Severní Korfu, klenot
v klenotu
Acháravi je letovisko na severním Korfu, přímo
uprostřed. Když jsem hledal, kam pojedu po loňské první zkušenosti na krétské
Matale, postupně jsem z googlu maps
a Google Earth zjistil, že pro mé účely
nejvíc vyhovuje Korfu. To mi už ale předtím intuice řekla slovo Acharávi, ani
jsem nevěděl kde to je. Uvažoval jsem i o Lefkadě a Meganissi, protože i tam je
hodně stromů, které mi na Krétě tak chyběly. Jsou to ale moc divoké a strmé
ostrovy, na mé procházky se moc nehodí. Pomocí vyhledávače Invia jsem si našel
zájezd all incl. 18-30.9.2009 od Eximu. Přiletěli jsme deset minut po půlnoci,
takže se ten 13. den nedal počítat.
Malý výběr
fotek z Acharavi na Korfu,
klenot v klenotu
Podrobnější informace:
Letecké foto
V letadle
jsem udělal pár fotek, zejména nad Korfu. Je pěkně vidět, jak je ostrov malý a
pestrý.
Pozn. Časem umístím fotky vhodnějším
způsobem
Cesta na
sever je tak úzká a klikatá, že bych si tu auto nepůjčil. Hotely v prudkém
svahu, pláže vedle rušné silnice, to není nic pro mě.
Město
Kerkyra mi připadá nezajímavá. Benátský duch byl dávno setřen množstvím
moderních obchodů, aut a turistů. Žena se přesto vydala na výlet po ostrově,
ačkoliv do jižní poloviny vůbec nezajeli. Na rozdíl od např. Rhodosu zde moc
opravdu starých památek není, tak turisty vodí do Staré pevnosti a do
Achillionu, který si dala postavit cisařovna Sisi. Pak se jede do Paleokastrii
na západním pobřeží.
Acharávi a jeho pláž
Acharávi má
své webové stránky, z malé
vesničky rybářů a pěstitelů oliv, které jsou doslova všude, vyrostlo letovisko
se svými nešvary i přednostmi. Obchodů a taveren je tu až moc a hlavně hotelů.
Měly by se přestat dávat stavební povolení na ně, protože ničí krajinu. Co je
moc, to je moc. Jsou přitom většinou architektonicky zdařilé, ale mezi nimi
jsou takové bizardnosti jako chov slepic, které hlídá pes, který tam má dvě
boudy, i chovatel prasete.¨
Hlavní
třída je živá až moc, ale autobusové spojení je slušné, i když po páté už moc
nejezdí. Pláž je jak luk a dlouhá, písčitá, ač je trochu dlouho mělko. Zato
klid, slunečníků jen dvě řady a rovina.
Úžasný je
rozhled, na jedné straně divoké vysoké a pusté albánské pohoří, na druhé město
Karousádes na kopcích. Vpředu dva ostrůvky a vzadu největší krása – divoké,
bizardní pohoří bujně porostlé lesy olivovníků, jako by je někdo namaloval. Už
jen proto sem jet!
Pamětihodností
na severním pobřeží moc není, zde jsou jen malé zbytky římských lázní u silnice
na okraji Acharávi směrem na Rodu.
Bydleli
jsme v Acharávi v hotelu Coryfo (též Corifo) Village,
Jídlo mělo
dva, vyjímečně tři chody a vždy jsem si dával dvojitou porci, opět mi moc
chutnalo, inu výlety a voda je náročnější než sedět u PC. Červené víno dobré,
bílá retsina horší, ouzo zajímavé a pivo i pálenka z hroznů tsipuro
slušná.
Jak na
pláži tak u jídla na terase byl problém s množstvím vos. Chtělo to počkat
až vzletí, jinak bylo nebezpečí bodnutí. Viděli jsme i sršně a včely. Hady
žádné, jen ještěrky.
Voda byla
teplá, ale počasí dosti oblačné, čtyři dny velmi slabý déšť odpoledne, ale na
výlety bylo počasí vhodné.
Teploty
přes den slabě přes třicet. U vody méně. Ráno
K výletům
Do
hodnatého vnitrozemí vede několik cest, vlastně rovnoběžných. Jak vyplývá
z mapy, ústí do jakési příčné silničky. Tímto směrem jsme udělali čtyři
krátké výlety, pak dva na jednu a druhou stranu podél pobřeží. Nejlépe je mít
satelitní snímky doplněné mapkou silnic s vrstevnicemi.
Výlet za školu
Za hotelem
je škola a kolem ní vede ulička dál do hor. Je málo frekventovaná, na mapách
nebývá. Vede od počátku po hřebeni, což je na rozhled nejlepší. Po ní jsme
udělali svůj první výlet.
Na Episkepsi
Po koupání
jsme vyrazili na krátký výlet po dosti frekventované silnici směrem na
Episkepsi. Ale i zde se nám moc líbilo, zejména na zpáteční cestě, kde jsme
odbočili na méně frekventovanou uličku s několika apartmány.
V takovém klidu kousek od malebných hor bych chtěl bydlet na důchod.
K Stroggyli do taverny Sunset
To byl
třetí, snad nejsilnější i nejkrásnější výlet do hor. Jde se kolem taverny
Monolith, kde je rovněž úžasný výhled, ale takovou krásu jak od taverny Sunset
jsem nikdy nezažil… Potkali jsme jen pár turistů německé národnosti, moc se do
hor nehrnou, ani vozidly ne. I taverny byly prakticky prázdné. Do horské
vesnice Stroggyli jsme bohužel nedošli, ač je to ze Sunsetu kousek, litovali
jsme pak toho.
VIDEO 1 z taverny Sunset
VIDEO 2 z taverny
Monolith
Kassiopi
Má také své webové stránky. Autobusem za 1,80 euro
lze v 10 hod. odjet do letoviska Kassiopi, kde však naše cestovky nejsou.
Je tam to, co v Acharavi chybí – malý přístav, zbytky hradu. V 13.
století ho Anjouovci přestavěli na pevnost, z jehož hradeb zbylých po destrukci
benátčany v 14.stol. lze fotografovat romantické okolí s převážně
kamennými břehy. Rovina je tu nahrazena svahem, místy strmým a pustým.
V Acharavi se není proč potápět, ryb moc neuvidíte, ale zde jsou potápěči
a jistě vědí proč. V půl páte odjíždí poslední autobus zpět.
Ze Sidari na mys Drastis
Tam jsem
byl dvakrát, autobus jezdí v podobné době, je to i stejně daleko, ale na
západní stranu ostrova. Staví se jen v letovisku Roda. Jede se přes město
na kopcích Karousádes, ale nestaví se tu, ač výlety by byly velmi zajímavé. Ale
autobus snad zastavuje i na přání.
Sidari je
velké letovisko, voda je tu kalnější, ale každý český rybník je víc. Je ale
ještě více mělko.
Na konečné
autobusu je po pravé straně 5 min.cesty na známý Kanál lásky, velmi zajímavě
tvarované útesy z jílu. Dá se tam i koupat, místy je hluboká voda. Velmi
romantické.
Doporučuji
jít dále rovnoběžně s pobřežím, vystoupat v lese na útesy, je
z nich úžasný výhled. Pak kolem vysílače mobilních sítí až k mysu Drastis.
Z cesty byl druhý nejkrásnější pohled zájezdu. Lze jít i dál na vrcholek
na mysu, z kterého je výhled na městečka Perouládes a krásný Avliotes.
Zpátky je
možné sejít ze svahu skrz les nešetrně rozoraný buldozery na cesty pro motorizované
turisty. Rostou tam i citróny a kříženec pomeranče s grepem - kunquat, ze
kterého vyrábějí známý likér a víno. Po silničce pod hřebenem se lze dostat
zpět do Sidari k autobusu.
Aghios Martinos
Poslední
neprozkoumanou silničkou do hor z města byla silnice nejbíže hotelu do
vesnice Aghios Martinos. Měli jsme dvě mapy, na obou to bylo špatně vyznačeno.
Až tam jsem uviděli, jak vypadá pravá řecká vesnice nezasažená turistikou. Dost
chudoba, i ve vesnici rostly všude olivovníky, zahrádky malé a o políčkách
nelze mluvit. Jak se tam mohou živit mimo sběr oliv ze sítí rozložených všude
po zemi, nechápu. Chtěl jsem si vyfotit víc chudých domů, ale z pohledů
jsem vytušil, že to není vítáno.
Rozhodli
jsme se nevracet se stejnou cestu, ale odbočili jsme k taverně Monolith a
1,5km šli krásnou cestičkou. Ještě ve vesnici jsme se ptali na cestu starého,
chudého ale velmi vznešeného Řeka, na kterém se zobrazila krása Řecka jeho
bohaté historie. Bohužel jsem nevyfotil ani malinkou taverničku s podobně
vypadajícím majitelem, který marně vyhlížel hosty. Cizince tam jistě dlouho
neměl. Pro ty dvě fotky se na sever Korfu musím vrátit.
Závěrem
Byla to má
zatím nejlepší dovolená. Celkově bych dal hotelu dvojku a dovolené 1-.
S velkým úspěchem jsem použil řecké slovníčky, věty se jak
básničku naučil z nahrávek. Řecko je vysloveně moje parketa. Řekové
jsou obdivuhodní pro svoji vrozenou hrdost a vznešenost, vždy dbají i na svůj
zevnějšek. Řekyně tu byly daleko emancipovanější a podnikavější než na Krétě.
Nekrade se tu. Ceny jsou mírné, podobné
v různých prodejnách. Pro příští návštěvu plánuji navštívit další místa
severního a středního Korfu, zejména původní řecké vesnice nezasažené
turistikou. Zajít ještě hlouběji do hor, které však už pak nejsou tak
zalesněné. Za rok však zkusím italskou Ischii, abych měl srovnání.