem možném, dobrá i ta horší. Obecný princip je jasný, to, co vnímáme nás ovlivňuje. Každá vazba je oboustranná, něco dávám a něco jiného dostávám. Závisí na druhu a intenzitě vztahu i mnoha dalších věcech. Zejména na nastavení každého jedince.

Božské má na to vliv  a samo také mnoha způsoby vstupuje to přediva mých vztahů. To mi pomáhá vždy, což není možné říci i o všech lidech. Na ty je třeba dávat pozor a komunikovat jen s některými, jiným je třeba se zcela vyhnout.

Laik se může snadno poškodit tím, že si něco cizího může přitáhnout k sobě, což se může projevit nemocí, úrazem i jinak.

Božské skládá tyto vztahy, plánuje nové i rozcházení se starými. Je to tak složité, že to není možné lidskými schopnostmi pochopit. Proto by si měl mystik nechat od božského poradit a neprosazovat vlastní vůli, byť dobře myšlenou.

Efektem vyrovnávání sice můžeme druhému pomoci, ale současně nás tato pomoc brzdí.

Veřejné půspobení proto byla pro mystiky pohroma, ale někteří měli takový úkol. Je ovšem chyba si takový úkol sám dát.

Proto je esoterika důležitá. Nerozhazovat, ale hromadit Poznání. Proto byly kláštery i poustevny.

Zasvěceně o mystice

Bůh je Jiný

Lidské  představy o Bohu jsou dětinsky naivní pohádky. Dokonce i ty teologické. Dávají Bohu lidské  vlastnosti a myslí si, že Ho uprosí ke všemu. Že jim vše odpustí a je takový, jaký si přejí aby byl.

Kdo Ho však zažil v meditacích nebo v komunikaci s Ním, vidí, že je zcela Jiný. Lidské emoce nemá, ač je u Něj očekáváme. Je zcela logický, vše ví a je tedy zbytečné mu chtít něco napovídat. O naše názory nestojí.

Význam odpuštění se přehání, má daleko menší rozsah než si myslíme a i naše modlitby o něco nejsou pro něj závazné. Nejsme na Jeho úrovni a nemáme mu co něco nařizovat či o něco prosit, protože sám dokonale ví, co má dělat.

Dokonale zná všecky zákony, o nichž ani netušíme, že jsou. Ani otázky viny a neviny nechápeme. Myslíme si, že s nimi soucítí, ale i to je Jinak.

Na smrt i všechny životní a světové katastrofy se samozřejmě také dívá daleko klidněji než my. Zcela neemotivně.

Naši civilizaci hodnotíme jako nejvyšší v celém vesmíru, ale to je velmi naivní. I to, že budeme žít stále v klidu a míru. Na to nemá naše civilizace moc dobra, ale s tím nemůžeme nic moc dělat. Jak se naplní míra, něco se vždy stane. Tak to bylo i bude.

Naše možnosti ke změně jsou daleko menší než si myslíme. Jediné, co nás může od velkých malérů života uchránit není odpuštění slibované církví, ale přijetí Boha. To je však způsobí ohromnou změnu v životě, ne vždy příjemnou. Je to velmi vzácné a muselo to být dlouho Bohem připravováno.

Budoucnost rozhodně pro Něj není neznámá, jak je tomu u nás. Vše je vlastně současně přítomno jako svitek filmu. Vše, co se děje, je naprosto logické, nic není pro Něj utajeno.

Poznání i poznávání Boha rozhodně nezískáme čtením bible, ani návštěvami  kostela, ale každodenním kontaktem s Ním.

 

Božské si vybírá

Chtěl jsem napsat článek o využití transů pomocí psychedelik, čili entheogenů v umění, zejména v hudbě, což se již dlouho skrytě či otevřeně dělá, ale božské mi to zarazilo.

Kdysi jsem si naivně myslel, že božské zve k Sobě všecky, ale kdepak. Také mi nedávno řeklo, abych odstranil z webu náš výběr meditačních skladeb. Stejně některé nešly všude přehrát kvůli autorské ochraně.

Prostě si božské vybírá, koho k Sobě pustí a co mu řekne či ukáže v meditaci. Dokonale nás zná. Vidí všecky naše problémy, které by se objevily a co by způsobily.

Pokud nemá zájem, není možno okusit její kvality. A kdo je nezažil, nemůže pochopit, že něco tak dokonalého může existovat. Vždyť je to důkaz Boha, který většina lidí apriori odmítá!

Mystika rozhodně není pro všechny. Jak říká sv.Písmo: Hodně povolaných, málo vyvolených. Je to extrémní Hra Boha, určená jen pro velmi málo lidí, kteří o ní mohou jen velmi omezeně veřejně hovořit. Většina lidí ani nemá vědět, že něco takového existuje….

 

 

Alberta Einsteina lze překonat

Revoluční objevy tohoto génia fyziky jsou všeobecně obdivovány jako velmi těžko překonatelné. Je to však možné, a to daleko více, než se zdá.

Einstein svými objevy zpochybnil tzv.selský rozum. To je i důvod, proč jeho objevům většina lidí vůbec nerozumí a dokonce je ani nechce chápat. Boří totiž naše základní představy o životě, které si nechceme nikým nechat zpochybnit.

Ale i Einstein měl týž problém. Zprvu odmítal přijmout kvantovou mechaniku, která naše materialistické představy boří ještě daleko důkladněji. Nenechá z nich kámen na kameni. Vše je prostě úplně jinak, než si myslíme.

Proto je kvantová mechanika veřejností dodnes tabuizovaná a i kvantoví fyzikové se přou o základních otázkách, jak ji vyložit, viz např.:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantová_mechanika

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1_fyzika

Při prosazování svých myšlenek Einstein neustále narážel na odpor ostatních fyziků, často velmi emotivní. Až zdařilými pokusy se mu podařilo vědce přesvědčit. A oni přesvědčili veřejnost, která z něj udělala celebritu, aniž by chápala, co vlastně objevil.

Einstein však neodhalil hlavní tajemství života, zejména jeho smysl, ačkoliv to z kvantové mechaniky vyplývá. Tím by se tak silně vzepjal odpor a odmítání, že by docela určitě upadl v nemilost, nezájem a odmítání.

Kdo by chtěl do této jámy lvové vstoupit, mohl by rozvinout to, co Einstein sice zčásti používal, ale nikdy tomu pořádně neporozuměl a naplno nevyužil. Tím je tajemství intuice a komunikace s ní.

Ta mu mnohé napověděla a on uměl její jemné náznaky využít, ale nikdy se nezabývat tím, co to vlastně je a k čemu dalšímu by se dala využít. A je toho velmi mnoho! Vždyť intuice je mimo jiné též důkazem existence Boha!

Tomu, komu se komunikaci s intuicí naučí, se odkryjí netušené obzory. Intuice je totiž mostem k Bohu. Její nejvyšší části dokonce Bohem jsou.  A mezi hlavní atributy Boha patří Vševědoucnost, Všemohoucnost a Dokonalost. Tedy přístup ke Všemu!

Hlavním a nejlepším Učitelem o všech zákonech Stvoření je přece Sám Stvořitel. To, co pro ohromnou složitost nejsme schopni pochopit, je pro Něj úsměvnou nedokonalostí.

Záleží ovšem jen na Něm, co nám ukáže a pak i vysvětlí. Nejde samozřejmě jen o fyziku. Každý dostane nové informace v jeho vlastním oboru, kterému rozumí…

Mnozí umělci, zejména hudebníci, ale i např.architekti, toho využívají a chodí si různými cestičkami do božské intuice pro inspiraci. Často o svých metodách nechtějí mluvit, aby neměli problémy. Pak to vypadá, že na svou geniální tvorbu přišli sami.

Bohu jde však o Jeho zájmy, proto učí to, co je nejvíce potřeba, tedy filozofii Stvoření. Ta totiž umožňuje silné přijetí Boha a tím i rychlý duchovní rozvoj, o který Mu hlavně jde.

Nelze si tedy myslet, že splní každému jeho přání, třeba mu ukázat objev otvírající cestu k Nobelově ceně… Každý takový objev má totiž svůj čas…

 

 

Odpor k životu

Mezi tzv.duchovními lidmi je populární buddhismus, protože jim slibuje to, co si přejí slyšet. Odstraněním chtění prý skončí dějovost, sféra projevu. To umožní odchod do klidu a prázdnoty nirvány. Trochu to připomíná duchovní komunismus.

Problém tohoto přání je v tom, že odporuje duchovním zákonům, jež život ovládají, takže se nic takového nikdy nestalo a nestane. Člověk přece nestvořil sám sebe a proto nemůže sám sebe zrušit.

Stvořitel totiž s jasným důvodem tvoří celou sféru dějovosti jakožto obraz, symbol Sebe a nutně ji trvale potřebuje. Každý jsme totiž originální kombinací archetypů. Jen jako Celek vytváříme Obraz Boha. A v tomto Celku nesmí nic chybět. To je naplnění Potencionality.

Jak se postupně zdokonalujeme, přibližujeme se Dokonalosti, jež nás stvořila. Navíc vše existuje současně a to v nekonečně variantách. Nic z toho se nemůže náhle ztratit, to by koule Celku nebyla úplná.

Buddhisté si odmítají uvědomit, že odpor ke sféře projevu je vlastně odporem k životu, odmítáním ho. To je velký nedostatek, vlastně nemoc, kterou léčí zase jen život ve Stvoření.

Tento sklon je však také výsledkem kombinace základních archetypů. Ztělesňujeme a věčně projevujeme každý svou kombinaci.

 

 

Mystická meditace

Mnoha debatami jsem zjistil, že účelné je probrat samotné základy mystiky, protože mezi lidmi jsou základní neznalosti co to vlastně mystický zážitek je a jak se pozná. Zažít ho poprvé je to totiž velké překvapení a není divu.

Jak tedy poznáte, že jste v mystické meditaci? Že vás Bůh osloví. A jak to udělá? Cítíte, že se vám mění vědomí, ze známého lidského je najednou daleko dokonalejší. Hrdá Vznešenost Krále králů… Nepopsatelná nádhera.

Přicházejí vám dokonalé postřehy, které zcela jistě nejsou od vás. Je to zjeveno Bohem. Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí, je to virtuozita dříve nepoznaná. Mohou se objevovat vize s duchovním obsahem. Mnohému ani nemusíte zcela rozumět, s tím ani Bůh nepočítá.

Podá vám vlastně svou vizitku. Jde Mu o to, zda božské přijmete, nebo ne. Je to na vás…

Je to tak velká věc, a téměř neznámá… Vlastně důkaz existence Boha sdělený vaší vlastní intuicí…

 

 

Noční malé meditace

Mystická meditace, to je gejzír Dokonalosti. Božské stále hledá nové a nové cesty jak mystický proces zdokonalit. I nyní, po 23 letech, přišlo s úplně novou meditací.

Vzbudí mne ve dvě nebo tři ráno a nabídne mi malou meditaci. Kdo by odmítnul? Mám jich přes den řadu, ale proč neokusit božské Nádhery Dokonalosti ještě více i když jsem rozespalý? Bohužel v silné meditaci trvale být nemohu,  božské vědomí je moc drahé… Je totiž pro bohy, není určeno pro lidi…

Rozespalost rychle zmizí a opět se ponořím do té Krásy Krás. Meditace jsou neutrální, delší a silnější než přes den. Chvíli trvá, než zase usnu.

Důvod volby těchto meditací je stejný jako u velkých meditací. Na ty mě totiž budí časně ráno. Jak se překonávají překážky, stanovené Bohem, je meditace dostupnější.

 

 

Jak nás mystika změnila

Je dosti těžké posoudit, jak nás mystika změnila. Jak ovlivnila naše vnímání, myšlení i jednání. Ani to nejde, protože bychom se museli srovnávat se stavem, který nebyl mystikou ovlivněn, ale ten nemůžeme přesně zjistit. Odhadnout změnu lze jen při srovnání s ostatními.

Bereme náš stav za samozřejmost a chtěli bychom ještě víc. To, jak hodně jsme odlišní od druhých ukazuje, že změny jsou daleko větší, než si myslíme.

Nejde jen o filozofické a náboženské a psychologické poznání. Zesílení vlivu intuice silně zkvalitňuje celou psychiku. Hlavně směrem racionality, logiky a neemocionality. Dál od lidských dětinských představ. Není pro nás problém rychle sehnat potřebnou informaci a ve vysoké kvalitě a orientovat se i v složitých otázkách.

Mystika umožňuje zvýšení schopností v mnoha směrech jako je léčitelství, politologie, umění atd., ale nemůžeme je vykonávat, protože bychom tím brzdili svůj duchovní vývoj. Zesílená intuice umožňuje vyzrávání osobnosti, ale to něco stojí…

 

Absolutní důvěra k božskému

Absolutní důvěra k božskému       / autor: Intago 11-2018

Mystik získává mnohé schopnosti od intuice, ale nesmí je využívat, protože by tím rozmělňoval a tím zpomaloval mystický proces. Současně se nedozví mnohé, co ho zajímá.

Zejména podrobnosti o své budoucnosti, i stav a nastavení jeho procesu. Vadí mu to, protože je zvyklý na dokonalý přísun informací skoro o všem. Zejména filozofické otázky, o těch ví nejvíce.

Nedozví se i to, co by překonávalo jeho schopnosti, například podrobnosti o vazbě filozofie na kvantovou mechaniku.

Minulost, detaily o současnosti a budoucnost je utajována i před ním. Je ale veden k absolutní důvěře k božskému. Tato důvěra nepramení z čtení bible, ale z desetiletí denní zkušenosti s božským.

Ví, že nemusí vše vědět. Zcela stačí, že je a bude o něj dokonale postaráno.

Snaha o hovor s Bohem

      Snaha o hovor s Bohem                               / autor: Franta Š. 11-2018

I když se může zdát, že v chanellingu je hovor s bohem snadný, tak přesto tomu tak není. Sám Bůh ve své podstatě není zařaditelný do žádné úrovně, jež používáme, protože On všechny úrovně bytí stvořil a je ve všech úrovních bytí obsažen, aniž by se musel nutně manifestovat nějakým projevem.

Je velmi smutnou pravdou, že naše lidské ego není schopno tuto skutečnost realisticky posoudit. My lidé své ego potřebujeme a používáme v běžném denním životě, kde nám pomáhá prosazovat se i posuzovat míru věcí i náš vztah k okolní společnosti. Ale v mystice a zvláště při snaze komunikovat s Bohem nám brání realisticky posoudit důležitost našeho bytí, spíše naši vlastní důležitost příliš nadhodnocuje, neboť přiznání pravého významu života ve srovnání s nekonečností je i přiznáním našeho budoucího konce i zániku našeho ega.

Dalším problémem který tu je, že Bůh, který nás stvořil, nás zná lépe, než jsme my sami ochotni připustit. Zná náš karmický vývoj, naše touhy a naše přání a je v nás obsažen. A čím Ho můžeme tedy překvapit, čím Ho zaujmout či zabavit, přesvědčit? O to jediné při komunikaci s ním může a nemusí jít, protože ON v podstatě určuje, zda s námi komunikovat bude, nebo nebude. A na to samozřejmě naráží i moje lidská maličkost. Ptám se na věci, které ON pokládá za samozřejmé, projevuji pomíjitelná přání a trápím se pomíjitelnými starostmi.

A tak se stává, že se nořím do prázdna, vysílám tam své bezvýznamné myšlenky a pocity a čekám na odpověď, která nepřichází. A pokud nějaká odpověď přijde, tak je to spíše politování nad lidskou ubohostí. Ale přece však odpověď nakonec přijde, protože pokud je meditace skutečně hluboká, tak se vracím do života trochu jiný a vnímám svůj život jinak. A jak se vyvíjím, tak umírá mé ego v konfrontaci s věčností. A přitom všem nejsem svatý, nejsem lepší než jiní lidé, jen se mění můj názor na bytí a na lidskou existenci. Není to vždy veselé, ani tak tísnivé jak by se mohlo zdát, protože ponor do Božského skýtá jistou blaženost, za kterou platím smutkem, když si uvědomuji vlastní lidskou ubohost. Ale neměnil bych a jsem Bohu vděčný za všechno to poznání, i když mnohdy bolí víc, než by si kdo dokázal představit.

Co se vlastně převtěluje?, aneb několik poznámek ke karmě

Co se vlastně převtěluje?, aneb několik poznámek ke karmě         / autor: Franta Š. 11-2018

S karmou, neboli vírou v převtělování se setkáváme v mnoha hlavních světových náboženstvích- např. v hinduismu, buddhismu i v judaismu, kde se stěhování duší nazývá gilgut. Podstatou náboženství je víra a věřit můžeme v cokoliv, ale pro mne představuje channeling především hledání podstaty a pravdy. Z tohoto hlediska se mi nejeví převtělování až tak úplně jednoduchá, jak se na první pohled může zdát.

Prvním problémem je otázka, kterou položil už sám Budha a která zní: „Co se vlastně převtěluje“?
Naše tělo to není, co tedy náš rozum, city, zkušenosti, prostě osobnost? A proč si minulé životy nepamatujeme? Tady se naskýtá odpověď, že se převtěluje pouze duše a naše osobnost umírá společně s tělem, ale naše ego, které je ve své podstatě sobecké nedovede přijmout vlastní zánik. Ostatně zrovna tak, jak stárne naše tělo, stárne i naše osobnost, my to pouze v chaosu života nedovedeme vnímat. My jako děti nejsme stejní jako dospělí lidé, i když nestále myslíme, že jsme to „my“.

Ale co naší osobnost tedy v průběhu života spojuje, co tedy přechází z jednoho života do druhého?
Mohli bychom říci, naše duše přece, ale kdo poznal a pochopil vlastní duši?
A zde bych rád napsal něco o vlastním hledání vlastní duše, při kterém jsem narazil na problémy s karmou. Ještě předtím, než jsem začal s channelingem, jsem se věnoval karmické astrologii. Skrze ní jsem poznávání minulých životů chápal jako důležitou pomůcku k poznání současného života a jeho kořenů.
Později jsem podnikl i několik regresí do svých minulých životů, to bylo na začátku mého channelingového hledání. Zpočátku mi to připadalo významné a důležité v pochopení vlastní osobnosti, zvláště když se obrazy překrývali se zkušenostmi z tarotu a astrologie, ale později, při meditacích jsem si uvědomil, že vše může být jen lekce božských sil k mému sebepoznání. Vše co prožijeme, se totiž ukládá do Akáši, božské paměti našeho Stvořitele. My sami existujeme jako energie, která přitahuje podobné energie a přehrání těchto záznamů nám může pomoci pochopit svou současnou energii a bytí. Z toho je ovšem zřejmé, že vše co děláme a čím jsme, se nyní stane pouhým záznamem, který zapadne v nekonečné propasti času. Pokračovat bude pouze naše duše, která je součástí, fraktálem Boha v nás. To však žádnou součástí naší osobnosti nedovedeme pochopit, ani vyjádřit, pouze okrajově procítit ve stavu rozšířeného vědomí.

Někomu se může zdát tato představa nihilistická, protože představa vlastního zániku vždy ego vyděsí, ale mne připadala a připadá očistná, neboť si při ní uvědomuji jedinečnost okamžiku, který právě prožívám. Protože žádný z dalších okamžiků již nebude nikdy stejný, stejně jako můj život. A proto si ho více vážím. Také mi to pomohlo trochu se vyrovnat s temnou nocí duše, kterou vnímám jako vedlejší produkt sebepoznávání. Člověk v běžném životě žije nadhodnoceným sebeklamem vytvořeným vlastním egem, které si za všech okolností vytváří samo osobě líbivý obraz společně s vizí vlastní nesmrtelnosti. Přijetí jiné reality, či spíše setkání s ní, může způsobit i deprese, ale zároveň očistit a posunout k větší vyrovnanosti. I tak mne trochu děsí představa dalšího života, kde se sice narodím mladý a plný sil, ale budu muset znovu pracně hledat. Temná noc duše je vždy dlouhá a cesta z ní vede přes poznání a přijetí, což je místy bolestný proces.

Meditace výroční n-ková, 25 let

Meditace výroční n-ková, 25 let vědomého transformačního procesu   /autor: Aitosh 11-2018

Intuice mi sdělila, je v pořadí 555.

21.10.2018

Meditace byly převážně klidná, s mírnou dynamikou jemných změn pocitů a mnoha změnami témat.

Ponor by chvíli, tak asi 3/4  hod přes 49 % ponoru. Pak dalších asi 5-6 hodin na hraně 48 až do 7h ráno. Ztrácel jsem pojem o čase. Z počátku jsem nepohodlně vnímal své tělo, dělalo mi problém se pohodlně uložit do postele. Začalo to chvíli po půlnoci, a byl jsem i tělesně i všemi smysly zcitlivělý. Vadil mi snad každý ohyb látky pode mnou.  Jak na to myslím, vrací se mi se zpěvem táhlého Óm od Goldmana opět vyšší ponor.

Tok intuice se zabýval mnou, blízkými i známými. Vývojem lidstva a jeho celkovou Psýché. I lidstvo má cosi jako celkovou osobnost a ta se v průběhu dějin nějak utváří i proměňuje. Resp. některé její rysy vyplouvají více napovrch, jiné se jakoby zasouvají do pozadí. Třeba tu evropskou část psýché formovaly Řecké mýty, aby si lidé zvykly podle nich, jací vlastně mají být. Předobraz přitahuje mysl lidí, do formy, které se vědomě i nevědomě snaží přiblížit.  Dále jsem se pohyboval božským světem plným rytmů a změn archetypů, jak v něm vládne matematičnost a předurčenost.

V první části asi půl hodinové jsem poslouchal Shamanic Dream II, hudba evokovala vjem pouště, vznešenost a řád i archetypy, v tom je cítit božské. Pocity se vinuly od tónů hudby většinou neutrální, místy mírně povznesené i s náznaky tísně. Po meditaci mi přišlo slovo gefährlich – nebezpečný. Myslel jsem si, že je to název meditace. Ale má to být jen symbol procesu. Pro ego je nebezpečno vztáhnout se k božské podstatě, která ho v podstatě sežehne.

Při odeznívání ponoru jsem si nahrál: Nedá se o ní moc říci. Je toho tolik, ale nic není až tak nosného. Plynutí na rozvířené hladině božské mysli. Mnoho témat… tisíce jednotlivostí. Přitom v jednom toku, jako řeka, nebo datový tok, jedno řečiště. Mnoho projevů archetypů téhož. Nic nebylo extra uchvacující, ale přitom to vše bylo výrazné.

Užíval jsem si v ní povznášejících ponorů, ale neextatického charakteru. Spíše pocitově neutrálního s náznaky tísně. Či spíše jen mírné rozechvění, které nastalo po některých myšlenkách. Nebo spíše po záblesku obav, ale ty se opět rychle v božském nadhledu rozplývaly. Témat bylo spousta i hlubších a místy úplně nových myšlenek k nim. Od osobního života a k psychologii členů rodiny i přátel, přes náhled na dějiny, i okrajově do božského světa sfér. Prožíval jsem i zvláštní proměny pohledů a prožívání, ale nevím už čeho se týkaly? Stále se hrnuly nové proměny náhledu a myšlenek, různě se rozvíjely i spojovaly. Některé jako bych vymýšlel sám, ale většina měla nebývalou kvalitu i hloubku.

Asi o 14 dní později následovala trochu slabší a mnohem kratší meditace. Celá s ambientní hudbou. Jen klidné lehce povznesené plynutí božským bytím, takřka bez obrazů i myšlenek. Jen se zesíleným prožíváním hudby a sem tam s vlnami vtahujícími mě ještě výše, tedy hlouběji do prožívání.