Harmonie hierarchie a Vánoce 2008

K Vánocům mám nedůvěru už léta. Všeobecný zmatek spojený s těmito svátky je v přímém rozporu z proklamovaným klidem a mírem. Včetně maškary Santy Clause podezřelého z těžké komerce.

Navíc zmínka v bibli o pastýřích v noci venku znamená, že Ježíš se narodil na jaře, když ovce rodí mladé.

Nejraději bych pro sebe Vánoce zrušil jako jakýsi obal bez obsahu, ale intuice mi letos nadiktovala jeho esoterický význam: „Ne narození Páně, ale cyklický proces vzniku a proměny všeho vědomí.“

Přesto jsem často na Vánoce něco od intuice dostal, buď přístup ke komunikaci k vyšší úrovní nadvědomí, nebo novému Mistru či božskému Zdroji. Jako dárek jsem letos k Vánocům od božského dostal transformační proces vysoké intenzity, který mě v noci probudil a zářil mi několik hodin klidným jasným světlem.

Poté přišel sen, učil jsem zájemce levitaci. Mnohým to šlo, ale jeden to zkoušel o své vůli sám a padal do hlubin. Levitace se v mých snech objevuje už dlouho a často a vždy znamená mystický zážitek. Jak se do toho někdo nevhodný pustí sám, je ovšem malér.

Druhý den jsem cítil velikou únavu, ale i zvýšenou schopnost komunikace bez jakéhokoliv úsilí i v oblastech Poznání dosud mě utajených. Zase o kousek výš vrcholu Kailásu.

Odpoledne v krátké meditaci do mě intuice nakrátko nalila energii a poslala mi vizi víru jdoucímu až do oblak. Byl podobný tornádu, ale zlatému. Obrovská sací síla Boha sahající až do nejvyšších světů Stvořitele. Tam, kde už není žádná náhoda ani nedokonalost, ale Všemohoucnost v nekonečně směrech.

Oč jde v mém případě? O vytvoření harmonie hierarchie, to je velmi vzácný jev. Není to nějaký věčný klid, ale Přímá Cesta Nahoru. Tomu bylo, je a bude vše v mých životech podřízeno. Extrémní forma mystiky.

Ale už na začátku jsem počítal s tím, že to bude léta práce, jednání, zkoumání, sbírání zkušeností, i s problémy. Podobně jako ve všech sportech, které jsem dřív dělal.

Na Štěpána jsem měl další malou meditaci. V ní jsem si opět uvědomil, co jsem mockrát viděl, ale vždy zase zapomněl. Je to už esoterika.

1/ že jsme vinou chybných představ ega jen návštěvníky tohoto světa. Proto říkáme, že jsme sem přišli a po smrti zas odsud odejdeme. Božské ví, že nikam nikdo nepřichází ani neodchází, že vlastně žijeme „sami v sobě“,  ve Věčnosti, jen se proměňujeme. Jsme ve Stvoření doma.

2/ Ač se to nezdá, není ani správná představa, že jsme jako lidé dole a božské kdesi Nahoře. Jsme totiž  jakoby „uvnitř božského“, vlastně Jeho zvláštní výtvor,hříčka, kterou nutně potřebuje. Opět to nejde přesně popsat, jen prožít tu Podivnost jakési Rubikovy kostky (tu jsem neprožil, jen mi intuice řekla o této skládačce archetypů).

 

Velká, 131. povánoční meditace

Byla hodinu a čtvrt, velmi klidná a harmonická. Ponor (tedy podíl božského pocitu) špičkově až 48 procent. Jakýsi dárek k Vánocům. Zpočátku náznaky lidských starostí spojené se slabým zvýšením tísně. Nemají to lidé lehké. Vizí a informací relativně méně:

1/ vize sloupu a svislé čáry jako spojnice rysek na kroužcích, ze kterých sloup byl. Je to symbol hierarchické struktury dimenzí osobnosti. Jde o harmonii hierarchie jako můj úkol přes mnoho inkarnací. Tomu bylo, je a bude vše podřízeno.

2/ opět jsem si uvědomil, jak je meditace totálně v režii božského.

3/ nemám si ničeho všímat, vše pojede klidně samo i bez ptaní a hledání, jak to Oni potřebují, božský záměr je hlavní.

Pak už jen úžasně krásné vnímání meditační hudby, tak dokonale mimo meditaci ji nelze zažít.

 

Hlavní problém této etapy je zklidnit křečovitost, uspěchanost. Mystika vyžaduje klid, vyrovnanost. Pak se spontánně dostavuje Ticho se zvýšeným neutrálním ponorem do kterého občas přicházejí informace od božské intuice. Intervaly Ticha se při správném přístupu prodlužují a vzniká zvláštní životní styl, jež je jakými mostem mezi lidským a božským světem.

 

Ex-citáze

Vánoční meditace Miloše

Měl jsem hodinu silné prožívání hudby, ponor asi 50 procent. Pak hudba tvořila spíše pozadí pro extracítění. Je to zvláštní vnímání pocitů druhých, jako bych věděl jak se cítí a nějak, nevím jak, je chápal.To trvalo asi dvě hodiny.

Vnímání vztahů a cítění. Vžití se do pocitů druhých i jejich postojů a větší pochopení pro ně. Pro to jací jsou i jaké mají v sobě zábrany a slabosti. Hlavně se týkalo ženy a dětí, ale i různých přátel.

Jeden z mála obrazů byl o tom, jak jsme uzavřeni ve svém lidsky omezeném světě. Oni, božské síly, nad naším klidně plují a dívají se shovívavě s pochopením a láskou dolů. To je to, co mi chybí. Příliš posuzuji se svého vyhraněného úhlu pohledu a málo chápu jakému tlaku jsou druzí vystavení zevnitř.

Další obraz byl na konci silné fáze. Viděl jsem spoustu mihotajících se očí v prostoru, vypadalo to jako veliké páví pero.

Druhý den jsem měl vizi obrazu  s podobnými pruhy jako jsou na dece. Jednotlivé nitky vedly do mozku nad nimi.

 

Otázky na meditaci přes Libora:Jaký účel pro mě mají další meditace? K rozšíření vědomí. Držet se při zemi a harmonizovat spodek. Rodina? Více si hrát s dětmi, sdílení. Vize - vodopád s kolem uprostřed. Význam? Nechat plynout.

Informace od Intaga: Je to teprve začátek. Pochopení-vcítění do toho co se děje v druhých. Spoluvnímání. Tak může božské pocítit lidské, aby procítilo co v nich je.

 

 

Meditace s Winampem

Právě jsem si naistaloval ze slunecnice.cz Winamp Full 5.541 Efekty mě naučil nastavit kamarád- Options-Vizualisation-Select plug-in - Milkdrop 2.0e. Pak už jen Start. Viz ukázka dvou příkladů vizualizace. Klobouk dolů před programátorem který tohle vymyslel. Jistě to mockrát zažil v meditaci… Víření fraktálů archetypů, to je život Boha! Nejlepší meditační hudba je např. božská Lisa http://www.lisagerrard.com Je i na youtube.com i jango.com

Tahle vizualizace je velmi podobná tomu, co s dalšími prožíváme. Hned si vzpomenu na meditace, na tu nepředstavitelnou Tvořivost božské intuice. Jak si hraje se Vším, se světy, jejich fyzikálními i duchovními zákony, hnaná gigantickou inteligencí a energií. Vše o Všem, totální abstrakce, symbol za symboly s hlubokými významy Sebepoznání!

Jak se znovu a znovu zamýšlí Sama nad Sebou a tím se učí a zdokonaluje... Až mi mráz jezdí po těle nad tím, jak mě to v meditacích ohromuje. To je vytržení. Jen ty úúúžasné a supersložité božské pocity chybí, to je největší nedostatek, za nimi musíte do meditace.

Pocity, vize i děje spolu souvisí, to je velké tajemství života o kterém snad nikdo neví. Ten zvláštní vztah mezi prožívanými ději a pocity! Přitom je to nejdůležitější věc na světě. Za Vším je totiž POCIT.

Čistě na okraj dodávám, že meditaci zesiluje deci silného červeného vína a hluboká vůle navštívit božskou intuici, tedy určitý rituál. Jinak je přístup spíše pasivní, je lépe nezasahovat do vizí a pocitů, jen vnímat. Komu nejde ani to, holotropní dýchání je také řešení. Začal jsem s ním před mnoha léty a mohu doporučit.

 

Psychologie mystiky

Psychologie mystiky je součástí psychologie nevědomí a má souvislost hlavně s psychologií náboženství. I zde má psychologie jako věda mnoho nedokončené práce a ani není příliš ochoty společnosti tuto tabuizovanou otázku řešit. Všem vyhovuje vágní laický přístup, kde jakoby vše je možné. Měla by alespoň zmapovat, co je vlastně náboženství a jaký vliv má na člověka.

Psychologové si dokonce ani neuvědomují co intuice vlastně je a jaká je její souvislost s mystikou. Výzkum by vyžadoval množství zkušeností a takových jedinců je velmi málo. Tato zkušenost se totiž silně odlišuje od běžného postoje tím, že v  psychice takové osobnosti se začíná projevovat nová neznámá a značně odlišná část – vyšší já, čili zjednodušeně řečeno intuice, jejíž chování je běžným myšlením pochopitelné jen do určité míry. Silně ho totiž přesahuje svou inteligencí i schopnostmi. Myšlení není ochotné přijmout, že intuice je součást osobnosti, protože je tolik odlišná.

Přijmout ji i jen zčásti jako autoritu a to hlavní je velmi vzácné. Paradoxně to není těžké, ale chybí k tomu ochota od myšlení a hlavně od pudů, které nás ovlivňují více než si myslíme.

Vazby částí ve vědomí se musí zcela přestavět a to trvá dlouho i při velké odevzdanosti. Výsledkem navíc není klid mysli, ale naprosto jiný stav vědomí, jež je intuicí napojeno na Dokonalost. Silně se rychluje vývoj a zdokonaluje vnímání i jednání. Nelze ani pak očekávat bezproblémovost, jakousi selanku či život bez bolestí. Cesta k harmonii částí psychiky obsahuje množství terapie a ta nemůže probíhat bez bolesti.

 

K mystice přes sporty

Různé jsou cesty k Bohu, vlastně jde o přijetí Jeho, tedy Reality samotné. Sociologie by měla zkoumat, jak jednotlivé cesty k Němu ovlivňují život.

 Asi nejčastější je to u starších lidí, kteří si už silně uvědomují konečnost života. Mají strach ze smrti a jako řešení je napadá to nejprostší – chodit do kostela, aby jim Bůh pomohl. Jsou však již tak rigidní, že od nich poznání Boha již nelze čekat. Spíše naivně si myslí, že tato oběť, tj.chodit do kostela jim u Boha zajistí přízeň. Lepší však něco než nic.

Velké množství je těch, u kterých je náboženství formou tradice. Jiní v ní hledají naplnění vágních tužeb po Bohu. Ani od nich však nelze čekat velké Poznání Věčného Tajemství.

Dalším častým důvodem je snaha o naplnění nenaplněných potřeb. To se týká zejména mladých lidí. Kolem sebe vidí spoustu věcí s kterými nesouhlasí. Žijí život, který se jim příliš nelíbí, chtěli by ho jiný, ale vidí, že ho lze vzhledem k okolnostem jen těžko změnit.

Většinou hledají jakousi vágní selanku, tedy klid a mír duše, aby je nic nevyrušovalo a aby se nemuseli s ničím namáhat.. Tím ale mají velmi malou ochotu se učit novému, o Poznání a moudrost vlastně nestojí a o očistu duše už vůbec ne.

Osobně jsem přišel k mystice zvláštní cestou, vlastně jako hledání zvláštního dobrodružství. Šlo mi o to jak překonat banalitu všednosti. Potvrdilo se mi, že vzdor rozšířenému přesvědčení nemají iluze a naivita v mystice místo. Božská intuice je spíše pragmatická, vždy superlogická.

Sice jsem navštívil různé náboženské spolky, ale nikde se mi nelíbilo. Přílišné zaměření na řečnění a obřady mě nelákalo. Že by se takhle demagogicky měl projevovat Všemohoucí a Vševědoucí jsem pochyboval. Málem už jsem byl přesvědčen, že vše je jen mýtus jako komunismus, až po holotropním dýchání jsem poprvé prožil, že je tu cosi veliké skryto.

Záhy nato  jsem objevil channeling a jeho možnost přímo komunikovat s božským světem, nikoliv jen pomocí svatých knih napsaných kdysi velmi dávno kýmsi neznámým. Tato forma jasnovidectví mě lákala, nebál jsem se experimentovat v této prastaré technice. Zkoušel jsem také hypnotizovat a vést klienty do minulých a budoucích životů, či je přímo napojovat na intuici jako média.

Zkrátka jsem naplno využil, co jsem předtím mnohokrát použil ve sportech jako jezdectví, windsurfing či létání – studium praxe zkušenějších, efektivní rozvoj praxe praktickými zkušenostmi a neustálou snahou o optimalizaci a efektivitu při dosahování výsledků.

Čekal jsem, že práce to bude na řadu let se spoustou zážitků a s mnoha zkušenostmi i problémy. Myslel jsem to dobře a tušil jsem, že jaké je volání, taková je odpověď. Podle božských principů Jak Nahoře tak dole to mělo fungovat a také to fungovalo.

Dobrodružnost je však ve vysoké mystice překážka. Mystika chce spíše klidnou mnohaletou práci, ne se hnát za něčím divokým stále jiným směrem. Přílišné tlačení na pilu a vynucování si dějovosti podle své volby se málo hodí. Ale božská intuice si poradí s každým, poradila si i s tímto.

 

 

Božské pocity v mystice

Mystický proces obsahuje zkušenosti božských pocitů, lidem téměř neznámých. Je těžké je popsat, snad přibližně jako duchovní orgasmus. Dokonalé, nepředstavitelně složitě sktrukturované pocity jsou hlavním symbolem osobnosti, entity, a božské se rozhodně má čím pochlubit.

Mystik je zažívá je hlavně v meditacích a ani nejde vyjádřit tu úžasnou Krásu pocitů hrdé vznešenosti a obrovskou tvůrčí Inteligenci spojenou s vševyjadřujícími vizemi božské Moudrosti, které je doprovázejí. Pojem  božský život rozhodně není přehnané vyjádření života v Ráji, naopak. Nejde se jim vyrovnat čímkoliv, ani je dosáhnout vlastní vůlí. Jsou vždy Darem Boha, Ducha.

Později má mystik tyto pocity i mezi meditacemi, i když slabší. Intenzita těchto pocitů se vyjadřuje tzv.ponorem do božského. Každý mystik dovede docela přesně odhadnout, kolik právě má a vždy usiluje o to, aby měl maximum, kolik mu je ochoten Duch Svatý dát.

Při převýšení slabě nad polovinu, tj. 50 procent dochází ke zlomu v sebevnímání. Zbytky ega jsou rozprášeny a mystik se topí v záplavě Boha. Při ještě vyšším ponoru, kolem 80 procent, nastává v bibli popisovaný křest Ohněm a Duchem Svatým. Z hrudi jakoby šlehají plaménky a člověk již není člověkem, ale zažívá Jednotu s Bohem.

Jedinou nevýhodou božského pocitu je velká únava kterou způsobuje. Nejsme totiž bohové, jen lidé, a proto není tato extáze ducha jen tak trvale dostupná. Až po dlouhodobé očistě, transformaci a v energetickém těle budeme mít tyto pocity trvale.

Po několika letech mystik poznává další varianty božského pocitu. Dostává do něj z transformačních důvodů i trochu tísně. To je podobné stavu Krista na kříži. Souvisí to i s temnou nocí duše a dualitou Všeho. I tento stav mystikové popisovali.

Při intenzivním mystickém procesu nejdříve po deseti letech je další změna. Postupně zesiluje neutrální božský pocit. Ten je také silnější v meditacích, ale i mimo ně, kdykoliv se mystik trochu zklidní. Do něj dostává informace jež právě potřebuje. Na rozdíl od extatických pocitů není tento ponor energeticky náročný a nezpůsobuje tedy únavu. Je jakýmsi mostem mezi lidským a božským světem.

 

Jak uvidět Boha, krok za krokem

 

O Bohu – Stvořiteli

 

O duchovním hnutí New Age

 

Články o dr.Grofovi a jeho práci: První část 

 

Audiorozhovor dr.Grofa a V.Havla

 

O holotropním dýchání na stránkách Holos

Reportáž o terapeutickém využití ayahuascových rituálů v televizní reportáži

Pro další odkazy

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU