Strategické rozhodování
Základem kvalitního života je tvůrčím způsobem vymýšlet nové
záměry. Aby naše jednání bylo účelné, musí být dobře promyšlené. Neohlížet se
na to, jak se to, či ono běžně řeší, ale vždy hledat vlastní, nové a
dokonalejší cesty. Nebýt líný přemýšlet a dělat vše na poslední chvíli a
ukvapeně.
Do všeho co děláme otiskujeme naši osobnost, je to naše
vizitka. Proto kvalita jednání a tím i rozhodování musí být velká. Strategické
rozhodování je tedy činnost, kdy je vše předem promyšleno i s možnými
riziky a náhradními řešeními.
Znamená to mít základní styl, záměry a umět pracovat
s informacemi. Umět se správně zeptat, vědět koho, vyhodnotit odpovědi a
volit doplňující otázky tak, abych se v situaci správně orientoval.
Vše vyhodnocovat podle mnoha parametrů, každý má jinou váhu.
Vše tedy musí mít svou hodnotu, která určuje, jak podrobně se s ní budu
zabývat a jaký stav bych potřeboval.
Postup je od obecného ke konkrétnímu, od hrubého obrysu
k detailu. Nic se nedá vymyslet hned a definitivně. Jde o to zamezit
chybám, které nás všemožně poškozují.
Vyhnout se jednání v časové tísni, duševním zmatku či
pod jiným nátlakem. Vše chce totiž čas. Na mnohá složitá řešení se přijde až po
několika letech hledání. Na překotná emotivní rozhodnutí není místo.
Když jednám v určité záležitosti, vždy promýšlím
detaily dalšího kroku a rámcově ty vzdálenější. Tak zamezím zmatkům. Probírám
všechny varianty řešení, vyhodnocuji co vyžadují a jaká mají rizika. Je to
známý manažerský způsob vyhodnocování přínosů, slabin a rizik.
Hledáním a vyhodnocováním potencionálních rizik zabraňuji
možným nehodám při jakékoliv činnosti. Úraz, či nehoda a z ní vyplývající
škoda je tak maximálně omezena. Je na to potřeba zkušenosti, zda nebezpečí je
reálné, nebo tak jen vypadá.
Zbytečně neriskovat, tedy aplikovaná opatrnost. Pokud dojde
k problémům, použiji připravené náhradní řešení. Pokud dojde ke škodě,
musí se detailně analyzovat a vyvodit závěry kde se stala chyba a změnit
jednání, aby se už neopakovala.
Obrovskou pomocí, bohužel málo využívanou, je komunikace
s intuicí. Ta může naše strategické rozhodování radikálně zkvalitnit.
Vše se s ní konzultuje, má tak odpovědnost za všechna
rozhodnutí. Není možno si myslet, že nám vyčerpávající odpověď dá hned. Pomalu
nás přivádí k řešení, abychom se naučili co nejvíce.
Vyžaduje to velké zkušenosti s práce s ní, protože
v mnoha směrech se liší od našeho stylu uvažování a jednání. Hlavně si
zvyknout a přijmout její místo, což je v naší společnosti něco zcela
neznámého.
Záleží na stupni soužití s ní. Od občasné konzultace až
po její trvalou přítomnost, která naprosto mění vše běžné. Jde o neustálou
komunikaci, která je sice daleko složitější na zvládnutí, protože přináší velké
množství informací které je nutno zpracovat, ale přináší maximální kvalitu.
V psychice jsou pak již dvě osobnosti, diametrálně
odlišné, které mezi sebou mají specifické vztahy soužití. Intuice vysvětluje i
skryté důvody situací a motivy všech účastníků, které se nedají běžným způsobem
zjistit. Tím učí vědomí a táhne ho k sobě. Zvyšuje mu tak inteligenci,
protože mu předává svou vlastní. Je pak jakýmsi Učitelem, motorem rozvoje naší
osobnosti.
Vlastně se již nedá udělat chyba. Intuice by hned zasáhla.
Nejen pokynem, ale i přímo zásahem do reality.
Jen experti vědí
Rozebírat téma lidských chyb a omylů
není populární, avšak velmi důležité. Chybná rozhodnutí nás poškozují, a i když
se mnozí snaží vydávat své omyly za správná rozhodnutí, nijak je tím nenapraví.
Základem správných rozhodnutí jsou
pravdivé a úplné informace. Žijeme sice v informačním věku, ale chybných
informací je stejně, ne-li víc než dříve. Jen se snažit je vidět a nezakrývat
si oči. Záleží na zdroji informací. Jsou tři hlavní, jsou mezi nimi obrovské
rozdíly.
Nejméně kvalitní je úroveň laiků.
Jejich názory o té či oné věci jsou v naprosté většině zcela naivní až
nesmyslné a i neúplné. Laiků je nejvíce, takže v době, kdy všichni mluví do
všeho, jsou nejvíc rozšířené. Naštěstí je to známé, takže dost lidí hledá
kvalitnější informace, říkejme jim odborné. Ty jsou na webu, v učebnicích,
příručkách i odborných knihách.
Bohužel je málo známé, že i tyto
bývají často chybné. Pokud se podle nich řídíme, ať je to popis dovolenkové
destinace, kapitola z historie či nějaká náboženská otázka, většinou ani hned
nezjistíme, že jsme přejali chybu. Až delším přemýšlením, praxí, skládáním
různých informací zjistíme, že informace má vady. Že je odborná jen zdánlivě.
Takže existuje ještě vyšší úroveň
zdroje informací, kterou je možno nazvat expertní. Najít ji je ovšem těžké.
Neobejdeme se bez praxe v oboru vyhodnocování informací. Ani internet není
zárukou, že tam správnou informaci nalezneme. Až po delší praxi v oboru se již
v problému orientujeme a zjišťujeme, že vše je opravdu jinak.
Že vlastně správné řešení a správné
informace skoro nikdo nemá! A že se často informace z různých důvodů cenzurují!
Pomoci nám může i dobrý rádce, pokud ho seženeme. Zvláštní možností je použití
intuice. Pokud se ji naučíme rozvinout, postupně nás přivádí k velmi kvalitním
informacím ze všech oborů. To však umí hodně málo lidí a bohužel není zájem se
to naučit.
Proč? Nechceme aby nám někdo mluvil
do života, byť by to bylo k našemu dobru.. A máme strach z neznámého, podivného
světa intuice. Proto je náš svět zahlcen nesmysly a chybnými rozhodnutími...
Neodbornost je věčná
Celou mou zaměstnaneckou
dráhu za socialismu i kapitalismu jsem pozoroval stejné typické jevy. Hlavně
nechuť a přímé odmítání jít na kořen problémům. Místo toho jen řešit dílčí
otázky, a i ty diletantsky. Předstíralo se, že se pracuje a zaměstnavatel předstíral,
že za to platí.
Jelikož hlavní problém
zůstal nevyřešen, jedna reorganizace následovala druhou do jakési legrační
permanentní revoluce, o které kdysi mluvili ti nejzarytější komunisté jako
Lenin a Stalin.
Reorganizace vlastně
situaci jen zhoršovaly, ale o tom nikdo veřejně neřekl ani slovo. Byly to zcela
zjevné skutečnosti, viditelné na první pohled, ale nikdo o nich nemluvil,
jakoby se bál. A takové to bylo ve všech oborech, u všech lidí kolem mě.
Socialismus byl rájem
takových případů diletantismu. Vždyť jeho základní myšlenka byla pouhou naivní
iluzí pochopitelnou každému. Přesto jí věřilo i spousta intelektuálů. Když se
ale postupně zkompromitovávala, nadšení klesalo.
Nebylo bezpečné o ní veřejně pochybovat, ale paradox je, že i v soukromí
ji mnozí neodepsali. Jen zneužívali možností, které jim dávala.
Léta jsem se divil, že
výzkumné ústavy existovaly, když v podstatě žádné přínosy nepřinášely. Jen
utrácely peníze za projekty, které se stejně nerealizovaly, protože od počátku
bylo jasné, že na sériovou výrobu nebudou peníze. Každý si dělal výzkum podle
svého bez ohledu na efektivitu.
V podnicích také
dělali, jen aby se neřeklo. Kvalita práce i progresivita výrobku byla jen
prázdným slovem. Desetiletí se produkovaly lajdácky vyrobené zastaralé škodovky.
Splnění plánu výroby nedodělků se ovšem slavilo.
Když jsem pak pracoval
v konstrukci uložení, posílali nás na konci roku do skladu, kde se až do
silvestrovské půlnoci balila ložiska podle objednávek, které prý byly falešné.
Jen se tím dosáhlo splnění plánu a následných prémií. V lednu se bedny
odvezly z celního skladu zase zpět.
S naplněnými
těžkými bednami se zacházelo velmi hrubě. Byly z nekvalitního dřeva,
fušersky stlučené hřebíky. Když byly na dvoře
naložené, byly už většinou silně poškozené. A to měly před sebou dlouhou cestu,
i do zámoří. Vůbec nikoho to nezajímalo, v jakém stavu choulostivá ložiska
dojdou..
Takové problémy jsou
nejčastěji tam, kde se o ně stará nějaká byrokratická organizace. Už
za kapitalismu jsem se zabýval v knihovně systémem MDT, který
existuje od poč.20.stol. pro vyhledávání věcných
informací pomocí číselného kódu. Za řadu let můj využili katalog jen asi dva
lidé. Je totiž velmi nepraktický. Často docházelo k změnám čísla kódu, ale
nikdo se nenamáhal změnit staré záznamy knih, prostě pokračovali jinde bez
návaznosti a ohledu na čtenáře.
I pivovarští koně
mají svůj kód, ač se půl století už
nepoužívají. Mnoho moderních výrobků svůj však kód zatím ještě nemá.
Ústředí MDT je
v Haagu a přesto, že se ozývají hlasy, že je ho třeba zrušit, je jeho
používání stále nutné. Donekonečna se dělají drobné úpravy a zmatek roste, ač
MDT už mnoho let nikdo vážně nebere.
Dostal jsem se na mnoho
let i na Ministerstvo zdravotnictví, abych zevnitř poznával místo, kde se
nejčastěji mění ministři. Skutečně každý rok je po kritice předchozího vyměněn
ministr, aby byl po roce kritiky nahrazen dalším. Už jich tam bylo po revoluci
přes dvacet a kdo obstál? Nikdo. To je přece divné.
Zde byla permanentní
revoluce zvlášť vidět. Stovky úředníků si už dávno zvykli a nediví se už
ničemu. Ministerstvo neví, co se ve zdravotnictví děje a stále nahrazuje jednu
reorganizaci druhou. Podstatou problému je podfinancovanost
a tu žádné tanečky ministrů nezmění.
Situace ve zdravotnictví
se stále zhoršuje, ale to zde nikoho nezajímá. Kapři si svůj rybník přece
nevypustí. Česká lékařská komora si neustále stěžuje, ale řešení je
v nedohlednu.
Absurdistán pokračuje. Co je horší,
že se všude zhoršují i mezilidské vztahy, to jsem za ta desetiletí jasně viděl.
Proto jsem odešel do důchodu jak jen to šlo.
Situace se po revoluci
vůbec nezměnila ani v různých církvích a náboženských společnostech. Ba
ani u samotných hledajících. Stále stejná naivita, stále stejná nízká úroveň...
Co je jisté, že zájem veřejnosti klesá, ale ani to snad nikoho nezajímá, že by
hledal důvod.
Prostě povrchnost vládne
všude. Neochota jít do nového, neznámého. Ukončit rutinu a hledat i
skutečnosti, které třeba nejsou radostné, zato však pravdivé. Pohodlnost a
lenost jsou vedle ziskuchtivosti metly dnešní doby. Platí to i v církvích,
ba i u některých terapeutů.
Další, podrobnější
úvahy o světových válkách