Metoda meditace
Jak říkal už Krišnamurti, není metoda meditace. Prostě jako být
v božském divadle či kině. Nechat se vtáhnout se do Jejich dějů a pocitů.
Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl. Samy se zastaví, když To vidí a
cítí… To jen omezené ego chce do všeho zasahovat a cenzurovat.
Jak
začít s meditací
Život je vlastně
postupné zvyšování vibrací částí osobnosti, tím rostou jejich schopnosti,
rychlost, kvalita vnímání, rozhodování a jednání. To je nutná součást
Sebepoznání, účelu, pro který jsme byli stvořeni. Prošli jsme říší minerálů,
zvířecí a čekají nás sféry polobohů, bohů, božstev a Boha. Tyto hierarchické
struktury jsou naznačeny i v bibli, kde se píše, že Kristus po Svém vzkříšení
překročil Mocnosti a Moci. Proces Sebepoznání není tedy selanka ani okamžité
osvícení. Po stránce psychické jsou emoce nahrazovány vyšším stupněm,
tj.myšlením a čím dál více božskou intuicí.
Není tak těžké spustit
mystický proces jaký měli křesťanští mystikové, jen mít trvalou vůli a převahu
dobra. Sv.Tereza ho měla 18 let a nedá se příliš urychlit. Trvá do konce
života. Pokračuje i v dalších. Je potřeba se vyhnout askezi, vyznat se
v lidském, postupně i v božském světě. Chtít ho ukončit, by byla urážka
Boha.
Můžeme zkusit božské
oslovovat otázkami a zkoušíme přijímat odpovědi. Jsou zprvu slabé, snadno se
zapomínají, je třeba je zapisovat. Praxe i zde má svůj hluboký význam, naučíme
se postupně s božským Učitelem plynně komunikovat. Za dva až čtyři roky se
nám ozve i Kristus a Duch Svatý.
Pomocí meditací se dá
vývoj ještě více urychlit. Dostaneme transformační energii přímo a daleko
silněji, než prožíváním událostí života. Meditaci je nejlépe udělat jako
bohoslužbu. Pokud začínáme, připravíme si obřad Večeře Páně. Patří do něj i
vypití
Nebudeme si vymýšlet,
že pijeme skutečnou krev Krista, je to pouze symbol, ale ten má stejný účinek
jako realita sama. Přijmout podstatu božského do sebe, o to jde. Jeho přivolání
napomůže i duchovní hudba, např.gregoriánské chorály a doprovodem, jako
v kostele. Posloucháme je pořádně nahlas. Zavřeme oči a necháme si
vytvořit představu chrámu a zčásti se přeneseme do něj. Pomohou nám i pohyby
rukou, kterými jakoby dirigujeme zpěv mnichů a mnišek. Není správné vůlí
zastavovat myšlenky, při soustředěném poslechu jsou prostě zbytečné.
Po chvíli se naše
vědomí začne měnit, rozšiřovat. Prožitek hudby se proto někdy až neuvěřitelně
zdokonalí. Začnou k nám přicházet závany myšlenek a pocitů, které jsou
velmi hluboké a je jasné, že nejsou od našeho myšlení. Začne se měnit i pocit,
je v něm vznešená božská extáze. To je důkazem, že nás přijalo.
Pozor, je potřeba
dodržet tento postup a nedělat nic nečistého. Brát ho naprosto vážně, tady
končí jakákoliv legrace. Nemá tu žádné místo. Dostáváme se totiž do nefyzických
rovin a i zde mají chyby své následky. Při správném postoji nic nehrozí, božské
si ohlídá toho, kdo k Němu přistupuje opravdově.
Je nutné počítat i
s tím, že meditace energii nepřidává, ale spotřebuje. I po tříhodinové
opeře jsme unaveni. Důležitější je však to, že nás božské vezme do osobní
výchovy. Řekne nám např., že na nás utkvělo Oko Boha. Změní se nám osud a
teprve od této chvíle jsme v duchovním procesu. Je dosti intenzivní, obsahuje
i bolestivé očistné procesy Temné noci duše, jak o něm psali křesťanští
mystikové, např. sv.Jan z Kříže.
Mystika je zkrátka dost
těžké a dlouhodobé učení se u Učitele – Boha, kde Poznáním přijdeme o většinu
původních názorů. Kdo o to stojí? Proto je tak vzácná.
Co je vlastně mystická
meditace
Buddha je na všech sochách a obrazech znázorněn s dlouhýma
ušima, podobně hinduistické náboženské umění, dokonce i známé sochy na Velikonočním ostrově je
mají. Důvod toho je prostý. Dlouhé uši symbolizují dobrý vnitřní sluch,
pozornost, nebo-li vnímání, jež je hlavní podmínkou meditace.
Meditace NENÍ utišením a klidem mysli, ale podle
významnosti:
-přijetím Boha
-symbolem a projevem transformací – zvýšení vibrací.
Události ve Stvoření jsou symbolizovány v meditačních dějích, ty
v transformací částí Absolutna, což je fraktál Jeho abstraktní Hry BYTÍ.
-transformační proud božské ohromující
energie na vyspělé části či tísnivé pro nerozvinuté části. Děje v ní jsou
jeho doprovodem, symbolem
-intenzivní modlitba
-obrácením pozornosti vzhůru k božskému
-sopka božských pocitů a myšlenek
-sugestivní
přednáška Boha a operace psychiky, lidské i božské části jsou ve vědomí
přibližně půl na půl
-rozhovor s vyššími částmi osobnosti. Život i meditace
má být jako božská hudba
-intenzivní hypnotická duchovní výuka a terapie, kde
hypnotizér je božská síla
-dokonalé a ostré prožívání, prociťování a vnímání v extázi
rozšířeného vědomí. Zamyšlení se. Síla prožitku je mnohonásobně větší než
v běžné realitě.
-zkomprimovaným životem, učením, vývojem
-zvykáním si na božské a přijímání Ho
-symbol progrese, tedy návštěva daleké budoucnosti.
-psychoterapie ukazováním chybných sklonů
-exkurze do psychiky božských sil, Jejich pocitů i procesů
-návrat Domů.
Pokud se umíme telepaticky spojit s božskými silami, můžeme
dostat velmi kvalitní osobní instrukce, např.: ”Na začátku meditace máš pochopit, co je jejím účelem. Je to jako se
zastavit, otevřít se, zvědavě poznávat To, co Je a vnímat. Buď pozorný, nenuť
se do ničeho, hlavně ne do strnulosti a
ono si to samo začne vytvářet cestu. Vstup do svého srdce a dej tam přírodu,
alespoň pojmem, to předčí vizualizaci. Ty se ale bojíš jít hlouběji do sebe a
to tě blokuje, ale není se čeho bát.
Je potřeba se zcela
uvolnit a otevřít. Myšlenky se při meditaci mohou toulat, ale ty ne. Jen se
dívej, jak si samy dávají hodnotu, neztotožňuj se s nimi, sleduj jejich proud,
ale nebuď na ně vázán. Pouze poslouchej vhodnou hudbu, vžívej se do ní, zkus
neslyšně zpívat s ní. Je to důležitější než přemýšlet. Každý člověk má určitý
tón, pokud ho dovede zahrát, nebo jej slyší, hodně mu to pomůže. Dáváš do toho
moc křečovitosti, zkus procítit a uvědomit si, že tvé nohy a hlava leží na
zemi, pomůže tě to se odpoutat.
Výsledkem nemá být
mrtvé ticho, ale vjem, pochopení něčeho, co se ani nemusí vyjádřit slovy. I
když tě napadají kvalitní myšlenky,
sleduj k čemu vedou a pasivně pozoruj jejich vývoj. Přestaň jimi žít,
jsi jimi příliš fascinován, nech je osudu, ať si dělají co chtějí. Je to jejich
dětská hra, pouhá slova a pojmy. Uvědomuj si rozdíly v harmonii, jemnosti
energií emocí, myšlenek a uvidíš, že
proud meditace je nejvyšší kvalitou, když jej umíš uvolnit a přijmout.
Pozoruj své tělo, co dělá, co ho bolí a kde je ztuhlé. Symbolizuje se tak tvá
duchovní pružnost a dovednost. Pomůže ti také prozkoumat, na co nejvíc myslíš.
Na začátku meditace si to uvědom a zdůvodni, proč to tak je, co vlastně mysli
takové myšlenky dávají. Jinak ti naruší meditaci a připoutají tě k tomu, co
bylo. Dáváš si jimi špatné sugesce a nevidíš pak druhou stránku reality. Napiš
vše, čím se zabýváš a polož to na stůl. Buď pak jen tím, čím jsi. Bohužel stále chceš do meditace brát mrtvé
věci na které jsi zvyklý. Myslíš si, že v nich vynikáš.”
Pro začátečníky doporučují božské síly jednoduchou, ale
účinnou meditaci. Můžeme při ní poslouchat kvalitní meditační hudbu. Nejprve se
uvolníme a sestoupíme do hladiny alfa. Přeneseme se do lesa, kde běháme,
abychom vybili přebytečnou energii. Pak do každého výdechu vložíme otázku:
”Jaké mám božské kvality?" To opakujeme, až se dostaneme do proudu
božských sil. Někdy pomáhá, když se
otázku pokusíme napsat před sebe. Když cítíme, že opakování je již zbytečné,
přerušíme ho a pasivně vnímáme vize, pocity a informace. Pokud bychom z nich
vypadli, znovu opakujeme otázku. Někdy se stane, že nevědomí se proces nelíbí a
nějakou dobu ho blokuje.
Hlavním problémem při meditaci je, že se nevědomě obáváme
změnit zaběhané stereotypy myšlení a vkročit do něčeho nového, i když si
myslíme opak. Pro ty, kteří mají otevřen průchod nahoru, ale dolů ho mají
zablokován například nevybitou sexualitou doporučuje Mistr nadechovat energii
zespodu a vydechovat ji s rozvibrováním čtvrtou čakrou. Nejlépe je si vytvořit
program, který sám nepřetržitě pracuje bez vědomého úsilí.
I během dne si může zkušený zasvěcenec převádět vědomí do
duchovního Srdce, což způsobí harmonizaci a naladění na božské vědomí. Neuvězní
ho tam, ale dá mu prostor. Cílem je vnímat Ho trvale a nikoliv jen malou část
dne, protože jen tak má rozhodující vliv na naše jednání.
Mystické meditace rozhodně nejsou relaxací ani
zamýšlením se nad čímkoliv. Vždy je v nich aktivní božská síla, jež má
hlavní slovo. Lze je rozdělit podle určitých hledisek, a to:
a) Délky - na malé (několik
minut) a velké několikahodinové. Malé bývají denně, velké nejčastěji jednou
měsíčně, a jsou podstatně silnější i dějovější.
b) Hloubky změněného stavu
vědomí
- Vyjadřují se tzv. ponorem do božského v procentech a ukazují na sílu
prožívání božské síly. Čím více je božského, tím méně je v meditaci
běžného lidského vědomí. Bývá to 45-80%.
c) Dynamiky dějů - od téměř klidné až
intenzivně dějové.
d) Dimenze božské síly – jež působí
v meditaci a zásadním způsobem určuje její charakter. Bývá od 4,5 do 10.
dimenze.
e) Druhu ponoru. Je extatická, tísnivá
či neutrální a jejich kombinace, což zásadně ovlivňuje její prožitek i děje.
f) Úrovně částí, vědomí, jež do meditace božské
vybere aby je oslovilo. Nerozvinuté části oslovuje nižší božskou silou
tísnivými meditacemi, rozvinuté vyššími dimenzemi a nejčastěji extatickou
transformační energií.
g) Podle zaměření na seznamovací,
transformační, výukové a psychoterapeutické
h)
Na spontánní a připravené
i) Na úvodní a pracovní, jež jsou daleko
náročnější
j) Podle zaměření na filozofická či osobní
témata či jen klidné
Běžné je ovšem střídání či kombinace jednotlivých hledisek
během meditace, ale vždy jedno převažuje.
Meditační operace bývá
směrována na:
-výuku s poučováním a transformaci horních částí
vědomí. Vnější svět božské síly zasvěcenec běžně neprožívá, protože to není pro
jeho výchovu účelné. Aktivní jsou vyšší božská vědomí, myšlení je téměř
nepřítomno. Je vyšší ponor. Jsou to klasické mystické meditace.
Zcela jiným způsobem probíhají tyto procesy při proměně
spodních částí vědomí:
-poučování,
obrušování a transformace spodků vědomí proudem božských vizí, procházením
pocitů, myšlenek a energie. Aktivní bývají i části myšlení, ponor je nižší.
-procházení mezidimenzionálních
průchodů a jiné transformační procesy. Jsou doprovázeny určitými bolestmi.
-psychoterapie podobné hypnotickým regresím a progresím.
-zkoušky kvality reakcí na připravené podněty
-nácvik souhry několika dimenzí ve vědomí
-kombinace
předešlých, zejména práce s vyššími i nižšími částmi v jedné meditaci
Meditace je vždy
věnována určitému hlavnímu úkolu, jež je často překvapením. Zasvěcenec může
požádat o program meditace, někdy i během ní, ale božské vždy upřednostní Svoji
vůli. Na každou část osobnosti a každý problém používají božské síly jiný typ
meditace a jinou energii. Mohou použít několik variant, ale každá má své výhody
a problémy. Meditace nejsou přímo návštěvou božského světa, spíše přípravou pro
Jeho přijetí. Mají nás naučit žít v božském světě i v lidském. Podobné
zážitky jsou i v holotropním dýchání, ale transpersonální zkušenosti nejsou
typické, těmi jsou proudy archetypů. Některé rysy připomínají vyšší stupeň
autogenního tréninku.
Meditace
jsou exkurze nebo terapie?
Duchovní vývoj je tedy
charakteristický přechody z nižších představ do vyšších. To je obsahem
Stvoření. Za Vším je Hra Absolutna, božské hierarchie. V meditacích
vznikají více než v běžném životě konfrontace představ Boha, tj. Stvoření
a našich představ, tj. iluzí.
Témata meditací volí
božské síly podle svých skrytých Záměrů. Bývají to nejčastěji filozofické
zákony Boha a Jeho Tvoření. Mohou se zabývat i jeho problémy. Téměř se však
nezabývají tím, co by zasvěcenec nejraději zjistil, zejména jeho aktuální
nastavení, varianty vývoje či jak božské konkrétně zasahuje karmou do života a
kdo i co všechno člověka ovlivňuje.
V extatických
meditacích je vše absolutně krásné a harmonické. Hůře přijímané aspekty Boha i
bloky ega jsou vynechány, či extází utlumeny. Takové meditace bývají i odměnou.
Nejčastěji jsou však na uvítanou v božském světě na začátku mystického
procesu.
Tísnivé meditace naopak
odpovídají tuposti a negacím spodku vědomí i odmítání Boha. Přijímají Ho daleko
hůře než střední části psychiky, zejména některé Tváře Boha. Tato tíseň
proměňuje, obrušuje, tyto nerozvinuté části. Jejich naivita, omezenost,
zbytečný strach i křeč z našeho či božského světa Jinakostí je v meditaci
zesílena jako vše a tak dovedena až do absurdních konfrontací. Tísnivým
překonáváním překážek odporu k ezoterické Jinakosti přijímáme božský Jiný svět
a zbavujeme se strachu i iluzí o sobě, Bohu i životě. Tíseň tedy ukazuje na
naše nedostatky a léčí je.
Není třeba se stydět za
své nepřijímání. Tíseň je v podstatě logický následek, naše myšlení je
v božském světě beznadějně ztracené. Nechápe Ho a leká se Ho. Ale takto se
vytváří rychlá cesta v Němu. Jsou ale i další, ezoterické důvody těchto
meditací.
V neutrálních
meditacích je obraz božského světa nejrealističtější. Vše je bráno s jistou
rezervou, či s chladnou samozřejmostí, že to tak prostě je. Často ovšem jsou málodějové.
Zkušený zasvěcenec ví,
že mystické meditace ukazují vždy jen ČÁST božského Hyperprostoru. Ani meditace
neukazují úplnou Pravdu, Ta je jen Celek Stvoření.
V meditacích je
tedy hlavním záměrem božských sil psychoterapie bloků přijetí Reality, Boha,
proměna třemi druhy energií a výuka. Je to spíše příprava na božský svět, než
On sám. Záleží také na tom, co zasvěcenec snáší. Božské síly se snaží, aby
proces byl průchodný, i když mnoho zasvěcenců je přestává dělat, nebo jim už
nejsou doporučeny.
Průběh meditace
Pravidelná velká meditace je setkání s božským, poznání a
přijmutí Ho. Důležitá součást duchovního vývoje nejen proto, že ho silně
urychluje, ale i pro obecné pravidlo Života – mít všechny archetypy na dosah,
tedy i božské.
Nejlépe je meditovat o samotě,
v klidném prostředí bez negativních vlivů. Společná meditace způsobuje
vzájemné propojování, což bývá na škodu, protože každý je jiný a někde jinde.
Termín si zasvěcenec dohodne s nadvědomím. Někdy je mu
výslovně doporučena. Intervaly jsou podle dohody, běžné meze jsou od dvou týdnů
do dvou měsíců. Musí mít pro ni dostatek prostoru a energie i správný vnitřní
stav. Několik dní se mu snižují ponory v malých meditacích, zesiluje únava. Tak
se připravuje zátěž nutná pro kompenzaci mystických stavů.
Několik hodin před ní božské mění strukturu vědomí, aby v
ní byly ty části, jež chce oslovit a upravuje jejich aktivitu podle Své
potřeby. Může se několik hodin před ní krátce zvýšit ponor jako příslib. V
přípravě je nutná vnitřní i vnější očista připomínající rituál. Podrobnosti mu
intuice sdělí, např. nemá před ní jíst maso ani mléčné výrobky.
Meditaci může zahájit jednoduchý rituál na přivolání Boha,
nebo alespoň modlitba. Symbol, i když nedokonalý, je lepší než pouhá slova či
myšlenky. Pokud nadvědomí souhlasí a příprava se provede správně, je jisté, že
se podaří poznat božské. Před meditací někdy bývá i silnější únava, jež není na
překážku, protože pak rychle mizí.
Zasvěcenec nikdy neví, jaká meditace ho čeká, ani nemá
obsah vybírat. Jen může tušit, že bude podobná poslední, protože přicházejí v
sériích. Když se na začátku zesílí pocit božského a objevují schopnosti, bude
pravděpodobně extatická. Když se před ní zesílí strach a vznikne tupost, bude
tísnivá. Často bývá neutrální, ale pocity se během meditace mohou nečekaně
radikálně měnit na delší či kratší dobu. Dynamika meditací je různá, stejně jako
druh a síla ponorů. Od zcela klidných až po těžko únosné množství prožitků.
Channelingová mystika nemá zvláštní
pozici. Zpočátku se medituje většinou vleže na zádech, později i jako křesťané
či muslimové. Je možné i sedět při meditaci. Oči mají být zakryty, aby okolí
nerušilo. Ruce ani nohy nesmějí být překříženy, ani se nemají dotýkat, je to
symbol bloku vůči božskému a nerespektování dualit. Jako stimulátor (setting) se vždy používá duchovní hudba, jíž je božské
oslovováno. Musí být
dobře vybrána, nejlépe ve spolupráci s nadvědomím. Hudba se poslouchá
nahlas, basy se zesilují.
Kdo má z náhlého náběhu neznámého božského strach, může
začít channelingovým rozhovorem, prokládaný Tichem
Působení. Intenzitu meditace lze nastavit v určitých mezích i přáním.
Není nutné meditovat o samotě. Vliv společné meditace je v
celkovém zesílení procesů. Každý prožívá jiné božské síly a jiné procesy,
přesto vzniká určitý sjednocující proud s výměnou božských pocitů. Proto by se
zasvěcenci pro společnou meditaci měli vybírat podle rad božských sil, je
důležité určité vyvážení sil. Zesiluje se i propojení a vzájemný vhled.
Pro odstranění obav začátečníka je vhodná asistence
zkušeného zasvěcence. Ten může pomoci navodit změněný stav vědomí a pomoci při
zavolání božské síly. Slouží i jako pojistka proti sebeklamu a nevědomého
sklonu utéci z procesu.
Při nižší sugestibilitě a vnímavosti se může použít
holotropní dýchání, psychowalkman, trochu alkoholu
jako při Večeři Páně, nebo mikrodávky katalyzátoru
změněného stavu vědomí na prohloubení a prodloužení meditace obdobného sómě zmiňované v indických mystických eposech – Rgvédách. V zasvěceneckých eleuzínských mysteriích v
starobylém Řecku i jinde se aktivovalo rozšířené vědomí pomocí přírodních
látek. Mikrodávka stačí, zejména po určité praxi,
protože jsou hlavně symbolem.
Je vhodné zavřít či zakrýt oči a stáhnout rolety, aby se omezilo rušení okolními vlivy. Jak
říkal už Krišnamurti, není žádná metoda meditace.
Prostě být v božském divadle či kině. Nechat se vtáhnout se do Jejich dějů a
pocitů. Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl, protože by se zablokoval.
Jen vnímá meditační hudbu jako hlas Boha, proti kterému jsou myšlenky
nedůležité. Samy se zastaví, když To vidí a cítí… Na harmonizaci je vhodné si
dávat sugesce - vysměji se z mému stresu. Nebo si uvědomit, že božské síly
zvládnou všechny mé problémy, jen Jim dát prostor.
Projeví se sestava částí vědomí, které božské pro meditaci
vybralo. Vždy jsou tam vyšší části jako Učitelé a to různé dimenze. Žáci jsou
nižší části. Ale i ty mohou být proti běžnému stavu zvýšené, někdy o hodně. To
nás zcela změní, stane se z nás božská osobnost, ani se nepoznáme. Častěji ale
zůstanou části takové, jak je známe, jen se zvýrazní. Tak více vnímáme naši
nejvyšší běžnou část, tzv.Třetí oko, pak střed a i nižší části vědomí s kterými
je nejvíc práce. Jsou ale i tísnivé meditace, kde nám božské nechá jen naše
spodní části na jejich proměnu.
Jakékoliv úvahy a vzpomínky na minulost a budoucnost
meditaci brzdí, protože váží k lidské omezenosti. Nejlépe je být bez nich. Jen
jako zčeřená hladina, do které volně proniká božské podle Své vůle. Je to ale
těžké, zvlášť, když se božské moc silně neprojevuje.
Přílišnou aktivita
spodku je trvalý problém. Narušuje meditaci, božské pak zeslabuje svůj projev.
Když si však spodek uvědomí, že dělá chybu a jeho strach z Vršku je
zbytečný, trochu povolí. Tento trvalý problém je naprosto logický a zesíleně
vyjadřuje i situaci mimo meditaci. Je obrazem vztahů spodku k Vršku, jak
Ho přijímá. Potlačování spodku by zablokovalo celou meditaci.
Náběh rozšířeného vědomí se projevuje zvláštním pálením na
hrudi (mystický oheň) a změnou pocitu, to popisují i všechna Písma. Pak nastává
otevření Brány vnímání, což je VŽDY charakteristické úžasem zbytku myšlení nad
objevováním se neznámých, naléhavých a dokonalých hlubokých božských pocitů,
vizí i myšlenek.
Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí. Zasvěcenec
se stává jí a ponořuje se do Hyperprostoru Absolutna. Únava i lidské problémy
jsou pryč. Opět prožívá vždy znovu zapomenutý, nepopsatelný božský pocit hrdě
posvátné svatosti i zapomenuté obsahy minulých meditací. Zasvěcenec poznává
božskou Hru, Její tanec Věčností.
V meditaci má zasvěcenec schopnosti vnímání a chápání toho,
co je mu umožněno. Je nekonečná variabilita možných obrazodějopocitů,
vytvořených božskými silami pro okamžitou potřebu meditujícího. Čím více mizí
myšlení, tím více mizí v meditaci náš pojem o čase. Některé meditace jsou však
méně výrazné, ale pokud se nejedná o skryté či zjevné odmítání, nedá s tím nic
dělat.
Meditaci charakterizují až “hmatatelné” atributy – tajuplná
Dokonalost, Nekonečnost a Věčnost s intenzitou úměrnou božské dimenzi a hloubce
ponoru do Ní. Poznání, že je vlastně
hříčkou Boha, zlomkem Jeho Stvoření, Jeho pocitu, skrze něj si Bůh
hraje. Poznává, že není pánem ani svého pocitu. Kdo dává pocity, ten rozhoduje.
U extrémních procesů je typický vzestup síly kundalíny.
Může nabíhat i bleskově. Žhavá energie prochází zejména páteří a způsobuje i
znecitlivění částí těla.
Zasvěcenec vnímá tři
hlavní vjemy:
1. ponor, tj. téměř nepopsatelné naplnění mystickým,
extaticko-tísnivo-neutráním
božským pocitem.
2. vize reálných či abstraktních dějů, tj. proudy archetypů
tj. informací v božském “jazyce”.
3. myšlenkový komentář.
Pocity, vize a myšlenky mají ekvivalentní význam. Většinou
ho symbolizuje i hudba, ale může se projevit i jiná vůle Boha. Pak na stejnou
hudbu jsou i totálně odlišné procesy.
Ponor do božského bývá 35 až 80 procent, kdy jeho tělo již
jakoby hoří božským Ohněm křtu. Nejčastěji jsou hodnoty 47-49%. Lze ho zesílit
správným nastavením k meditaci pohyby rukou, energií v těle i v rytmu hudby,
procházením vizemi i pocity a otevřením se
dokonalejšímu prožívání. Chybná reakce, myšlenka či fyzická činnost ho
na chvíli sníží. Když božské síly ponor nechtějí dát, nelze ho získat, ale toto
snažení upevňuje sklony k mystice, ačkoliv je to projev křečovitosti.
Styl vizí závisí na tom, na jaký režim se božská síla
přepne. Zda na reálné děje či na jejich symboly (archetypy), tj. ohnivý keř
vířivých fraktálů. Často má několik vizí za sebou
stejný či podobný význam. Prožitím pocitu či vize je intuicí pochopí a pak může
toto Poznání nepřesně přeložit do myšlenek. Nemá se o to příliš pokoušet, je tu
vždy jistá nedefinovatelnost.
Dochází ke vtisku Poznání do myšlení. Najednou se v něm
objeví něco, co nikdo neřekl a je jasné, že to není výsledek přemýšlení. Je
chyba si myšlenky chtít opakováním zapamatovat. Božská síla ho za to trestá
bolestivým pocitem. Stahuje i snaha jakkoliv vyjádřit svůj stav. Nejlépe je se
stát součástí procesu tak, že už není ani vnímající, ani zkušenost, jen Bytí.
Překážet Mu co nejméně.
Během meditace se pocity většinou rychle mění. Těžko může
zasvěcenec rozhodnout, zda jsou to jeho reakce na děj, nebo mu pocity mění samo
božské. Většinou je to jejich kombinace, ale hlavní slovo má božské vědomí. Při
meditaci lze provádět jednoduché úkony jako spustit přehrávač, nasadit
sluchátka, jít na záchod apod. Proud vizí a pocitů se jen na chvilku zeslábne.
Správný přístup k meditaci je výsledkem dlouhého vývoje
aktivní odevzdanosti. Důležité je nelekat se božského, to je hlavní problém
začátečníků. Někteří se bojí i na krátkou dobu opustit známý psychický svět a
přenechat božským silám prostor k rozhodování. Projevuje se to až nevolností.
Ještě větší strach mají z mnohahodinového opuštění známého světa. Panicky se
bojí, že se už nevrátí. Meditace je tedy i o překonávání strachu z Boha.
Meditaci vede určitá božská síla, často vedená ještě vyšší,
nebo se střídají. Proto obsahuje procesy různého druhu. Je alespoň z dimenze
4,5 – 4,8 vnější či vnitřní hierarchie. Myšlení je v meditaci slabě aktivní,
někdy ji křečovitě narušuje. Může prožívat destabilitu,
pokud se dozví či pochopí něco ohromujícího. Chce vše vysvětlit, i když ví, že
tomu nemůže úplně rozumět. Může klást otázky, ale odpovědi dostane jen na to,
co se právě probírá. V ponorech nad 51% už nelze aktivně myslet, protože je
myšlení vytlačeno z vědomí. Meditace může mít i formu rozhovoru spodních
dimenzí s Horními, aby se zharmonizovaly vzájemné vztahy a přijal se princip
hierarchie.
Vnímavost a síla prožitků je mnohonásobně větší než v
komunikaci. Podobně jako karma i meditace zesiluje vše, dokonce i křeče, aby se
lépe rozpoznaly a léčily. Tím, že božské vytváří v meditaci příjemné a
nepříjemné pocity, intenzivně usměrňuje zasvěcencovy sklony. Může dojít i ke
sporu, kdy se střed vědomí nechápe či nelíbí proces Vršku. Ten mu buď problém
vysvětlí, nebo ne. Často je proces veden na spodní části, což se středu vědomí
nelíbí a zasahuje do meditace, což je chyba.
Podle Principu
podobnosti se při meditaci v božském světě odrážejí chyby, jež zasvěcenec
nechce opustit v běžném životě (nedostatek lásky, opuštěnost, nechuť k životu
apod.). Bolest a destabilita ho má přivést k poznání
problému a k nápravě. Podobní zasvěcenci mají podobné meditace.
V psychoterapiích mu sugestivně božské síly promlouvají do
duše a současně vysvětlované děje či vlastní chyby prožívá v pocitech i vizích
z Jejich perspektivy, a tak dokonale vnímá své disharmonie. Pro silnější
výchovný efekt používají princip zesílení a kontrastu. Pokud v meditaci vnímá
Věčnost tísnivě, znamená to, že ji nepřijímá jak má. Úplným prožitím nepříjemného
pocitu se chybné vazby postupně uvolní, podobně jako při auditingu či
hypnotické regresi.
V období prvních meditací zapojuje nadvědomí kvalitnější
části osobnosti, aby bylo božské lépe přijato. Po určité praxi přidává i méně
kvalitnější části psychiky, aby se také proměnily, což způsobuje větší zatížení
tísní a zhoršení přijímání božského. Je za tím velká setrvačnost zvyků
nerozvinutých částí. Zasvěcenci se to projevuje jako opakované učení již
naučeného.
V meditaci dominace ega neexistuje, protože se božskému
vytvoří prostor k projevu, jenž dokonale využije. Zpočátku způsobuje nejistotu
až strach z neznáma. Myšlení se vzdává dosud dominantního postavení a ví, že se
nebude stačit divit a bojí se. Božské však může i samo prolomit bariéru ega.
Meditaci je možno chápat i jako dokonalou channelingovou komunikaci s Bohem, oslovení Jím,
zkomprimováním běžných životních dějů. Meditace je tedy psychoterapie,
bohoslužba, umělecký zážitek. Hlavním výsledkem je zvýšení kvalit částí
osobnosti. Rovněž i poznání a důvěra v Boha založená na zkušenostech, nejen na
víře.
Nelze si vytvářet definitivní závěry z jedné či několika
meditace ať by byly jakékoliv. Meditace je vždy jiná než svět bohů, božstev a
Boha. Nemají Tam lidský spodek, který v meditaci způsobuje problémy. Je to
proces přizpůsobený potřebám proměny, jeho symbolem. Je proto nutné se
neukvapovat v prvotních názorech, protože bývají zkratovité a naivní.
Extrémně rozšířené vědomí vnímá spodními, středními i
Horními částmi, ale spodek i trochu střed málo rozumí projevům Vršku a Ten se
na ně dívá s nadhledem. Buď je Jeho přednáška těžce přeložitelná do slov, či je
něco pouze úmyslně naznačeno. Může se pochopit jen určitá rovina významu a
vyšší jen v náznaku. Pokud má zasvěcenec malou snahu či nechuť vnímat, co je mu
naznačeno, nedozví se podrobnosti podobně jako v komunikaci. Vztahy to jsou
opravdu zvláštní, protože různých částí bývá v meditaci více. V některých
meditacích se má vyjádřit k zaměření dalšího duchovního vývoje. Může se
dozvědět i náznaky o své budoucnosti.
Pocit ohromení je jako jízda na horské dráze. Vysvětlení
jevů mizí v abstraktních světech za světem. Zdá se mu často zcela nemožné
přijmout a zvládnout neuchopitelnou Jinakost Boha. Zbytečně se také bojí, že se
z meditace už nedostane a ztratí se v nekonečnu Nekonečen, kde pro něj není nic
známé. Cesta je však bezpečně schůdná.
Některé formy abstraktnosti Boha jsou obtížně přijímány.
Zasvěcenec musí vzít Boha a Jeho výuku takovou, jaká je, nechat se Jím vést a
odevzdat se Mu. Má si uvědomit, že strach a všechny problémy jsou vlastně
zbytečné. Myšlení bude mít své místo v rozšířeném vědomí. Božské ho ve všech
směrech převyšuje a ví, jak na něj. Je potřeba Mu děkovat, prožívat plně
extázi, tíseň i bolest, procházet jimi, neslézat a neutíkat z kříže. I bolestivé
proměňuje. Je to někdy porod, viz biblické podobenství Ježíše.
Zasvěcenec prožije daleko víc, než si zapamatuje či při ní
zapíše, protože většinu zapomene. Co je nám nedostupné, je pro Ně směšně
triviální. Kde my končíme, Oni začínají, a nelze s tím nic dělat. Pokud si chce
něco zapsat, vypadává z vnímavého stavu a přestává poznané chápat, ale části
psychiky se prožitím již ovlivnily. Nelze také překládat Jejich “pocity” do
slov bez porušení významu. Božské některé postřehy nedovolí napsat, protože
jsou pro myšlení ezoterické. Také zbytek myšlení některé informace potlačí,
protože je nechce vědět. Má totiž skrytý hlubinný strach z Boha. Je Jiný než
přání a názory ega o Něm. Nelekat se proto chybných závěrů z prožívaného.
Přednášená látka se může různým způsobem v řadě meditací
zopakovat. Meditace jsou jen exkurze, nelze si myslet, že po nich bychom mohli
být v božském trvale, ani že božský svět pochopíme. Na to dlouho mít nemůžeme.
Trvají několik hodin, i s přestávkami. Lze požádat o jejich
prodloužení. Usnutí je někdy ukončuje, ale většinou přejdou do velmi živého
meditačního snu, kde je vliv okolí ještě menší.
Ke konci meditace
klesá aktivita božského, ponor je příjemnější. Zasvěcenec z meditace vystupuje
na pokyn nadvědomí a vnímá pokles dynamického božského pocitu i schopností.
Po ohromujících meditacích vzniká přehlcenost
a destabilita prožitým a tíseň z návratu z božského.
Může pak požádat nadvědomí o nadiktování průběhu meditace, nebo si nahrát při
výstupu z meditace některé myšlenky, než rychle mizí, jak se rozšířené vědomí
rozplývá. Může požádat o oživení zapomenutých částí. Čtení záznamů do určité
míry zvyšuje její význam a je i vodítkem pro druhé.
Po meditaci nastává únava úměrná hloubce ponoru, délce
meditace i dimenzi božské síly. Přetížené vnímání totiž spotřebovává mnoho
energie. Důvod je i v porušení Principu podobnosti. Zasvěcenec pobýval v
úrovni, jež byla mnohonásobně vyšší než jeho. Porušuje to Princip
podobnosti. Proto ji musí kompenzovat zátěžemi.
I o ní rozhoduje nadvědomí. Vznikají i několikadenní poruchy spánku.
Po tísnivých meditacích nějakou dobu trvá, než naběhnou
původní schopnosti i energie. Připomíná to pooperační stav. První týden je
nejvíce náročný. I za tím je intenzivní proces. Po několika desítkách meditací
už procesy zcela nekončí, jen se zeslabují. Extrémní meditace doznívají i
několik dní s vyššími schopnostmi a postupně sílící únavou. V některých
etapách se naopak mystické stavy projevují ještě několik dní po meditaci.
Úroveň zvládnutí meditace se zasvěcenci projevuje ve
snových symbolech. Ty musí spolu s vlastními poznatky zpracovat a zkonzultovat,
aby se z ní co nejvíce poučil a poznal, co mu dělá starosti či bolesti, kde a
proč reagoval chybně nebo křečovitě, co nechtěl přijmout a čeho se zbytečně
bál.
Nevadí, když se meditace nezvládne, to se spraví časem.
Stresovat se, je chybná křeč. Co se nepochopí hned, pochopí se příště. Chce to
nespěchat, odkrytý horizont je tak široký…
Meditace má vždy velký přínos. V nevědomí se vytvářejí
pevnější vazby k božskému, což způsobuje zlepšení všech schopností i přístupu k
duchovnosti. Mají svůj vývoj odpovídající etapám mystického procesu. Dlouholetá
zkušenost má i zde obrovský význam.
Jak uvidět Boha, krok
za krokem
Co myslíte, kdo to má u
Boha lepší? Ten kdo má k Němu osobní vztah, nebo ten, kdo Ho zná jen
z bible, ale vlastně Ho nechce vidět?
Skutečný duchovní vývoj
vyžaduje duchovní zkušenosti, protože jen tak můžeme poznat a přijmout Boha
jaký je ve své Velikosti. Jen pak nás intenzivně povede k Sobě.
Božské nás mnohonásobně
přesahuje, proto ani při dobré vůli nelze správně pochopit Jeho Velikost.
Můžeme si jen po svém vykládat svaté knihy, nebo přijmout jiné duchovní názory,
ale stále je to jen hra ega, které se chce samo po svém zbožštit a mít klid.
Žádná výuka nemůže být
bez autority učitele, ale toho ego odmítá. Raději bude dělat cokoliv jiného.
Sebezáchovné snahy ega jsou mnohem větším problémem, než se zdá. Právě ono
vytváří farizejství, před kterým Kristus opakovaně a marně varoval. Kvalitu
vztahu k duchovnosti tedy můžeme dosti bezpečně určit vztahem
k duchovním zkušenostem.
Bohužel nikde snad není
více podvodů než v tzv.duchovnosti, protože na ně nikdo neupozorňuje. Málo
kdo totiž ví, jak se správně dělá a má výsledky – osobní duchovní zkušenosti.
Kristus říkal - tlučte,
a bude vám otevřeno, ale skoro nikdo na dveře Království božího netluče, proto
se neotevřou. Jen hrstka se odvážila, ale byli pak za to ostatními křesťany
napadáni.
V Novém zákoně je
též psáno: J 14,26: Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém
jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
Chce to věřit Bohu, ale
i sobě. Kde jsou však sebrané církevní spisy rozhovorů s Duchem svatým? Nejsou.
Hlavní je to, co je nám poznáním zjeveno Shůry. Náš či cizí výklad bible má
menší hodnotu, jsme omylní.
Proto jsem vytvořil
jednoduchou, ale velmi účinnou metodu, jak se dostat do kontaktu
s božským. Je odvozena z prastarého a osvědčeného holotropního
dýchání. Ale i např. sv.Ignác z Loyoly
zavedl zvláštní dýchání při modlitbě.
Je určena pro ty, kteří
mají dlouhodobý zájem o duchovní rozvoj a jsou pro něj ochotni mnohé udělat.
Podmínkou je jen převaha dobra (alespoň 70%), aby měli klid od temných sil, a
pak duševní stabilita, protože ji budou potřebovat.
Postup:
1/ Stáhněte si božský
zpěv Lisy Gerrard ale je i jiná meditační hudba
2/Vytvořte si rituál,
jakousi domácí bohoslužbu, která bude obsahovat jasně danou vůli - přivolání
božského. Doporučuji si dát dvě deci silného červeného vína jako ve Večeři
Páně. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím.
3/Zatemněte místnost,
lehněte si naznak a zakryjte oči. Zavřete je a zaposlouchejte se do hlasité
hudby, nejlépe ve sluchátkách.
4/Nechte si vizualizací
vytvořit posvátný prostor.
Vizualizace je účinná
metoda na rozšíření vědomí. Ne každý ji má dokonalou. Můžete své schopnosti
zjistit tak, že zavřete oči a řekněte např. „pes“. Kdo vidí psa, bude to mít
snazší. Vizualizaci posvátného prostoru si můžete nacvičovat předem. Postupně
můžete zesilovat vjemy, abyste v posvátném prostoru byli jako doma.
5/ Do něj pozvěte
božské. Připravte si, jak Ho oslovíte, zda Bůh, Kristus, Duch Svatý, nebo
božské Já, Nadjá atd. Nevěřící může zavolat nadvědomí
či intuici
Volat jiné síly než
božské nedoporučuji. Bůh se o své postará, je opravdu Všemohoucí, ale po volání
jiných sil můžete dopadnout velmi špatně. Není to na hraní! Metoda je daleko
silnější, než si myslíte!
6/Pasivně zkoumejte co
vidíte i cítíte, vize i své nové pocity a myšlenky. Božské se může projevit
novými hlubokými myšlenkami. Silné extatické pocity a dokonalé vnímání hudby
s bohatými vizemi se poprvé těžko objeví.
Je to dobrodružství
objevování božské Hyperinteligence jako nového
neznámého světa. Zde začíná kontakt s Neznámem, které nás silně přesahuje
a má svou vlastní Vůli.
Božské se může projevit
různě, nebo vůbec ne, z mnoha možných důvodů. Např. se může po zavolání
objevit nějaký symbol. Doporučuji přijít k němu a zeptat se ho: Jsi to ty,
božské? A zase pasivně vnímáme, co se bude dít. Pokud scéna ožije, jsme na
dobré cestě. Můžete i položit nějakou otázku a přijímejte odpověď, ať je
jakákoliv, Třeba ji hned ani nepochopíte, často přichází v symbolu jako rébus.
Přijít na význam je náš první úkol. To je setkání s naším prvním Učitelem
pravé duchovnosti.
7/Na závěr poděkujte
božskému a vracejte se do našeho světa. Vypněte hudbu a zapište své dojmy.
Rychle se zapomínají, protože ego je nemá rádo.
Metoda se dá upravovat
podle toho, co se komu osvědčuje. Např. nemusíme ležet, či si můžeme přidat
další prvky, které nám ulehčí kontakt s božským. Např.vonné
tyčinky, františka nebo purpuru.
V této metodě není
nic demagogického, ani potencionálně nebezpečného, je však velmi účinná.
Ostatně je ji možno dělat i v kostele,
ba i přímo při bohoslužbě. Od toho bohoslužba je, na přivolání Boha. Bohužel ji
věřící často odbývají.
Holotropní dýchání je
na webu, můžeme se přihlásit. Není úplně dokonalé, ale na začátek stačí.
Problém, se kterým se
setkáme, je nejčastěji strach. Ten je vědomý i nevědomý a blokuje náš kontakt
s božským. Lze ho překonat, jako jinde v životě, trpělivou prací,
opakováním, přesvědčováním sebe. Svému strachu se můžete vysmát, ať se bojí!
Může se stát, že
nezažijeme vůbec nic. To může být z důvodu našeho skrytého odmítání, nebo
že božské nechce. Často si dává načas a čeká, jak budeme reagovat, zda opravdu
máme vážný zájem. Až to jasně potvrdíme opakováním pokusů, a to může trvat i
dva roky, pak se náhle ukáže překvapivou intenzitou.
Zjistit důvod neúspěchu
může jasnovidec, ale hlavně ten, kdo má už praxi s komunikací s božským.
Můžeme se pokusit zesílit metodu alespoň padesáti hlubokými nádechy a výdechy,
jako při holotropním dýchání.
Ale podle letitých
zkušeností tato metoda jde většině zájemců už napoprvé, i když ne silně. Až
delší praxí se odstraní skryté překážky, pak uvidíme Boha naplno. Budeme
s Ním moci a diskutovat jako s Učitelem, i to chce praxi.
Je také lépe, když nám
v začátcích bude někdo asistovat. Sami totiž máme málo odvahy a zkušenější
nám může mnohé vysvětlit a ulehčit. Nejtěžší, ale také možné, je metodu zkoušet
úplně sám.
První fáze skutečného
duchovního vývoje končí navázáním spolehlivého kontaktu s božským. Může
nám už vysvětlovat co nevíme a vést nás jako Učitel. Nečeká, že to všem půjde
napoprvé dokonale.
Další práce by měla
směřovat k debatě na webu i jinde, kde by se probíralo, co komu bylo
zjeveno a k čemu došel. Velmi by to každému pomohlo, vždyť podobné výměny
zkušenosti mají např. i umělci, horolezci a vodáci.
Právě to je pravá
duchovní práce, ne jen vykládat svoje názory, protože ty jsou dílem ega. Ale
božské mne upozorňuje, abych si nedělal iluze, že vážný zájem je vzácný, ego se
většinou ubrání. Rozhodně to není pro každého!
Jednoduchá metoda
Před nedávnem jsem
vymyslel jednoduchou, ale účinnou metodu volání Boha pro laiky a úplné
začátečníky v mystice. Stačí vykouřit jointa a jít do kostela, kde hrají
varhany nebo zvoní zvony. Opakovaně Ho oslovovat: „Bože, zjev se mi“.
Je lépe si v kostele
sednout, abychom při silných zážitcích neztratili rovnováhu. Poprvé nemusejí
být účinky znatelné, ale opakováním mohou zesilovat. Lze tak zjistit možná
vylepšení metody.
Tuto metodu vyzkoušel
zatím jen jeden, ale jelikož je přesvědčením ateista, nezdařilo se mu to. Bůh
se ukazuje jen vyvoleným.
Byl bych rád, kdyby se
někomu zdařilo, aby se o tom daly sbírat zkušenosti. Rozhodně je to účinnější a
schůdnější metoda než holotropní dýchání. Může však spustit mystický proces i
se všemi jeho zákonitostmi. Dokonce i zesílit skrytou psychickou vadu. Proto je
důležitý předchozí souhlas Boha. Ten vám mohou zprostředkovat i jasnovidci.
Božský ponor
Již mnoho let mluvím o
tzv.ponoru, ale z debat se nezdá, že by čtenáři pochopili oč jde, ač je to
zcela zásadní pojem, vlastně jádro duchovnosti, Poznání a Osvícení. To, že
mystik zažívá v meditacích Boha, je známé, ale že se to projevuje
hlavně Jeho pocity, se už kupodivu neví.
Jsou to pocity mystika
v meditacích, později i mimo ně, ale nejsou to nám známé lidské pocity,
ale částečně Boha. Nejsou totiž nikdy tak silné jako Jeho, proto se uvádějí
v procentech. Ne vždy je ponor s dějem, kde se mystikovi vysvětluje
božská Filozofie, tedy Poznání.
Mystika neznamená být
Bohem, ale soužití s Ním jako s Učitelem. Mystik ví, že to není jeho pocit, ale
že je Bohu věčně podřízen a za svou práci je Jím odměněn Jeho pocitem.
Je tedy darem Boha,
hlavním charismatem, protože pocit je hlavním symbolem entity. V tomto
pocitu je Věčnost, Dokonalost i Nekonečnost a mnoho dalších atributů Boha. I
inteligence, jež je silně zvýšená.
Mít tento pocit
znamená, že jsme přijali Boha a Bůh nás. Kdo tento pocit nezažil, nemůže o Bohu
nic vědět z osobní zkušenosti. V bibli se o něm mluví jako o vytržení
ducha, zažili ho všichni apoštolové o letnicích i Učitelé církve. Je to konec
dominance ega, protože tímto pocitem vládne mystikovi sám Bůh.
Dozvuky zážitku
božského
Každá dynamická
mystická meditace rozšířeného vědomí je jiná, ale všecky více či méně
rozmetávají představy ega o sobě i o Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat
představy, jak říká Desatero.
Ukázalo se, že více než
zápis z mystické meditace je účinnější nahrávka pořízená hned na výstupu
z meditace, kdy se zážitky z ní probírají ještě v dobré paměti. Je v
ní totiž jasně zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity, tak
vzdálené lidskému. Rozšířené vědomí je v ní stále zřetelné. Je to ohromení
z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti, které způsobuje vytržení mysli, popisované
ve svatých knihách.
Doporučuji to každému.
Poslechněte si spojené nahrávky z několika meditací a pokuste se do nich
vcítit: