Metoda meditace
Jak říkal už Krišnamurti,
není metoda meditace. Prostě jako být v božském divadle či kině. Nechat se
vtáhnout se do Jejich dějů a pocitů. Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl.
Samy se zastaví, když To vidí a cítí… To jen omezené ego chce do všeho
zasahovat a cenzurovat.
Jak začít s meditací
Život je vlastně postupné zvyšování vibrací částí osobnosti,
tím rostou jejich schopnosti, rychlost, kvalita vnímání, rozhodování a jednání.
To je nutná součást Sebepoznání, účelu, pro který jsme byli stvořeni. Prošli
jsme říší minerálů, zvířecí a čekají nás sféry polobohů, bohů, božstev a Boha.
Tyto hierarchické struktury jsou naznačeny i v bibli, kde se píše, že
Kristus po Svém vzkříšení překročil Mocnosti a Moci. Proces Sebepoznání není
tedy selanka ani okamžité osvícení. Po stránce psychické jsou emoce nahrazovány
vyšším stupněm, tj.myšlením a čím dál více božskou intuicí.
Není tak těžké spustit mystický proces jaký měli
křesťanští mystikové, jen mít trvalou vůli a převahu dobra. Sv.Tereza ho měla
18 let a nedá se příliš urychlit. Trvá do konce života. Pokračuje i
v dalších. Je potřeba se vyhnout askezi, vyznat se v lidském,
postupně i v božském světě. Chtít ho ukončit, by byla urážka Boha.
Můžeme zkusit božské oslovovat otázkami a zkoušíme
přijímat odpovědi. Jsou zprvu slabé, snadno se zapomínají, je třeba je
zapisovat. Praxe i zde má svůj hluboký význam, naučíme se postupně
s božským Učitelem plynně komunikovat. Za dva až čtyři roky se nám ozve i
Kristus a Duch Svatý.
Pomocí meditací se dá vývoj ještě více urychlit.
Dostaneme transformační energii přímo a daleko silněji, než prožíváním událostí
života. Meditaci je nejlépe udělat jako bohoslužbu. Pokud začínáme, připravíme
si obřad Večeře Páně. Patří do něj i vypití
Nebudeme si vymýšlet, že pijeme skutečnou krev Krista,
je to pouze symbol, ale ten má stejný účinek jako realita sama. Přijmout
podstatu božského do sebe, o to jde. Jeho přivolání napomůže i duchovní hudba,
např.gregoriánské chorály a doprovodem, jako v kostele. Posloucháme je
pořádně nahlas. Zavřeme oči a necháme si vytvořit představu chrámu a zčásti se
přeneseme do něj. Pomohou nám i pohyby rukou, kterými jakoby dirigujeme zpěv
mnichů a mnišek. Není správné vůlí zastavovat myšlenky, při soustředěném
poslechu jsou prostě zbytečné.
Po chvíli se naše vědomí začne měnit, rozšiřovat.
Prožitek hudby se proto někdy až neuvěřitelně zdokonalí. Začnou k nám
přicházet závany myšlenek a pocitů, které jsou velmi hluboké a je jasné, že
nejsou od našeho myšlení. Začne se měnit i pocit, je v něm vznešená božská
extáze. To je důkazem, že nás přijalo.
Pozor, je potřeba dodržet tento postup a nedělat nic
nečistého. Brát ho naprosto vážně, tady končí jakákoliv legrace. Nemá tu žádné
místo. Dostáváme se totiž do nefyzických rovin a i zde mají chyby své následky.
Při správném postoji nic nehrozí, božské si ohlídá toho, kdo k Němu
přistupuje opravdově.
Je nutné počítat i s tím, že meditace energii
nepřidává, ale spotřebuje. I po tříhodinové opeře jsme unaveni. Důležitější je
však to, že nás božské vezme do osobní výchovy. Řekne nám např., že na nás
utkvělo Oko Boha. Změní se nám osud a teprve od této chvíle jsme
v duchovním procesu. Je dosti intenzivní, obsahuje i bolestivé očistné
procesy Temné noci duše, jak o něm psali křesťanští mystikové, např. sv.Jan
z Kříže.
Mystika je zkrátka dost těžké a dlouhodobé učení se u
Učitele – Boha, kde Poznáním přijdeme o většinu původních názorů. Kdo o to
stojí? Proto je tak vzácná.
Co je vlastně mystická meditace
Buddha je na
všech sochách a obrazech znázorněn s dlouhýma ušima, podobně hinduistické
náboženské umění, dokonce i známé sochy
na Velikonočním ostrově je mají. Důvod toho je prostý. Dlouhé uši symbolizují
dobrý vnitřní sluch, pozornost, nebo-li vnímání, jež je hlavní podmínkou
meditace.
Meditace NENÍ
utišením a klidem mysli, ale podle významnosti:
-přijetím
Boha
-symbolem a
projevem transformací – zvýšení vibrací. Události ve Stvoření jsou
symbolizovány v meditačních dějích, ty v transformací částí
Absolutna, což je fraktál Jeho abstraktní Hry BYTÍ.
-transformační proud božské ohromující energie na vyspělé části či
tísnivé pro nerozvinuté části. Děje v ní jsou jeho doprovodem, symbolem
-intenzivní
modlitba
-obrácením
pozornosti vzhůru k božskému
-sopka
božských pocitů a myšlenek
-sugestivní přednáška Boha a operace psychiky, lidské i božské části
jsou ve vědomí přibližně půl na půl
-rozhovor
s vyššími částmi osobnosti. Život i meditace má být jako božská hudba
-intenzivní
hypnotická duchovní výuka a terapie, kde hypnotizér je božská síla
-dokonalé a
ostré prožívání, prociťování a vnímání v extázi rozšířeného vědomí. Zamyšlení
se. Síla prožitku je mnohonásobně větší než v běžné realitě.
-zkomprimovaným
životem, učením, vývojem
-zvykáním si
na božské a přijímání Ho
-symbol
progrese, tedy návštěva daleké budoucnosti.
-psychoterapie
ukazováním chybných sklonů
-exkurze do
psychiky božských sil, Jejich pocitů i procesů
-návrat Domů.
Pokud se
umíme telepaticky spojit s božskými silami, můžeme dostat velmi kvalitní osobní
instrukce, např.: ”Na začátku meditace
máš pochopit, co je jejím účelem. Je to jako se zastavit, otevřít se, zvědavě
poznávat To, co Je a vnímat. Buď pozorný, nenuť se do ničeho, hlavně ne do
strnulosti a ono si to samo začne
vytvářet cestu. Vstup do svého srdce a dej tam přírodu, alespoň pojmem, to
předčí vizualizaci. Ty se ale bojíš jít hlouběji do sebe a to tě blokuje, ale
není se čeho bát.
Je potřeba se zcela uvolnit a otevřít. Myšlenky se při
meditaci mohou toulat, ale ty ne. Jen se dívej, jak si samy dávají hodnotu,
neztotožňuj se s nimi, sleduj jejich proud, ale nebuď na ně vázán. Pouze
poslouchej vhodnou hudbu, vžívej se do ní, zkus neslyšně zpívat s ní. Je to
důležitější než přemýšlet. Každý člověk má určitý tón, pokud ho dovede zahrát,
nebo jej slyší, hodně mu to pomůže. Dáváš do toho moc křečovitosti, zkus
procítit a uvědomit si, že tvé nohy a hlava leží na zemi, pomůže tě to se
odpoutat.
Výsledkem nemá být mrtvé ticho, ale vjem, pochopení
něčeho, co se ani nemusí vyjádřit slovy. I když tě napadají kvalitní
myšlenky, sleduj k čemu vedou a pasivně
pozoruj jejich vývoj. Přestaň jimi žít, jsi jimi příliš fascinován, nech je
osudu, ať si dělají co chtějí. Je to jejich dětská hra, pouhá slova a pojmy.
Uvědomuj si rozdíly v harmonii, jemnosti energií emocí, myšlenek a uvidíš,
že proud meditace je nejvyšší kvalitou,
když jej umíš uvolnit a přijmout. Pozoruj své tělo, co dělá, co ho bolí a kde
je ztuhlé. Symbolizuje se tak tvá duchovní pružnost a dovednost. Pomůže ti také
prozkoumat, na co nejvíc myslíš. Na začátku meditace si to uvědom a zdůvodni,
proč to tak je, co vlastně mysli takové myšlenky dávají. Jinak ti naruší meditaci
a připoutají tě k tomu, co bylo. Dáváš si jimi špatné sugesce a nevidíš pak
druhou stránku reality. Napiš vše, čím se zabýváš a polož to na stůl. Buď pak
jen tím, čím jsi. Bohužel stále chceš do
meditace brát mrtvé věci na které jsi zvyklý. Myslíš si, že v nich vynikáš.”
Pro
začátečníky doporučují božské síly jednoduchou, ale účinnou meditaci. Můžeme
při ní poslouchat kvalitní meditační hudbu. Nejprve se uvolníme a sestoupíme do
hladiny alfa. Přeneseme se do lesa, kde běháme, abychom vybili přebytečnou
energii. Pak do každého výdechu vložíme otázku: ”Jaké mám božské kvality?"
To opakujeme, až se dostaneme do proudu božských sil. Někdy pomáhá, když se otázku pokusíme napsat
před sebe. Když cítíme, že opakování je již zbytečné, přerušíme ho a pasivně
vnímáme vize, pocity a informace. Pokud bychom z nich vypadli, znovu opakujeme
otázku. Někdy se stane, že nevědomí se proces nelíbí a nějakou dobu ho blokuje.
Hlavním
problémem při meditaci je, že se nevědomě obáváme změnit zaběhané stereotypy
myšlení a vkročit do něčeho nového, i když si myslíme opak. Pro ty, kteří mají
otevřen průchod nahoru, ale dolů ho mají zablokován například nevybitou
sexualitou doporučuje Mistr nadechovat energii zespodu a vydechovat ji s
rozvibrováním čtvrtou čakrou. Nejlépe je si vytvořit
program, který sám nepřetržitě pracuje bez vědomého úsilí.
I během dne
si může zkušený zasvěcenec převádět vědomí do duchovního Srdce, což způsobí
harmonizaci a naladění na božské vědomí. Neuvězní ho tam, ale dá mu prostor.
Cílem je vnímat Ho trvale a nikoliv jen malou část dne, protože jen tak má
rozhodující vliv na naše jednání.
Mystické
meditace rozhodně nejsou relaxací ani zamýšlením se nad čímkoliv. Vždy je
v nich aktivní božská síla, jež má hlavní slovo. Lze je rozdělit podle
určitých hledisek, a to:
a)
Délky - na malé (několik minut) a velké několikahodinové.
Malé bývají denně, velké nejčastěji jednou měsíčně, a jsou podstatně silnější i
dějovější.
b)
Hloubky
změněného stavu vědomí - Vyjadřují se
tzv. ponorem do božského v procentech a ukazují na sílu prožívání božské
síly. Čím více je božského, tím méně je v meditaci běžného lidského
vědomí. Bývá to 45-80%.
c)
Dynamiky
dějů - od téměř klidné až intenzivně
dějové.
d)
Dimenze
božské síly – jež působí
v meditaci a zásadním způsobem určuje její charakter. Bývá od 4,5 do 10.
dimenze.
e)
Druhu
ponoru. Je extatická, tísnivá či
neutrální a jejich kombinace, což zásadně ovlivňuje její prožitek i děje.
f)
Úrovně částí, vědomí, jež do meditace božské vybere aby je oslovilo.
Nerozvinuté části oslovuje nižší božskou silou tísnivými meditacemi, rozvinuté
vyššími dimenzemi a nejčastěji extatickou transformační energií.
g)
Podle
zaměření na seznamovací,
transformační, výukové a psychoterapeutické
h)
Na
spontánní a připravené
i) Na úvodní a
pracovní, jež jsou daleko náročnější
j) Podle
zaměření na filozofická či osobní témata či jen klidné
Běžné je
ovšem střídání či kombinace jednotlivých hledisek během meditace, ale vždy
jedno převažuje.
Meditační operace bývá směrována na:
-výuku
s poučováním a transformaci horních částí vědomí. Vnější svět božské síly
zasvěcenec běžně neprožívá, protože to není pro jeho výchovu účelné. Aktivní
jsou vyšší božská vědomí, myšlení je téměř nepřítomno. Je vyšší ponor. Jsou to
klasické mystické meditace.
Zcela jiným
způsobem probíhají tyto procesy při proměně spodních částí vědomí:
-poučování, obrušování a
transformace spodků vědomí proudem božských vizí, procházením pocitů, myšlenek
a energie. Aktivní bývají i části myšlení, ponor je nižší.
-procházení mezidimenzionálních průchodů a jiné transformační procesy.
Jsou doprovázeny určitými bolestmi.
-psychoterapie
podobné hypnotickým regresím a progresím.
-zkoušky
kvality reakcí na připravené podněty
-nácvik souhry
několika dimenzí ve vědomí
-kombinace předešlých, zejména práce s vyššími
i nižšími částmi v jedné meditaci
Meditace je vždy věnována určitému hlavnímu úkolu, jež
je často překvapením. Zasvěcenec může požádat o program meditace, někdy i během
ní, ale božské vždy upřednostní Svoji vůli. Na každou část osobnosti a každý
problém používají božské síly jiný typ meditace a jinou energii. Mohou použít
několik variant, ale každá má své výhody a problémy. Meditace nejsou přímo
návštěvou božského světa, spíše přípravou pro Jeho přijetí. Mají nás naučit žít
v božském světě i v lidském. Podobné zážitky jsou i v holotropním dýchání,
ale transpersonální zkušenosti nejsou typické, těmi jsou proudy archetypů.
Některé rysy připomínají vyšší stupeň autogenního tréninku.
Meditace jsou exkurze nebo
terapie?
Duchovní vývoj je tedy charakteristický přechody
z nižších představ do vyšších. To je obsahem Stvoření. Za Vším je Hra
Absolutna, božské hierarchie. V meditacích vznikají více než v běžném
životě konfrontace představ Boha, tj. Stvoření a našich představ, tj. iluzí.
Témata meditací volí božské síly podle svých skrytých
Záměrů. Bývají to nejčastěji filozofické zákony Boha a Jeho Tvoření. Mohou se
zabývat i jeho problémy. Téměř se však nezabývají tím, co by zasvěcenec
nejraději zjistil, zejména jeho aktuální nastavení, varianty vývoje či jak
božské konkrétně zasahuje karmou do života a kdo i co všechno člověka
ovlivňuje.
V extatických meditacích je vše absolutně krásné a
harmonické. Hůře přijímané aspekty Boha i bloky ega jsou vynechány, či extází
utlumeny. Takové meditace bývají i odměnou. Nejčastěji jsou však na uvítanou
v božském světě na začátku mystického procesu.
Tísnivé meditace naopak odpovídají tuposti a negacím
spodku vědomí i odmítání Boha. Přijímají Ho daleko hůře než střední části
psychiky, zejména některé Tváře Boha. Tato tíseň proměňuje, obrušuje, tyto
nerozvinuté části. Jejich naivita, omezenost, zbytečný strach i křeč z našeho
či božského světa Jinakostí je v meditaci zesílena jako vše a tak dovedena
až do absurdních konfrontací. Tísnivým překonáváním překážek odporu k ezoterické Jinakosti přijímáme božský Jiný svět a zbavujeme
se strachu i iluzí o sobě, Bohu i životě. Tíseň tedy ukazuje na naše nedostatky
a léčí je.
Není třeba se stydět za své nepřijímání. Tíseň je
v podstatě logický následek, naše myšlení je v božském světě
beznadějně ztracené. Nechápe Ho a leká se Ho. Ale takto se vytváří rychlá cesta
v Němu. Jsou ale i další, ezoterické důvody
těchto meditací.
V neutrálních meditacích je obraz božského světa
nejrealističtější. Vše je bráno s jistou rezervou, či s chladnou samozřejmostí,
že to tak prostě je. Často ovšem jsou málodějové.
Zkušený zasvěcenec ví, že mystické meditace ukazují
vždy jen ČÁST božského Hyperprostoru. Ani meditace neukazují úplnou Pravdu, Ta
je jen Celek Stvoření.
V meditacích je tedy hlavním záměrem božských sil
psychoterapie bloků přijetí Reality, Boha, proměna třemi druhy energií a výuka.
Je to spíše příprava na božský svět, než On sám. Záleží také na tom, co
zasvěcenec snáší. Božské síly se snaží, aby proces byl průchodný, i když mnoho
zasvěcenců je přestává dělat, nebo jim už nejsou doporučeny.
Průběh meditace
Pravidelná
velká meditace je setkání s božským, poznání a přijmutí Ho. Důležitá součást
duchovního vývoje nejen proto, že ho silně urychluje, ale i pro obecné pravidlo
Života – mít všechny archetypy na dosah, tedy i božské.
Nejlépe je meditovat o samotě, v klidném prostředí bez negativních
vlivů. Společná meditace způsobuje vzájemné propojování, což bývá na škodu,
protože každý je jiný a někde jinde.
Termín si
zasvěcenec dohodne s nadvědomím. Někdy je mu výslovně doporučena. Intervaly
jsou podle dohody, běžné meze jsou od dvou týdnů do dvou měsíců. Musí mít pro
ni dostatek prostoru a energie i správný vnitřní stav. Několik dní se mu
snižují ponory v malých meditacích, zesiluje únava. Tak se připravuje zátěž
nutná pro kompenzaci mystických stavů.
Několik hodin
před ní božské mění strukturu vědomí, aby v ní byly ty části, jež chce oslovit
a upravuje jejich aktivitu podle Své potřeby. Může se několik hodin před ní
krátce zvýšit ponor jako příslib. V přípravě je nutná vnitřní i vnější očista
připomínající rituál. Podrobnosti mu intuice sdělí, např. nemá před ní jíst
maso ani mléčné výrobky.
Meditaci může
zahájit jednoduchý rituál na přivolání Boha, nebo alespoň modlitba. Symbol, i
když nedokonalý, je lepší než pouhá slova či myšlenky. Pokud nadvědomí souhlasí
a příprava se provede správně, je jisté, že se podaří poznat božské. Před
meditací někdy bývá i silnější únava, jež není na překážku, protože pak rychle
mizí.
Zasvěcenec
nikdy neví, jaká meditace ho čeká, ani nemá obsah vybírat. Jen může tušit, že
bude podobná poslední, protože přicházejí v sériích. Když se na začátku zesílí
pocit božského a objevují schopnosti, bude pravděpodobně extatická. Když se
před ní zesílí strach a vznikne tupost, bude tísnivá. Často bývá neutrální, ale
pocity se během meditace mohou nečekaně radikálně měnit na delší či kratší
dobu. Dynamika meditací je různá, stejně jako druh a síla ponorů. Od zcela
klidných až po těžko únosné množství prožitků.
Channelingová mystika nemá
zvláštní pozici. Zpočátku se medituje většinou vleže na zádech, později i jako
křesťané či muslimové. Je možné i sedět při meditaci. Oči mají být zakryty, aby
okolí nerušilo. Ruce ani nohy nesmějí být překříženy, ani se nemají dotýkat, je
to symbol bloku vůči božskému a nerespektování dualit. Jako stimulátor (setting) se vždy používá duchovní hudba, jíž je božské
oslovováno. Musí být dobře
vybrána, nejlépe ve spolupráci s nadvědomím. Hudba se poslouchá nahlas,
basy se zesilují.
Kdo má z
náhlého náběhu neznámého božského strach, může začít channelingovým
rozhovorem, prokládaný Tichem Působení. Intenzitu meditace lze nastavit v
určitých mezích i přáním.
Není nutné
meditovat o samotě. Vliv společné meditace je v celkovém zesílení procesů.
Každý prožívá jiné božské síly a jiné procesy, přesto vzniká určitý
sjednocující proud s výměnou božských pocitů. Proto by se zasvěcenci pro
společnou meditaci měli vybírat podle rad božských sil, je důležité určité
vyvážení sil. Zesiluje se i propojení a vzájemný vhled.
Pro
odstranění obav začátečníka je vhodná asistence zkušeného zasvěcence. Ten může
pomoci navodit změněný stav vědomí a pomoci při zavolání božské síly. Slouží i
jako pojistka proti sebeklamu a nevědomého sklonu utéci z procesu.
Při nižší
sugestibilitě a vnímavosti se může použít holotropní dýchání, psychowalkman, trochu alkoholu jako při Večeři Páně, nebo mikrodávky katalyzátoru změněného stavu vědomí na
prohloubení a prodloužení meditace obdobného sómě
zmiňované v indických mystických eposech – Rgvédách.
V zasvěceneckých eleuzínských mysteriích v starobylém
Řecku i jinde se aktivovalo rozšířené vědomí pomocí přírodních látek. Mikrodávka stačí, zejména po určité praxi, protože jsou
hlavně symbolem.
Je vhodné
zavřít či zakrýt oči a stáhnout rolety,
aby se omezilo rušení okolními vlivy. Jak říkal už Krišnamurti,
není žádná metoda meditace. Prostě být v božském divadle či kině. Nechat se
vtáhnout se do Jejich dějů a pocitů. Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl,
protože by se zablokoval. Jen vnímá meditační hudbu jako hlas Boha, proti
kterému jsou myšlenky nedůležité. Samy se zastaví, když To vidí a cítí… Na
harmonizaci je vhodné si dávat sugesce - vysměji se z mému stresu. Nebo si
uvědomit, že božské síly zvládnou všechny mé problémy, jen Jim dát prostor.
Projeví se
sestava částí vědomí, které božské pro meditaci vybralo. Vždy jsou tam vyšší
části jako Učitelé a to různé dimenze. Žáci jsou nižší části. Ale i ty mohou
být proti běžnému stavu zvýšené, někdy o hodně. To nás zcela změní, stane se z
nás božská osobnost, ani se nepoznáme. Častěji ale zůstanou části takové, jak
je známe, jen se zvýrazní. Tak více vnímáme naši nejvyšší běžnou část,
tzv.Třetí oko, pak střed a i nižší části vědomí s kterými je nejvíc práce. Jsou
ale i tísnivé meditace, kde nám božské nechá jen naše spodní části na jejich
proměnu.
Jakékoliv
úvahy a vzpomínky na minulost a budoucnost meditaci brzdí, protože váží k
lidské omezenosti. Nejlépe je být bez nich. Jen jako zčeřená hladina, do které
volně proniká božské podle Své vůle. Je to ale těžké, zvlášť, když se božské
moc silně neprojevuje.
Přílišnou aktivita spodku je trvalý problém. Narušuje
meditaci, božské pak zeslabuje svůj projev. Když si však spodek uvědomí, že
dělá chybu a jeho strach z Vršku je zbytečný, trochu povolí. Tento trvalý
problém je naprosto logický a zesíleně vyjadřuje i situaci mimo meditaci. Je
obrazem vztahů spodku k Vršku, jak Ho přijímá. Potlačování spodku by
zablokovalo celou meditaci.
Náběh
rozšířeného vědomí se projevuje zvláštním pálením na hrudi (mystický oheň) a
změnou pocitu, to popisují i všechna Písma. Pak nastává otevření Brány vnímání,
což je VŽDY charakteristické úžasem zbytku myšlení nad objevováním se
neznámých, naléhavých a dokonalých hlubokých božských pocitů, vizí i myšlenek.
Prožitek
hudby se také neuvěřitelně zdokonalí. Zasvěcenec se stává jí a ponořuje se do
Hyperprostoru Absolutna. Únava i lidské problémy jsou pryč. Opět prožívá vždy
znovu zapomenutý, nepopsatelný božský pocit hrdě posvátné svatosti i zapomenuté
obsahy minulých meditací. Zasvěcenec poznává božskou Hru, Její tanec Věčností.
V meditaci má
zasvěcenec schopnosti vnímání a chápání toho, co je mu umožněno. Je nekonečná
variabilita možných obrazodějopocitů, vytvořených
božskými silami pro okamžitou potřebu meditujícího. Čím více mizí myšlení, tím
více mizí v meditaci náš pojem o čase. Některé meditace jsou však méně výrazné,
ale pokud se nejedná o skryté či zjevné odmítání, nedá s tím nic dělat.
Meditaci
charakterizují až “hmatatelné” atributy – tajuplná Dokonalost, Nekonečnost a
Věčnost s intenzitou úměrnou božské dimenzi a hloubce ponoru do Ní. Poznání, že
je vlastně hříčkou Boha, zlomkem Jeho
Stvoření, Jeho pocitu, skrze něj si Bůh hraje. Poznává, že není pánem ani svého
pocitu. Kdo dává pocity, ten rozhoduje. U extrémních procesů je typický vzestup
síly kundalíny. Může nabíhat i bleskově. Žhavá
energie prochází zejména páteří a způsobuje i znecitlivění částí těla.
Zasvěcenec vnímá tři hlavní vjemy:
1. ponor, tj.
téměř nepopsatelné naplnění mystickým, extaticko-tísnivo-neutráním božským pocitem.
2. vize
reálných či abstraktních dějů, tj. proudy archetypů tj. informací v božském
“jazyce”.
3. myšlenkový
komentář.
Pocity, vize
a myšlenky mají ekvivalentní význam. Většinou ho symbolizuje i hudba, ale může
se projevit i jiná vůle Boha. Pak na stejnou hudbu jsou i totálně odlišné
procesy.
Ponor do
božského bývá 35 až 80 procent, kdy jeho tělo již jakoby hoří božským Ohněm
křtu. Nejčastěji jsou hodnoty 47-49%. Lze ho zesílit správným nastavením k
meditaci pohyby rukou, energií v těle i v rytmu hudby, procházením vizemi i
pocity a otevřením se dokonalejšímu
prožívání. Chybná reakce, myšlenka či fyzická činnost ho na chvíli sníží. Když
božské síly ponor nechtějí dát, nelze ho získat, ale toto snažení upevňuje
sklony k mystice, ačkoliv je to projev křečovitosti.
Styl vizí
závisí na tom, na jaký režim se božská síla přepne. Zda na reálné děje či na
jejich symboly (archetypy), tj. ohnivý keř vířivých fraktálů.
Často má několik vizí za sebou stejný či podobný význam. Prožitím pocitu či
vize je intuicí pochopí a pak může toto Poznání nepřesně přeložit do myšlenek.
Nemá se o to příliš pokoušet, je tu vždy jistá nedefinovatelnost.
Dochází ke
vtisku Poznání do myšlení. Najednou se v něm objeví něco, co nikdo neřekl a je jasné,
že to není výsledek přemýšlení. Je chyba si myšlenky chtít opakováním
zapamatovat. Božská síla ho za to trestá bolestivým pocitem. Stahuje i snaha
jakkoliv vyjádřit svůj stav. Nejlépe je se stát součástí procesu tak, že už
není ani vnímající, ani zkušenost, jen Bytí. Překážet Mu co nejméně.
Během
meditace se pocity většinou rychle mění. Těžko může zasvěcenec rozhodnout, zda
jsou to jeho reakce na děj, nebo mu pocity mění samo božské. Většinou je to
jejich kombinace, ale hlavní slovo má božské vědomí. Při meditaci lze provádět
jednoduché úkony jako spustit přehrávač, nasadit sluchátka, jít na záchod apod.
Proud vizí a pocitů se jen na chvilku zeslábne.
Správný
přístup k meditaci je výsledkem dlouhého vývoje aktivní odevzdanosti. Důležité
je nelekat se božského, to je hlavní problém začátečníků. Někteří se bojí i na
krátkou dobu opustit známý psychický svět a přenechat božským silám prostor k
rozhodování. Projevuje se to až nevolností. Ještě větší strach mají z
mnohahodinového opuštění známého světa. Panicky se bojí, že se už nevrátí.
Meditace je tedy i o překonávání strachu z Boha.
Meditaci vede
určitá božská síla, často vedená ještě vyšší, nebo se střídají. Proto obsahuje
procesy různého druhu. Je alespoň z dimenze 4,5 – 4,8 vnější či vnitřní
hierarchie. Myšlení je v meditaci slabě aktivní, někdy ji křečovitě narušuje.
Může prožívat destabilitu, pokud se dozví či pochopí
něco ohromujícího. Chce vše vysvětlit, i když ví, že tomu nemůže úplně rozumět.
Může klást otázky, ale odpovědi dostane jen na to, co se právě probírá. V
ponorech nad 51% už nelze aktivně myslet, protože je myšlení vytlačeno z
vědomí. Meditace může mít i formu rozhovoru spodních dimenzí s Horními, aby se
zharmonizovaly vzájemné vztahy a přijal se princip hierarchie.
Vnímavost a
síla prožitků je mnohonásobně větší než v komunikaci. Podobně jako karma i
meditace zesiluje vše, dokonce i křeče, aby se lépe rozpoznaly a léčily. Tím,
že božské vytváří v meditaci příjemné a nepříjemné pocity, intenzivně usměrňuje
zasvěcencovy sklony. Může dojít i ke sporu, kdy se střed vědomí nechápe či
nelíbí proces Vršku. Ten mu buď problém vysvětlí, nebo ne. Často je proces
veden na spodní části, což se středu vědomí nelíbí a zasahuje do meditace, což
je chyba.
Podle Principu podobnosti se při meditaci v
božském světě odrážejí chyby, jež zasvěcenec nechce opustit v běžném životě
(nedostatek lásky, opuštěnost, nechuť k životu apod.). Bolest a destabilita ho má přivést k poznání problému a k nápravě.
Podobní zasvěcenci mají podobné meditace.
V
psychoterapiích mu sugestivně božské síly promlouvají do duše a současně
vysvětlované děje či vlastní chyby prožívá v pocitech i vizích z Jejich
perspektivy, a tak dokonale vnímá své disharmonie. Pro silnější výchovný efekt
používají princip zesílení a kontrastu. Pokud v meditaci vnímá Věčnost tísnivě,
znamená to, že ji nepřijímá jak má. Úplným prožitím nepříjemného pocitu se
chybné vazby postupně uvolní, podobně jako při auditingu
či hypnotické regresi.
V období
prvních meditací zapojuje nadvědomí kvalitnější části osobnosti, aby bylo
božské lépe přijato. Po určité praxi přidává i méně kvalitnější části psychiky,
aby se také proměnily, což způsobuje větší zatížení tísní a zhoršení přijímání
božského. Je za tím velká setrvačnost zvyků nerozvinutých částí. Zasvěcenci se
to projevuje jako opakované učení již naučeného.
V meditaci
dominace ega neexistuje, protože se božskému vytvoří prostor k projevu, jenž
dokonale využije. Zpočátku způsobuje nejistotu až strach z neznáma. Myšlení se
vzdává dosud dominantního postavení a ví, že se nebude stačit divit a bojí se.
Božské však může i samo prolomit bariéru ega.
Meditaci je
možno chápat i jako dokonalou channelingovou
komunikaci s Bohem, oslovení Jím, zkomprimováním běžných životních dějů.
Meditace je tedy psychoterapie, bohoslužba, umělecký zážitek. Hlavním výsledkem
je zvýšení kvalit částí osobnosti. Rovněž i poznání a důvěra v Boha založená na
zkušenostech, nejen na víře.
Nelze si
vytvářet definitivní závěry z jedné či několika meditace ať by byly jakékoliv.
Meditace je vždy jiná než svět bohů, božstev a Boha. Nemají Tam lidský spodek,
který v meditaci způsobuje problémy. Je to proces přizpůsobený potřebám
proměny, jeho symbolem. Je proto nutné se neukvapovat v prvotních názorech,
protože bývají zkratovité a naivní.
Extrémně
rozšířené vědomí vnímá spodními, středními i Horními částmi, ale spodek i
trochu střed málo rozumí projevům Vršku a Ten se na ně dívá s nadhledem. Buď je
Jeho přednáška těžce přeložitelná do slov, či je něco pouze úmyslně naznačeno.
Může se pochopit jen určitá rovina významu a vyšší jen v náznaku. Pokud má
zasvěcenec malou snahu či nechuť vnímat, co je mu naznačeno, nedozví se
podrobnosti podobně jako v komunikaci. Vztahy to jsou opravdu zvláštní, protože
různých částí bývá v meditaci více. V některých meditacích se má vyjádřit k
zaměření dalšího duchovního vývoje. Může se dozvědět i náznaky o své
budoucnosti.
Pocit
ohromení je jako jízda na horské dráze. Vysvětlení jevů mizí v abstraktních
světech za světem. Zdá se mu často zcela nemožné přijmout a zvládnout neuchopitelnou
Jinakost Boha. Zbytečně se také bojí, že se z meditace už nedostane a ztratí se
v nekonečnu Nekonečen, kde pro něj není nic známé. Cesta je však bezpečně
schůdná.
Některé formy
abstraktnosti Boha jsou obtížně přijímány. Zasvěcenec musí vzít Boha a Jeho
výuku takovou, jaká je, nechat se Jím vést a odevzdat se Mu. Má si uvědomit, že
strach a všechny problémy jsou vlastně zbytečné. Myšlení bude mít své místo v
rozšířeném vědomí. Božské ho ve všech směrech převyšuje a ví, jak na něj. Je
potřeba Mu děkovat, prožívat plně extázi, tíseň i bolest, procházet jimi,
neslézat a neutíkat z kříže. I bolestivé proměňuje. Je to někdy porod, viz
biblické podobenství Ježíše.
Zasvěcenec
prožije daleko víc, než si zapamatuje či při ní zapíše, protože většinu
zapomene. Co je nám nedostupné, je pro Ně směšně triviální. Kde my končíme, Oni
začínají, a nelze s tím nic dělat. Pokud si chce něco zapsat, vypadává z
vnímavého stavu a přestává poznané chápat, ale části psychiky se prožitím již
ovlivnily. Nelze také překládat Jejich “pocity” do slov bez porušení významu.
Božské některé postřehy nedovolí napsat, protože jsou pro myšlení ezoterické. Také zbytek myšlení některé informace potlačí,
protože je nechce vědět. Má totiž skrytý hlubinný strach z Boha. Je Jiný než
přání a názory ega o Něm. Nelekat se proto chybných závěrů z prožívaného.
Přednášená
látka se může různým způsobem v řadě meditací zopakovat. Meditace jsou jen
exkurze, nelze si myslet, že po nich bychom mohli být v božském trvale, ani že
božský svět pochopíme. Na to dlouho mít nemůžeme.
Trvají
několik hodin, i s přestávkami. Lze požádat o jejich prodloužení. Usnutí je
někdy ukončuje, ale většinou přejdou do velmi živého meditačního snu, kde je
vliv okolí ještě menší.
Ke konci meditace klesá aktivita božského, ponor
je příjemnější. Zasvěcenec z meditace vystupuje na pokyn nadvědomí a vnímá
pokles dynamického božského pocitu i schopností.
Po
ohromujících meditacích vzniká přehlcenost a destabilita prožitým a tíseň z návratu z božského. Může pak
požádat nadvědomí o nadiktování průběhu meditace, nebo si nahrát při výstupu z
meditace některé myšlenky, než rychle mizí, jak se rozšířené vědomí rozplývá.
Může požádat o oživení zapomenutých částí. Čtení záznamů do určité míry zvyšuje
její význam a je i vodítkem pro druhé.
Po meditaci
nastává únava úměrná hloubce ponoru, délce meditace i dimenzi božské síly.
Přetížené vnímání totiž spotřebovává mnoho energie. Důvod je i v porušení
Principu podobnosti. Zasvěcenec pobýval v úrovni, jež byla mnohonásobně vyšší
než jeho. Porušuje to Princip podobnosti.
Proto ji musí kompenzovat zátěžemi. I o ní rozhoduje nadvědomí. Vznikají
i několikadenní poruchy spánku.
Po tísnivých
meditacích nějakou dobu trvá, než naběhnou původní schopnosti i energie.
Připomíná to pooperační stav. První týden je nejvíce náročný. I za tím je
intenzivní proces. Po několika desítkách meditací už procesy zcela nekončí, jen
se zeslabují. Extrémní meditace doznívají i několik dní s vyššími schopnostmi a
postupně sílící únavou. V některých etapách se naopak mystické stavy
projevují ještě několik dní po meditaci.
Úroveň
zvládnutí meditace se zasvěcenci projevuje ve snových symbolech. Ty musí spolu
s vlastními poznatky zpracovat a zkonzultovat, aby se z ní co nejvíce poučil a
poznal, co mu dělá starosti či bolesti, kde a proč reagoval chybně nebo
křečovitě, co nechtěl přijmout a čeho se zbytečně bál.
Nevadí, když
se meditace nezvládne, to se spraví časem. Stresovat se, je chybná křeč. Co se
nepochopí hned, pochopí se příště. Chce to nespěchat, odkrytý horizont je tak
široký…
Meditace má
vždy velký přínos. V nevědomí se vytvářejí pevnější vazby k božskému, což
způsobuje zlepšení všech schopností i přístupu k duchovnosti. Mají svůj vývoj
odpovídající etapám mystického procesu. Dlouholetá zkušenost má i zde obrovský
význam.
Jak uvidět Boha, krok za krokem
Co myslíte, kdo to má u Boha lepší? Ten kdo má
k Němu osobní vztah, nebo ten, kdo Ho zná jen z bible, ale vlastně Ho
nechce vidět?
Skutečný duchovní vývoj vyžaduje duchovní zkušenosti, protože
jen tak můžeme poznat a přijmout Boha jaký je ve své Velikosti. Jen pak nás
intenzivně povede k Sobě.
Božské nás mnohonásobně přesahuje, proto ani při dobré
vůli nelze správně pochopit Jeho Velikost. Můžeme si jen po svém vykládat svaté
knihy, nebo přijmout jiné duchovní názory, ale stále je to jen hra ega, které
se chce samo po svém zbožštit a mít klid.
Žádná výuka nemůže být bez autority učitele, ale toho
ego odmítá. Raději bude dělat cokoliv jiného. Sebezáchovné snahy ega jsou
mnohem větším problémem, než se zdá. Právě ono vytváří farizejství, před kterým
Kristus opakovaně a marně varoval. Kvalitu vztahu k duchovnosti tedy
můžeme dosti bezpečně určit vztahem k duchovním zkušenostem.
Bohužel nikde snad není více podvodů než
v tzv.duchovnosti, protože na ně nikdo neupozorňuje. Málo kdo totiž ví,
jak se správně dělá a má výsledky – osobní duchovní zkušenosti.
Kristus říkal - tlučte, a bude vám otevřeno, ale skoro
nikdo na dveře Království božího netluče, proto se neotevřou. Jen hrstka se
odvážila, ale byli pak za to ostatními křesťany napadáni.
V Novém zákoně je též psáno: J 14,26: Avšak
Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a
připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
Chce to věřit Bohu, ale i sobě. Kde jsou však sebrané
církevní spisy rozhovorů s Duchem svatým? Nejsou. Hlavní je to, co je nám
poznáním zjeveno Shůry. Náš či cizí výklad bible má menší hodnotu, jsme omylní.
Proto jsem vytvořil jednoduchou, ale velmi účinnou
metodu, jak se dostat do kontaktu s božským. Je odvozena z prastarého
a osvědčeného holotropního dýchání. Ale i např. sv.Ignác z Loyoly
zavedl zvláštní dýchání při modlitbě.
Je určena pro ty, kteří mají dlouhodobý zájem o
duchovní rozvoj a jsou pro něj ochotni mnohé udělat. Podmínkou je jen převaha
dobra (alespoň 70%), aby měli klid od temných sil, a pak duševní stabilita,
protože ji budou potřebovat.
Postup:
1/ Stáhněte si božský zpěv Lisy Gerrard
ale je i jiná meditační hudba
2/Vytvořte si rituál, jakousi domácí bohoslužbu, která
bude obsahovat jasně danou vůli - přivolání božského. Doporučuji si dát dvě
deci silného červeného vína jako ve Večeři Páně. Pití krve Krista symbolizuje
vůli stát se Jím.
3/Zatemněte místnost, lehněte si naznak a zakryjte
oči. Zavřete je a zaposlouchejte se do hlasité hudby, nejlépe ve sluchátkách.
4/Nechte si vizualizací vytvořit posvátný prostor.
Vizualizace je účinná metoda na rozšíření vědomí. Ne
každý ji má dokonalou. Můžete své schopnosti zjistit tak, že zavřete oči a
řekněte např. „pes“. Kdo vidí psa, bude to mít snazší. Vizualizaci posvátného
prostoru si můžete nacvičovat předem. Postupně můžete zesilovat vjemy, abyste
v posvátném prostoru byli jako doma.
5/ Do něj pozvěte božské. Připravte si, jak Ho oslovíte,
zda Bůh, Kristus, Duch Svatý, nebo božské Já, Nadjá
atd. Nevěřící může zavolat nadvědomí či intuici
Volat jiné síly než božské nedoporučuji. Bůh se o své
postará, je opravdu Všemohoucí, ale po volání jiných sil můžete dopadnout velmi
špatně. Není to na hraní! Metoda je daleko silnější, než si myslíte!
6/Pasivně zkoumejte co vidíte i cítíte, vize i své
nové pocity a myšlenky. Božské se může projevit novými hlubokými myšlenkami.
Silné extatické pocity a dokonalé vnímání hudby s bohatými vizemi se
poprvé těžko objeví.
Je to dobrodružství objevování božské Hyperinteligence jako nového neznámého světa. Zde začíná
kontakt s Neznámem, které nás silně přesahuje a má svou vlastní Vůli.
Božské se může projevit různě, nebo vůbec ne,
z mnoha možných důvodů. Např. se může po zavolání objevit nějaký symbol.
Doporučuji přijít k němu a zeptat se ho: Jsi to ty, božské? A zase pasivně
vnímáme, co se bude dít. Pokud scéna ožije, jsme na dobré cestě. Můžete i
položit nějakou otázku a přijímejte odpověď, ať je jakákoliv, Třeba ji hned ani
nepochopíte, často přichází v symbolu jako rébus. Přijít na význam je náš první
úkol. To je setkání s naším prvním Učitelem pravé duchovnosti.
7/Na závěr poděkujte božskému a vracejte se do našeho
světa. Vypněte hudbu a zapište své dojmy. Rychle se zapomínají, protože ego je
nemá rádo.
Metoda se dá upravovat podle toho, co se komu
osvědčuje. Např. nemusíme ležet, či si můžeme přidat další prvky, které nám
ulehčí kontakt s božským. Např.vonné tyčinky, františka
nebo purpuru.
V této metodě není nic demagogického, ani
potencionálně nebezpečného, je však velmi účinná. Ostatně je ji možno dělat i v kostele, ba i přímo při
bohoslužbě. Od toho bohoslužba je, na přivolání Boha. Bohužel ji věřící často
odbývají.
Holotropní dýchání je na webu, můžeme se přihlásit.
Není úplně dokonalé, ale na začátek stačí.
Problém, se kterým se setkáme, je nejčastěji strach.
Ten je vědomý i nevědomý a blokuje náš kontakt s božským. Lze ho překonat,
jako jinde v životě, trpělivou prací, opakováním, přesvědčováním sebe.
Svému strachu se můžete vysmát, ať se bojí!
Může se stát, že nezažijeme vůbec nic. To může být
z důvodu našeho skrytého odmítání, nebo že božské nechce. Často si dává
načas a čeká, jak budeme reagovat, zda opravdu máme vážný zájem. Až to jasně
potvrdíme opakováním pokusů, a to může trvat i dva roky, pak se náhle ukáže
překvapivou intenzitou.
Zjistit důvod neúspěchu může jasnovidec, ale hlavně
ten, kdo má už praxi s komunikací s božským. Můžeme se pokusit zesílit
metodu alespoň padesáti hlubokými nádechy a výdechy, jako při holotropním
dýchání.
Ale podle letitých zkušeností tato metoda jde většině
zájemců už napoprvé, i když ne silně. Až delší praxí se odstraní skryté
překážky, pak uvidíme Boha naplno. Budeme s Ním moci a diskutovat jako
s Učitelem, i to chce praxi.
Je také lépe, když nám v začátcích bude někdo
asistovat. Sami totiž máme málo odvahy a zkušenější nám může mnohé vysvětlit a
ulehčit. Nejtěžší, ale také možné, je metodu zkoušet úplně sám.
První fáze skutečného duchovního vývoje končí
navázáním spolehlivého kontaktu s božským. Může nám už vysvětlovat co
nevíme a vést nás jako Učitel. Nečeká, že to všem půjde napoprvé dokonale.
Další práce by měla směřovat k debatě na webu i
jinde, kde by se probíralo, co komu bylo zjeveno a k čemu došel. Velmi by
to každému pomohlo, vždyť podobné výměny zkušenosti mají např. i umělci,
horolezci a vodáci.
Právě to je pravá duchovní práce, ne jen vykládat
svoje názory, protože ty jsou dílem ega. Ale božské mne upozorňuje, abych si
nedělal iluze, že vážný zájem je vzácný, ego se většinou ubrání. Rozhodně to
není pro každého!
Jednoduchá metoda
Před nedávnem jsem vymyslel jednoduchou, ale účinnou
metodu volání Boha pro laiky a úplné začátečníky v mystice. Stačí vykouřit jointa a jít do kostela, kde hrají varhany nebo zvoní
zvony. Opakovaně Ho oslovovat: „Bože, zjev se mi“.
Je lépe si v kostele sednout, abychom při silných
zážitcích neztratili rovnováhu. Poprvé nemusejí být účinky znatelné, ale
opakováním mohou zesilovat. Lze tak zjistit možná vylepšení metody.
Tuto metodu vyzkoušel zatím jen jeden, ale jelikož je
přesvědčením ateista, nezdařilo se mu to. Bůh se ukazuje jen vyvoleným.
Byl bych rád, kdyby se někomu zdařilo, aby se o tom
daly sbírat zkušenosti. Rozhodně je to účinnější a schůdnější metoda než
holotropní dýchání. Může však spustit mystický proces i se všemi jeho
zákonitostmi. Dokonce i zesílit skrytou psychickou vadu. Proto je důležitý
předchozí souhlas Boha. Ten vám mohou zprostředkovat i jasnovidci.
Božský ponor
Již mnoho let mluvím o tzv.ponoru, ale z debat se
nezdá, že by čtenáři pochopili oč jde, ač je to zcela zásadní pojem, vlastně
jádro duchovnosti, Poznání a Osvícení. To, že mystik zažívá v meditacích
Boha, je známé, ale že se to projevuje hlavně Jeho pocity, se už kupodivu
neví.
Jsou to pocity mystika v meditacích, později i
mimo ně, ale nejsou to nám známé lidské pocity, ale částečně Boha. Nejsou totiž
nikdy tak silné jako Jeho, proto se uvádějí v procentech. Ne vždy je ponor
s dějem, kde se mystikovi vysvětluje božská Filozofie, tedy Poznání.
Mystika neznamená být Bohem, ale soužití s Ním jako s
Učitelem. Mystik ví, že to není jeho pocit, ale že je Bohu věčně podřízen a za
svou práci je Jím odměněn Jeho pocitem.
Je tedy darem Boha, hlavním charismatem, protože pocit
je hlavním symbolem entity. V tomto pocitu je Věčnost, Dokonalost i
Nekonečnost a mnoho dalších atributů Boha. I inteligence, jež je silně zvýšená.
Mít tento pocit znamená, že jsme přijali Boha a Bůh
nás. Kdo tento pocit nezažil, nemůže o Bohu nic vědět z osobní zkušenosti.
V bibli se o něm mluví jako o vytržení ducha, zažili ho všichni apoštolové o letnicích i Učitelé církve. Je to konec
dominance ega, protože tímto pocitem vládne mystikovi sám Bůh.
Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je
účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v nich totiž jasně
zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity. Ohromení z Jeho
Nekonečné a Věčné Velikosti způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých
knihách.
Každá meditace je jiná, více či méně rozmetává
představy ega o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat představy, jak říká
Desatero. Zejména některé meditace jsou spíše transformacemi a psychoterapií.
Její děje jsou tomu přizpůsobeny. Poslechněte si: