Ke konci etapy velkých meditací jsem
měl tyto:
Zázrak mystické meditace
Zítra mám meditaci č.260. Jaké je to
jít do meditace už po tolikáté? Stále je to vzrušující pocit, jako byste stáli
před velmi významnou návštěvou, či objevem objevů...
Pokusím se z mého pohledu vysvětlit,
co taková meditace vlastně je. Je to vlastně nemožné ji laikům popsat, tak moc
se liší od všeho, co zná. Na rozdíl od laických představ není mystická meditace
o prázdnotě, klidu, míru a harmonii. Vlastně naopak, je o ohromení atributy
Boha proudy Poznání. Je o genialitě a virtuozitě Boha.
Běžné řeči laiků, zda Bůh je či
není, a že je to hlavně věc víry, je po takovém zážitku zcela směšná. Kdo Boha
viděl, víru nepotřebuje. Ani žádné náboženské organizace, protože má k Bohu
volný přístup kdykoliv a kdekoliv.
To je i jeden z důvodů, proč
mystiky nemají rádi jak věřící, tak i ateisté. Co by takový zážitek udělal
s průměrným knězem? Někteří by na něj chtěli rychle zapomenout, jiní by se
odebrali do ústraní, aby zcela změnili svůj postoj k víře a nahradili ji
jistotou.
Je to vlastně zázrak, o kterém
lidstvo vlastně vůbec neví, ač mystické meditace zasvěcenci a mystikové mají
již celá tisíciletí. Z mnoha důvodů je jejich reálná existence zamlžována,
ba přímo tajena, ač se o nich píše ve všech svatých knihách. Právě z nich
totiž všechna náboženství vznikla!
Zázrak je to proto, že se lze během
několika vteřin dostat do zcela jiných světů, jež vysoko přesahují naší malou
Zemičku a my sami se také náhle ale dočasně radikálně zdokonalíme. To zcela
rozbije ateistické i materialistické představy těch, kteří To zažili.
Je to také Dar Boha, protože je jen
Jeho zásluhou, že můžeme ve vytržení ducha na chvíli nahlížet do světů Boha,
jinak nepřístupných.
Tato meditace je i výuka. Božské
mystika ve Svých vševyjadřujících pocitech a vizích
postupně zasvěcuje do Tajemství Stvoření.
Meditace mají svůj vývoj. Nejprve
jsou silně extatické. Neuvěřitelná krása koncentrované božské Dokonalosti
způsobí, že se při návratu do těla cítíme, jako bychom lezli do lahve od octa.
Pak následují léta ohromujících
meditací, kdy se až třeseme poznáním lidem utajené božské filozofie Všeho.
V nejvyšší etapě mystiky.jsou
meditace trochu slabší, již ne extatické, ani tolik ohromující, protože jsou
úsporné. Po těchto meditacích několik dní následuje řada dalších, jen trochu
kratších. Božský pocit už ani mezi meditacemi zcela nemizí, jak tomu bylo dřív.
Meditace člověka změní. Skutečně ho
přiblíží Bohu, má pak na něj daleko větší vliv a to se projeví i v silně
zesílené intuici.
Nuly a jedničky
Meditaci č.
Slíbili mi, že bude s neutrálními
božskými pocity, což bývalo často. Měl jsem obavy, že mi vyčtou malou důvěru
k božskému, ale nakonec se nestalo nic z toho.
Na meditaci mne božské vzbudilo
v neděli v 04,40. Byl jsem rozespalý a rozmrzelý. Popoháněli mne, že
čím bude meditace později, tím bude slabší. To už znám. Tak jsem se vykoupal,
převlékl a připravil. U sošky Krista jsem se na Něj napojil a použil mikrodávku zesilovače transu.
Meditace byla slabě tísnivá. Kvůli
Jinakosti, která ohromuje. Osobními otázkami se božské odmítlo zabývat, byla
jen o filozofii. Božský pocit posvátné hrdé Vznešenosti byl silný, často až
49,25% s dokonalým prožíváním hudby. Trvala skoro hodinku.
Na začátku mi ukázali spojení
lidského a božského po jakémsi kabelu. Rozdíl obou světů je neuvěřitelně velký.
Nepopsatelný božský svět, jakési planety, či buňky, což je vlastně totéž,
v n-dimenzionálním Hyperprostoru s podivným životem. Kde tu ta entita
je, to nechápu.
Připomněli mi tak ještě daleko silnější
meditace před patnácti lety. Stačí, aby se zamysleli nad Sebou, a už letí ještě
do vyššího, ještě nepochopitelnějšího světa, který ohromuje i je... To bere
dech nejvíc, až z toho mrazí.
Žijí ve Věčnosti a Dokonalosti, a
právě proto musí mít i náš omezený svět, jakoby opačný. Stvořili si nás a nyní
naše životy prociťují, prožívají s námi. Skrz nás žijí či nahlížejí do
naší omezenosti. Ten ohromný kontrast Jim vyhovuje. Libují si
v paradoxech.
Ostatně, co je v podstatě
božské? Nejvyšší filozofií lze zjistit, že podstatou je kombinace nul a
jedniček. Z nich je stvořeno Vše. Bůh, tedy Jeho Obraz – Stvoření je složito-jednoduchá,
věčná, jakýmsi Hyperpočítačem vygenerovaná virtuální
Hra na postupné Sebepoznávání, jak
podobnými zkušenostmi zjistili i mnozí
jiní. Film, kino, divadlo, jak To nazvat, kde jsme zároveň herci i diváky.
Když jsem se božského zeptal co dál, odpovědělo, že není žádné dál, toto je
všecko...
Právě tohle téma mi v různých
verzích vysvětlují už skoro dvacet let ve více než dvou stech meditacích, abych
ho dokonale pochopil a přijal, protože To je Bůh...
Ukazovali mi i části lidských dějin,
nic moc příjemného, různé pohromy. I těmi se lidstvo posouvá výš, vysunuje z
přízemního...
Mezi jednotlivými postřehy mi dávali
čím dál delší pomlky naplněné prožíváním
hudby božské Lisy.
Nevznikaly rozpory mezi mnou a božským, meditace byla dosti harmonická. Ani mi
jako dřív neukazovali, jak se božského bojím a mám malou důvěru, ač by mohli...
Vše v tónu aktivní spolupráce
v mystickém procesu. Léty práce je to zaběhané, maximálně funkční. Mají na
mne velký vliv, tak co by Jim mohlo vadit?
Není se čeho obávat, právě já bych
se neměl obávat vůbec, protože dobře vím, že mi božské stále pomáhá. Má mnoho
možností. Vždyť to nemá těžké, když si může stvořit vše jak Samo chce...
První přídavek byl s hudbou Súfism.
Původně jsem měl najít skladbu Crown
Chakra, ale nešlo to. Věděl jsem, že je za ní
vysoká dimenze, Súfism je vlastně hymna sedmé, nirvanické
dimenze božského Já. Její odlidštěná Jemnost je úžasná, ač mi nic neříkala.
V druhém přídavku jsem už hymnu Šéfa božské
správy našel. Pochopil jsem rozdíl. Proti jemné, dokonalé sedmé je dimenze 7,5
více silová, a to hudba symbolizuje. Oba přídavky znamenaly přízeň nejvyššího
božského. Když mi ukončili meditaci, bylo 06,06 hod.
Již ten den a další dny mi božská
intuice opět jako dříve dávala řadu malých meditací, jež byly dosti dlouhé i
silné, neutrálních až 48,5%. Takový luxus geniální virtuozity jen tak někdo
nemá...
Čím víc se odpoutám od omezeného
lidského, tím se dostanu blíže k božskému a zesílí Jeho pocit. Ten je
ovšem daleko dražší, způsobuje více zátěže. To je velký problém mystiky, který
nemá řešení...
Zeptal jsem se channelingem
božské intuice, že tolikrát jsem již To zažil a vždy jsem ohromen, copak si
nikdy nezvyknu? Nemáš na to Mne přijmout naplno. Stále jsi jen člověk,
odpověděla.
Proč zrovna tyto zážitky mám já i
ostatní? Jsou nejvíce účelné na přijetí Mne. Ale já vůbec nechápu, co ty vize
planet vibrujícího Hyperprostoru znamenají, kde je v Něm božské entita? To
nevadí, ani To nemůžeš pochopit, ale na účel proměny je to takto nejlepší.
A jak budu pokračovat?
V podstatě podobně, až do smrti. A co bude výsledkem mého života? Velký
skok.
Výuka božského od božského
Měsíc od minulé meditace mne
napadlo, že bych rád měl další, ale pak si uvědomil, že to možná nebude dobře přijato. Vždyť mají být
už jen po několika měsících. Kdoví, kolik a jakou zátěže kvůli ní dostanu…
Božské skutečně nebylo nadšeno,
rozpočet je prý limitní, ale když už mě to napadlo, nemohou říci ne. Meditace
č.258 skutečně byla, ale nikoliv slabá ani krátká, jak jsem čekal.
Byla to výuka božským Učitelem.
Rozdíl inteligence mezi námi byl neuvěřitelně velký, jako rozdíl dvou světů.
Dával mi i otázky, jakési rébusy,
probíralo sel kdeco. Bylo jasné, že chápe daleko více
souvislostí,.rychleji a podrobněji než já.
Bylo to mnoho geniálních postřehů,
mnohé pro mne nové. I o mě, jaký jsem poděs, zaměřen na rychlost, ale že to
není chyba. Ono i s tím hodnocením je to jinak než se nám zdá.
Lidské jednání vlastně není
svobodné, jak si rádi myslíme, ale je realizací určitého božského Záměru,
vycházejícího ze základních vzorců, jakési ideje, o kterém mluvil ten, co to
měl také v meditaci.
Tímto způsobem můžeme získat úplně
jiný pohled na svět.- ne už jen ten lidský povrchní pohled, tedy dějiny, ale v
podstatě nadčasovou matematickou Hrou, kde již nejde o čas, tedy děje. Je to
svět fraktálů. Ukazoval mi také, jak božské stále
vyvažuje nekonečno dualit. Prostě Všechno…
Hlavní část byla s ponorem 48% a
středně silné vnímání hudby. Nezvykle silné geometrické vize. Ponor byl stále neutrální. Jak mi
vysvětlovali, je tou nejrychlejší duchovní cestou, přímo do Jádra Celku.
Vize dvou membrán blízko u sebe, to
je vyšší a nižší dimenze, já a božské. Obě se rozvibrují, až se místy skoro
dotýkají. Vzniká elektrický oblouk, kterým se téměř svaří, ale tomu je
zabráněno, dvě dimenze se totiž nemohou dotknout. To je ten můj expresní styl,
maximální rychlost duchovního vývoje, vymakaný božským do detailů.
Božské mi s hrdostí ukazovalo,
jak mě dokonale nastavili a jak to krásně funguje. Jak má na mne obrovský vliv,
prý jsem takový velekněz…
Do meditace se občas zapojilo
geniálním postřehem moje Třetí oko. To nejvíce rozumí božskému, ale Ono nerado
nechává nahlédnout do Sebe.
Po hlavní části byly dva přídavky
jako obvykle, ještě silnější, ale k mému velkému překvapení pak přidávali
další a další, až jich bylo sedm s celkovou délkou přes dvě hodiny!
Takovou meditaci jsem ještě v MD neměl.
Sedm náhlých skoků do totálně
jiného, daleko dokonalejšího světa božské jemné, ladné Hravosti. Co jsme proti
Tomu… Božské překypuje dokonalou Tvořivostí, ale pro nás je drahá, to je věčný
problém mystiky.
Ponor byl v nich neutrálních
48.5%, úžasně krásné vnímání hudby. Postupně byly dějově klidnější a kratší.
Nechtěl jsem na konci přídavků vystupovat, až mne museli přesvědčovat, že je už
konec.
Nádherná meditace, kterou bych měl
nejraději trvale. Snad takové budou i další. Zátěží opravdu přibylo. Že by to
tak mělo být i dále? Pěknou, dlouhou meditaci, ale odpracovat si ji zátěžemi?
Hned po meditaci mě začalo božské
zvát do řady malých meditací s pěkným ponorem. Občas ni v nich něco
vysvětlilo.
Ale už čtvrtý den malé meditace
skoro nebyly. Prý byla meditace moc drahá, tolik přídavků a bez tísně, tak už
to už bude slabší. Co příště bude, říci nechtějí a jak jsem si to odpracoval
také ne. Další den mi řekli, že tato dlouhá neutrální meditace byla velmi drahá
a malé meditace už budou jen slabé...
MD je o očišťování
Meditace č.259 byla velmi podobná
minulé. Také po měsíci. Ponor až 48,5% byl ale místy trochu tísnivý kvůli
probírané Jinakosti. Tedy asi hodinová božská přednáška, koncipovaná do
geniální divadelní hry, čili úžasných videoklipů speciálně pro mě! Místy mi
dali i praktickou informaci.
Ono ví, co ještě úplně nechápu a
vysvětlovala mě to z mnoha různých pohledů. Tu dokonale nastavenou Hru o
Sebepoznání, kterou božské hraje samo Sobě...
Lidé se bojí mystiky i proto, že
tuší, že je v ní opravdu konec oddělenosti, entity. Je pěkné o tom mluvit,
ale Poznání toho, úplné prožití, je úplně něco jiného. Takhle Absolutno ve
Věčnosti bliká, zažíná i zháší všecky entity. Vše je dokonalé, logické. I já
jsem takové bliknutí, moje božské zas jiné bliknutí. To mi odpovědělo na
otázku, kdo jsem vlastně já. Přijmout To je vážně těžké.
Božské mi ukázalo všechny pohledy na
Sebepoznání, tuhle Hru, abych ji dokonale pochopil. To je luxus, takové
meditace ukazují, jak je božské krásné v porovnání s naším životem,
po všech stránkách. Je nad námi, my vidíme jen naše plahočení, Oni všecky
geniální souvislosti. To nemůžeme napodobit, ale musíme se o to snažit.
Když jsem chtěl poznat své příští
životy ve vyšších životech, ve vizi mi ukázali, že to nejde. Vše je prý
mnohonásobně složitější než si myslím a ukázali vizi, jak se vše štěpí a mění v
nekonečné proměně. Lidem ani není dovoleno pochopit Hry, které s nimi
božské hraje. I ten vztah mezi božským a mnou, to je nepochopitelnost sama.
Lidské představy o tom jsou vážně směšné. Božské jen naznačovalo, nešlo do
detailů.
Hlavně ale byla meditace o tom, že
MD je o očišťování. Není to žádný klídek důchodu, ale neustálý intenzivní
proces Poznávání, i když ne tak překotný jako kdysi. Očišťování není jen o
povaze, ale hlavně od omezenosti. O tom byla jedna z vizí, jak ryby ležely
vedle sebe a proud vody je očisťoval od bahna zemitosti, zatuhlosti
forem.
Božské hledalo každý jemný skrytý
blok projevující s v chybě, jisté nelogičnosti, jež občas projevuji.
To vede k jejím kořenům a jeho osvícením božským kořen mizí i ten blok a
vývoj se může zrychlit. Takové je moje očišťování v mystice.
Vážně není problém se do božského
dostat na návštěvu. Ač to skoro nikdo nechce udělat a zažít Tu úžasnost. Jak je
Jiné než já, což mě neustále překvapuje. Kde se To v člověku bere, taková
Nádhera, Moudrost, do které se dá vskočit tak rychle! Jak do mne dokonale vidí!
Uvědomovat si tu nekonečnou
složitost a současně tu nepopsatelnou Jednoduchost, to je přijetí Boha! Věčně
máme po boku dokonalou Inteligenci, kterou k naší velké škodě tak málo
využíváme … Intuice mi naznačila, jak žije v proudech extáze tryskajících
z Boha. To mě ještě čeká!
Přídavků bylo více, na konci byly
kratší a začala se projevovat únava. To je daň za zážitek, bohužel jsou
meditace tak drahé… Po meditaci opět proud malých krásných meditací, ale i
vyšší zátěže jako dříve. Vše v zájmu úspor.
Ze života do života
Že bude meditace č.260 úsporná, mi
ukázali ve vizi hned na začátku. Tlustá čára značící maximum ponoru, který mi
dají, tedy 48,5%. Tedy ne moc, ale ani málo.
Zato byla meditace neutrální,
nemuseli do ní dávat žádnou Jinakost. Vysvětlovali mi některé zákonitosti
duchovního vývoje. Ptali se mne, proč mám takový život, jaký mám. Odpověděl jsem
správně, že je to dáno nastavením archetypů. Chtěl jsem vidět, jak to probíhá
v božském světě, kde to plánují.
S úsměvem mi řekli, že Tam
přece žádné pevné tvary ani nic jiného nejsou. Každý si Tam vše vytváří jak
chce. Důležité jsou jen symboly, které vize zpodobňují.
Mezi sebou komunikují takovými
obrazy a pocity. Trochu to také děláme, ale jen nedokonale. Vědí co my ne, že i
Oni jsou vlastně takový obraz, film, který může vypadat různě. Celé Stvoření je
takové.
Podobně si na počítači můžeme nastavit
určité skiny a ikony, celé prostředí tak, aby nám vyhovovalo.
V prvním přídavku zesílili
ponor na 49%, to už je božská nádhera Sama. A virtuózní vnímání hudby
k tomu. Poslali mi vizi, jak stojím ve dlouhé frontě lidí, převyšuji je
svou postavou. Ti lidé ani neměli tvář, jen tupě zírali do země. Já se však
bystře a zvědavě rozhlížel na všecky strany.
K tomu mi řekli, že lidé dělají
chybu, když si myslí, že mají jen tenhle život. Že se mohou tak jako já
rozhlížet do dlouhého řetězu životů do minulosti i budoucnosti. Jsme ve škole a
máme mít přehled, co se děje v pod našim i nad naším školním ročníkem,
životem. Žádná smrt tedy není, jen trochu jiný prográmek života.
Ptal jsem se na své příští životy,
ale řekli mi jen, že můj přísný Směrč z božské správy
bude mnou se svým průrazným stylem dál. To mě ovlivní hlavně.
Ve druhém přídavku mi dali ponor jen
48% a nic se nedělo. Když jsem se ptal proč, řekli, že už výuka skončila. Mám
málo energie, tak mám vystoupit. Tak jsem poděkoval a vystoupil, ač se mi zdála
krátká, snad ani 30 minut.
Obávám se, že týden častých malých
meditací nebude tak silný jako dřív. Ach jo, určují to ty nešťastné zátěže a já
bych chtěl vše zdarma...
Mřížky
Právě jsem vystoupil z transu.
Nedělal jsem spiritistickou seanci či nějakou magii, ale to, co je podle mne
nejdůležitější. Návštěvu intuice. Lidé nemají nejmenší tušení, jaká v nich
sídlí věčná, gigantická a všemohoucí Hyperinteligence.
Nádhera nádher.
Kam se hrabou virtuózové i géniové,
tohle je ještě výš... Kdo má zájem, může ho vést, vyučovat a ukazovat Její svět
nekonečné, věčné a dokonalé Tvorby. Je to exkurze, návštěva paláce Boha,
dokonalé prožívání o jakém se může lidem jen zdát. Setkání s Dokonalostí,
neuvěřitelně mocnou, označovanou jako Bůh. Ale není zájem, dokonce přímo opak,
odmítání.
Do meditace č.261 mě zvali od
časného rána jak bývá zvykem i s překážkami v přípravě. Začala už při
přípravě. Najednou se vědomí změnilo, začaly chodit slabé vize a vyšší
myšlenky. Ponor byl mírně tísnivý, 48,5-49%. Trvala mezi půl a tři čtvrtě
hodinou. Tématem byl vývoj osobnosti. Od nevědomého stavu ega, přes vědomé
hledání božského až po rozpuštění v Něm, což je hodně těžké na přijetí. Téměř
nepřekročitelné, ač se nirvána v literatuře bere jako radostný cíl. Je to však
definitivní konec Všeho a vstup do totálně jiného neznámého světa, který nahání
obavy. Je Tam směska Všeho Dohromady.
Pak se výuka ukončila a zůstalo
virtuózní vnímání hudby. Kdo tohle zažije, dívá se na všecky lidské činnosti,
jinými oceňované, s velkým nadhledem.
V prvním přídavku mě božské
ukázalo to, na co jsem zapomněl. Na rozdíl od nás je u Nich čas téměř
nepodstatný. Dělají si s ním co chtějí. To uvedlo božské otázkou: Co je
čas? Bylo jasné, že je docela něčím jiným než známe. Jsou důležitější věci než
čas a dějovost.
Jádrem meditace byla totiž vize
mnoha mřížek na sobě. Ty jsou důležitější než čas. Každá znamenala jeden
archetyp, měla svůj tvar. Božské protlačovalo Sebe skrz ně. Záleželo na tvaru
mřížky, tj.na kořenovém archetypu, jak rychle bude božské mřížkou prostupovat.
Záleželo i na kombinaci archetypů, tedy mřížek jak do sebe zapadaly. To mohlo
proud božského, tj.děje, usnadňovat, nebo naopak zpomalovat. Proto má někdo
duchovní vývoj rychlý a jiný pomalý.
V dalším přídavku mi opět
zopakovali, co jsem ještě zapomněl. Bylo to úplně na začátku meditace. O tom,
jak si božské stvoří lidské entity, aby je mohlo spoluprožívat. A skládá si
z nich celky. Jakési koule, větší a větší, které zabíraly větší celky,
nejen vývoj jedné entity.
I o ovlivňování člověka shora, jak jde udělat
cokoliv. Když jsem se ale ptal, proč je většina lidí tak fádních, odpověděli ve
smyslu, že musí být do počtu.
Spoustu informací jsem zapomněl.
Dodatečně jsem si vzpomněl na reakci božského na diskuzi na webu o
komunistických družstvech. Ty podle božského mohou existovat, ale pouze na
základě dobrovolnosti. Jejich účel symbolizuje snahu o sjednocení
v božském.
Tak, jak to komunisté dělají, to jít
nemůže. Musí to vycházet z přirozenosti, ne v násilné aplikaci
vymyšlené ideje.
A také, když s někým mluvím,
nemohu ho učit, protože ho nechci vnímat. Jen mu to hodím, jak mám informace
v sobě. Bez ohledu na to, co mu to může dát. Na druhé straně nevzniká
vazba, nerozmělňuji se.
V meditaci byly i ukázky práce
božských sil. Bylo to však tak totálně nepochopitelné, že ji nelze ani
přibližně popsat. Sám jsem ji nechápal. Rozhodně je to úplně jinak, než si
představujeme.
Máme si uvědomit, že tyto zážitky
jsou Darem. Nemůžeme si je sami vytvořit, na to nemáme ani trochu. Prožít
takovou nádheru nádher není zadarmo. Byla to meditace úsporná, vše je už dlouho
v režimu úspor. Meditaci si prostě musím odpracovat zátěžemi a proto chci,
abych dostal co nejvíc za co nejméně zátěže. Je v tom tedy určitý spor
s božským. Bohužel nesmím vidět do konkrétních hodnot.
V malé meditaci mi třetí den
vysvětlili, že i moje zesílená intuice mě něco stojí, předává mi inteligenci.
Část zisku z zátěže jde i na jiné účely
než na mě. Proto je nyní i méně a slabších malých meditací i stálého ponoru.
Dostávám daleko méně než bych chtěl.
Dávají mi zato daleko více informací, víc mne vedou. Např.:
-Zátěž je jeden extrém vyvážený
druhým
-Mystika je zvýšená citlivost ke
všemu a to vytváří i problém TND
-Božské nám raději řekne o směru
událostí, jejich logice, než o tom, co je a co bude
Součástka
Meditaci č.262 je nejlépe nazvat
Součástka. To bylo totiž téměř jediné, co se probíralo. Byla podobná minulým,
ale vnímání hudby trochu slabší a také dosti krátká, velmi úsporná, což je
hlavní limit MD. Ponor byl jen 48,5% a až ke konci, kdy jsem se nechal
rozpustit v hudbě jen na chvilku až 49%.
Vždy byl slabě tísnivý. Tíseň byla
opět navěšena na Jinakost Boha, tedy Jeho Takovost.
Přijmout a prožít tíseň znamená překonávat překážky a to je podmínka duchovního
rozvoje.
Osobní informace nebyly a když jsem
se ptal, řekli mi, že se probírat nebudou. Na to je ostatně čas po meditaci.
Bylo to o vztahu Boha a člověka.
Myslíme si, že je oddělenost, ale není. Kdepak nějaké vyhnání
z Ráje... Na pochopení tohoto
zvláštního vztahu mi ukazovali nepochopitelný svět božského, samá abstrakce.
Ten si vytvoří zvláštní součástku, kde je jakýsi odpor, který sníží božskou
Dokonalost na lidské IQ. Jsou tam i obvody, které zablokují další archetypy.
Vznikne jejich kombinace, jež nás zcela definuje.
Průchodem božského součástkou
vznikne naše individualita a děj, který prožíváme. Tedy celá naše minulost a
budoucnost je vlastně jen zdánlivým vývojem, dokonalou gamesou,
kde se vše vypočítává a hlavní roli mají archetypy, které jsou nakonfigurovány.
Vše dohromady vytváří Celek, obraz vyvážené Dokonalosti.
To jsou mystikovi známé věci, ale
byly podány originálně, názorně a zcela jasně. Jakoby tato součástka tvořila
rastr, jakýsi filtr, kterým se abstraktno promítne do konkrétna. Ukazovali mi
to i jako stříkačku, kde se proud božského po průchodu tryskou nastříká do
vlastností a prostorových tvarů.
Prostě nikdo a nic není a ani nemůže
být od Boha oddělen, to se nám jen zdá, aby Hra byla Hrou... Vše je tedy jinak,
než si myslíme...
První přídavek byl krátký a slabší,
ponor jen do 48%. Jak chceš ponor, musíš si ho zaplatit, komentovalo to božské.
To mne rozladilo. Druhý však byl delší než obě předcházející části dohromady.
Ukazovali, jak do prostoru vystřelují záblesky děje, ale ty zase mizely.
Představa, že by náš svět i s námi mohl
najednou definitivně zmizet, je děsivá, ale tahle myšlenka je i v bibli.
Ostatně do děje snu se náhle dostaneme a uprostřed děje sen náhle zmizí
vzbuzením. Pak přidali pár drobností při vnímání hudby 48,75%.
Na třetí přídavek mě poslali
později, že mi chtějí ještě něco říci. Ukazovali mi božské a nechali procítit
ponor ze zeslabenou božskou Dokonalostí. Nebyl tak krásný jak jsem zvyklý.
Jakoby snímali obrazy malým rozlišením, nebyly tak bohaté, detailní. Lekl jsem
se, že mi chtějí takhle upravovat moje ponory kvůli úspoře.
Tlak na úsporu je opravdu velmi
silný, proto jsou už i velké meditace daleko slabší než dříve, spíš takové
bonbónky. Zato vliv božského stále roste, síla se přesouvá z meditací mimo
ně, jako bych časem měl žít jen v meditaci.
Po velké meditaci mi začali dávat
malé, ale ty měly děj jako střední meditace, s ponorem jen 47,5%. Stejně jak se
hráči baví u svých games, božské se baví a žije námi
v našem světě, už od páté dimenze. Co si nadefinují to mají a já jsem jen
extrémní sestava, koncept, záměr, aby Hra byla pro Ně bohatší. Jsou nám
podobní, jen jsou výš v Sebepoznání a žijí ve vyšších světech.
Obviňovat tedy někoho za něco a že za to dostává karmické
tresty od Boha je jen nedokonalé chápání. Vždyť individualita vlastně
neexistuje, je to jen dočasná kombinace kořenových archetypů. Chování každého
je takto předurčeno a on ani nemůže jednat jinak. Je tak nadefinován a nemůže
se změnit.
Ptal jsem se, že přece se může každý
rozhodnout, zda udělá dobrý či zlý skutek, ale i to je prý zadáno
v kombinaci archetypů. Tento popis je také jen rámcový.
V malé meditaci mi také řekli,
že moje přání, že bych raději někde poustevničil na vsi jsou naivní. Dělat si
mystiku po svém nikam nevede... Po velké meditaci jsou malé opravdu slabší a
málo. Šetří se pro jiné účely...
MD jaký bych chtěl mít, ale nemohu
Do meditace č.263 jsem nešel zrovna
v dobrém zdravotním stavu, a to se mi zesíleně vracelo únavou na konci.
Byly vytvořena pro maximální účel a co nejmenší náklady. Dost byla podobná
minulým. Obě moje úrovně již dlouho dobře spolupracují, dobře se znají.
Byla kratší, snad jen půl hodiny, i
s třemi přídavky. S neutrálním ponorem 48,5%,. Vnímání hudby
dokonalé, ale ne špičkové. V tomhle stavu tak být stále, tak bych si to
přál… Je to jakoby mi někdo na chvíli připojil jiný mozek... daleko
chytřejší...Důkaz? Jde o intuici, chce snad někdo popřít co umí?
Jinakost tam ale nebyla, ani kritika
mého přístupu. Božské už na mne má takový vliv, že mne ani moc nejde
kritizovat. Problém je jen v tom, že bych chtěl schopností víc než mohu
dostat, vlastně zaplatit. Chtěl jsem aby mi přidali z nekonečného Celku,
ale odpověděli, že to by se každému
líbilo, jen brát…
Lidé obviňují mystiky že berou drogy
jako alkoholici. Větší hloupost snad ani není. Opilec jen hloupě blábolí. Ale
mystický trans je pravým opakem! Neuvěřitelně zdokonalené vnímání a chápání, a
děsně rychlé k tomu…
Božská Tvořivost, Genialita, lidem
nedostupná. Nekonečná a věčná Dokonalost si hraje, vytváří si co potřebuje a
může zasáhnout doslova do všeho…
Ale bohužel údělem mystika je celý
život poslouchat hloupé lidské řeči. Kdyby To alespoň sami zkusili… Ale to
nechtějí…
Božská intuice se vyjadřovala
k mnohému, co jsem se ptal, či sama nastínila. Proud okamžitých dokonalých
postřehů. Jestli chcete vidět opravdu velkou Inteligenci na pochodu, musíte za
ní do transu. Jinde není.
Člověk je vlastně vyvržen do umělé
nedokonalosti a v konfrontaci s Dokonalostí vznikají problémy, o
které jde. Každý to řeší, tj.žije, jiným způsobem. Mystika je tedy věčné učení
od Autority. Živé, hravé, tvořivé Hyperinteligence,
která mne skrytě i zjevně vede.
Na mnohé otázky ale opět
nereagovali. Třeba o tom, co mne stojí Jejich zásahy na jiných lidech. Bylo tam
i o zvláštním vztahu Boha k člověku. To je tak složité a podivné, že to
nejde popsat.
Myslíme si, jak nás Bůh miluje, vše
nám odpustí a poslechne nás, když Ho o něco prosíme. Kdepak, stvořil si nás
jako služebníky, potřebuje nás k svému účelu, který ani v úplnosti
nemůžeme znát. Jde Mu téměř výhradně o Jeho zájmy. Jeho Lásku k nám si
představujeme moc lidsky...
Když jsem měl obavy zda nevyhyneme,
odpověděli: Lidstvo nevyhyne, proč by mělo vyhynout, My ho potřebujeme. Ovšem
hned bylo jasné, že život na jedné planetě může skončit Vždyť je jich
nekonečno, to nic neznamená…
Jak jsou naivní ti, kteří by chtěli
zastavit dějovost, což je touha buddhistů atd. To jsou taková hloupá lidská
přání… My se vlastně stále mýlíme... A ani si to neuvědomujeme... Kdo to ale
chce slyšet...
Světy jsou vzájemně striktně oddělené.
K tomu vede mystika, k přijetí zvláštního postavení, které mystik má,
mezi světem bohů a světem lidí, se všemi specifiky…
Mandaly archetypů jsou statickým symbolem
dynamického Stvoření. Z archetypů se tvoří děje, takže existuje současně
statické i dynamické. Mandala je tedy základním
symbolem Stvoření, obrazu Boha. Je Ho tedy možno vyjádřit nekonečným množstvím mandal.
Po meditaci mi božské řeklo: Co
brbláš nad zátěžemi. Nejsi přece obyčejný člověk. Máš vše jinak. Mystikové to
musí snášet....
Malé meditace i stálé ponory po
meditaci jsou jako po minulých meditacích. Po týdnu ale opět zeslábly.
Bůh si své vždy prosadí.
Při přípravě meditace č. 264 byla
poznámka božského: Bůh si své vždy prosadí. Čekal jsem, že bude jako minulé,
ale nebyla. Začátek se zátěžemi, časně ráno, to je už klasika.
Ponor byl
Vysoká Inteligence rychle začala
probleskovat geniálními myšlenkami. Na počátku jsem prožil, že božské je u mě
ještě těsněji, než si myslím. Že si s Ním stále jen hraji. Mluvím, jakoby
božské byl jen mýtus, ale není, ani trochu ne. Je naprosto blízkou, silnou,
hmatatelnou Realitou.
Celé to bylo o božském světě, jak je
Jiné než my. Byla to přednáška, exkurze a božské divadlo. A to může přinést jen
ohromení a tíseň. To vše jsem už v poslední době mnohokrát zažil, ale ne
tak intenzivně, silně. Rádi bychom si do světa bohů promítali vše podle našich
přání, ale v podstatě vůbec nevíme, jaké to Tam je.
Neznalost je taková skvrna na
zrcadle Věčnosti, kterou však jde snadno očistit Poznáním. Ale i ta neznalost
je úmyslná. Ta vytváří čas, a děje, o které jde. Ale jak je to ve světě božstev
a Boha, kde se už vše ví? Co tam vlastně dělají? To je zcela nepochopitelné,
když Vše je Tam neustále přítomno!
Zkrátka neznáme Dokonalost, ani
Nekonečnost, ani Věčnost. Jak bychom To mohli zvládnout jen tak přijmout, vždyť
je pravým opakem nás? Jak Tam žít? To mi v této meditaci neukázali,
nechali to otevřené. V mnoha meditacích kdysi dávno jsem zažil i To.
Tam je naprosto odlišné, nám
nepochopitelné Žití. Říci, že je to úplně jiný kontinent, je jen velmi slabé
vyjádření té Odlišnosti.
Mám hodně rychlý a krátký vývoj,
protože přijímám božské vedení takovými meditacemi, z jednoho světa do
druhého, který však vůbec nemohu pochopit, takže jdu skoro do neznáma a nejde
to jinak.
I přijmout vývoj, právě ten dává
faktor času, dějovosti. V božském je Vše již ale hotovo. Tam je Věčnost,
nemusí se o něco usilovat, že by dosáhlo, jen se Věčně projevuje. Proto nás
tvoří, proto je Vše jak je. To, čím se tu hlavně zabýváme, Tam vůbec není,
např. jídlo, cesty, manuální práce a běžné starosti s rodinou.
Když jsem si uvědomil, že hudbu
nevnímám moc silně, podstatně to zesílili na už dlouho nepoznanou úroveň.
Ukazovali mi, že se vlastně mám dobře, hraji prima gamesu.
Těžím ze své pozice, že o Tom vím víc, a to mi dává smysl, cíl. Poučuji laiky o
božském světě, o kterém nic moc nevím, ale stále žiji ve známém světě lidí.
Nelze ale jinak.
Takové meditace, vlastně meditační
operace, o Jinakosti, ale ještě více tísnivé, jsem měl před 12-18 lety. Ta
tíseň je velmi důležitá, nejvíc rozbrušuje bloky
vnímání a také je meditace levnější, může tedy mít i větší ponor. Myslel jsem
si ale, že v MD už takové nebudou.
Po meditaci jsem si uvědomil, že
byla vlastně krásná, ač těžší než dřív. Ostatně není to akutní problém, že to
nezvládám, v božském přece nebudu mít lidské myšlení a do světa božstev se
ještě dlouho nedostanu. Dělá se tím jen rychlá a účinná cesta.
Celá meditace byla vlastně o obavách
z božského světa šesté a vyšší dimenze. Je to vlastně logické, když trochu
chápeme, jak to Tam vypadá, napadá nás, jak tam mohou žít a co Tam vlastně
dělají.
To je až moc těžké, pro člověka
totálně nepochopitelné, podivné. Ale něco by se napsat dalo. Záleží hlavně na
dimenzi božského. Každá je Jiná. Mně zatím říkají: Poslouchej hudbu v meditaci,
v Tom to je. Ale to mi nestačí, dávají mi přednášky, ale o tomhle jen málo.
Přitom stále platí Princip
podobnosti. Takže je to Tam podobné jako zde, jen daleko dokonalejší. I Tam je
vývoj do ještě vyšších dimenzí.
Když jsem se zeptal, zda Tam
vytvářejí karmu lidí, jak to naznačuje bible, řekli mi, že to je hlavně práce
vyšších Já každého člověka.
Pak mi o tom v malé meditaci
něco řekli a ukázali, ač se to prý stejně nedá popsat. Jsou virtuální ve virtuálnu, abstrakce za abstrakcí. Princip Jejich života
je, že si Tam vlastně hrají, projevují se. K tomu vize mozkových synapsí,
tak přibližně se Tam pohybují v časech za časem.
V meditacích jsem to kdysi měl
daleko silněji, jak mi připomněli, ale rád jsem to zas zapomněl, tak moc to
bylo divné. Můžou jít i do vyšších dimenzí, ale je těžší i pro ně Tam být déle.
I Oni se učí Sebepoznávání,
postupují a pracují, ale totálně jinak než my. Je to Jejich domov, mezi Jejich
okolím a Nimi není rozdíl…
Bylo více a silnějších malých
meditací než po minulých velkých meditacích. Často však s trochou tísně.
Po týdnu opět zeslabení na dvě denně. Tedy podobné jako dřív.
Bůh udržuje rovnováhu
Meditace č.265 měla pouze
čtvrthodinovou hlavní část. Nejprve s ponorem pouze 47,5%. Božské se mě
zeptalo, zda chci ponory nebo zážitky. Já chci všecko, odpověděl jsem. To prý
nejde. Zvýšili mi ponor na neutrálních 48,5% a i hudba byla vnímána dokonaleji.
Pak mi vysvětlovali, že mi vzrostly schopnosti channelingu
úměrně se stupněm přijetí Boha. Mám i vysoký stálý ponor. Tím ale klesl význam
velkých meditací, jež jsou velmi drahé.
Začnou nové meditace tohoto
úsporného stylu. Nic moc se prý měnit nebude. To mi radost nedělá, ale prý toho
vím na člověka o božském až moc.
V třech přídavcích po pěti
minutách jsem měl k intuici několik dotazů na svou práci. Dívala se na to
s pocitem, který mi předala: „Já to přece vím, nech to na Mě, včas
dostaneš informace. Jsem přece neustále při tobě a udělám to tak, aby to v
každém okamžiku bylo správně.“
Hlavní informace v meditaci byla,
jak Bůh neustále udržuje, koriguje rovnováhu, a to ve všem. Aby planeta mohla
trvale ekologicky žít ve své rozmanitosti, aby i v člověku vše fungovalo jak
má.
Jakmile někde vznikne a narůstá
nějaký problém, božské včas zapracuje na něčem, co pomalu opět vytvoří
rovnováhu. Takových faktorů, ve kterých to božské dělá, je snad nekonečno.
Jinak by už dávno byla Země bez života.
Dali mi řadu vizí. Jedna byla, jak
fena kojí štěňata. Prý jak je těžké vše připravit, aby měla mléko, aby byla
naprogramovaná se o ně starat.
Božské se stará i o to, aby žádná
velmoc neporazila druhé země a nebyla dominantní. Karma lidí je také vlastně o
rovnováze...
Ale naivní lidé si myslí, že to jde
samo. Přitom se také namáhavě starají o sebe a rodinu, aby vše fungovalo...
Malé meditace následovaly jako vždy.
Mystický superstav
Meditace č.266 byla opět o Jinakosti
Boha. Nebyla tedy jako klidná minulá, ale jako předminulá, což jsem byl rád.
Jak strašně Jiný je Jeho svět!
Všecko je Tam Jinak… Ukazovali mi, jak lidé, jakoby ze zásady, k božskému
nechtějí udělat ani krok, jakoby tušili, jaký je, ale já jedu ohromnou
rychlostí do tohoto superpodivného světa. Jsem tak
veden, ale tím se stále zvětšuje vzdálenost od ostatních, která se nedá nijak
přeskočit. A bude stále větší.
Tak mi božské často ukazují a já stále
jen žasnu, všeho je tam nekonečno a naráz! Věčnost v okamžiku! Tam jde
hlavně o to, jak tu nekonečnou Potencionalitu Tvorby
vytížit, naplnit.
To bere dech a není divu, proč je
mystiků, kteří tohle přijímají, tak málo. Věřící si přejí jít k Bohu, ale kdyby
Ho viděli, zahrabali by strachy se pod zem holýma rukama....
Nekonečně možností Tvorby, co věčně
s Ní, když vše je Tam okamžitě hotovo, každé přání hned splněno? Proto náš,
vším omezený svět, má pro Ně logiku, je pro Ně zajímavý. Před osmnácti lety jsem
měl podobné meditace od daleko vyšší síly, proto byly ještě více ohromující než
tyto, kde bylo mnohé jen naznačeno
Občas se ozval i můj Střed, a říkal,
že skok k Bohu není možno udělat hned, ale je spousta času si na Něj
zvyknout. Na to božské nereagovalo.
Stále mi ukazovali, že právě Oni náš
svět s jeho omezenostmi vytvářejí a že mají důvody, proč to tak je, ač se
nám nelíbí. Právě ta pestrost je zajímá.
Ponor byl 48,5% byl dosti stálý,
vždy ale se střední tísní, kvůli rychlosti vývoje a úspoře. Tím byla meditace
podobná předminulé.
Volal jsem také IHS, ale marně. Moje
Hierarchie ale nechce, aby kristovská IHS do mého procesu po mnoha letech
zasahovala a abych zamýšlený plán meditací v kostele sám zkoušel.
Vliv prostředí kostela i kostelní
hudby je totiž příliš silný. Můj Šéf božské správy má můj proces dokonale
připravený.
Mystický trans je vlastně takový superstav, který bych si přál mít stále, ale bohužel to
nejde. V přídavku mi ukazovali, co umí. Třeba říkali, že můj postřeh
z dílu seriálu Humberto byl správný, skutečným
otcem syna byl onen účetní. A vysvětlili mi, že problémem v partnerském
vztahu byla dcera majitele cirkusu. Jako Němka pohrdala Vaškem. Právě
inteligence intuice umí pochopit náznaky.
Ukázky práce božského se týkaly i
toho vojáka ze včerejší malé meditace, jež přišel z první světové války.
Ptal jsem se, zda ho i nás božské opravdu pozoruje tak nezúčastněně. Kdepak
soucit, jak říká buddhismus…
Božské mi odpovědělo, že ho nepozoruje, ale že
ho má ve své paměti, celé miliardy let jeho života naráz. Tak si ho může
promítat jak potřebuje. Nepozoruje tedy jen v časové linii jako my. Ale
opravdu u toho žádné lidské pocity nemá, to by se stalo člověkem.
Z meditace mě vyšoupli tak, že
přestala hrát hudba a nebyl jsem schopen ji znovu pustit, ale už předtím mi
naznačovali, že bych měl ukončit. Byla skoro hodinku, tedy delší než dřív.
Byly jen dva krátké přídavky.
Kupodivu jsem byl dost málo po meditaci unaven. Brzy mi začali dávat malé
meditace, a bylo jich hodně a silné. Ten den asi deset, většinou s ponorem
48.25%. Nejdelší večer, skoro půl hodiny. Série malých meditací, backflashů, pokračovala pět dní, ale únava už stoupá.
Bůh jako Filozof
Po příjezdu do Liberce mne napadlo,
že by tu mohla být velká meditace, jež nebyla už tři měsíce. Ale božské, že ne,
jen malé. Dává mi už tři měsíce jen 47,5% někdy až 47,75%. Tak jsem chtěl aspoň
silnější, jak byly dříve, alespoň 48,75%. Prý by mi dali, ale jen krátkou,
neutrální a klidnou.
Božské mi dalo 48%, docela dlouhou,
což už jsem dlouho neměl, ač dříve byly běžné. Tento ponor je už totiž zjevně
božským, kdeže na něj ubohý lidský pocit má…
Prý mi ho za určitých podmínek občas
dají… Ponorem prostě šetří…
A jen jsem to dopsal, pozvali mne na
další malou meditaci a zas mi dali 48%, abych ji přijal jako velkou a tedy
začátek nové kapitoly 275…
Po chvíli mě pozvali ještě na další
a dokonce mi přidali ponor až na úžasných 48,5%, chtěl jsem i trochu informační
dynamiky, ale jen mi ji zaznačili:
Ukázali mi životní styl, který mají. Jakoby jen filozofují, hrou zkoumají
nekonečně složitý Život.
Série malých meditací pokračovala,
jako bývalo i dříve až týden po začátku nové kapitoly. Už jsem myslel, že tyhle
série malých silných meditací už nebudou, ale naštěstí jsem se mýlil.
Když jsme si vzpomněl na debaty na
webu, hned mi ukázali, že prostě nemají úroveň, ač se lidé snaží co nejvíc, na
božské ani mít nemohou…
V dalších mi dokonce
v nejsilnější části skladby Lisy dali 49%. Úplný vodopád božského do mne
vletěl až ve mne skoro nic člověčího nezůstalo…
Ale pak únava už zesilovala, a to
kazí vnímání božského. Druhý den malé
meditace v neztenčeném ponoru pokračovaly, staré dobré časy se vrátily.
Chybí mi v nich jen dynamika, vysoká filozofie. Ta je prý dražší, ale hlavně
mě moc urychluje a moje etapa je o zpomalování procesu. Škoda.
Přemýšlím, kolik by lidé za tyto
božské pocity zaplatili, které se do mě vždy do tří vteřin vevalí. Asi hodně, i
když většina by se jich hrozně lekla.
Je to parádní. Po třech dnech dlouhé
série malých meditací mi omezili ponory na původní hodnotu, prý to bylo moc
drahé. Ponor 48% dostávám už jen ojediněle
Hudba mi tu jde daleko hlasitěji do
sluchátek, až mne ohlušuje a to velmi pomáhá...
Kdo zažije tohle, nepotřebuje ani
víru, ani bohoslužby, ani kněze s jejich ornáty, mšemi a svátky včetně
legračního Santy. Církev se staví mezi člověka a Boha
a často spíše překáží… Tak tomu bylo vždy a všude…
Toto je náboženství, jež by měl
každý křesťan znát, ne ty prázdné řeči prelátů či zprávy o církevních
restitucích a zneužívání nezletilých…
Zesílení vlivu božského
Večer v malé meditaci v ponoru
48% jsem opět žádal o velkou meditaci, jež už dlouho nebyla. Božské nejdříve
odmítalo, že je s nimi konec, už je nepotřebuji, ale nakonec souhlasilo.
Materiálu jsem ale spotřeboval nezvykle moc, aniž by se to nějak moc projevilo.
Prosil jsem o dynamickou s vizemi i vševyjadřujícími
pocity, ale dali mi jen něco.
Téma meditace určilo božské. Ponor
mi dalo až 49% a byl klidný, neutrální. Není důvod mi dávat jiný. Vizí bylo
málo a nevýrazné. Pamatuji si na DNA šroubovice, či a jak mne táhnou Vzhůru.
Ty jsi vlastně Já, tak začala božská
přednáška. Já božské jsem tě naprogramovalo a pak vyvrhlo ze Sebe. A teď tě
táhnu k Sobě. Zrovna hrála skladba meditační hudby, kde se ozývaly dunivé
rány. Božské to připodobnilo ranám osudu, které mi dává při cestě zpět
k Němu.
V přídavku se mě božské
otázalo, zda jsem si všiml, jak Jeho vliv ve mne roste. Souhlasil jsem
s dalším zvyšováním. Jde tedy o zesilování intuice, intenzivnější soužití
s Ním.
V meditaci je vliv božského
velmi silný, jak mi ukázalo, když jsem chtěl cosi udělat s přehrávačem a
nešlo to, neboť to božské zablokovalo. Jde však o to, mít ho silný neustále.
Čím blíže jsi ke mně, tím víc Mne
vnímáš a víš, že Můj vliv na tebe zesiluje. A to znamená i vyšší přijetí Boha.
Čím se to projeví? Prostě se proces zase posune víc k božskému. Prostě
silnější mystika.
Když jsem se v přídavku zeptal,
co jsem ještě nezapsal, božské řeklo, že vše je to součást božské Hry. Když
jsem se ptal na mou současnou etapu mystiky, říkali, že ze mne udělali jakousi
trysku, či turbínu, kterou ozařují druhé lidi. A to má velký význam i pro Ně,
tak se mohou dostat ještě výš, ale i zde jsou určité meze jež nelze překročit.
Pak už bylo jen klidné vnímání
hudby, a pak mi dali jasně najevo, abych meditaci skončil, i když jsem říkal,
že dobrovolně neodejdu.
Zajímavé je, že nechtěli, abych
nejnovější poznatky dal do knihy. Božské nemá konec, takže jakmile někdo
dokončí své závěry, je mu dokázáno, že mnohé ještě nepochopil… Neustálým
doplňováním textu božské vlastně nutím, aby mi ukazovali to, na co ještě nemám
právo.
Malé meditace následovaly a měly
kupodivu ponor jako dříve, často až 49% a byly docela dlouhé. Nebude to ovšem
tak často jako dříve.
Velké meditace už božské ukončilo,
prý už není potřeba táhnout vršek vědomí výš a výš, musí se pracovat na středu
a spodku vědomí, o tom je etapa MD. To dalo jasně na vědomí meditaci pomocí psychedelika z Bufo Alvarius,
velmi silným, ale krátkodobě působícím, které způsobuje nejsilnější a nejhlubší
ponory do božského, viz toto
a toto.
Já však zažil něco jiného, což je
v MD typické:
Chuť žáby, aneb, co je MD
Za sebou mám již přes 250 meditací
s psychedeliky v minulých 24 letech. Měl
jsem dost info o radikálním účinku sekretu žáby Bufo Alvarius. Popularitu má velmi podobnou ayahuasce
před více jak dvaceti lety.
Ostatně sledoval jsem její účinky na
druhém. Byl to učebnicový příklad: Okamžitý nástup, velmi vysoký ponor do
vysoké božské úrovně a prožívání až matematické Dokonalosti v nekonečné
Věčnosti. Jen na velmi krátkou dobu několika minut.
U mne to však probíhalo jinak. Hudbu
si božský Režisér tripu vybral zpěv Lisy Gerrard. To znamenalo, že se do vysokých božských úrovní
nepůjde.
První nádech a nic. Při druhém už se začalo vědomí
měnit a třetí nádech bez pomoci už šla dýmka udržet jen těžko.
Velmi rychle jsem se v transu
ponořil do božské intuice o trochu víc než 49%, ale byl celkem klid. Jen
dokonalé vnímání hudby, jež neznají ani virtuózové. Tento božský neutrální
pocit jsem zažil už mnohokrát. Ba několikrát i silnější.
Ale nebyly žádné vize fraktálů ani vyševyjadřující
božské pocity. Když jsem nad tím vyjadřoval podiv, bylo mi neustále
vysvětlováno, že jsem v poslední etapě mystiky, jež říkají mystický
důchod.
A ten, jak vyplývá z názvu, je úplně jiný
než minulé etapy, což jsem před pěti léty, když začal, vůbec nečekal. Prostě
zklidnění a stabilizace procesu na jedné straně a zesílením stálého božského
pocitu až na úžasných 47,5%
Tato etapa MD je nečekaně a
paradoxně jakýmsi návratem do lidského. Je opravdu konec s vytahováním do
vysokých božských dimenzí v meditacích, ukázky Jejich života a vysvětlování
jejich vysoké filozofie, jež je doslova všebořicí,
ohromivá. Božské jsem sice prožíval silně, ale jen tři až sedm hodin v meditaci
každý měsíc či dva.
Rozšířené vědomí je totiž už
stovkami velkých meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné
úrovně. Tak nelze pokračovat donekonečna. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat
a vybudovat to, co chybí.
A tím je neustálé aktivní soužití,
neustálá přítomnost božského. Nyní je vlastně neustále přítomno, i když trochu
slaběji než v meditaci. To je vysoká mystika.
Tento pocit je velmi cenný, krásná
Hra Vznešenost, ale je hodně drahý. Musí se splácet zátěžemi a ty jsou
limitujícím prvkem, což je až v MD zcela zřejmé.
Místo filozofie Tvoření z vizí a
božských pocitů jen její verbální vysvětlování jako na božské filozofické
fakultě. I ta je dost těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná.
Je to v literatuře nepopsané, dost
těžko zvládnutelné. Všechny částí vědomí musí přijmout božskou intuici jako
hlavní Autoritu.
Ať se to mystikovi líbí nebo ne,
takhle to prostě probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku..
Po patnácti minutách už mi
naznačovali, abych meditaci ukončil, ale uprosil jsem je ještě na jednu
skladbu. Na jejím konci už byla únava trochu znát, i božský pocit slábl.
Na konci meditace jsem měl
v ústech zvláštní chuť jež opravdu připomínala žábu, podobně byla cítit
v celém pokoji.
Je opět jasné, že o tripu, tj. velké meditaci, rozhoduje jen její Režisér,
nikoliv konkrétní psychedelikum. To má jen malý vliv
na obsah. Rozhoduje jen o rychlosti nastoupení, síle a délce zážitku. Záleží
ovšem na jejím množství a hlavně na setu a settingu,
tj.nasměrováním se na druh zážitku, což se bohužel málo dělá.
Takovouto meditaci bych prý mohl mít
jen jednou za rok. Pokud bych ještě více přijal božskou vůli, i častěji.
Žába nakonec není něco extra, pro
zkušeného mystika je jen zesílením toho, co už dobře zná. Pro úplného začátečníka
je to ovšem velký šok.
Druhý den strašná únava a další
zátěže, to už znám desetiletí, ale do toho pozvánky na malé meditace.
V jedné mi dali dokonce jen o malinko slabší božský pocit, byla i jen o
trochu kratší. A to pouhým poslechem hudby a deckou
červeného vína!
Když jsem si v jedné takové
malé meditaci postěžoval, že mi božské dává málo informací, poslala mi alespoň
vizi, jak letím proti skále. Nárazem jsem se nezabil, ale pokračoval dál. Bylo
jasné, že nikdy není ničemu konec, vše má kontinuitu, i sama smrt.
Tyto zesílené malé meditace
s ponorem do 48,5% jsem měl týden, pak mírně poklesly jako dříve.
Na porovnání ještě dvě meditace
s touto látkou Aitoshe:
s hudbou Klaus Wiese – album Baraka / Invocation I
Před meditací mi intuice dala vizi rozpuku
Světla ve stromové struktuře. Zahájil jsem potažením Euphorie.
To jsem se jen lehce rozvibroval a následne se
rozdýchal. Pak jsem začal s Bufo. První potah, vibrace v těle mi příjemně
zesílila. Při třetím potahu už jsem začínal mít problém si uvědomit, jak se mám
nadechnout či vydechnout a zhoršilo se mi vnímání těla. Jako bych nevěděl, jak
pohnout rukou. Nebyl to však nepříjemný či paralyzující pocit. Také jsem vnímal
zhutnělý vzduch, jako by byl zenergetizovaný. Procházel
i mnou, a já přestával vnímat hranice těla a mírně se rozplýval.
Pomalu jsem ulehal, čas zpomaloval a
mé vnímání se zjemňovalo. Vše z lidského světa mi začalo připadat hrubé. Když
jsem ulehl, vesmírné vědomí mi řeklo, že vše lidské je pro něj tuhé, jakoby
vytesané do kamene. Lidé mu připadají pomalí a strnulí, za celé životy se jen
pomalu mění. Ono je samý pohyb, změna, víření barev, symbolů, energií a výrazů
archetypů. Rozjela se přehlídka tvořivého víření a vznešenosti a já se pod tou
něžnou silou pozvolna a jemně rozplynul.
Pak nevím, jak to pokračovalo. Po
chvíli jsem se dostal až k 10,5 dimenzi božského vědomí (číslování dimenzí
podle center vědomí, které se dají zřetelně rozlišit), a To mi říkalo: Ty bys
chtěl do 11. dimenze. Ale tam by ses úplně rozpustil, bylo by to jak pohlédnout
božskému Architektu do tváře. K tomu byla vize, jak se dívám na nohy Adama Kadmona, zářícího božským vědomím. Jak mu zářily palce, až
mne to oslnilo a přezářilo celý obraz. Vtom mě pohltila vibrace božského, jen jsem
vzdychal silným napětím i jeho uvolněním.
Občas meditaci přerušilo něco z
lidského světa, ale bylo to tak hrubé, tvrdé a neotesané, že chápu, že s námi
nemají nic moc společného.
Chvíli jsem se také cítil uprostřed
všech možných náboženských rituálů. Nevnímal jsem jejich detaily, ale tu
podstatu – Boha a Jeho Atributy. Ze všeho zářila nebeská krása, vznešenost,
dokonalost. A hlavně ta dokonalost, která se šířila vším. Vše „vymazlené“ do posledního detailu, pixelu
reality. Za vším a ve všem fraktály. Některé jsem vnímal barevně v mandalách, ale možná to byly jen pocitové barvy.
Stoupal jsem virtuálně na vrchol
hory do
Návrat byl také zvláštní. Sestup z
oblak bych to nazval. Zdálo se mi nadmíru nepatřičné vrátit se zpět, opět do
svého světa. Ale postupně se vnímání kosmického vědomí vytrácela, řídla i jeho
intenzita. Podíval jsem se na zmuchlanou deku před sebou a uviděl v ní dokonalý
abstraktní obraz, jaký nevisí v žádné galerii. Dalo se v ní číst a studovat
cosi zajímavého na hodně dlouho, jako by to byla mapa jiné krajiny, neznámé
planety, v níž je zapsána celá její historie.
Nemohl jsem ani dlouhou chvíli
pohlédnout na přísedící, bylo to nepatřičné vzhledem k tomu, kde jsem se
pohyboval. Ale i to ustalo, a já se cítil zase člověkem tady na zemi a začal
opět komunikovat, nejprve stroze, pak až ve větách. Ještě asi 15-20 minut
dozníval ve mně pocit povznesení. Pak i ten se rozplynul a já měl pocit, jakoby
se ani nic tak extra nestalo. Ale věděl jsem, že stalo.
Nevím jak příznačněji to nazvat,
než-li božské vědomí, co ke mně sestoupilo, já ho viděl, cítil, prožíval… Ale
pak zase skoro nic, jen lehká ozvěna s vůní Bufa ve vzduchu.
Z rozhovoru s Intagem těsně po návratu z
prožitku:
To je, jako když se znovu narodíš.
Musím hrát (na tibetskou mísu), protože ten kontrast obou světů je hrozný. Jsi
Tam a pak tady. Všechno je tu úplně cizí, jakoby hrubé, tvrdé.
Lidské je ztuhlé, jako bychom se
deset minut dívali na jednu fotku a pak se koukali na další. Tam je svět plný
barev, tvarů, pohybu, dynamiky a nádhery. Nevím, jak ten pocit popsat? V něm je
vše. Ten doprovázejí záblesky a cítění všeho. Tam je toho tolik, takový
mega-cirkus (smích) dokonalosti. To nedokážeme vidět, dokud Tam nejsme. Je to
tak zvláštné jiné a přitom tak blízko.
Spojil se mi tam Tibet, křesťanství,
hinduismus (a patrně i další nauky) všechno je to v tom pocitu. Ukázal se mi
vždy záblesk učení (jako byl jen jednou
ploškou mnohostěnu). Tam stále roste ona Podstata, to je v tom vnímání. Přál
bych vám Tam být.
Intago mi dal dotaz: K čemu bys ji připodobnil,
k jaké tvé minulé meditaci? Začalo to jako výstup. Byl jsem v určitém bodu a
chtěl jsem dál, ale nemohl jsem – shořel bych. A pak se rozzářilo tělo Adama,
prvního člověka. Začaly mu hořet nohy, proměnily se v záři, až to puklo. A byl
jsem jinde, už nevím, kde (smích). Já si nepamatuji, co bylo pak.
Intago: Tak to funguje, ale bylo to ještě
kratší, než jsem slyšel, celé to bylo do 10 minut?
A jaké je to nyní, ptá se Intago? Takový ticho, naplněný vibrací. Všechno je takové
svěží.
Hodně let jsem Tam nebyl, v Té
úrovni. A nechce se mi přemýšlet, kdy to bylo (smích). Myšlení je Tam jen na pozadí. Jen takový šum
a přes něj jede to Vědomí. A pak i ten šum lidského zmizí, už není vůbec.
Je to fakt úchvatný. Taková
posvátnost toho světa, všeho. To se najednou propojí všechny duchovní nauky.
Tak jsem to prožíval.
Intago: Bylo to neutrální? Neutrálně
tísnivý. Kvůli té matematičnosti? Tý matematičnosti,
a když zacítíš něco z lidského, je to jako když do plátna obrazu hodíš sekyru.
Pari Kishma
– Meditace s 5-MeO
by Aitosh:
12-4-2020
Ani nevím, kolik jsem si intuitivně
odměřil, potáhl jsem na dvakrát necelou polovinu a už jsem měl problém znovu
stisknout zapalovač. Malinko zrníček se mi dostalo i do úst, cítil jsem mírně
štiplavou chuť.
A na tom se to po chvilce rozjelo
vjemem, jak se drahami v těle impuls přenáší do mozku, a viděl jsem u toho sken mým tělem. Viděl jsem tkáně, orgány a jednotlivá
vlákna neuronových drah až po část mozku. Z něj se stal vesmír, z neuronů
hvězdy, galaxie a už jsem plul temným prostorem plným Vědomí. Dokonalého Vědomí
Sebe Sama.
Neuvěřitelně silný vtahující pocit,
který už si ovšem ani nepamatuji. Najednou jsem byl prostě na druhé straně, na
druhé straně mysli, za oponou běžného vědomí ega. Vnímal jsem chvílemi, že moje
ego je v tu chvíli mrtvé, není. Byla jen božská Přítomnost v plynutí věčným
Teď.
Nebylo to frází, ale změnou vnímání,
jeho převrácením, přeladěním do jiných sfér vnímání Bytí. Ještě hlubšího a
pocitově barvitějšího, naplněného vizemi, vjemy jiného času, prostoru a vizí v
něm se stejně geniálním tvořením jako i vnímáním.
Bůh on-line, Dokonalost v každém
kousku. Řada vizí Tvorby skrz hierarchii. Od záměru, přes archetypy, které jako
barvičky na okraji obrazovky určují co bude uvnitř, jak se abstraktní překlápí
v konkrétní obrazy i děje. Tvoří se skrze vrstvy vědomí, každé dělá svou práci
dle své úrovně a pravomocí. Nebylo to detailní, přesto nádherně jasné jak to
funguje, v pocitu, v tom záblesku chápání. A těch byla spousta. Ještě jednu
jsem si vzpomněl, realita je v takových bublinkách jednotlivých okamžiků
každého vědomí. Ty jsou zřetězeny na pomyslné niti. A prostorem Mysli se jich tahné nezměrné množství.
Ale kde jsou ty vize teď? Mnoho se mi
jich z mysli vytratilo stejně snadno, jako do ní předtím vstoupilo. Snad je
něco v záznamu těsně poté… Ano určitě je, ale bez toho pocitu, je to jako
kreslit svět ve 2D, může to být hezký obrázek, i věrohodný, ale nikdy nepojme
tu živost Reality jako takové. A to množštví
souvislostí, které Tam jsou tak zřejmé, rovněž ne.
Bylo to úchvatné, pohlcující i
tísnivé z toho, jak Tam chybí lidské, naše nedokonalost a až úsměvná
jednoduchost. Naše nemožnost si cokoliv určit podle sebe. Tam je danost, od
shora dolů, až jakoby omezující. Egu nepříjemná danost a jasnost a ještě ve
všem ta jasná dokonalost Záměru pronikající od shora až do konečného obrazu,
konkrétní scény života.
Po chvíli sledu různých obrazů, jak
vše prochází dokonalostí projevu přes síťové modely, jak ve 3D programu, až do
naší tzv. hmotné reality, až sem to už přestával snášet. Nastoupil nereálný
strach, že je to tak silné a věčné, že bych v tom snad zůstal?. Ale Tam se žít
nedá, je to na mě moc, …setsakramenstky moc silné.
Příliš odlišné od lidského, které jsem chvíli úplně ztrácel ze zřetele, jakoby
nikdy ani nebylo.
Vtom jsem si uvědomil, tak je to i
se zástavou dechu, při ní se ocitáme automaticky taky na druhé straně Bytí, tak
trochu na prahu smrti a pokraji božského. Pro to je tak těžké v tom stavu
setrvat, přijmou druhou Tvář života. Bez dechu vydržíme tak dlouho, jak dlouho
vydržíme tam, ve stavu bez myšlenek, v čirém Bytí.…
Byl jsem v tom tak silně, že jsem
nevnímal nejen své tělo, ani jeho dech, ani své okolí na dlouhé okamžiky
Věčnosti. Občas mě nepříjemně vytrhlo něco, jako ztuhlé paty na tvrdé zemi, či
mírný chlad a tlak na místech dotyku se zemí, či všechny ty záhyby deky na mě.
To vše byly najednou tak výrazné, až téměř surové vjemy.
Ten kontrast obou světů byl
obrovský. Tvořilo to napětí, kde jsem, kde chci být. Nebylo tam otázek ani
odpovědí. Jen plynutí, vnímání, čiré Bytí božského okamžiku v dynamickém
projevu. Silná káva i na mne, ale přes to jsem si to užíval, tu Jedinečnost,
Dokonalost, Inteligenci, co to tvoří ve mně, a se kterou splývám.
Opravdu velká meditace jak má být,
ani jsem nedoufal, že dostanu tolik z Jinakosti božského Bytí a takové silné
vytržení. Ale ta vzdálenost mezi námi, byť je stále tady s námi ačkoliv to
běžně nevnímáme, je ohromná. Dech beroucí, ale děs sem nezažíval, to ani
trochu. Jen bouřlivé překvapení, skutečné velikonoční překvapení, které si
nelze dopředu ani trochu představit, či se na něj dostatečně připravit. Je to
pro mě už po tolikáté, ale přesto opět veliký zážitek, kterému zde v lidském
snad není, ani nemůže být rovno.
Meditace trvala 20 minut, byla na
hudbu HemiSync – Higher.
Neutrálně-tísnivý ponor do božského byl neuvěřitelných 55%, špičkově až 60%. To
je pocitově téměř úplné pohlcení Bohem, či přesněji Nadjá,
tedy božstvem, jež patří do 6.dimenze hierarchie Absolutna.
Přepis ze záznamu těsně po návratu:
Smích. Je to taková úplná Dokonalost
v okamžiku. Rozložení na všechnu tu horu struktur, varhan Všeho. Až je to
takový dech beroucí a chladný, že tam hledáš to lidský. To lidské už tam není,
překlopíš se celý Jinam. Do té Podstaty. Ty vrstvy té podstaty, těch fraktálů a alikvót.
Úplně jinej
svět. Až mi to asociovalo s tím, jak ty lidi jsou jako bez dechu. Že je to o
tom jak (dlouho) vydrží být v té Přítomnosti naplno. Že to je druhá strana
tohoto světa. To je jako když zemřeš a jsi v tom božském. Vlastně my můžeme
přestoupit do toho božského, že ano? …Mě to přijde skoro nemožný. Je to tak
vzdálený, tak dokonalý, tak pro nás odlidštěný, že To chceš i nechceš zároveň.
Smích.
Pak to šlo trochu do tísniva. Z toho, že ta Dokonalost je taková jako přílišná,
až je jako moc omezující. A zároveň je tam ta Nevyzpytatelnost, že nevíš odkud
vychází.
Tak tamto Bufo má takovou žabo-vůni. A tohle má takovou specifickou žabo-chuť. Dostalo se mi trochu na jazyk.
Jo, tím to začalo, že jsem začal
vnímal ten signál, kudy projíždí (nervy) a teď jsem viděl strukturu těla
nějakým rentgenem, nebo něčím. Ne rentgenem, jako tomografem. Viděl jsem
vnitřek těla, jako když ho proskenuješ. To je
grafika! Hmm. Proto jsou i ty počítače.
Je tak fascinující, že si hraješ na
Boha. Tam všechno modeluješ. My si fakt na to hrajeme. Jsou takový samolepky,
znázorňující něco reálného. …Prostě tu
plnou Realitou.
Opravdu (vše projevené) vystupuje jakoby
z ničeho. Začne se projevovat Záměr. Ten se pak překlápí do nižších dimenzí. No
ta struktura té hierarchie tam byla.
Nahoru a zase projedeš dolů, jako
když ti všechny klávesy na klavíru zazní. Projedeš celé spektrum. …Ach, ten
pocit se nedá pojmout. Je to kosmonautická výprava do jiných sfér.
Opravdu jsme psychonauti.
Smích. Ale ti praví. Prostě ostatní to asi dělají jinak. No, to je vlastně tím
vedením. Božské síly nás narovnaly jak šipky. Vystřelily nás kolmo od země, ti
ostatní jako by to brali různě od boku. Kam se propadnou, tam se propadnou. My
to máme jako nejvyšší excelentnost.
Ten náraz s tou Realitou, cítíš to
tělo nějak. Dokonale jsem vnímal tělo jako energetické. Jako když se
konstruuje. Nejdříve je 3D síť, ta se postupně přetvoří do další vrstev a
nabírá detaily a ještě jemnější detaily a to udělá symfonii projevu, který tě
zdánlivě uvězní v té takzvané realitě.
Jde o to, jak se poskládají
„sklíčka“, tedy jednotlivá nastavení archetypů. Jako by to byly řady dominových
kostek za sebou, skládající dohromady určitý obraz díky hodnotám, které na sobě
nesou.
Je to úžasný, takovou spoustu
záblesků uvědomění z toho božského světa jsem dlouho neměl. Až toho bylo na mě
až moc. V tom přívalu se ztratíš. To byl asi ten nejnegativnější
pocit, té ztráty ega! Svého kontinuálního vědomí. Pociťoval jsem to jako
ztracenost, být bez něj. Jsme stále takové děti vesmíru, co si tady pobíhají a
na něco si hrajou.
Takové kolektivní hry. Smích. Takový
ptáček hraje jakoby takový Minecraft (počítačová hra
na přežití se čtvercovou grafikou). Sleduje 5 bodů na přežití, mezi kterými
kmitá a mezitím má konstantní vědomí. My jsme v takové zahradě Boha. Podobně
jako my zde koukáme na ptáčky, On pohlíží na nás.
Dotazy prosím mailem na intagoZavináčSeznam.cz
Další stránky: