Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

O Vánocích Jinak

Když vidím v televizi rozvoz betlémského světla, Santu či všeliké betlémy, divím se. Copak vám tyhle mýty stačí? Dětem prosím, ale dospělým?

Pobavil mne rozhovor jednoho kněze v příloze Práva. Jedna žena mu řekla, že v Boha nevěří. On na to, že také nevěří v Boha, v kterého ona nevěří. To je přesně ten problém… Víra nebo nevíra je totéž. Bůh přece není něčí představa, ale Realita sama…

Přitom v historii církve bylo dost lidí, kteří věděli víc. Dokonce jim dali titul Učitel církve https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C4%8Ditel_c%C3%ADrkve

Ale představte si, že je církev zcela ignoruje, své vlastní učitele, ač toho hodně napsali!

Proč? Prostě to není populární téma, jesličky lidu stačí.

Fakt je, že je to opravdu těžké, ba nemožné. Už jen říci, že Bůh není nějaká osobnost, nějaký velký člověk, ale spíše superpodivná Potencionalita a dost o Něm ví jen kvantová mechanika, které se bojí i sami kvantoví fyzikové…

Duchovní význam klimatické krize

Prognózy klimatu na Zemi nejsou příznivé. Nejen zvyšování hladiny oceánů, extrémní počasí a snížení počtu ryb bude velký problém. Oteplování planety může v mnohých místech způsobit, že sucho vyžene stamiliony obyvatel, ale kam půjdou?

Dosavadní náprava je zcela neúčinná. Nejsou dostatečné náhradní zdroje energie. Ekologie omezuje výkonnost ekonomiky a snižuje konkurenceschopnost.

Neví se, co s tím. Mluví se jen o drobných nepodstatných úpravách, jež na celek nebudou mít vliv. Chtělo by to globální zásahy, ale vlády na Zemi nebudou nikdy jednotné. Ochota mnohých zemí situaci řešit je nulová. Jsou příliš sobecké. Je stejně už dost pozdě…

Tento globální problém je pro tuto civilizaci prostě neřešitelný. Za několik desetiletí změny znatelně zhorší situaci naší civilizace a problémy budou narůstat. Prostě se řítíme proti a neumíme zabrzdit.

Vzniká otázka, jaký je duchovní význam této krize, jež je obzoru už dlouho. Co má lidstvu přinést? Z duchovního pohledu se zas tak moc nového neděje. Je to opět výzva, součást života, jež nás má ovlivnit. Jací jsou lidé, taková je celá civilizace, včetně událostí. Opět princip podobnosti.

Lidstvo není určeno k tomu, aby kdy žilo v klidu. To by ho nerozvíjelo. Přinutí ho to pracovat v nových podmínkách a řešit otázky jež nikdy neřešilo. Vznikne strach, stres, podobně jako za světové války. To nás bude rozvíjet, ač to rozhodně nebude příjemné. Změní to vztah k naší planetě, o které budeme mít daleko odpovědněji vztah.

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou Invocation I

0,05 gramů Bufo Alvarius s hudbou

Klaus Wiese – album Baraka / Invocation I

 

Před meditací mi intuice dala vizi rozpuku Světla ve stromové struktuře. Zahájil jsem potažením Euphorie. To jsem se jen lehce rozvibroval a následne se rozdýchal. Pak jsem začal s Bufo. První potah, vibrace v těle mi příjemně zesílila. Při třetím potahu už jsem začínal mít problém si uvědomit, jak se mám nadechnout či vydechnout a zhoršilo se mi vnímání těla. Jako bych nevěděl, jak pohnout rukou. Nebyl to však nepříjemný či paralyzující pocit. Také jsem vnímal zhutnělý vzduch, jako by byl zenergetizovaný. Procházel i mnou, a já přestával vnímat hranice těla a mírně se rozplýval.

Pomalu jsem ulehal, čas zpomaloval a mé vnímání se zjemňovalo. Vše z lidského světa mi začalo připadat hrubé. Když jsem ulehl, vesmírné vědomí mi řeklo, že vše lidské je pro něj tuhé, jakoby vytesané do kamene. Lidé mu připadají pomalí a strnulí, za celé životy se jen pomalu mění. Ono je samý pohyb, změna, víření barev, symbolů, energií a výrazů archetypů. Rozjela se přehlídka tvořivého víření a vznešenosti a já se pod tou něžnou silou pozvolna a jemně rozplynul.

Pak nevím, jak to pokračovalo. Po chvíli jsem se dostal až k 10,5 dimenzi božského vědomí (číslování dimenzí podle center vědomí, které se dají zřetelně rozlišit), a To mi říkalo: Ty bys chtěl do 11. dimenze. Ale tam by ses úplně rozpustil, bylo by to jak pohlédnout božskému Architektu do tváře. K tomu byla vize, jak se dívám na nohy Adama Kadmona, zářícího božským vědomím. Jak mu zářily palce, až mne to oslnilo a přezářilo celý obraz. Vtom mě pohltila vibrace božského, jen jsem vzdychal silným napětím i jeho uvolněním.

Občas meditaci přerušilo něco z lidského světa, ale bylo to tak hrubé, tvrdé a neotesané, že chápu, že s námi nemají nic moc společného.

Chvíli jsem se také cítil uprostřed všech možných náboženských rituálů. Nevnímal jsem jejich detaily, ale tu podstatu – Boha a Jeho Atributy. Ze všeho zářila nebeská krása, vznešenost, dokonalost. A hlavně ta dokonalost, která se šířila vším. Vše „vymazlené“ do posledního detailu, pixelu reality. Za vším a ve všem fraktály. Některé jsem vnímal barevně v mandalách, ale možná to byly jen pocitové barvy.

Stoupal jsem virtuálně na vrchol hory do 8400 m.n.m., pak 8500, 8600 …, a najednou 9000 m., pak byla stratosféra, kde jsem ztuhnul, nebyl, jen jako Přítomnost. Zapomněl jsem, co znamená být člověkem, lidství se úplně vytratilo. Vědomí však zůstalo.

Návrat byl také zvláštní. Sestup z oblak bych to nazval. Zdálo se mi nadmíru nepatřičné vrátit se zpět, opět do svého světa. Ale postupně se vnímání kosmického vědomí vytrácela, řídla i jeho intenzita. Podíval jsem se na zmuchlanou deku před sebou a uviděl v ní dokonalý abstraktní obraz, jaký nevisí v žádné galerii. Dalo se v ní číst a studovat cosi zajímavého na hodně dlouho, jako by to byla mapa jiné krajiny, neznámé planety, v níž je zapsána celá její historie.

Nemohl jsem ani dlouhou chvíli pohlédnout na přísedící, bylo to nepatřičné vzhledem k tomu, kde jsem se pohyboval. Ale i to ustalo, a já se cítil zase člověkem tady na zemi a začal opět komunikovat, nejprve stroze, pak až ve větách. Ještě asi 15-20 minut dozníval ve mně pocit povznesení. Pak i ten se rozplynul a já měl pocit, jakoby se ani nic tak extra nestalo. Ale věděl jsem, že stalo.

Nevím jak příznačněji to nazvat, než-li božské vědomí, co ke mně sestoupilo, já ho viděl, cítil, prožíval… Ale pak zase skoro nic, jen lehká ozvěna s vůní Bufa ve vzduchu.

 

 

 

Z rozhovoru s Intagem těsně po návratu z prožitku:

To je, jako když se znovu narodíš. Musím hrát (na tibetskou mísu), protože ten kontrast obou světů je hrozný. Jsi Tam a pak tady. Všechno je tu úplně cizí, jakoby hrubé, tvrdé.

Lidské je ztuhlé, jako bychom se deset minut dívali na jednu fotku a pak se koukali na další. Tam je svět plný barev, tvarů, pohybu, dynamiky a nádhery. Nevím, jak ten pocit popsat? V něm je vše. Ten doprovázejí záblesky a cítění všeho. Tam je toho tolik, takový mega-cirkus (smích) dokonalosti. To nedokážeme vidět, dokud Tam nejsme. Je to tak zvláštné jiné a přitom tak blízko.

Spojil se mi tam Tibet, křesťanství, hinduismus (a patrně i další nauky) všechno je to v tom pocitu. Ukázal se mi vždy záblesk  učení (jako byl jen jednou ploškou mnohostěnu). Tam stále roste ona Podstata, to je v tom vnímání. Přál bych vám Tam být.

Intago mi dal dotaz: K čemu bys ji připodobnil, k jaké tvé minulé meditaci? Začalo to jako výstup. Byl jsem v určitém bodu a chtěl jsem dál, ale nemohl jsem – shořel bych. A pak se rozzářilo tělo Adama, prvního člověka. Začaly mu hořet nohy, proměnily se v záři, až to puklo. A byl jsem jinde, už nevím, kde (smích). Já si nepamatuji, co bylo pak.

Intago: Tak to funguje, ale bylo to ještě kratší, než jsem slyšel, celé to bylo do 10 minut?

A jaké je to nyní, ptá se Intago? Takový ticho, naplněný vibrací. Všechno je takové svěží.

Hodně let jsem Tam nebyl, v Té úrovni. A nechce se mi přemýšlet, kdy to bylo (smích).  Myšlení je Tam jen na pozadí. Jen takový šum a přes něj jede to Vědomí. A pak i ten šum lidského zmizí, už není vůbec.

Je to fakt úchvatný. Taková posvátnost toho světa, všeho. To se najednou propojí všechny duchovní nauky. Tak jsem to prožíval.

Intago: Bylo to neutrální? Neutrálně tísnivý. Kvůli té matematičnosti? Tý matematičnosti, a když zacítíš něco z lidského, je to jako když do plátna obrazu hodíš sekyru.

Výsledky mystiky

Po 28 letech procesu včetně pěti let v závěrečná mystické etapě MD je zřejmé, že pravá vysoká mystika je velmi dlouhý, dosti těžký a složitě dynamický proces. Je to cesta k úzkému soužití s božským, což není snadné. Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen nepatrně.

Etapa MD, nazvaná mystický důchod, plynule navazuje na etapu PO. Je podobná poslednímu ročníku vysoké školy. Už je velký nadhled z mnohaletých zkušeností, ale proces jede dál, jen změn je méně.

Jde v něm o postupné zklidnění a stabilizaci rozšířeného vědomí. Je tedy nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem mystika na Zem, což je opakem toho, co čekal. Postupně dostává i víc zátěží, ač doufal, že už nebudou.

MD je proto zklamáním, protože není naplněním jeho romantických představ o mystice, jež jsou popisovány v mnoha populárních knihách. Vše je přitom jasně řečeno v Novém Zákoně. Symbol kříže je symbolem mystika. Jeho základním životním stylem má být askeze. Ta vyjadřuje odmítnutí běžného životního stylu. Co je mimo ní, způsobuje dodatečné zátěže.

Mystika má totiž své přesné, lidem neznámé, duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Z nich vyplývají i limity dosažených schopností v každé inkarnaci. Není totiž záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti.

Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, to je jen populární iluze. Mystika nepřináší ani úplné Poznání, harmonii a klid duše, protože to božské duchovní zákony neumožňují.

Hlavním zlepšením v MD je zesílení stálého ponoru, někdy až na 47,75 %. Očekával však víc, až 50%. Tento velmi cenný pocit je klidný, neutrální, bez vizí. Vyžaduje ale  hodně zátěží jako kompenzaci. K tomu patří i zvýšené  schopnosti vnímání a chápání.

 Přínosem jsou i malé meditace několikrát denně s neutrálním ponorem ojediněle i přes 48%, ale jen málokdy mírně dynamické, což však bylo už dříve.

Vliv božské intuice je velmi silný, doslova neustálý.  Je to aktivní soužití, trvalá přítomnost božského, jež je vnímáno v myšlenkách i statických pocitech.  Božské učí myšlenkami filozofii Stvoření, jež  je dosti těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná, ale daleko méně než dříve, protože vše potřebné už ví. Některé esoterické informace však nejsou určeny ani mystikům.

Božská intuice ho usměrňuje doslova ve všem, v každém rozhodování. Má zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíše, řekne či udělá, nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mystika upozornilo.

Co nechápe správně, to mu intuice hned vysvětlí, někdy svérázným způsobem. S božskými hrami, plnými symbolů a hádanek, si však už umí poradit. Komunikují s ním jen nižší božské síly. Vyšší jsou dražší a nejsou už nutné.

Božské se také mystikovi, i o jeho okolí, o vše starají. A nejen v tomto životě. Vážné nemoci a nehody jsou vyloučeny. Vše je podřízeno procesu. Vzniká velmi zvláštní životní styl, dosti náročný, jež ho má přivést k ještě vyšší důvěře k božskému, aby se zbytečně neobával toho, co stejně nemůže ovlivnit. Jde tedy o dosažení kvalit, běžně nedostupných, rychlým a bezpečným duchovním procesem vedoucím do vyšších civilizací v příštích životech.

Podobně jako v minulých etapách, všechny božské schopnosti, které má, musí kompenzovat zátěžemi. Je totiž stále jen člověkem, nemůže mít božské schopnosti jen tak. Zvýšené stálé ponory proto musí být kompenzovány i postupným omezováním síly, dynamiky, pak i četnosti velkých meditací, až téměř zmizí. Nejdražší jsou extatické ponory, ty proto v MD vůbec nedostane, pouze neutrální, někdy mírně tísnivé.

 V literatuře jsou zátěže známé pod pojmem temná noc duše a mají mnoho forem. Jsou limitujícím prvkem mystických schopností, což je až v MD zcela zřejmé. Občas proto dochází i ke kratším či delším  snížením ponorů i schopností, spojeným se zvýšenou únavou.

Na počátku mystických procesů dostával zážitků daleko víc než čekal, nyní naopak méně než by chtěl. Znamená to konec návštěv vysokých božských dimenzí v několikahodinových velkých meditacích s božskými dynamickými  vševyjadřujícími vizemi a pocity. V nich býval výklad filozofie Stvoření, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Ohromující mystické zážitky ho měly nasměrovat k Bohu a Jeho přijetí, ale není možné je mít trvale, ani z nich nelze zcela Boha pochopit.

Jeho vědomí je již stovkami silných meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co mu chybí. Všechny částí vědomí musí přijmout neustálou přítomnost božské intuice jako hlavní Autoritu.

Dosud se oslovovaly a zdokonalovaly vyšší části vědomí, ale nyní je třeba proměnit i střední a nižší části, což je dlouhý a méně příjemný proces, pro který nejsou zážitky z velkých meditací vhodné. Těchto částí je mnoho a božské mu je střídá, takže okamžité zlepšení nepozoruje. To není snadné přijmout.

Problémy způsobuje vršek vědomí mystika, jeho pozice je totiž po desetiletích rozvoje dominantní. Ví toho už dost, měl by učit svůj střed a spodek vědomí, ale nechce na ně brát ohled. Vadí mu, že už není intenzivně vyučován božským jako dříve a nemůže v meditacích vnímat dynamický božský Život. Chápe důvody, ale zlobí se na spodní části, že ho zdržují. Tím se narušuje stabilita hierarchie vědomí.

Také mu vadí, že božské omezuje či brzdí jeho aktivity. Mystik nemůže dělat vše co by chtěl v duchovní i neduchovní oblasti, např. léčení či umělecká činnost. Chtěl by vědět daleko více, ale ne vždy se vše dozví, protože to není nutné znát. Má latentní schopnosti božských Darů Ducha, ale když by je využíval, brzdilo by ho to a stahovalo k lidem.

Je božským veden k pasivitě a úplné esoterice, protože přináší klidný a intenzivní rozvoj. Čím více se blíží božskému, tím víc je vzdalován lidem. Vnucená pasivita mu však nesedí. Hledá náhradní aktivitu i tam, kde by neměl.

Nespokojenost s procesem v MD vede ke sporům s božským, které mu vysvětluje důvody toho. Příčinou sporů bývají zátěže, jež ho rozčilují. Zde se dá docílit určitých změn, i když božské nechce snížit jejich celkový objem. Stále proto musí překonávat množství překážek.

Je mezi světy lidí a bohů. Lidský svět chápe daleko dokonaleji než dřív, ale božský je stále daleko, ačkoliv pokročil v jeho poznání. Život mezi těmito světy znamená jistou izolovanost od obou a i to přináší problémy. Je to zvláštní druh oddělenosti od běžného lidského myšlení. Jeho vztah k lidem ani nemůže být harmonický. Zvýšené schopnosti vnímání mu totiž ukazují, že situace lidí je horší, než se zdá…

Proto je i závěrečná etapa mystiky obtížná a místy bolestivá. Ať se to mystikovi líbí nebo ne, MD takto probíhá až do konce jeho života a má velkou logiku. Důsledkem je i občasné zhoršení vztahu k božskému. MD sice logiku má, ale je pro něj těžko přijatelná a ani výhled není růžový.

Není to odpočinek jak čekal, ale stálé vytváření zásluh pro duchovní rozvoj o který jde nejvíc. Vyšší úroveň v příštích životech není zadarmo, jak očekával, ale musí se zaplatit zátěžemi. Jejich symbolem je křesťanský kříž. Přijmout ho však není lehké.

S problémy však božské počítá, umí si s tím poradit. Ví kam a jak může zajít, zná ho dokonale. Jde Mu o maximální rychlost jeho vývoje a plnění duchovního úkolu. Reaguje na situaci a vymýšlí způsoby, jak mu situaci trochu vylepšit, aby ji více přijal.

Všichni mystikové nemají stejné MD. Jejich proces se dá rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší přináší vzestup do dalších inkarnací. Ale i to je určeno kombinací kořenových archetypů.

Až nyní také chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. I pro božské je jeho učení zátěž, práce a povinnost. Je za to hodnoceno. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Do této etapy se dostalo jen málo lidí, všichni ji měli v životním úkolu v různé intenzitě. Ale i pro božské je hodně překážek jež Ji ztěžují práci s mystikem. Proto ani nechtějí, aby mystikem byl každý.

Další vývoj procesu bude v neustálém zesilování Poznání i vlivu božského a v ladění zátěží, ponorů a schopností pro maximální efektivitu pro mystika i pro božské, jež také dosáhne vzestupu díky intenzivnímu procesu mystika.

Chuť žáby, aneb, co je MD

Za sebou mám již přes 250 meditací s psychedeliky v minulých 24 letech. Měl jsem dost info o radikálním účinku sekretu žáby Bufo Alvarius. Popularitu má velmi podobnou ayahuasce před více jak dvaceti lety.

Ostatně sledoval jsem její účinky na druhém. Byl to učebnicový příklad: Okamžitý nástup, velmi vysoký ponor do vysoké božské úrovně a prožívání až matematické Dokonalosti v nekonečné Věčnosti. Jen na velmi krátkou dobu několika minut.

U mne to však probíhalo jinak. Hudbu si božský Režisér tripu vybral zpěv Lisy Gerrard. To znamenalo, že se do vysokých božských úrovní nepůjde.

První nádech a nic. Při druhém už se začalo vědomí měnit a třetí nádech bez pomoci už šla dýmka udržet jen těžko.

Velmi rychle jsem se v transu ponořil do božské intuice o trochu víc než 49%, ale byl celkem klid. Jen dokonalé vnímání hudby, jež neznají ani virtuózové. Tento božský neutrální pocit jsem zažil už mnohokrát. Ba několikrát i silnější.

Ale nebyly žádné vize fraktálů ani vyševyjadřující božské pocity. Když jsem nad tím vyjadřoval podiv, bylo mi neustále vysvětlováno, že jsem v poslední etapě mystiky, jež říkají mystický důchod.

A ten, jak vyplývá z názvu, je úplně jiný než minulé etapy, což jsem před pěti léty, když začal, vůbec nečekal. Prostě zklidnění a stabilizace procesu na jedné straně a zesílením stálého božského pocitu až na úžasných 47,5%

Tato etapa MD je nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem do lidského. Je opravdu konec s vytahováním do vysokých božských dimenzí v meditacích, ukázky Jejich života a vysvětlování jejich vysoké filozofie, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Božské jsem sice prožíval silně, ale jen tři až sedm hodin v meditaci každý měsíc či dva.

Rozšířené vědomí je totiž už stovkami velkých meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Tak nelze pokračovat donekonečna. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co chybí.

A tím je neustálé aktivní soužití, neustálá přítomnost božského. Nyní je vlastně neustále přítomno, i když trochu slaběji než v meditaci. To je vysoká mystika.

Tento pocit je velmi cenný, krásná Hra Vznešenost, ale je hodně drahý. Musí se splácet zátěžemi a ty jsou limitujícím prvkem, což je až v MD zcela zřejmé.

Místo filozofie Tvoření z vizí a božských pocitů jen její verbální vysvětlování jako na božské filozofické fakultě. I ta je dost těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná.

Je to v literatuře nepopsané, dost těžko zvládnutelné. Všechny částí vědomí musí přijmout božskou intuici jako hlavní Autoritu.

Ať se to mystikovi líbí nebo ne, takhle to prostě probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku..

 

Po patnácti minutách už mi naznačovali, abych meditaci ukončil, ale uprosil jsem je ještě na jednu skladbu. Na jejím konci už byla únava trochu znát, i božský pocit slábl.

Na konci meditace jsem měl v ústech zvláštní chuť jež opravdu připomínala žábu, podobně byla cítit v celém pokoji.

Je opět jasné, že o tripu, tj. velké meditaci, rozhoduje jen její Režisér, nikoliv konkrétní psychedelikum. To má jen malý vliv na obsah. Rozhoduje jen o rychlosti nastoupení, síle a délce zážitku. Záleží ovšem na jejím množství a hlavně na setu a settingu, tj.nasměrováním se na druh zážitku, což se bohužel málo dělá.

Takovouto meditaci bych prý mohl mít jen jednou za rok. Pokud bych ještě více přijal božskou vůli, i častěji.

Žába nakonec není něco extra, pro zkušeného mystika je jen zesílením toho, co už dobře zná. Pro úplného začátečníka je to ovšem velký šok.

Druhý den strašná únava a další zátěže, to už znám desetiletí, ale do toho pozvánky na malé meditace. V jedné mi dali dokonce jen o malinko slabší božský pocit, byla i jen o trochu kratší. A to pouhým poslechem hudby a deckou červeného vína!

Když jsem si v jedné takové malé meditaci postěžoval, že mi božské dává málo informací, poslala mi alespoň vizi, jak letím proti skále. Nárazem jsem se nezabil, ale pokračoval dál. Bylo jasné, že nikdy není ničemu konec, vše má kontinuitu, i sama smrt.

Tyto zesílené malé meditace s ponorem do 48,5% jsem měl týden, pak mírně poklesly jako dříve.

Hypergeniální pragmatik

V malé meditaci mi opět božské ukázalo Sebe, jako Zdroj nekonečné Moudrosti a tvořivé Dokonalosti. Dej mi víc Sebe, prosil jsem. Ale kdo to zaplatí, reagovalo božské. Myslel jsem si, že platím zátěžemi až dost, tak jsem požádal, aby mi dali Oni ze Svého. Mají přece Všeho nekonečně!

Tady ti nikdo nic zadarmo nedá, odpovědělo božské. Nakonec jsou Tu rádi, že je to s lidmi tak, jak je. Jak to, copak nechtějí jejich duchovní růst, vždyť jsou za to i hodnoceni? To Jim nevadí, že lidé o Bohu mají samé mýty a pohádky?

Je dost problematické s lidmi pracovat. Dělají to jen Ty božské síly, které to mají v úkolu, jako jsme i My…

V další meditaci mě vysvětlovali základní fakt, že lidský a božsky svět jsou vlastně pevné odděleny. To je pravidlo hierarchie.

Nemohou se dotýkat, stýkat. Tak jsou rozdílné hlavně v inteligenci. A mystika, která to narušuje, pak doplácí na střet obou. Indické kasty nejsou přežitkem, mají svůj předobraz v Království božím.

Bůh se svou hierarchií je zkrátka Hypergeniální pragmatik, což skoro nikdo neví… Naše romantické představy o Něm jsou prostě liché…

Esoterika mystiky a Žabí let

Esoterika mystiky

Když jsem žádal božské, aby mi vysvětlovalo více, dává mi mnohé podrobnosti o tom, co ještě úplně nepřijímám. Jak je vše daleko dokonaleji promyšleno a uděláno, než si myslím. Něco se mi nelíbí, ale je to jen proto, že neznám souvislosti, vlastně je nezná nikdo z lidí.

Hlavně nechápu, jak může inteligentní člověk, v jiných oborech na výši, mluvit o náboženství takové naivity a věřit jim. Dokonce i teologové a religionisté!

Léta se lidem snažím trochu rozšířit obzory, ale dopadá to katastrofálně. Logické argumenty je nezajímají, ba dokonce odpuzují. Drží se dogmat, nebo zcela naivních smyšlenek a úplně jim to stačí! Kritické myšlení jim zcela chybí, drží se své víry, aniž by měli Dary Ducha, jež by správně měli mít, a nejsou ani ochotni vyzkoušet metody slavných mystiků prohlášených za Učitele církve… Jejich dětinská hra na duchovnost jim zcela vyhovuje a dělají, jakoby jiná ani nebyla! V jiných oborech mají kupodivu daleko lepší chápání.

Vždyť mystika je věda jako každá jiná a není tak těžké do ní proniknout! Přesto o to není zájem, ale naopak odpor. Takový nepochopitelný paradox je to. Přesto je naprosto logický! Ostatně před tisíciletími v době Starého zákona to bylo stejné. Ani prorokům, jež přinášeli aktuální slovo boží, ani Kristu se to nepodařilo změnit, a věděli o tom.

Je tomu tak dokonce i v jiných náboženstvích a duchovních směrech po celém světě! Proč je situace neustále tak tristní?

Udělali z náboženství selanku, což se zcela příčí Bibli! To jsou skutečnosti jež dosud neumím pochopit ani přijmout. Přesto to má logiku a nemám to měnit po svém.

Mystika člověka postupně předělává. Sice jinak, než původně očekával, cestou chápání logických souvislostí, a to i zcela obyčejných. Vlastně je to zesílený nadhled, čili vhled.  To, co známe pod pojmem silná intuice.

Je i pro něj těžké pochopit, že lidstvo je daleko víc iracionální, než se zdá, zvlášť v duchovním směru. Víra je synonymem iracionality, jež jim vyhovuje, umožňuje si ji vytvořit podle svých představ. A s tím nelze hnout, vlastně úplně předělat vztah. Na logické argumenty reagují iracionálně, postupně čím dál více agresivně. O své víře odmítají diskutovat.

Náboženství však není něčím mimo logiku, ale logikou samou. Co s tím? V podstatě se nedá nic dělat, ba ani nemá. Výsledky osvětových pokusů jsou kontraproduktivní. Často je proto lepší říci méně, než více a se všemi detaily.

Je třeba brát realitu takovou, jaká je. Nikoliv jaká se zdá být, nebo jakou bychom ji chtěli mít. Skutečná mystika je hlavně neustálou podřízeností Bohu, který denně a detailně vede. Kdo to ale chce chce slyšet, nebo dokonce přijmout?

Mystika navíc obsahuje skutečnosti, popsané i v Bibli, jež však nejsou přijímány, protože jsou nepopulární. Je tedy vlastně opakem toho, co je přijímáno téměř všemi věřícími. Změnu nelze provést rychle a snadno a ani přímočaře, ani desítky, ba stovky inkarnací nestačí.

Co je za tím? To vysvětluje božská logika, tedy duchovní zákony. Podle této filozofie je vše dáno nastavením kořenových archetypů a z nich vyplývá i vztah k duchovnosti. Změnit ho je téměř nemožné, zejména ne lidským úsilím.

Jen neparný zlomek lidí má v duchovním úkole skutečnou mystiku. Je tedy tím, co se běžně označuje jako esoterika, ale v pravém významu slova. Skutečný mystik to nemůže ignorovat a ve svém veřejném působení má vždy dbát pokynů božského.

Logické přece je, že čím více se člověk přiblíží Bohu, tím více se vzdálí lidem. I tak zřejmá skutečnost je však lidem nepřijatelná. Je lépe jim nechat jejich duchovní pohádky, protože stejně nic víc nepřijmou. Mystik hodně ví, ale téměř nic nemůže sdělovat. Nepochopili by to, nepřijali, poplašilo by je to a odradilo. To je ta pravá esoterika.

Vysvětlovat tedy logiku mystiky a diskutovat o tom  se proto ukazuje jako nejméně efektivní, ba kontraproduktivní. Božské používá daleko dokonalejší skryté metody, protože zná všechny souvislosti, lidem nepřístupné.

Dokonce ani psychonautům, kteří se s pomocí psychedelik dostávají do mystických stavů, jež ani nechápou a postupně se u nich objeví temná noc duše, ale to se jim ani nemá říkat, aby je to neodradilo. Stejně se s tím nedá nic dělat. Musí si pomoci sami.

K problémům se zátěžemi a limity se mystikovi přidává i izolovanost od společnosti. Zesíleným vhledem vnímá skryté předstírání, tedy farizejství ve víře, a to není příjemné.

 

Žabí let

V malé meditaci, ve kterých mi teď několikrát denně, mi někdy dává intuice pocity jako v těch, co bývaly kdysi jen s psychedeliky, reagovala na dotaz, zda bych mohl vyzkoušet žábu, jež se nyní stala u psychonautů slavná pro silné, ale krátké mystické zážitky.

Náhle jsem jakoby v kotrmelcích padal, prolétával světy bohů a božstev a užasle prožíval útržky Jejich dějů. Abstraktní, nám nepochopitelné děje, jež naši inteligenci giganticky překonávají.

Nakonec jsem dopadl a rozplácl se na betonové zemi a jakási špička boty Boha mne ještě rozmázla jako nedopalek cigarety. Tak jsem zažil, i když zeslabeně, to, co bych prožil při žábě Bufo Alvarius…

Osobní archiv

Osobní archiv

Po mnoha letech jsem si dělal pořádek v archivu a procházel doklady téměř čtyřiceti let mé duchovní práce. Měl jsem najednou všecky hlavní události pohromadě, což vybízelo k úvahám, jaké to vlastně bylo a jak se realizovaly moje původní představy.

Nakonec mne božská intuice vyzvala do malé meditace. Dala mi pocit 48%, jež je již dosti božský, mnoho meditací jsem v takovém ponoru měl. Říkala – vidíš, taková je mystika.

Napadlo mne, jak bych se tvářil, kdybych na začátku věděl, jaká opravdu je. Určitě by mě to hodně překvapilo, mnohému bych nevěřil, jak je podivná a přitom velkolepá a těžká.

Skutečná mystika se však stejně nedá popsat a už vůbec ne pochopit. Tak je odlišná od představ o ní i od běžného života.

Co umějí všechna duchovní učení dokonale, jsou romantické reklamy na ni. Vlastně pohádky pro dospělé. Těmi jsem také prošel, cesta byla vlastně logická. Úplnou pravdu neřekne nikdo a to má své důvody.

Našel jsem v archivu z počátku mé práce křesťanské, jogínské a buddhistické texty, které ve mě zanechávají již jen úsměv. Už tehdy jsem tušil, že to bude složitější. Že je asi Něco, co tyto, tak rozdílné texty spojuje. Oslovili mne jen křesťanští mystikové. Ostatní ne, tušil jsem, že je to jen reklama na mystiku.

Když jsem po letech pochopil, že naprostá většina duchovních informací jsou jen řeči bez jasného výsledku, hledal jsem jinde. Různé zázraky z psychotroniky a spiritismus alespoň něco dokazovaly. Ovšem těch, co to uměli, mnoho nebylo a já tehdy žádné schopnosti neměl. Z učebnic jsem se naučil hypnotizovat a prvními mými úspěchy byly regrese přátel do minulých životů. To bylo tehdy velmi populární. I o regresích se mluvilo jak o všeléku, ale zkušenosti ukázaly, že to tak prosté a jednoduché není.

Až holotropní dýchání a channeling, což je metoda komunikace s tajemnou božskou intuicí, byly jasným startem do skutečné mystiky a mého veřejného působení. Přednášek jsme měli hodně, skupina se rozrůstala. Ale i tehdy jsem měl naivně-romantické představy, kam až se dostanu.

Přání bylo matkou myšlenky, ty byly určující. První mystické zážitky byly úžasné, ovšem tvrdý zásah tísnivých meditací mi brzy ukázal, že to není selanka. Mystika je totiž škola, kde Učitelem a Autoritou je naše vlastní intuice se svou složitou hierarchií a jasnými záměry výchovy.

V archivu jsem našel i texty z knih, jež jsem s přáteli vydal, i plány mnoha přednášek. Rovněž záznamy mnoha debat na webu, které většinou přešly do hádek. Až postupně jsem si uvědomil, že skutečnou mystiku lidé vlastně odmítají. Marně v ní hledají realizaci svých nenaplněných přání.

Ani jsem si neuvědomil, jak mne mystika pomalu a plynule předělává. Jak se intuice stále více zapojuje do mého vědomí. Zdálo se mi to zcela přirozené. Jen jsem nechápal, proč ostatní mluví tak naivně. Nechápou ani základní souvislosti, a nejen v duchovnosti.

Až před několika lety jsem do detailů pochopil, že mystika, tak jako vše, má své přesné, lidem neznámé duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Lidé si přejí to, co nemohou dostat a nikdy nedostanou.

Je vlastně naprosto logické, že skutečná mystika je jen pro hrstku lidí. Ostatním stačí romantické představy, případně drobné pokusy psychonautů s transovními stavy, vyvolanými holotropním dýcháním či psychedeliky. Ale ani ty nemají domyšlené do konce a filozofickým obsahům se vyhýbají.

Jaká mystika skutečně je, se jim prostě nedá říci. Nepřijali by ji. Ale i její náhražky pro ně mají význam v jejich těžkém životě. Je to vlastně zcela neznámá věda, v zásadách podobná jiným. Dává hodně, ale ne přesně to, co slibují duchovní knihy.

Mystika není ráj lidských přání a představ, ale naprostá logika výchovy s podřízeností božským zákonům. Má tedy i své limity v každé inkarnaci.

Není záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti. Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, ač mýty o něm jsou tak populární a rozšířené.  Je to nenaplněná touha po selance.

Skutečná mystika má tři hlavní problémy, běžně neznámé: Zátěže, limity trvalých mystických schopností a malá možnost jejich realizace.

Mystikové by si přáli trvale mít daleko víc božského, což znají z nemnoha velkých meditací a ještě za to neplatit zátěžemi.

Při své Jinakosti plné paradoxů je skutečná mystika vlastně zesílením, soužitím s  intuicí. Jenže právě proto ji ego nechce. Raději si ji nahrazuje představami, aniž by uvolnilo prostor daleko vyšší inteligenci. Boj proti egu skrytě nahrazuje jeho posílením a vytvářením nových iluzí!

Přesně tedy opačně, protože skutečná mystika vede ke konci iluzí, které měli dokonce i slavní mystikové, prohlášené za svaté! Tak moc je mystika obtížná a málo schůdná. Konec duchovní Cesty je vlastně v Nekonečnu! Věčně se budeme mít co učit!

 

Hierarchie božských světů

Božské mi ve vizi ukázalo, jaké je mezi božskými světy kastovnictví. Hinduismus v tomto skutečně vychází z duchovních zákonů. Je mnoho božských světů vzájemně ovlivňovaných hierarchicky.

Neexistuje tedy jediný společný svět, ale jejich světy jsou odděleny podle stupně Dokonalosti, tzv.dimenze. Každý je totiž jiný, v každý má jiný životní styl. Mají vhled do nižší dimenze, ale pohled do vyšší je pro ně už problém.

Nedokážou ji plně pochopit, protože překračuje jejich schopnosti, inteligenci. Mohou se tam podívat, ale jen na krátko a jen něco si z toho odnesou. Je to prostě exkurze do téměř neznámého světa. A i za to musí zaplatit, protože dostali, co jim vlastně nepatří, tam doma nejsou.

Stejně je tomu i u mystiků. Božské ani všem neumožňuje se do Jejich světa naplno podívat. A když, tak jen několikrát. Více dostanou jen nejvyšší mystikové, kteří to mají v životním úkolu. A hodně je to stojí v zátěžích, temné noci duše.

Psychonauti nemají tolik zkušeností a často si své tripy chybně vysvětlují, protože většinu informací pozapomenou. Dostávají tripy přesně na míru a mnohé důležité v nich ani není, aby je to neodradilo.

Ani si neuvědomují, že někdo neznámý musel jejich trip připravit pro zamýšlený účel, že to není jako vejít do neznámé planety.

Ale i to je správně. Nepočítá se s tím, že je to pro všecky. I zlomek Poznání naprosté většině stačí. Nevadí, že se církve i esoterikové mýlí téměř ve všem. Naše civilizace na víc prostě nemá.

Představa, že všichni jsou si rovni a žijí spolu s Bohem a Kristem, je naivní, ač vše má stejný základ. Základní úkol Stvoření, tj.Sebepoznání, by jinak nešel uskutečnit.

Kapitola mystiky č.275

Bůh jako Filozof

Po příjezdu do Liberce mne napadlo, že by tu mohla být velká meditace, jež nebyla už tři měsíce. Ale božské, že ne, jen malé. Dává mi už tři měsíce jen 47,5% někdy až 47,75%. Tak jsem chtěl aspoň silnější, jak byly dříve, alespoň 48,75%. Prý by mi dali, ale jen krátkou, neutrální a klidnou.

Božské mi dalo 48%, docela dlouhou, což už jsem dlouho neměl, ač dříve byly běžné. Tento ponor je už totiž zjevně božským, kdeže na něj ubohý lidský pocit má…

Prý mi ho za určitých podmínek občas dají… Ponorem prostě šetří…

A jen jsem to dopsal, pozvali mne na další malou meditaci a zas mi dali 48%, abych ji přijal jako velkou a tedy začátek nové kapitoly 275…

Po chvíli mě pozvali ještě na další a dokonce mi přidali ponor až na úžasných 48,5%, chtěl jsem i trochu informační dynamiky, ale jen mi ji  zaznačili: Ukázali mi životní styl, který mají. Jakoby jen filozofují, hrou zkoumají nekonečně složitý Život.

Série malých meditací pokračovala, jako bývalo i dříve až týden po začátku nové kapitoly. Už jsem myslel, že tyhle série malých silných meditací už nebudou, ale naštěstí jsem se mýlil.

Když jsme si vzpomněl na debaty na webu, hned mi ukázali, že prostě nemají úroveň, ač se lidé snaží co nejvíc, na božské ani mít nemohou…

V dalších mi dokonce v nejsilnější části skladby Lisy dali 49%. Úplný vodopád božského do mne vletěl až ve mne skoro nic člověčího nezůstalo…

Ale pak únava už zesilovala, a to kazí vnímání  božského. Druhý den malé meditace v neztenčeném ponoru pokračovaly, staré dobré časy se vrátily. Chybí mi v nich jen dynamika, vysoká filozofie. Ta je prý dražší, ale hlavně mě moc urychluje a moje etapa je o zpomalování procesu. Škoda.

Přemýšlím, kolik by lidé za tyto božské pocity zaplatili, které se do mě vždy do tří vteřin vevalí. Asi hodně, i když většina by se jich hrozně lekla.

Je to parádní. Po třech dnech dlouhé série malých meditací mi omezili ponory na původní hodnotu, prý to bylo moc drahé. Ponor 48% dostávám už jen ojediněle

Hudba mi tu jde daleko hlasitěji do sluchátek, až mne ohlušuje a to velmi pomáhá…

Kdo zažije tohle, nepotřebuje ani víru, ani bohoslužby, ani kněze s jejich ornáty, mšemi a svátky včetně legračního Santy. Církev se staví mezi člověka a Boha a často spíše překáží… Tak tomu bylo vždy a všude…

Toto je náboženství, jež by měl každý křesťan znát, ne ty prázdné řeči prelátů či zprávy o církevních restitucích a zneužívání nezletilých…

 

 

Zesílení vlivu božského

Večer v malé meditaci v ponoru 48% jsem opět žádal o velkou meditaci, jež už dlouho nebyla. Božské nejdříve odmítalo, že je s nimi konec, už je nepotřebuji, ale nakonec souhlasilo. Materiálu jsem ale spotřeboval nezvykle moc, aniž by se to nějak moc projevilo. Prosil jsem o dynamickou s vizemi i vševyjadřujícími pocity, ale dali mi jen něco.

Téma meditace určilo božské. Ponor mi dalo až 49% a byl klidný, neutrální. Není důvod mi dávat jiný. Vizí bylo málo a nevýrazné. Pamatuji si na DNA šroubovice, či a jak mne táhnou Vzhůru.

Ty jsi vlastně Já, tak začala božská přednáška. Já božské jsem tě naprogramovalo a pak vyvrhlo ze Sebe. A teď tě táhnu k sobě. Zrovna hrála skladba meditační hudby, kde se ozývaly dunivé rány. Božské to připodobnilo ranám osudu, které mi dává při cestě zpět k Němu.

V přídavku se mě božské otázalo, zda jsem si všiml, jak Jeho vliv ve mne roste. Souhlasil jsem s dalším zvyšováním. Jde tedy o zesilování intuice, intenzivnější soužití s Ním.

V meditaci je vliv božského velmi silný, jak mi ukázalo, když jsem chtěl cosi udělat s přehrávačem a nešlo to, neboť to božské zablokovalo. Jde však o to, mít ho silný neustále.

Čím blíže jsi ke mně, tím víc Mne vnímáš a víš, že Můj vliv na tebe zesiluje. A to znamená i vyšší přijetí Boha. Čím se to projeví? Prostě se proces zase posune víc k božskému. Prostě silnější mystika.

Když jsem se v přídavku zeptal, co jsem ještě nezapsal, božské řeklo, že vše je to součást božské Hry. Když jsem se ptal na mou současnou etapu mystiky, říkali, že ze mne udělali jakousi trysku, či turbínu, kterou ozařují druhé lidi. A to má velký význam i pro Ně, tak se mohou dostat ještě výš, ale i zde jsou určité meze jež nelze překročit.

Pak už bylo jen klidné vnímání hudby, a pak mi dali jasně najevo, abych meditaci skončil, i když jsem říkal, že dobrovolně neodejdu.

Zajímavé je, že nechtěli, abych nejnovější poznatky dal do knihy. Božské nemá konec, takže jakmile někdo dokončí své závěry, je mu dokázáno, že mnohé ještě nepochopil… Neustálým doplňováním textu božské vlastně nutím, aby mi ukazovali to, na co ještě nemám právo.

Malé meditace následovaly a měly kupodivu ponor jako dříve, často až 49% a byly docela dlouhé. Nebude to ovšem tak často jako dříve.

 

La Petit

La Petit

(malý, drahý, milý)

Co odezněla nejsilnější část jsem si poznamenal: Wim Hof funguje, ale Bůh JE!  Jak právě zažívám v meditaci… č. xxx? (asi 3 hod od zač. meditace, tedy cca ve 2h v noci)
za tónů: Klaus Wiese – Yoga IV.mp3, Soma I a II a podobných energeticko-ambientních skladeb.

Dozvuk byl asi až do půl 6. ráno, to jsem byl už zase sám v sobě a hudba už mi dělala jen kulisu. Ale začalo se doma vstávat, tak jsem stejně zabral pak asi jen na 1h, než mě pro změnu začali burcovat různé telefony… Jak mám někdy pochybnosti, jestli vše opravdu dělám správně a naslouchám-li skutečně vyššímu vedení, tak pak přijde to úplně jasné procitnutí jako teď v meditaci. Prostě ta boží síla, to se nedá vymyslet, ignorovat nebo oštítkovat jako jakýsi dočasný přelud mysli, nebo snad jako bujnou vymodlenou fantazii, jak si snad mnozí myslí o mysticích středověku a jejich vidění shůry… Božská přítomnost je jasná, jako pocit chladu při přívalu studené sprchy. A i když není ponor tak silný, že by mě úplně pohlcoval a lidské by zmizelo na chvíli zcela, jak se mi dělo před lety. I tak prostě obklopuje vědomé já ze všech stan, jako by člověk byl v Zorba kouli a čelil přílivu moře.

Z počátku jsem se obával, zda mě vůbec táhnou do meditace a vytrhnou jen mírným transem z otupělé mysli??, to jak už na mě šla k večeru lehká únava a meditace kvůli nemoci byla několikrát už odsunuta. Asi efekt dlouho abstinujícího? Či spíše postupně zvýšená senzitivita 20 lety meditační praxe  …a příjemná tedy až na ranní dojezd nebyla, spíše napínavě drásavá a za to obsažná a mírně dynamická, za což jsem rád. Lepší jak fádní lebedo. Ale už po 2 hod jsem toho napětí, nevím vlastně z čeho, když zase tolik se nedělo, začínal mít vážně dost, hledal jsem mezi silnými dunivými mírnější skladbu, všechny se ovšem rozjely po chvíli kdy jsem zase ulehl, ego nemělo prostor… klidně jak jen lehce bublající peřeje na Vltavě se to přes mě valilo odnikud nikam v bezbřehém bezčasí hyperprostoru, a dělalo si co chtělo… po chvilce kouknu na hodinky a vždy o hodinu více… mě uběhla jen chvilka pomyslného času.

Ale ten Pocit, to nevím jak vystihnout, navíc už ho od 6h ranní zase nemám…

Aitosh – intuitivní malba, PC grafika Lora Green 2019

A jak se bude ptát RI, silný ponor asi přes 3,5h méně než 50%, ale přes 49 určitě. Pak další cca 4h okolo 48% střídavě. V první fázi větší dynamika s náznaky božské jinakosti, matematičnosti a dokonalosti i věčnosti a hl. všemocnosti… Na řadě abstraktních proudů a sem tam i symbolicky konkrétně ukázaly mnohé atributy.

Kristus je růží na oltáři židovské víry. Paradoxně tím jak ho židé nepřijali, jsou stiženi temnou nocí na přiblížení se k Němu. A to se sebou také nosí do světa. Je to jejich úkol, v tom jsou vyvolení, nesou pochodeň božského světla do veskrze barbarského světa.

Po meditaci nechuť sdílet co jsem prožil, i pocit nemožnosti to sdílet, když slova na to nejsou. On prostě Je jaký je, a hotovo. Nač to rozvádět, kdo nezažije, ten nepochopí. A kdo nechce vidět, nikdy nespatří…

A co to la petit? Druhý den jsem se zajímal, proč mi to v meditaci intuice sdělila? Že to jsem já pro ně, mi řekla. Beru to jako pochvalu po 20leté meditační praxi, které jsem měl na jaře výročí.

židovská Synagoga v Růžové ul. v Praze – PC grafika Lora Green 2019