Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

K čemu nás vede pandemie

Pandemie je karmická Vůle Boha. Z karantény můžeme vyvozovat, oč Bohu jde, k čemu nás má vést. To je snadné zjistit. Předně je to skromnost a disciplína. Tím obrácení pozornosti k jinému než dříve, což byla hlavně povrchnost, chamtivost a namyšlenost na velikost naší civilizace.

Tím byly sportovní soutěže, návštěvy fotbalových zápasů, hospod či nákupních středisek. Ale i návštěvy obřadů, kostelů, zábav i kulturních akcí. To vše jsou jen náhražky duchovního rozvoje. Bohu se zjevně nelíbí, že Velikonoce slavíme povrchně. Přijímáme Ho zcela nedostatečně.

Pomocí pandemie nás vede k náboženské askezi. Trvalý pobyt doma připomíná pobyt v klášterní kobce.

První připomenutím byl už před rokem o Velikonocích požár Notre Dam.

Proč nechceme vědět

Vždy mne udivovalo, že čím déle a podrobněji popisuji mystiku, tím větší odpor se u posluchačů zvedá. A je jedno, zda jsou věřící či nevěřící. Dlouho jsem nedovedl pochopit všecky souvislosti.

Ostatně není to nic nového, na odpor se stavěli už prorokům, Kristovi i Jeho skutečným následovníkům, což jim i prorokoval.

Není to jen projev ateizmu. Ověřil jsem si mnohokrát, že když hovořím o rozvoji intuice, kterou nikdo nezpochybňuje, je všeobecné odmítnutí nakonec stejně intenzivní! Často se popírají i schopnosti senzibilů, zejména jasnovidců. Léčitelů ovšem ne, ti jsou akceptováni mnoha lidmi, protože je potřebují

Je zajímavá souvislost s kouzelníky, iluzionisty či mentalisty. Jistě znají mnoho šikovných triků, ale mnohé jejich kousky rozhodně triky nejsou. Skutečně porušují fyzikální zákony, v některých dokonce dopředu znají budoucnost!

Pozoruhodné je, že to nikdo nekonstatuje. Jen se diví, pokládají to za trik a stále hledají nějaké vysvětlení, které však nikdy nenajdou. Přitom by to měli označit jako zázrak, ale tomu se vždy vyhnou. Jak tyto schopnosti vysvětlit?

Nikdo to nepřizná, ale důvod je v tom, že tyto skutečnosti ničí to nejcennější co mají. Jejich základní pohled na realitu. Materialistické chápání světa.

Pokud by tyto jevy přijali, museli by odstranit své zažité představy a vybudovat úplně jiné, k čemuž nemají ani nejmenší chuť. Panicky se bojí nového neznámého a proto ho odmítají apriori. Vymýšlejí si důvody, ač jsou zjevně nesmyslné.

Jsou totiž ochotní přijmout jen málo a to se jim i dostává. Náboženství formou pohádky a magie jako trik. Jen velice pomalu a mnoha oklikami se posouvají v poznávání nekonečně složité Reality.

Nedá se s tím nic dělat. Vysvětlovat přímo tzv.nadpřirozené schopnosti způsobuje vždy jen to, že se zablokují ve svých materialistických představách.

Pandemie a úpadek civilizací

Hrozné je to nyní v USA. Celý dlouhý měsíc nevěřícně přihlíželi, co se děje v Evropě, ale neudělali vůbec nic, aby se na vpád pandemie připravili, ač bylo zjevné, že dorazí i k nim a bude mít příšerné následky.

Nebyli ochotní disciplinovaně opustit své pohodlné zvyky a naivně si nechali nepozorovaně promořit populaci jako v Itálii a teď jim nepomohou ani drakonická omezení

Jejich zdravotnictví je jen zdánlivě dobré. Kapacity nemocnic jsou velmi omezené, nemají ventilátory, respirátory, ani obleky. A ještě propouštěli lékaře, kteří na to poukazovali. Teď budou nadávat vládě, ale vinní jsou oni všichni.

Prostě nechtěli vidět pravdu, byla moc silná a krutá, nepříjemná. Jejich populismus jim to nedovolil. Tak zavřeli oči a říkali America First, že si poradí se vším. Snad si mysleli, že je Bůh ochrání, ale v tom se šeredně zmýlili. Bůh nemá rád pokrytce.

Ale není to poprvé. Už na začátku První i Druhé světové válce neúměrně dlouho zavírali oči před přibližující se katastrofou, až bylo zle. Pak teprve se probrali z naivního snu a začali jednat.

Podobně je na tom i Anglie, když nejprve přišla s naivní představou nechat všechny promořit. Dlouho jim trvalo, než pochopili, že příval nemocných nemocnice nemohou zvládnout. Pak obrátili, ale už bylo pozdě, infekce se rozšířila.

Vše je to jen důkaz úpadku civilizací, jež máme v přímém přenosu. Jako ve starém Římě nikdo nechtěl vidět postupný úpadek, jak se dostávají pod vliv barbarů a nezvládají řešit problémy říše.

Zpohodlněli přesně tak jako nyní většina Evropy a USA. Jejich sebevědomí utrpělo velkou ránu a ještě utrpí, protože virus rozhodně nezmizí mávnutím kouzelného proutku.

Agonie bude trvat daleko dále, než si myslí. I za rok, dva, budou po světě vybuchovat nová ohniska nákazy a to bude mít těžké následky pro všechny.

Ale pandemie není jediná hrozba lidstvu, klimatická krize je další vážný problém. I kdyby pandemie skončila a vše se vrátilo do starých kolejí, problémy s klimatem budou časem  ještě horší.

Ne všechny země jsou a budou postiženy stejně, už nyní je to vidět. Kde je úpadek civilizací největší, dopadne hůř.

Pandemie a duchovnost

Dostal jsem mnoho informací o významech a souvislostech pandemie, i když ne vše, co jsem chtěl vědět. Významů má velké množství, mnohé by nebylo populární zveřejňovat.

Božské mne oslovilo, že ještě nevím, že bude pro mne i nečekaným překvapením. Marně jsem přemýšlel, jakým.

Pak mi prozradila, že to bude překvapení i pro ostatní mystiky, které znám. To už mi začala docházet souvislost a božské mi ho potvrdilo.

Zvýší se zájem o duchovnost! Hned jsem namítl, že jistě ne víc, než tomu bylo v šedesátých a devadesátých letech. Na vysokou mystiku to je stále zoufale málo, tak je těžká a nedostupná. Božské souhlasilo.

Důvod zvýšeného zájmu je zjevný. Pandemie vyhnala lidi z jejich zaběhaného stereotypu života v blahobytu, kde chrámy nahradily nákupní haly. Najednou je jasně vidět, jak jsme malí a bezmocní.

Počty mrtvých narůstají v zemích, které se pyšní svou vírou, jež je však hodně povrchní, což si odmítají uvědomit. Rozdíl mezi názory, co víra je a co by měla být, se táhne už od dob Starého Zákona.

V něm je mnohokrát jasně popsáno, jak Hospodin trestal za farizejství. To pokračovalo v křesťanství a bude to i v budoucnosti.

Úpadek duchovnosti v minulých dvaceti letech byl veliký, a kupodivu to téměř nikdo nezaznamenal… Prostě duchovnost vyvanula, jako by vyšla z módy.

Ale tak tomu bylo v minulosti také a v budoucnosti se to bude opakovat. Středověk byl vlivem neustálých válek, epidemií a hladu velmi těžkým obdobím. Lidé hledali pomoc u Boha a víra byla pro ně zcela samozřejmá.

Měla ovšem velká omezení a jen zlomeček lidí pochopil, co skutečně znamená. Za to dostali od Boha dary Ducha.

Mnoho křesťanů však odešlo od víry, neboť jim nedala to, v co doufali. Bůh totiž vyslyší lidské modlitby jen tehdy, pokud jsou v souladu s Jeho Záměry.

Matrjoška

Laické představy o tom, co je to vlastně intuice, vlastně náš vyšší level, jsou rozdílné, ale téměř všechny chybné. Jak ji srozumitelně popsat, je velký problém. Nic podobného totiž neznáme. Vždyť jen nepatrné procento lidí umí odlišit, co je od intuice a co je pouhou lidskou myšlenkou.

Známý je termín nevědomí. V něm je to, co běžně nevnímáme. Rozděluje se na podvědomí a nadvědomí. Nadvědomí má podivuhodnou vlastnost, je chytřejší než my, což nechceme přijmout, ačkoliv by nám to mohlo v mnohém pomoci. Nicméně je to fakt, který si můžeme vlastními pokusy dokázat.

Pro snadné pochopení, co je intuice, je názorný příklad Matrjoška . Byla ostatně původně vyrobena mnichem a mnicha i ztvárnila. Intuice je tedy osoba či lépe osoby v nás, naše vyšší úrovně vědomí a bytí. Vlastně naše budoucí stavy, ke kterým dojdeme mnoha inkarnacemi. Jsou v nás zástupy, jak vyjádřil jistý básník.

Strukturu intuice je však lépe nevysvětlovat, protože laikům je na obtíž její ohromná složitost. Vlastně propojuje vše se Vším… Donekonečna se větvící fraktál.

Symbol kříže

Včera v modlitbě mi ve vytržení ducha Kristus poslal vizi velkého kříže, který jako letadlo začal stoupat k nebesům. Procítil jsem i božský posvátný božský pocit pocitů.

Je to přesně tak, jak Kristus říkal v Novém zákoně. Cesta k Bohu není druhem exkluzivní zábavy ani selankou. Symbol křesťanství je kříž. Je symbolem utrpení, které je součástí každého života, nejen křesťanského.

V každém náboženství je podmínkou vzestupu a znovuzrození, vzestupu k Bohu, což vůbec není populární informace, proto se o něm nemluví ani v církvi. I tak je náboženství čím dál více mimo okruh zájmu. Klesá zájem i o mnišství, kde je nutnost askeze zčásti chápána.

Chceme se utrpení zbavit, toužíme po klidu duše, proto je populární buddhismus, který to slibuje. Jsou to samozřejmě plané sliby, ale buddhistům to nevadí. Podobně komunisté chtěli vytvořit Ráj už na zemi, ale vytvořili spíše peklo.

Ve středověku byly naopak sekty, které sebetrýznění praktikovali. To je ale také chyba. Správný přístup nejlépe vidíme na životě Krista. Poslouchal a přijímal, co mu Bůh Otec řekl.

To je pravé křesťanství. Nejen studium bible, ale každodenní soužití s živým Bohem, jaké měl Kristus i Učitelé církve.

Život nám připravuje překážky, jež máme překonat. Naše jednání se vyhodnocuje podle velmi složitého klíče. To rozhoduje o našem životě.

Ideální vztah k mystice

Každá činnost se dá provádět s různou kvalitou. Platí to i o mystice, kde jsou nedokonalé přístupy velmi časté, jakoby ten nejkvalitnější mimo Krista snad nikdo nikdy nedělal.

Jak by takový ideální přístup měl vypadat?

Podmínkou každé mystiky je živý každodenní kontakt s božským vizemi, myšlenkovou vzájemnou komunikací i pocity. Božské se stává Učitelem s obrovskou autoritou.

Přístup k poznávání božského by musel být velmi aktivní, ne slepě vykonávat pokyny božského. Chtít se učit, ptát se, sám hledat souvislosti v duchovních zákonech jež postupně poznává.

Primární v ideální mystice je poznat a přijmout božské na maximum a vzít ho jako Učitele. A tak se zbavit svých i cizích názorů na to, jak má mystika vypadat, protože jsou více či méně naivní.

Poslouchat jen Jeho a neprosazovat vlastní názory, ani názory církve či jiných autorit. Na to snad všichni mystikové dopláceli a jejich vývoj se silně zpomaloval.

Božské vede mystika k esoterice, jež je nutno přijmout, protože přináší maximální rychlost duchovního vývoje.

Více je známá tendence k askezi, ale ta se nemá odehrávat v poustevně či v chladných klášterních celách. Podstata askeze je totiž jinde než v týrání těla hladem či zimou. Je o odmítnutí běžného životního stylu.

A ten se týká i klášterního života! Tam jsou totiž pravidla důležitější než přímé vedení božským.

Esoterika se týká i veřejného působení. Kromě vzácných případů vyžádaných božským pro perspektivní jedince zůstává mimo publicitu. Jinak bude trpět útoky a osočováním.

Zátěže snáší odevzdaně, protože si uvědomuje jejich nutnost, i když mu nejsou příjemné. Nedají se stejně nijak obejít.

Trpělivě čeká na Dary Ducha, na meditace i božské pocity a informace, kterými ho božské obdarovává a je za ně vděčen.

Meditace s DCD

Meditace s DCD  / by Aitosh 19.1.2020

Poprvé letos mi intuice povolila meditaci s poslechem Dead Can Dance, obvykle jsou dynamičtější a euforičtější, takže se jimi šetří.

Chvíli po klidném a příjemné nájezdu jsem si začal hrát s představivostí, ta si šla po chvíli vlastní cestou. Vize jdoucí člověka se změnila v letícího prostorem s roztaženými údy do pentaklu, jako na vyobrazení od Da Vinciho. Ten se pak změnil rotací v kruhu změnil v kuličku, ta najednou běhala v Pinball hře, kde se odrážela mezi patníky za různé body. Pak se obraz vzdálil a viděl jsem nepočítaně pinballových stolů s kuličkami. Co stůl s kuličkou, to lidský osud, jsem si uvědomil až později.

A do toho pocit, jak si božské sféry hrají s nastavením kolíčků v pinballech i vystřelovací silou, a tak my odžíváme své osudy. Je to jejich hra, a Karmické síly volí nastavení hry.

Do toho posléze uvědomění, jak božské tvoří v primární prázdnotě – Potencionalitě možného. Zasazují jednotlivé vrstvy a v každé je opět nekonečno nastavení, a hledají v nich co by se Jim líbilo za kombinace. A tak prázdnotu vyplňují konkrétnem.

Mírně extatický ponor dosahoval až k 49 % ponoru.  Ale to jen na 10-15 min. z úsporných důvodů, pak klesnul k 48. A po hodině mi vypnutím hudby na konci seznamu play listu naznačili, že je meditace konec. Pak sice asi ještě hodinu jsem měl přes 47, ale už jen klidných a bez zvláštních vjemů. Nakonec jsem na 2 hodiny usnul.

  • K tématu meditace jsem ještě trochu filosofoval, mě už je to už z dřívějších meditací známé téma. Že vlastně žijeme ve virtuálním světě tvořeném jinou, daleko vyšší inteligencí, která si vše nastaví, podobně jako my počítačovou hru. Ovšem zde my jsme jen figurkami uvnitř, podobně je to v již starém německém sci-fi filmu Welt am Draht – Svět na drátě z r. 1973, či podané daleko později akčněji r.1999 v trilogii Matrix. Problém je, že Adminem/Architektem se naše ego z principu naší lidské omezenosti, stát nemůže, a přitom nevědomě jsme jím stále. A to si patrně nejčastěji zábleskem v meditaci, či tranzovním stavu, spousta lidí uvědomí. Ale co s tím dál?, kladou si mnozí otázku? Můj závěr po mnoha letech je, že to nejde než-li přijmout, že tak je postavená Vesmírná hra Lílá, jak tomu říkají v Hinduismu.
  • Z onou prvotní „Potencionalitou všech potencionalit“ je to podobné, Ejn-sof-ór v Kabale, Prázdnota, o které nejde říci nic plně pravdivého v Buddhismu, Tao v Taoismu a další jména má také v jiných starověkých systémech. A dokonce i moderní kvantová fyzika má už podobné koncepty o neurčitosti stavu kvantových částic, dokud nedojde k jejich interakci s jinými částicemi – kolaps kvantové funkce se stavu superpozice. A dokonce staví na nich hypotézy existence nekonečna odlišných paralelních vesmírů.
  • Z toho všeho vyplývá, i co bylo obsahem mé meditace. Náš život je z vyššího pohledu božských sil vlastně jen snem o nás, který je jedním z nekonečně mnoha a může mír řadu podob, na které se uplatňuje geniální „fantazie“ božských sil v rámci pravidel dané hry, která jsou také už kdysi, či spíše kdesi na začátku na jejím rozběhu nadefinována. A jsou něčím podobným, jako konstanty (např. lambda zavedená Einsteinem) našeho Vesmíru dané na počátku Velkého třesku. Pokud ovšem nějaký skutečně byl, nejde-li jen o jakýsi obří vesmírný dech smrťování a expanze časoprostorového kontinua?.

Podstata Matrixu

Božská intuice mi opakovaně řekla  slovo mordyjé, což je v překladu smrt bohu. Pak mi řekla Ante finem. To znamená před koncem, tedy smrtí.

Navedla mne totiž k myšlenkám, že vše v mém životě je neustále vytvářeno pouze podle toho, co božské chce. Žádná náhoda není, ani být nemůže. Ale  lidé toto nechtějí slyšet, chtějí se od Boha osvobodit, což je ovšem nemožné.

To zažili i autoři scénáře kultovního filmu Matrix a jistě to s nimi otřáslo. Proto se snažili ve filmu o fikci, že se od Boha osvobodí. https://cs.wikipedia.org/wiki/Matrix

https://www.matrix-store.cz/matrix-store-o-trilogii-matrix Připravuje se již čtvrtý díl.

Udělali ze zážitku pohádku, ale podstata je zřejmá. I ty vize kvantového počítače jsou autentické.

Ante finem zase znamená, že já jsem před mystickou smrtí. Ta nastane, když si člověk uvědomí, jako Charvát v meditaci s Bufo Alvarius, že vlastně vůbec neexistuje. Je prostě výtvorem Boha, Jeho projevem, neoddělitelným od Něj, jedním z nekonečna. Naše individualita byla a je jen zdánlivá. Na detaily se musím ještě podrobně zeptat.

Přesně popsat jaká Skutečnost opravdu je, je téměř nemožné a naprosto nepopulární. Je to čistá esoterika. Kdo by se o to pokusil, byl by okamžitě terčem útoků.

Reinkarnace přesněji

Běžné představy o reinkarnaci jsou velkým zjednodušením. Znovu se nerodí ten, který zemřel, ale ani nikdo zcela jiný.

Základem vývoje je práce s kořenovými archetypy, které byly vybrány při stvoření naší individuality.

Do každé inkarnace však dle své volby božské posílá jen část kořenových archetypů jednotlivce. Jiné s uplatní jinde, nebo dočasně zůstanou nevyužity. Jinde tedy mohou žít zcela odděleně jiné části nás!

Je to tedy podobné, jako s Celkem, který je rozdělen na nekonečně mnoho entit ve Stvoření, jež hledají cestu zpět do Celku. A tyto entity se opět dělí do každé inkarnace.

Jde o to poskládat archetypy v  každé inkarnaci tak, aby entita co nejvíc naučila a postoupila vzhůru. To vyžaduje velmi složitou volbu, kterou se božské zabývá.

Navíc jsou tu druhotné archetypy, které získáváme od druhých soužitím s nimi, ale i na dálku, pokud to božské zařídí. Jsou to jakési odrazy druhých v nás, jež nás také ovlivňují, ale nejsou na rozdíl od kořenových archetypů trvalé.