Vzpomínka na Waldemara Matušku s
afgánským chrtem
Walda byl pro mě vždy představitelem
šedesátých let. Ve zpěvu našich zpěváků, snad ještě víc než u zahraničních,
slyším onen nezaměnitelný, radostně tvořivý styl těch krásných let, které se
v náznaku vrátily ještě v 90tých letech určitým kulturním vzestupem.
Nyní, v roce 2021, jsme už léta svědky naprostého úpadku českých zpěváků.
Umějí je blábolit text v rytmu hudby...
K množství článků vzpomínek lidí
na Waldu přidávám, že nás navštívil koncem šedesátých
let v našem tehdejším domě ve Vratislavicích
n.N., nyní Liberec 30, v Obvodní ulici. Přijel si pro štěně. Já bohužel
nebyl doma, ale na prázdninách na statku prarodičů v jižních Čechách.
Moje matka totiž ve Švédsku
v polovině šedesátých let sehnala chovatele a ti jí přivezli fenku agfánského chrta, tehdy úplnou novinku. Jmenovala se Rashna el Kandahar
a měli jsme ji moc let, až se jí udělal nádor na krku. Vzpomínám, jak jsem ji
učil skákat přes překážky, až si zlomila přední nohu a dostala sádru. Pak ji
měla trochu zdeformovanou, ale běhala jak divá dál a nikoho neposlouchala, jak
mají afgáni ve zvyku, inu aristokratický pes, na
povely neslyší. Zato koček a králíků zakousla bezpočet.
Úplně prvního afgána
měl pan Badalec, ředitel liberecké ZOO. Matka
založila chovnou stanici el Raja,
nebo Rajah, už si nevzpomenu. Hned první vrh štěňat
se vyvedl, pomáhal jsem u porodu a jak bylo v chovatelství zvykem, jedno štěně
připadlo majiteli psa za nakrytí. Pro něj sehnal pan Badalec majitele -samotného Waldu.
Psovi jsme dali hrdé jméno Samuraj Asaraj el Raja(h?) přijel. Dlouhá léta vycházely v novinách a
časopisech fotografie Waldy s velkými bílými
chundelatými psy.
Několik let nám Walda
posílal novoroční přání s fotografií sebe, Oliny a psů,. Zde je druhá strana se vzkazem. O
jeho chovatelských úspěších ale nic nevím.
Se slečnou Blechovou se Walda seznámil prý právě v libereckém ZOO přes pana Badalce. Afgány v ZOO měli za
jednou klecí se zvířaty. Také jsem chodíval s naší Rašnou
je společně pouštět do horního velkého výběhu.
V článku v novinách jsem se dočetl,
že Walda říkal psovi Sam, ačkoliv se jmenoval Asaraj, toho samuraje tam matka přidala jaksi navíc. A jeho
partnerka, co přivezli z Německa, byla Ina, viz
foto a Waldův zápis na zadní straně foto.
Také pamatuji, jak pan Badalec naší Rašně zabil jedno
štěně a zahrabal u nás na zahradě, bylo jaksi navíc, nedostalo by průkaz.
Litovali jsme pak, že jsme ho neschovali.
A na závody v libereckém letišti i
jinde jsme také jezdili, jen Rašna častokrát ani
nevyběhla, nechtělo se jí. Pamatuji i na praktiky ohledně hodnocení
jednotlivých afgánů. I tehdy ze známosti šlo
leccos... Pan Badalec i jiní zasloužilí chovatelé
měli vždy to nejvyšší hodnocení pro své psy...
Kde jsou ty doby...
Waldu a jeho písničky lze stahnout
z uloz.to Třeba seriál Vysílá studio A,
to je kultovní. Rovněž je na fastshare.cz a youtube.com atd.
Tajemství šedesátých let
Každá doba má svého ducha, ale šedesátá léta měla velmi
výrazně odlišného. Její kořeny vznikly už v některých proudech padesátých
letech. Projevilo se to zejména v písničkách a filmech. Byl to definitivní
konec rigidity a neživotnosti předcházejících desetiletí. Objevilo se něco
zcela nového, neznámého, ale bohužel jen dočasného.
Měli by to vysvětlit astrologové. Po celém světě, tak
výrazně politicky rozděleném, došlo k velmi podobným projevům, které nelze
přisoudit pouze módě. Jako by lidé byli čímsi osvíceni.
Tento optimistický duch doby se totiž vyznačoval nevídanými
atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí, Duchovností, Vzájemností a poznáváním
Krásy. Projevil se nejen v umění kvalitativní i kvantitativní explozí
tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby patří dodnes k velmi uznávaným, ač
jsou již důchodci.
Nebyl to křesťanský duch, ale nově vzniklého duchovního
proudu New Age. Je známý
zasvěcencům jako skupina IAUE. Vyznačuje se nedogmatismem
i dříve nemyslitelným spojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním
přístupem s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy a buddhismu se tehdy rozvinula a nestála
v opozici vůči křesťanství. I v tomto klasickém náboženství došlo
k dříve neslýchaným diskuzím a změnám. Psychologie, náboženství i
filozofie se v něm propojily. Bylo mnoho naivního romantismu, ale snaha
byla veliká.
I sexuální revoluce spojila lidi, hrálo se, zpívalo a
tančilo. Lidé vášnivě diskutovali i o tabuizovaných tématech. Vztahy mezi lidmi
se zlepšily na úroveň o které dnes můžeme jen snít. Zesílila to další novinka -
běžně používané měkké drogy. Pod jejich vlivem se tvořily poklady umělecké
tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové zkoumali LSD a dospěli
k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá psychoterapie se stala
velmi diskutovaným a rozvíjejícím se oborem.
Heslo Dětí květin - hippies –
lásku, ne válku oslovilo celý svět a přispělo ke zmírnění studené války.
Těžkopádná demagogie komunismu byla těžce narušena obrodným hnutím. Obrodě
věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy z rozpínavého kapitalismu. Vývoj se
dotkl i techniky, to už si běžně neuvědomujeme, optimismus lidí byl nevídaný.
Budoucnost se zdála tak krásná…
Potlačené zlo se však ozvalo.
Počátkem sedmdesátých let tento krásný duch, dodnes silně zřetelný
v písničkách a filmech, vymizel. Byl nahrazen komercializací, povrchností,
pesimismem, negativitou a agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon
je čím dál větší?
Téměř neznámý je zásadní fakt, že
kdo bral 60. léta vážně, přijal Boha, dostal se v dalších desetiletích do
očistných a transformačních problémů temné noci duše, aniž si souvislost
uvědomil. Vše je jak má být. Je to stěží pochopitelné, ale duchovnost už je
taková. Cesta smrti a vzkříšení.
Hippies a mystika
Hippies nebyly jednotným proudem, o to jim
nikdy ani nešlo. Pro mnohé to byla jen móda. Proto i vztah k mystice se lišil
ve velice širokých mezích. Ani neměli o mystiku primární zájem. Tím byl pocit
vzájemnosti, sex, radost ze života. Chtěli napravit, co se jim na společnosti
nelíbilo. Shon, stres, agrese, chamtivost a pokrytectví. Mystika byla spíš
vedlejším produktem jejich snah zdokonalit filozofické a psychologické úvahy či
tvůrčí umělecké schopnosti novinkou - drogami.
V začátcích to byli filozofové a
organizátoři éry květinových dětí - Leary, Huxley, Watts, Wasson, jež využili prastaré šamanské metody, texty svatých
knih i prožitky svatých a na základě vlastních zkušeností se snažili popsat a
zveřejnit mystické prožitky. I v tehdejším Československu byly tyto snahy,
mnoho psychologů a psychiatrů se zabývalo výzkumem tzv. psychedelik
a stejně tak jako jejich kolegové v zahraničí zjistili víc než mohli unést a to
s všeobecným zákazem těchto látek vedlo k ukončení výzkumů.
Jen málokteří, např. dr.Grof, měli dostatek vůle pokračovat. Podařilo se mu
nahradit účinek aktivátorů autohypnózy - psychedelik hyperventilací a
rozpracoval staronovou metodu holotropního dýchání, které se provádí dodnes. I
v zahraničí byl po desetiletích relativního klidu obnoven výzkum tranzovních stavů Terrencem McKennou a jinými, ovšem s daleko menším ohlasem než tehdy.
Hippies, tedy jejich zbytky, nyní tají své
bohaté mystické zkušenosti, protože vědí, že vztah veřejnosti k nim je
jednoznačně negativní. Jsou navíc silné i pro ně. Nechtějí také brát božské
osobně jako Učitele a o odevzdanost mnoho nestojí. Prožívají jen náznaky toho, což
je brzdí v duchovním vývoji. I tak pro sebe udělali velmi mnoho.
Díky jim vzniklo New
Age, zcela nový přístup od duchovnosti oproštěný od
demagogie farizejství a prázdnému dogmatismu. Je to volné společenství pro
Sebepoznání, jež je založeno na prožitkovém vnímání. Charakteristické pro něj
je, že přináší stejné výsledky nezávisle na sobě, je to tedy zkoumání
objektivní Reality. Dříve i nyní. Doba však není a jen tak nebude připravena
přijmout něco tak revolučního.
New Age
New Age není
klasickým náboženstvím se svou věroukou a hierarchii kněží, kteří dbají na její
správný výklad a prováději pravidelné rituály a
určují, v co se má věřit, co je správné a co není. Nikdo není nikde
zapsán, nijak to nezdůrazňuje.
Je to zcela volné duchovní hnutí či
proud, který nemá ani jednotného Spasitele, svatou knihu či vyznání víry.
Ochotně využívá osvědčené postupy jiných, ale vymýšlí i vlastní. Podstata je ve
zkušenosti a tou je Prožitek. K němu vede rozšířené vědomí do sféry božské
intuice v tranzu, jež lze dosáhnout mnoha
metodami od bubnování, přes holotropní dýchání a pobyt ve flotačním tanku.
Někteří umějí telepaticky komunikovat s tímto dokonalým guruem uvnitř každého z nás. K Sebepoznání a
očistu též využívají hypnotickou regresi a progresi
Nikoho však New
Age apriori neupřednostňuje. Katolící
a protestanti ztrácejí mnoho energie vyhraňováním se vůči sobě a společně
nedůvěřivě až odmítavě pohlížejí na jogu a budhismus. Nezbývá jim pak dost prostoru na naplnění
podstaty křesťanství. To přenechávají svým dávno zemřelým svatým. Chovají se,
jako by měli jiného Stvořitele než ostatní.
New Age však
zkoumá duchovní zkušenosti všech a hledá optimální cestu pro každého zvlášť.
Každý jsme jiný, každý zvládá více či méně z Poznání, jež stejně nelze
popsat slovy. Přesahuje totiž všechna lidská měřítka. Není to tedy ani víra, New Age je založen na opakované
duchovní zkušenosti. Mnozí ovšem bohužel zůstávají u slov.
Je tu paralela s využitím
počítačů. Je nakonec jedno, zda máme Windows, Linux, či Mac. Je na každém, jaký
si sežene PC a programy tak, aby mohl objevovat, prožívat, poznávat. Literatury
je dost. Každý může experimentovat a postupně se vypracovat na experta. Proto
je New Age duchovním hnutím
budoucnosti.
Někteří jsou sice označováni za guruy New Age,
ale to jen znamená, že ovlivnili mnoho lidí, ale nikdo nikoho nemá právo
poučovat. Na demagogii a předstírání proto není příliš místa. New Age je spíše psychoterapií a
uměním než náboženstvím. Ba i vědou, viz kvantová teorie a
její paradoxy. Mnoho vědců spojuje duchovní zážitky s vědeckými
poznatky, což nikdy nebylo běžné v žádném náboženství.
O
prázdnotě mysli v metodách New Age
Rozšířená představa o usilování o
prázdnotu mysli v meditaci je bohužel značně zjednodušena. Je třeba mít
mystické zkušenosti, abychom se mohli orientovat v záplavě mýtů. Pravdou
je, že lidská mysl je plná myšlenek, z větší části zmatených a naivních.
Často se pokouší o pochopení skutečnosti, či spíše jen omílá staré vzory. Pletou
se do ní emoce pudů, které jsou ještě méně kvalitní. Tato směska zabraňuje
přístupu všeho nového, ale vytváří určitou jistotu že existujeme. Myslím, tedy
jsem. Je tedy reakcí na strach, nedůvěru a nejistotu z vágní představy
o jakési obávané neexistenci, neznáma, protože tuší, že toho moc neví, ale
snaží se neznalosti zalátat. Je to tedy současně projev nedostatku lásky
k sobě i světu.
Ticha myšlenek se mysl bojí, ale
současně chce poznávat, ovšem jen v malém rozsahu, protože se obává, co by
se mohlo stát, či by se mohla dozvědět. Důležitá je tedy motivace ke zkoumání.
Pokud je malá, daleko se nedostane. Většinou vůstává
u vágních výroků nebo citátů z knih o Prázdnotě, ale vlastní zkušenost
chybí.
Může se vyskytnout i sklon k sebedestrukci, k jakési sebevraždě duše. Prázdná mysl
pak vede do tuposti, jež se vydává za osvícení. To je však Poznáním
přesahujícím lidské, neboť má božské atributy Vševědoucnosti a Dokonalosti.
Pokud tedy není vůle překonat omezenost myšlení, ani teoreticky ticho mysli
nemůže nic přinést.
Pokud je skutečně vůle
k Sebepoznávání, alespoň jakási otevřenost poznávat, skutečně se po čase
objeví ve vědomí něco, co tam ještě nebylo – projevy nevědomí, zejména
nadvědomí, tj.intuice. I ta má svou vlastní, velmi složitou strukturu,
v zásadě hierarchickou. Mohou to být vyšší Já, nebo i zevní božské Síly.
Tedy zpochybněním, odmítnutím vědomí
se objeví neznámé, vyšší části psychiky. K navození změněného stavu
vědomí, tedy tranzu může pomoci řada technik od
bubnování, tanec či holotropní dýchání. New Age vyvinul i HD ve vodě, ve flotačním tanku či Terapii
tmou.
Část vědomí může tyto projevy
odmítat, protože je považuje za konkurenci a bojí se jich, zejména tajuplných
ohromujících vysokých část jáství, v literatuře popisovaných jako Duch, brahman či átman. Bohužel jen
málo lidí překoná tyto problémy a přijme svou intuici jako duchovního Učitele -
Gurua. Postupně se jim trvale rozšíří vědomí a jejich
duševní vývoj se silně urychlí. Nese to sebou nutnost očisty.
New Age
používá i metody této psychoterapeutické očisty pracující s práznotou mysli i mimo meditaci. Sleduje, co se v ní
děje. Jakmile se objeví strach, nejistota, nějaká hloupá iluze či přání nebo
dokonce agrese, vymete ji rituálem pryč. Platí totiž pravidlo, že žádná
myšlenka je lepší než nečistá. Tato metoda tedy patří k nástoji duševní
hygieny. Tím se oslabí zlozvyk mysli strašit nás iluzemi a zavládne přirozený
klid řízený intuicí. Pokud se do mysli něco dostane, je to vždy jen kvalitní
podnět.
Mysl nesmí být tedy mrtvá prázdnota,
ale má spíše připomínat dokonalou firmu, která pracuje těmi částmi, které jsou
právě potřeba. Tedy od Ředitele po dělníka, protože psychika je vlastně
symbolem Stvoření, tedy Obrazu Boha.
Šedesátá léta byla duchovní i
kulturní revolucí, jejíž kořeny ležely v polovině padesátých let. Počátkem
sedmdesátých let začal tento nový duch Radosti, Lásky a Tvořivosti slábnout pro
nezájem. Revoluce se nezdařila, přišla deprese, negativismus a povrchní
komerce, jež trvá dodnes.
Hnutí však nezmizelo úplně. Na jeho
základech vytvořených osobnostmi jako filozof Aldous Huxley či Allan Ginsberg navázali
další, např. Terence McKenna
i náš Stanislav Grof. Nové hnutí nazývané New Age už není tak početné a
celosvětové, ale výsledky má.
Jeho podstatu je
možno vykládat různě, není v něm místo pro dogma, či vyznání víry. Nemá
ani hierarchii, není to církev. Nikdo nikomu nepřikazuje v co či koho má
věřit a jak to projevovat. Víra tu nic moc neznamená. Rozhodně však neodmítá
žádné náboženství a využívá osvědčených metod od šamanismu až po elektronické
měření stavu alfa a theta scientology.
Jde v něm totiž hlavně o prožitkové sebepoznávání. Nikdo nikomu neslibuje
ráj klidu na nebi, ale dlouhodobou a náročnou práci, např. regrese i holotropní
dýchání bývá někdy i velmi nepříjemné.
Je na každém, aby si hledal svoji
Cestu. Mnozí se sice k němu hlásí, ačkoliv pouze opakují zkušenosti
jiných. Jiní ani nevědí, že takové hnutí je a přitom jsou jeho zasvěcenci. To
však vůbec nevadí, ve Stvoření je místo pro všechny. Skutečnost, nazývaná
mnohými Bůh Stvořitel, totiž učí každého podle jeho možností a schopností. Před
milionem let i nyní v podstatě stejně.
Hlavní je ochota, to ostatní přijde ve svém čase.
Proč není hnutí tak rozšířeno?
Protože pracuje se zkušenostmi, jež lidi lekají. Prostě poznávají fakta, jež
nejsou běžným lidem příjemná – skutečnou roli Boha. Zasvěcenci vědí, co je ezoterika a rozhodně neříkají vše každému.
Příčiny
konce dětí květin
Období šedesátých let bylo v mnohém vyjímečné. Odpor proti establishmentu
a generaci otců byl neobvykle silný. Měli záměr bezkonfliktně změnit svět a
byli ochotni jít příkladem. Proč se jim to nepodařilo? Jednoduchá a přitom
dosti úplná odpověď je - naše civilizace na to není, nejsme tak vysoko jak si
myslíme. Hnutí vyšlo brzo z módy, i ta má své zákony. Povrchní přístup nedává
naději na dlouhé přežití jakékoliv ideje.
Nechápali, že někdo může odmítat žít
v bezkonfliktní lásce, kráse, tvořivosti a radosti. Léta se jim dařilo, silně
ovlivnili celou civilizaci, ale potlačené problémy se ozývaly stále silněji.
Snad v každém jsou horší části, jež se snaží po čase uplatnit, pokud se
neočistí.
Někdy až bláznivá divokost a
nedisciplinovanost vyvolaná touhou po svobodě vedla k excesům, zejména v sexu i
vlivem zneužívání drog, což urychlilo zkázu hnutí. Aniž si to uvědomovali,
mystický proces zejména některým spustil mnohaletou očistnou temnou noc ducha
se zesílením problematických sklonů.
Měli se spíše zaměřit na svoji
práci, než se marně snažit o vyvážet revoluci, na kterou sami nebyli připraveni
ani jejich idoly a intelektuální vůdci – guruové New Age, natož oni sami. Vlastně
jen silněji přáli co, lidé vždy, tedy žít Ráj na Zemi. Byla k tomu potřeba
daleko větší a delší změna jejich osobnosti, než si dovedli představit.
Neznalost, nezkušenost a naivita
byla proto hlavní příčinou pádu. V sedmdesátých letech se jejich vliv rychle
vytrácel a dnes z něj nezbylo téměř nic. Nastalo to, co nikdo nečekal a nechtěl
- protipól ducha šedesátých let. Narodila se totiž generace s úplně jinou
povahou, zcela odlišnými kořenovými archetypy. Dnešní pojmy jako cool a unisex byly tehdy zcela
nemyslitelné. Nejhorší je, že se snažili zapomenout na to, co v meditacích
prožili. Nebylo jim to vždy příjemné, příliš to narušilo jejich představy.
Mystika nikdy nebude populární. Hlavně si chtěli žít dobře, užít si života,
kdepak nějaká moudrost. To jen hrstku lidí jako Allan Watts,
Aldous Huxley a i ti jen
omezeně.
Mnoho umělců však zůstalo věrno svým
ideálům. Největší problémy pochopitelně vznikaly u komunit. Jen některým se
podařilo přežít do dnešní doby a to museli hodně slevit ze svých představ.
Přesto zůstaly ideje hippies trvale známé a vcelku
příznivě přijímané, i když nenásledované.
Něco tak velkého se nepodařilo mladé
generaci před tím ani potom. Lze očekávat, že se něco podobného znovu vrátí,
ale bude to asi trvat ještě dlouho, než se změní přístup k životu, ideje a
hodnoty celé civilizace, který se dnes spíše blíží té
funkcionalisticko-materialisticky borgské či matrixové ze sci-fi filmů s přídechem pohanství a magie středo- a starověku.
Musela by se narodit zcela jiná generace. Kdo rozumí astrologii, může si
přibližný datum zjistit celkem snadno. I ta vysvětlí krásná šedesátá léta…
