Prozápadní
kultura ČSSR
Sovětský
socialismus u nás nemohl nikdy vyhrát protože už od počátku šedesátých let byla
kultura mladých stoprocentně prozápadní. O sovětské častušky, herce, režiséry a
zpěváky se skoro nikdo nezajímal, ba ani o umělce východního bloku.
Mládež
zajímala hlavně kultura USA, tedy úhlavního třídního nepřítele! Nikdo nebral
Američany jako nepřátele, s kterým je třeba bojovat, ale obdivovali jsme
je!
Lze to
nazvat slovem fraška. Na jedné straně tvrdý ideologický boj proti imperialismu,
ale za doprovodu hudby a tance výhradně západních umělců, které jsme uměli
dobře napodobit.
Naši
zpěváci, kteří měli obrovskou popularitu, opěvovali kovboje, nikoliv sovětské
dělníky. I veškeré západní výrobky byly předmětem obdivu, nikoliv ty z
východního bloku. Tento zjevný paradox však dodnes nikdo nevyjádřil.
U nás bylo
pár kovaných komunistů, ale na Slovensku velmi málo. Tam vždy vládly mafie
podle svých zásad. Ideologové se mohli umluvit a upsat, ale skoro nikdo je
nebral vážně. Jak to asi mohlo dopadnout? Bylo jisté, že jak povolí sovětský
tlak, budou komunisté smeteni.
Pamětníci
šedesátých let vzpomínáte na sexuální revoluci?
Ona začala
už dřív, koncem padesátých let. Děda mé ženy žil vždy v létě na vesnici
pod zříceninou hradu, byl akademický malíř. Tam se setkávali umělci a právníci,
kteří tam měli chaty. V jezírku v lomu si založili nudistickou pláž! Místo
aby úpěli pod komunistickým jhem!¨Ten paradox, dnešní
mladí jsou tedy daleko víc prudérní než jejich prabáby a pradědové!
Zlatá
éra 60.let
Pamatuji,
že jsem každé ráno před cestou do ZDŠ poslouchal rádio. Skoro každý den dávali
nové krásné písničky. Zastavil jsem se u kamaráda a společně jsme šli do školy
a vyprávěli si.
Nyní si stahuji
písničky i filmy z té doby a kochám se jejich krásou. Co je na nich tak
uchvacujícího? Proč se jim říká božská léta je celkem jasně vidět. Po tupých
agitkách padesátých let přišel úplně jiný, svěží vítr tvorby, který dodnes
nebyl překonán.
Konec tomu
nastal okupací v srpnu 1968. Všichni se snažili žít jako dříve, ale už to
nebylo ono. Vše šlo do háje. Jako byste někoho ztloukli
a mysleli si, že se bude dál usmívat. Nebude.
Co je
vlastně umění? Něco, co nás přesahuje, určitá virtuozita. A to tenkrát bylo.
Jak písničky tak filmy byly dokonale umělecky propracované, od scénářů či textů
až pro pěvecký nebo herecký výkon.
Dnes vidím
spíš opak. Filmy i písničky se mi zdají odfláknuté. Zpěv už není zpěv ale
jakási neumělá recitace v rytmu hudby. O textech ani nemluvě. Hromadná
výroba detektivek plných mordů mne také vůbec neuchvacuje.
Myslíte
si, že by dnes mohl vzniknout film Kdyby tisíc klarinetů? Jistě nemohl. Dopadlo
by to tragicky.
Jistě
jednou přijde nová generace, která tuto pošle do háje, jako éra hippies kdysi převálcovala komunistické agitátory. Už se
toho ale možná nedožiju...
Tajemství
šedesátých let
Děkuji osudu, že jsem prožil šedesátá léta. Měla svoji
naivní romantiku, ale to, v čem žijí a co podporují dnešní mladí je pod
obraz boží. Každá doba má svého ducha, ale šedesátá léta měla velmi výrazně
odlišného. Měli by to vysvětlit astrologové. Po celém světě, tak výrazně
politicky rozděleném, došlo k velmi podobným projevům, které nelze
přisoudit pouze módě. Jako by lidé byli čímsi osvíceni.
Její kořeny vznikly už v některých proudech padesátých
letech. Projevilo se to zejména v písničkách a filmech. Byl to definitivní
konec rigidity a neživotnosti předcházejících desetiletí. Objevilo se něco
zcela nového, neznámého, ale bohužel jen dočasného, revoluční dobou
v mnoha směrech. Na mnoha místech vznikaly komunity stejně smýšlejících hippies - Dětí květin. Byla to vlastně revoluce
v životním stylu. Ne vždy to bylo bez problémů, nakonec se snad všechny
rozpadly, ale nelze čekat, že by to mohlo být jinak. Ašramy
v Indii jsou funkčními duchovními centry odedávna. I jinde na východě je
dodnes zvykem alespoň část života prožít v klášteře.
Tento optimistický duch doby se
totiž vyznačoval nevídanými atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí,
Duchovností, Vzájemností a poznáváním Krásy. Projevil se nejen v umění
kvalitativní i kvantitativní explozí tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby
patří dodnes k velmi uznávaným, ač jsou již důchodci.
Nebyl to křesťanský duch, ale nově
vzniklého duchovního proudu New Age.
Je známý zasvěcencům jako skupina IAUE. Vyznačuje se nedogmatismem
i dříve nemyslitelným spojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním
přístupem s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy a buddhismu se tehdy rozvinula a nestála v opozici
vůči křesťanství. I v tomto klasickém náboženství došlo k dříve
neslýchaným diskuzím a změnám. Psychologie, náboženství i filozofie se
v něm propojily. Bylo mnoho naivního romantismu, ale snaha byla veliká.
I sexuální revoluce spojila lidi,
hrálo se, zpívalo a tančilo. Lidé vášnivě diskutovali i o tabuizovaných
tématech. Vztahy mezi lidmi se zlepšily na úroveň o které dnes můžeme jen snít.
Zesílila to další novinka - běžně používané měkké drogy. Pod jejich vlivem se
tvořily poklady umělecké tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové zkoumali
LSD a dospěli k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá
psychoterapie se stala velmi diskutovaným a rozvíjejícím se oborem.
Heslo Dětí květin - hippies – lásku, ne válku oslovilo celý svět a přispělo ke
zmírnění studené války. Těžkopádná demagogie komunismu byla těžce narušena
obrodným hnutím. Obrodě věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy z rozpínavého
kapitalismu. Vývoj se dotkl i techniky, to už si běžně neuvědomujeme,
optimismus lidí byl nevídaný. Budoucnost se zdála tak krásná…
Potlačené zlo se však ozvalo. Počátkem sedmdesátých let
tento krásný duch, dodnes silně zřetelný v písničkách a filmech, vymizel.
Byl nahrazen komercializací, povrchností, pesimismem, negativitou a
agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon je čím dál větší?
Téměř neznámý je zásadní fakt, že kdo bral 60. léta vážně,
přijal Boha, dostal se v dalších desetiletích do očistných a
transformačních problémů temné noci duše, aniž si souvislost uvědomil. Vše je
jak má být. Je to stěží pochopitelné, ale duchovnost už je taková. Cesta smrti
a vzkříšení.
Vše je v cyklických proměnách pocitů sesílaných na tuto
zemi, vše je zjevné v horoskopu. I to, že se znovu a trochu jinak vrátily
v devadesátých letech a další, opět jiná forma po roce 2018.
Po několika letech
jsem napsal podobný článek:
Záhada šedesátých let
Bude to šedesát let, kdy se začal natáčet hudební kultovní
seriál Vysílá studio A. Což vede k zamyšlení nad tou zvláštní dobou.
Tento fenomén nebyl dosud důkladně prostudován. Proč tak
najednou, v celém světě současně, vznikl úplně nový silný revoluční
svobodomyslný kulturní proud, tak odlišný od všeho, co kdy bylo předtím i
potom? A proč zeslábl a téměř zanikl?
Co vlastně bylo jeho podstatou? V popředí byl velký
optimismus a tvořivá radost. Vše se zdálo krásné a že bude ještě lepší. Mladí
měli k sobě blíž, padla středověká pruderie a nastala sexuální revoluce.
Lidé se často scházeli a otevřeně debatovali i o dříve tabuizovaných tématech.
Po ztuhlých a temných
Pomohly tomu i drogy, zejména marihuana a LSD odkryly úžasné
zdroje tvořivých zážitků a filosofických zkušeností. Tenkrát nikoho nenapadlo,
že budou na dlouhá desetiletí zakázány, než se ledy trochu uvolní.
Právě to současné načasování na celém světě a obrovský
nárůst talentů všech oborů ukazuje, že se primárně jednalo o jakýsi nový duch
doby, který lze vidět v horoskopech.
Tato vlna se vrátila v 90.letech, ale už nebyla tak
silná. Kdoví, kdy přijde další... Byla už i dříve, v létech 1890-1914, slavná
Belle Epoque. Viz https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Belle_Époque
Pro inspiraci umělci tehdy používali i absint a hašiš. Také
to byla doba vzepjetí kultury, umění i techniky. Bohužel tvrdě skončila
vypuknutím Velké války, známé jako První světová.
Příčiny konce dětí květin
Období šedesátých let bylo v mnohém vyjímečné.
Odpor proti establishmentu a generaci otců byl
neobvykle silný. Měli záměr bezkonfliktně změnit svět a byli ochotni jít
příkladem. Proč se jim to nepodařilo? Jednoduchá a přitom dosti úplná odpověď
je - naše civilizace na to není, nejsme tak vysoko jak si myslíme. Hnutí vyšlo
brzo z módy, i ta má své zákony. Povrchní přístup nedává naději na dlouhé
přežití jakékoliv ideje.
Nechápali, že někdo může odmítat žít v bezkonfliktní lásce,
kráse, tvořivosti a radosti. Léta se jim dařilo, silně ovlivnili celou
civilizaci, ale potlačené problémy se ozývaly stále silněji. Snad v každém jsou
horší části, jež se snaží po čase uplatnit, pokud se neočistí.
Někdy až bláznivá divokost a nedisciplinovanost vyvolaná
touhou po svobodě vedla k excesům, zejména v sexu i vlivem zneužívání drog, což
urychlilo zkázu hnutí. Aniž si to uvědomovali, mystický proces zejména některým
spustil mnohaletou očistnou temnou noc ducha se zesílením problematických
sklonů.
Měli se spíše zaměřit na svoji práci, než se marně snažit o
vyvážet revoluci, na kterou sami nebyli připraveni ani jejich idoly a
intelektuální vůdci – guruové New
Age, natož oni sami. Vlastně jen silněji přáli co,
lidé vždy, tedy žít Ráj na Zemi. Byla k tomu potřeba daleko větší a delší změna
jejich osobnosti, než si dovedli představit.
Neznalost, nezkušenost a naivita byla proto hlavní příčinou
pádu. V sedmdesátých letech se jejich vliv rychle vytrácel a dnes z něj nezbylo
téměř nic. Nastalo to, co nikdo nečekal a nechtěl - protipól ducha šedesátých
let. Narodila se totiž generace s úplně jinou povahou, zcela odlišnými kořenovými
archetypy. Dnešní pojmy jako cool a unisex byly tehdy zcela nemyslitelné. Nejhorší je, že se
snažili zapomenout na to, co v meditacích prožili. Nebylo jim to vždy
příjemné, příliš to narušilo jejich představy. Mystika nikdy nebude populární.
Hlavně si chtěli žít dobře, užít si života, kdepak nějaká moudrost. To jen
hrstku lidí jako Allan Watts, Aldous
Huxley a i ti jen omezeně.
Mnoho umělců však zůstalo věrno svým ideálům. Největší
problémy pochopitelně vznikaly u komunit. Jen některým se podařilo přežít do
dnešní doby a to museli hodně slevit ze svých představ. Přesto zůstaly ideje hippies trvale známé a vcelku příznivě přijímané, i když
nenásledované.
Něco tak velkého se nepodařilo mladé generaci před tím ani
potom. Lze očekávat, že se něco podobného znovu vrátí, ale bude to asi trvat
ještě dlouho, než se změní přístup k životu, ideje a hodnoty celé civilizace,
který se dnes spíše blíží té funkcionalisticko-materialisticky borgské či matrixové ze sci-fi filmů s přídechem
pohanství a magie středo- a starověku. Musela by se narodit zcela jiná
generace. Kdo rozumí astrologii, může si přibližný datum zjistit celkem snadno.
I ta vysvětlí krásná šedesátá léta…
Touha po vizi
Lidé si vždy uvědomovali problémy v kterých žijí a
chtěli změnit svět. Václav Havel v devadesátých letech byl mnohými
intelektuály vnímán jako ten, který je schopen přinést novou vizi nepolitické
politiky, která může ovlivnit další vývoj civilizace a přinést lepší a
spravedlivější společnost.
Jejich přání se nenaplnilo a tak v současné době spěje
naše civilizace k novému stylu politiky – státem regulovaného kapitalismu.
Stát ho reguloval vlastně vždy, ale bude daleko více. Globalizace pokračuje a
to má své klady a zápory, jako Vše.
Daleko dál se dostaly myšlenky hippies
šedesátých let. Jejich ideály lásky a nenásilí oslovily mladé aktivní lidi
v mnoha zemích světa a vznikaly centra, kde se novému experimentálnímu
životnímu stylu dával prostor. Nelze přeceňovat úroveň šedesátých let. Jen
náhodou někteří něco z božského poznali a rychle utekli. Chtěli si hlavně
užívat, ale přijmout ho jako Autoritu a učit se nevyzpytatelné Jinakosti, to
nechtěli nikdy.
Podobné revoluční sklony byly i dřív, například komunismus
býval také intelektuály vnímán jako nová nadějná cesta k ráji na zemi,
která se nikdy nikde nerealizovala. Dokonce i fašismus, který nikdy neskrýval
svou agresivitu, oslovil mnohé a byli za něj ochotni položit život.
Jdeme-li ještě dále do minulosti, období příchodu Krista
bylo ve znamení očekávání Mesiáše, který židy odvobodí
od Římanů a nastolí božský Jeruzalém a povýší vyvolený národ. Když přišel
a konal zázraky, aby ukázal Moc danou mu Hospodinem, část ho vítala, ale část
zatracovala z nejrůznějších důvodů. Pár dní triumfálním vjezdu do
Jeruzaléma už ale všichni volali - krev jeho na nás a naše děti, my chceme
teroristu Barabáše.
Odmítli ho a nechali popravit ti, kteří by vlastně měli mít
Bohu nejblíže – velekněží. Proč? Protože příliš
narušoval jejich politiku, která se jim osvědčovala. O Bohu bez Boha. Hraní si
na Něj. Ale ani jeho učedníci v den ukřižování nechápali, co jim vlastně
chtěl Kristus říci. To poznali až o letnicích.
Lidé chtějí v něco věřit, ale místo skutečného hledání
stále opakují to, co už znají. Opět sami sebe, i když třeba v převleku mysteriozních slov nové ideologie. Pochopit toto neustálé
hledání a nenalézání lepšího životního stylu by nám pomohlo se vyhnout
nástrahám různých ideologií.
Proč to vždy dopadne stejně? Vždyť je to vlastně logické –
jaký je člověk, taková je jeho idologie a pro společnost
to platí také. Je-li v lidech zmatek, agrese a nevědomost, přenese se do
výsledné politiky. Nejsou ochotni k zásadní změně – učit se od
chytřejšího, intuice, skutečného Boha. Že to není možné s Ním hovořit? To
by bylo popření Jeho Všemohoucnosti!
Jen donekonečna hledají další a další formu iluze. Jak by
vypadala škola bez učitelů, kde by si žáci výuku vymýšleli? Jistě
legračně. Přesně ale takto se vize
vytvářejí.
Kristus předpovídal příchod nepravých proroků s jejich
ideologiemi jež svedou mnohé a to se mnohokrát stalo a stále se děje: Mk 13,22 Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci
a budou dávat znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.
Ale i to je nevyhnutelná součást života, patří to do něj a
vždy bude patřit. Archetyp života Krista se bude stále opakovat, je
v základu naší civilizace. Jen málokdo, jak Kristus říkal – malé stádce, našlo a najde cestu k Bohu a ne
k představě o Něm. Není to totiž žádná selanka, jak by věřící chtěli.
Zapřít sebe sama a nést svůj kříž, jak k tomu vyzýval.
Šedesátá léta byla duchovní i kulturní revolucí, jejíž
kořeny ležely v polovině padesátých let. Počátkem sedmdesátých let začal
tento nový duch Radosti, Lásky a Tvořivosti slábnout pro nezájem. Revoluce se
nezdařila, přišla deprese, negativismus a povrchní komerce, jež trvá dodnes.
Hnutí však nezmizelo úplně. Na jeho základech vytvořených
osobnostmi jako filozof Aldous Huxley
či Allan Ginsberg navázali další, např. Terence McKenna i náš Stanislav Grof. Nové hnutí nazývané New Age už není tak početné a celosvětové, ale výsledky má.
Jeho podstatu je
možno vykládat různě, není v něm místo pro dogma, či vyznání víry. Nemá
ani hierarchii, není to církev. Nikdo nikomu nepřikazuje v co či koho má
věřit a jak to projevovat. Víra tu nic moc neznamená. Rozhodně však neodmítá
žádné náboženství a využívá osvědčených metod od šamanismu až po elektronické
měření stavu alfa a theta scientology.
Jde v něm totiž hlavně o prožitkové sebepoznávání. Nikdo nikomu neslibuje
ráj klidu na nebi, ale dlouhodobou a náročnou práci, např. regrese i holotropní
dýchání bývá někdy i velmi nepříjemné.
Je na každém, aby si hledal svoji Cestu. Mnozí se sice
k němu hlásí, ačkoliv pouze opakují zkušenosti jiných. Jiní ani nevědí, že
takové hnutí je a přitom jsou jeho zasvěcenci. To však vůbec nevadí, ve
Stvoření je místo pro všechny. Skutečnost, nazývaná mnohými Bůh Stvořitel,
totiž učí každého podle jeho možností a schopností. Před milionem let i nyní
v podstatě stejně. Hlavní je
ochota, to ostatní přijde ve svém čase.
Proč není hnutí tak rozšířeno? Protože pracuje se
zkušenostmi, jež lidi lekají. Prostě poznávají fakta, jež nejsou běžným lidem
příjemná – skutečnou roli Boha. Zasvěcenci vědí, co je ezoterika
a rozhodně neříkají vše každému.
Nastává éra Vodnáře?
Srovnáme-li současnost s dobou působení Krista, nevidíme
žádné zlepšení, spíše naopak. Židé věřili v Hospodina daleko více než my a
farizejství bylo tehdy i dnes silné. I nyní by byl Kristus odmítnut jako tehdy.
Téměř nic jsme z Něj za 2000 let nepochopili. On vlastně je archetypem, vše v
Novém zákoně je stále stejně platné. Jen malé stádce
obdrželo Jeho blahoslavenství. Vše je jak předpověděl.
V mnoha soudobých duchovních textech se hovoří o očekávané
éře zesílení duchovní aktivity lidstva. Názvy pro ni se dávají podle vyznání.
Hovoří se i o duchovním probuzení, o charismatické obnově, přechodu z třiapůlté do páté dimenze v roce 2012 atd. Touhou je
napravit úpadek, sekularizaci církví, které již nemohou příliš nabídnout.
Doba šedesátých let byla skutečným duchovním probuzením. Už
v polovině padesátých let se začalo objevovat něco nového, co nebylo zatíženo
chybami klasických náboženství. Prostě logická cesta sebepoznání, ve které se
využilo zkušeností šamanů i všech náboženství bez toho aby se vytvářela vlastní
věrouka oddělená od ostatních. Zapojily se i nové proudy v psychologii,
filozofii i umění a výsledky se dostavily. Uveďme např. Aldouse
Huxleyho. Lidé se však začali dozvídat více, než byli
ochotní přijmout. Například, že Bůh není vágní představou, ale objektivní
Realitou, tak odlišnou od našich představ a přání.
Tato tvůrčí svobodomyslná léta jsou již dávno pryč a
popularita New Age, které
tehdy vzniklo, je dnes velmi nízká. Rigidní dogmatismus i v mimokřesťanských
duchovních proudech je opět velmi vysoký a konkrétně u nás povrchnost i
materialismus nyní zesílil na úroveň daleko převyšující dobu totality. A to
byla porevoluční devadesátá léta velmi nadějná…
Prostě se nestalo to, co lidé očekávali – naplnění vědomých
i nevědomých nenaplněných potřeb ega. Nelze to však odsuzovat. Vše má svoji
hlubokou logiku a vše je paradoxně vůlí Stvořitele, Boha.
Mluvit o éře Vodnáře je vlastně druhem reklamy, tedy
povrchnost. Bůh není módní spotřební zboží a cesta k Němu je těžká a bolestivá,
jen místy extatická. Kdo by Ho však toužil opravdu poznat? Katolická církev
vyhlašuje za svaté ty, kteří Boha nikdy neviděli… A to jsou knihy oficiální
Učitelky církve Terezy Ježíšovy i ostatních mystiků tak dostupné a podrobné.
Následuje je vůbec někdo?
Všechna slova o
duchovní obnově zůstávají zatím spíše na papíře. V naší civilizaci však nelze
čekat zázraky, tato planeta je zvláště nyní spíše polepšovnou hříšníků. Věčnost
je však dostatečně dlouhá na obrácení. Inkarnací máme a budeme mít víc, než si
myslíme. Náš život není určen k zahálce a nicnedělání, ale k učení. I negativní
zkušenost je zkušenost. Chyby druhých nás mají varovat před našimi vlastními.
Kdo se z nich poučí, dostane se daleko…
Hippies a mystika
Hippies nebyly jednotným proudem, o to jim nikdy
ani nešlo. Pro mnohé to byla jen móda. Proto i vztah k mystice se lišil ve
velice širokých mezích. Ani neměli o mystiku primární zájem. Tím byl pocit
vzájemnosti, sex, radost ze života. Chtěli napravit, co se jim na společnosti
nelíbilo. Shon, stres, agrese, chamtivost a pokrytectví. Mystika byla spíš
vedlejším produktem jejich snah zdokonalit filozofické a psychologické úvahy či
tvůrčí umělecké schopnosti novinkou - drogami.
V začátcích to byli filozofové a
organizátoři éry květinových dětí - Leary, Huxley, Watts, Wasson, jež využili prastaré šamanské metody, texty svatých
knih i prožitky svatých a na základě vlastních zkušeností se snažili popsat a
zveřejnit mystické prožitky. I v tehdejším Československu byly tyto snahy,
mnoho psychologů a psychiatrů se zabývalo výzkumem tzv. psychedelik
a stejně tak jako jejich kolegové v zahraničí zjistili víc než mohli unést a to
s všeobecným zákazem těchto látek vedlo k ukončení výzkumů.
Jen málokteří, např. dr.Grof, měli dostatek vůle pokračovat. Podařilo se mu
nahradit účinek aktivátorů autohypnózy - psychedelik hyperventilací a
rozpracoval staronovou metodu holotropního dýchání, které se provádí dodnes. I
v zahraničí byl po desetiletích relativního klidu obnoven výzkum tranzovních stavů Terrencem McKennou a jinými, ovšem s daleko menším ohlasem než tehdy.
Hippies, tedy jejich zbytky, nyní tají své
bohaté mystické zkušenosti, protože vědí, že vztah veřejnosti k nim je
jednoznačně negativní. Jsou navíc silné i pro ně. Nechtějí také brát božské
osobně jako Učitele a o odevzdanost mnoho nestojí. Prožívají jen náznaky toho,
což je brzdí v duchovním vývoji. I tak pro sebe udělali velmi mnoho.
Díky jim vzniklo New
Age, zcela nový přístup od duchovnosti oproštěný od
demagogie farizejství a prázdnému dogmatismu. Je to volné společenství pro
Sebepoznání, jež je založeno na prožitkovém vnímání. Charakteristické pro něj
je, že přináší stejné výsledky nezávisle na sobě, je to tedy zkoumání
objektivní Reality. Dříve i nyní. Doba však není a jen tak nebude připravena
přijmout něco tak revolučního.
New Age
New Age není
klasickým náboženstvím se svou věroukou a hierarchii kněží, kteří dbají na její
správný výklad a prováději pravidelné rituály a
určují, v co se má věřit, co je správné a co není. Nikdo není nikde
zapsán, nijak to nezdůrazňuje.
Je to zcela volné duchovní hnutí či
proud, který nemá ani jednotného Spasitele, svatou knihu či vyznání víry.
Ochotně využívá osvědčené postupy jiných, ale vymýšlí i vlastní. Podstata je ve
zkušenosti a tou je Prožitek. K němu vede rozšířené vědomí do sféry božské
intuice v tranzu, jež lze dosáhnout mnoha
metodami od bubnování, přes holotropní dýchání a pobyt ve flotačním tanku.
Někteří umějí telepaticky komunikovat s tímto dokonalým guruem uvnitř každého z nás. K Sebepoznání a
očistu též využívají hypnotickou regresi a progresi
Nikoho však New
Age apriori neupřednostňuje. Katolící
a protestanti ztrácejí mnoho energie vyhraňováním se vůči sobě a společně
nedůvěřivě až odmítavě pohlížejí na jogu a budhismus. Nezbývá jim pak dost prostoru na naplnění
podstaty křesťanství. To přenechávají svým dávno zemřelým svatým. Chovají se,
jako by měli jiného Stvořitele než ostatní.
New Age však
zkoumá duchovní zkušenosti všech a hledá optimální cestu pro každého zvlášť.
Každý jsme jiný, každý zvládá více či méně z Poznání, jež stejně nelze
popsat slovy. Přesahuje totiž všechna lidská měřítka. Není to tedy ani víra, New Age je založen na opakované
duchovní zkušenosti. Mnozí ovšem bohužel zůstávají u slov.
Je tu paralela s využitím
počítačů. Je nakonec jedno, zda máme Windows, Linux, či Mac. Je na každém, jaký
si sežene PC a programy tak, aby mohl objevovat, prožívat, poznávat. Literatury
je dost. Každý může experimentovat a postupně se vypracovat na experta. Proto
je New Age duchovním hnutím
budoucnosti.
Někteří jsou sice označováni za guruy New Age,
ale to jen znamená, že ovlivnili mnoho lidí, ale nikdo nikoho nemá právo
poučovat. Na demagogii a předstírání proto není příliš místa. New Age je spíše psychoterapií a
uměním než náboženstvím. Ba i vědou, viz kvantová teorie a
její paradoxy. Mnoho vědců spojuje duchovní zážitky s vědeckými
poznatky, což nikdy nebylo běžné v žádném náboženství.
O
prázdnotě mysli v metodách New Age
Rozšířená představa o usilování o
prázdnotu mysli v meditaci je bohužel značně zjednodušena. Je třeba mít
mystické zkušenosti, abychom se mohli orientovat v záplavě mýtů. Pravdou
je, že lidská mysl je plná myšlenek, z větší části zmatených a naivních.
Často se pokouší o pochopení skutečnosti, či spíše jen omílá staré vzory.
Pletou se do ní emoce pudů, které jsou ještě méně kvalitní. Tato směska
zabraňuje přístupu všeho nového, ale vytváří určitou jistotu že existujeme.
Myslím, tedy jsem. Je tedy reakcí na strach, nedůvěru a nejistotu z vágní
představy o jakési obávané neexistenci, neznáma, protože tuší, že toho moc
neví, ale snaží se neznalosti zalátat. Je to tedy současně projev nedostatku
lásky k sobě i světu.
Ticha myšlenek se mysl bojí, ale
současně chce poznávat, ovšem jen v malém rozsahu, protože se obává, co by
se mohlo stát, či by se mohla dozvědět. Důležitá je tedy motivace ke zkoumání.
Pokud je malá, daleko se nedostane. Většinou vůstává
u vágních výroků nebo citátů z knih o Prázdnotě, ale vlastní zkušenost
chybí.
Může se vyskytnout i sklon k sebedestrukci, k jakési sebevraždě duše. Prázdná mysl
pak vede do tuposti, jež se vydává za osvícení. To je však Poznáním
přesahujícím lidské, neboť má božské atributy Vševědoucnosti a Dokonalosti.
Pokud tedy není vůle překonat omezenost myšlení, ani teoreticky ticho mysli
nemůže nic přinést.
Pokud je skutečně vůle
k Sebepoznávání, alespoň jakási otevřenost poznávat, skutečně se po čase
objeví ve vědomí něco, co tam ještě nebylo – projevy nevědomí, zejména
nadvědomí, tj.intuice. I ta má svou vlastní, velmi složitou strukturu,
v zásadě hierarchickou. Mohou to být vyšší Já, nebo i zevní božské Síly.
Tedy zpochybněním, odmítnutím vědomí
se objeví neznámé, vyšší části psychiky. K navození změněného stavu
vědomí, tedy tranzu může pomoci řada technik od
bubnování, tanec či holotropní dýchání. New Age vyvinul i HD ve vodě, ve flotačním tanku či Terapii
tmou.
Část vědomí může tyto projevy
odmítat, protože je považuje za konkurenci a bojí se jich, zejména tajuplných
ohromujících vysokých část jáství, v literatuře popisovaných jako Duch, brahman či átman. Bohužel jen
málo lidí překoná tyto problémy a přijme svou intuici jako duchovního Učitele -
Gurua. Postupně se jim trvale rozšíří vědomí a jejich
duševní vývoj se silně urychlí. Nese to sebou nutnost očisty.
New Age
používá i metody této psychoterapeutické očisty pracující s práznotou mysli i mimo meditaci. Sleduje, co se v ní
děje. Jakmile se objeví strach, nejistota, nějaká hloupá iluze či přání nebo
dokonce agrese, vymete ji rituálem pryč. Platí totiž pravidlo, že žádná
myšlenka je lepší než nečistá. Tato metoda tedy patří k nástoji duševní
hygieny. Tím se oslabí zlozvyk mysli strašit nás iluzemi a zavládne přirozený
klid řízený intuicí. Pokud se do mysli něco dostane, je to vždy jen kvalitní
podnět.
Mysl nesmí být tedy mrtvá prázdnota,
ale má spíše připomínat dokonalou firmu, která pracuje těmi částmi, které jsou
právě potřeba. Tedy od Ředitele po dělníka, protože psychika je vlastně
symbolem Stvoření, tedy Obrazu Boha.
Šedesátá léta byla duchovní i
kulturní revolucí, jejíž kořeny ležely v polovině padesátých let. Počátkem
sedmdesátých let začal tento nový duch Radosti, Lásky a Tvořivosti slábnout pro
nezájem. Revoluce se nezdařila, přišla deprese, negativismus a povrchní
komerce, jež trvá dodnes.
Hnutí však nezmizelo úplně. Na jeho
základech vytvořených osobnostmi jako filozof Aldous Huxley či Allan Ginsberg navázali
další, např. Terence McKenna
i náš Stanislav Grof. Nové hnutí nazývané New Age už není tak početné a
celosvětové, ale výsledky má.
Jeho podstatu je
možno vykládat různě, není v něm místo pro dogma, či vyznání víry. Nemá
ani hierarchii, není to církev. Nikdo nikomu nepřikazuje v co či koho má
věřit a jak to projevovat. Víra tu nic moc neznamená. Rozhodně však neodmítá
žádné náboženství a využívá osvědčených metod od šamanismu až po elektronické
měření stavu alfa a theta scientology.
Jde v něm totiž hlavně o prožitkové sebepoznávání. Nikdo nikomu neslibuje
ráj klidu na nebi, ale dlouhodobou a náročnou práci, např. regrese i holotropní
dýchání bývá někdy i velmi nepříjemné.
Je na každém, aby si hledal svoji
Cestu. Mnozí se sice k němu hlásí, ačkoliv pouze opakují zkušenosti
jiných. Jiní ani nevědí, že takové hnutí je a přitom jsou jeho zasvěcenci. To
však vůbec nevadí, ve Stvoření je místo pro všechny. Skutečnost, nazývaná
mnohými Bůh Stvořitel, totiž učí každého podle jeho možností a schopností. Před
milionem let i nyní v podstatě stejně.
Hlavní je ochota, to ostatní přijde ve svém čase.
Proč není hnutí tak rozšířeno?
Protože pracuje se zkušenostmi, jež lidi lekají. Prostě poznávají fakta, jež
nejsou běžným lidem příjemná – skutečnou roli Boha. Zasvěcenci vědí, co je ezoterika a rozhodně neříkají vše každému.
Téma pokračuje tísnivou dobou normalizace
Vzpomínky na Waldemara
Matušku
Sken
mé nejoblíbenější dobrodružné knihy od anglického trampa v USA
19.stol. Pro čtečky ve formátu epub Byl námořníkem, zlatokopem, lovcem, horníkem i operním
pěvcem...