Mystérium intuice

Neprve si poslechněte trochu meditační hudby, úryvek z Beata Viscera V tomto světě dimenze 4,5-5,0 sídlí podstatná část naší intuice. Nebo si stáhněte nejlepší výběr z meditační hudby

Profesionální práce s intuicí

Bohužel až příliš častý způsob práce s intuicí je jen v občasném poslechnutí jejích rad. Často dotyčný lituje, že jí neposlechl, když se mu něco nezdařilo, ale tento laický přístup většinou dělá celý život. Ani ho nenapadne, že i v této oblasti se mohl zdokonalit. Chybí na to příklady v knihách i filmech, které by mladým lidem ukázaly, že je to dosti snadné a velmi účelné.

Nedoporučuji využívat intuici na nějaké hrádky, ale přejít od laického přístupu, který říká -snad něco takového opravdu je, k profesionální denní spolupráci, kde se o ničem takovém nepochybuje a otázky a informace se pohybují jako v serveru. Odpovědi se ovšem musí stále validizovat, aby se do nich nezamotalo něco cizího. Ego se totiž rádo vydává za něco lepšího, a je třeba dokonale oddělit jeho myšlenky od myšlenek intuice.

Je to podobné jako rozdíl laického přístupu k angličtině, kdy známe jen pár slov, od projevu zkušeného překladatele. Prostě stále zdokonalování až mistrovství jako v každé branži.

Jaké je to bez ega

Lidé říkají, že se chtějí zbavit život komplikujících projevů ega, ale za maskou práce s egem se schovává pravěké přitahování mocí a sílou. Je otázka, zda život komplikujících. Myslíte si, že bez ega je to snažší? Není. Daleko těžší. I křesťané říkají, že věřit je těžší než nevěřit. Ego nemá rádo konkurenta, natož chytrého a mocného, chce si samo v klidu hrát na svém písečku.

O pojmu ega panuje řada mýtů. Ego je hlavně omezenost a proto je příčinou problémů. Zkrátka lidská inteligence je příliš nízká na nekonečnou složitost Života.

Co s tímto omezením člověka? Bohy se v tomto životě určitě nestaneme a lidská inteligence se také nedá skokově zlepšit. Jedinou schůdnou cestou je zesílit intuici a využít tak její skryté možností.

To ke své škodě děláme až příliš málo. Důvody jsou zřejmé. Ego nechce žádnou konkurenci, zvlášť ne chytrou a mocnou. Raději zůstane omezené a udělá proto cokoliv.

Zvládnout rozšířené vědomí opravdu není nic jednoduchého. Člověk je zvyklý na to, že má v mysli své pudy, tj.emoce a racionální myšlení. A najednou se tam začne více a více projevovat nová, úplně neznámá a tedy nevyzpytatelná intuice. Přijmout ji není jen tak. Je totiž neuvěřitelně chytrá, to myšlení brzo pozná. Můžeme si uštvat rozum a stejně v informacích intuice nenajdeme chybu. Vede to až ke strachu z ní.

Kde informace bere je téměř nepochopitelné a ještě je umí zdůvodnit i vysvětlit. Harmonizovat vztahy rozšířeném vědomí při naší dobré vůli samozřejmě lze, i když je to vzácné. Ale většina lidí řekne, že své svědomí poslechne a to je přece součást intuice.

Výzkum intuice

Jak pročítám příspěvky na webu, řada lidí má s intuicí zajímavé zážitky a zkušenosti, ale to je málo. O intuici se sice všeobecně ví, a nikdo o ní nepochybuje, ale chybí vědecké zpracování teorie o praxe jejího zesilování. Co to vlastně je? Od psychologie, která by to měla vědět nejlépe, se moc nedozvíme.

Ve fyzice, chemii i technice se týmy vědců po celá desetiletí zabývají výzkumem konkrétních struktur, matematikové zkoumají abstraktní struktury již tisíciletí a všichni mají spoustu výsledků. Ale o výsledcích výzkumu intuice jaksi nikde nic. Proč? A ani se nezdá, že by to někomu příliš vadilo.

Je to neuvěřitelné, když si uvědomíme, co všechno intuice umí. Nepředstavitelně mnoho. Neznáme ani, jaký vliv má na náš život. A přitom je součástí nás. Zvláštní.

Jen občas se někomu na chvíli rozsvítí její světlo, ale pak je zase dlouho klid. Přitom opravdu intuice jde zesílit a pracovat s ní denně. Není to těžké. Sama nás může naučit jak na to.

To mohu posoudit na základě třicetileté zkušenosti s ní. A nejen mé, i od mých přátel. Místo aby se rozšiřování vědomí učilo už na základní škole, dělá se, jakoby snad ani nebyla. Jakési tabu je kolem ní. Nevšimli jste si? Fakt je, že mystérium to je, a pořádné...

Proniklo do něj jen pár šamanů, mystiků i zasvěcenců, a to většinou ne dost hluboko. Co vlastně s člověkem zesílená intuice udělá? Knih o tom je malinko. Jistě ne nic špatného, to by nebyla intuice.

Intuice je totiž nezvaný konkurent ega. Rival, který je vždy chytřejší, tohle přijmout je zvlášť těžké… Ego ji nechce, takže klidně obětuje moudrost, které se bojí.

Opět jsem to poznal při události z nedávného výletu. Čistě náhodou jsme dorazili do pěkně středověké tvrze Klokočín viz http://klokocin.sps-pi.cz/ Majitelé ji už dvacet let restaurují, stála jich moc peněz i práce. Jelikož tam režisér Vláčil natáčel slavnou Markétu Lazarovou, scházejí se tu filmaři. Je tu i výstava fotek, obrazů i starých předmětů ze selského hospodářství.

Majitelka se nám zmínila, že na dvoře je malá, ale velice intenzivní energetická zóna. Vnímala ho i manželka spolujezdce a také popisovala, jak ji až bodá do nohou.

Nabídl jsem majitelce, že ji zdarma naučím komunikovat s intuicí aby jí řekla, jaká energie tu vyvěrá. Obě to totiž neuměly zjistit. Odpověděla že ne, že má strach, co všecko by se od ní mohla dozvědět.

Tak jsem se intuice zeptal, a se spolujezdcem jsme dostali stejnou odpověď, že energie bohužel není léčivá ani moc dobrá. Odpovídala původním obyvatelům, byly tu i jejich historické fotografie. Byli to dříči, dost tvrdí. Také se naskýtá souvislost slov – tvrz a zatvrzelí.

Na dotaz, co by se stalo, kdyby v zóně někdo dlouho prodléval, mi intuice řekla – ovlivnilo by ho to tímto směrem. To ovšem platí obecně. Co vnímáme, to nás ovlivňuje.

Mohu se vyslovit i k strachu majitelky, co vše by se mohla od intuice dozvědět. Není to tak zlé, intuice pečlivě volí co komu a jak říci, protože jejím hlavním záměrem je náš duchovní vývoj. Soužití s ní je daleko příjemnější, než si lidé myslí.

Např. před rokem mi řekla, že budu mít životní styl Acharavi, jak jsem zjistil, je to letovisko na Korfu. Teď jsem vybíral zájezd podle množství parametrů a nejlépe vyšlo právě Acharavi.

Trpělivě mi vysvětlovala, kde jsou chyby mých úvah při výběru dovolené a odpovídala na mé dotazy. Prostě je třeba pracovat s intuicí aktivně a nečekat, zda se uvolí nám něco ukázat. O to jde, odborný přístup i v tomto.

Také mi řekla, jaká cestovka to bude i proč a dopadlo to tak. Inu musí se počítat s tím, že intuice vidí i do budoucnosti, ale ne vše řekne. O mé dovolené jen to, že přes malé problémy bude OK. Že mi neřekla hned výsledek, abych se neumusel namáhat? Protože je to Učitel, guru či jak to chcete nazvat. Ten také nepíše úkoly za žáky.

Význam snů, nemocí a událostí

Snad každý zasvěcenec pracuje s významy snů a jimi poznává zvláštní styl božské intuice vyjadřovat vše symboly. Jsou to vlastně zeslabené meditace jako je život sám. Sny jsou vlastně spánkové myšlenky a děje podobné denním. Některé jsou od nevědomí, jiné vytvářejí božské síly jako informaci a druh výuky. Ve snu se i můžeme učit reakce, jež použijeme ve dne. V polospánku i ve dne se opakovaně vracejí do mysli zvláštní slova, myšlenky i vize, jež také mají obdobnou symboliku a význam.

Ve snech od božských sil se objevují i události, jež teprve budou mít pro zasvěcence význam. Připravují ho na to, co se stane, a tak zlepšují vyhlídky na správné jednání. Pouze někteří dostávají ve snech odpovědi na dotazy položené před usnutím.

Ve zvláštních druzích snů má zasvěcenec možnost reagovat na svody a projevit tak své sklony ve zkoušce. Často však jedná jinak, než by reagoval ve dne, protože má připojené jen některé části osobnosti. Obecné duchovní sny jsou výjimkou. Jsou i takové, jež nelze vyjádřit slovy, protože obsahují zcela neznámé mimozemské děje. Některé sny pouze plní přání. Jiné jsou extatickotísnivé či jen tísnivé transformační nebo psychoterapeutické operace.

Nejprve si po probuzení si zasvěcenec oživuje jeho prožitek. Prochází jím, snaží se ho procítit a pochopit bez ptaní. Orientovat se ve snech je stejné jako v událostech.

Bez komunikace s tím, kdo sen vytvořil, ho většinou nelze správně vyložit. Nejlépe je se dohodnout s intuicí, aby po snu zasvěcence probudila. Pakho stručně zapíše, stačí několik slov. Často napovídají jeho zapomenutý obsah.

Základní struktura snů charakterizuje osobnost zasvěcence. Problémy ve snech jsou symboly problémů v životě. Dochází v nich k vědomé záměně osob, času, místa, nebo děje. Někdy několik postav vyjadřuje různé části téže osobnosti. I když je sen dějově zcela banální a nesmyslný, může mít hluboký význam.

Ptát se na významy je možné až po několika hodinách, protože nejprve samy působí na nevědomí. Zasvěcenec často blokuje přijetí významu. Pokud by jejich významy nechtěl slyšet, řeknou mu jiný a stále ho tlačí k pochopení toho, co ještě neví. Jejich odpovědi by vždy měl doplnit dalšími otázkami, aby se v problému mohl dobře orientovat. Pokud mu ho chtějí vyložit druhým zasvěcencem, je to projev indispozice, výčitky či trestu.

Sen může mít hlavní i vedlejší významy. Když jich chce vyložit mnoho najednou, může požádat o celkové shrnutí. Několik snů v jedné noci mívá často stejný význam. Někdy mají více významů současně. Často má na některý sám přijít. Někdy se sny týkají jemu blízkých osob, které mají podobný problém.

Prostým výkladem lze však využít jen část jejich hodnoty. Sny aktivuji napojení na určitou oblast psychiky, jsou to jakési dveře do duchovních oblastí a i bez výkladu ho ovlivňují. Ukazují, co se v něm děje. Odkrývají oblasti, kde jsou složité vazby, které nelze jednoduše vyložit.

Nejvyspělejší zasvěcenci provádějí psychoterapii v meditacích, kde ponorem do mapy psychiky prožívají příslušné děje. Tak mohou dokonale harmonizovat problematické části a využít sny na maximum. Zvláštní prací s nimi lze dosáhnout zajímavých schopností (astrální cestování, noční výuka, zkoušky a učení aj.).

Božské síly mají neomezenou schopnost ovlivňovat děje podle potřeb Záměru Tvoření. Nemoci, události i sny se zasvěcenci zcela změní, dostanou duchovní významy. Jsou plnou součástí mystického života. Nemoci jsou však krátké a bez závažných následků. Většinou na ně nezabírají léky. Často nemají jeden jednoznačný význam, ale bývají součástí obecnějšího výchovného záměru.

I náš život je vlastně nemoc z odloučení od Boha a její léčení. Nemoci podobně jako všechny nehody a děje jsou karmické procesy, jež zesilují naléhavost neřešeného problému, aby donutily části psychiky se jím zabývat. Vše je vlastně forma channelingu a duchovní výuky.

Nečekaná událost

Nic zlého nepřichází náhle, ač se může tak zdát. Nemoc, havárie či jen hádka, vše má své dlouhé skryté uzrávání. Jakmile nastane pravá chvíle, tedy naplnění míry, projeví se silou často nečekanou a nevítanou. To je karma, ale nelze ji chápat jako mechanický trest za naše hříchy. Její zákony jsou totiž daleko složitější než si myslíme. Záměry karmy a tedy i události jež vyvolává totiž mohou být zcela jiné než očekáváme.

Nečekané jsou i vítané změny jako je povýšení, nebo získání určitých fyzických či duševních schopností. Rovněž nalezení vhodného partnera či zaměstnání. Základem úspěchu je hodně umět a také pro to dělat. To je obecný zákon. Také se stává, že nové nejprve jen tak probleskne. Postupně se stává čím dál častější a silnější, až se usídlí natrvalo.

První zmínku o chystané události můžeme dostat ve snových symbolech či náhlém vnuknutí. Pokud ale nemáme dostatečně silnou intuici, snadno zprávu přehlédneme, natož abychom s ní pracovali. Pokud ale jsme s intuicí v harmonii, jsme informování s předstihem o možném nebezpečí a jak mu zabránit. Nehoda se pak už nestane. Léčit příčiny je lepší než následky.

Chcete si o intuici přečíst víc? Můžete si stáhnout celou knihu s mnohaletými zkušenostmi. Všechny následující články jsou z ní. Píše se už 15 let, proto se v ní témata občas opakují s dalšími a dalšími zkušenostmi a závěry z nich, jak postupně přicházely. Jmenuje se:

MAGICKÝ SVĚT

Intago

Mail: Intago.zavináč.seznam.cz

Sborník článků pro týdeník SPIRIT

Zvláštní příhody a jejich význam

Zákony života přístupnou formou

Zkušenosti z práce jasnovidců a zasvěcenců

Mystika

Z psychologického výzkumu v angličtině mohu doporučit: Vědecké práce o intuici jsou překvapující

Knihovničku knih různých autorů pro studium channelingu si můžete stáhnout

Výhody zesílené intuice

Pokud léta pracujeme na zesílení intuice pod jejím vedením, silná intuice se projeví změnou životního stylu. Není ani zčásti znám, ani se nepopisuje v  duchovních knihách. Je sice možné ho částečně popsat, ale poznat se dá jen vlastní zkušeností.

Lze ho charakterizovat jednak jako zmnohonásobení přísunu kvalitních informací. To by chtěl kdekdo, ale musel by přijmout i následek. Je si totiž třeba uvědomit, že ve vědomí pak máme dvě entity, běžné myšlení (pudy už dlouho nesmějí do ničeho mluvit) a intuici. Ta je ovšem vždy chytřejší, vždy na úrovni, proto lidí se silnou intuicí je tak málo, protože tuto podřízenost ego nikdy nepřijme.

Intuici jde o moudrost, tu nám dává ze své nekonečné zásoby, ale vždy podle své vůle. Kdo ji ale roli intuice přijme, protože je vlastně vyšší já, silně mu to ovlivní život. Nejen že dostává více informací, ale i více a kvalitnějí je veden. Nejen slovy ale i situacemi, neboť chápe, že celý život je výukou. Všechny události mají svůj význam, všechny přispívají k rozvoji Sebepoznání. Intuice je jeho nepřetržitým dokonalým Učitelem bez jakékoliv demagogie, ale i jakýmsi operatérem nevědomí pro jeho transformaci.

Dodávané informace se týkají jak běžných věcí, tedy praktických, tak i teoretických. Přicházejí od intuice samy, či na dotaz, ale ne vždy. Intuice má svou, pro myšlení ani po mnohaleté praxi ne vždy okamžitě jasnou metodu výuky. Něco řekne jinak a jindy, než by si myšlení představovalo či přálo. Někdy až s odstupem pochopí, proč tomu tak bylo, jindy ne. Tato nevyzpytatelnost božské intuice je stále přítomná. Zasahuje, aniž o tom víme u každého, nejen u zasvěcence.

Jisté má jedno - pokud je k tomu ochoten, je optimálně veden, a intuice je vždy na jeho straně. Umí se postarat o vše, o zdraví, o živobytí i o vztahy. Nenutí člověka žít v celibátu ani odcházet do kláštera.

Dokonce i při umírání a po něm je jistá její pomoc. Za to by jiní lidé dali kdeco, ale nedovedou-li ji přijmout, zůstane jim to odepřeno. Život se s nimi bude bavit jen událostmi a to ne vždy příjemnými, např.nemoci i úrazy. Ani zasvěcenec nemá život jako selanku, ale ta není nikdy u nikoho, to by byl popřen základní Záměr života – výuka a očista. Hlavním problémem jeho procesu je únava, jež je symbolem rychlého duchovního rozvoje.

Ne vždy zasvěcenec poslechne instrukce intuice napoprvé, ne vždy se vše podaří hned a do konce, ale ona ví jak na něj a s trpělivostí jí vlastní ho pomalu posunuje ke kýženým Záměrům. Není problém odlišit projevy intuice od ostatních částí psychiky, na to je verifikace dokonalým nástrojem. Jediný problém je kupodivu pouze intuici přijmout a nechat se jí vést jako Učitelem, ač ona je víc než to. Její nejvyšší části jsou totiž Bohem, Stvořitelem i s Jeho atributy. Strach i jakékoliv obavy jsou tedy zbytečné, ale je těžké mít vždy úplnou jistotu, ačkoliv výsledky mluví za vše.

Vzájemný vztah prochází změnami, léta praxe jsou velmi důležitá. Ovlivňují ho výběr částí vědomí, které jsou právě aktivní, aby se vyvíjely. Kdo se nechce učit, s intuicí nemůže pracovat. Musí ovšem přijmout i ezoteriku, většinu informací není povoleno veřejně říkat.

Bůh a intuice

O souvislosti Boha a intuice se vždy přou vědci, filozofové i mystikové. Nesporně patří do oblasti zkoumání vědy. Měla by vzniknout zvláštní věda jen o ní. Výzkum je však bohužel zatím v plenkách. Dodnes ani psychologové netuší, jak velkou úlohu intuice v psychice člověka hraje.

V dosavadních definicích jsou navíc zjevné chyby. Intuice přece není způsob získávání poznatků bez logické úvahy, ale samostatná entita, vyšší Já, které zčásti zasahuje i do vědomí. Vždyť se také říká - přišlo mi to od intuice. Mít intuici vlastně znamená být moudrý.

Většina lidí popírá existenci Boha, ale nikdo nemůže říci, že intuice neexistuje. Říká se mu i vyšší Já, ačkoliv to nemusí vždy být jen nevědomou části naší psychiky. Je mnoho vážných důvodu intuici studovat i její možnou souvislost s mnohdy vágním a mýtickým pojmem Boha. Od intuice bychom se o Bohu mohli více dozvědět. Museli bychom najít způsob, jak s intuicí vědomě pracovat a odlišit ji od jiných částí psychiky. Často se totiž laikům plete s méně hodnotnými produkty pudů emocí a vznikají vážné chyby.

Co má intuice s Bohem společného? Především gigantickou inteligenci a tvořivost. Tu využívají vědci i umělci. Ti ji také umějí více využívat a trochu chápou její podivuhodnou entitu. Není téměř známé, že intuice není jednotná. Tvoří ji množství hierarchicky spojených částí s různou, ale vždy vyšší inteligencí než je naše. Ale ani Bůh není jeden, jak se často uvádí. Vždyť i v bibli se píše o Hospodinu, tedy JHWH, ale i Bohu Otci. Do intuice patří též svědomí, je to jeho nižší část, proto je také více známá.

Až delšími rozhovory s intuicí, zejména při návštěvě jejího světa v meditacích dokážeme postupě pochopit, jakou úlohu vlastně má. Je nejvyšší částí duševní hierarchie a její vliv na nás je proto daleko větší, než si myslíme. V šedesátých letech 20.století to bylo několika lidmi odhaleno, ale pak bylo toto tajemství znovu skryto a bude tomu tak i nadále.

Závěr je však jasný – Bůh a intuice je vlastně totéž, i když úplná pravda je ještě daleko složitější. Intuici lze totiž rozdělit na nižší, jež je lidem známe více a vyšší. V té je již Nadjá a božské Já, na východě nazýváno átman. Výsledkem úplného Poznání je, že átman je brahman, tedy vnitřní Bůh je totožný s vnějším, tedy Stvořitelem!

Právě intuice může být naším Guruem, Učitelem, Průvodcem, Rádcem, jen se s Ní chtít hovořit... Není těžké se naučit s Ní komunikovat bez rizika omylu. Je to nejlepší Guru.

Jak zesílit intuici

Aby se zamezilo následným problémům, jsou tyto řádky určeny jen osobám s převahou dobra. Zlí lidé by byli atakováni zlými silami a pokud má někdo dobra a zla půl na půl, přetahují se o něj dobré se zlými a problémy mohou být příliš velké. Proces totiž zesiluje všechno... Rovněž to nedoporučuji narkomanům, alkoholikům, ani vyléčeným, lidem s tetováním či piercingem, či těm co vzývají kult smrti a pod.

Doporučuji osobní aktivitu, hledat účelné metody, nenechat se slepě vést kdekým. Pokud jste skutečně trvale ochotni zesílit vliv své intuice, připravte si rituál na její přivolání, aktivaci. Měl by obsahovat očistu, měl by být proveden v klidné místnosti buď o samotě či se stejně zaměřeným. Je možné použít vonné tyčinky, svíčky, františka či kopál.

Skoro nutností je hudba od virtuoza, ta intuici přitahuje. Nejvíc se osvědčila Lisa Gerrard, viz www.lisagerrard.com. Pár skladeb je na http://mystika.mysteria.cz/hudba.htm, nejsilnější je Sacrifice na téže stránce. Na youtube.com či http://www.jango.com/users/15904289?l=0 je také řada skladeb, Hudba se poslouchá dost nahlas, nejlépe se sluchátkami a basy zesílit.

Připravíme si první otázky na intuici, např.: Chceš se mnou pracovat, intuice? Jak to mám udělat, intuice? Co máš ke mně, intuice? Tímto stálým oslovováním intuice zčásti zrušíme příliv méně kvalitních myšlenek, které se budou snažit uplatnit.

Pozice může být vleže či vsedě. Při hudbě je vhodné vypít 1 deci silného červeného vína. Zlepší to vstup do alfa vln na EEG. Rozšíření vědomí poznáte podle toho, že se zdokonalí vnímání hudby, nebo se dokonce zcela změní základní pocit na „božský“.
Jsou velké individuální rozdíly. Umět kvalitně komunikaci je věc praxe, určitá virtuozita, ale jen málokomu to jde hned. Dát intuici prostor bez křečí je těžké, protože chtít zastavovat myšlenky je blokace všeho. Poslechem hudby by měly samy zmizet jako zbytečné, ale nejde to hned. I když to nejde a ještě se stresujeme ze stresu, usmějme se mu, však se to poddá. Je to na léta, počítejme s tím.

Prostě jakoby „nadechujeme“ odpověď na položenou otázku. Zaznamenáváme odpovědi či obrazy jež přicházejí. Vnímáme i pocity, jež vznikají. Jakákoliv skrytá nechuť k odpovědím, nebo vůle je nějak ovlivnit komunikaci narušuje. Berte ji spíš jako rozhovor s někým, o kterém toho málo víte, ale předpokládáte, že má velkou inteligenci a dobro.

Je spousta zlepšováků, časem si najdete ty nejlepší, např. lehce stisknout oční oblouky či rozvibrovat víčka. Někomu pomůže otočná či houpací židle. Umělci o tom vědí svoje.

Nelekejte se, když se intuice ozve a i když ano, nevadí, však si zvyknete. Někomu to trvá déle, jinému prší myšlenky aniž ví od koho jsou. Prvnímu doporučuji holotropní dýchání. Je totiž dobré vědět, kolik myšlenek je od intuice a kolik od ega. Trpělivou snahou se poměr zlepšuje. Pomůže i otázka – Je tato myšlenka od tebe, intuice? Připomíná vám to mši? Není divu.

Přijetí intuice je přijetí Boha

Bůh a Jím z určitého důvodu stvořený Obraz, v němž jsme i my, je objektivní Realitou. Bez přijetí této základní Skutečnosti nelze mluvit o filozofickém rozhledu a duchovní úrovni člověka. Z toho totiž vychází řešení dalších otázek, zejména naše role ve světě. Přijmout Boha znamená přijmout život jaký je i s reinkarnacemi a správně žít. Nesnažit se o věčné ticho a ukončení znovuzrozování.

Skutečné přijetí Boha není nějakým laickým či teologickým výrokem. Řeči teologů jsou plané, právě před tím Kristus varoval. Vyslovit se dá cokoliv, ale pokud mají slova mít reálný podklad, nesmí to být jen gesto. Slovo přijmout totiž implikuje, že víme co přijímáme. To znamená poznat Ho! Nikoliv takového, jakého bychom si po prostudování nějaké svaté knihy či svého přání vytvořili.

Náš pohled na Něj je omezen našimi schopnostmi. V podstatě nemůžeme pochopit nic mimo okruh našich zkušeností. Pokud jsme Hyperprostor Boha neprožili, nemůžeme o Něm vědět víc, než jsou Jeho běžně známé atributy – Vševědoucnost, Všemohoucnost, Všudypřítomnost, Dokonalost, Věčnost. Ani o nich nemáme žádné bližší poznatky, z pohledu člověka jsou nedostupné a proto nepochopitelné. Jakákoliv představa o Něm je tedy apriori špatně. Proto Desatero zakazuje si Bohu vytvořit jakoukoliv představu.

Křesťanství hovoří o víře, ale jaký význam má to slovo? Podle Nového zákona i hořčičné semínko víry umí pohnout horou. Umí věřící něco takového? Mluví o víře, ale myslí tím vlastní názor, tedy povrchní přání. Konfrontace názoru a božské Reality vedla ke konfliktům Krista s farizeji. Nakonec raději přijali vraha Barabáše než Syna Boha. Proč? Nakonec chtěli mít hlavně klid a jistotu. Ego totiž zjevně či skrytě nechce uznat Boha jako Tvůrce, Stvořitele a majitele Reality a tím přijmout podřízené postavení. Přitom je tak snadné pochopit, že my jsme svět nestvořili, jsme schopni jen nepatrných výtvorů ve fyzické, emoční či mentální sféře a to ještě vlastně uvnitř Něj a z Něho.

Proto je nutné poznat Boha nejprve v rozhovorech s Ním, přesněji řečeno s jemu podřízenými božskými silami z duchovní sféry, ale daleko dokonalejší zkušenost přinášejí meditace v Jeho světě Věčné a Dokonalé Tvořivosti. Nejsme v proudech vizí a pocitů ztraceni, je tam s námi, jsou to Jeho projevy.

Tak poznáme, že On je daleko větší, vzdálenější a zcela Jiný než si myslíme. Má klíče ke karmě Všeho a všech. Ani v nejmenším není hodným senilním dědečkem na mráčku, jak bychom Ho v nevědomí rádi viděli.

Vše je vlastně Jinak. Naše individualita není omylem ani egem, i ta je Jeho výtvorem a my sami sebe nemůžeme zrušit, jak se mnozí domnívají. Přijetí Boha obsahuje i aktivní odevzdanost při postupném Sebepoznávání, zejména neznámých, ezoterických zákonů, proč svět je takový jaký je.

V Jeho Velikosti Ho poznali jen mystikové a těch nikdy nebylo mnoho. Se svým Poznáním nebyli příznivě přijímáni, i když některé církev posmrtně prohlásila za svaté.

Ti také věděli, že přijetí Boha není v nějakém prohlášení, či záblesku osvícení, ale jde o dlouhodobý proces, jež je v zásadě extaticko-bolestivý. Není problém s Ním hovořit, dokonce nakrátko vstoupit do Jeho světa. Je to však pouhý začátek dlouhé a těžké proměny člověka, pokud k tomu má skutečnou vůli.

Neustálá proměna, tedy transformace událostmi života, či daleko rychleji koncentrovanou energií v mystických procesech, souvisí s přijetím Boha, odstraňuje bloky k Němu. Zdokonaluje i očišťuje části vědomí, jež Ho pak přijímají daleko lépe. Je to práce na desetiletí, ale u běžných lidí na desítky ba tisíce inkarnací. Kvalita přijetí Boha zásadně rozhoduje o kvalitě našeho života v mnoha inkarnacích, kterým se nevyhneme.

Apoštol Pavel nás vyzval: Modlete se bez přestání. Co to znamená? Je to optimalizace našeho nastavení božskému. Neustále nemluvit a nemyslet, ani se nezablokovat v mrtvém tichu. Není důležité, zda k nám božské právě hovoří nebo ne, ale být Mu neustále otevřen pro příjem a to i ty naše nižší, nerozvinuté části, což je zvlášť těžké.

Neplatí to jen pro náboženství, ale i pro psychologii, zejména psychoterapii. Přijetí intuice je totiž stejně nepopulární, proto tak vzácné jako přijetí Boha. Je spojeno s poznáním svých nedostatků, v náboženstvích označovaných jako hříchy. Bez toho další osobní, tj.duchovní vývoj nenastane. Bůh, tedy ani intuice nás nepřijme, protože je nutná vůle obou stran.

Nelze očekávat, že se nedostatků povahy zbavíme hned. Základem je vůbec připustit, že je máme. Je to opět přijetí reality, právě tak jako v případě přijetí intuice a její role či Boha. Zejména své skyté či zjevné agresivity si často lidé nejou vědomi, což je dlouhou a těžkou překážkou zlepšení jejich stavu.

Pokyny intuice ke stravování

Nejsou složité, podstatou je střídmost (opilost ke nepřijatelná), pestrost včetně zeleniny a zbytkové stravy. Maso u mě není zakázáno. Intuice mi nedoporučuje k jídlu:

1/ Jádra ořechů, arašídy atd. patrně z důvodů aflatoxinů

2/ Uzeniny, patrně pro škodlivé látky

3/ Výrobky z krve, protože obsahují příliš silnou informaci o původu

4/ Vše co má podezřelý zápach

5/ Příliš zlevněné potraviny

Pozn. Pokud jídlo není úplně OK, doporučuje část vyhodit.

Ochrana před účinkem mikrovln:

1/ Při ohřevu jídel nedoporučuje použít příliš vysoký výkon vzhledem k její hmotnosti

2/ Nezdržovat se před mikrovlnkou během ohřevu

Jak nepáchat dobro

Nejen lékaři, ale i psychoterapeuti a léčitelé se snaží pomoci nemocným a trpícím, ale problém je, že se snaží dělat po svém a to není bez problémů. Jistě se může stát, že jejich léčení je neúspěšné, ba přímo chybné např. z důvodu nesprávné diagnózy, ale je tu další problém. Je téměř neznámý, ale velmi rozšířený. Je možné ho nazvat „páchání dobra“, protože jsou vedeni dobrým úmyslem, ale přesto jednají chybně s následky pro klienta i pro sebe.

Vyplývá z nepochopení obecných souvislostí života. Vše totiž musí zapadat do určitého rámce, vše je součástí něčeho úplně jiného, ale důležitějšího, podobně jako oprava bot souvisí se zdravím i s chodem celé společnosti.

Na počátku je určitý Záměr, můžeme mu říkat smysl života. Každý jsme v určité pozici a vyvíjíme se určitým směrem. Procházíme mnoha stavy, které mají svoji logiku, většinou nám neznámou. Bohužel se zatím nedovedeme vyznat v našem osudu a jeho logice. Proto je náš život často málo efektivní, učíme se méně, než bychom mohli. Často opakujeme své chyby a své životy ubíjíme v tupé rigiditě.

Pokud se vyskytne nemoc, nezamýšlíme se nad jeho významem, ale snažíme se jí co nejrychleji zbavit. Lékaři ani léčitelé nás v tom utvrzují. Že má i podle lékařské vědy bio-psycho-sociální význam a původ, vědět nechceme. Nemoc je často informace, sama je i léčením, ale v informační společnosti se to nesmí ani vyslovit.

Existuje poměrně jednoduchá metoda, jak terapie provádět správně. Pokud umíme channeling, můžeme se totiž o terapii poradit s „šéfem“ karmy klienta. Říká se mu Nadjá, ale to není důležité.

Často nám řekne, jak máme postupovat, nebo že je lépe léčit něco zcela jiného a jinak. Nebo můžeme ve změněném stavu vědomí klienta na Nadjá napojit a zkonzultovat terapii s Ním. Je ale ještě dokonalejší a jednodušší metoda. Napojíme klinta na Nadjá a požádáme Ho, aby celou terapii vedl sám a jen pasivně asistujeme. Tím zamezíme jakékoliv možné chybě, kterou bychom mohli z neznalosti situace klienta udělat. Takto už nelze páchat dobro.

Jaké je to bez ega

O pojmu ega panuje řada mýtů. Ego je hlavně omezenost a proto je příčinou problémů. Zkrátka lidská inteligence je příliš nízká na nekonečnou složitost Života. Co s tímto omezením člověka? Bohy se v tomto životě určitě nestaneme a lidská inteligence se také nedá skokově zlepšit. Jedinou schůdnou cestou je zesílit intuici a využít tak její skryté možností.

To ke své škodě děláme až příliš málo. Důvody jsou zřejmé. Překážkou je i lenost. Ego nechce žádnou konkurenci, zvlášť ne chytrou a mocnou. Raději zůstane omezené a udělá proto cokoliv. Zvládnout rozšířené vědomí opravdu není nic jednoduchého. Člověk je zvyklý na to, že má v mysli své pudy, tj.emoce a racionální myšlení. A najednou se tam začne více a více projevovat nová, úplně neznámá a tedy nevyzpytatelná intuice. Přijmout ji není jen tak. Je totiž neuvěřitelně chytrá, to myšlení brzo pozná. Můžeme si uštvat rozum a stejně v informacích intuice nenajdeme chybu. Vede to až ke strachu z ní.

Kde informace bere je téměř nepochopitelné a ještě je umí zdůvodnit i vysvětlit. Harmonizovat vztahy rozšířeném vědomí při naší dobré vůli samozřejmě lze, i když je to vzácné. Ale většina lidí řekne, že své svědomí poslechne a to je přece součást intuice.

Shledání po třiceti letech – věčné opakování téhož

Po mnoha letech nepřítomnosti ve svém rodišti na jihočeské vesnici jsem se přijel v roce 2003 podívat. Prožíval jsem tam krásné prázdniny s prarodiči a domácími zvířaty, nejraději jsem měl koně ustájené na statku dědy. Nejdříve mě kočí vozili sebou, pak jsem zkoušel jejich práci a od čtrnácti let jsem jako jediný na vesnici koně sám sedlal starým těžkým německým sedlem nelezeným na půdě a jezdil plavit koně i po okolí. Byly to úžasné zážitky.

Po příjezdu jsem zjistil, že všichni kočí jsou bohužel již mrtvi, stejně jako většina sousedů. Podrobně mi to popsala vesničanka, která měla šest desetiletí historie vesnice dokonale v paměti jako v kronice. Pak jsem zašel na rodný statek. Do konírny jsem se musel dostat oknem, protože vzpomínky na to, co jsem v ní zažil měly ohromnou sílu. Vnitřek byl sice zpustlý, ale to hlavní bylo stále na místě. Sedl jsem si na betonovou káď jako před desetiletími a vzpomínal, že jsem z tohoto místa pozoroval kočí jak připravují koně k jízdě a večer kydají hnůj. Nebyla to nepříjemná práce, koňský hnůj spíše voní. Zde jsem prožil šedesátá léta plná diskuzí, optimismu, přátelství a radosti. Byl jsem překvapen, že vůně po zetlelém obilí v komůrce na chomouty je stále přítomná. Paměť na vůně máme nejsilnější.

Opravil jsem střechu stáje jako v r.1980, když jsem sem zavítal při vojenské službě. Od té doby na ni nikdo nesáhl, jen já, když jsem se už potřetí dostal na stejné vojenské letiště v Bechyni na cvičení záložáků v roce 1988. Uvědomil jsem si u toho, že po 23 letech v Praze v ní nejsem doma. Neberu ji, a to je chyba.

Šel jsem na výlet kolem vesnice jako za starých časů. Nestačil jsem se divit, vše bylo jinak. Cesty byly zpustlé, nikdo po nich nechodil, některé byly rozorané. Tak velká pole nebyla ani za JZD. Zašel jsem i na místo u rybníka, kde jsem prvně plavil koně. I moje matka ráda jezdila na koni. Děda ho poslal na jatka, aby zmaturovala, ale to je projev hrubosti. Vzpomínky na mě intenzivně zapůsobily, poprvé jsem si silně uvědomil, jak jsem vlastně stále stejný, už čtyřicet let! Neustále opakuji stejné vzory, ač jsou tak odlišné od druhých.

Vyšší Já mě oslovilo a vyzvalo - Odděl se, zamávej tomu klukovi co plavil koně, abys mohl dál do dalších, vyšších akcí stejně dobře promyšlených. Vyvolávalo to ve mě silnou lítost po minulosti jako v meditacích, když mě božské stahávalo do Sebe a já se bál ztráty starého. Jako kluk jsem neměl myšlenky na minulost, myslel jsem jen dopředu. Bát se nového je chyba.

Poznal jsem, že u mě není důležité postavení ani majetek, ale vyrovnaná, otevřená a jasná psychika i čisté svědomí. A dobrodružnost. Za co se mohu stydět? Snad nejvíc za házení šroubů z podkov do vlaštovčích hnízd ve stáji. A střelbu do vrabců ze vzduchovky.

Procházel jsem i mým lesem, poli a po vesnici. Odevšad se na mě hrnuly vzpomínky z událostí, kde jsem se projevoval vlastně stejným stylem jako dnes. Třeba jak jsem den ve vážnici zaskakoval za sedláka Horáka. Jsme tak silně vázáni zvykem, ať dobrým či disharmonickým! Hnout s tím je přetěžké… Naštěstí jedu správně, archetypy mám vyrovnané, účinné, jen malá vyzrálost, křeč. Zvláštní kombinace Pražáka a venkovana. To ale umožňuje nadhled nad oběma.

Z vesnických lidí jsem cítil smutek a bídu. Jsou hodní, ale zakřiklí, zalezlí doma. Na Vysočině je to ještě horší, tam se mezi sebou vůbec nebaví. Jen jediný sedlák Nitka je aktivní, podniká naplno. Obdělává všechna pole a chová krávy na mléko. Říkal, že nemůže sehnat nikoho na práci a vesnice je přitom plná lidí! Neví, čím se živí. Naši předkové byli prý daleko víc pracovití. Ale ani on však příliš neprosperoval.

Potkal jsem i svého vrstevníka Horáka i jeho sestru, mou vzdálenou sestřenici. Smutek a bolest se u něj projevila i nemocí. Byl to zlomený člověk, jen jeho matka byla ještě ze staré školy - práce, práce. Jihočeši nejsou optimisti, jsou depresivně uzavření v sobě, je to staročeský kmen Doudlebů. Dal mi mé staré sedlo, je to hlavní symbol mého dětství, mě.

Na zpáteční cestě jsem se zastavil v sousední zapadlé vesničce. Vzpomněl jsem si totiž, že jsem se tam snad na den přesně před třiceti lety dvakrát sešel s pěknou dívkou. Byla hodná, ale usedlá. Držela se příliš při zemi, já byl dobrodruh. Ani jsem si nepamatoval její jméno či podobu, jen jsem poznal jejich statek. Jak mě překvapilo, že mě ihned poznala a oslovila jménem!

A zase totéž, opět stejný vzor rozhovoru jako před lety. Ač měla inteligenci, stala se poštovní doručovatelkou a stačilo jí to. Vadilo jí, že se rozvedla a nikoho neměla, jen syna. Byl jako ona, mouchysněztesimě. Dostala roztroušenou sklerózu a jistou dobu nemohla ani chodit. Intuice mi řekla, že je to symbol jejího pasivního vztahu k životu. Zhoršením situace si měla uvědomit tento nedostatek. Jí však invalidní důchod a částečná nepohyblivost vyhovovala. To však znamenalo, že zcela ochrne. To jsou zákony psychosomatiky.

Také jsem jí chtěl pomoci a poradit, stejně necitlivě bez ohledu k jejím zvláštnostem jako kdysi. Ona mě však nepověřila rolí psychoterapeuta. Vlastně si ani nepřipouští, že psychoterapii potřebuje, nevidí souvislost svého stavu s psychikou. Ona stojí na místě a já se celou dobu vyvíjel. S údivem poslouchala, čím vším jsem experimentoval. Rád se dělám chytrým. Trochu se mě bála. Franta Horák a Zdena, to jsou dva případy pro knihu, proč se zlé věci dějí hodným lidem. Nechtějí vlastně žít, nic je nerozvíjí, jsou rigidní.

Nemoc je pobídnutím, proto se problémy zesílí. Měl jsem pro ni být stejně důvodem k zamyšlení jako před třiceti lety. Měla krásný hlas, je v něm její něžná duše. O karmě nikdy neslyšela, čistý materialista. Možná se ještě setkáme, abychom poznali, kam se kdo dostal.

Doma jsem zjistil, že foťák i walkman je vyplaven vodou z kanystru. Intuice mi řekla, že důvod brzy poznám. O tři dny později zaplavila Prahu povodeň.

Kdo nás vede, emoce či intuice?

Stručně řečeno záleží na tom, čemu dáváme přednost. To ovšem znamená vědět, co všechno máme v psychice. Rozhodně nejsme jednotní, naše vědomí i nevědomí obsahuje mnoho částí různé kvality. To mimochodem znamená, že v každém člověku jsou rozpory a boje o vedoucí postavení a nejde s tím nic dělat. Je to prostě součást života, selanka je jen nenaplnitelná touha či pohádka.

Emoce vycházející z pudů jsou nejstarší a proto silnou částí lidské psychiky. Vyvinuli jsme se ze zvířat a ony jsou toho důkazem. Dokáží se rozhodovat, ale nejsou příliš dokonalé v chápání. Od psa také nečekáme filozofické traktáty. Neumějí ani operovat s myšlenkami. Kdyby to uměly, už by nebyly emocemi, ale myšlením. Rozhodují se impulzivně a rigidně. Emoce pudů jsou dobré i zlé, dopady na jejich rozhodnutí bývají obrovské, ale nakonec od nich nelze nic moc čekat. IQ mají nevyhnutelně nízké. Emoce pudů sice umožňují se vcítit do druhých, ale opět jen do emocí.

Myšlení je druhou silnou částí vědomí. Je chytřejší, to je hlavní rozdíl. Umí vážit fakta, verbálně přemýšlet a dedukovat. Proto jeho rozhodnutí bývá kvalitnější. Používají totiž jemnější a dokonalejší symboly a rychleji s nimi pracuje. Existuje ovšem vyšší i nižší myšlení.

Intuice je nejtajemnější částí osobnosti. Jen málo lidí s Ním má větší zkušenosti. Připraveným přichází lehce jako vánek. Nepoužívá slova, takže se může z neznalosti někdy zaměnit za emoce. I drobný závan intuice se dá vyjádřit, tj. vyložit verbálně do několika vět, i když jen nedokonale. Intuice ví daleko víc než myšlení, umí tvořit umění, dokonce i vnímá budoucnost. Čte v myslích druhých lidí a bleskurychle zpracuje ohromné množství informací. Je napojena na Informační pole, akášu.

Jsme tak obdarováváni Bohem. Dává nám co potřebujeme znát ve svém čase i to, co si přejeme, pokud to uzná za vhodné. Nelze se řídit pouze svými povrchními přáními ve vědě či technickém vývoji, a proto ani v osobních duchovních otázkách. Laikovi se zdá osvícení rychlé a snadné, ale osobnost se musí předělat od základů a to stojí čas a námahu.

Můžeme žádat o pocity i děje, určitý stav vědomí, i odmítat ty, jež máme. Změna je možná, když se projde určitým procesem. Je tedy chybou se stále ztotožňovat se situací a brát ji jako trvalou neměnnou realitu.

Rozpoznat nekvalitu v psychice a odmítnout ji. To je volba na kterou máme právo, ale málo toho využíváme. Problémy se vrací, odmítnutí je třeba opakovat. Je na nás, komu dáme slovo. Tím se posiluje jeho postavení. Všichni jsme však událostmi života vedeni k vyšší kvalitě rozhodnutí. To je podstata vývoje. Budeme tedy výhledově upouštět od plochých pudů a posilovat vliv intuice. Nejsilnější se na dlouhou dobu však stane myšlení.

Přesto v tomto bodě není jasno ani u psychologů. Ani oni nejsou příliš ochotni se loučit s emocemi. Vědí ale, že je v nás mnoho podosobností s různým vlivem emocí. V zaměstnání často pracuje racionálnější část, ale doma se emotivnější dere do vědomí.

Kombinace negativních emocí a sebeklamu je kořenem hlavních problémů lidstva. Strach, stihomam, žárlivost i rasismus obsahuje hlavně emoce. Proto jsou tak účinné reklamy i móda. Zcela účelově je dovede využívat i politika. Říká to, co by lidé ve skrytu duše rádi slyšeli a cítili.

Problémy s kriminalitou jsou ukázkou ohromného skrytého vlivu pudů na chování lidí. Pokud se lidí zeptáte na motivy iracionálního jednání, vysvětlí je, ale je to pouze účelová výmluva. Fašismus i komunismus měl v základu také tento problém. I do náboženství se projektují čistě emotivní proudy, ale Bůh není emocí, naopak. On je vysoko nad intuicí!

Intuice, jasnovidectví a létající tužky

V internetové diskuzi popisovala jistá dívka svoje zkušenosti s intuicí:

"Mě intuice přijde naprosto normální - někdo jí má ve větší míře, někdo zase v menší. Jde o to se s ní naučit žít a buď ji podporovat anebo se jí chtít "zbavit". Já si nyní vybrala tu druhou variantu, protože to není legrace a prostě už to nechci, hodně to ubližuje... Už od tří let vidím auru. Věděla jsem, co si druhý myslí, kdy se co stane a co se stalo. Občas v mé přítomnosti lítaly tužky, nenahrávalo se video, praskaly žárovky, zapnula se žehlička a další a další... Asi to zní divně, ale bylo toho prostě moc a zjišťuji, že "normální" život není zas tak špatný. Jo, v něčem to bylo lepší, to určitě ano, ale také to hodně ubližovalo."

Zdálo se mi chybné takto odmítat intuici, je to přece božská síla. Zeptal jsem své intuice, proč dává tyto schopnosti lidem, kteří z nich mají problémy. Řekla mi, že nejčastěji je to proto, aby tyto schopnosti úmyslně odmítli. V minulých životech u ní mohlo dojít k zneužití sil magie a toto je vlastně její odstranění. Magie totiž vede k těžkým karmickým zátěžím. Záleží ovšem vždy na konkrétním případě.

Tento příklad také ukazuje na obrovský vliv nevědomí, který si většina lidí vůbec neuvědomuje. Rovněž na to, že život sám je již terapií, i když o tom nevíme. Dívka totiž vůbec nevěděla, proč má tyto schopnosti a jak s nimi má naložit.

Rozhovor s nadvědomím

Uvolněte se a sestupte do hladiny alfa. Pak zavolejte svoji intuici. Rozhovor s Ní může vypadat třeba takto:

Jak mám poznat, kdy jednám ze sebe a kdy mne oslovují mé božské síly? To se mám vždy ptát? Jinak nemám jistotu a nevím, jak se správně rozhodnout. Vnímej mne, zatím ti to moc nejde.

Když mám přání něco udělat, nejsem si jist, zda to vychází z Tebe. Jak to poznám? Ego si vždy něco silně přeje. Ale Ty máš přece také přání? Ale úplně jiná, jemnější. Tak to můžeš poznat. Hlas tvého ega je hrubý. Nauč se ho vnímat a rozlišovat. Není to tak těžké, jen opravdu chtít. Ego ale často nechce poslouchat nikoho jiného.

Někteří však mají zjemnělá a snobská ega a jejich hlas přece není od božských sil? Ano, to jsou zjemnělá ega.

A jak to mám udělat s mými sportovními sklony? To jsou pozůstatky dobrodružných sklonů z minulých životů. Neměl by ses tomu tak intenzivně věnovat, nemáš to v životním úkolu. Uvědomuji si, že je to přílišné zaměření jedním směrem. Někdy je to nebezpečné, ale současně mne přitahuje nebezpečí a ani nemohu přestat? Ano, je to tak.

Obávám se dalšího úrazu. Mohu Tě požádat o ochranu? Ano, ale nauč se vnímat Můj hlas. V tom je celé tajemství duchovnosti. Vnímej lépe jednání druhých lidí, i to, co v tobě vyvolává a jejich reakce na tvé jednání.

Cestování v čase je možné

Když nevím, zeptám se někoho chytřejšího, tedy svého vyššího Já. Intuice, ty můžeš cestovat libovolně v čase? Intuice vyšší úrovně to dělá běžně. A jak to děláš? Prostě se přepnu. Myšlenkou? Můžeš tomu tak říkat. A proč to děláš? Abych se poučila, napravila či něco udělala. V mém osudu? Ano. Takže ho stále měníš? Vše je ve stálé změně. Kdybyste měli další otázky, zeptejte se sami. Nic to není, jen je potřeba trocha rozšířeného, změněného stavu vědomí, tj.autohypnóza.

Číselné hodnoty v duchovnosti

Čísla v duchovnosti mají svůj informativní význam, který nelze přeceňovat. Okamžité hodnoty se většinou liší od průměrné.

Podíl dobra a zla v člověku, nebo společnosti:

Ve vesmíru a na Zemi jsou tyto síly v rovnováze a vyskytují se ve všech kombinacích. Na život člověka má jeho podíl dobra značný vliv, který lze přirovnat k jízdě po silnici, kde levá krajnice je čisté zlo a pravá úplné dobro. Tyto krajní polohy se však vyskytují vzácně. Bezpečná jízda životem je v pravém jízdním pruhu mimo středovou čáru a krajnici.

Podle procentuálního podílu myšlenek dobra osobnosti existuje:

0 až 40 Koncentrované zlo - démoni

40 - 60 Lidská zloba a agresivita - polodémoni

60 - 70 Konfliktní lidé

70 - 80 Příjemní lidé

80 - 100 Vysoce charakterní a duchovní lidé

Hodnota duchovního urychlení vyjadřuje, kolikrát je vývoj jedince rychlejší, než je průměrná hodnota:

1 - 3 Běžný slušný člověk

3 - 10 Zájemce o psychologii, filosofii a náboženství

10 - 200 Duchovně aktivní člověk, spolupráce s nadvědomím. V noci může urychlení dosahovat i desetinásobku

200 - 5 000 Totéž, ale věnuje se výhradně duchovnosti. Osobnosti po pádu z nadnirvanických úrovní

5 000 - 100 000 Duchovní transformace zvlášť vyspělých jedinců. Maximální hodnoty měl Budha, R. Mahariši a Krišnamurti, sv.Tereza z Avily měla 50 000, sv.František 20 000

Procentuální hodnotu intuice mají:

0 - 10 Obyčejní lidé

10 - 30 Intuitivní lidé, umělci

30 - 70 Duchovně vyspělí jedinci

80 - 100 Mistři

Průnik lze u většiny lidí krátkodobě zvýšit přes 90 procent ve změněném stavu vědomí.

Hierarchie těl:

V člověku je několik úrovní různé inteligence, každá má svůj účel a jejich harmonická spolupráce je úkolem duchovnosti:

1 - Fyzické hmotné tělo

2 - Éterické polohmotné tělo, které pomáhá fyzickému a spojuje ho s emočním

3 - Emoční, tj. astrální tělo

4 - Mentální tělo. Myšlení, přání, názory

5 - Intuitivní tělo čistých myšlenek. Podílí se na vytváření osudu

6 - Kauzální tělo, tvůrce osudu a karmy člověka

7 - Nirvanické tělo, ukončení dualit, nejvyšší aktivní tělo většiny lidí, nadřízené ostatním

8 - 13 Nadnirvanická superenergetická těla, většinou latentní

14 - Bůh, Absolutno, andělé. Pravděpodobně nejvyšší tělo vůbec

Zkušený zasvěcenec si může vytvořit vlastní diagnostické metody jak zjistit stav vědomí, který právě má. Může např. zjistit otevření vědomí atd.

Ztracené klíče

Chtěl jsem odjet, ale klíče od auta byly pryč. To nebyl příjemný začátek dovolené! Chvíli jsem je marně hledal, ale nemělo to cenu, v rukou jsem je měl před čtyřmi dny. Intuice mi řekla – Ty bys dlouho hledal. Napadlo mě zavolat osvědčené jasnovidce. Už několikrát mi v podobných případech pomohla. Kdysi mi volala z chaty s pláčem dcera, že jí na zahrádce uteklo morče a nemůže ho už dvě hodiny najít. Jasnovidka řekla, že je zalezlé mezi chatu a cosi. Jak se brzy ukázalo, to “cosi” byla stará psí bouda. Jindy mi nalezla ztracený měřicí přístroj.

Zavolal jsem jí. Po několika vteřinách mi řekla, že klíče jsou buď mezi čisticími prostředky, nebo nahoře ve skříni dcery. To se stalo už dříve, že uvedla dvě možnosti. Bylo mi to ale divné, do těch míst bych klíče nikdy nedal. Ve skříni jsem dceři nikdy nehrabal, navíc už rok u nás nebylí! Přesto jsem se do ní pustil nejdřív. Jaké bylo moje překvapení, když jsem tam klíče uprostřed šatů našel! Zbývala otázka, proč se to vlastně stalo a kdo je tam dal. Odpověď jsem zjistil už sám, vždyť praxi jasnovidnosti sám učím, dokonce i ji. Je to ukázka, že božské opravdu může vše a také to v osudech lidí dělá. Jak je možné, že jasnovidectví opravdu funguje? Prostě funguje, není problém se ho naučit a vyzkoušet to.

Umí to kdekdo. Paní Kludská je kartářka a v několika knihách sepsala své několikaleté zkušenosti. Jednou k ní přišel policista a říkal, že jí vůbec nevěří, ale že když nenajde ztracenou pistoli, tak ho vyhodí od policie. Nechala ho sejmout karty a řekla mu, že ji jeho syn právě ukazuje ve škole. Druhý den jí za to přinesl květiny.

Ztracené brýle jasnovidky

Vzpomínky jasnovidky Kludské i jiných zaplnily spousty knih. Méně už v nich jasnovidci píší o svých pochybnostech. Zejména na vlastní problémy se ptají s nedůvěrou v kvalitu odpovědi. Vědí, že jejich vůle zasahuje do výsledku a proto se na své otázky raději ptají kolegů, pokud ovšem nějakého spolehlivého mají. Ale i lékař nerad léčí sebe a své blízké.

Moje známá je také jasnovidka, a na její informace se mohu vždy spolehnout. Vždyť jsem ji to sám před jedenácti lety naučil. Již mnohokrát mi např. poradila, kde mám hledat ztracené věci. Je paradox, že právě tato praxe se stala největším důkazem těchto schopností i pro zapřisáhlé materialisty. Popisu božských světů a zákonů karmy lidé mnoho nevěří, ale jak někdo může na dálku popsat kde je ztracený předmět, je pro ně nevysvětlitelné, až se toho bojí.

Volala mi, že už několik dní nemůže nalézt své brýle. Čekala, že zjistím kde jsou, ale to by bylo málo výchovné. Doporučil jsem jí, aby se na ně zeptala sama a zavolala mi výsledek. Po chvíli mi zklamaně řekla, že se dozvěděla, že brýle jsou v taštičce s natáčkami, ale nebyly tam. Z minulých případů mám zkušenost, že vždy řekla dvě místa, kde měly ztracené věci být. Prý to má pár důvodů. Proto jsem ji doporučil, aby se zeptala ještě jednou. S radostí mi za chvíli volala, že už je má. Měly být pod televizí a skutečně je našla hluboko pod komodou. Tam by je asi nikdy nenašla..

Napadlo mě, že zbývá ještě vyřešit, proč se to stalo. Byl to už druhý případ ztráty brýlí v uplynulém týdnu. Zákon karmy říká, že vše má svůj význam, vše je informace, symbol. Zkrátka nechce něco vidět, i takto nás osud vychovává. Vše je součást výchovy, zdokonalení, Sebepoznání.

Channeling v technice

V osmdesátých letech jsem pracoval ve výzkumu spalovacích motorů a napadlo mne využít jasnovidce pro prognózy vývoje. Navštívil jsem slavného profesora Kahudu, kderý ve své psychoenergetické laboratoři pracoval se senzibily a ten mi doporučil Milana Touška.

Navštívil jsem ho v Karose Vysoké Mýto v konstrukci autobusů a dal mu otázku: Jak budou asi vypadat motory pro osobní vozy kolem roku 2010?

Odpověděl mi dopisem z 23.3.1986 ze Zámrsku, kde bydlel. Popisuje svoje vize:

Řadový, ale i do kosočtverce stavěný motor (tedy pístový, skoro bez výčnělků, bez karburátoru. A jakési vstřiky! Pro každý válec a vstřik samostatný výpočetní systém, velký kroutící moment a přitom plynulost.

Zajímavé – životnost dosažena povrchovou úpravou třecích ploch, pro mne neznámo čím, mikrovrstvy.

Na délku bude motor asi tak stejný, na výšku nižší. Velmi snadno vyjímatelný – opravuje se výměnou. Pohonná směs = benzín a něco, což bude činit objemově až 30-40 %. Škodlivost zplodin? Z výfuku skoro nic, ale vozí se cosi (katalyzátory?) co pojímá škodliviny.

A víte co? Konec! Psal jsem to schválně jako neodborník, tak jak mi to lidově šlo ve vizích. S pozdravem Toušek.

Našel jsem o něm pár odkazů:

http://www.antikvariat-smichov.cz/fotka.php?id=5420

http://druidova.mysteria.cz/UVAHY_A_ZAMYSLENI/EZOTERICKE_LECITELSTVI.htm

http://www.psychotronika.cz/cl_ja.htm

Tenkrát jsem nebyl s výsledkem spokojen. Zdálo se mi, že za 25 let budeme dál. Ale když doba uplynula vidím, že jsem se mýlil, jeho informace byly přesné.

Poděkoval jsem mu a poslal svou fotku, aby mi k ní něco řekl, ale neudělal to. Takže jsem si musel počkat do r.1993, kdy jsem to učil druhé, resp. do r.1995, kdy jsem se to naučil i já.

Císařovy nové šaty

Tento vtip vyprávěl spisovatel A.Lustig: „Kardinál se dívá do zahrady - proboha, je tam Ježíš Kristus, vykřikne. Zavolá pobočníka a řekne mu, at se podívá ven-Ježíši, vždyť je tam Kristus. Nevědí co mají dělat a tak zavolají papeži. Svatý otče, je to neuvěřitelné, tady na zahradě vidím Ježíše Krista. Co mám dělat? Papež odpoví-look busy, tvař se, že máš hodně práce!“ A takhle je to ve všech náboženstvích, i budhismu.

Po třiceti letech v duchovních společenstvích mohu konstatovat, že situace je v nich horší, než jsem očekával. Mohu to porovnat se vztahy mezi techniky, sportovci i vědci, tam jsou podle mne vztahy lepší. Přitom by tomu mělo být obráceně. Proč tomu tak není? V jiných oborech jsou totiž výsledky jasně vidět, to v duchovnosti není snadné.

Jakoby duchovnost byla oblastí nenaplněných přání s věčnou snahou je naplnit, ovšem po svém. Co duchovní společenství, to určitá věrouka. Je ovšem mnoho těch, kteří si jedou sami jen na svém a i ti mají své, naprosto odlišné názory.

Když je necháte mluvit či psát, hovoří jako kniha. Zdánlivě se jim nedá nic vyčíst a jejich ovečky poslouchají a nešetří chválou. Že by někdo vyjádřil svůj názor, na něco se zeptal, co by alespoň trochu narušilo jejich ideje, to ne. Už vůbec ne odbornou kritickou debatu, ta se nevidí vůbec. Přitom je základem každé tvůrčí práce. Pokud tomu tak není, je velké podezření na demagogii. Kristus mnohokrát varoval před farizejstvím, to je vlastně duchovní demagogie, pokrytectví.

Přitom stačí znát základní svaté knihy i pár souvislostí a nestane se, že bychom nenašli rozpor v názorech jejich kazatele. Když byste mu o něm řekli, se zlou byste se potázali. Spadla by mu škraboška svatého muže a odkryla by se jeho podstata – agresivního demagoga, který je pro ubránění svých představ schopen čehokoliv, jen ne diskutovat. Kdepak v duchovnosti nějaká tvůrčí debata! Proto mě napadla ona slavná pohádka.

Bible i dějiny jsou plné takových situací. Zkrátka duchovnost je často hájemství ega a jeho pohádek, podobně jako bulvár. Kdepak nějaká duchovní věda!

Společenství, včetně křesťanských církví, se mezi sebou nemají rády, i jedinci se pomlouvají a vzájemně vyhýbají. Rivalita je veliká, ale tu nikdo nepřizná. Nelze se divit, že se na nás materialisté dívají s podezřením.

Ale vše zapadá do této civilizace, je prostě taková a stěžovat si nikam nevede. Stačí si situaci uvědomit, vyhnout se tomu. Nenasazovat si růžové brýle a nelhat si do kapsy.

Neúspěchy a nehody jasnovidců

I jasnovidci mají neúspěchy, ale neradi o nich mluví. Nejčastěji to jsou chybné a nepřesné odpovědi. Špatné soustředění může způsobit spojení s nekvalitním zdrojem, jako jsou astrální duchové, nebo vlastní vědomí, které se rádo vměšuje do odpovědí. Jedna labilní a nezkušená jasnovidka se dozvěděla, že bude mít těžkou havárii a strašně se vyděsila. I když hned zjistila, že to bylo od zlomyslných duchů, raději to už nezkoušela. Jiný začátečník si zjišťoval podrobnosti o budoucí dovolené a všechno se mu vyplnilo. Další odpovědi už nedostal, protože se příliš bál. Božské síly, které informace dávají, zajímá účel otázky a povrchní zvědavost nemají rády. Jejich motivy jsou nám někdy nepochopitelné, většinou odmítají objasňovat trestné činy a hledat pohřešované osoby. Raději dávají úmyslně chybné odpovědi a publicitě se vyhýbají, jak mohou.

Jedna zkušená amatérská jasnovidka se velmi zlobila na svého vedoucího. Náhle měla vizi démona, který vypadal jako Jack Nicholson a byl připraven jí nabídnout své služby. Lekla se a už je opatrnější, mohla dopadnout jako jeden instruktor magie. Zjistil si čísla, která budou tažená ve sportce. Vyhrál a jeho sebevědomí ještě vzrostlo. Pokoušel se získat i další tahy. Dostal čísla, u kterých byl připsán křížek. Nevěřil, že je to datum jeho smrti, ale zmýlil se. V několika případech se stalo, že jasnovidce posedl zlý duch. I když měli kvalifikovanou pomoc a dobře spolupracovali, dalo dost práce duchy vyhnat.

Je mnoho amatérských jasnovidců, kteří komunikují s nízkými duchy, kteří si dělají legraci z jejich důvěřivosti a dávají jim nepravdivé odpovědi. Jedna žena od nich dostala informaci, že její syn brzy zahyne. Uvěřila tomu a stále plakala. Úmyslně chybné zprávy dostávají i jasnovidci, kteří se ptají na otázky bulváru na soukromí slavných osob. Toto nebezpečí je možno omezit dotazem, zda je vhodné se ptát na takové otázky. Téměř vždy je odpověď záporná. Jen některé informace tohoto druhu mohou dostat pro svoji osobní potřebu.

Riziko nehod se vyloučit nedá, ale vědomí je tak omezené, že bez jasnovidných schopností se nedá mluvit o kvalitě života. Nejsou něčím nepřirozeným, naopak, ve vyspělejších civilizacích je mají všichni. Spiritistu, jasnovidce ani léčitele však nemůže dělat každý. V každé civilizaci byli šamani a zasvěcenci, kteří si své nástupce vybírali a učili. Dnes se s podnikateli, kteří za peníze učí magii, roztrhl pytel. Když jí naučí někoho, kdo ji umět neměl a poškodí se tím, část viny padne i na ně a budou potrestáni.

Co umí nadvědomí

Intuice, nazývaná odborně nadvědomí, není jen slabý hlas, který nám někdy něco naznačí, ale mocná božská síla, která ovládá náš osud. Mnohokrát nás zachránila varovným pocitem či myšlenkou. Také rozumem těžko pochopitelné schopnosti senzibilů vytváří tato Inteligence. Nadvědomí jasnovidce se spojí se zákazníkovým a telepatický přenos informací může začít. Terminologie není jednotná, říká se jí také duše, nevědomí nebo vyšší Já. Intuice rozumí symbolům kolem nás, a ty jsou ve všem a ve všech. My jich chápeme minimum.

Lidé se liší ve schopnosti komunikace s touto božskou Inteligencí. Dobře se to daří umělcům i vědcům a na jejich dílech je to vidět. Umí se napojit do gigantické databáze vesmíru, známé jako protonace či Akašická kronika a vyzná se v tajemstvích života. Zná tedy naši plánovanou budoucnost. Jejím domovem je božský svět, kde téměř samostatně žije a vyvíjí se. Je nadřízená našemu vědomí a vychovává ho. Nepracuje s nějakými nepochopitelnými a nadpřirozenými jevy, ale většinou se zcela obyčejnými. Zvláštní je spíše to, jak umí zařídit, že se události tak logicky seběhnou, že se v pravý čas stane, co se stát má.

Kdo nemá duchovní úkol a chce ho, může o něj požádat a vše se změní. Je to však velmi vzácné. Jeho intenzita je určená dohodou, nadvědomí ho řídí samo. Když ale někdo úkol má a neplní ho, bývá postrkován osudem. S nadvědomím se můžeme spojit a komunikovat ve změněném stavu vědomí a zejména v meditaci, ale pouze jen když samo chce. Zasvěcenec se s ním radí o osobních záležitostech a večer s ním konzultuje událostí dne. Úplně a trvale ho vnímáme až v určité fázi posmrtného života.

Má zcela odlišnou povahu než vědomí, je ještě dokonalejší než genialita. Emocemi, touhou po postavení a materiálními požitky se příliš nezatěžuje, zajímá ho hlavně náš vývoj. Harmonie našeho života je zcela závislá na vzájemném vztahu. Obsahuje hierarchické stupně, pátý, šestý a sedmý, tedy až k Bohu.

Tři klienti, channeling, regrese a progrese

Měl jsem zajímavé sezení s třemi klienty. Původně byl se mnou v čajovně jen jeden, ale náš rozhovor přilákal zájem dvou od vedlejšího stolu. Napojoval jsem je na intuici i vnější božské síly. První už měl zkušenosti, šlo mu to rychle. Po předchozí domluvě jsem ho pak vyzval, aby intuici požádal o regresi pokud chce. Lidé si chybně myslí, že se v hypnóze nemohou rozhodovat. Požádal o to a dostal kaleidoskop vizí z různých civilizací, zejména egyptské a keltské, kde viděl své dobré i horší stránky. Pak jsem ho vyzval, ať se rozhodne Je požádat o progresi, tedy pohled do budoucna. Svolil a uviděl několik vizí, které mu v symbolech naznačily, co ho čeká. Mně je vysvětlila má intuice, ale nevím, zda je sám pochopil.

V sezení jsem použil pár novinek, které v hypnoterapii asi ještě nebyly použity. Druhý klient totiž navazoval komunikaci poprvé a neustále vyskakoval z vnímavého tzv.alfa stavu a ztrácel s intuicí kontakt vizemi. Nerozeznal, co je od Ní a co byly jeho vlastní výplody. Sugescemi se mi nedařilo situaci uklidnit. Vyzval jsem tedy prvního klienta, aby nechal skrz sebe promlouvat svou intuici aby ho vedla. Podařilo se mu to, jako médiu, překvapivě brzy.

Třetí klient měl největší potíže. Dlouho se mu nic nezjevovalo, ale pak popisoval vizi Mistra. Intuice mi napověděla, že to není moc kvalitní síla. Řekl jsem mu, ať se zeptá, kolik má podíl dobra. Řekl, že mu říká, že dost. Pak upřesnil, že prý nad 70 procent.

Intuice mi však nasměrovala pohled na jeho přívěšek. Byla na ni jakási hlava s rohy. Obrátil jsem se na intuici prvního klienta s otázkou, kolik opravdu má. Řekla mi, že jen 52 procent. Vyzval jsem tedy třetího klenta, ať zavolá božskou sílu s vyšším podílem dobra. Po chvíli ohlásil, že už Ji vidí, je daleko větší, než minulá. Doporučil jsem mu pracovat pouze s Ní, jinak bude malér. Sezení se tedy povedlo, jen únava druhý den byla veliká. Bylo to tím, že i já jsem se delší dobu pohyboval v autohypnóze.

Kouzelný duchovní proutek

Za těch 15 let, co píšu o svých mystických zkušenostech se mi mockrát stalo, že lidé projevili úplně naivní představy o tom, jak má duchovní člověk vypadat. Říkám tomu efekt Kouzelného duchovního proutku. Prostě si přejí, a je to tedy pravda, aby se takovým proutkem švihlo a z omezených hříšníků byli rázem andělé nejvyššího Poznání. Ale bohužel, takový proutek neexistuje. Ale komunismus také nikdy neexistoval a tolik lidí mu věří a už moc přes sto let! INU SÍLA ILUZÍ A MÝTŮ JE ÚŽASNÁ. Přitom literatury je dost, ale kdo by ji četl, že. Přání ega je přece to hlavní.

Současně chtějí zastřít důvod pravý odmítnutí mystiky, která jim nepřinesla, co si svým egem vysnili. Prostě selanku. Naplňovat přání ega si musí někde jinde, právě mystika je k tomu nejméně vhodná. Ale mnozí kazatelé znají tyto touhy a dovedou se jim svou nabídkou přizpůsobit. Zahrají si na mystiky a jsou slavní. Ale i o tom hovořil Kristus.

Opus Magnum

Někteří začínající mystikové mají problém s přijetím extatických stavů, které k nim přicházejí často nečekaně. Obávají se nového, nevědí, kam to povede. Zdá se jim mylně, že když je to krátkodobý pocit, nemá význam pro dlouhodobý vývoj. Říkají také, že si nejsou jisti, zda si ho zasluhují. To jsou ovšem omyly, které je nutno časem opravit.

Ponor, tedy pocit Boha, jeho intenzitu můžeme vyjádřit procenty, je jeho Vizitkou, pozvánkou do Jeho světa, kterou nelze mystikem neocenit a nepřijmout. Božská extáze je tím nejvyšším, co je možné v životě dostat, symbolem i projevem té nejvyšší kvality. Běžným lidem je v podstatě nedostupná, ač je trochu podobná orgasmu.

Je dobré si uvědomit, že Bůh není nikdo cizí, On nás stvořil. Má na to tedy právo. Ponor je opravdu jen krátkodobý, v meditaci nepřesahuje 7 hodin, ale někdy může trvat i několik dní. Rozlišujeme ho na statický a dynamický, pokud je doplněn vizemi i Poznáním. Nejsme totiž bohové, abychom ho měli trvale. Děláme jen lidské věci, nikoliv božské, nemůžeme za ně chtít trvalý ponor. Na ten si musí i ti největší mystikové dlouho počkat.

Je to vlastně velké privilegium, tvůrce osudu zasahuje do našeho života a to velmi efektivně urychluje vývoj a umí se postarat. Život nebude lehký, ale kdo ho má? Zato bude bez banalit a bloudění. Ptají se také, proč zrovna oni. Necítí se být povolaní, proč zrovna jich by se týkala taková protekce. Je to ale věcí neomylného Boha, ne nás, že si mystiky vybral a jim ponor dává a zvě je k sobě. Tak tomu vždy bylo a bude.

Cesta je dost těžká, ale máme jistotu, že jdeme optimální cestou pro maximálně rychlý rozvoj.

K sv.Faustyně

Úryvek z Deníčku:

Rozhovor milosrdného Boha s hříšnou duší:

„Píšu s dovolením přestavených a z příkazu zpovědníka.“

Deníček 839

Ježíš: Neboj se, hříšná duše, svého Spasitele, jako první se k tobě přibližuji, protože vím, že sama o sobě nejsi schopna se ke mně povznést. Dítě, neutíkej svému Otci, začni o samotě rozhovor se svým Bohem milosrdenství, který ti sám chce říci slova odpuštění a zasypat tě svými milostmi. Ó jak mi je tvá duše drahá. Mám tě vepsanou ve svých dlaních. A vryla ses hlubokou ranou do mého Srdce.

Duše: Pane, slyším tvůj hlas, který mě volá, abych se vrátila ze špatné cesty, ale nemám ani odvahu ani sílu.

Ježíš: Já jsem tvá síla, já ti dám sílu k boji.

Duše: Pane, vidím tvou svatost a bojím se tě.

„Můj Ježíši, ty vidíš, že moc psát neumím, dokonce nemám ani dobré pero, a nezřídka se mi opravdu píše tak špatně, že musím skládat věty po písmenkách.“

Deníček 839

Ježíš: Proč se bojíš Boha milosrdenství, mé dítě? Má svatost mi nebrání v tom, abych k tobě byl milosrdný. Podívej, duše, pro tebe jsem zřídil na zemi trůn milosrdenství, tím trůnem je svatostánek a z toho trůnu milosrdenství toužím sestupovat do tvého srdce. Hleď, neobklopil jsem se ani družinou ani stráží, jsem ti dostupný v každé chvíli, v každé denní tobě s tebou chci mluvit a toužím udílet ti milosti.

Duše: Pane, bojím se, zda mi odpustíš tolik hříchů, má ubohost mě naplňuje strachem.

Ježíš: Mé milosrdenství je větší než ubohost tvá i celého světa. Kdo změřil mou dobrotu? Pro tebe jsem sestoupil z nebe na zem, pro tebe jsem se nechal přibít na kříž, pro tebe jsem si nechal kopím otevřít své Nejsvětější Srdce a otevřel jsem ti zdroj milosrdenství, přicházej a čerpej milosti z toho zdroje nádobou důvěry. Pokorné srdce nikdy neodmítnu, tvá ubohost se utopila v propasti mého milosrdenství. Proč bys se mnou měla vést [spor] o svou ubohost. Udělej mi tu radost, že mi odevzdáš všechnu svou bídu a celou ubohost, a já tě naplním poklady milostí.

„Nežiješ pro sebe, ale pro duše, piš k jejich prospěchu.“

Deníček 895

Duše: Zvítězil jsi, ó Pane, svou dobrotou nad mým kamenným srdcem, hle, s důvěrou a pokorou se přibližuji k tribunálu tvého milosrdenství, sám mi dej rozhřešení rukou svého zástupce. Ó Pane, cítím, jak do mé ubohé duše splynula milost a pokoj. Cítím, že mě zcela objalo tvé milosrdenství, Pane. Odpustil jsi mi více, než jsem se odvážila očekávat nebo si dokázala pomyslet. Tvá dobrota překonala všechny mé tužby. A nyní tě zvu do svého srdce, dojatá vděčností za tolik milostí. Bloudila jsem jako marnotratné dítě po mylných cestách, a tys mi nepřestával být Otcem. Rozmnožuj ve mně své milosrdenství, vždyť vidíš, jak jsem slabá.

Dítě, už nemluv o své bídě, neboť já jsem už na ni zapomněl. Poslyš, mé dítě, co ti chci říci, přitul se na mé rány a čerpej ze zdroje života všechno, co si tvé srdce přeje. Pij plnými doušky ze zdroje života a pak se cestou neunavíš. Hleď na jas mého milosrdenství a neboj se nepřátel tvé spásy. Oslavuj mé milosrdenství.

Deníček vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2001. http://www.kmbm.cz/sv_faustyna/denicek/

Vnímání Celků

Vnímej lidi jako Celek, ne jednotlivě, oslovila mě intuice. Tak dostaneš ode Mne ještě krásnější pocit. Vnímáš lidské chyby a kritizuješ je. Negace se ti ale vrací a vše zhoršuje. Kritika je vždy nepochopení souvislostí, nepřijetí Boha a Jeho Stvoření. On je za Vším. To pak přináší děje a pocity, jež mají přivést k nápravě.

Představ si kruh archetypů, pro začátek dobro-zlo. Nahoře je úplné dobro, dole úplné zlo, mezi nimi jejich kombinace. Každá z entit je zcela jiná, má jiné osudy, ale to teď není důležité. Nežijí také všechny na Zemi, ale i jinde. Ty chválíš jen ty s převahou dobra a duchovnosti a vylučuješ ostatní. Neuvědomuješ si Záměr Boha být Vším současně. On nechává dopadat déšť na pole dobrých i zlých, jak říká Nový zákon. Všechny proměňuje. Pro Nás jsou důležité souvislosti, vidět jak Vše zapadá do Celku. V tom je Harmonie a Tu také vnímáme a i ty si Ji můžeš uvědomit. V tom je i význam monády s rybami.

To by ale znamenalo si stále uvědomovat Celek, tedy nevidět a nevnímat jen toho, na kterého právě hledím? I tak. Ale pak by ten, který by si ve všem uvědomil Celek žil ve věčné Harmonii? Ano a i My se tak učíme. Ale jak to udělat, jak vidět Celek? Prostě si uvědom že Je, On se pak ukáže Sám.

A jak pak vědět jak jednat? Dalo by se usoudit, že nejlépe je nedělat nic? Ne, ale to je už jiná kapitola. Každý má své místo i roli. Prostě ber Realitu jaká je. Jak vidět v každém Boha? To je věc vývoje, chtít a jít Tam. Můj stálý pocit je mojí kvalitou vnímání Celku, v kterém se objevují symboly aktuální situace? To jsme ti napověděli.

Chvála tranzu

Při oslavách Mozartova jubilea jsem sledoval řadu koncertů. Prožitek při poslechu skladeb silně závisel na tom, kdo je zahrál. Zda Česká filharmonie nebo salzburské hudební těleso s japonskou klavírní virtuozkou Mitsuko Uchida. Při její hře, jež u mě silně zesilovala extatický pocit božské intuice, jsem si opět uvědomil, jak moc se Mozart liší od ostatních skladatelů. Že by se mu také asi nelíbilo, jak jeho skladby hrajeme. Řemeslnická kvalita většiny hudebníků je od jeho virtuozity tak pozadu... To si asi uvědomovali i jeho současníci, proto vzbuzoval tolik vášní. Vyčnívat z řady se nepromíjelo nikdy. Bez virtuozity se ale nedá skutečná hudba hrát. Právě ona mu dodává božskou kvalitu a božské i přivolává.

Virtuozka se při hře ovšem chovala podivně, podobně se choval i Mozart. Její dynamika grimas byla naprostým opakem rigidních tváří ostatních hudebníků, odrážely jejich vnitřní stavy. Ne vždy byly grimasy virtuozky harmonické, ale vždy byly tvořivé. Pocity a grimasy vlastně symbolizují i vnější projev.

Jako psycholog jsem poznal, že je vlastně v tranzu. Je to změněný, čili rozšířený stav vědomí, tedy autohypnóza. Pokud se nasměruje Nahoru, může člověk využít neomezený tvořivý potencionál božské intuice.

Přechod do tranzu člověka změní. Například rozhovor se zpěvačkou Lisou Gerrard (tři skladby ke stažení jsou na www.lisagerrard.com ) byl sice zajímavý, ale když se před zpěvem pohyby soustředila, náhle se zcela změnila. Z celkem obyčejné ženy se stala bohyně s naprosto jiným výrazem tváře i naprosto jiným hlasem. Byl božský. Zpívala se zavřenýma očima, aby z tranzu nevypadla.

Nevím, zda se uměleckých školách učí jak do něj vstupovat. Není to těžké, ale velmi účelné. Literatury o tom je dost. Mezi lidmi, dokonce psychology, stále přežívá řada mýtů. Nejčastěji o tom, že si člověk neuvědomuje kde je, co dělá a nic si nepamatuje. Tak hluboký tranz se však téměř nevyskytuje.

V běžném tranzu si člověk uvědomuje prostředí, co se s ním děje a také si z něj dost pamatuje. Může hloubku tranzu měnit v širokých mezích zaměřováním pozornosti. Kdysi jsem při hypnotické regresi provázel klientku událostmi v středověku. Najednou ji zazvonil mobil. Zmlkla a znejistěla. Vyřiďte ho, vyzval jsem ji. Celkem normálně to udělala a pak pokračovala v popisu dávných prožitků.

I při meditaci, kdy vnímáme božské procesy, si je část vědomí vědoma sebe. Pokud je potřeba, není problém zareagovat, třeba přepnout hudbu, a pak se znovu ponořit do vnímání těžko popsatelných projevů nadvědomí. Strach z tranzu je tedy zbytečný.

Co je virtuozita

Po meditaci jsem na videu opět sledoval Mozartovy koncerty a to mě opět vtáhlo do božského vnímání. Ještě více jsem si uvědomil, jak je japonská virtuozka božská. A jak je dobře, že hraje nejen posluchačům, ale i hudebním řemeslníkům v orchestru. Tím všechny učí, tahá k sobě Nahoru. Úplná bohoslužba. Ostatní, včetně dirigenta jí jen dělali doprovod. Mezi jejich hudebním podáním byl takový rozdíl!

Ona byla v meditaci, všechny sama vedla, zcela přirozeně ovládala i dirigenta. Věděla, že na to má. O tolik je překonávala! V čem byla virtuozita? V jednoduché dokonalosti projevu. Oblečena byla ve žlutém, jako bůh seděla před nimi u klavíru. Ostatní promítali do hry sebe, lidi, ale ona v tranzu do hudby vkládala božský kód. Ta procítěnost každého úderu, na miliontinu vteřiny přesně! Vyhrála si s detaily, složila je v dokonalý Celek. Jen ji pozorovat byl umělecký zážitek. TO je skutečné umění! Dávala do hry vše, úžasnou hravost. Jak musí být energeticky drahá! Ale energii z posluchačů bere za zájem, jež jí dávají.

Její ruka se pohybovala tak lehce, jen si s klávesy bravurně hrála. Mohla by skládat dobrou hudbu, jen nechat prsty se samy pohybovat. Něco jako automatické písmo média. Na rychle se měnících výrazech tváře bylo vidět, že hudbu totálně prožívá. Úžasná vybroušenost, tak vzdálená našim možnostem, přinášela Radost, ale i bolest. Není divu, že takoví umělci v lidech vzbuzují směs obdivu, závisti a nenávisti. Virtuozita je pro laiky zcela nedostupná! Poslouchat hudbu bez takového provedení je nejen nuda a ztráta času, ale i potencionálně škodlivé. Virtuóz je vlastně velmi podobný mystikovi, oba se umějí dostat na chvíli do Dokonalosti.

Co umí intuice

Má božská intuice mě opět překvapila. Po určité době útlumu, kdy mi vysvětlovala jen pár otázek denně (zejména významy snů) náhle silně zesílila svou aktivitu v mém vědomí. Stala se z Ní téměř rovnocenná součást psychiky. Jako bych v sobě měl dvě osoby. Tu starou přemýšlivou, trochu agresivní, ale se sklonem k pochopení a novou, geniální, dobře známou i z meditací. Tam mi ukazuje svůj totálně Jiný, ohromující svět a v symbolech mi vysvětluje co nechápu.

Teď ale mluví verbálně, je to pro Ni degradace, ale co říká je dokonalé. Týká se to všeho, vysvětluje okolnosti, souvislosti, zná minulost a budoucnost. Vybírá si, co a jak řekne. Pokud by si někdo myslel, že je to nějaký senilní dědeček na obláčku, nebo milý anděl, je na omylu. Je zaměřením dosti podobná mému myšlení, tedy dost ostrá, pronikavá. Jen víc chápe a méně kritizuje. Kritika je nepochopení souvislostí. Vše do sebe zapadá tak, až z toho někdy mrazí, náhoda neexistuje.

Jako kdyby se mi samočinně připojoval koprocesor s IQ asi 500. Myšlení Ho zná, i když ne v takové intenzitě. Je toho na něj moc, po nějaké době by se rádo schovalo a raději nic neslyšelo. Bolí, když je někdo chytřejší. Zpracovávání dokonalých informací ho také přetěžuje. Proto to dělá tak málo lidí. Genialita, virtuozita a moudrost není populární.

Mí přátelé to znají také. Dokonce jsou někteří dál. Dostávají od nadvědomí stále božské pocity a vize ale mají co dělat, aby je zvládli. Já si také zvyknu. Čeká mě toho ještě hodně. Představa mudrce s prázdnou hlavou a klidem těla i mysli je legrační, o tom To není.

Smál jsem se kdysi, když církev deklarovala vševědoucnost a neomylnost papeže. Myslel jsem, že to není možné, ale teď vidím, že ano. Neuvěřitelné, sám se tomu divím. Ne že by ji musel mít, to je vůle Boha, komu ji dá.

Historie mystického channelingu

O výzkum channelingu se zasloužili vědci zkoumající spiritistické jevy v druhé polovině 19. stol. (Flammarion, Kardec). Dr.Kautz, který zkoumal jeho možnosti v Centru pro aplikovanou intuici v San Francisku a je autorem několika monografií. Prokázal, že média dávají informace, která nikdy neměla a ani je nemohla zjistit běžnými prostředky. Jeho pojetí channelingu se však podstatně liší, protože neklade hlavní důraz na mystiku a duchovní rozvoj, ale na kvalitu informací ze všech oborů.

Channeling není ničím novým, ani tajemným, protože ho nevědomě, ale někdy i vědomě používá každý, když chce vyřešit obtížnou otázku pomocí intuice. Někdo tomu říká vnitřní hlas či invence. Svědomí je nižší částí intuice. Znají ho zejména umělci, vědci, senzibilové, léčitelé i mágové. Jde v podstatě o to, uvolnit tvořivou intuici, kterou mají umělci a nasměrovat ji duchovním směrem.

Každý vlastně channeling dělá, jen tomu říká intuice. Jsou to informace ve formě kvalitních myšlenek, vizí a složitě strukturovaných pocitů od nefyzických entit, nejen nadvědomí či duchů, ale i dalších božských sil, jež se objevují ve vědomí nadaných osob. Rozdíl je jen v profesionalitě této práce.

V historii i současnosti je možné se setkat s mnoha různými channelingovými výsledky, literatura je velmi bohatá. Pod různými názvy ho používá mnoho současných psychologů, senzibilů, duchovních osobností a organizací, např. církev Caodai ve Vietnamu, Summit University v USA atd. Bohužel téměř se nevyskytuje podrobný popis, jak je možné zapojit božské síly do procesu mystické duchovní výchovy.

Zasvěcenci mystického channelingu navazují na šamany a ezoterické zasvěcence různých mystérií, ale dnes není nutné takové utajení a práce s magií může bránit duchovnímu růstu. Navazují i na proroky různých civilizací, liší se však aktivní komunikací a individuálním přístupem. V současné době není nutné obnovovat stará či vytvářet nová náboženství, ale stát se osobnostmi, které mají volný přístup do všech stupňů vnitřní i vnější hierarchie.

Novozákonní Zjevení sv. Jana je jasným projevem channelingu a mystické meditace. I prvotní křestané měli tyto schopnosti, protože jsou darem Ducha Svatého. Mnoho Učitelů církve např. sv. Terezu z Avily a Jana z Kříže oslovovaly božské síly a pod jejich vedením prošli mystickou cestou via purgativa (očistění), via iluminativa (záblesky osvícení) až k unio mystica (spojení). Zjevení a projevy biblických postav přes média v Medžugorje i jinde je také channeling. V životopise Krišnamurtiho (1895-1986) od Mary Lutyens je popsána jeho transformace, kterou provádělo několik božských sil pomocí komunikace i řady meditací a dramatických tranzů. Podobná situace nastala u Ramana Maharišiho. Ze známých osobností nedávné minulosti je mystickému channelingu asi nejblíže tvůrce antroposofie Rudolf Steiner (1861-1925) i Walt Whitman a sv.Faustyna Kowalská.

Psycholog C. G. Jung pracoval s pomocí dvou "daimonů". Ti mu pomáhali s jeho dílem, které má stálou platnost. Některé meditační procesy jsou podobné vyššímu stupni autogenního tréninku a holotropnímu dýchání. Postupy psychoterapie používané v channelingu jsou podobné auditování (např. dianetika, Modrá alfa, hlubinná regresní psychoterapie atd). Božské síly znovu a znovu hledají nové cesty, jak oslovit lidi novým přístupem, přizpůsobeným jejich chápání. Bůh na nás v šedesátých letech trochu dýchl, říkají to i astrologové. Další bude od r.2018, ale ne pro všechny.

Náhle uvidět Boha

Není tak vzácné mít zážitek vytržení, extáze nebeské krásy. Dr.Bucke, autor knihy Kosmické vědomí, nich několik zapsal:

Paní C.M.C.: Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem pocítila sladkou hrůzu a ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno se udržet. Hned nato přišla chvíle zanícení, unesení a nadšení tak mohutného, že celý vesmír zůstal klidně stát, jakoby omámen nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující, Jediný, Dokonalý. Všude jen dokonalá Moudrost, Pravda, Láska, Čistota.

V bibli je mnoho citátů popisujících tyto zážitky, nejen když Mojžíš uviděl Hospodina v hořícím keři:

Sk 2.1 Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. 2 A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. 3 Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. 4 A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

2Kor 12, 2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví), který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.

Zj 1,10 A v Pánův den jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, jak říká: "Já jsem Alfa i Omega, Ten první i poslední. Zj 4,2 A hned jsem byl ve vytržení Ducha: a hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. 3 Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu; a kolem trůnu byla duha, na pohled podobná smaragdu. 4 Okolo toho trůnu bylo čtyřiadvacet trůnů a na těch trůnech jsem viděl sedět čtyřiadvacet starců, oblečených do bílých rouch; a na hlavách měli zlaté koruny. 5 A z toho trůnu vycházelo blýskání a hromobití a hlasy. A před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, což je sedm duchů Božích.

Další příklady obsahuje rigorózní práce Mystika a schizofrenie . Čas vždy zmizí, je jen Věčnost. Jasný a blyštivý svět Dokonalosti, často v abstraktních symbolech fraktálů. Zázrak nepopsatelné Krásy jež dokazuje, že něco takového jako Bůh opravdu existuje, ale je zcela jiný než si mysleli. Vše je Tam Jiné a to leká. Lidé o tom většinou s nikým nemluví, nebo jen s nejbližšími, protože se bojí posměchu. Zážitek většinou netrvá dlouho, jen několik vteřin či minut. Vyvolává ho nejčastěji hudba, či krása přírody.

Americký psycholog Maslow tento zážitek nazývá peak experience. Lidstvo se s ním setkávalo od úsvitu dějin. Šamané různých kultur ho umějí přivolávat rituály, bubnováním a přírodními prostředky.

Z hlediska psychologie je to změněný stav vědomí, tedy (auto)hypnóza. Vědomí se rozšíří do oblasti nevědomí, přesněji řečeno nadvědomí čili intuice a vnímá Její zvláštní projevy. Tu běžně vnímáme jen nepatrně a to jen v některých okamžicích zamyšlení či relaxace. Jen umělci intuici více využívají a mají ji proto silnější.

To vysvětluje, proč peak experience v některých případech způsobují některé drogy, nepřesně nazývané halucinogeny. Jsou to totiž katalyzátory hypnózy a záleží na sugescích (settingu) a znalostech (setu), kam se člověk dostane. Mezi tyto drogy patří i alkohol, proto obřad Večeře Páně ve spojení s hypnotizérem, tedy knězem, vůní kadidla a velkolepým prostředím chrámu může být skutečně účinný.

Podobný efekt navozuje i holotropní dýchání. Je propracovanější, takže tyto projevy jsou při něm častější. Proč tato zajímavá oblast psychiky není více známa? Právě pro zvláštní zážitek posvátného ohromení vyvolává strach nejen u těch, kdo o tom nic neví, ale i u těch, kteří ho zažili. Celý život se k zážitku v myšlenkách vracejí, ale jen málokteří ho skutečně chtějí pravidelně opakovat

Darwin a ateismus

Ateisté odmítají, že by náboženství obsahovalo i vývoj. Že prý Darwin vyvrátil víru v Boha. Jak kterého, i papež Jan Pavel II vyzval k přijetí jeho teorie.
Vývoj v mystice je však zcela základní pojem. Žijeme přece jedna z nekonečna Her Boha, tato je o Sebepoznání, viz Kristovo – od Boha jsem přišel, k Němu se vracím. Ale toto Sebepoznání není pouhým slovním vyjádřením přijetí Boha, to velkou cenu nemá. Postupné Sebepoznávání je obrovská a nepředstavitelně dlouhá práce v mnoha formách života. Ta obsahuje nepředstavitelně složitý vývoj, či spíše jeho dokonalou představu, protože nic jiného než Dokonalost neexistuje.
Zasvěcenci vědí o klíčovém postavení tzv. kvót, které musí být naplněny, aby se provedla jakákoliv změna. Obdobu nich najdeme i v životě kolem nás. Hudebník není virtuozem hned, musí mnoho cvičit, než se jím stane. V tomto ani příštím životě to nestihne. Od minerálu přes zvířata, lidi, bohy a božstva k Bohu je daleko

Obrazy Hieronyma Bosche

Mají velmi složitou symboliku, zcela ji snad nechápal nikdo, ale podstata je jasná: Hříšnost lidí je větší, než se zdá. Měl pravdu znalec jeho obrazů, který říkal, že jiní malíři malují lidi tak jak vypadají zvenku, ale on jak vypadají zevnitř. Proto jsou obrazy tak hrůzné.

Je z nich možno pochopit, že:

1/ Lidé jsou horší, než se zdá. Pouze se vydávají za lepší, ale jejich symboly i jednání ve vypjatých situacích je prozradí

2/ Přes všechny neustálé výchovné zásahy, včetně všech náboženských, se povaha za celý život téměř nezmění. Nelze změnit ani jediný problém, protože jeho změna by znamenala celkovou změnu osobnosti. Jednak není ochota, ale i kdyby byla maximální, změna nastane jen pomalu, dokonce až v příštích životech.

Lidé totiž jsou určení svými nevědomými procesy a hlavně tzv.kořenovými archetypy, a s těmi se dá pohnout jen speciálním způsobem, lidem zcela nedostupným.

3/ Můžeme pracovat jedině na sobě, nesnažit se napravit sebe opravováním druhých. Je to všechno paradoxní, ale co je vlastně paradox? Jen nepřijetí reality jaká je, dokonce neochota k tomu.

Zasvěcenci znají Vůli Stvořitele. Neříká jim, aby Mu svévolně fušovali do Jeho Stvoření. Tak se o to nemají snažit. To by byla naivita potrestaná karmou. Vždyť ani Kristus s lidmi nepohnul, po 2000 letech ani nechápou, oč mu vlastně tenkrát šlo.

Peak experience a holotropní dýchání

Americký psycholog Maslow připisoval náhlému duchovnímu zážitku velkou důležitost. Podle mých zkušeností tomu tak opravdu je. Každý mu říká jinak – extáze, vzestup hadí síly kundalíni, mystické poznání Boha atd.

Stalo se jim to často náhle a všichni byli velmi překvapení. Často se k zážitku vracejí, i když jen velmi málo z nich jich má více a téměř nikdo nezačne s nimi odborně pracovat. Spíše vzniká podvědomý strach a i když mluví o nádheře nádher, bojí se toho. Je to příliš Jiné než jsou zvyklí a vzniká příliš mnoho nezodpovězených otázek.

Bez prožitku Boha je však jakékoliv náboženství jen planým moralizováním. Duchovní hudba je účinnější než kázání. Často právě ona ho spustí. Umění je důležité, ne disputace o svatých písmech. Náboženství nezná intuici, ač je Její poznání prvním vážným krokem k Bohu.

Mystický zážitek velmi urychluje začátečníkům duchovní vývoj. Kdo ho prožije ví, že ateizmus je naivní iluze. Na vlastní kůži pozná, že existují světy daleko nad naši zkušenost, které nás ve všem přesahují. Že Věčnost není zbožným přáním, ale holou realitou pro každého.

Prožitkové sebepoznávání přinesl v nové době New Age. Zejména holotropní dýchání bylo velkým pokrokem. Příliš se však nerozšířilo, ačkoliv mělo velkou publicitu. Tak jak se dělá, má navíc určité nedostatky. Set a zejména setting je při něm opomíjen, ačkoliv bez informovanosti o tom, co a proč se vlastně děje a bez správného nasměrování psychiky nelze daleko dojít. Přesto je prvním vážným krokem k duchovnímu vývoji v dnešní době.

Můj první duchovní zážitek

V roce 1992 jsem měl za sebou deset let duchovní praxe, jež mi nepřinesla očekávané výsledky. Prošel jsem kdeco, ale byl jsem nespokojen. Na papíře všechno vypadalo vábně, ale ta realizace! Moje meditace nestály za nic, jen mrtvé skoro ticho. Docházel jsem k jistému známému jogínovi, ale ani u něj jsem nezažil nic zajímavého. I u něj to byla spíše póza. Po třech letech jsem odešel a začal jsem se věnovat dílu Jiddu Krišnamurtiho (1895-1986) jehož místy kacířské duchovní myšlenky mě nadchly. Vyložily mi, co jsem již tušil. Po několika letech práce i přednášek jsem však zjistil, že jsem opět tam, kde jsem byl. Řeči to byly pěkné, ale výsledky se opět nedostavily mě ani jiným. Jeho propagovaná cesta, kterou neprošel ani on sám, je prostě neprůchodná.

Začal jsem se shánět po prožitkových procesech, neboť donekonečna opakované these, že slovy se k Pravdě nelze dostat, nikam nevedly, byly to zase jen slova. Do ruky se mi dostala kniha dr.Grofa Tajemství sebepoznání, jež mne oslovila podivnými procesy ve změněném stavu vědomí. Již před několika lety jsem zkoušel autogenní trénink, ale nešlo mi to. Dokonce ani proutkařství mi nefungovalo, takže jsem si začal připadat jako neumětel.

Měl jsem od počátku výhrady k rozdělení zážitků do matric, ale rozhodl jsem se metodu, už před tisíciletími používaou v Tibetu i jinde, vyzkoušet v praxi. Naštěstí jsem se dostal k Mgr.Vančurovi, který je výborný šaman.

Konalo se to u psychiatrické klinice na Karlově náměstí. Nejprve jsme nosili zvukovou aparaturu. Hudba se poslouchala hodně nahlas, to byla velká změna oproti dřívějším meditacím v tichu. Polovina z nás dýchala, polovina jen u nich seděla, odpoledne jsme se vyměnili. Každý prožíval něco jiného, jeden malíř viděl obrazy, ale moc se mu nelíbily. Extatické božské zážitky měl jen jeden či dva. Byly k vidění i zvláštní výjevy, dokonce i kopulativní pohyby. Křiku bylo dost, ale vzájemně jsme se nerušili, jen rozhovor byl při dýchání vnímán jako něco nemístného. Večer všichni kreslili, co zažili a popisovali to ostatním.

Mnozí byli se zážitky nespokojeni. Jeden se chtěl dozvědět, kdy už mu konečně přestane životní smůla, ale ač dýchal jak mohl, nic se nedělo. To je velká slabina holotropního dýchání. Dvě dívky řekly, že se cítí ještě hůře než dřív, a mají chuť nás všechny povraždit. Vypadaly na to. Vančura si vše zapisoval a nic nekomentoval, ač by měl. Tak se totiž ozývaly jejich potlačené démonické archetypy. Pro takové lidi dýchání není ani vhodné, může jim způsobit příliš temnou noc duše odblokováním.

Organizátory zajímalo jen to, zda nejsme psychotičtí, ale o výklad toho, co nás čeká a co to vlastně je, se nekonal. Setting je pro ně věcí zcela neznámou, naopak se doporučuje se zříci jakýchkoliv zásahů, což je chyba. Zážitek pak může přivolat náhodná myšlenka. Výběr hudby však také působí jako setting. Set, tedy informace o metodě, měl každý jen slabé. Kdo co vyčetl, či se doslechl. Dr.Grof si libuje v popisu matric, ale když si je všechny srovnáte, zjistíte, že dohromady obsahují vlastně všechny prožitky jež existují. Nakonec to asi lidem vyhovuje, příliš mnoho informací by je lekalo.

Zajímavé ale bylo, jak jsme se sblížili. Večer se zdálo, jako bychom se znali již dlouho. Jedna dívka s křikem odběhla, Vančura za ní klidně šel, proces se jí prostě znovu spustil. Upozornil nás, že kdyby se s námi později něco takového dělo, máme jet za ním, protože normální lékaři nevědí jak na to reagovat.

Já jsem dýchal jako o život, nic příjemného to nebylo. Prsty rukou mě šly do křeče. Vančura je pořádně zmáčkl, aby ji zesílil. To je princip této psychoterapie. Postupně se uvolnila. Po dlouhé době jako bych omdlel. Najednou vidím jakýsi koberec s jednoduchými motivy. Konečně! Začal jsem dýchat jako o život a obraz, kterému jsem vůbec nerozuměl, ač jsem na něj upřeně zíral, se rozplynul. Dýchal jsem dál a znovu jako bych omdlel a zase viděl obraz. Byl mnohem složitější. Zase jsem reagoval stejně a opět zmizel. Přemýšlel jsem, co mi to chtělo říci a zašel s tím i za Mgr.Vančurou. Shodli jsme se na tom, že to byly mandaly jež mi naznačovaly můj chybný přístup. Přílišná křečovitost, kterou jsem poznal i v jiných aktivitách, mi cestu spíš blokovala. Složitá mandala byla ukázkou delší cesty k cíli.

Po několika měsících jsem tam zašel znovu. Už se mi nepodařilo nic vidět, ale stala se další nová nezvyklá věc. Zastavily se mi myšlenky, pak se pomalu rozeběhly a byly nějaké jiné, cizí, hodně kvalitní. Nebyly z mého myšlení, ale z vyššího Já. První pořádná meditace! Pak jsem to zkoušel i doma, ale kromě křečí jsem se nikam nedostal.

I tak to mělo cenu, připravilo mě to na další zážitky. O rok později jsem začal s channelingem o kterém jsem se dozvěděl právě z knihy dr.Grofa, ačkoliv tuto metodu komunikace s božskými silami podrobně nepopisuje. Tři roky na to přišla moje první meditace channelingové mystiky, kde již nebylo pochyb, že prožívám božské. Naučilo mne dosud nepopsanou metodu komunikace. Nazval jsem ji Věčný tanec nadvědomí. Určitá podobnost je tu i s vyšším stupněm autogenního tréninku.

Jak to s odstupem mnoha let pozoruji, zdokonalil jsem vlastně Grofovu metodu. Hlavně tím, že je v ní kontakt s božskými silami, jež prožitky vysvětlují i řídí a to jak před procesem, během něj i po něm, takže informovanost je dokonalá.

Vím, že nestačí jít jednou na dýchání, ani mít jen jedinou meditaci. Musí se jednat o mnohaletý proces s desítkami několikahodinových zážitků. Ty pak vlastně trvají neustále ač slaběji. Dokážou značně proměnit člověka, jsou vlastně intenzivní psychoterapií, transformací osobnosti. Samozřejmě souvisí s náboženstvím a mystikou, dokonce i filozofií. Tak pracovalo mnoho význačných osobností v dějinách. Celý proces ukazuje, že vždy přichází to, čemu jsme otevřeni a co k nám patří. Je zbytečné si stěžovat na nezdary a nepřízeň osudu.

Odlišnosti skutečného mystického vývoje od představ ega

V podstatě není možný kvalitní život bez pomoci intuice, protože je pro náš rozum a pudy příliš složitý. Její zesilování je vlastně mystický proces. V obecném povědomí je o něm ale plno mýtů a iluzí. Pravá mystika není změtí mysteriózní iracionaliti, ale logická cesta z iracionality přes racionalitu do trvale rozšířeného vědomí vedeného intuicí.

Ego se neustále snaží po svém sebe zbožštit a mít klid, ale jeho představy jsou nezralé, naivní. Mystika není úkryt ega, ale jeho koncem. Až dlouhodobou mystickou zkušeností lze poznat všechny rozdíly mezi původními představami a realitou, tedy názorem Boha. Nelze se držet žádných názorů, každý je časem harazen dokonalejším.

Souhrn nejčastějších omylů ega: Ne snaha o zastavení myšlení, ticho a klid, ale aktivní vnímání, chápání a jednání pomocí velkého vlivu intuice. Ticho není v mystice cílem, protože božské v tichu není, ale způsobem, jak vytvořit pro intuici volný prostor. Neblokovat ji přístup do vědomí žvaněním ani zbytečnými myšlenkami, protože právě nimi se napojujeme do omezeného lidského světa.

-Když se intuice neozývá, raději ticho než banality. Ne meditace ticha, ale extáze dynamiky Tvorby dějů a pocitů Velikosti Boha. Ne okamžitou a trvalou blaženost, mystický proces obsahuje i problémy a bolesti.

-Ne pasivita ale tvořivost, aktivní odevzdanost. Ne askeze. Ne pokrytecké potlačování problémů, ale odkrývání jich a očišťování chybných sklonů. Ne celibát a odmítání masa (zpočátku). Nikoliv přebývat v ústraní, ale žít ve společnosti, protože je dokonalou školou Boha. Ne okamžitý a trvalý klid, ale málo známé dlouhodobé transformační procesy.

-Neusilovat o sebepopírání, ale učení se. Nejde o nirvánu, ale o rozšířené vědomí. Nevytvářet si představy o Bohu, ale prožívat Jej, postupně poznávat. Nechtít okamžité osvícení, ale celoživotní proces s dynamickým střídáním stavů, jež obsahují i problémy a bolesti. Nikoliv kouzelný proutek okamžité proměny, ale rychlejší učení. Nikoliv prázdnota a konec individuality, ale hrdá vznešenost, být plný Boha.

-Ne demagogie, ale postupné poznávání zákonitostí nekonečně složité Reality, spleti souvislostí. Ne útěk od inkarnací, ale postupné procházení vyšších a ještě vyšších úrovní vědomí. Nečekat uznání, ale spíše nepochopení a odmítání okolí.

-Žádný předmět ani místo není zvlášť posvátné, jen s intuicí hovořit a prožívat ji. Ne si rozhodovat o všem, ale vše konzultovat s božskou intuicí. Ona je vždy chytřejší. Neodvaluje kameny z cesty, ale zkouší v zátěži.

To jsou však jen základy. Jak mohou debaty s duchovními lidmi, kteří mají ještě mnohé mýty, ukazuje rozhovor s autorem několika knih. Ten tvrdil, že channeling je tak náročný, že jen málo lidí je schopno se v meditaci dostat tak vysoko, aby mohlo s božským komunikovat. Zkušenosti jsou ovšem takové, že meditace na komunikaci není potřeba. I v mírně změněném stavu vědomí lze komunikovat i s vysokými božskými silami. Je to vždy ale Jejich vůle Oni si vybírají s kým budou hovořit. Popíráním toho zpochybňujeme Jejich Všemohoucnost. Zasvěcenec se k Nim dostává až po určité praxi, musí prokázat kvality podle měřítek, které určují Oni.

Pak tvrdil, že je nutné cítit atmosféru svatosti, která je důkazem komunikace s vyššími silami. Tato posvátná atmosféra je prožívána v meditacích, ale při komunikacích běžně ne, protože je energeticky drahá. Nejsme bohové, abychom trvale měli Jejich atmosféru. Pokud je to tak při některých shromážděních, je za tím Vůle a Záměr božského.

Nakonec tvrdil, že božské síly dávají pouze duchovní informace. To však platí jen pro ty nejvyšší. Zde opět vidíme, jak božské intuici dáváme vlastnosti podle naší vlastní úvahy, ne podle zkušeností s nimi. Podobných debat by bylo možno uvést velké množství, ale náprava iluzí je vzácná. Lidé se jich po celý život nechtějí vzdát.

Proč musí zasvěcenci mlčet

Před třiceti lety, kdy jsem se začal o duchovní otázky zajímat, mě napadlo, že by měl přijít reformátor, který by přišel se sjednocujícím učením, aby odstranil obrovský zmatek i sváry mezi duchovními proudy. Brzo jsem našel Unitáře, kteří se o to snažili, ale nedotáhli to podle mého příliš daleko. Chyběly jim výsledky, tj. osvícení. Ti ovšem chyběli všude, to byl pro mě velký problém.

Řeči nestačí. Spíše jsem nacházel pokrytectví, demagogii a skrytou i zjevnou nevraživost. Zkrátka mnoho řečí a výsledek nikde, ač jsem se intenzivně snažil najít ty, kteří byli proměněni v Dokonalost, dostali se mimo lidskou omezenost a měli přístup k neomezenému Zdroji. Vzhledem k obrovskému množství duchovních lidí to byl hrozný výsledek.

Později jsem objevil určité knihy, které prokazovaly jistou duchovní změnu osobnosti, ale jejich autoři, tedy křesťanští a východní mystikové, byli již mrtví. Následovníky jsem neobjevil a to mi vrtalo hlavou.

Až Krišnamurtiho, ten tehdy žil a přednášel, a jeho slova o kritice duchovních přístupů mi konečně otevřeně řekla, co jsem již tušil. Ale ani jemu se nepodařilo, jak sám na smrtelném loži řekl, proměnit za 65 let práce jediného žáka. Jak zemřel, jeho hnutí se začalo rozpadat a to byl původně avizován jako nositel nového, moderního náboženství prostého demagogie, Řádu Hvězdy.

Ani budhismu se už 2500 let nedaří připravit osvícené. Proč, to je vážná otázka. Nač pak celé učení je? A to je tak vzdálen všem náboženstvím aniž by si toho někdo všiml. Prostě nezná Stvořitele a tím ani Jeho Záměr. Vše je prý v moci každého člověka. Kdyby to bylo tak prosté!

Už dávno mi bylo podezřelé, že tyto ani jiné otázky se otevřeně neprobírají. To znamená, že jde jen demagogie. Kdo nemá přístup k zdroji vysoké Inteligence, tedy k Poznání, nemůže se k Cíli dostat. Všechna učení mluví o nutnosti učitele – gurua, ale kde jsou? A mají ti, kteří se za ně vydávají, vůbec Poznání? Pozoroval jsem spíše malou ochotu je hledat a i když už někdo někoho takového měl, např. Mahéšweranandu, viděl ho tak jednou ročně a to je nanic. Vážně jsem se zabýval otázkou, zda celá duchovnost není jen podvod, podobná iluze jako komunismus.

Až po létech jsem našel vlastně velmi jednoduchý způsob, jak se k vysoké inteligenci dostat. Je to intuice, o které nikdo nepochybuje, ale ani nepracuje na jejím zesílení. Hledat důvod toho je velmi důležité, ale vzácné. Nakonec jsem poznal, že prostě není vážný zájem, jako nebyl zájem v době Krista. Vše je velmi podobné.

Když křesťané hovoří o lásce k Bohu, už jim nevěřím. To říkali i farizejové, museli by Ho prožít a přijmout jaký je a to neudělali, ani neudělají. Ego si zkrátka nechce svou omezenost vzít a rafinovaně bojuje o přežití. Prostě logická sebeobrana ega. Lidé jsou vlastně opakem toho, co musí být mystik.

Téměř nikdo nechce přijmout život i Boha jaký je, a nechat se Jím vést, přijmout Jeho i svou roli. To je základní problém duchovnosti. Rádi vše vidíme po svém, jak nám to vyhovuje. Ale tak se daleko nedostaneme. To není možné v ničem, ani ve vědě, podnikání či v právu.

Tento závěr je vlastně nápravou mé prvotní naivity. Přecenil jsem zájem lidí. Není pravý zájem o Poznání. Běžné duchovní nauky jsou sice značně problematické, ale lepší výsledky se nedají v této civilizaci očekávat. Není tu moc dobra ani vyspělosti. V bibli se píše o lidské hříšnosti, ale zdaleka nejde jen o špatné morální činy.

Ale i to je kupodivu součást Jeho Záměru. Kdy to neměl, nebyl by Všemohoucí. Od toho je Sebepoznání, kde vše má své místo a svůj čas, není třeba se rozčilovat. Kdo ale ví, a nechce lhát, musí mlčet. Nelze vše říkat všem, to je logika ezoteriky. Necitlivým přístupem můžeme snadno udělat chybu.

Nakonec se nelze neochotě ani příliš divit. Realita je o tolik jiná než duchovní představy, a kdo by chtěl neustále v channelingu a meditacích poznávat, že jeho původní představa byla pouze jen další iluze? Mystika totiž není jiná forma iracionality, protože božské je Logikou samou. Je to náročná cesta z iracionality přes racionalitu do rozvoje intuice.

V podstatě jsme stále barbaři. Tato civilizace ani nemá božský Záměr, aby kdekdo byl mystik, jejím hlavním úkolem je očista od agrese a magie. Proto jí křesťané označují jako očistec, předpeklí. Od křesťanů se nečeká plné poznání Boha, ale aby příliš nebojovali mezi sebou.

Jak vypadá božská osobnost

Vy přece nemáte fyzické tělo, nepotřebujete ruce ani nohy, i když jste tak zobrazováni? To víš, že ne. Ale přesto se tak lidem zjevujete? Chtějí to tak. Proto jsou v Našem těle ztvárněny Naše symboly. Můžete se vydávat za jiné vytvořením si jiných těl? Samozřejmě, to vy ale nepoznáte. Jak vlastně vypadáte? Fraktály různé formy. Když je můžete změnit, poznáte se mezi sebou? Vždy zůstane Náš Duch a ten je víceméně stálý. Můžeme Vás poznat podle něj? To je dost těžké, jen pomocí intuice. Co o tom ještě nevím? Nevíš skoro nic, tohle jsou jen náznaky. Kdy Vás poznám víc? To má svůj čas. Jak přijmout, že vše kolem nás i my sami jsme představou, živým obrazem Boha? Na to intuice neodpověděla, protože je jasné, že o tom je mystický proces.

Jak na nevěřící

„Já nevěřím v Boha.“ Když slyším toto prohlášení, musím se sveřepému výrazu dotyčného smát, i té absurditě výroku. A je absurdit víc:

1/Víra nebo nevíra v cokoliv je naprosto vágní a povrchní názor, který vychází spíše z lidského přání, aniž si to uvědomujeme. Věřím tomu, co si přeji aby bylo, a nevěřím tomu, co se mi nehodí. To je běžný lidský postoj. Neradi totiž myslíme na to, že nás někdo neznámý stvořil. Nechceme se zabývat otázkou jaký asi měl důvod, proč nás sleduje a trestá.

Ateisté obvykle označují věřící za nezralé jedince, kteří se chtějí spoléhat na cizí pomoc shůry, protože si nedovedou sami poradit. Paradoxně je tomu i naopak.

Skutečným důvodem ateismu je totiž strach lidí ze života, z jeho neznámých stránek. Nač si přidávat starosti přemýšlením o jeho významech? Nejsnadněji je říci, že žádný význam nemá, že naše existence je jen náhoda.

2/Paradoxní je, že moderní fyzika nás stále více ujišťuje, že naše představy o životě jsou iluzorní. Nejen že nedokážeme pochopit teorii relativity a už vůbec ne kvantovou mechaniku, ale ani další fyzikální zákony. Přesto jsou mnozí fyzikové ateisty, ačkoliv dobře vědí, že vědec může říci jen – toto jsem zkoumal a toto jsem zjistil, naměřil. Kdyby někdo šířil myšlenku, že mezony neexistují, protože nevěří v jejich existenci, smáli by se mu.

Jak to, že vůbec existujeme? Náhoda? Ale ta právě podle teorie chaosu neexistuje. Náhoda je to jen výraz pro zákonitost, kterou nechápeme.

3/Když se ateisty zeptáme, jak si Boha představuje, z jeho zmatených vět lze usoudit, že má vlastně pravdu. Jeho představa Boha je tak nesmyslná, že opravdu existuje jen v jeho hlavě. Proč neříci, že Bůh je vlastně Stvořitel všeho? Tím by se mnohé vyjasnilo.

Ateisté se ptají, jak může Bůh nechat svět v takovém zmatku jaký tu je. Paradox je však to, že Stvořitel ateisty i zmatek nutně potřebuje, proto jsou. Bez nich by totiž nebyl Všemohoucí.

4/Ateisty kupodivu nikdy nenapadlo, že atributy intuice nápadně připomínají atributy Boha. Tedy ohromující inteligence, tvořivost, genialita, virtuozita, dokonalost, nadčasovost atd. Nikdo nemůže existenci intuice popřít, proč tedy popírá Boha? Zkoumáním intuice bychom mohli pochopit mnohá tajemství, ovšem to by ateisté i věřící museli mít k tomu ochotu.

Proč tak málo víme o intuici? Důvod je stejný jako v našem vztahu k Bohu. Prostě neochota poznávat něco vyššího, než jsme sami, vlastně konkurenci ega.

Pokud bychom tyto bloky poznávání překonali, celkem snadno bychom mohli prozkoumat i klasické ale zatím nevyřešené základní otázky filozofie – kdo jsme, odkud jsme přišli a kam jdeme. Tak poznáme, že nad námi skutečně je něco neuvěřitelně velkého a mocného. Pak už bychom nemuseli mluvit o víře. Byly by to vlastně závěry ze zkušeností vlastně vědecká práce.

Ale jak jim tohle dokážete, je oheň na střeše, a berou vás jako úhlavního nepřítele. Je proto velkou chybou jim jejich omyly říkat. Ani s nejlepšími argumenty neuspějete.

Lidé jsou v podstatě celý život rigidní, neradi mění své názory, vzory jednání. Racionalita se jim hodí často jen jako výmluva iracionálních postupů jednání. Jsou vlastně vězni své minulosti, nechtějí se učit víc než nezbytně potřebují.

Nechtějí však ani o tom slyšet, a pokud to někdo udělá, je to agrese a tudíž karmicky trestná, i to je paradox. Bůh má své metody, jak s ateisty pracovat, není třeba mu fušovat do řemesla.

Proč mají studenti učitele?

Je to zdánlivě jednoduchá až nesmyslná otázka. Žáci a studenti učitele v výuce nezbytně potřebují. Ale stačí ji domyslet a závěry říci nahlas a mohlo by se stát, že skončíme s kudlou v zádech. Myslíte, že to vyloučeno? Tak sledujte:

Učitel je pro žáky a studenty nezbytný, o tom není sporu, od mateřské školy až po univerzitu. Jak by učení bez nich vypadalo? Žáci a studenti by si dělali co by chtěli. Moc by se toho nenaučili, byla by to spíš fraška.

Ale teď padne kardinální otázka: Proč po škole ukončujeme vztah učitele a žáka? Copak už všemu rozumíme? To jistě není nikdo schopen potvrdit, na to je život příliš složitý. Proto filozofické a duchovní směry doporučují učitele, kněze či gurua.

Ale kdo má osobní denní výuku od kvalitní osobnosti, vždyť takových je málo! Takže se většinou obejdou bez něj. Říkají, že jim vystačí knihy, které si vybrali. Ale i volba vhodné literatury je úkolem nezávislého učitele. Pokud si ji hledá žák sám, snadno se dopustí chyby.

Snad jediná možnost je využít svou vlastní intuici, ovšem je nutné se s ní naučit komunikovat a oddělovat naše myšlenky od jejích.

Není to těžké, ale příliš málo lidí to umí. Ego si totiž velmi nerado nechává poradit. Natož aby přijalo někoho či něco jako Autoritu. Pak ovšem vypadá výuka jako v té škole bez učitele… Je to tak běžné, že si problém ani neuvědomujeme. Naštěstí alespoň někdy poslechnou svědomí, a to je také součástí intuice.

Mystika v kostce

Mystický proces je zrychlením duchovního vývoje, vlastně života samého. Lze ho popsat v pojmech psychologie, náboženství i filozofie. Je zcela logický, bez fantastických představ jež jsou s ním často spojovány.

Jeho hlavní podmínkou je mít opravdový a dlouhodobý zájem o zvýšení kvality duševních procesů vnímání, chápání i jednání. Náboženství tomu říká přijetí Stvořitele. Pak je ovšem nutno splnit všechny ostatní podmínky pro změnu úrovně, podobně jako je tomu v každé firmě či úřadu. Musíme hodně udělat a není to pouze očista. Musíme si to zkrátka zasloužit, o tom rozhoduje podle Principu podobnosti Stvořitel či šéf.

Podobně je tomu ve sportu. Propracovat se do vyšší ligy znamená hodně kvalitních výkonů po delší dobu. Nikdy není nic hned, jak bychom si přáli.

Proměna v mystice však není tak zjevná jako ve sportu. Neděláme ji rovněž ani tak vlastní snahou, protože my ani nevíme, jak vyšší úroveň vlastně vypadá. Tuto transformační proměnu provádí nevědomí a mystikovi se projevuje spíše jako únava a v oblasti duševní očisty jako pokušení. Tedy jistá zátěž, kterou musí přemahat a správně reagovat.

Pokud má Stvořitel zájem na veřejném působení, může dočasně udělit někomu vyšší schopnosti, na něž vlastně nemá. Může i část zátěže prominout, ale většina lidí musí naplnit tzv.kvóty zásluh. O nich říkal Kristus v Mt.6.19 "Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou, 20 ale hromaďte si poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. 21 Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Podobně dočasné jsou i schopnosti, které adept na několik let dostává v úvodní etapě přijetí Stvořitele. Kvalita jeho pocitů i schopností se skokově zvýší, zejména v mystických meditacích. Pokud by božské Atributy osobní zkušeností nepoznal a nerozhodl se pro ně, nemohlo by se jednat o pravé přijetí. Když je již přijetí na dostatečné úrovni, je mu větší část schopností odebrána, protože na ně nemá nárok. Nedělá nic božského, ba ani nemůže. V tomto životě musí zůstat člověkem. Zůstane mu hlavně komunikace s božskou intuicí, aby byl vždy dokonale informován.

On si však myslí, že bude své schonosti stále rozšiřovat a zvykat si na ještě vyšší a vyšší úrovně božské intuice. Tak rychle to opravdu nejde pro nikoho. Ale křesťanství také nikomu neslibuje ráj na zemi. V této civilizaci z několika důvodů ani nejde překročit určitou úroveň, která není příliš vysoká. Jsme tu jako v jedné školní třídě. Zato vše v jeho životě mu bude řízením osudu vedeno k maximálnímu přínosu duchovního rozvoje, ač vyšší úroveň dostane až v příštích životech podle rozhodnutí božské intuice vedené Stvořitelem, podle Jeho zákonů lidem zcela neznámých.

To je cesta zasvěcenců. Vzdálí se lidem, ale ne tolik, kolik by si přáli. Je o ně však dokonale postaráno.

Od víry k Poznání

Na počátku duchovní cesty jsme plni přání a představ čeho chceme dosáhnout, co prožijeme a jak nás to změní. U každého je to trochu jiné, ale převažuje přání po harmonii, lásce i klidu. Někdy i touha ukončit inkarnace po okamžitém osvícení. Oporu pro svá přání hledáme a nalézáme ve svatých knihách. Je jich mnoho, takže si vybíráme jako v cestovní kanceláři, která je našim přáním nejbližší. Když se nám zdá křesťanská cesta plná bolestí, věnujeme se některé joze. Bhagavadgíta však obsahuje některé popisy, které se některému čtenáři nezdají, takže se uchýlí spíše k buddhismu. Většinou u toho zůstáváme celý život, nebo časem na vše zapomeneme. U mě to byla spíše zvědavost a dobrodružnost. Nepočítal jsem, že to bude hned a bez problémů, a v tom jsem měl pravdu.

Jen málo lidí se však dostane vytrvalou vůlí dál do duchovních zážitků, ať je nazývají vytržením ducha v modlitbě, samádhím či satori. Nebo se alespoň naučí komunikovat s vyššími silami, mohou jim říkat Duch, Kristus, Bůh, intuice,duchové předků či Manitou.

Pokud od toho neutečou, což je běžné, mohou se dostat dost daleko v poznání. Proč utečou? Protože se postupně dozvídají stále více o tom, že je vše trochu jinak než si původně mysleli či si přáli. Mohou si zjistit, že nová poznání jsou naprosto logická, vyjma jejich původních přání, ale ego si nechce mluvit do toho, co je správné.

Koupit si víru jako zájezd, aby nám vyhovovala co nejvíc je sice běžné, ale od počátku chybné. Život má přece svoje zákony a ty jsou totožné pro každého. Různá náboženství jsou jen různými pohledy na totéž. Jaderná fyzika si také nevymýšlí částice jak by se jí to hodilo. Musí zkoumat objektivní realitu a tak je to i v duchovnosti.

Různé duchovní proudy jsou vlastně pohádkami pro nás, v jádru materialistické jedince. Jsou přizpůsobeny našim schopnostem, možnostem a ochotě, která nebývá veliká. Přibývajícím duchovní vývojem nám ukazuje, že složitost duchovních zákonů je daleko vyšší než jsme čekali a lidským myšlením není ani trochu pochopitelná, na to nám inteligence nestačí. Přesto se lze dostat i v běžném vědomí daleko za mýty různých vyznání a filozofie.

Dál už to jde jen v rozšířeném vědomí v meditaci, ale ani tam nejsme v úplném Poznání. To je až v nekonečnu a proto nás děsí. Vidíme, že máme před sebou ještě hodně dalekou cestu a nedá se to změnit. Duchovnost, tady Sebepoznání, je Věda všech věd, nikoliv to co nás napadne, či nějaká náhoda.

Na jednu stranu je Poznání daleko vyšší a vzdálenější než jsme si mysleli, na druhou je duchovní vývoj člověka daleko pragmatičtější, logičtější a bez mýtických schopností, které jsme očekávali že budeme mít. Člověk vždy zůstane člověkem, což nelze v jednom životě změnit. To říká vlastně jen křesťanství, které se s překvapením ukazuje jako nejpřesnější.

Nečekaná výhoda.

V duchovním vývoji hlavně jde o co nejúplnější přijetí božské intuice. Zbytek, jako je víra, filozofie či mravní kodexy, není podstatný, protože to podstatné božská intuice člověku řekne sama. Pokud mu spolehlivá komunikace s ní nefunguje, nelze mluvit o přijetí, ani o intenzivním duchovním vývoji.

Tato komunikace má však ještě jeden zásadní důsledek, na který člověk přijde až praxí, ačkoliv je naprosto logický. Zavazuje totiž intuici, že ji využije, jakmile by člověku hrozilo nebezpečí. Nemůže totiž dopustit, že by se Její ohromné schopnosti nevyužily. Má za nás spoluodpovědnost, protože jsme Jí umožnili vstupovat do našeho života.

Pokud ovšem člověk její varování nevyužije, neposlechne je, pak nehoda, nemoc či neštěstí se může stát. Není třeba se bát, že bychom varování nezaslechli. I kdybychom totiž první varování nerozpoznali, přijde další a silnější, i to dokonale ovládá. Po určité praxi se dovedeme v situaci zorientovat a máme jistotu.

Neznamená to ovšem, že už budeme mít naprostý klid ode všech problémů. Nejsme tu od toho abychom nic nedělali a měli klid. Všechny životní cesty jsou pak ale schůdné, vše je optimalizováno pro náš intenzivní duchovní rozvoj. K cíli pojedeme rychle a přímo.

Jak si ego hraje na boha

Každému je jasné, že si nikdo, včetně účetního, nemůže vypočítat daně jak by se mu líbilo. V politice, filozofii i duchovních vědách si běžné lidé vymýšlejí co chtějí, co vyhovuje jejim názorům. Zaslepenost, naivita a fanatismus bez ohledu na realitu je pravidlem nejen u pravých komunistů, ale i jinde. Rovněž farizejství, tedy pokrytectví pro potvrzování si naplnění nenaplněných tužeb ega, které si je samo vymyslelo bez ohledu na realitu samu. Žijí ve svých vysněných světech a všemi silami odmítají vidět, jak je to dětinské.

Právě toto je ego, odmítání reality a nahrazování ji představami vytvořené omezenou lidskou inteligencí. Svět je totiž vytvořen daleko vyšší inteligencí než je naše, proto ho nemůžeme nikdy pochopit. Nechápeme ani teorii relativity ani kvantovou mechaniku, ač jsou základem našeho světa.

Cokoliv si myslíme či řekneme je tedy vlastně apriorně špatně. Toto pochopit je jakýsi popravčí meč vší filozofie i životního názoru. Můžeme říci jen ono slavné - Vím, že nic nevím.

Co s tímto smutným poznáním? Nic, je to tak správně. Proto je svět takto stvořen abychom se učili Sebepoznání, protože co bychom dělali, kdybychom vše věděli? Kdo si to dovede představit?

Stačí to znát a nepřeceňovat své schopnosti. To vede k pokoře a rychlému vývoji o které ve Stvoření jde. Jakékoliv blokování učení způsobuje bolestivé problémy v životě a zdržování vývoje. Kdo objeví intuici a vezme ji jako autoritu, dosáhne nejvyšších možných rychlostí Sebepoznání.

Přijmout a zaběhnout neustálou spolupráci s intuicí a brát ji jako hlavní autoritu je však náročné a vzácné. Přitom o velké roli svědomí na chování se běžně ví a svědomí je rovněž součástí vyššího já.

Pak ale není jíž možné hovořit o egu, rovněž ne o osvícení. Nižší části totiž stále existují i se svými problémy, ale nemají již absolutní moc na jednání člověka.

Duchovní ego mluví o Bohu, ale jelikož s Ním ani nikdy nemluvilo, ani Ho nevidělo, představuje si Ho a Stvoření naivně. I vývoj člověka je zcela jiný než si duchovní ego myslí. Představuje si vše jednoduše a bez problémů, viz pohádky o okamžitém osvícení, ukončení inkarnací a životu v této civilizaci s dokonalým vědomím Jednoty atd.

Vnitřní chrám

Pro věřící je chrám symbolem jejich víry. Chápou ho za jakýsi příbytek Boha. V něm se mají s Ním setkat, ovšem jen symbolicky. Prvotní křesťané ho navrhli správně. Jeho architektura, akustika zvonů a varhan, slova kněze, obřad Večeře Páně, vůně kadidla i přítomnost ostatních stejně naladěných křesťanů má opravdu hypnotický vliv, který se u vnímavých jedinců, pokud mají opravdový zájem, může v  projevit mystickými prožitky.

Je chybou tranz porušit modlitbami, chtít si něco vyprosit. Je to výraz nevíry v boží Všemohoucnost, protože každý dostává co mu patří. On ví, co potřebujeme. Vymýšlením slov modlitby se vracíme do lidského mentálního světa. Tím vlastně odmítneme božský.

Mystik ví, že chrám je symbolem Boha, více či spíše méně dokonalým. Ze stavby některých moderních kostelů je totiž vidět, že jejich architekti Boha nikdy neviděli. Jeho Základem je totiž fraktál, nikoliv rovné a prosté tvary, vše v chrámu proto musí být fraktál.

Mystik neprosí, spíše se Boha ptá, ale hlavně Ho pouze vnímá. V meditacích poznává Jeho i svůj Vnitřní chrám, svět božských představ, Království boží. Tam teprve lze vidět Jeho Velikost i ostatní Atributy.

Nepotřebuje tudíž chodit do kostela a tam poslouchat kněze. On je Všudypřítomný a nepotřebuje mluvčího. Není těžké si s Bohem dohodnout pravidelnou návštěvu čili exkurzi spojenou s výkladem Poznání. To je mystická meditace.

Verifikace odpovědi

Aby měl zasvěcenec úplnou jistotu, že odpověď je kvalitní, musí ji verifikovat:

a) Rozborem, zda zapadá do logiky problému

b) Opakováním volání s otázkou: “Je to opravdu tak, božská sílo?”

c) Jinou metodou komunikace, zejména automatickým písmem

d) Jinou božskou silou, nejlépe vyšší

e) Channelingovými odpověďmi jiných zasvěcenců

Zpracování informací

Zpracování odpovědí dělá začátečníkům značné problémy. Vědomě či nevědomě stále něco odmítají přijmout, proto mají problém a myslí si, že to jinak nemůže být. Mívají předčasné a nesprávné závěry. Je třeba být zkoumavý a kritický ke všemu bez snahy o demagogii. Ať má zasvěcenec IQ 100 či 140, bude mít podobné problémy, protože dostává náročnost výuky na horní mezi jeho schopností. Postupně každý pozná, že s ním jednají jako dokonalí Učitelé s žáky, i když je to pro mnohé zpočátku těžko přijatelné.

Základní zákon channelingové komunikace je prostý: Když nevím, tak se zeptám. Je velkou chybou se bát zeptat a nepožádat o vysvětlení. Např.: ”Je můj závěr úplný? Chápu odpověď správně, božská sílo? Opravdu chci vědět? Na kolik procent?" Správná volba doplňujících otázek je kritériem vyspělosti zasvěcence.

Bohužel je běžné, že nerozumí odpovědi a neptá se na vysvětlení. Celá komunikace je tak znehodnocena. Nejraději by na každou otázku dostal vyčerpávající odpověď a neuvědomuje si, že by božské síly dělaly práci za něj a nic by se nenaučil. Je nutné číst mezi řádky a přemýšlet, kam ho odpověď chce dostat. Často ho jen pomalu přivádějí na správnou myšlenku. Zkoumání, hledání souvislostí a pochybování je nezbytné.

Podle zkušeností bývá první odpověď obecná, často v symbolu a porozumět mu je někdy nad schopnosti člověka. Doplňujícími dotazy jsou odpovědi čím dál více konkrétní. Většinou až po třetí odpovědi je téměř jasné, oč jde. Podstatou správného channelingu je maximální aktivace vědomí a průniku intuice. Božské síly na tom trvají, i kdyby proto musely dávat legrační nebo úmyslně nesprávné informace.

Verifikace je nutná zejména při důležitých osobních otázkách. Jinému zasvěcenci nedáme stejné otázky, jaké jsme položili sami, ale navazující a porovnáváme odpovědi. Když chceme před ním otázku utajit, jen ji naznačíme. Když tušíme, že nám božské síly pravděpodobně daly nesprávnou odpověď, protože nezapadá do logiky problému, nebo to intuitivně cítíme, zeptáme se přímo na to. Přemýšlíme, co a proč nám tím chtějí naznačit a k jaké nové myšlence máme dojít. Často nám totiž vědomě dávají opačné odpovědi, aby vyprovokovaly naše kritické myšlení. Je to metoda božských her, která daleko více naučí než prosté odpovědi, protože k správnému výsledku dojdeme sami.

Zejména nekvalitní otázky často způsobují úmyslně chybné odpovědi. I zkušený zasvěcenec má někdy plno téměř detektivní práce, aby posoudil vzájemně rozporné odpovědi božských sil. Pokud významy pochopí, je pochválen.

Obecně platí, že vyšší dimenze má menší sklon dávat výchovou ovlivněné informace, spíše použije náročnější symbol. Božské síly také chtějí, aby zasvěcenec posoudil, komu zjištěnou informaci může dát a komu už ne a jak má s ní naložit. I na to je možné se ptát.

Nekvalitní prací můžeme zpochybnit sebe i channeling. Je nutno rozebrat, kde se stala chyba. Zda vznikla ze špatného spojení, nevhodnou otázkou či nepromyšlenou prací s informacemi. Zkušenosti s vlastními i cizími omyly nám mohou být velmi užitečné. Výměna poznatků ve skupině je proto velmi účelná.

O Lásce od Panny Marie

Panna Marie je božský Zdroj zaměřený na Lásku. Řekla o Ní: Láska nechce nikoho předělávat a nic špatného někomu dělat, jen milovat. Milovat tak, že by se vydala za něj. Prolít za něj krev, když je potřeba. Neurazí se, jen Ji bolí hrubost. Možná, že v koutku pláče, ale zlomit se nedá, stále trvá. Nezná já a ty, je jen Jedno. Vidí v každém sebe, sebe jediného a rozdala by co má, jen aby udělala druhému radost. Je něžná a radostná, i když se setkává s nepochopením a odporem. Chce jen dávat, nic si brát. Nic zvláštního si nemyslí. Nepřemýšlí, nezkoumá, jen miluje a dává sebe. A co když je zneužívána, zeptalo se nadvědomí. I když je zneužívaná, stále dává a Láskou vše přetváří. Zlí lidé se k Ní tolik nedostanou, dodalo nadvědomí. Láska by neřekla slovo zlí. Nejsou zlí, mají jen málo Lásky a Já jim Ji dávám. Na další myšlenku nadvědomí reagovala: Láska nepoučuje, radí jen když byla vyzvána. Prvním zákonem je nedotknout se nikoho ani slovem.

Rozhovor s božskou Láskou

Je reálné žít čistou božskou Lásku? Ano, je to možné. I v zlém prostředí? Ano, i v tom. A nevede to k utrpení? Vede, ale nedá se nic dělat. Nepoškodí se tím osobnost? Poškodí, pokud není Láska dostatečně pevná. Ta pravá přežije vše a vejde do vykoupení. To znamená z hříchů? Ano, z nich. Láska je nejlepší prostředek u Boha nejvýše zapsaný, ještě více než harmonie. Jsou světy, kde je jen Láska, podobně jako víly žijí ve světě Harmonie? Jsou takové, je Tam nádherně, ale lidem nejsou přístupné. Jak se jmenují ty bytosti? Můžeš je nazývat jakkoliv. Mají fyzické tělo? Mají, proč by neměly? Jsou ty světy uspořádány hierarchicky? Ano, tak jako vše. Jaký je pak rozdíl mezi Nimi a světy víl? Nám jde o druhé, ne o sebe. Cítíme to jinak než Harmonie za každou cenu. To znamená, že tam vždy není? Ne vždy, Láska je na prvním místě.

Cítím, jako bys mi v poslední době radila současně s intuicí, ale Vaše rozdíly jsou značné? Ano, je to tak, jsem nejvíce vzdálena od tvého středu či průměru osobnosti. Kdo z mé hierarchie by měl nejlépe rozhodnout, jaké ti dát místo? Jsi to ty. Jaká část mne? Ty, sám jediný. Já jsem ale hierarchie? Každý stupeň hierarchie by se měl rozhodnout, co potřebuje. S kterou dimenzí Lásky jsem nejvíce komunikoval? S pátou až šestou.

Rozhovor s nirvanickou Inteligencí (božským Já)

Co mi chce říci má nirvanická inteligence? Miluji tě a sleduji tě. Můžeš mě zbavit agresivity a militaristických sklonů? Ano, těš se. Podporuješ můj nový osud? Ano, jsou i jiné možnosti, ale o nich ti nechci nic říci. Proč, když jsem s Tebou v kontaktu, působí na mě silné pocity a jde z Tebe trochu strach? Protože ve Mně je Vše. Jaký je rozdíl mezi dimenzí sedm a 14? Nepopsatelný. Můžeš mne obejmout? Já tě stále objímám. Vnímat to je meditace? Ano. Ty opravdu můžeš vše? Ano, cokoliv a kdykoliv, jen něco je víc obtížné. Třeba ze mne udělat multimilionáře či žebráka? Ano, to nic není. Lze být osvícen v jednom životě? To je velmi těžké. Mohu se k Tobě dostat? Má Energie je moc silná, ale dostat se můžeš už letos do 5. a 6. stupně na krátkou chvíli, ale musíš zčásti očistit tvé disharmonie. Proč? Ony Tam nesmějí být. Je jednota protikladů, tedy to, co je nad dobrem a zlem? Je to jinak, než si myslíte, Tvořivost Absolutna, jež rozdmýchává děje.

Co je to Já? Já je Vše, celý vesmír. A co jsou ti druzí? Nejsou druzí, jsou to části, zrcadla, jsi to Ty. I tvá vyšší Já jsou tvé části. Co je to Láska? Je to vztah Boha k tobě a všemu stvořenému. Je chyba chtít přeskakovat etapy, ukončit vtělování a odejít do nirvány? Dá se to tak říci. Musím vším projít? Ano. Je harmonie v každém ději? Harmonie je vždy, v každém ději a v každém pohledu, jen to pochopit. Je Vše ve Všem. Co znamená ta vize, jak procházím celým Stvořením a vždy se dostanu tam, kam hledím? Ano, všude je to stejné, všude Dokonalé. I v naší dimenzi, která vůbec nechápe Stvoření? I u vás je krásně. Tobě se líbí všude? Ano. I v koncentračním táboře? Vše má svoje důvody. A co by se stalo, kdybych to pochopil dokonale? Uvolnění od honění se, Osvícení, pochopení smyslu Života. Je lépe pro mystika chodit do zaměstnání, nebo žít v poustevně? Dělat si co chci je výrazně protiduchovní, ač se to egu líbí.

Z dalších odpovědí: Máš si lépe zorganizovat duchovní práci. Vyplýtváš energii na vedlejší úkoly a na hlavní ti pak chybí. Jsi drsný k lidem i k sobě, chceš mít vzrušení, nesnášíš klidný život. Duchovnost však potřebuje klid a soustředění, jinak budeš ulítávat do různých světů a k tomu pravému se nedostaneš. Jen škvírou pozoruješ Boha, aby ses ujistil, že existuje, ale nechceš se Mu otevřít, protože by ti to rozvalilo stavbu, která je tvým výtvorem. To ovšem způsobuje další změny osudu, abys to pochopil. Už teď máš větší schopnosti, než využíváš. Pustili bychom tě dál, kdybys to vyřešil. Máš malou efektivitu duchovní práce, zabýváš se nedůležitými hračkami, to je zásadní chyba. Mohl bys pozorovat i různé světy najednou a přiblížit se svému pravému Já. Saháš Mu svými dětskými hrami jen na konečky prstů. Pouč se z chyb ostatních i z chyb tvých minulých životů.

Je pravda, že mám úkol na příští 3-4 životy? Ano, máš se poprat s tím, co je v tobě a co tě shazuje na zem do bláta. Meditace ti dávají zážitky, ale zase spadneš, protože nejsi schopen se udržet. Bláto je stále stejného původu. Je pár lidí, s kterými jsi propojen a budou tě podporovat. Sami se tím naučí.

Systém sisevré

Když jsem před lety poprvé od božských sil uslyšel tato slova, vůbec jsem netušil co znamenají. Zněla francouzsky a tak jsem ze zeptal matky. Prý to znamená - Ano, je to pravda. Nechápal jsem, čeho se to týká, ale dalšími dotazy intuici jsem postupně pochopil, že je to označení vyššího stupně channelingu.

Před mnoha lety jsem Jí začínal dávat otázky a zapisoval odpovědi, ale po desítkách meditací se vzájemný kontakt tak zdokonalil, že stačí, když dávám pozor, a cokoliv řeknu je Jí kontrolováno, takže nemohu říci nesmysl, protože na ten okamžitě zareaguje zvláštním pocitem a já se včas zarazím. Prostě určitý stupeň přijetí Boha přináší tento Dar Ducha.

I tuto schopnost lze zdokonalit tím, že intuice sama posílá myšlenky na dané téma, pokud na něj myšlení nestačí. Jedná se tedy o přepínání částí vědomí podle potřeby, zatím však bez schopnosti přímého vyššího vnímání. To je až nejvyšší stupeň.

Život s apoplexorem

Toto neznámé zvláštní slovo mi řekly božské síly na označení toho, co je v mystice nejdůležitější, ale téměř nikdo o tom neví. Je to část psychiky, která podporuje božské. Písmeno x ve slovu symbolizuje, že je tu něco proti něčemu. Tato část totiž silně působí proti zájmům ega.

To totiž chce dominovat, nepustit nikoho jiného ke slovu, i když mluví o Bohu. Zvláště nechce chytřejšího a mocnějšího. Kdo však apoplexor nemá, nikdy se dlouhodobě neodváží zkoumat co je za hranicemi ega.

S apoplexorem je život těžší proto, že spodek musí neustále vnímat Vršek, aby nešel proti němu. Podobně to však dělají mnozí, jen nehovoří o intuici, ale o svědomí. Současně je život s ním lehčí proto, že kvalita vedení je tak vysoká, že člověk nemůže udělat chybu.

Utvořit apoplexor je daleko těžší a delší než samotný mystický proces s očistnými procesy temné noci duše a dynamickými transformačními extatickobolestivými meditacemi. Vytvářejí ho božské síly volbou karmických dějů v desítkách inkarnací.

Mystik se tedy nerodí ze dne na den, ale je vlastně vybrán a mnoha inkarnacemi postupně připravován a rozvíjen. Pokud apoplexor nemá dostatečně silný, brzy z ní odchází. V mystice bohužel není běžné to, co v jiných oborech, vědě, technice, umění a sportu – vůle k dlouhé a namáhavé tvůrčí práce a zdokonalování přístupů i výsledků.

Čím silnější je apoplexor, tím rychlejší vývoj může být. Má totiž schopnost udržet zasvěcence i v těžkých a dlouhých procesech temné noci duše, kde konec se zdá nedosažitelný či v nedohlednu.

Channelingová mystika jako zesílená intuice rozšířeného vědomí

Na rozdíl od zenu, kde žák hledí do zdi a dává si otázku jak tlesknout jednou rukou, tím se přivede do tranzu a jeho intuice mu občas ukáže svůj svět plný paradoxů, se zasvěcenec nechá uvést do meditace, kde vidí totéž. Vždy se mu podaří být s intuicí v kontaktu a vstoupit do Ní.

Věřící mají zprostředkované představy o Bohu na základě svatých knih a kněží, zasvěcenec dostává odpovědi na své dotazy přímo od Zdroje, tedy božské intuice. Mnoho lidí, včetně věřících, si nejsou existencí Boha jisto, ale nikdo však o existenci intuice a jejích úžasných tvořivých schopnostech nepochybuje.

Podobně vágní představy mají budhisté o Prázdnu, které se snaží prožít. Zasvěcenci prožívají podivuhodný svět intuice, jež je Jednotou protikladů, pravidelně po dohodě s ní.

Novodobý šamanismus bloudí ve změněných stavech vědomí, aniž by si dokázal sehnat učitele a orientovat se v nich i ve všech souvislostech života.

Channelingová mystika je účinnější než běžné duchovní přístupy. Informace od intuice, kterou nelze popřít, je daleko dokonalejší než zprostředkované informace ze svatých knih. Ke každému přistupuje podle jeho možností a schopností, takže rizika prázdné demagogie a rituálů jsou vyloučena. Nikdo nemůže zpochybnit záměr zesílit si intuici.

To však neznamená, že bude populárnější, naopak. Právě důraz na konkrétní prožitkovost světů intuice, přijímání její výuky, jakož i snadná kontrolovatelnost toho způsobí, že bude přijatelná jen pro hrstku zasvěcenců, jako tomu bylo i v minulosti. Ego se nevzdává jen tak.

Je spíše rozpomínáním se uvědomováním si, že vlastně vím a jsem i tím. Jen mi to bylo blokováno. Jde o uvolnění tvořivých sil překonáním bloků mezi myšlením a intuicí.

Channelingová mystika není příliš náročná na čas, ale je na celý život. Je novým směrem duchovního rozvoje, který sice používá prvky i terminologii i náboženských a filozofických směrů, ale je aplikovanou psychologií. Neobsahuje však rituály, svatá písma ani vyznání víry či jednotnou filozofii. Každý je totiž intuicí veden podle jeho specifických poměrů nezávisle na žádné vnější autoritě.

Synaecstatic po několikáté

Miloš, 2009-10-17

Po déle jak měsíci mě nečekaně v noci, kdy jsem nemohl spát, vyzvala intuice, abych vstoupil do Jejího Království... Po chvíli váhání, zda mám na to vůbec dostatek sil, mě ujistila, že se nemám obávat. Tak jsem pozvání přijal a pohroužil se do hlubšího stavu vědomí.

A jak se záhy ukázalo, nelitoval jsem, byť byla kratší než obvykle, protože po slabé hodince mě přemohla únava.

Intuice, tedy její vyšší složka z dimenze 5,35 předvedla nádherný tanec pocitobarevně plastických prostoropocitů, plných ploch vířících fraktálů ve fraktálách s dokonalou choreografií na hudbu kompilace Synaecstatic. Prostě ve vteřině tak jako mnohokrát mi bylo jasné, že takový videoklip v životě neudělám, a to i kdybych měl přímé napojení počítače na mozek…. Natož abych do něj vložil ty nádhernééé extatické pocity, jež jsem zažíval.

Měnily se z fascinace přes neutrálně vibrující vlny prostoru až na jemnou blaženost naplňující celé mé energetické tělo, jelikož to normální jsem skoro nevnímal, ač jsme o něm stále věděl.

Nevzpomenu si už ani na jediný nádherný obraz. A přitom byly tak jasné a mé aktivní intuici naprosto srozumitelné i bez vysvětlování... Jen už nevím o čem konkrétně byly. Ale vím, že jako už mnohokrát předtím, a přitom zase nově a jinak. O rozdílnosti i propojení dimenzí, božském světě neustále se vlnícího Hyperprostoru podobně jako je tomu v našem kvantovém světě, na který si ovšem také nesáhneme, ani nepodíváme, byť jsme v něm po dobu inkarnace doslova uvězněni. Ó jaký to paradox, mít božské Stvoření stále na očích a nevidět Ho. Necítit Ho, ba ani neslyšet Jeho sytě sametový chod (a to se kde komu ozývá jemně jako volání meluzín za bezesných nocí či na samotě pod hvězdami).

Meditace byla o dokonalém vnímání a Poznání Všeho, na co se božská mysl v Sobě zaměří, neboť není nic mimo Ni. Vše je Ona, je oceánem Bytí, jen si jakoby pod lupou zvětšuje určité své části, různé krajiny svého ducha. I my v ní plujeme jako ještě polovědomé ryby. Ale v tomto věku už se mnohé změní pro všechny kdo jsou ochotni poznat a přijmout svou výjimečnou individualitu a její intuitivně božskou podstatu…

Zákonitost zákonitosti

Chtěl jsem si původně pustit jinou hudbu, ale při „náhodném“ přehrávání to skočilo na Synaecstatic a intuice mě začala vtahovat do ponoru, zastavil jsem proto veškerou činnost. Myšlení ustupovalo, pocity se zjemňovaly, až začala probleskovat Její Hrdost a oduševnělá Blaženost. Pochopil jsem, že po náročném víkendu, kdy už to vypadalo spíše na počínají nemoc, se uskuteční plánovaná meditace.

Tento výběr hudby se intuici prý velmi líbí, dostatečný rozsah od božské dimenze 5,3 až do 6,5, kterou jsem teď poprvé při jejím poslechu trochu vnímal. Zároveň nebyla ani extatická, ale ani tísnivá. Je dostatečně klidná, vtahující a přitom jemně proměnlivá. Některé úseky i značně jiné svou „strukturou nekonečných ploch“, kde hudební plocha se mění ve vnitřní vlnící se pocito-prostorovu skladbu fraktálů, ne nepodobné spořiči Milkdrop. Avšak pocitově se stanete tím Prostorem bez začátku i konce.

Trochu jsem se obával aby mi nedali meditace jako Romanovi, ale bylo to jak slíbili v minulé. Ponor sice byl omezený, špičkově na 53%, ale dimenze se měnila od 5,35 až chvílemi jsem vzdáleně pozoroval 6.5 (ze které jsem byl překvapen) a chodily mi informace i od Ní.

Byť nic zvlášt nového. Takový mix mezi zesílenou komunikací a slabší meditací proti těm před lety, dosti silným, někdy až neúměrně v jednotlivých aspektech. Působilo to jako bych měl jen ozvěnu Jejich pocitů. Ponor byl převážně neutrální, spíše s pocitem rozplynutí a jen s náznakem extatické blaženosti, která i přesto byla naplňující.

A kupodivu opět nic tísnivého, ani příliš ohromivého, vše spíše v náznacích - Nekonečnost, Dokonalost. Jen tu matematickou složitost vybarvili, když mi ukazovali jak křivkami fraktálů řídí tvorbu další fraktálů a to v mnoha řádech (rozměrech) současně. Prostě žádná sebemenší nahodilost. Za vším jsou přesné vzorce, dokonce i za kvantovým světem, kterému vědci přičítají prvky Chaosu.

Ale ve skutečnosti tam žádný není. Je to tím jak je Vše řízené z času za časem. Tak je možné, že jakoby budoucí kvantové události ovlivňují přítomné. Ale je to ve skutečnosti jen jedna síť vztahů, příliš složitá a jiná než je naše vnímání, natož chápání.... Ve všem jsme příliš omezeni. Myslet si že poznáme základní teorii matematicko-fyzikální vzniku a tvorby Vesmíru, je stejně naivní idea jako si myslet, že za 20 let budeme stavět věžáky na Měsíci, když už se tam dnes prodávají pozemky.

Zrcadlení světa. Na to téma božské nešetřilo obrazy. Viděl jsem, jako když mezi dvěma elektrodami se z jiskření sestává celý svět, resp. to byl symbol toku informací o celém světě, neboť ten je virtuální z vyššího pohledu. A nebyly to elektrody, ale výstup a vstup „Dějového procesoru“. Ten tvoří stvořený projev a je mu zároveň zpětnou vazbou pro další cyklus proměny doslova Všeho.

Zákonitosti zákonitostí proměny proměn jsou v Něm ukryty, a neustále dokonale matematicky propočítávány. Ty zákonitosti lze vidět i jako Hierarchii osobností archetypů, které se rozhodují v mnoha vrstvách. Všechny jsou živé, mají tedy svou inteligenci.

Na závěr intuice dodala: Kdo chce vysoko vzejíti, musí dlouho těžce při zemi žíti. Toť princip mystiky.

Ke konci meditace jsem dostal i námět na další obrazy-karty Archeatypos

-ve velké arkáně – etapy transformačního procesu

-dvorní karty – hl. božské síly

-malá arkána – jednotlivé problémy, fáze jejich zvědomění a zpracování

FRANTOVA SPONTÁNNÍ MEDITACE

Bylo to těžké ráno jako každé jiné poslední dobou. Probudil jsem se unavený do nejistoty a starosti jichž je poslední dobou až nad hlavu. Nemocný otec, práce, nervy. Pozdravil jsem se se ženou a dcerkou a pak pomodlil jako každé ráno. Nějak jsem se dostal na zahradu, myšlenky pádily jak splašené a najednou, no……nic. A já to věděl jen se nemohl přesně rozpomenout. Já jsem já jsem já jsem jo aha Bůh. Zvláštní. Já jsem On a On je Já. Tedy spíše naše vědomí je společné. On je prostě mé vyšší já. Věčné a nesmrtelné. A toto vyšší Já nejsem jen já, ale všechny živé bytosti v celém Vesmíru. Ale kolik z nás to cítí stejně v tuto chvíli? Prostě to v tuto chvíli tak bylo a já si přál, aby to tak i zůstalo, ale zároveň jsem věděl, že tento stav zmizí, tak jako vždy, když se objeví. Ta chvíle nesmrtelnosti, božské vědomí, uvědomení si sebe sama, Já jsem…

Ne nemusíte se o mne bát, volat sanitku, ani si ťukat na čelo. Byla to jen krásná chvilka věčnosti a já už jsem zas normální a stejný jako vy. Uhoněný, upracovaný, ustaraný a zoufalý ve své materiální ubohosti.

Mystika bez fám a iluzí

Meditace byla jako dřívější této etapy bez velkých vizí a pocitů. Kdysi do mě řadu hodin tekly proudy informací nesené ohromující inteligencí, ale prý už nejsou potřeba, vím co je třeba. Jde o to hlavní a to je transformace, proces zvyšování duchovní úrovně. Jakýsi proud duchovní energie, který zvyšuje vibrace osobnosti. Je to vlastně přijímání extraktu z dějů života, které už není třeba prožívat. Mytika je koncentrovaný život, nic víc a nic méně. Přímá a rychlá Cesta Nahoru. Není tak těžké tohle pochopit, ale kde se o tom píše? Ale mýtů je všude plno.

Má tři hlavní proudy - extatickou, tísnivou, neutrální a samozřejmě hlavně jejich kombinace. Rozdíly mezi nimi jsou ohromné. Já jsem už hlavně v neutrální. Pro tuto transformaci je vedlejší i TND, dokonce i nejvyšší mystické zážitky z nejvyšších božských světů. Je to paradox, protože transformace se zejména v neutrálním procesu zevně nijak zvláštně vyjma únavy neprojevuje, není to totiž potřeba. Vše si řídí intuice a potřebuje k tomu jediné - náš souhlas. Někdy se používá spíše křesťanský termín odevzdanost. Ta nevznikne hned tím, že o ní mluvíme, ale je to dlouhý a složitý proces zdokonalování našeho přístupu k intuici a její roli.

157.meditace z března 2010

Před meditací mi řekli, že velmi namáhavá kapitola končí. To jsem byl rád, byla hustá.

Tentokrát byla o jisté osobě, která má také mystické poslání, což jsem nevěděl. Je navíc v podobném zaměstnání jako já. A v podobném postavení. Podrobnosti neřekli.

Rozdíl Jejího světa a našeho je neuvěřitelně veliký, ale ukazovala mi to jen v náznacích, aby nebyl problém. Rušení drnčením sluchátek byl také symbol, že mi Ho nechtějí ukázat naplno, aby nebyl problém jak u Miloše – překonat rozpor stavu meditace a mimo ní, který vede k odmítání tohoto světa. Mystika je zvláštní životní styl, o kterém se v literatuře moc nepíše, protože by to bylo špatně pochopeno.

Ke konci naznačili, že vlastně stačí jen jednou vidět svět intuice a přijmout ho aspoň trochu. Pak dosti namáhavý proces může začít. Řídí si ho intuice sama.

Jde o přijetí intuice, nestrhávat se, když se náhle ozve, ale zvyknout si a pracovat s jejími informacemi. Mystika není o životu v chudobě v poustevně, ale o přijímání intuice. To je hlavní problém. Pak mi už stále důrazněji naznačovali, že mám meditaci ukončit. Trvala jen 40 min.

Další meditace od Miloše

Zákony života prakticky

O hypnóze

O duševní hygieně

Psychospirituální krize

Stručně o klasicích křesťanské mystiky

O metodě meditace a jejích druzích

Znázornění meditace videoklipem

Závěry z meditace Miloše

Další a delší záznam

záznam neutrální meditace

ZDE další a ještě jeden

Zpět na základní stránku

Naše hlavní stránky