V roce 2008 jsem navštívil
Krétu. Viz níže.
O rok později, výtečné Acharavi na Korfu, klenot v klenotu. Zde podrobněji
U nás doma v Evropě
17. května 2008 jsem odletěl
s ženou na 14 dní do krétské Mataly, hotel Frangiskos. Webovou stránku má
kupodivu http://www.fragiskoshotel.gr/ , ale
to je pro Řecko typické.
Jih Kréty a tím i Evropy jsem si
vybral nejen kvůli ceně, ale proto, že nesnáším hotel vedle hotelu, což je na
severu běžné. Zajímá mě divoká příroda. Matala je malá, obklopena útesy,
silnice tu končí.
Noční jízda Krétou není nic moc,
únava a ani nevidíte, do jaké krásy jedete. Pětileté děti pobíhající
v jednu v noci jinde asi neuvidíte tak často. Ráno v hotelu
slyšíte mečení koz a klinkání zvonků.
Ubytování není žádný luxus, některé
německé stránky uvádějí pouze dvě hvězdičky, ale o to mi nešlo. Jídlo bylo
chutné, zejména hodně masa, včetně novinky – kozího, i když trochu jednotvárné.
Např. sladkosti se tu nevedou. Víno v all inclusive se střídavou kvalitou.
Televize neběžela, internet tu nemají, jen v jedné taverně v „městečku“.
Kréťané jsou velmi přátelští,
přirozeně hrdí na svou minulost. Považují se za základ evropské civilizace. Na
první pohled je jasné, že jsou pořádně ostří. Není tu sklon nás okrást, to
odporuje jejich naturelu. Ceny jsou mírné. Každý umí aspoň trochu německy a
anglicky. Naučil jsem se pár řeckých slovíček a to mi pomohlo s nimi lépe
komunikovat.
Panuje tu tuhý patriarchát, žena je
podobně jako v arabském světě jen stínem muže. Muži jsou i ve stáří
silnými osobnostmi, ženy v černém jen vysedávají na židličkách
v koutě… Na pobyt jsem se připravil naučením se několika psaných obratů
v řečtině i nahrávek, zkuste
to také.
Matalská pláž je sice malá, ale
v tuto dobu postačující. Voda nebyla právě teplá, ale jsme na to zvyklí
z domova. Písek je však jen mimo vodu. V ní jsou kamenné plotny,
silně erodováné, místy i kluzké. Proto boty jsou vhodné. Lehátka a slunečník
byly po 2 euro, ale dopoledne bylo lepší sedět u vody a odpoledne se
nevybíralo. Stojí za to se potápět, je tu mnoho barevných velkých i malých ryb,
ve škvírách ježci, takže se nelze zranit.
Hosté byli z celé Evropy a
nebyli bohatí. Vládla příjemná atmosféra bez náznaku problému. Téměř nešlo
poznat o koho jde, jen podle jazyka. Paradoxně se nejvíc lišili samotní
Kréťané. Jsou snědí a koupání ani výletům neholdují. Nočnímu životu však ano.
Z doby
hippies se v Matale samozřejmě nic nedochovalo, jen pozorování několika
prošedivělých dvojic s oduševnělým pohledem leccos napovídalo… Vedlo to
k zamyšlení o celé té době, jež byla a je výzvou, na kterou téměř nikdo
nereaguje. Jak málo o tom víme! Bylo v ní hodně naivity, ale snaha byla
správná. Kláštery přežily, ale oni jako alternativní civilizace ne, to je škoda
pro budoucnost.
Problémy nastávaly jedině
v noci. Kromě nespavosti to byli komáři. Delegát cestovky Firotour sice
říkal, že je vhodné používat repelenty, ale sám jistě věděl, že je to nesmysl.
Na české repelenty komáři vůbec nereagovali. Na zakoupený elektrický vyvíječ
také ne, protože jakmile se otevře okno, tj. dveře na balkón, látka unikala pryč.
Někteří měli problémy větší, jiní menší.
Místní komáři se liší
od našich. Na jedné straně vyšší útočností. Jsou rychlejší, schovávají se i do
odložených šatů, proniknou i pod dveřmi a světlíkem v koupelně. Na druhé straně
útočí jen za tmy, takže paradoxně nejjednodušší ochrana je v rozsvícených
světlech v noci.
Že by hotel dal do okenic síťovinu
asi nikoho nenapadlo, ač jsem ji na některých starých domech viděl. Pomohla by
i moskytiéra, ale nač ji zavěsit?
V Matale jsem vyzkoušel sériové
focení, ale některé byly rozmazané.
Výlety
Kromě výletu na nedaleký Festos
linkovým autobusem, kde toho moc k vidění není, jsem navštívil tato
zajímavá místa:
Pláž Kommo (černá)
Je pět km dlouhá, táhne se až do
letoviska Kalimaki. Musí se k ní
Druhá odbočka se dělí, levou cestou
se dostanete ke kostelíku a pak prudkým klesáním k taverně u břehu. Pravá
vede na parkoviště kolem vykopávek, jež je možné prohlédnout přes plot. Pláž
byla téměř prázdná.
Pláž Kokkino (červená)
Je ještě menší než matalská,
převážně nudistická. Lehátka a slunečníky jsou tu po 3 euro. Ulička
v Matale se pro průchodu pěkným údolím promění v přechod hřebene,
kde je nutno se místy přidržovat rukami. Cesta trvá tak 20 min. Obě tyto pláže
mají kvalitní písek, ale tato je místy mělká. Můžete jít přes kameny po břehu
dál, jsou tam malé plážičky mezi skalami.
Kozí farmy
Přímo z Mataly je odbočka na
silnici, jež se brzy změní v prašnou cestu. Po dvou km přijdeme či
přijedeme k první kozí farmě. Zde je vidět pravá Kréta - drsná příroda, drsní
zemědělci, malá vyprahlá políčka. Je nepochopitelné, že mohou přežít tam, kde
od jara neprší, za celou dobu nespadla ani kapka!
Divoké útesy
Kousek za odbočkou na pláž Kokkino
je další stezka týmž směrem, ale ještě náročnější. Lze z ní odbočit
doprava na útesy. Zde je nejlépe vidět drsný ráz pobřeží. Množství vonných
bylin už druhý týden usychalo.
Horký dech Afriky je v Matale
pořádně cítit. Dovolenou považuji za zdařilou, ovšem značně náročnou. Uvědomil
jsem si víc, že myšlenka spojené Evropy je správná. Není veliká, přeletět ji
lze za pár hodin. Spojuje lidi a dřívější problémy s nenávistí už nemáme.
Jsem rád, že jsem volil pro ní.