Glum

Z www.hofyland .cz z roku asi 2000

Clovece, to bol STRASNY hukot, ja si z uvodnych faz pamatam len strasny hukot, triestenie priestoru na miliontiny fraktalov, Mestecko myslienok, kazdy bod tvori svoj vlastny vesmir, ktory sa stiepy na miliardy castic, tie medzi sebou sutazia, snazia sa ziskat vyssie postavenie /pohlad na ruzu vytvoril kralostvo of Beautiness, , kde medzi sebou sutazili kniezata, knazny, vojvodovia, vojvodkine atd, kto z nich je krajsi a povabnejsi, az to bolo neznesitelne/, fazy sexualnych predstav, skolska erotika, vsetko sa presunulo tak do 13-14 rokov, sexualne tuzby, hetero, homo, co ta napadne, opat mikroskopicky svet sutaziacich minimyslienok, priestor sa vlni, steny pulzuju, nevnimam obraz, nevnimam zvuk, zvysok viem len z rozpravania. Vraj som sa vyzliekol, mal kazanie, masturboval, zvijal sa na podlahe, prosil kamaratku "Teta, nech idu prec", tlkol som hlavou o zem s vykrikmi "Dost, uz dost, lebo zosaliem!", zosalel som - Clovece, ja som bol UPLNE mimo.

Ja jednoducho neviem nic az do doby asi 6 hodin po poziti, kedy som lezal na posteli a pocul silny hlas ako neustale opakuje: "Zivot, nech je hocijaky je Zivot. Aj ten najubohejsi, najmizernejsi zivot je Zivot. Videl som, ono sa to blbo popisuje, ale v zasade ide o to, ze telesne, mentalne, emocne a teologicke procesy a predstavy /bez ohladu na ich krasu alebo skaredost/ tvoria akesi sustredne silociary, v strede a priesecniku, ktorych stoji Boh. Videl som, ako sa strop zdvihol do nekonecnej vysky a tam bol Boh ako jasne svetlo a ja som vedel, ze som to ja, ze sa od neho nemozem oddelit, ze on je vsetkym, cim som ja, kazda moja crta, myslienka, pocit, zazitok je v nom neustale schovana, a to pritomna, sucasna a buduca. Akakolvek crta, myslienka, pocit, zazitok kohokolvek je, bola a vzdy bude v nom schovana. A to cele bolo sprevadzane pocitom...choralu, vitazoslavneho spevu, radosti zo zivota, zitia pre zitie, proste intenzivny pocit, ze Zivot, nech je zkurvyzpice hocijaky /aj tie slova tam boli povedane a ukazane/ je vzdy zivot a stoji za to ho zit. A preto verim, ze nie som ja a nie je ani cas, je len Boh, ktory sa neustale hra na to, ako je byt zivy.                

 

Cely zivot, vesmir, svet, to co si predstavujeme ako minulost a buducnost uz existovalo, existuje a vzdy bude existovat ako jeden koncept. A my, Boh, Ziva Bytost, si snivame svoj sen o tom, co je to byt zivy. Neexistuje cas a neexistuje jedinec, existuje len Boh, ktory zije. A zivot, ako taky, je samospravedlnitelny. Pretoze to je zivot.  A tak to je.  Najprv musite zosaliet, aby ste to pochopili.

To cele bolo sprevadzane pocitom Velkosti, Plodnosti, Vecnej Hry. Nebola v tom ziadna taka kostolna vznesenost, bolo to strasne plne, dynamicke, akoby si videl cloveka, co kraca po poli a kam splane, tam vyrasi trava a z nej vyletia spievajuci vtaci. Strasne zivotne. A pokial som este mal akysi vlastny pocit /myslene pocit ega/ tak to bola dovera, radost, potesenie. Strasne som si to vychutnaval. Jeziiis, to bolo nadherne. Nadupany energiou az po usi. Mal som strasnu chut hovorit s kamosmi a povedat im, co citim. Proste intenzivna chut do zivota.  Pozdejsie, nepritomnost bolesti a nechuti. Veci, ktore som predtym robil vyslovene s odporom, mi teraz prinasaju potesenie. Zcasti ide o vedome rozhodnutie, ale zcasti hlavne o to, ze bloky, ktore s tymi cinnostami suviseli su jednoducho prec. Aha, a este tam bola /to uz tak 15-16 hodin po začiatku/ nepritomnost toho vecneho vnutorneho dialogu. Len som tak sedel a vychutnaval si, ze existujem.

Instrukciu som dostal jedinu - ZI! 

 

A toto je první část ještě starší zprávy, kterou napsal člověk s přezdívkou GLUMGLUM na Mageo. Intoxikace bhangem (mlékem s marihuanou).

Lezim v posteli a zacinam citit zname pulzovanie v hrudi. Bhang zacina fungovat. Z kazetaku znie meditacna muzika, ja sa uvolnujem a citim ako sa zacinam vznasat (pod ja rozumiem ezotericke telo, funkcne zmysly su zrak, sluch a pocit ekvivalentny hmatu + emocie). Vidim jasne belasu oblohu bez jedineho mracku, uprostred nej pulzuje ziareny Bod Prechodu. Letim smerom k nemu, otvara sa, a ukazuje vstup do zakriveneho zeleneho tunelu vykladaneho smaragdami. Vlietam do tunelu, smeruje sikmo hore. Po chvili sialeneho letu vylietam do otvoreneho vesmiru. Vsade okolo mna su hviezdy, tisice ziarivych hviezd.

 Letim uprostred nich, sucasne sa mi na okrajoch zorneho pola zacinaju premietat rozlicne vizie. Viem, ze to nie su tie prave, letim dalej. Vizie sa mi stavaju do cesty, su dost vlezle. Kazda z nich je oknom do ineho fantasmagorickeho sveta, ale ja si ich nevsimam. Myslienkovym prikazom ich odsuvam na bok, a letim dalej. Nahle sa predo mnou objavuje planeta. Zamierim k nej a pristavam na zelenej luke. Kracam k jaskyni na konci luky, vstupujem do nej, podlaha sa mi prepada pod nohami, pomaly klesam, steny zo sedeho betonu, znackovane krvavo cerveny cislicami v zostupnom poradi. Klesnem k nule, steny a roztvoria a vychadzam do lesa.

Opriem sa o mohutny buk, necham sa preniknut jeho energiou. Skusam mu nacuvat, ale hudba ma rusim. Zdvihnem hmotne telo z postele a odkracam ku kazetaku. vypnem hudbu a vratim hmotne telo do postele. Prepnem vnimanie spat do lesa a pocuvam strom. Jeho listy zacinaju sumiet, a ja cakam prveho Sprievodcu. Vola sa Ferda a je to tak dost neschopny stary paprdak, ale aspon je s nim sranda. Z dialky pocujem jeho skripavy hlas - este o dva levely vyssie, kamo, este k tebe nedociahnem. Predstavim si tunel objavi sa mi pred ocami. Vstupim do neho, zacina rotovat. Tak to teda nie. Spomalim ho, a rychlo v nom bezim na konci vyskocim a visim nad hlbokou rozklanou priepastou. Mam pocit, ze to je Grand Canyon.

 Letim smerom hore do oblohy, otvara sa a vynara sa z nej zlaty rebrik. Stupam po rebriku, polka tela je v oblohe, druha vycuhuje z mociara. Ferdove mocne ruky ma vytahuju z mociara. Nevidim ho, ale aspon mu potriasam rukou. Ukazuje mi dalsi prechodovy bod, je v suku duteho kmena. Prelietam cez neho na pust, su v nej uz zname kaktusy z babkovych hier, a svorka kreslenych vlkov z Heroes and Magic II. Aha, tento prechod si pamatam z minula. Vlk na ravom kraji vyceni zuby, zmensim sa a letim mu rovno do papule. Tam je!!! Plomba v lavej sedmicke dole, to je ono!!! Preletim cez nu a som v umeleckej vrstve.

Okolo mna su same krasne obrazy, v usiach mi zneju vznesene verse, ktore si zial nemam cas pamatat. Zmocnuje sa ma dojatie, snazim sa trochu pribrzdit. Je to dost tazke, viem ze nesmiem zbrzdit prilis, inak ma niektora z vizii pohlti. Cize sa snazim aspon registrovat, a kutikom mysle ovplyvnovat. Porcelanove figurky tancia krasny balet, zo srandy im nechavam narast kridelka. Nech si aj ony trosku polietaju. S lutostou opustam Umelecku Vrstvu, teraz sa nesmie zastavit.

Rychlo preletim sedy pas za nou (raz som sa v nom zastavil, a uz som sa nedostal vyssie), a blizim sa k Mestecku myslienok. Teraz sa mozem trochu venovat hmotnemu telu, prepnem vedomie, necham ho, nech sa trochu napije vychladnuteho caju. Vratim sa do Mestecka myslienok, ako vzdy je tam priserny chaos. Obrovska krizovatka, postavicky behaju hore a dole. Citim vyzvu, aby som sa stal reziserom celeho toho divadla, ale ignorujem ho (na zaciatku som to parkrat neurobil a vizie ma uplne pohltili). Miesto toho si vyberiem jednu postavicku, nenapadne sa jej zavesim na krk a nechavam sa niest. Dojdeme do bocnych uliciek, chcem sa nenapadne odkradnut.

Postavicka si to vsimne, premeni sa na viziu a chce ma pohltit. Vysmyknem sa jej, ale uz su to dalsie. Divukrasne, zaujimave, pozoruhodne. Ked vidia, ze odmietam ustupit, zacnu sa menit na veci, co su mi neprijemne. Obklopuju ma a ohrozuju. V usiach sa mi ozyva krik> :Vstup zakazany!!! Vstup zakazany!!! Nastava cas pouzit radikalne prostriedky, sustrednim Silu a poviem :"Ste len obycajne myslienky!!!" Ustanu v pohybe, zamrznu na mieste a premenia sa na staticke plochy papiera. Ich obsah (predtym mal silu blizku realite) je teraz zobrazeny kresbou.

 Prechadzam priamo cez ne, citim ako sa papier trha. Dochadzam k okraju Mestecka, predo mnou vesmir. Odrazam sa a skacem do neho hlavicku. (Od tohto bodu to zacne byt trochu nezrozumitelnejsie, dost mam problemy verbalizovat zazitky, a kopu veci som si nebol schopny zapamatat. Na druhej strane, az od tej chvile to zacina mat skutocy vyznam, kym neopustim Mestocko myslienok ide len o obycajny ulet. Aj ked umelecka vrstva je cool ).

Pokud máte dobra alespoň 70%, channeling se můžete naučit takto: Jak uvidět Boha, krok za krokem

Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v nich totiž jasně zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity. Ohromení z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých knihách.

Každá meditace je jiná, více či méně rozmetává představy ega o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat představy, jak říká Desatero. Zejména některé meditace jsou spíše transformacemi a psychoterapií. Její děje jsou tomu přizpůsobeny:

Závěry z meditace Miloše

Další a delší záznam

O Bytí a ještě jeden

O metodě meditace a jejích druzích

O temné noci duše

Přijetí Boha a další poznatky

Milošovy meditace

Pro další odkazy

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU