Zátěže v
pokročilé mystice, dříve popsané jako Temná noc duše
Kompenzace ponorů
v PO
Symbolem křesťanství je kříž, tedy symbol
utrpení a to platí primárně v mystice. V etapě zvané PO jede proces
neustále naplno a to je drahé. Zvýšený ponor se musí něčím uhradit, jinak by se
výsledek procesu omezil. V PO ponor i jeho délka postupně rostou.
Paradoxně ponor sám o sobě mystický proces neurychluje, je pouze symbolem vyšší
duchovní úrovně. Nechat pokročilého mystika bez zvýšeného ponoru ovšem také
nejde a vzniká problém. Co s tím? Jak vykompenzovat zvýšené nároky za
ponor? Čím ho zaplatit?
Za prvé to jde zesílením určitých procesů. Na
rozdíl od TND je PO velmi dynamické, stavy se rychle a zásadně mění a některé
jeho části jsou ještě těžší než u TND svou únavou. Tíseň zas tolik neroste, na
to je mystik už daleko. Proto kromě únavy zažije i více překonávání překážek a
drobných problémů.
Za druhé úsporu lze dosáhnout periodickým
snižováním ponorů. Nejprve dostane zvýšené ponory jen po velkých meditacích na
několik dní. Pak zcela vymizí. I když je božské velké meditace po nějaké době
z úsporných důvodů ukončí, i pak nastaví periodické zvyšování i snižování
ponorů. Stálý ponor je také často tlumen, tedy kompenzován, únavou. Jen
v silnějších meditacích únava zcela mizí.
S ponory se také šetří jak to jde. Jsou
vždy neutrální, protože extatické jsou mnohonásobně dražší. Nedostává ani vyšší
vyzařování osobnosti, ani žádné jiné schopnosti.
Těžký konec PO
Naivně jsem si myslel, že přechod z PO do
MD je plynulý, tedy příjemný, ale kdepak. Přitom je dostatek informací o tom,
že je to naopak velmi těžká doba, vždyť hlavně ona odpovídá ukřižování Krista
či šamanské nemoci. Mystická smrt a vzkříšení je právě v tuto dobu.
Prudkému vzestupu předchází prudký propad, když i Kristus volal na kříži –
Bože, proč jsi mne opustil.
Je zde silné zeslabení mystických ponorů,
vnímání Boha. Meditace téměř mizí. Komunikace naštěstí zůstává intenzivní,
božské stále vede a vysvětluje. Ale tím největším rozdílem je množství tísně a
bolesti, které se jakoby navěsí na nemoci, problémy a starosti. Jakoby se
v synchonicitě na něj vše sesypalo.
Již od počátku nebylo PO vždy jen příjemné. Je
obecně velmi dynamické, tím se liší od předcházející etapy TND. Některé jeho
části byly i dříve velmi těžké, ale netrvaly nikdy tak dlouho jako nyní.
Jiným pohledem to připomíná velkou stavbu.
Termín kolaudace se blíží a mnohé není hotovo, zejména kvóty a některé
archetypy patřící k MD. Je to skutečně málo příjemná a hektická doba, která
jakoby nechce přestat, i když zasvěcenec zná termín začátku MD. Vydržet ještě
pár měsíců je těžká představa, protože neví, co nepříjemného se ještě stane. O
některých událostech však ví dopředu.
Jde také o úplnou poslušnost božskému a
maximální odolnost vůči zátěžím a nezávislost na všem lidském. Je to vlastně
poslední zkouška. Vzhledem k mnoha letům zkušeností a dokonalou a neustálou
informovaností od božského je ale těžké si představit, že by zasvěcenec měl
zklamat.
Podobně těžké situace však mívají všichni lidé.
Jen nevědí, co je za nimi. Zasvěcenec má vždy o nich dokonalé informace, oni
ne. Vůbec nevědí, jak vše dopadne, on ano. Nemají žádnou jistotu. Na rozdíl od
něj nic nedostanou.
Shrnout to lze tak, že PO přináší zesílení
mystických stavů i TND a její poslední část má ještě silnější TND. Božské i v
této kapitole náhle upozorní, že přijdou zase malé meditace. Únava a bolesti
rázem zmizí a zasvěcenec se opět koupe v božském, což je neuvěřitelná změna.
Bohužel meditací je méně než dříve a opět se na čas dostane do těžších stavů.
Matematika pocitů a kompenzace
Snad posledním velkým esoterickým odhalením v životě
mystika jsou duchovní zákony o matematice pocitů a kompenzacích zátěžemi. Ač
jsou v základě zcela prosté a logické a ač ho vždy provázely, nevěděl o této
zásadní skutečnosti nic, ba ani v literatuře o nich není zmínka.
Důvod je prostý, není nic tak málo populárního jako právě
tyto duchovní zákony. Rádi bychom totiž jakýsi komunismus v duchovnosti,
prostě vše hned a zdarma, ale tak to opravdu nejde. Vše má svou hodnotu. Pocit
není nějaký banální nahodilý vjem, ale naprosto základní duchovní hodnota. Lze
ho přesně popsat a vyjádřit, ač to lidstvo zatím neumí. Pocit je základním
symbolem entity. Náš pocit jsme my sami!
Máme určitou duchovní úroveň a určité nastavení. To vše se
v našich pocitech objevuje. Existuje jakýsi střed pocitů, tedy pocit,
který nás zcela vyjadřuje. Nemůžeme tedy mít pocit někoho jiného, či dokonce
vyšší entity ze světa bohů či božstev! Nejsme přece Jimi, nemáme Jejich
schopnosti a ani neděláme práci, kterou dělají Oni!
Začínající mystik bývá ohromen a okouzlen božskými pocity
v prvních meditacích, ale nechápe, že dostal To, co mu vlastně vůbec
nepatří! Mají ho informovat o tom, jaký je Bůh. Je to vlastně pozvánka do světa
bohů a božstev.
Nechápe, že tento pocit hrdé vznešenosti nemůže mít trvale.
Doufá totiž, že se k němu po letech dopracuje, a To že je Osvícení. Bohové
ani božstva však nežijí v této civilizaci, protože sem nepatří. Proto zde
nikdo nemůže mít trvale Jejich pocity, tedy ponor 100%.
Co se stane tehdy, když je dostane, i když jen zčásti, navíc
různě upravené? Podle božské spravedlnosti je musí kompenzovat zátěžemi. Je na to
nesmírně složitý výpočetní postup, zohledňuje se úplně vše. Obecně ale musí
dojít ke kompenzaci tak, aby střední pocit, tedy on sám, zůstal shodný. Nedošlo
u něj totiž k duchovnímu růstu. Tak snadno a rychle ho nelze získat.
To ale znamená, že
božské pocity se musejí u mystika střídat s daleko horšími! To je ale
přesně to, co je známo jako temná noc duše. Ukazuje se, že její význam není ani
tak psychoterapie, jak se běžně uvádí, ale právě kompenzace božských pocitů
zátěží! Jakési vykoupení!
Aby toho nebylo dost, platí se vlastně vše, nejen pocity,
ale i všechny schopnosti. I ten, kdo pouze komunikuje s božským, dobře zná
silnou únavu, která po komunikaci následuje. Tedy informace, dokonce i sama
duchovní výuka, vše se vyhodnocuje a kompenzuje zátěžemi, jakýmsi opakem
božských pocitů. To je právě ta Spravedlnost Boha!
Kompenzaci dokonce dávají i nevyzpytatelní Oni.... Na
oplátku si zase něco berou od nás. Dokonce ji mohou dávat ti, kteří jsou na
mystika napojeni jako výměnu za jeho vliv.
Není možné znát všechny souvislosti, stejně do nich nemůžeme
zasahovat. Vše si božské řídí samo. Sesílá božské pocity i zátěže podle Své
volby. Pro kompenzaci a úsporu používá božské řadu metod.
Výsledkem těchto zákonů je velké omezení toho, kam až lze
mystikou dojít. Vysoké a dlouhé každodenní ponory by musely být kompenzovány
silně nepříjemnými tísnivými stavy a dalšími problémy v životě. Těch je zejména
v MD méně, takže ponory a schopnosti jsou v něm dosti omezeny a nelze
s tím nic dělat. Extatické ponory jsou tak drahé, že s nimi mystik už
nikdy nemůže počítat. Byly jen na poznání a přijetí božského, což je už mnoho
let vyřešeno.
Pouze v dalším životě lze očekávat, že se zásluhy,
které se také v božské logice duchovních zákonů vypočítávají, promění ve
vyšší úroveň osobnosti a zrození ve vyšší civilizaci. Až tam dostane vyšší
střední pocit.
Jen křesťanství mělo odvahu říkat, že v lidském těle se
k Bohu nelze dostat, že žádné osvícení v tomto životě neexistuje.
Život člověka je bolavý. Vše ostatní je jen mýty a iluze, ač populární.
Zátěž v Nové mystice
Zátěže v MD jsou časté drobné problémy, jež na mystika
božské sešle a pak mu je pomáhá řešit. To je v největší trvalý problém.
V literatuře se tento termín vyjadřuje pojmem temná noc duše. Nesprávně se
uvádí, že trvá jen omezenou dobu, což bohužel neodpovídá realitě. Tato
civilizace je tak málo duchovně vyvinutá, že konkrétní duchovní zákony nejsou
známy. Pouze náznaky, smíšené s množstvím mýtů a iluzí. Nová mystika je
v první řadě radikální a maximálně pravdivá. Tím je však málo populární.
Podstata je jednoduchá. Zátěž zatěžuje, ztěžuje život, je
však jeho nedílnou součástí v dualitách, např. příjemné-nepříjemné,
zdar-nezdar. Utrpení nikdo nechce, proto má velkou cenu. Vůle se ho zbavit je
motorem vývoje. Běžným lidem zátěž života přináší daleko méně než duchovním
lidem. O duchovní rozvoj nestojí, tak ho mají málo.
Závisí ovšem na tom, zda zátěž je konkrétní Vůlí Boha, nebo
lidským nápadem. Asketismus řeholníků, např. trapistů, není nárokem na
přiblížení se Bohu. Jde tedy o stupeň přijetí Boha, který rozhoduje o výsledku
zátěže. Ten je bez mystiky, tedy osobnímu vztahu k živému Bohu, malý.
Zátěž vychází z duchovních zákonů platných pro všechny
entity. Podle nich vše má svoji cenu, nic nevzniká bez účelu a bez námahy. Nic
není zdarma. Za vším je hlavní Záměr Stvořitele – proces Sebepoznání. Důležitým
parametrem jsou tzv.zásluhy, jež vycházejí z vyhodnocení našich činů v
zátěžích. Až po dosažení předepsané kvóty může dojít ke změně úrovně entity.
Mystika má jen tu výhodu, že cesty vývoje jsou pod božským
vedením přímé a rychlé. Zátěže také mají úplně jinou strukturu než u obyčejných
lidí. Vše je zaměřeno na maximální duchovní rozvoj. Mystik má taky velkou
ochranu, protože má část božských atributů. Nemůže např.dostat demenci či slepotu.
Zato má tisíc malých problémů. Zejména únavu, ta ho provází od počátku. Mystika
není zábava, ale práce.
V lidském světě rozhodně nelze očekávat klid, mír a
blaženost, to říká křesťanství naprosto správně. Nikdo z mystiků neměl
život jednoduchý a bez bolestí. Jak se správně říká – Koho Bůh miluje,
s křížem ho navštěvuje.
Další iluzí je mýtus o osvícení. Člověk zůstane v této
civilizaci vždy jen člověkem, i když poznává Boha velmi efektivně. Až
v dalších životech se může dostat výš.
Zátěž je vlastně totéž, co oběť. Prostě prožíváme to, co nás
zatěžuje. To je i symbol Krista na kříži, což je hlavní symbol mystiky.
Je to překonávání překážek. Bůh tak zkouší naši věrnost.
Námaha, kterou podstupujeme, abychom dlouhodobě potvrdili, že o Boha máme zájem
i přes překážky, jež se nám staví do cesty. Je to Jeho záměr. Proto postavil u
brány Království nebeského archanděla s plamenným mečem, aby zabránil
vstupu nepovolaným.
Paradoxní je existence tuposti, častá stížnost mystiků. Je
jakoby protiduchovní, způsobuje však zesílení zátěže,
tím zvýšení vůle k překonávání překážek, jež je motorem vývoje. Božské nás
jakoby odsune, ale zvýšenou vůlí se vrátit jdeme k Němu rychleji. Proto je
božským často využívaná.
Je možné zátěž připodobnit k penězům, kterými si vlastně platíme
jak duchovní rozvoj, tak i zážitky s ním spojené. Čím je duchovní rozvoj
rychlejší, tím je dražší a čím vyšší schopnosti dostáváme, tím víc musíme
platit za jejich využívání.
To se týká schopnosti komunikace s Bohem a zejména Jeho
božského pocitu, tzv.ponoru, jež dostáváme v meditacích a později i mimo
ně. Nejdražší je extatický, neutrální daleko méně.
Důvod je v tom, že mystikové jsou jen lidé, ale mají
to, co jim nepřísluší, tj.božské pocity a schopnosti. Mají část pocitu světa bohů,
ale nevykonávají práci, která tomu světu náleží, ba ani ji dělat nemohou. Tuto
nerovnováhu je nutno kompenzovat zátěží. Další zátěž se vynakládá jako
kompenzace neduchovních činností.
Záleží i na intenzitě dynamiky, tj.dějovosti a délce
zážitku. Klidný ponor je daleko levnější než dynamický, zejména
s filozofickým obsahem.
Život mystika vytváří nutné podmínky pro zrození ve vyšší
civilizaci. Je proto důležité, aby rozdíl mezi ním a okolím byl co největší a
jeho aktivní život co nejdelší.
Jde vlastně o maximalizaci objemu zátěže. Stálý ponor je
symbolem úrovně mystika, ale vlastně sám od sebe mnoho pro duchovní vzestup
nepřináší. Naopak spotřebovává zátěž, takže s ním božské šetří.
Každý mystik má božským naplánovanou optimální cestu. Nemusí
tedy duchovní zákony vývoje detailně znát. Jsou v úplném rozsahu lidem
nepřístupné.
Má tedy určeno, jaká bude jeho mez mystiky. Po dosažení se
další vývoj již zpomaluje, i když se to mystikovi příliš nelíbí, chtěl by více
a hlavně dříve. Bůh rozhoduje i o tom,
kolik maximálního stálého ponoru bude dostávat. Bývá to 48-49,5%, horní mez je
však už obsahuje hodně zátěže. Tento stálý ponor trvá jen malou část dne,
nejvíce pár dní po meditaci. Zbytek je o
procento až dvě nižší.
To, co nemůže čekat, je změna osobnosti. Je stejná i
v dalších inkarnacích, protože je obsažena v kořenových archetypech.
Změnu výjimečně mohou provést jen nejvyšší úrovně.
Zákony zátěže jsou daleko složitější, než je popsáno.
Dochází např. k výměně mezi mystikem a těmi, na které je napojený, dokonce
i mezi božskými silami a jím.
Zátěže v mystice
Zátěž, známá pod pojmem temná noc duše, je největší problém mystiky. Je to úplně vše,
co osobnost mystika zatěžuje. Trvá celý život,
bez výjimky. Má množství důvodů, jež je třeba znát. V podstatě pohání
mystický proces, vyvažuje ho. Překonáváním překážek se také ovlivňuje psychika.
Zátěže je třeba zvládat bez reptání a nenechat se jimi znechutit.
Zátěže i bez mystiky má každý člověk. V tom je mystik
podobný jiným lidem, kteří z ní však nemají užitek, protože o duchovní vzestup
nestojí.
Zátěže lze popsat
podle různých kritérií:
a./ Podle etap mystiky
1.Spuštěním mystického procesu zátěže pomalu zesilují,
úměrně intenzitě procesu. Mystik se s ními postupně
seznamuje.
2. Střední část je dlouhá a poměrně těžká. Neustále se mění
intenzita i druhy zátěže.
3. Závěrečná etapa, tedy MD, má klidnější a mírnější zátěže
b./Podle intenzity
1. Slabé
2. Střední
3. Silné
4. Velmi silné. Extrémní bylu
ukřižování Krista
c./V pořadí četnosti je to
1. Únava
2. Tupost fyzická i psychická
3. Když se něco nedaří, nebo nemůžeme mít, co bychom chtěli
4. Tíseň. Ta vzniká z událostí i v meditacích o Jinakosti
Boha
5. Nespavost
6. Psychická labilita ze zesílených sklonů
7. Tísnivé sny
8. Plnění pokynů božského
9. Problémy s lidmi
10. Nejrůznější překážky v životě
11. I nedělat nic i kdybychom rádi něco dělali je zátěž
12. Různé bolesti
13. Nemoci, těch je naštěstí velmi málo
A další
d./Podle délky trvání na
1. Krátké
3. Střední
4. Dlouhé
5. Trvalé
e./Co nikdy nenastane
1. Demence
2. Nemohoucnost
3. Nouze
4. Duševní nemoci
Božské neustále vymýšlí a realizuje různé zátěže a zkoumá
jejich účinnost. Vždy jde o to aby přinesly co nejvíce. Přitom mystik nesmí být
nikdy vážně ohrožen vyjma nejsilnějších procesu, které jsou naštěstí vzácné.
Vždy má ochranu a základní potřeby má zajištěny .
Na případě Krista můžeme z Nového zákona vyčíst jeho zátěže
i Jeho ochranu, podobně jsou popsány v dílech jiných mystiků
Pokud se nějaká zátěž neosvědčí, tak ji božské přestane
používat. Každá má svá specifika, je vhodná pro určitého mystika a určitou
etapu. Proto má každý mystik svou trvalou sestavu zátěží, i když některé jsou
používány častěji. Nemůže do nich ani zasahovat, zvolit si je. To je vyhrazeno
pouze božskému.
Zátěže, schopnosti, zásluhy a kvóty
V mystice není nic zbytečného, vše je důkladně
připraveno pro přímý rychlý vývoj.
Pochopit její logiku však není vždy snadné. TND je největším problémem
mystiky, ta je tou největší zátěží. Projevuje se mnoha způsoby a ani po mnoha
letech se příliš nemění.
V běžném povědomí je, že by se měla po určité době
ukončit a nastalo by bezproblémové Osvícení. To se však nikdy nikomu nestalo.
Proč?
Právě proto, že neznáme duchovní zákony a jen si je
vymýšlíme tak, aby se nám to hodilo, líbilo. Že jsou ale jiné, vědět
nechceme...
Jde o Sebepoznání, zdokonalení, návrat zpět k Bohu, ze
kterého jsme vyšli. To platí, ale ta cesta není tak snadná a rychlá, jak bychom
si přáli.
Obecně řečeno je mystika mnohem delší a v tomto světě
nelze překročit určitou mez. Vždyť tu žádní bohové ani božstva nežijí, jsme
dosti zaostalá a agresivní civilizace. Mnoho lidí zde neudělá za svůj život
téměř žádný pokrok.
Je třeba pochopit významy a vzájemné vztahy pojmů jako zátěže,
schopnosti, zásluhy a kvóty. Mystika je zrychleným vývojem, ale ani ona nemůže
jít přes určitou mez. Pokud dostaneme část božských schopností, které nám
vlastně nepřísluší, musíme za ně jakoby zaplatit zátěží, která nás paradoxně
vlastně Bohu vzdálí. Připadá nám to nespravedlivé, dokud nepochopíme skryté
souvislosti. Chtěli bychom vše hned a bezpracně a to nejde.
Každý stupínek vývoje, každou novou schopnost si musíme
zasloužit. A tím je překonávání překážek. Čím jsou těžší a delší, tím je zásluh
více. Jak se dosáhne určité hodnoty, máme právo na změnu, ač může přijít až
v příštím života. O tom pochopitelně nerozhodujeme my, ale božské.
Snaží se mystikovi vytvářet zátěže tak, aby byly snesitelné
a nezpůsobily by velkou škodu. V meditaci nám zvyšuje schopnosti, ale mimo
ni je může i snížit. Právě proto, aby zátěž byla větší. Zátěží tedy nejen
platíme božské schopnosti, ale i tvoříme podmínky pro nápravu našich problémů.
Nepříjemnou zátěží je zejména psychická i fyzická tupost,
kde se mystik musí daleko víc soustředit aby neudělal chybu. Přesto ji občas
udělá, což mu vyvolá vlnu nevole, dříve neznámou. Je to zase jen zesílení
jednoho z jeho sklonů, aby ho musel překonávat.
Často mu situaci ještě ztěžuje bolestivá únava, kterou musí
přemáhat. O to je zátěž větší. Kdepak harmonie klid mysli, to mystik
v tomto životě běžně nemůže zažít. Mystika je celoživotní práce, ne
odpočinek. Je těžká, proto je tak vzácná a málo známá.
I ve vrcholné etapě MD jsou často dva měsíce těžší
s méně schopnostmi. Pak až dostane dva měsíce silnějších ponorů. Pokud
dostane i víc informací a inteligence, budou jen měsíc.
Výsledky MD
Po 28 letech procesu včetně pěti let v závěrečná mystické
etapě MD je zřejmé, že pravá vysoká mystika je velmi dlouhý, dosti těžký a
složitě dynamický proces. Je to cesta k úzkému soužití s božským, což není
snadné. Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen nepatrně.
Etapa MD, nazvaná mystický důchod, plynule navazuje na etapu
PO. Je podobná poslednímu ročníku vysoké školy. Už je velký nadhled z
mnohaletých zkušeností, ale proces jede dál, jen změn je méně.
Jde v něm o postupné zklidnění a stabilizaci rozšířeného
vědomí. Je tedy nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem mystika na Zem, což je opakem
toho, co čekal. Postupně dostává i víc zátěží, ač doufal, že už nebudou.
MD je proto zklamáním, protože není naplněním jeho
romantických představ o mystice, jež jsou popisovány v mnoha populárních
knihách. Vše je přitom jasně řečeno v Novém Zákoně. Symbol kříže je symbolem
mystika. Jeho základním životním stylem má být askeze. Ta vyjadřuje odmítnutí
běžného životního stylu. Co je mimo ní, způsobuje dodatečné zátěže.
Mystika má totiž své přesné, lidem neznámé, duchovní zákony
od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Z nich vyplývají i limity
dosažených schopností v každé inkarnaci. Není totiž záležitostí jen jednoho
života, ale Věčnosti.
Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, to je jen
populární iluze. Mystika nepřináší ani úplné Poznání, harmonii a klid duše,
protože to božské duchovní zákony neumožňují.
Hlavním zlepšením v MD je zesílení stálého ponoru, někdy až
na 47,75 %. Očekával však víc, až 50%. Tento velmi cenný pocit je klidný,
neutrální, bez vizí. Vyžaduje ale hodně
zátěží jako kompenzaci. Přínosem jsou i malé meditace několikrát denně s
neutrálním ponorem i přes 48%, ale jen málokdy mírně dynamické, což však bylo
už dříve.
Vliv božské intuice je velmi silný, doslova neustálý. Je to aktivní soužití, trvalá přítomnost
božského, jež je vnímáno v myšlenkách i statických pocitech. Božské učí myšlenkami filozofii Stvoření,
jež je dosti těžká, běžnými lidmi
neakceptovatelná, ale daleko méně než dříve, protože vše potřebné už ví.
Některé esoterické informace však nejsou určeny ani mystikům.
Božská intuice ho usměrňuje doslova ve všem, v každém
rozhodování. Má zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíše, řekne či udělá,
nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mystika upozornilo.
Co nechápe správně, to mu intuice hned vysvětlí, někdy
svérázným způsobem. S božskými hrami, plnými symbolů a hádanek, si však už umí
poradit. Komunikují s ním jen nižší božské síly. Vyšší jsou dražší a
nejsou nutné.
Božské se také mystikovi, i o jeho okolí, o vše starají. A
nejen v tomto životě. Vážné nemoci a nehody jsou vyloučeny. Vše je podřízeno
procesu. Vzniká velmi zvláštní životní styl, dosti náročný, jež ho má přivést k
ještě vyšší důvěře k božskému, aby se zbytečně neobával toho, co stejně nemůže
ovlivnit. Jde tedy o dosažení kvalit, běžně nedostupných, rychlým a bezpečným
duchovním procesem vedoucím do vyšších civilizací v příštích životech.
Podobně jako v minulých etapách, všechny božské schopnosti,
které má, musí kompenzovat zátěžemi. Je totiž stále jen člověkem, nemůže mít
božské schopnosti jen tak. Zvýšené stálé ponory proto musí být kompenzovány i
postupným omezováním síly, dynamiky, pak i četnosti velkých meditací, až téměř
zmizí. Nejdražší jsou extatické ponory, ty proto v MD vůbec nedostane,
pouze neutrální.
V literatuře jsou
zátěže známé pod pojmem temná noc duše a mají mnoho forem. Jsou limitujícím
prvkem mystických schopností, což je až v MD zcela zřejmé. Občas proto dochází
i ke kratším či delším výpadkům ponorů, spojeným se zvýšenou únavou.
Na počátku mystických procesů dostával zážitků daleko víc
než čekal, nyní naopak méně než by chtěl. Znamená to konec návštěv vysokých
božských dimenzí v několikahodinových velkých meditacích s božskými
dynamickými vševyjadřujícími
vizemi a pocity. V nich býval výklad filozofie Stvoření, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Ohromující mystické zážitky ho měly
nasměrovat k Bohu a Jeho přijetí, ale není možné je mít trvale, ani z nich
nelze zcela Boha pochopit.
Jeho vědomí je již stovkami silných meditací roztaženo až
moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Rozšířené vědomí se musí
stabilizovat a vybudovat to, co mu chybí. Všechny částí vědomí musí přijmout
neustálou přítomnost božské intuice jako hlavní Autoritu.
Dosud se oslovovaly a zdokonalovaly vyšší části vědomí, ale
nyní je třeba proměnit i střední a nižší části, což je dlouhý a méně příjemný
proces, pro který nejsou zážitky z velkých meditací vhodné. Těchto částí je
mnoho a božské mu je střídá, takže zlepšení nepozoruje. To není snadné
přijmout.
Problémy způsobuje vršek vědomí mystika, jeho pozice je
totiž po desetiletích rozvoje dominantní. Ví toho už dost, měl by učit svůj
střed a spodek vědomí, ale nechce na ně brát ohled. Vadí mu, že už není
vyučován božským jako dříve a nemůže v meditacích vnímat, jaké božské je.
Chápe důvody, ale zlobí se na spodní části, že ho zdržují. Tím se narušuje
stabilita hierarchie vědomí.
Také mu vadí, že božské omezuje či brzdí jeho aktivity.
Mystik nemůže dělat vše co by chtěl v duchovní i neduchovní oblasti, např.
léčení či umělecká činnost. Má latentní schopnosti božských Darů Ducha, ale
když by je využíval, stahovalo by ho to dolů.
Je božským veden k pasivitě a úplné esoterice,
protože přináší klidný a intenzivní rozvoj. Čím více se blíží božskému, tím víc
je vzdalován lidem. Vnucená pasivita mu však nesedí. Hledá náhradní aktivitu i
tam, kde by neměl.
Nespokojenost s procesem v MD vede ke sporům s
božským, které mu vysvětluje důvody toho. Příčinou sporů bývají zátěže, jež ho
rozčilují. Zde se dá docílit určitých změn, i když božské nechce snížit jejich
celkový objem. Stále proto musí překonávat množství překážek.
Je mezi světy lidí a bohů. Lidský svět chápe daleko
dokonaleji než dřív, ale božský je stále daleko, ačkoliv pokročil v jeho
poznání. Život mezi těmito světy znamená jistou izolovanost od obou a i to
přináší problémy. Je to zvláštní druh oddělenosti od běžného lidského myšlení.
Jeho vztah k lidem ani nemůže být harmonický. Zvýšené schopnosti vnímání mu
totiž ukazují, že situace lidí je horší, než se zdá...
Proto je i závěrečná etapa mystiky obtížná a místy
bolestivá. Ať se to mystikovi líbí nebo ne, MD takto probíhá až do konce jeho
života a má to velkou logiku. Důsledkem je i zhoršení vztahu k božskému. MD
sice logiku má, ale je pro něj těžko přijatelná a ani výhled není růžový.
Není to odpočinek jak čekal, ale stálé vytváření zásluh pro
duchovní rozvoj o který jde nejvíc. Vyšší úroveň v příštích životech není
zadarmo, jak očekával, ale musí se zaplatit zátěžemi. Jejich symbolem je
křesťanský kříž. Přijmout ho však není lehké.
S problémy však božské počítá, umí si s tím
poradit. Ví kam a jak může zajít, zná ho dokonale. Jde Mu o maximální rychlost
jeho vývoje a plnění duchovního úkolu. Reaguje na situaci a vymýšlí způsoby,
jak mu situaci trochu vylepšit, aby ji více přijal.
Všichni mystikové nemají stejné MD. Mystický proces se dá
rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší přináší vzestup do
dalších inkarnací. Ale i to je určeno kombinací kořenových archetypů.
Až nyní také chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. I
pro božské je jeho učení zátěž, práce a povinnost. Je za to hodnoceno. Lze se o
tom dozvědět jen málo.
Do této etapy se dostalo jen málo lidí, všichni ji měli v
životním úkolu v různé intenzitě. Ale i pro božské je hodně překážek jež
Ji ztěžují práci s mystikem. Proto ani nechtějí, aby mystikem byl každý.
Další vývoj procesu bude v neustálém zesilování Poznání i
vlivu božského a v ladění zátěží, ponorů a schopností pro maximální efektivitu
pro mystika i pro božské, jež také dosáhne vzestupu díky intenzivnímu procesu
mystika.
Souhrn
Mystika přináší poznání božského a část Jeho schopností,
jako jsou pocity, informace, vedení a ochrana. Má tři neřešitelné problémy:
1.Zátěže
2.Limity schopností
3.Stav společnosti