Zátěže v pokročilé mystice, dříve popsané jako Temná noc duše

Esoterika temné noci duše

Zjistili jsme po mnoha letech, že je vše dost jinak, než se v literatuře uvádí, ale už se to nedá říkat všem.

Předně, že se TND často plete s běžnými duševními nemocemi, někdy s psychospirituální krizí a i šamanskou nemocí, která je velmi vzácná. Skutečných šamanů je velmi málo. Ještě méně je ale skutečných mystiků. Zejména v dnešní době. Jen ti totiž TND skutečně zažívají. A to trvale!

A co víc, i její hlavní účel je úplně jiný. Ač je důvod zcela logický, skoro se to neví. Pokud si někdo myslí, že božské schopnosti jsou zdarma, tak se mýlí. I šaman dostane schopnosti až když prožije šamanskou nemoc. Ta je jakousi daní za jeho nové schopnosti. U mystiků je to ještě silnější.

Prostě vše, co lidem nenáleží, přesahuje je to, se musí platit. Je to takové vyvážení. Abys šel a dostal to, co je Nahoře, musíš dostat to, co nikdo nechce, tedy TND nebo-li zátěže. To je daleko výstižnější termín. Proto TND nikdy v životě nekončí. Ze životopisů mystiků tyto zátěže jasně vyplývají.

Právě z tohoto důvodu se pravý význam TND neuvádí, není to populární.

Kompenzace ponorů v PO

Symbolem křesťanství je kříž, tedy symbol utrpení a to platí primárně v mystice. V etapě zvané PO jede proces neustále naplno a to je drahé. Zvýšený ponor se musí něčím uhradit, jinak by se výsledek procesu omezil. V PO ponor i jeho délka postupně rostou. Paradoxně ponor sám o sobě mystický proces neurychluje, je pouze symbolem vyšší duchovní úrovně. Nechat pokročilého mystika bez zvýšeného ponoru ovšem také nejde a vzniká problém. Co s tím? Jak vykompenzovat zvýšené nároky za ponor? Čím ho zaplatit?

Za prvé to jde zesílením určitých procesů. Na rozdíl od TND je PO velmi dynamické, stavy se rychle a zásadně mění a některé jeho části jsou ještě těžší než u TND svou únavou. Tíseň zas tolik neroste, na to je mystik už daleko. Proto kromě únavy zažije i více překonávání překážek a drobných problémů.

Za druhé úsporu lze dosáhnout periodickým snižováním ponorů. Nejprve dostane zvýšené ponory jen po velkých meditacích na několik dní. Pak zcela vymizí. I když je božské velké meditace po nějaké době z úsporných důvodů ukončí, i pak nastaví periodické zvyšování i snižování ponorů. Stálý ponor je také často tlumen, tedy kompenzován, únavou. Jen v silnějších meditacích únava zcela mizí.

S ponory se také šetří jak to jde. Jsou vždy neutrální, protože extatické jsou mnohonásobně dražší. Nedostává ani vyšší vyzařování osobnosti, ani žádné jiné schopnosti.

Těžký konec PO

Naivně jsem si myslel, že přechod z PO do MD je plynulý, tedy příjemný, ale kdepak. Přitom je dostatek informací o tom, že je to naopak velmi těžká doba, vždyť hlavně ona odpovídá ukřižování Krista či šamanské nemoci. Mystická smrt a vzkříšení je právě v tuto dobu. Prudkému vzestupu předchází prudký propad, když i Kristus volal na kříži – Bože, proč jsi mne opustil.

Je zde silné zeslabení mystických ponorů, vnímání Boha. Meditace téměř mizí. Komunikace naštěstí zůstává intenzivní, božské stále vede a vysvětluje. Ale tím největším rozdílem je množství tísně a bolesti, které se jakoby navěsí na nemoci, problémy a starosti. Jakoby se v synchonicitě na něj vše sesypalo.

Již od počátku nebylo PO vždy jen příjemné. Je obecně velmi dynamické, tím se liší od předcházející etapy TND. Některé jeho části byly i dříve velmi těžké, ale netrvaly nikdy tak dlouho jako nyní.

Jiným pohledem to připomíná velkou stavbu. Termín kolaudace se blíží a mnohé není hotovo, zejména kvóty a některé archetypy patřící k MD. Je to skutečně málo příjemná a hektická doba, která jakoby nechce přestat, i když zasvěcenec zná termín začátku MD. Vydržet ještě pár měsíců je těžká představa, protože neví, co nepříjemného se ještě stane. O některých událostech však ví dopředu.

Jde také o úplnou poslušnost božskému a maximální odolnost vůči zátěžím a nezávislost na všem lidském. Je to vlastně poslední zkouška. Vzhledem k mnoha letům zkušeností a dokonalou a neustálou informovaností od božského je ale těžké si představit, že by zasvěcenec měl zklamat.

Podobně těžké situace však mívají všichni lidé. Jen nevědí, co je za nimi. Zasvěcenec má vždy o nich dokonalé informace, oni ne. Vůbec nevědí, jak vše dopadne, on ano. Nemají žádnou jistotu. Na rozdíl od něj nic nedostanou.

Shrnout to lze tak, že PO přináší zesílení mystických stavů i TND a její poslední část má ještě silnější TND. Božské i v této kapitole náhle upozorní, že přijdou zase malé meditace. Únava a bolesti rázem zmizí a zasvěcenec se opět koupe v božském, což je neuvěřitelná změna. Bohužel meditací je méně než dříve a opět se na čas dostane do těžších stavů.

Matematika pocitů a kompenzace

Snad posledním velkým esoterickým odhalením v životě mystika jsou duchovní zákony o matematice pocitů a kompenzacích zátěžemi. Ač jsou v základě zcela prosté a logické a ač ho vždy provázely, nevěděl o této zásadní skutečnosti nic, ba ani v literatuře o nich není zmínka.

Důvod je prostý, není nic tak málo populárního jako právě tyto duchovní zákony. Rádi bychom totiž jakýsi komunismus v duchovnosti, prostě vše hned a zdarma, ale tak to opravdu nejde. Vše má svou hodnotu. Pocit není nějaký banální nahodilý vjem, ale naprosto základní duchovní hodnota. Lze ho přesně popsat a vyjádřit, ač to lidstvo zatím neumí. Pocit je základním symbolem entity. Náš pocit jsme my sami!

Máme určitou duchovní úroveň a určité nastavení. To vše se v našich pocitech objevuje. Existuje jakýsi střed pocitů, tedy pocit, který nás zcela vyjadřuje. Nemůžeme tedy mít pocit někoho jiného, či dokonce vyšší entity ze světa bohů či božstev! Nejsme přece Jimi, nemáme Jejich schopnosti a ani neděláme práci, kterou dělají Oni!

Začínající mystik bývá ohromen a okouzlen božskými pocity v prvních meditacích, ale nechápe, že dostal To, co mu vlastně vůbec nepatří! Mají ho informovat o tom, jaký je Bůh. Je to vlastně pozvánka do světa bohů a božstev.

Nechápe, že tento pocit hrdé vznešenosti nemůže mít trvale. Doufá totiž, že se k němu po letech dopracuje, a To že je Osvícení. Bohové ani božstva však nežijí v této civilizaci, protože sem nepatří. Proto zde nikdo nemůže mít trvale Jejich pocity, tedy ponor 100%.

Co se stane tehdy, když je dostane, i když jen zčásti, navíc různě upravené? Podle božské spravedlnosti je musí kompenzovat zátěžemi. Je na to nesmírně složitý výpočetní postup, zohledňuje se úplně vše. Obecně ale musí dojít ke kompenzaci tak, aby střední pocit, tedy on sám, zůstal shodný. Nedošlo u něj totiž k duchovnímu růstu. Tak snadno a rychle ho nelze získat.

To ale znamená, že božské pocity se musejí u mystika střídat s daleko horšími! To je ale přesně to, co je známo jako temná noc duše. Ukazuje se, že její význam není ani tak psychoterapie, jak se běžně uvádí, ale právě kompenzace božských pocitů zátěží! Jakési vykoupení!

Aby toho nebylo dost, platí se vlastně vše, nejen pocity, ale i všechny schopnosti. I ten, kdo pouze komunikuje s božským, dobře zná silnou únavu, která po komunikaci následuje. Tedy informace, dokonce i sama duchovní výuka, vše se vyhodnocuje a kompenzuje zátěžemi, jakýmsi opakem božských pocitů. To je právě ta Spravedlnost Boha!

Kompenzaci dokonce dávají i nevyzpytatelní Oni.... Na oplátku si zase něco berou od nás. Dokonce ji mohou dávat ti, kteří jsou na mystika napojeni jako výměnu za jeho vliv.

Není možné znát všechny souvislosti, stejně do nich nemůžeme zasahovat. Vše si božské řídí samo. Sesílá božské pocity i zátěže podle Své volby. Pro kompenzaci a úsporu používá božské řadu metod.

Výsledkem těchto zákonů je velké omezení toho, kam až lze mystikou dojít. Vysoké a dlouhé každodenní ponory by musely být kompenzovány silně nepříjemnými tísnivými stavy a dalšími problémy v životě. Těch je zejména v MD méně, takže ponory a schopnosti jsou v něm dosti omezeny a nelze s tím nic dělat. Extatické ponory jsou tak drahé, že s nimi mystik už nikdy nemůže počítat. Byly jen na poznání a přijetí božského, což je už mnoho let vyřešeno.

Pouze v dalším životě lze očekávat, že se zásluhy, které se také v božské logice duchovních zákonů vypočítávají, promění ve vyšší úroveň osobnosti a zrození ve vyšší civilizaci. Až tam dostane vyšší střední pocit.

Jen křesťanství mělo odvahu říkat, že v lidském těle se k Bohu nelze dostat, že žádné osvícení v tomto životě neexistuje. Život člověka je bolavý. Vše ostatní je jen mýty a iluze, ač populární.

Zátěž v Nové mystice

Zátěže v MD jsou časté drobné problémy, jež na mystika božské sešle a pak mu je pomáhá řešit. To je v největší trvalý problém. V literatuře se tento termín vyjadřuje pojmem temná noc duše. Nesprávně se uvádí, že trvá jen omezenou dobu, což bohužel neodpovídá realitě. Tato civilizace je tak málo duchovně vyvinutá, že konkrétní duchovní zákony nejsou známy. Pouze náznaky, smíšené s množstvím mýtů a iluzí. Nová mystika je v první řadě radikální a maximálně pravdivá. Tím je však málo populární.

Podstata je jednoduchá. Zátěž zatěžuje, ztěžuje život, je však jeho nedílnou součástí v dualitách, např. příjemné-nepříjemné, zdar-nezdar. Utrpení nikdo nechce, proto má velkou cenu. Vůle se ho zbavit je motorem vývoje. Běžným lidem zátěž života přináší daleko méně než duchovním lidem. O duchovní rozvoj nestojí, tak ho mají málo.

Závisí ovšem na tom, zda zátěž je konkrétní Vůlí Boha, nebo lidským nápadem. Asketismus řeholníků, např. trapistů, není nárokem na přiblížení se Bohu. Jde tedy o stupeň přijetí Boha, který rozhoduje o výsledku zátěže. Ten je bez mystiky, tedy osobnímu vztahu k živému Bohu, malý.

Zátěž vychází z duchovních zákonů platných pro všechny entity. Podle nich vše má svoji cenu, nic nevzniká bez účelu a bez námahy. Nic není zdarma. Za vším je hlavní Záměr Stvořitele – proces Sebepoznání. Důležitým parametrem jsou tzv.zásluhy, jež vycházejí z vyhodnocení našich činů v zátěžích. Až po dosažení předepsané kvóty může dojít ke změně úrovně entity.

Mystika má jen tu výhodu, že cesty vývoje jsou pod božským vedením přímé a rychlé. Zátěže také mají úplně jinou strukturu než u obyčejných lidí. Vše je zaměřeno na maximální duchovní rozvoj. Mystik má taky velkou ochranu, protože má část božských atributů. Nemůže např.dostat demenci či slepotu. Zato má tisíc malých problémů. Zejména únavu, ta ho provází od počátku. Mystika není zábava, ale práce.

V lidském světě rozhodně nelze očekávat klid, mír a blaženost, to říká křesťanství naprosto správně. Nikdo z mystiků neměl život jednoduchý a bez bolestí. Jak se správně říká – Koho Bůh miluje, s křížem ho navštěvuje.

Další iluzí je mýtus o osvícení. Člověk zůstane v této civilizaci vždy jen člověkem, i když poznává Boha velmi efektivně. Až v dalších životech se může dostat výš.

Zátěž je vlastně totéž, co oběť. Prostě prožíváme to, co nás zatěžuje. To je i symbol Krista na kříži, což je hlavní symbol mystiky.

Je to překonávání překážek. Bůh tak zkouší naši věrnost. Námaha, kterou podstupujeme, abychom dlouhodobě potvrdili, že o Boha máme zájem i přes překážky, jež se nám staví do cesty. Je to Jeho záměr. Proto postavil u brány Království nebeského archanděla s plamenným mečem, aby zabránil vstupu nepovolaným.

Paradoxní je existence tuposti, častá stížnost mystiků. Je jakoby protiduchovní, způsobuje však zesílení zátěže, tím zvýšení vůle k překonávání překážek, jež je motorem vývoje. Božské nás jakoby odsune, ale zvýšenou vůlí se vrátit jdeme k Němu rychleji. Proto je božským často využívaná.

Je možné zátěž připodobnit k penězům, kterými si vlastně platíme jak duchovní rozvoj, tak i zážitky s ním spojené. Čím je duchovní rozvoj rychlejší, tím je dražší a čím vyšší schopnosti dostáváme, tím víc musíme platit za jejich využívání.

To se týká schopnosti komunikace s Bohem a zejména Jeho božského pocitu, tzv.ponoru, jež dostáváme v meditacích a později i mimo ně. Nejdražší je extatický, neutrální daleko méně.

Důvod je v tom, že mystikové jsou jen lidé, ale mají to, co jim nepřísluší, tj.božské pocity a schopnosti. Mají část pocitu světa bohů, ale nevykonávají práci, která tomu světu náleží, ba ani ji dělat nemohou. Tuto nerovnováhu je nutno kompenzovat zátěží. Další zátěž se vynakládá jako kompenzace neduchovních činností.

Záleží i na intenzitě dynamiky, tj.dějovosti a délce zážitku. Klidný ponor je daleko levnější než dynamický, zejména s filozofickým obsahem.

Život mystika vytváří nutné podmínky pro zrození ve vyšší civilizaci. Je proto důležité, aby rozdíl mezi ním a okolím byl co největší a jeho aktivní život co nejdelší.

Jde vlastně o maximalizaci objemu zátěže. Stálý ponor je symbolem úrovně mystika, ale vlastně sám od sebe mnoho pro duchovní vzestup nepřináší. Naopak spotřebovává zátěž, takže s ním božské šetří.

Každý mystik má božským naplánovanou optimální cestu. Nemusí tedy duchovní zákony vývoje detailně znát. Jsou v úplném rozsahu lidem nepřístupné.

Má tedy určeno, jaká bude jeho mez mystiky. Po dosažení se další vývoj již zpomaluje, i když se to mystikovi příliš nelíbí, chtěl by více a hlavně dříve. Bůh rozhoduje i o tom, kolik maximálního stálého ponoru bude dostávat. Bývá to 48-49,5%, horní mez je však už obsahuje hodně zátěže. Tento stálý ponor trvá jen malou část dne, nejvíce pár dní po meditaci. Zbytek je o procento až dvě nižší.

To, co nemůže čekat, je změna osobnosti. Je stejná i v dalších inkarnacích, protože je obsažena v kořenových archetypech. Změnu výjimečně mohou provést jen nejvyšší úrovně.

Zákony zátěže jsou daleko složitější, než je popsáno. Dochází např. k výměně mezi mystikem a těmi, na které je napojený, dokonce i mezi božskými silami a jím.

Zátěže v mystice

Zátěž, známá pod pojmem temná noc duše, je největší problém mystiky. Je to úplně vše, co osobnost mystika zatěžuje. Trvá celý život, bez výjimky. Má množství důvodů, jež je třeba znát. V podstatě pohání mystický proces, vyvažuje ho. Překonáváním překážek se také ovlivňuje psychika. Zátěže je třeba zvládat bez reptání a nenechat se jimi znechutit.

Zátěže i bez mystiky má každý člověk. V tom je mystik podobný jiným lidem, kteří z ní však nemají užitek, protože o duchovní vzestup nestojí.

Zátěže lze popsat podle různých kritérií:

a./ Podle etap mystiky

1.Spuštěním mystického procesu zátěže pomalu zesilují, úměrně intenzitě procesu. Mystik se s ními postupně seznamuje.

2. Střední část je dlouhá a poměrně těžká. Neustále se mění intenzita i druhy zátěže.

3. Závěrečná etapa, tedy MD, má klidnější a mírnější zátěže

b./Podle intenzity

1. Slabé

2. Střední

3. Silné

4. Velmi silné. Extrémní bylu ukřižování Krista

c./V pořadí četnosti je to

1. Únava

2. Tupost fyzická i psychická

3. Když se něco nedaří, nebo nemůžeme mít, co bychom chtěli

4. Tíseň. Ta vzniká z událostí i v meditacích o Jinakosti Boha

5. Nespavost

6. Psychická labilita ze zesílených sklonů

7. Tísnivé sny

8. Plnění pokynů božského

9. Problémy s lidmi

10. Nejrůznější překážky v životě

11. I nedělat nic i kdybychom rádi něco dělali je zátěž

12. Různé bolesti

13. Nemoci, těch je naštěstí velmi málo

A další

d./Podle délky trvání na

1. Krátké

3. Střední

4. Dlouhé

5. Trvalé

e./Co nikdy nenastane

1. Demence

2. Nemohoucnost

3. Nouze

4. Duševní nemoci

Božské neustále vymýšlí a realizuje různé zátěže a zkoumá jejich účinnost. Vždy jde o to aby přinesly co nejvíce. Přitom mystik nesmí být nikdy vážně ohrožen vyjma nejsilnějších procesu, které jsou naštěstí vzácné. Vždy má ochranu a základní potřeby má zajištěny .

Na případě Krista můžeme z Nového zákona vyčíst jeho zátěže i Jeho ochranu, podobně jsou popsány v dílech jiných mystiků

Pokud se nějaká zátěž neosvědčí, tak ji božské přestane používat. Každá má svá specifika, je vhodná pro určitého mystika a určitou etapu. Proto má každý mystik svou trvalou sestavu zátěží, i když některé jsou používány častěji. Nemůže do nich ani zasahovat, zvolit si je. To je vyhrazeno pouze božskému.

Zátěže, schopnosti, zásluhy a kvóty

V mystice není nic zbytečného, vše je důkladně připraveno pro přímý rychlý vývoj. Pochopit její logiku však není vždy snadné. TND je největším problémem mystiky, ta je tou největší zátěží. Projevuje se mnoha způsoby a ani po mnoha letech se příliš nemění.

V běžném povědomí je, že by se měla po určité době ukončit a nastalo by bezproblémové Osvícení. To se však nikdy nikomu nestalo. Proč?

Právě proto, že neznáme duchovní zákony a jen si je vymýšlíme tak, aby se nám to hodilo, líbilo. Že jsou ale jiné, vědět nechceme...

Jde o Sebepoznání, zdokonalení, návrat zpět k Bohu, ze kterého jsme vyšli. To platí, ale ta cesta není tak snadná a rychlá, jak bychom si přáli.

Obecně řečeno je mystika mnohem delší a v tomto světě nelze překročit určitou mez. Vždyť tu žádní bohové ani božstva nežijí, jsme dosti zaostalá a agresivní civilizace. Mnoho lidí zde neudělá za svůj život téměř žádný pokrok.

Je třeba pochopit významy a vzájemné vztahy pojmů jako zátěže, schopnosti, zásluhy a kvóty. Mystika je zrychleným vývojem, ale ani ona nemůže jít přes určitou mez. Pokud dostaneme část božských schopností, které nám vlastně nepřísluší, musíme za ně jakoby zaplatit zátěží, která nás paradoxně vlastně Bohu vzdálí. Připadá nám to nespravedlivé, dokud nepochopíme skryté souvislosti. Chtěli bychom vše hned a bezpracně a to nejde.

Každý stupínek vývoje, každou novou schopnost si musíme zasloužit. A tím je překonávání překážek. Čím jsou těžší a delší, tím je zásluh více. Jak se dosáhne určité hodnoty, máme právo na změnu, ač může přijít až v příštím života. O tom pochopitelně nerozhodujeme my, ale božské.

Snaží se mystikovi vytvářet zátěže tak, aby byly snesitelné a nezpůsobily by velkou škodu. V meditaci nám zvyšuje schopnosti, ale mimo ni je může i snížit. Právě proto, aby zátěž byla větší. Zátěží tedy nejen platíme božské schopnosti, ale i tvoříme podmínky pro nápravu našich problémů.

Nepříjemnou zátěží je zejména psychická i fyzická tupost, kde se mystik musí daleko víc soustředit aby neudělal chybu. Přesto ji občas udělá, což mu vyvolá vlnu nevole, dříve neznámou. Je to zase jen zesílení jednoho z jeho sklonů, aby ho musel překonávat.

Často mu situaci ještě ztěžuje bolestivá únava, kterou musí přemáhat. O to je zátěž větší. Kdepak harmonie klid mysli, to mystik v tomto životě běžně nemůže zažít. Mystika je celoživotní práce, ne odpočinek. Je těžká, proto je tak vzácná a málo známá.

I ve vrcholné etapě MD jsou často dva měsíce těžší s méně schopnostmi. Pak až dostane dva měsíce silnějších ponorů. Pokud dostane i víc informací a inteligence, budou jen měsíc.

Výsledky MD

Souhrn

Mystika přináší částečné poznání božského a část Jeho schopností, jako jsou Jeho pocity, informace, vedení a ochrana.

Popsaný mystický proces je ojedinělý, ale velmi účinný. Přitom k němu není potřeba klášter ani poustevna. Lze ho zažít i v běžném životě, i když to způsobuje řadu překážek. Zejména rozptylování pozornosti a obtížnější získávání zásluh, protože běžný životní styl ho spíše spotřebovává.

Po více než třiceti letech tohoto procesu včetně deseti let v závěrečná etapě MD je zřejmé, že je to velmi dlouhý, intenzivní, dosti těžký a složitě dynamický proces duchovního rozvoje. Je to cesta k soužití s božským, což přináší mnoho problémů.

Mystik zcela nepatří ani do lidské společnosti, ale ani do sféry bohů. Je tedy v určité izolovanosti, která pro něj není snadná.

Etapa MD je odlišná a dlouhá, zcela se vymyká předchozím etapám. Už nejsou potřeba dynamické mystické meditace. Stačí zvýšený stálý ponor v kombinaci s častými, ale malými statickými meditacemi a intenzivní komunikací.

Celý dosavadní život mystika je tedy možno označit jako přípravu na tuto etapu postupným zvyšováním stupně přijetí Boha. Až v té se zátěžemi tvoří podmínky pro proměnu, která se projeví různým způsobem až v příštích životech. Mystika totiž není naivní představou, ale trvale těžkou prací. A taková bude i v příštích životech.

Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen nepatrně. Vše je podřízeno procesu. Božské usiluje o maximální rychlost duchovního vývoje, o splnění životního úkolu. Vše je určeno nám neznámými duchovními zákony. Do popředí se v MD dostávají zátěže, dříve méně vnímané, což mystikovi velmi vadí. Chtěl by mít bez námahy vše a hned, což nejde. Bez zátěží není duchovní vývoj možný.

Neustále je také odtahován od společnosti, nemá do ní zasahovat, nechat ji působení Boha. Tím se ještě více vzdaluje lidem. Mnohé informace o duchovních zákonech jsou totiž náročné na pochopení, zcela neznámé a obtížně přijatelné.

Daleko reálněji také vidí lidskou společnost, jež sama sebe přeceňuje. Přitom je vše jak má být, i když to odporuje bibli, která vede duchovní lidi k aktivním krokům pro záchranu lidstva.

Celkově je závěrečná etapa MD určitým zklamáním. Čekalo se od ní více, než dává, a i za to se musí platit všemožnými zátěžemi. Ale odpovídá to životům cesty kříže křesťanských mystiků.

Mystika nemůže přinést klid a harmonii, to je jen populární mýtus. Nepřináší ani úplné Poznání, protože to božské duchovní zákony neumožňují. Žádné okamžité a trvalé osvícení ani neexistuje. Je to intenzivní proces postupné proměny. Celý proces dokazuje, že duchovní vývoj je daleko těžší a delší a celkově jiný než si myslíme. A jeden život v něm příliš neznamená...

Rozdíly mezi mystiky jsou veliké. Mystický proces lze rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší přináší vzestup do dalších inkarnací. Ale i to je určeno kombinací kořenových archetypů, Do této etapy se dostalo jen málo lidí. Všichni ji měli v životním úkolu, ale v různé intenzitě. V duchovní literatuře se mystika takto nepopisuje, nebylo by to populární. Božské je prostě pragmatické, má své Záměry, které před většinou lidí tají.

Podmínky a zákonitosti etapy MD

Problematika MD je tak rozsáhlá a složitá, že by si zasluhovala vlastní publikaci. V literatuře dosud nebyla popsána, jsou známy jen útržky. Základem pro ní jsou duchovní zákony, lidem neznámé. Je to již čistá esoterika, o které lidé ani vědět nemají. Vlastně je úplně vše jinak než si představují.

I mystik si myslel, že si bude v klidu mystického důchodu MD užívat dosažených vysokých božských stavů, ale ukáže se, že je vše jinak. Že je to vlastně hlavní pracovní etapa mystického procesu.

Etapa MD, nazvaná mystický důchod, plynule navazuje na etapu PO. Ta byla charakteristická počátkem denních ponorů a malými každodenními meditacemi. Též se vyznačovala zeslabením velkých meditací a snížení jejich četnosti. Důvod byl, že stupeň přijetí Boha už dosáhl požadované hodnoty a schopnost jeho trvalého udržení, což je podmínka intenzivního duchovního rozvoje. Další meditace by už zásluhy snižovaly, protože jsou drahé. O tom, že vše má svoji cenu, se naplno dozvídá až v etapě MD.

Etapa PO byla zakončena silnými zátěžemi, které jsou podmínkou vstupu do poslední etapy, kde postupně zesiluje to, co bylo započato. Pak jde hlavně o zátěže, na které je velký tlak, a o délku procesu. To vše určuje celkový duchovní přínos života, jež se projeví v dalších inkarnacích.

Až v etapě MD zcela přijímá to, co mu léta bylo ukazováno v meditacích, např. že Prvotní hřích nikdy nebyl, ani být nemohl. Od Boha a v Bohu je úplně vše. To zcela mění situaci. Už život není boj proti hříchu a o návratu k Bohu. To je jen zjednodušení.

Vše je totiž takové, jak má být! Kritika lidí je vlastně úplně zbytečná. Mystik má však stále snahu lidi napravovat a vést je k Bohu, což však není jeho úkolem, ačkoliv o tom jsou všechny duchovní knihy. Vše je věc Boha a je na Něm, jak bude postupovat.

To má zcela změnit postoj mystika k ostatním. Nejsou to vlastně ani hříšníci. Jen realizujeme nastavení, které jsme od Boha dostali. Vlastně ani nejsme tím, čím si myslíme, samostatnou entitou, ale každý je jiným Záměrem Boha. Každý má svou hru a není správné do ní zasahovat, protože má svou logiku. Disharmonie a neznalost, patří do Hry. Nesnažit se to násilně měnit.

Rovněž, že základem Stvoření je rovnováha duálních archetypů, ta je vždy zachována, ať se nám to líbí nebo ne. A že vše jde v cyklech, vlastně matematicky. Jaký hlavní záměr Bůh má, když řídí svět? Stabilizovat, vše udržet v chodu, v předurčenosti.

Vše má svou skrytou logiku, i když ji nechápeme. Všechny duchovní knihy jsou tedy spíše pohádkami určené pro úplné začátečníky. I tak je to učení, postupné dozrávání. Poznávání esoterických zákonů řízení Života.

Souhrn

Mystika přináší poznání božského a část Jeho schopností, jako jsou pocity, informace, vedení a ochrana. Má tři neřešitelné problémy:

1.Zátěže

2.Limity schopností

3.Stav společnosti

Zpět