Glum
Z www.hofyland
.cz z roku asi 2000
Clovece, to bol STRASNY hukot, ja si z uvodnych faz pamatam len strasny hukot, triestenie priestoru na miliontiny fraktalov,
Mestecko myslienok, kazdy bod tvori svoj vlastny vesmir,
ktory sa stiepy na miliardy castic, tie medzi sebou sutazia, snazia sa ziskat vyssie
postavenie /pohlad na ruzu vytvoril kralostvo
of Beautiness, , kde medzi sebou sutazili kniezata, knazny, vojvodovia, vojvodkine atd, kto z nich je krajsi a povabnejsi, az to bolo neznesitelne/,
fazy sexualnych predstav, skolska erotika, vsetko sa presunulo
tak do 13-14 rokov, sexualne
tuzby, hetero, homo, co ta napadne, opat mikroskopicky svet
sutaziacich minimyslienok, priestor sa vlni,
steny pulzuju, nevnimam
obraz, nevnimam zvuk, zvysok
viem len z rozpravania. Vraj som sa
vyzliekol, mal kazanie, masturboval, zvijal sa na podlahe, prosil kamaratku "Teta, nech idu prec", tlkol som hlavou o zem s vykrikmi
"Dost, uz dost, lebo zosaliem!", zosalel som - Clovece, ja som bol UPLNE mimo.
Ja jednoducho neviem
nic az do doby asi 6 hodin po poziti,
kedy som lezal na posteli a pocul silny hlas ako neustale opakuje:
"Zivot, nech je hocijaky
je Zivot. Aj ten najubohejsi, najmizernejsi zivot je Zivot. Videl som, ono sa to blbo popisuje, ale v zasade ide o to, ze telesne, mentalne, emocne a teologicke procesy a predstavy /bez ohladu na ich krasu alebo skaredost/ tvoria akesi sustredne silociary, v strede a priesecniku, ktorych stoji Boh. Videl som,
ako sa strop zdvihol do nekonecnej vysky a tam bol Boh ako jasne svetlo
a ja som vedel, ze som to ja, ze sa od neho
nemozem oddelit, ze on je vsetkym, cim som
ja, kazda moja crta, myslienka,
pocit, zazitok je v nom
neustale schovana, a to pritomna,
sucasna a buduca. Akakolvek crta, myslienka, pocit, zazitok kohokolvek je, bola a vzdy bude v nom schovana. A to cele bolo sprevadzane pocitom...choralu, vitazoslavneho spevu, radosti zo zivota, zitia pre
zitie, proste intenzivny
pocit, ze Zivot, nech je zkurvyzpice
hocijaky /aj tie slova tam boli povedane a ukazane/ je vzdy zivot a stoji za to ho zit. A preto verim,
ze nie som ja a nie je ani cas, je len Boh, ktory sa neustale hra na to, ako je byt zivy.
Cely zivot,
vesmir, svet, to co si predstavujeme ako minulost a buducnost uz existovalo, existuje
a vzdy bude existovat ako
jeden koncept. A my, Boh, Ziva
Bytost, si snivame svoj sen
o tom, co je to byt zivy. Neexistuje cas a neexistuje jedinec, existuje len Boh,
ktory zije. A zivot, ako taky, je samospravedlnitelny. Pretoze to
je zivot. A
tak to je. Najprv
musite zosaliet, aby ste to pochopili.
To cele bolo
sprevadzane pocitom
Velkosti, Plodnosti, Vecnej Hry. Nebola
v tom ziadna taka kostolna vznesenost, bolo to strasne plne, dynamicke, akoby si videl cloveka, co kraca po poli a kam
splane, tam vyrasi trava a
z nej vyletia spievajuci vtaci. Strasne zivotne. A pokial som este
mal akysi vlastny pocit /myslene pocit ega/
tak to bola dovera, radost,
potesenie. Strasne som si to vychutnaval. Jeziiis, to bolo nadherne. Nadupany energiou az po usi. Mal som
strasnu chut hovorit s kamosmi a povedat im, co citim. Proste intenzivna chut do zivota. Pozdejsie, nepritomnost bolesti a nechuti. Veci,
ktore som predtym robil vyslovene s odporom, mi teraz prinasaju potesenie. Zcasti ide o vedome
rozhodnutie, ale zcasti hlavne o to, ze bloky, ktore s tymi cinnostami suviseli su jednoducho prec. Aha, a este tam bola /to uz tak 15-16 hodin po začiatku/ nepritomnost toho vecneho vnutorneho dialogu. Len som tak sedel a vychutnaval si,
ze existujem.
Instrukciu som
dostal jedinu - ZI!
A toto je první část ještě starší zprávy, kterou napsal
člověk s přezdívkou GLUMGLUM na Mageo. Intoxikace bhangem (mlékem s marihuanou).
Lezim v posteli a zacinam
citit zname pulzovanie v hrudi. Bhang zacina fungovat. Z kazetaku znie meditacna muzika, ja sa uvolnujem
a citim ako sa zacinam vznasat
(pod ja rozumiem ezotericke telo, funkcne zmysly su zrak, sluch a pocit ekvivalentny
hmatu + emocie). Vidim jasne belasu oblohu bez jedineho mracku, uprostred nej pulzuje ziareny Bod Prechodu. Letim smerom k nemu, otvara sa,
a ukazuje vstup do zakriveneho zeleneho
tunelu vykladaneho smaragdami.
Vlietam do tunelu, smeruje sikmo hore. Po chvili sialeneho letu vylietam do otvoreneho vesmiru. Vsade okolo mna su hviezdy, tisice
ziarivych hviezd.
Letim
uprostred nich, sucasne sa mi na okrajoch zorneho pola zacinaju
premietat rozlicne vizie. Viem, ze to nie su tie
prave, letim dalej. Vizie sa
mi stavaju do cesty, su
dost vlezle. Kazda z nich je oknom do ineho fantasmagorickeho sveta, ale ja si ich nevsimam. Myslienkovym
prikazom ich odsuvam na bok, a letim dalej. Nahle sa
predo mnou objavuje planeta.
Zamierim k nej a pristavam na zelenej luke. Kracam k jaskyni na konci luky, vstupujem do nej, podlaha sa mi prepada pod nohami, pomaly klesam, steny zo sedeho betonu, znackovane krvavo cerveny cislicami v zostupnom poradi. Klesnem k nule, steny a roztvoria a vychadzam do lesa.
Opriem sa o mohutny buk, necham sa preniknut jeho energiou. Skusam mu nacuvat, ale hudba ma rusim. Zdvihnem hmotne telo z postele a odkracam ku kazetaku. vypnem hudbu a vratim hmotne telo do postele. Prepnem vnimanie spat do lesa a pocuvam strom.
Jeho listy zacinaju sumiet,
a ja cakam prveho Sprievodcu. Vola sa Ferda a je to tak dost neschopny stary
paprdak, ale aspon je s nim
sranda. Z dialky pocujem
jeho skripavy hlas - este o
dva levely vyssie, kamo, este k tebe nedociahnem. Predstavim si tunel objavi sa mi pred
ocami. Vstupim do neho, zacina rotovat. Tak to teda
nie. Spomalim ho, a rychlo v nom bezim
na konci vyskocim a visim
nad hlbokou rozklanou priepastou.
Mam pocit, ze to je Grand Canyon.
Letim
smerom hore do oblohy, otvara sa a vynara
sa z nej zlaty rebrik. Stupam po rebriku, polka tela je v oblohe, druha vycuhuje z mociara. Ferdove mocne ruky ma vytahuju
z mociara. Nevidim ho, ale aspon mu potriasam rukou. Ukazuje
mi dalsi prechodovy bod, je
v suku duteho kmena. Prelietam cez neho
na pust, su v nej uz zname kaktusy z babkovych hier, a svorka kreslenych vlkov z Heroes and Magic
II. Aha, tento prechod si pamatam
z minula. Vlk na ravom kraji vyceni
zuby, zmensim sa a letim mu rovno do papule. Tam je!!! Plomba v lavej sedmicke dole, to je ono!!!
Preletim cez nu a som v umeleckej vrstve.
Okolo mna su same
krasne obrazy, v usiach mi zneju vznesene verse, ktore si zial nemam cas pamatat. Zmocnuje
sa ma dojatie,
snazim sa trochu pribrzdit. Je to dost tazke, viem ze nesmiem zbrzdit prilis, inak ma
niektora z vizii pohlti. Cize sa snazim aspon registrovat, a kutikom mysle ovplyvnovat. Porcelanove figurky tancia krasny balet, zo srandy im nechavam narast
kridelka. Nech si aj ony
trosku polietaju. S lutostou
opustam Umelecku Vrstvu, teraz sa nesmie
zastavit.
Rychlo preletim
sedy pas za nou (raz som sa v nom zastavil, a uz som sa
nedostal vyssie), a blizim sa k Mestecku myslienok.
Teraz sa mozem trochu venovat hmotnemu telu, prepnem vedomie, necham ho, nech sa trochu napije vychladnuteho caju. Vratim sa do Mestecka
myslienok, ako vzdy je tam priserny chaos. Obrovska krizovatka, postavicky behaju hore a dole. Citim vyzvu, aby som sa stal reziserom
celeho toho divadla, ale ignorujem
ho (na zaciatku som to parkrat neurobil a vizie ma uplne pohltili). Miesto toho si vyberiem jednu postavicku, nenapadne sa jej zavesim na krk a nechavam sa niest. Dojdeme do bocnych uliciek, chcem sa nenapadne odkradnut.
Postavicka si to vsimne,
premeni sa na viziu a chce ma pohltit. Vysmyknem sa jej, ale uz su to dalsie.
Divukrasne, zaujimave, pozoruhodne. Ked vidia, ze odmietam ustupit, zacnu sa menit na veci,
co su mi neprijemne. Obklopuju ma a ohrozuju. V usiach sa mi ozyva krik>
:Vstup zakazany!!! Vstup zakazany!!!
Nastava cas pouzit radikalne prostriedky, sustrednim Silu a poviem :"Ste len obycajne myslienky!!!"
Ustanu v pohybe, zamrznu na mieste a premenia sa na staticke plochy papiera. Ich obsah (predtym mal silu blizku realite) je teraz zobrazeny
kresbou.
Prechadzam
priamo cez ne, citim ako sa
papier trha. Dochadzam k okraju Mestecka, predo mnou vesmir. Odrazam sa a skacem do neho hlavicku. (Od tohto bodu to zacne byt trochu nezrozumitelnejsie, dost mam problemy
verbalizovat zazitky, a
kopu veci som si nebol
schopny zapamatat. Na druhej
strane, az od tej chvile to zacina
mat skutocy vyznam, kym neopustim Mestocko
myslienok ide len o obycajny ulet. Aj ked umelecka
vrstva je cool ).
Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je
účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v nich totiž jasně
zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity. Ohromení z Jeho
Nekonečné a Věčné Velikosti způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých
knihách.
Každá meditace je jiná, více či méně rozmetává představy ega
o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat představy, jak říká Desatero.
Zejména některé meditace jsou spíše transformacemi a psychoterapií. Její děje
jsou tomu přizpůsobeny:
O metodě meditace a
jejích druzích