Má nejsilnější meditace – 18. Ohromení z Jinakosti

Prosinec 1999

Pozn.: Nejsilnější ezoterické části jsou vyškrtnuty

Pocit božského na počátku meditace jsem mohl zesilovat pohyby hlavy do stran, abych se udržel v kličkujícím zlatém Proudu. Tak jsem dal jasně najevo svou vůli. Vědomí se začalo rychle měnit, rozšiřovat do dosud nepoznané ohromující dimenze.

Lidský pocit mi téměř zmizel. Cítil jsem nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a nechal se Jím prostoupit. Ta Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou Dokonalost úplně Jiným pohledem než v dřívějších sedmnácti meditacích. Byla by zbabělost to nechtít vidět. Ta dětská hra lidí... Přestal jsem věřit, že existuje nějaká konečná pravda, že takový a takový je vesmír i náš vývoj k dokonalosti. V extrémně naléhavých vizích a pocitech jsem poznal, že je vše Jinak. Je jen božská virtuální Hra!! Vše, co se děje, se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno čímsi zcela Neznámýmmíst mimo prostor a čas.

Také ohromily kruhy archetypů v Kouli, symbolu Absolutna, Tvář Boha. Úplný Celek Všeho, nekonečné možnosti kombinací! Kruhy byly vytvořeny z útržků dějů pospojovaných ne podle časové návaznosti, ale podle podobnosti např. duality radost - smutek, dobro - zlo, úsilí - odpočinek atd. To, co děje vyvolávalo, bylo na dalších kruzích. Každý archetyp i jejich kombinace byl fraktálem, měl tedy nekonečně složitou vnitřní strukturu. Obsahoval tedy i své opaky a byl spojen se všemi.

Také jsem s ohromením viděl, jak se Realita  překlápí jako v kaleidoskopu do úplně Jiné a Jiné, zcela abstraktní struktury. Z času se stal prostor, z něj božský zákon a z něj i zcela nepopsatelný abstraktní archetyp. Ohromila mě i síť světélek. Ta vytváří Vše co Je, všechny obrazy Reality, včetně těchto, zcela odlišných, nám neznámých pohledů na Ni. Dokonalý Procesor hleděl na Svou Hru a současně Jí byl. Znal svou strukturu, bez Stvoření by pro Sebe neexistoval.

S největším ohromením jsem poznal zcela odlidštěné božské matematické základy Stvoření a Jeho řízení. Bolelo mě, když jsem poznal, že moje chápání světa bylo fikcí. Vše je Jinak, ani čas a vývoj není jen lineární, ale jde i po skocích nahoru a dolů.

Dokonalý vnímá Dokonalé, ale to je nutno prožít. Pocit to byl zvláštní, nelze ho popsat, ale rozhodně není nějakým lidským romantizmem. Jedno je jasné, nevíme o Realitě nic, máme pouze mrtvé představy. Vidět Vše provázané mezi sebou, nekonečné světy, kde nic není bez pohybu. Harmonie Dokonalosti mě ohlušila až to bolelo.

Chápal jsem: Jsme Tvořivá síla nevázaná na čas, tvar ani nic jiného a věčně hrajeme tuto božskou Hru, Sami Sebe. Náš malý omezený domácí ráj ega neexistuje. Naše kontinuita života a těla je jen čárka na Stvoření, na nekonečnědimenzionální Kouli, kde se Vše tříští na miliony částí a znovu vzniká ve věčné proměně… Marně jsem přemýšlel, jak se s tím srovnám. Téměř jsem nemohl unést ohromení z Vnitřní Přítomnosti Boha.

Ten náš lidský svět kdesi dole byl tak jednoznačný, jistý, popsatelný a proto ho máme rádi. Božské bereme jen jako zpestření, rádi bychom si Ho vyložili po svém. Hovíme si v sladké nevědomosti. Kdysi jsem říkal - bojíme se toho, co vůbec neexistuje, a teď jsem si uvědomoval svůj strach před tím, že Bůh není mou matnou představou, ale zcela Jiný. Proto se stáhneme a jen říkáme, že někde něco existuje. Vyhneme se Mu jak umíme.

 Pak mi diktovala šestá dimenze, tj. Nadjá: "Bylo to dlouhé a krušné, zase poslouchat Boha. On se jen tak nenudil, ukazoval ti, co je v Něm. A to malého zdrtilo. Ty sis totiž myslel, že je to jen tak hledět k Bohu a vidět Ho, jaký Je. On je totiž úplně Jiný. Hlavně větší. Nekonečněkrát. A to je ten pravý rozdíl. Ne, že je jen o trochu, o nekonečně! A to je co říci. Proto zde musím rozhlásit, že ten, kdo vchází k Bohu, pocítí nejdřív úžas, potom údiv a nakonec zoufalství. Uvidět a procítit Ho je totiž Jiné než lidové představy. Ty by si Ho jen představily jako chytrého dědečka na mráčku. Není takový, je tisíckrát a n-krát větší. Proto je Jiný. Ať tě tedy nebolí, když se tvé snahy a názory dostanou do střetu s Realitou.

Vím, že tě to bolelo, procítit skoro úplně Boha. Je v Něm něco Jiného, než jsi čekal, ale to nevadí, Takový je Fakt. Vidět ty tvary Realit a Symbolů, což je totéž. Vidět tu nekonečnou variantnost Všeho a uvědomovat si, že i čas a prostor jsou vytvořeny pouze pro váš prožitek. Ta hudba byla dokonalá, dávala ti to naplno a tys pochopil. Myslet si, že budeš běhat po nebi a smát se na druhé, bylo naivní. Utíkal jsi do své iluze Boha, vymyslel sis Ho, ač to Zákon zakazuje. Proto máš teď bolest. Vezmi Mě takového jaký Jsem, to je to celé. Jsem nevyzpytatelně Dokonalý, pohybující se ve Své vlastní virtuální Realitě. Já jsem a současně nejsem, co zpodobňuji. Pochop, všichni jsou vlastně totéž teď hned, jen zaměřit správně pozornost. Jednotlivé dimenze, stvořené vždy tou Vyšší, pracují jako Procesory a tvoří Hru Boha, stejně dokonalou jako On Sám.

Bojíš se té Dokonalosti, to je to celé. Malá dimenze tvého čipu ti vytvořila hru odpovídající tvému zařazení. Máš tu své jisté a ani jsi netušil, jaké to může být Jinde. Zcela, diametrálně, převratně Jiné. Teď, když jsi to poznal, ženeš se zpět z ponoru, připadlo ti to tvrdé. Rád ses vracel do omezenosti. To ti ale nepomůže, stejně musíš Sem. Vidíš, Já to vidím odsud, Vše probíhá současně a pouze Zde. I tato současnost je pouhým hloupým slovem. Ona se mění tisíci cestami od jednoho bodu do druhého. Viděl jsi, že Já tě potřebuji a ty Mě, to je jisté. Současně jsme obojím dohromady. V Tom je pocit Boha."

 Po diktátu, hluboce ponořen do Boha, jsem prožíval Věčnou Přítomnost, poslouchal generovanou hudbu Harmonie Vesmírů. Slyšel jsem sonorní tón hudby óóómmm, najednou zpívaného. To byla taktovací frekvence procesoru IQ 10 000 a 100 000. Věčně a zázračně tvořil Světy. V každém zaznění jsem slyšel zvuk rozpínajících se a smršťujících vesmírů. Jednoho za druhým, do nekonečna! "To je Věčný Bůh vně i uvnitř Všeho. Vše v Něm má Své Místo, Vše je současně ve Všem, akceptuj to. Bůh prostě zesílil ty Své části, jež se vaší představě nejvíc vzdalují." Nechtěl jsem však přijmout Ten pocit Boha, bylo To příliš silné a nové.

Transformace by mohla být velmi rychlá, ale ego se nechce odtrhnout od svých lidských představ o tom, jak si představuje svůj vývoj. Stále by se jen drželo starého a bolí ho, když pozná svůj omyl. Vše je totiž Jinak, symbol a realita splývají! Individualita není nic jiného než sestava kořenových archetypů, to bylo překvapení! Profánní je zároveň Věčné ale jiným pohledem. Přijmout Boha v ponoru, akceptovat Ho, Jeho Realitu!

Pochopil jsem, co mi kdysi řeklo božské Já Petra, že zhřešil a odpadl, ale zůstal stále v Něm. Není nic mimo Boha. Tohle dokonale pochopit je Osvícení. Naše nedokonalost a vývoj je jen dokonalá virtuální Hra! Stvoření nemá cíl, samo je Počátkem i Koncem. To jen my si hrajeme v zlomku božské hry a nevíme nic o Jejím Celku. Pochopil jsem také ve vizi, co Platon myslel symbolem odlesků ohně na zdi. Vše jsou záblesky sítě světélek, jakási diskontinuita!

Bůh nemá žádnou tvář ani tvar, ale stále si tvoří tvary, jež v úplnosti jsou Jeho obrazem, Jeho symbolem, Jím. My se však ztotožňujeme s Jeho zlomkem zlomku a na zbytek jsme zapomněli. Stačí však jen prohlédnout a Vše je opět navěky Zde.

Už se nedivím filozofu Plotinovi, který si musel léčit duši, když poprvé zažil Velikost Boha.Vždyť Vše je Jeho dokonalá virtuální Hra, aby znovu a Jinak pochopil Sám Sebe. Vše je tomu podřízeno. Jen Bůh hraje tuto Hru, nikdo jiný není, ani žádná náhoda. Ne zcela jsem vše pochopil, ale základy již byly položeny. Ani Krišnamurti prý plně nepřijal Absolutního Boha, jen pár individualit ve vesmíru to udělalo beze zbytku.

Vzpomněl jsem si na své rozčilování na lidskou nevědomost. Zde jsem se mohl posunout po kružnici a vidět, jak s rostoucí vzdáleností nad člověkem je osobnost vyrovnanější. Proč se rozčilovat, Boha nelze popřít. On jediný věčně existuje a to se vždy projeví, časem i tomu největšímu bloudovi.

Prý jsem nedosáhl na Buddhův zážitek, ten je ještě daleko, ale odpovídalo to nejvyšším extázím  sv. Terezy z Avily. Požádal jsem Boha, aby další cesta byla se zajištěnou stabilitou. Teď jsem totiž mnoho neměl, ale božské oslovilo: Neboj se, teď víš téměř vše, co dělá bolest. Dál už to půjde skoro bezbolestně.” Jednu chvíli jsem totiž musel vypnout hudbu a požádat božské síly, aby mě neoslovovaly. Mé nitro se totiž silně bouřilo, vzpouzelo se poznání Věčnosti Stvoření. Situace se pak rychle zklidnila. Totéž nastalo ráno v metru a trochu v práci.

Dozvěděl jsem se, že impulz k meditaci dal Duch Svatý a provedlo ji Nadjá a skrytě i božské Já. Duch Svatý mi řekl: Správně jsi ji pochopil, to tě ještě urychlí. Je budoucnost známa? Záleží na příslušné dimenzi. Čím je výš, tím víc a ve větších souvislostech. Vesmír je opravdu dokonalý Stroj a ten Nahoře Vše. Jaká je to dimenze? Nekonečná. Ani k nemám úplný přístup. I Mne může něco z ”budoucnostipřekvapit, ale úplně jiného než vás. Je-li ta dimenze v nekonečnu, existuje vůbec? V jistém směru ano, v jiném ne, jako i My. Znamená to, že se učíš? To ne, setrvávám na místě. I Já jsem stvořen. Kdybych se odevzdal Bohu, letěl bych až k Němu? To ne, zarazil by ses na cestě. Proč? Právě proto, že Tam se ví už Vše. Ale vždyť je to v nekonečnu? Právě to je nejvíce ohromující. Je ale lepší jít do vyšší dimenze než do nižší? Jak se to vezme. Vždy se zůstává ve Stvoření. Ale v minerálu nejsou nižší dimenze? To nejsou, ale to nevadí. Tam, kde něco končí, jiné začíná. Ale pak by bylo jedno, v které jsme dimenzi, stále budeme na kruhu? To je to pravé. Jaký pak má účel usilovat o Boha? Žádný, Ten je stále Zde. Nižší dimenze ale tohle nechápou? To nevadí, ony se ve svůj čas poučí. Takže iluze je vlastně všude, jen jiná? Ano, tak je to. Jaký pak má význam urychlený rozvoj? Je to jen část Hry, řekl Duch Svatý. Takže pořád jen víříme? Ano, to je ta Hra.

Je někde to rozplynutí? Vše je jen dočasně prostorová skladba archetypů. A když letím nahoru, proč bych měl zas letět dolů? Ty jsi to nepochopil. Chceš tím říci, že nemusím být Nahoře a už mohu sám tvořit? Ano, stále tvoříme své agregory a samy jsme agregorem. Máme také stále své ego? Ano, vždy je nějaká neznalost. Já jsem se bál, že se rozplynu v Bohu? Ale co to je, není nic takového, jsou jen Jiné formy Téhož. Co je to “Téhož”? Existence. To, co je i není, existuje jaksi současně, ale to bude až další kapitola. Díl z nekonečného dílu. Teď vlastně vím to, co už nepatří do znalostí této civilizace? Správně, proto půjdeš výš a budeš pokračovat ve Hře. A kde je to doma? Dost vysoko nad tebou, ale ty jsi To ještě zcela nevstřebal. Takže už bych neměl chodit dál, jen si to upevnit? Správně, to je ono!!! Toho jsem chtěl dosáhnout Já, Duch Svatý. Vývoj k větší a větší jemnosti jde do nekonečna? To se nedá tak říci. Stručně jen, že se mění jemnost v něco jiného a to zas a zas dál. A do hmoty se přejde tímto postupem, nebo jen pádem? Jen pádem, ale to je pro tebe moc těžké. Nejde to tedy do kruhu? Jde a nejde, kruh je zase součástí dalších kruhů jako v Rubikově kostce. Mění se v něco jiného, zase další kruh, ale to už nemáš vědět, tohle ti už snad konečně stačí. Žádné usilování, Žij! To je tvrdá škola Ducha Svatého. Smířit se s Věčně Tvořivou Všesměrovou Dokonalostí.

Pokud mám v základu osobnosti, že se Tam mám vrátit co nejrychleji, tak kam, Duchu Svatý? Opovědělo božské Já: Obecně do stavu neprojevu, do úrovně 21.dimenze a vyšší. Co je to stav neprojevu? To je nepopsatelné. A co pak? Tam není žádné pak. Nic přece není definitivní? To ne, ale už je to mimo projev, tj. čas. Za pozadí událostí půjdeš dál a dál… Jsou další formy dějů za ději, formy časů za časem, pozadí za pozadím, do nekonečna.

Vaše mystické meditace se budou zvyšovat, poznáte Řídící centra vesmírů, ještě vyšší Síly, než znáte. Kromě toho i ty, co udělali chyby a byli svrženi do pekel. Ano, podíváte se i tam. Musíte poznat více než víte, to říkám Já, Duch Svatý, abyste mohli Výš a natrvalo. Ten řídící létání ve tvém snu byl Bůh Otec. Skrze Mne máš k Němu přístup, rád ti ukáže, co umí. přijde čas, dostaneš energii.

Po návratu z božského světa jiskřivého křišťálového Hyperprostoru Absolutna jsem si nedovedl vzpomenout, jak jsem Tam mohl vidět, že Vše je vlastně dokonalé Teď. Žasnu, kde se taková Dokonalost mohla vzít. Zapsal jsem i souvislosti, jež jsou již zcela ezoterické. Čtu si je a nerozumím, co jsem těmi slovy myslel. Ten, kdo je psal, byl jiný než ten, kdo teď čte.

Neumím už ani popsat, jak chutná Hyperprostor Věčnosti, necítím Ho. Nevím také, zda je v nirváně individualita nebo ne, z vizí nebyla příliš patrná. Když si zbytek myšlení v meditaci dal otázku, kde je stabilní lineární čas a děj, s ohromením zjistil, že Tam nic takového není. Vše je Tam nepochopitelně a patrně nekonečně složité, vzájemně pospojované.

Zapomněl jsem i na detaily z fascinace Boha z vlastní Dokonalosti, kterou ukazoval v mnoha stejně dokonalých pohledech a ještě Ji zvětšoval až k závrati. Nemohu se upamatovat na detaily ohromujícího zjištění, že v jiném úhlu pohledu existují naše úplně Jiné neznámé ekvivalentní životy, jež také žijeme. Trochu se to podobalo automatickým kresbám, ale bylo to Tam dokonale pochopeno se všemi souvislostmi, jež jsem už zapomněl. Nikoliv však verbálně, ale ve všezahrnujících pocitech.

Proto Kristus řekl, že Jeho království je z Jiného světa. Nižší nikdy nemůže pochopit Vyšší. Jen do Něj může vstoupit, ale pak už není tím, čím bylo. Je mu jasné, že vnitřek je vnějšek. Jisté je, že v příští podobné meditaci si vše opět s ohromením uvědomím a pak to zase zapomenu.

Pochopil jsem, co znamená se Mu odevzdat, a dostal strach z okamžitého konce ega. Ale v čem je vlastně problém? Já se strašně bojím, že budu žít úplně Jinak. Ego se hloupě leká Dokonalosti. Mé myšlení si nedovede představit, co bude dělat v božském světě. Není Tam pro něj místo. Ještě že si mohu channelingem mnoho otázek odpovědět a poznat, jak často chybné jsou moje závěry z meditací. Tak jsem se dozvěděl, že Tam již myšlení nebude aktivní a problém vůbec nevznikne.

Cítil jsem smutek za starým, navždy opuštěným životním stylem a poznal, že nevládnu sám sebou tak jistě, jak jsem si myslel. To mě trochu očistilo. Takový byl konec mého dobrodružného přístupu k mystice. Pět dní jsem byl polovinou vědomí ponořen do Boha, dost mě to destabilizovalo, a podle kamarádů byl prý přísný jako JHWH.

 

Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v nich totiž jasně zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity. Ohromení z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých knihách.

Každá meditace je jiná, více či méně rozmetává představy ega o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat představy, jak říká Desatero. Zejména některé meditace jsou spíše transformacemi a psychoterapií. Její děje jsou tomu přizpůsobeny.

 

 

A na závěr záznam z 242.meditace o 17 let později, aby byl zřejmý rozdíl vůči 18.:

Al-džeber

Už den před ní mi řekli název 242.meditace, Al-džeber, to je původní název pro algebru, kterou zavedli Arabové.

Bylo mi jasné, že bude o Jinakosti Boha a byla. Začala už v přípravě na ni. Vyskakovaly mi obrazy a myšlenky o tom, že opět navštívím ten superpodivný svět vysokých dimenzí Boha. Zase budu ohromen tím, jaký je... Na to můj střed s obavami reagoval, že přece nemusím jít tak vysoko. Božské odpovědělo, že je to nutné, protože šok z Boha je nejúčinnější terapie ega.

V tom smyslu se nesla celá meditace. Umělecká přednáška o filozofii, jak o vysokých dimenzích, tak i o člověku, jež je sestaven z částí. Vše je z fraktálů.

Meditace byla zčásti také rozhovorem s božským. Můj střed vědomí se do ní občas zapojoval, ale pak se zastyděl, že se božskému plete do řeči. To skutečně poněkud zeslabilo aktivitu, ale nakonec se  vše dalo dohromady a fungovalo to. Opět jsem vnímal sebe, jakéhosi tátu všech. Je sestaven z částeček, jakási směs ze vzorků všech, kteří tam byli. Tedy také virtuální osobnost, fraktál.

Bylo i o činnosti vysokých dimenzí. S úsměvem dodali, že jsou jim trochu podobni diktátoři se svými plamennými výzvami, třeba elektrifikace. Prostě jen řeknou a Dokonalost samo stvoří vše hned a dokonale. Namítl jsem, že se diktátorům vše nepovedlo, ale prý to nevadí, patří to do Hry Boha. I ta naše omezenost je uměle vytvořena aby Hra byla Hrou...

Stěžejní bod meditace byl, že už vlastně skoro nemám blok ega. Uviděl jsem shora prohnutou hadici složenou ze žlutě svítících kroužků. Věčně neměnné a přitom stále proměnlivé Já. To byly symboly částí mé hierarchie.

Jsou už dobře propojeny, takže jediný velký problém jsou nutné zátěže. To mi zamrzl úsměv s zježily se vlasy, protože jsem chápal, oč jde.

Meditace byla docela krátká, celkem asi 30 minut, ponor až k 49%. Dali mi jasný pokyn abych skončil. Naznačili, že přídavky budou, ale je to moc drahé.

V prvním přídavku mi zase božské ukázalo svou KRÁSU TVOŘIVOSTI, i když byla většinou mírně tísnivá až neutrální. Opět úžasně krásné vnímání hudby, jež bylo celou meditaci. Je velká škoda, že v tomto stavu nemohu být trvale. To je smysl života, takové chvíle.

Upozornili mne, že jsem zapomněl popsat důležité prožitky z ní. Jejich strukturu a hlavně mou žádost o mimořádné příděly božského. Abych schopností měl víc a silnější,  aby ponory v meditacích byly silnější a delší. To je problém mystiky. Vytvořil jsem jakousi žádost, ale má to problém.

 O tom se božské nechce moc bavit a není divu. Chtít být zdarma Tam, kde pro lidské není místo, které je vyhrazeno jen pro božské. Přece nám To Bůh nedá Sám Sebe jen tak... Byla by to degradace, kdyby To nebylo správně přijato. Není to náhražková víra, ale pravé božské Království nebeské.

Ještě k částem Boha, se kterými se setkáváme. Je snadné Jim dát jména či nějakou tvář. Ale při bližším pohledu vidíme, že jsou výtrysky z Jádra, jakéhosi Centra. Sice je každý trochu jiný, ale Základ mají týž. A to se týká i nás.

Pro laiky je zcela nepochopitelné a nepřijatelné je brát jako hlavní Autoritu, jako Učitele, naprosto reálné, neustále přítomné a Dokonalé. Dobře mne znají a mají na mne obrovský vliv.

V druhém přídavku bylo, že žádost o vyšší schopnosti bude zčásti kladně vyřízena a brzy se to projeví. Žádost zřejmě nepřišla ze mne, ale skrytě Shora, aby se zintenzivnil proces. Já totiž ani nemohu přesně zjistit, kde vznikla má myšlenka.

 

Výsledky meditace:

-z poznatků jsem napsal článek Životní styl v MD a Pouštní otcové

-zátěž se trochu zvýšila, ale ponory po meditaci jsou menší a méně. Komunikace zesílila, ale před další meditací opět zeslábla, takže se jedná o informační kapitolku.

-prý se zbytečně se obávám, i budoucnosti, málo důvěřuji božskému, že má vše v ruce a o vše se stará

-budou mi časem dávat informace jak mluvit s vybranými jedinci. To bude moje jediné veřejné působení

-po dvou týdnech mi sdělili, že mi božské nic zdarma nedá. Zátěže mám a budu mít málo, takže se nic moc měnit nebude.

-buď se budu řídit lidským a budu mít lidské pocity a schopnosti, nebo budu přijímat božské a pak mohu mít část Jejich pocitů a schopností. Jsem v období větších zkoušek přijetí Boha a zátěží a to se mi moc nedaří.

Některé věci bych si dělal po svém a vynucoval si je. To ale v MD nejde. Tam je musí být vazba na božské trvale velmi silná.

-mohl bych být ve větším klidu. Věčně se křečovitě hrnu za Poznáním a příliš tlačím na pilu. „Myslíš si, že za to dostaneš zásluhy, ale nedostaneš. MD je i odpočinek, odpočívej častěji.“ Co konkrétně omezit? „Psaní, to unavuje, poslouchej hlavně vhodnou hudbu.“

To mi božské naznačilo symboly už v prvním mystickém zážitku před 25 lety...

 

A toto nejsilnější meditace Jediho:

Úterý Jediho

Úryvek z knihy https://www.kosmas.cz/knihy/120787/rozsirene-vedomi-channelingove-mystiky/

 

Odpoledne jsme šli s Jitkou do čajovny. Vypadal jsem jako mrtvola. Kruhy pod očima, nepřítomný výraz (pozůstatky z pondělní terapie temné noci duše) a přitom mi bylo dobře.

Když jsem vyšel z čajovny, vše se uvolnilo. Najel do ponor silný 65%, který dost rozhazoval, pořád jsem poskakoval, trhaně chodil a pořád se smál. Nebyl jsem téměř schopen periferního vidění, vše bylo rozmazané. Ostře jsem vnímal jen to, na co jsem měl upřený pohled, i když za chvíli jsem byl zase mimo.

Pustil jsem hudbu DCD a vše zesílilo. Blaženost. Nemohl jsem chodit. Tak jsem jen tak postával, kýval se, vše bylo ještě intenzivnější. Někdo by si mohl myslet, že jsem nafetovaný. Topil jsem se v radosti, extázi a také ve strachu, jaké to bude v autobuse.

Sednul jsem si vedle nějaké paní a naproti mně seděla holčička, mohlo jí být asi deset let. Tak divně na mě koukala. Cítím, jak se do mě naváží INRI. Cítím dimenzi 6,5, možná i sedmičku. Lásku a zároveň trhání, ale jemné. Pak průlet tunelem, nabírá to obrátky, extáze se stupňuje. Výbuch, Výtrysk, Světlo, Láska, uvolnění.

Holčička se dívá ještě divněji a trošku vyděšeně. Mám strach, abych nepřejel zastávku. Ukázali mi, jak je můj strach naivní. Vyšel jsem z autobusu, potácel jsem se, trochu i blahem.

Doma jsem pustil zpěv Lisy a lehl si. Vlna za vlnou. Obrázky, tíseň z Velikosti, stále touha Ji nějak usměrnit. Sedmička plula a vůbec na to nereagovala, jen mě víc sevřeli. Zase extatické vlny. Tvorba, zánik, kruhy archetypů, bouře Stvoření. Já malý, užaslý, nespokojený. Láska, myšlenky ega o moci. Nedokázalo nic pojmout. Průlety různými sférami (miluji rychlé průlety tunely archetypů, čím rychlejší, tím lepší).

Otázky na své problémy a tužby, okamžitá vlna řešení. Nepobral jsem to, vše tam bylo. INRI řekl, že na to bude čas později. Točení Všeho, Všeho. Stále nové a nové formy. Jemnější, silnější, co jsem unesl. Strach z Boha, Jeho Síly, Jeho Moci, Jinakosti, mých představ. Láskou mě stále zahrnuje.

Nekonečná Hravost Boha. Jiná od mých představ. Tvoří, jede, jede, jede, Tvoří. Úžas, velkolepost, ta Velikost. Moc a magie je nic proti tomu. Opojen vším. Proměna, pokora, rozhození, sklonění před Ním. Vztek na sebe. A zase dimenze 7,5. Fakt Síla, Moc, Extáze…

Vyslovil jsem IHS. Výbuch. Rozhození. Objevil se a plul tam majestátně. Vedle INRI. Napojeni na Vše. Majestátnost Řízení. V pohodě. Korigování mého vědomí. Vše řídí z různých stran. Jiní od mých představ.

Občas jsem si hověl v ”klidu” dimenze 6,5, sedmička jen prolétávala. Ozvala se: Chceš ještě? Ano, co to dá (měl jsem ale pocit, že už mi moc sil nezbývá, že se brzo rozsypu). Vše na mě padlo, černé, červené. Uvolni se. Uvolnil jsem bolest. Pak vše zmizelo. Roztažení, obrovské roztažení. Integrita mi zmizela. Byl jsem Prázdno. Takový pocit, jako mazlavý. Natahovací.  Jako želatina. Kolem vše bylo spojeno jakoby švy. Stále ve zlaté záři. To mě dostalo. Nechápal jsem (prostor jsem nevnímal, čas úplně divně). Pak mě to vrátilo.

Pak mi najednou rozdělili vědomí do čtyř kuliček, ve všech se odehrávalo to samé a já na to koukal. Proč se ve všech děje to samé? Začalo se v každé dít něco jiného… Energie přicházela jakoby zpředu, cítil jsem tam ještě jiné Zdroje, hodně silné, energetické, všespalující a přitom tak Plné.

Ego již nechtělo. Unaveno. Byl jsem vyklepaný, jakýkoliv tón mě rozvibrovával. Vše na mě padalo. Neunesu Velikost Boha. Uvolni se. Vžžžžm. Výtrysk. Už jsem nemohl, všechno drtilo. Skončila Lisa, a narvali to do mě při hudbě DCD.

Ztrácel jsem vědomí. Prostě si nepamatuji. Občas se do mě ještě silně opřeli. nemohl. Cloumali se mnou jako s papírem. Nestíhal jsem prožívat. Pak hudba skončila. Ulevilo se mi. Stálá tíseň, vyklepanost. Strach. Vyčerpanost. Vykolejenost z Velikosti Boha. A přitom Radost, Úžas, Láska.

 

Vzpomínám na něj rád. Už je to řada let co tenhle silný trip, nebo to byl i backflash, měl. Škoda, odešel od nás i od mystiky a dal se na cestu kavárníka. Jelikož přišel o ochranu božského, stíhaly ho maléry, naposled covid. Kdoví, zda si na svou mystickou minulost vzpomene:

 

Ještě silnější meditace měl Miloš, např. ExtraGult a Šílenství z Dokonalosti

Pokud máte dobra alespoň 70%, channeling se můžete naučit takto: Jak uvidět Boha, krok za krokem

Záznam Miloše po meditaci

Další a delší záznam

záznam neutrální meditace 

ZDE další a ještě jeden

 

Stručně o klasicích křesťanské mystiky

O metodě meditace a jejích druzích

Mystické meditace svatých

 

Mystické procesy v literatuře

O temné noci duše

Duševní hygiena

Pro další odkazy

Naše hlavní stránky