Co je mystika
Matoušovo evangelium 5, 8:
Blaze čistým v srdci, neboť
oni uvidí Boha.
Podle definice je to proces, kdy
věřící v sobě poznává božské podle Jeho atributů –
Věčnost, Nekonečnost, Dokonalost, Všemohoucnost. Právě o
něm hovoří všechny svaté knihy, i když toto slovo nepoužívá, jako je
nepoužívalo mnoho mystiků.
Je však vědomě i
nevědomě odmítán, v minulosti byli mystikové pronásledováni.
Příliš se lišili od ostatních věřících. Není populární i proto,
že odevzdanost Bohu neprožívá jen jako prázdné slovo. Procesy proměny,
seslané Bohem, jsou také příliš vzdálené lidským představám, než aby
je chtěli věřící přijímat. Jsou náročné a dlouhodobé.
Je velký rozdíl být na vrcholu Kailásu a
namáhavě stoupat k Němu. Jinak se Tam ale nedá dostat.
Životopisy křesťanských mystiků i jejich díla
velmi často popisují desetiletí trvající extatické mystické procesy obsahující
i bolesti. Zejména knihy sv.Tereza Ježíšova (z Avily)
Život, Životopis, Hrad v nitru a Cesta k dokonalosti jsou
v křesťanských knihkupectvích. Vyjádřila stručný
souhrn mystického procesu - 18 let extatickobolestivých
procesů, kdy jsem měla občas sklon někoho roztrhnout
(poznámka autora: Nejtěžších je prvních deset let).
Viz též kniha sv.Jan z Kříže Temná
noc duše aj. dostupné jsou i knihy Jiddu Krišnamurti (1895-1986) měl mnoho let občasných
křečí s bezvědomími v jeho extrémně silném
transformačním procesu. Viz životopisná kniha Mary Lutyens
Years
of awakening. Také Budhův proces neproběhl ihned a bez
problémů. I šamané před tisíciletími znali
proces mystické smrti a vzkříšení.
Výňatky
z rigorózní práce etapy mystiky
1. Probuzení Já. Obrácení, resp. probuzení Já mívá
podobu krátkého vytržení. Jde o náhlou změnu (rozšíření) vědomí,
při níž subjekt poznává novou, vyšší úroveň vnímání
(transcendentální) skutečnosti.
2. Očišťování. Po konfrontaci s vyššími,
"nadsmyslovými" rovinami vědomí a skutečnosti si jedinec
nyní zvýšenou měrou uvědomuje svou vlastní omezenost a nedokonalost.
Je to fáze sebepoznávání nebo ještě přesněji řečeno
fáze konfrontace s vlastním stínem (ve smyslu Jungově). Je to perioda
tvrdého, namáhavého zápasu, hořkého utrpení, plná zklamání, ale také
období snah o osobní nápravu.
3. Osvícení. Objevují se zde extatická vytržení,
vize, hlasy. Jak čteme v literatuře, mystik zažívá pocit intenzivní
osobní vztaženosti ke konečné Realitě,
intimním způsobem se raduje z nekonečna. Poslední stupeň
modlitby nazývá Terezie modlitbou extatického spojení či duchovním
zasnoubením.
4. Temná noc ducha. Nejstrašnější ze všech
zkušeností mystické cesty bývá označována jako temná noc ducha neboli
mystická smrt. Radostnou fázi osvícení střídá strastiplná perioda
vyprahlosti a (zdánlivé) stagnace. Mystik se ocitá v depresi. Cítí se být
osamocený, opuštěný a zavržený Bohem. Hořké vědomí vlastní
hříšnosti a nedokonalosti vyvolává v něm tíživou a neutuchající
beznaděj.
Mystik nevládne nad svými
myšlenkami. Do jeho vědomí se vtírají trapné, nedůstojné,
nechtěné a vytěsňované obsahy, zlé a nízké pudy. Sv.Terezie
líčí tento stav: ...ďábel nás naplní takovou urážlivostí a nevrlostí,
že bych byla schopna každého rozsápat.
Muka, která mystik v tomto stadiu
prožívá, zvyšují často ještě další, současně
(synchronně) se objevivší vnější nepříznivé okolnosti. Jan od
Kříže byl nespravedlivě obviněn a uvězněn. Sv. Terezie
- tehdy jsem zapomínala na přijaté milosti, na které jsem si vzpomínala
jen jako na vzdálený sen, který jen zvětšoval mé trápení. Rozum se
zatemňoval, potýkala jsem se s tisíci pochybnostmi a úzkostmi, takže se mi
zdálo, že nedokáži pochopit, co se ve mně odehrálo, a že snad všechno byl
jen klam.
5. Sjednocení. Stejně jako všechny ostatní
mystické zážitky je i tato vrcholná mystická zkušenost ve své podstatě
nesdělitelná. Sv.Terezie interpretuje zážitek sjednocení jako duchovní
sňatek. Píše o tom - Pán se zjeví ve středu duše. A to je tak veliké
tajemství, tak mocná slast, a tak úchvatný a náhlý projev přízně, že
nevím, k čemu bych to přirovnala. Zdá se, že Bůh chce ukázat
duši nebeskou slávu, ale mnohem úchvatnějším způsobem, než při
jakémkoliv vidění nebo duchovním zážitku.
Rozšířené vědomí se již
nevrací do své původní polohy a zůstává trvale v kontaktu s
transcendentální skutečností, resp. Bohem. Zřejmě právě
proto mystikové často hovoří o tomto stavu jako o znovuzrození. Nežiji
už já, žije ve mně Kristus, říká Apoštol Pavel (Ga;
2,20). Terezie píše - nemyslete si proto, dcery, že kvůli tomu zanedbává
jídlo a spánek, i když je to pro ni velké trápení, či že neplní své
povinnosti, k nimž ji zavazuje její stav. Dalšími z účinků jsou velká
odvaha, odhodlání konat dobro, smysl pro humor a také mimořádná tolerance.
Archetypální témata mystických zážitků
I když mystika a šamanismus jsou dva
nezávislé fenomény, jež jako celek nelze ztotožňovat, některé zážitky
šamanů a mystiků vykazují mimořádnou podobnost. Jde o jistě
fascinující, avšak nikoliv překvapivou analogii. Šamanismus, jehož
kořeny sahají do éry paleolitu, totiž představuje nejstarší formu
náboženské zkušenosti.
Šamanismus je přesně vzato
jednou z archaických technik extáze, je současně mystikou, magií a náboženstvím
v širším slova smyslu. Při porovnávání materiálů vztahujících se k
šamanismu různých oblastí - sibiřskému, severoamerickému,
jihoamerickému, indonéskému, oceánickému atd. - identifikoval Eliade stále znovu se opakující motivy šamanských
zážitků - sestup do podsvětí, rozhovor s bohy či duchy, nelidské
mučení a zkoušky, výstup na nebesa a také iniciační téma smrti a
znovuzrození. Všechny tyto motivy objevující se často i v
nejrůznějších světových mytologiích nalézáme ale také u
mystiků. Zdá se, že šaman i mystik během extatického vytržení
vstupují do kontaktu s týmiž univerzálními obsahy kolektivního nevědomí,
které Jung nazýval archetypy. Branou k těmto hlubinným vrstvám lidské
psychiky je přitom v obou případech druh extáze popisovaný šamany
jako "kouzelný let" a Terezií z Avily
označovaný termínem "let ducha".
"Let ducha" patří k
vytržením typickým pro třetí stadium mystické cesty. Podobně jako
šamanský trans jej doprovází výrazné fyzické projevy. Když začíná
vytržení, říká Terezie, zastaví se dýchání, člověk nemá sílu
mluvit, i když si jí ostatní smysly uchovají o něco víc. Někdy naopak
ihned omdlí, tělo i duše tak ztuhnou, že se zdá, jako by už neměl
duši, takže se někdy ani neví, zda ještě dýchá. Jinde světice
píše - tu a tam se mi ztratí i tep, říkají mi to sestry, které mě
ošetřují, a už vědí, oč jde. Šlachy na pažích se roztáhnou a
ruce ztuhnou, takže je někdy nemohu sepnout. Bolesti v zápěstí a v
celém těle zůstanou až do příštího dne, jako by všechno bylo
vykloubeno.
Průběh "letu"
líčí Terezie následovně: Člověk pocítí tak prudké hnutí
duše, že se zdá, jako by duch byl unášen, a to takovou rychlostí, a tak náhle,
že na něho padá nemalý strach, zvláště na počátku. Dochází k
němu takovým způsobem, že si člověk myslí, že se duch
opravdu odlučuje od těla. Ačkoliv ta osoba neumírá, přesto
prožívá chvíle, kdy nedokáže říci, zda je duše v těle nebo mimo
tělo. Myslí si, že je celá přenesena do jiné krajiny velmi rozdílné
od naší, kde v jakémsi světle, jež se nedá srovnat s naším, jsou jí
ukázány tak velké věci, že by si je ani nedokázala představit, i
kdyby se tím lopotila celý život.
Jednoho dne jsem byla přenesena
do pekla, aniž věděla jak. Bylo to velmi krátké vidění, ale zdá
se mi, že na ně nebudu moci zapomenout, i kdybych žila mnoho let. Vchod se
mi jevil jako velmi dlouhá a těsná podzemní chodba, podobná nízké, temné a
úzké peci. Podlaha byla samé páchnoucí bahno a plná hnusných plazů. Co
jsem tehdy vytrpěla, přesahuje všechnu lidskou představivost.
Cítila jsem v duši oheň, který neumím popsat, zatímco nesnesitelné bolesti
trýznily tělo. Byl to drtivý útlak, úzkost, hluboký smutek. Tak živá a
zoufalá bolest, že nevím, jak to mám vyjádřit. Říci, že
člověk zakouší neustálý smrtelný zápas je příliš málo,
neboť aspoň ve smrti je nám vyrván život od jiných, zatímco zde se
sama duše trhá na kusy. Ne, nedokáži najít výrazy ani jak vylíčit onen
vnitřní oheň, ani jak dát pochopit zoufalství, jímž vrcholily ty
úděsné trýzně. Neviděla jsem, kdo mne trýznil, avšak cítila jsem,
jak jsem pálena a drásána, i když daleko horšími mukami byl vnitřní
oheň a zoufalství.
Mystické procesy v bibli
Bible, zejména Nový zákon
hovoří jednoznačně. Bůh Otec poslal Ježíše na kříž,
ač Ho prosil, aby od něj odňal ten kalich (Mt
26,39). Přijal však Jeho vůli. Má to platit pro všechny
křesťany, např.:
J 16,20: Amen, amen, říkám vám,
že vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se
rmoutit, ale váš zármutek se obrátí v radost. Když žena rodí, má bolest,
protože přišla její hodina; když ale porodí děťátko, už nevzpomíná
na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk. Proto i vy
teď máte bolest, ale uvidím vás znovu a vaše srdce se bude radovat a vaši
radost vám nikdo nevezme. A v ten den se mě nebudete ptát na nic.
Mt 16,24: Potom Ježíš řekl svým
učedníkům: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se
zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit
duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne.
1k 2. 14 Ale přirozený
člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu
bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány
duchovně. 19 Moudrost tohoto světa je totiž u Boha bláznovstvím. Je
přece napsáno: "On chytá moudré v jejich chytráctví."22 Židé
totiž žádají znamení, Řekové zase hledají moudrost, 23 ale my kážeme
Krista ukřižovaného - pohoršení pro Židy a bláznovství pro Řeky
Mt 11, 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný
v srdci; a najdete odpočinek pro své duše. 30 Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké."
1. Petrova ep.
3.22 naznačuje, že v křesťanství existuje složitější
božská hierarchie: Kterýž (Kristus) všed v nebe, jest
na pravici Boží, podmaniv sobě anděly, i mocnosti, i moci.
13 Ale až toho, že jste účastni
utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali
se s veselím. 14 Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste.
Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterémužto z strany jich
zajisté rouhání se děje, ale z strany vaší oslavován bývá.
Mt 5,10 Blaze pronásledovaným pro
spravedlnost, neboť jim patří nebeské království. 11 Blaze vám, když
vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit
všechno zlé kvůli mně.
Mt.24.9 Tehdy vás vydají soužení a
budou vás zabíjet a budete nenáviděni všemi národy kvůli mému jménu.
Sk 2.1 Když pak přišel den
Letnic, byli všichni jednomyslně spolu.
R 6.3.3 Nevíte snad, že všichni,
kteří jsme pokřtěni do Krista Ježíše, jsme pokřtěni do
jeho smrti? 4 Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom
tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli
začít chodit v novotě života.
5 Jsme-li s ním tedy ztotožněni podobou ve smrti, jistě budeme
ztotožněni i podobou vzkříšení. 6 Víme přece, že náš starý
člověk byl ukřižován s ním, aby bylo umlčeno hříšné
tělo, abychom již dále nesloužili hříchu. 7 Neboť kdo
zemřel, je ospravedlněn od hříchu. 8 Jestliže jsme tedy s
Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.
2Kor 12, 2 Znám člověka v
Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe
- nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám
takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím,
Bůh to ví), který byl vytržen do
ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší
mluvit.
2Kor 1,5 Jak se totiž při nás
rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše
potěšení.
1pt 4.13 ale radujte se z toho, že
jste účastníky Kristových utrpení, abyste se s jásotem radovali i při
zjevení jeho slávy.
Zj
Zj
III.
Deník svaté Faustýny Kowalské (1905–1938)
Výběr z MC Boží
milosrdenství:
… při
modlitbě jsem uviděla znamení božího hněvu, které mělo
postihnout jisté místo. Prosila jsem anděla, aby ještě posečkal,
neboť svět bude činit pokání. Moje prosba však vůči
božskému hněvu nebyla ničím. V tom jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Její nesmírná Velebnost mi
pronikla až do nitra duše. Když jsem si uvědomila Moc Jejich Milostí, byla jsem vzata před
Trůn boží Velebnosti. Ó, jak velký je náš Pán a Bůh, jak nepochopitelná
je Jeho Svatost! Začala jsem se modlit slovy, která jsem v duši cítila a viděla jsem bezmocnost
anděla, který nemohl potrestat za spáchané hříchy.
…dnes jsem byla andělem
zavedena až do pekelné propasti. Je velmi rozlehlá a je to místo velikého
utrpení. Jsou tato: Prvním je ztráta Boha. Druhým jsou neustálé výčitky
svědomí. Třetím je vědomí, že tento stav nikdy neskončí.
Čtvrtým je čistě duchovní oheň spalující duší, který ji ale
nespálí. Je to velmi bolestivé. Pátým je stálá temnota a smradlavý zápach.
Démoni a zatracené duše se na sebe dívají a vidí všechno zlo druhých i svoje.
Šestým je neustálá přítomnost
satana. Sedmým je nekonečné zoufalství, nenávist vůči Bohu,
klení, nadávky a rouhání.
Existuje tam ještě jedno
utrpení a to utrpení smyslů. Čím která duše zhřešila, tím je
trápena hrozným, nepopsatelným způsobem. Tváří v tvář
tomuto utrpení bych umřela, kdyby mi Všemohoucnost nepomáhala. Píši to na
boží příkaz, aby se nikdo nevymlouval, že peklo neexistuje, protože tam
nikdo nebyl a neví se tudíž, jaké to tam je.
… v Srdci Ježíšově jsem
poznala, že v nebi je ještě jedno Nebe do kterého vstupují jen
vyvolení. Štěstí, do kterého jsou ponořeni, je nepopsatelné. Jdou ze
Světla do Světla, které je vždy nové a zároveň se nikdy
nemění. Duše jsou proniknuty Jeho božskostí. Nemohu to ani
v nejmenším popsat. Ó, Svatá Trojice, dej se duším poznat.
Kristus mi řekl: Pohleď do
Mého Srdce plného Lásky a Milosrdenství pro všechny a zejména pro
hříšníky. Pohleď na Mé utrpení a ponoř se do něj.
Rozhovor milosrdného
Boha s hříšnou duší
„Píšu s dovolením přestavených a z příkazu
zpovědníka.“
Deníček 839
Ježíš: Neboj se, hříšná duše, svého Spasitele, jako
první se k tobě přibližuji, protože vím, že sama o sobě nejsi
schopna se ke mně povznést. Dítě, neutíkej svému Otci, začni o
samotě rozhovor se svým Bohem milosrdenství, který ti sám chce říci
slova odpuštění a zasypat tě svými milostmi. Ó jak mi je tvá duše
drahá. Mám tě vepsanou ve svých dlaních. A vryla ses hlubokou ranou do
mého Srdce.
Duše: Pane, slyším tvůj hlas, který mě volá, abych
se vrátila ze špatné cesty, ale nemám ani odvahu ani sílu.
Ježíš: Já jsem tvá síla, já ti dám sílu k boji.
Duše: Pane, vidím tvou svatost a bojím se tě.
„Můj Ježíši, ty vidíš, že moc psát neumím, dokonce
nemám ani dobré pero, a nezřídka se mi opravdu píše tak špatně, že
musím skládat věty po písmenkách.“
Deníček 839
Ježíš: Proč se bojíš Boha milosrdenství, mé dítě?
Má svatost mi nebrání v tom, abych k tobě byl milosrdný. Podívej, duše,
pro tebe jsem zřídil na zemi trůn milosrdenství, tím trůnem je
svatostánek a z toho trůnu milosrdenství toužím sestupovat do tvého srdce.
Hleď, neobklopil jsem se ani družinou ani stráží, jsem ti dostupný v každé
chvíli, v každé denní tobě s tebou chci mluvit a toužím udílet ti milosti.
Duše: Pane, bojím se, zda mi odpustíš tolik
hříchů, má ubohost mě naplňuje strachem.
Ježíš: Mé milosrdenství je větší než ubohost tvá i
celého světa. Kdo změřil mou dobrotu? Pro tebe jsem sestoupil z
nebe na zem, pro tebe jsem se nechal přibít na kříž, pro tebe jsem si
nechal kopím otevřít své Nejsvětější
Srdce a otevřel jsem ti zdroj milosrdenství, přicházej a čerpej
milosti z toho zdroje nádobou důvěry. Pokorné srdce nikdy neodmítnu,
tvá ubohost se utopila v propasti mého milosrdenství. Proč bys se mnou
měla vést [spor] o svou ubohost. Udělej mi tu radost, že mi odevzdáš
všechnu svou bídu a celou ubohost, a já tě naplním poklady milostí.
„Nežiješ pro sebe, ale pro duše, piš k jejich
prospěchu.“
Deníček 895
Duše: Zvítězil jsi, ó Pane, svou dobrotou nad mým
kamenným srdcem, hle, s důvěrou a pokorou se přibližuji k
tribunálu tvého milosrdenství, sám mi dej rozhřešení rukou svého zástupce.
Ó Pane, cítím, jak do mé ubohé duše splynula milost a pokoj. Cítím, že mě
zcela objalo tvé milosrdenství, Pane. Odpustil jsi mi více, než jsem se
odvážila očekávat nebo si dokázala pomyslet. Tvá dobrota překonala
všechny mé tužby. A nyní tě zvu do svého srdce, dojatá vděčností
za tolik milostí. Bloudila jsem jako marnotratné dítě po mylných cestách,
a tys mi nepřestával být Otcem. Rozmnožuj ve mně své milosrdenství,
vždyť vidíš, jak jsem slabá.
Dítě, už nemluv o své bídě, neboť já jsem už
na ni zapomněl. Poslyš, mé dítě, co ti chci říci, přitul se
na mé rány a čerpej ze zdroje života všechno, co si tvé srdce přeje.
Pij plnými doušky ze zdroje života a pak se cestou neunavíš. Hleď na jas
mého milosrdenství a neboj se nepřátel tvé spásy. Oslavuj mé
milosrdenství.
Deníček
vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2001.
Závrať z Boží lásky.
Etapy mystické cesty sv.Veroniky Giuliani.
1. Etapa – Od dětského napodobování k
velkému tajemství lásky a bolesti: (1660 - 1677) Následování, soucítění, účast, usmiřující
pokání. Slyší v sobě Božského Ženicha opakovat slova: “Ty mi
patříš, nepochybuj o tom!”
2. Etapa – V uspořádaném životě
v klášteře - (1677 – 1681) uprostřed mrzutostí a útěch
dostává podobu milovaný kříž. Je to rovněž celý řetěz
vytržení a vidění, bojů s démonem silně vyzbrojeným, hlavně
tehdy, když se modlí nebo obětuje za hříšníky. Jsou zde však také
sladká “objetí” Milovaného v libém spočívání, s hojností světla a
nevýslovných sdělení o bytí Boha a o jeho dokonalostech, hluboké
zkušenosti sjednocení, v nichž jí Nejvyšší Dobro dává účast na své Lásce a
obšťastňuje ji svou činností.
3. Etapa – Překypující mládí - (1681 –
1697) výbušná láska, mystika kříže, žízeň po kajících skutcích,
neobyčejné zkušenosti. Této záplavě darů a znamení postupného
uchvácení Nejvyšším Dobrem odpovídá proces prohlubování poznání samé sebe a
pasivních očisťování, což pokořuje vlastní já a zbavuje ho
iluzí, přivádí ho k bezmoci, k jeho vlastní nicotě. Už je zde jen
Všechno, Bůh, jeho všemohoucnost, jeho vítězná láska. Zažívá i
pronásledování ze strany církve.
4. Etapa – Dvacet let velkého
očisťování - (1697 - 1716) vnější pokořování, vnitřní
zkoušky, návrat k askezi, “zvnitřňování” po všech stránkách, To
všechno je ve skutečnosti jen částečný výčet toho, co ještě
může být překážkou na cestě ke spojení s Bohem, která už se
téměř blíží k vrcholu, ke zbožšťující proměně.
Dne 2. května 1697, kdy rány
stigmatizace jsou dosud zcela čerstvé, začíná Veronika zakoušet zcela
zvláštní a viditelný jev – výměnu srdce raněného za srdce milující,
mystickou hru. Veronika vždy měla zkušenosti sjednocení, nikdy však
nedosáhla jako na konci této čtvrté etapy, tajemnou a úžasnou hlubinu
skutečnosti být v Bohu, plavat v Bohu. Předtím se cítila uchvácená,
vznášející se. Přitahovaná jako železo magnetem, ponořená do božství,
zaplavena nevýslovnými sděleními, celá proměněná do jiné osoby.
Nyní se jí dává samotné Nejvyšší Dobro, ztotožňuje ji se Sebou, dává ji
Své vlastnosti, proměňuje a zbožšťuje. Dává ji předem
zakoušet věčné sjednocení blažených v nebeské slávě, to
jistě stálo za tak hluboké “vymytí” ducha! Mystické spojení s Marií.
5. Etapa – Mizení přirozenosti a zenit
ducha - Nyní je to čisté utrpení. Hostina věčnosti. Je opravdu
nesnadné rozlišovat, zdali jde o chorobné bolesti nebo utrpení mystické, o
obyčejné mdloby nebo o vytržení mysli. Je to nové podvědomé (inconscient) utrpení, zcela jiné než “vědomé utrpení”.
Vědomí, které má Veronika o svém usmiřujícím
poslání, se však vůbec nezmenšuje. Dostává nový elán v trojím “ano, ano,
ano! Ještě víc, ještě víc, ještě víc!” Je až do konce
ukřižovaná se svým “ukřižovaným Ženichem”. Její rány krvácejí
ještě 17. září 1726. Pak odlétá do objetí svého Ženicha a ke
skupině sester se obrací těmito slovy: “Láska se dala najít!
Svatá Terezia z Avily – život a
dílo
Sv.Marie Magdaléna
Webové stránky Karmelitánů uvádějí, že Marie
Magdaléna deʼ Pazzi
(1566-1607), svatá, svátek
má 25. května, se narodila 2. dubna
1566 ve Florencii. V osmi letech svěřili
rodiče svou dceru do výchovy sestrám maltézského řádu do kláštera San Giovannino dei Cavalieri, kde se o ni starala
její teta řeholnice, matčina sestra. Ve čtrnácti letech,
o slavnosti Nanebevstoupení
Páně, zde Kateřina prožila intenzivní vytržení lásky (první extázi,
v přítomnosti maminky,
zaznamenává již o dva roky dříve).
Během pobytu u sester poznala, že také ona
sama chce
být řeholnicí.
Bezprostředně po slibech
následovala doba četných extází.
8. června 1585, o vigílii
slavnosti Seslání Ducha svatého, začala další série extází, která
trvala osm dní; po ní
následovalo období těžkých duševních a duchovních zkoušek. Pět let byla Marie Magdaléna soužena prudkými vnitřními boji. Koncem roku 1588 dosáhlo
její utrpení vrcholu. Prožívala takřka neodolatelná
pokušení zradit své povolání, dokonce
si vzít život.
S největším vypětím se však pevně držela lásky a Boží náruč
ji vždy znovu
zachytila, když už se zdálo, že
pokušení vítězí.
3. září 1592 v mimořádně
silné extázi lásky běhala po klášterních chodbách a zvonila na zvony, aby
do celého světa volala: »Milujte Lásku!« V letech
1595-1598 byla formátorkou sester s časnými sliby a 1598-1604 novicmistrovou.
Nakonec byla roku 1604 ustanovena podpřevorkou kláštera, funkci však pro nemoc už nevykonávala. 24. června 1604 prožila svou poslední
extázi. O něco později onemocněla na tuberkulózu
plic a zbývající čas do její smrti 25. května
1607 byl naplněn jen a jen utrpením
– tělesným i duchovním.
To
je klasický mystický proces. I všichni ostatní
Učitelé církve ho takto zažili. Oslovení Bohem, extatickobolestivá vytržení, i těžké
procesy temné noci duše mezi
nimi. Přesně tak ho vyjádřil
Kristus.
Bohužel je to vzácné. Běžní křesťané nemají nic z toho. Nikdy neviděli Boha. Mají Ho jen v bibli, kterou
si vysvětlují podle svého. Proč, když mystikové a oficiální
Učitelé církve své zážitky popsali
v řadě knih? Proč se o
tom málo mluví, je to doslova tabu?
Prostě
proto, že věřící všech vyznání extatické
zážitky nechtějí. Mají rádi svůj
klid a ony by jim ho zcela
rozbily. Ani účast na
utrpení Krista nechtějí.
Říkají, že jeho ukřižováním už další utrpení není
potřeba. Kristus
však jasně říká: Kdo mne chce následovat,
ať vezme kříž a následuje mne. I On měl
neustálé problémy s nepochopením všech a se střety přání věřících s božským Záměrem. To logicky
muselo ústit v Jeho odmítnutí a popravu. Projev farizejství, před
kterým tak často varoval. Ono však vládne
dál.
Jen málo
mystiků se dostalo do klidnější fáze, jež je až
po mnoha letech mystického procesu. Např. Sv.Terezie z Ávily. Většinou zemřeli
dříve. Bohužel byli v mystice sami, neměl
jim kdo odborně
poradit a literatura byla ovlivněna dogmaty církve. Ostatní se na
ně dívali s podezřením, zda to nejsou pokušení.
Sami měli ze svého
mystického procesu strach. O mnoha
důležitých věcech
duchovního života se nesmělo a dosud nesmí psát. Místo přijímání
Jinakosti Boha raději chtěli pomáhat druhým, prosit Boha za
ně. Plést se Mu do práce! Proto
nepostupovali rychle a bez chyb. Proces proto neměli intenzivní a efektivní.
A také
tím, že v procesu nebyli dlouho, se stalo, že se po smrti
nedostali trvale do Království božího jak očekávali, ale opět sem. Na dotaz božským silám,
kolik z nich se jich dostalo výše,
odpověděli lakonicky:
Jeden, dva, nebo tři...
Proces,
který je prováděn na
nás je efektivní.
Mnohaletým
denním přímým vedením je zbavený
omylů. My se výš
dostaneme, návrat sem by nás
už brzdil.
Mystička sv.Catalina Thomás
Při
návštěvě nádherného městečka Valldemossa
na Mallorce, plného architektonických klenotů,
jsem navštívil svatostánek místní svaté. Doporučuji tuto obec navštívit, i
když z něj davy turistů udělaly rynek. Viz https://www.novinky.cz/cestovani/evropa-a-stredomori/clanek/valldemossa-mestecko-na-mallorce-oslni-pamatkami-i-okolim-40040330
Z wiki:
Catalina Thomás, katalánsky
Caterina Tomŕs i Gallard, také Katharina Thomás nebo Katharina von Palma, narozena 1. května 1531 ve Valldemosse, je světice katolické církve.
Catalina jako mladá
dívka přišla o rodiče. Pak byla v domě svého příbuzného vystavena
ponižování. Věnovala velkou část volného času
modlitbě u samostatně vztyčeného oltáře na poli, kde se prý
odehrávala nejrůznější pokušení, zázraky a vidění. Pro
její vážnost a pohrdání požitky jí sousedé dali přezdívku malá
stařenka. Její zvláštní zbožnosti si všiml jeden
šlechtic.
Ve 20 letech byla Catalina díky jeho záštitě přijata do noviciátu augustiniánských ženských sborů v Palmě, ačkoliv pocházela z chudých zemědělských poměrů a neměla žádné věno.
Její svatost nezůstala dlouho skryta. Byla vystavena
mnoha zvláštním jevům a mystickým zážitkům, které ji utěšovaly i
znepokojovaly, včetně daru proroctví a konání zázraků. Snažila
se, aby tyto zážitky nenarušovaly plnění jejích povinností.
Měla od Boha dar vidění, včetně
návštěv andělů a svatých, např. sv.Antonína Paduánského a
sv.Kateřiny Sienské. Byla duchovně i fyzicky napadána temnými silami.
Někdy upadala do extatického transu po celé dny, její zranění
z toho léčili svatý Kosmas a svatý Damián.
Měla trpělivé vystupování,
přes mnohá vnitřní pokušení, částečně obdivovaná a
částečně podezřívaná svými spolusestrami, zemřela 5.
dubna 1574 v klášteře svaté Máří Magdaleny. Datum své smrti znala
předem, jako u jiných mystiků. V posledních letech života byla téměř
neustále v extázi.
Vedla si deník, kam zapisovala svoje
channelingové rozhovory se svatými, podobně jak
to psali i jiní mystikové, např. sv.Faustyna.
Napsala dvě stručné knížky nazvané Duchovní dopisy, které neohumanista
kardinál Antonio Despuig považoval za "plné
nebeské moudrosti", jsou málo známé. Ukázka:
"Prosím vás, abyste si mysleli, že to, co jste viděli a uvidíte, je Boží vůle, a pracovali na tom, abyste to všechno přijali z lásky k Němu."... "Kdo chce sloužit Bohu, musí být ve všem velmi spokojený"... "Svěř se zcela do jeho rukou a dosáhneš pravého pokoje a svobody"...
https://archive.org/details/wotb_6743638
Dr.Paul Brunton o temné noci duše
Autor v knize Pokročilá kontemplace,
kterou vydalo nakladatelství Iris v r.1996, uvádí mnohé podobnosti s našimi
zkušenostmi. Pro určitou podobnost a zjednodušení zřejmě
zahrnuje do temné noci duše i tísnivé transformační procesy. Autor
dokazuje, že mystika opravdu není selanka, jak si mnozí laici myslí. Na rozdíl
od něj naše zkušenosti ukazují, že temná noc duše se periodicky vrací a
postupně slábne.
V knize na str.71 uvádí:
Nejnebezpečnější formou temné noci je oslabení vůle se současným
znovuobjevením starých zapomenutých špatných sklonů. Je to bod, na kterém
je aspirant opravdu zkoušen a kde část těch, kteří dosáhli
tohoto vysokého stupně, ve zkoušce neobstojí a na mnoho let klesnou na
stupeň nižší.
Na str.74 je channelingový
rozhovor Boha s mystikem Jindřichem Suso. Je
dalším důkazem, že věčný archetyp zrazení, odsouzení i popravy
Krista a apoštolů byly jejich temnou nocí i tísnivou transformací, nutnou
Cestou k Otci. Nejen apoštol Pavel řekl: “S Kristem jsem byl
ukřižován, s Ním jsem vstal z mrtvých.” Mystérium smrti a vzkříšení
je však daleko starší než křesťanství, bylo známo už v šamanismu.
Bůh řekl: Dosud jsi byl
vladykou, nyní Bůh chce, abys byl rytířem. A teď budeš muset
hodně bojovat. Suso: Běda, Bože
můj! Co se mnou činíš? Myslel jsem si, že už mám dost. Ukaž mi, kolik
utrpení mám před sebou. Pán řekl: Je pro tebe lépe
nevědět to. Přesto ti povím tři věci. Doposud jsi bil
sám sebe. Nyní tě budu bít Já a ty budeš veřejně trpět
ztrátou své dobré pověsti. Za druhé - všude, kam se ohlédneš po lásce a
věrnosti, tam najdeš zradu a soužení. Za třetí - dosud jsi plaval v
božské Sladkosti (tj. ponor do Boha) jako ryba v moři. Toto od
tebe odejmu a ty budeš hladovět a chřadnout. Budeš opuštěn od
Boha i od světa a čehokoliv se chopíš, aby ses potěšil,
přijde vniveč. Suso se vrhl na podlahu
s rukama rozepjatýma ve tvaru kříže a modlil se ve smrtelné úzkosti, aby
tato bída na něj nepadla. Potom k němu pravil Hlas: Buď dobré
mysli, budu s tebou a pomohu ti zvítězit.
Str.78: Přijímejte dlouhou
temnou noc trpělivě, klidně, pokorně a odevzdaně jako
určenou k vašemu pravému dobru. Není to trest za spáchaný hřích, ale
prostředek ke zničení egoismu.
Str.81: Tyto roky mohou být pro ego
skutečně trpké, mohou se zdát dokonce zmařené, ale mají
svůj význam. Za prvé vynášejí na povrch a uvádějí do pohybu všechny
skryté chyby, všechny zárodečné slabosti, všechno latentní zlo. Takže
mohou být odhaleny a odstraněny - často po utrpení, které z nich
vyplynulo. Veškerá latentní žákova špatnost (jakož i ctnost) se postupně
aktivizuje, všechna pokušení jeho spících vášní jsou probuzena jedno po druhém.
Všechny animální sklony jsou rozehrány proti hodnotnějším ideálům,
všechna jeho neupřímnost, hrabivost, nepravdivost a marnivost rychle vzroste
ze semene do dospělé rostliny. Ve stejné době se rovněž
projevují jeho dobré vlastnosti, takže v něm existuje strašný boj.
Str.84: Když si žák uvědomí, že
i zoufalství je sobecké, tak pochopí, že to nejsou jen zlé vášně, které
mají být zkroceny, ale také depresivní a melancholické city. Je třeba, aby
si připomněl, že až znovu pronikne do vyšší oblasti své bytosti,
každá truchlivost, sklíčenost nebo melancholie, jimiž může
trpět, bude postupně slábnout.
Kosmické vědomí
Tato kniha se
zabývá duchovní extází, kterou popsal Buddha, Kristus, sv.Pavel, Dante i kvaker
Walt Whitman. Tento básník
byl optimistou, vše pro něj bylo dobré a účelné, vše hodno lásky a
zbásnění. Jeho chování bylo klidné, nikdy se nerozčílil. Mluvil málo,
nikdy se nehádal. Neznal strach a jeho řeč byla pomalá, něžná a
poučná. Kosmické vědomí dosáhl v červnu 1853. Napoprvé
nevěděl, co si má s Ním počít, nebylo pro něj trvalým
stavem. Stářím pozbývalo na životnosti a prudkosti. Dbal, aby nové Já
nezničilo staré já.
Autor knihy dr.Bucke
uvádí popis zážitku paní C.M.C.: Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem
pocítila sladkou hrůzu a ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno
se udržet. Hned nato přišla chvíle zanícení, unesení a nadšení tak
mohutného, že celý vesmír zůstal klidně stát, jakoby omámen
nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující, Jediný, Dokonalý. Všude jen
dokonalá Moudrost, Pravda, Láska, Čistota.
Viděla jsem mohutnou vizi
atomu, z něhož je vesmír stvořen (pozn.- pravděpodobně
kruhy archetypů). Nevím, zda materiálně či duchovně, ale
viděla jsem věčné Stvoření, jak Kosmos přechází z
pořádku do pořádku. Jaká radost vidět, že nikde není vynechán
ani článeček, Vše je na svém místě a Vše přijde ve svém
čase. Vesmírný život je naplněn Láskou. Nevím, jak dlouho trval tento
mohutný stav unesení, mně se zdálo to být Věčností, třebaže
se jednalo o několik okamžiků. Pak nastalo uvolnění a blažené
slzy zanícení vytryskly z mých očí. Byla jsem spasena, na velké cestě
Vzhůru, kterou musí lidství nastoupit. Všechna přání mého srdce byla
uspokojena, každá otázka odpovězena, řeka došla oceánu. Milovala jsem
nesmírně a byla jsem nesmírně milována. Vesmírný příliv mi
působil vlny radosti, spokojenosti a tryskal na mne proudy vonného balzámu
útěchy. Nekonečná Láska a Něžnost se na mne řinula jako
svatý olej uzdravující všechna má zranění, všechny mé bolesti. Jak
směšné a dětinské jsou všechny svévole a nespokojenosti v
Přítomnosti této jasné a klidné Majestátnosti!
Nerozčiluji se již, jak jsem
dříve činívala, ale jsem tichá, i když zřím zármutek celého
světa, když vidím tu nízkost, prostřednost a úzkost bez konce. Ach,
ten sladký, věčný úsměv Přírody. Nic se k němu nedá
přirovnat. Vše bylo, jest a bude dobré.
Byly chvíle, kdy mé cítění bylo
zavaleno takovou Silou, že se stávalo bolestivým. Toto extrémní nadšení mě
vyčerpávalo, přála jsem si již mít opět všední den. Dívala jsem
se starostlivě do budoucna, neboť všechno to štěstí bylo tak
úžasné, že jsem je nemohla unést. Ach, my se domníváme, že vidíme
skutečnost. Jak jsme slepí, kéž bychom v pravdě viděli!
Jednoho jitra roku 1894 jsem se
dívala šťastna a unesena s pohnutím na květiny a tu mi v nitru odpadl
jakýsi závoj a já chápala, že i veškeré rostlinstvo má život a vědomí.
Měla jsem pocit, že jsem sjednocena s Přírodou, jako bych byla jinou
bytostí, oddělenou od druhých a přece současně spojená se
Vším. Vím, že pod veškerým neklidem a rozptýleností života je nekonečný
oceán Klidu, jejž nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní mír Přírody
je nade všechno chápání.
Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je
účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v nich
totiž jasně zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské
vize a pocity. Ohromení z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti
způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých knihách.
Každá meditace je jiná, více či méně rozmetává
představy ega o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat
představy, jak říká Desatero. Zejména některé meditace jsou
spíše transformacemi a psychoterapií. Její děje jsou tomu
přizpůsobeny:
Další a delší záznam, ještě jeden a ještě jeden
O metodě meditace a
jejích druzích