Zkušenosti zasvěcenců z posledních let mystického procesu

leden 2022

 

Zde jsou články, které ještě nejsou v knize Magický svět a Mystický channeling, v sekci Download, protože nemají dodělanou korekturu. Vznikaly řadu let na základě debat na webu či z nových channelingových informací. Proto se v nich řada věcí opakuje.

Naše další stránky jsou:

http://intuice.mysteria.cz/

http://www.channeling.estranky.cz/

http://intuice.mysteria.cz/sweb.htm

 

 

Moje články pro Facebook 2020-2022

 

Nejnovější jsou na http://intuice.mysteria.cz/FB.htm

 

Starší:

 

Tripreport: Terence McKenna  Smrt v ohromení

Terence McKenna má na youtube stovky videí. Je možné k nim připojit titulky v češtině. Má tam i mystické tripreporty.

Ten s DMT popsal McKenna velmi barvitě. Místy až moc, ale chápu ho, že se To vlastně nedá popsat a navíc se většina zážitků hned zapomene. Našemu zablokovanému egu je tohle poznání velmi nepříjemné, proto ho zamete pod koberec.

 O tom, jak těžko přijímal ty ohromující stavy, mluví velmi názorně. Je to vlastně velký stres pro ego, jeho záhuba...

O setu a settingu autor nehovoří, ale samotný tripreport spolu s psychedelickými obrazy je dokonale nahradí. Chválí DMT jako nejsilnější psychedelikum. Jeho tripreport začíná slovy: Ach bože, umíšli něco silnějšího, drž to ode mne dál...

Jeho tripreport je doprovázen pochechtáváním posluchačů. Nechápu ten smích, na reportu přece nic legračního není. Je to asi vyjádřením, jak těžko to posluchači zvládají přijmout. JE TO OPRAVDU OHROMUJÍCÍ.

Odpovídá si na svou otázku, zda je DTM nebezpečné: „Pouze, pokud se obáváte smrti způsobené ohromením a úžasem.“ A když se posluchači smějí, říká jim: Vzpomenete si, jak jste se smáli, až přijde okamžik, který z vaší tváře úsměv setře.

Pokračuje: „Pod vlivem DMT se nezměníte, nestanete se laskavější a jemnější. To, co se děje, je úplná záměna světů. Všechno z našeho světa je pryč. A na jeho místo přichází Něco, co ani za mák s naším světem nesouvisí. Nepopsatelné vám spadne do klína. Naprostá podivnost Hyperprostoru, cizota, síla ohromit.“

Podrobně se zmiňuje o svých průvodcích v tripu, jimž říká kujóni. Ukazují mu, jak umějí ovládat tento hravý svět a vybízejí ho, aby to také zkusil, ač se bojí.

Šamané mu řekli, že to jsou pomáhající duchové, naši předkové. Překvapeně se jich ptal, zda jsou to tedy mrtví lidé? „Ano, žijí ve vyšších světech, které je možno přibližně nazvat Nekonečnem.“

Tito průvodci jsou vlastně režiséři tripu. Jak jsem léty praxe zjistil, mají svá jména, nebo je jim možné nějaká dát.

Mají dokonce své šéfy a i ti také své. Je to tedy hierarchie, základní kámen Stvoření. Je možné s nimi komunikovat channelingem i mimo trip.

V channovych skupinach

O channelingu hovoří režisér Chaun na své přednášce na https://www.youtube.com/watch?v=T_qppiQrz6g

Pomocí programu FreeRapid Downloader si ho můžete stáhnout tripreport Terence McKenna s titulky

 z https://www.youtube.com/watch?v=E6D53fbzGvU

Všimněte si, že McKenna se vůbec nebaví s posluchači. Nediví se, proč se tak hloupě chechtají, když To vůbec k smíchu není. Ani dr.Grof to zásadně nedělá, nebaví se s mudly. A dělají to správně... Ať si z jejich děl každý vezme co chce. Jestli je pochopí, či spíše nepochopí... jejich věc to není...

 

 

Případ Pavel

Přišel do naší skupiny před asi 22 lety. Naučil se channeling a měl i mystické tripy bez vnějšího průvodce. Ukázka z jednoho :

Bůh je Jiný, toto provázelo dnešní meditaci. Na začátku mi byly ukázány proměny a rozmanitosti Boha dimenze 5,5. Pobýval jsem též v osmičce to abych si zvykl na tu Mohutnost, Rozlehlost a Nekonečnost. Někdy je to těžké tady na zemi a ti, kteří se drží příliš emocionálního těla, pěkně zkouší… Můžeme prožívat stupně Vědomí i bez Lásky, ale s Ní je to to pravé, oživené. Kde není Láska, není Život.

Mnoho rad, postřehů a kárání též provázelo tuto meditaci. Ne vždy to bude takové ”krásné”. Je nekonečně rozmanitý... Nejlépe je nic nechtít, nevědět a nemít… Úplně se otevřít, přijmout vše od Něj… Když se člověku nechce, tak to bolí. A pak se nechat odnést do oceánu Absolutna a splynout s Ním…

Pohádky? Nikdy se nedozvíme úplnou Pravdu, vždy jenom malou část. Ona se nám servíruje po kousíčkách, aby nás to nezničilo…

Čím výš, tím více Lásky. Jako prohlídka hlubiny oceánu, ta mohutnost, rozlehlost, studenost... Toto vše a ještě mnohem víc k Bohu patří, a musím to mít v sobě odkryté, chci-li Ho úplně přijmout.

Po další, již zcela ezoterické meditaci, jsem chtěl přepisovat poznámky a najednou se mi rozšířilo vědomi, ponor až 58 procent, které mi vydrželo až do večera. Po probuzení opět naskočilo. Ani jsem nemohl nic sepisovat, jen jsem vnímal božské. Pár postřehů a nedokonalých popisů:

-je to stav bez myšlenek, jakoby za nimi, čisté Bytí. Samo jsoucí bez jakéhokoliv úsilí. Prostě JSEM a to je vše, ale totálně...

-jsem hlubokým oceánem BYTÍ a jakékoliv vnější vlivy (myšlenky, emoce, slova) vnímám jako svědek, jako vlnění tohoto oceánu, pak se vše zase uklidňuje... Hladina je klidná a čistá....

-nejsem už tělem, ale Vědomím

-není oddělení, není kam jít, je jenom Jednota...

-nic už nedělám, ale je děláno...

 

V jiném (houbovém) tripu zažil i návštěvu ještě vyšších dimenzí a následně sestup do pekla, kde mu (v rámci  terapie) dokonce říkali, že tam patří. A od té doby už silná psychedelika neměl.

 

-po asi 15 letech procesu a občasných spontánních meditací se dostal na pár let do stavů téměř trvalého žití v meditaci, kterou nazval:

BDĚLÉ BDĚNÍ

„Pohybuji se už několik dní kolem padesáti procent ponoru. Je to hranice, jejímž překročením je to pravé... nové Vědomí, BYTÍ... Nyní si mám uvědomovat, co Ho podporuje a co Mu brání, a podle toho se řídit. Být otevřenou nádobou a s trpělivostí, pokorou, odevzdaností a pozorností čekat na BOŽÍ VĚDOMÍ, až se staneme Jedním.

Když jsem nad padesát, je vše takové čisté, průzračné, jasné... Jednota, kde ego je někde v povzdálí. Když ponor poklesne, uvědomím si oddělení od BOHA, ale samotná touha se vrátit je také překážkou. Návrat je možný jen úplnou pozorností a odevzdaností bez chtění a přemýšlení.“

Žije v Pošumaví, neviděli jsme ho často. Jeho mystický proces pokračoval sice pomalu, ale spolehlivě. Psychedelika nahradil psychowalkmanem, tichem, nebo meditací v přírodě. Zažil i temnou noc duše, ale vydržel ji.

Pak se stala podivná věc. Dostal se do stavu hlubokého mystického ponoru a to trvale. Občas zásahy temné noci duše na pár desítek minut, výjimečně slaběji na pár dní, tak zase silné povznesené stavy. Takže z extrému do extrému. Věděl, že je to cena za ten trvalý mystický stav, který měl např. Ramana Mahariši, nebo Jidu Krišnamurti /kniha Deník/.

Opravdu neustále vnímal Jednotu Všeho. Odstěhoval se do chaty v horách a tam několik let sám žil jako poustevník. Žil z úspor, něco mu dávali rodiče.

Tak to ale nešlo do nekonečna, pak se po asi 4-5 letech vrátil mezi lidi. Jeho mystické pocity se ovšem zeslábly, už Jednotu Všeho nevnímá, jen slaběji na pozadí. Silněji jen vzácně, tvrdí, že je dál ve stavu smíření, bolest ani těžkosti nevnímá jako utrpení, téměř se vším je smířený jak je. Jeho mystický proces probíhá dál, jen více skrytě. Do debat, nebo že by snad někoho duchovnosti vyučoval, to prakticky vždy odmítal. Je velmi skromný a snaží se až na výjimky o duch. věcech s nikým ani nehovořit. Jeden čas se nechal i zablokovat i číslo, aby mu každý den nevolal někdo tzv. „na poradu“. Když mu přišlo, že už to není jeho úkol.

Tak zvláštní jsou životní cesty mystiků...

 

Jak vidí  Pavel svůj transformační proces po dalších 2 letech? „Teď je to náročnější jinak. Vadí mi i zima, kterou nemám rád. Občas je to úmorné.“ Tísnivé stavy nemáš? Spíše méně. Po nějaké meditaci se občas rozjedou procesy a přijdou tísně nebo něco takového.

Meditace dělám čistě energetické. Propojím se do nejvyšších úrovní co jsem schopný a v tom jsem. Jsem jakoby ve strašně silném světle. Jenom jsem a vnímám to. Většinou přicházejí i nějaké informace. Na chalupě mám svá místa, kde se prostě propojuji do „jednoty a vyšších energií“.  Vize a proudy informací tam zažíváš, nebo čistá blaženost? Co máš vlastně za pocity? Typicky máš jaký obsah? Povzdech… V podstatě smyslem toho všeho je propojení do úrovní jaké jsem schopen vnímat. Tady jsem většinou v nějaké momentální omezenosti a vykmitání. Rozšířit na maximum, udělám to energeticky. Nějaký čas v tom normálně jsem.. Něž to zase překryjí běžné věci.  V těch stavech otázky nemáš, to všechno chápeš automaticky. Není jako co se ptát. Vnímáš všechno jako hru, ono je jako pak problém se do té hry sem vrátit. Když vnímáš, je to jako když opustíš dětskou hru. A když vnímáš nesmyslnost toho systému a zase se do něj vrátit. Protože jinou možnost nemáš, to je takové omezující. Bez peněž se tu žít nedá, nechceš-li být bezdomovec. To jsou pak ty překonpřeky, jak vy tomu říkáte? …Musím řešit věci, co bych jinak neměl zapotřebí (jen v tom čistém bytí).

Na chalupě jsem v klidu, se propojím a jsem v souladu se Zemí, Přírodou, …Vesmírem, nebo já nevím jak bych to nazval.?

V tom systému hledám důvod, proč v něm bejt.? Vedu fakt jednoduchej život. O duchovnu se mi s nikým bavit nechce. Mě to prostě nebaví. A když něco občas poslouchám, jen u toho kroutím očima. ..Smích… Takže když už se s někým bavím, tak o obyčejných věcech, jako sázení brambor.

Jaký je rozdíl mezi obdobím s těmi denními ponory do světla a nyní? Když se propojím, tak jsem opět přes 50 tam (míní procent vědomí, vnímání). A co dynamika? Když chci, tak ano.

Meditaci mám tak, když se propojím, se jakoby natáhnu. Když chci prožívat ty nejvyšší dimenze se silným světlem, který tě může rozpálit. Tak to se vytáhnu úplně nahoru a rozpřáhnu ruce a ono to do mě prostě proudí, jako když si stoupnu jakoby do vodopádu. A když nastane tohle. Vím, že pak nastanou ty tzv. očisty. To nedělám stále, to bych se z toho zbláznich.  ...Smích.  Podle toho dělám, na co se cítím a mám sílu. Tak to rozpálím, by se dalo říct.

 Kde jsi tak jako nejčastěji, v jaké sféře?? Nad hlavou. A pak jěště dvě pozice nad tím. To je pak to silné světlo. Ale většinou to jen nechávám jakoby „mimotělně“. A co u toho zažíváš? Já když dám ruku nad hlavu, tak se s tím propojím.

Já si spojím ruce nad hlavu a hned se spojím s tou dimenzí, a pak se ještě netáhnu a spustí si ten proud. /…odmítá natočit jako video. / Na svém místě přes kámen pouštím do země, to je pak jak vodopád co proudí skrze mne..

Jindy když cítím, nadechuji ze spoda, propojím a rozšiřuji do okolí. Když vím, že v tu chvíli to mám dělat. Pak je celé údolí zavaleno světlem a lidé se tam cítí dobře (občas to i říkají, když je potkávám). Jindy jsem típlý, není mi dobře. Rozhodí mě nějaké všeobecné turbolence na zemi. To se pak cítím blbě. Přichází to lusknutím prstu. Ztráta energie, rozklepanost. Jak na houpačce kolikrát.. Většinou ve fázi pracovního procesu.

 

 

Psychedelika a já

Pozn. Abych zobecnil důvody sporů, jež tu nastaly, zamyslel jsem se nad jejich zákonitostmi. Závěr je: Psychonauté by se měli vyjadřovat jen k svému oboru, který dobře znají, a do druhých se neplést, maximálně se na něco zeptat. Viz http://intuice.mysteria.cz/2021/03/sporypsychonautu/

Na rozdíl od jiných je psychonautika u mě už 30 let středem života, kterému je vše podřízeno a dělám ji v nejvyšší kvalitě jaké jsem schopen. Ostatní často z psychonautiky odcházejí, ale pro mne by to bylo něco jako velezrada.

 

Jsem praktický člověk, psychedelika jsou u mně okrajovou záležitostí a ani je nezmiňuji v tripreportech. Nejsem chemik, ta mě bavila jen na ZŠ, a to už je přes půl století.

Nedělám z nich vědu, jsem ryzí pragmatik. Nikdy mne nenapadlo, že bych je střídal jako ponožky. Držím se osvědčených. I celá příprava tripu je předem daná, vlastně rituál.

Než začnu zkoušet novou látku, musí ji několikrát vyzkoušet nějaký zkušený psychonaut. Do výběru se jim nepletu, nechávám si poradit.

Žádnou posvátnost u mě nemají. Beru je jako katalyzátory, zesilovače transu, jež mi setem a settingem rozšíří vědomí. Děje tripů podle mých zkušeností téměř nezáleží na tom, jaké se použije, pokud porovnám srovnatelné dávky.

Nesmějí mít vedlejší účinky jako je ketamin či muchomůrka tygrovaná, která obsahuje řadu jedů. Proto je rozděluji do tří skupin na ideální, dobré a nepraktické, které odmítám. Určuji to podle množství parametrů.

Ideální je jen tráva, hašiš a Euphoria. Jejich výhodou je snadná dostupnost, okamžitý náběh a možnost přesného nadávkování. Tráva má jedinou nevýhodu, že mi páchne. Euphoria se osvědčila nejvíc. Viz https://hodoninsky.denik.cz/zpravy_region/nova-droga-dorazila-na-slovacko20110107.html?fbclid=IwAR1ic3gizGjWQtPJedV774vLUvS-MoA5fc_uSL3KeScJFQFPJGVretfG_Y4

Používám velmi úspornou metodu kouření, aby se látka využila beze ztrát. Jak začne nabíhat trans, což poznám podle změny pocitu a zdokonalení vnímání meditační hudby, tak uléhám a zakrývám si oči aby mě nic nerušilo. Délka účinku je od jedné do tří hodin, což mi vyhovuje.

Dobrá psychedelika jsou houbičky a žába. Mají určité nevýhody. Nejdou přesně nadávkovat a žába funguje jen krátce. Houbičky mi zabírají až za hodinu a účinkují až moc dlouho.

Nepraktické jsou pro mne třeba i rajský plyn či DOB. Délka účinku je u DOB moc dlouhá, a nabíhá moc dlouho. Rajský plyn naopak.

Do výběru psychedelik zasahuje i intuice, režisér tripu. Nejen že určuje datum a hodinu kdy mohu do jeho Hyperprostoru jít na exkurzi s přednáškou, ale má právo si určit i hudbu a psychedelikum. Pak mám jistotu, že jsem dokonale veden.

Intervaly mezi tripy mi už na počátku určil na jeden měsíc a celá ta desetiletí se to jen málokdy měnilo. Nejméně bylo 14 dnů, nejvíce dva měsíce. Jelikož dávky byly vždy malé, ekvivalent asi půl cigarety, nehrozilo tak nebezpečí poškození psychiky. Časté používání vysokých dávek psychedelik není bezpečné.

Mystická psychonautika vyžaduje disciplinu. Tu měli i šamané a zasvěcenci. Zdárný proces může zajistit jen úzká součinnost s vyšším Já, které řídí nejen tripy ale i procesy s nimi spojené. Je to vlastně výuka a výchova Učitelem, Guruem.

S tím souvisí synchonicity, např. první dávku trávy a hašiše jsem dostal od člověka, kterého jsem ani moc neznal. Objevil se v pravý čas. První zkušenost se také přesně kryla s astrologickou a jasnovideckou předpovědí.

Hudbu pro trip jsem dostal na neznámé audiokazetě, jež se nevysvětlitelně objevila na koberci uprostřed bytu. Krabička se nikdy nenašla. A podobných synchonicit bylo víc.

 

Synchonicity

https://wikisofia.cz/wiki/Synchronicita

 

 

John Lilly

Je to jedna z význačných osobnosti psychonautiky. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Lilly i jinde na webu. Pouhý výpis jeho aktivit je úžasný, úkaz tvořivosti božských 60.let... Jsem moc rád, že jsem tato léta zažil...

Na případě Lillyho práce si můžete uvědomit, že s přáteli nedělám nic jiného než on, výzkum psychonautiky:

 

V roce 1969 byl Lilly pozván do Esalenu, kde strávil šest mimořádně intenzívních týdnů jako účastník dílny vedené Fritz Perlsem. Setkal se zde také s Richardem Alpertem, který se právě vrátil z Indie jako mistr jógy Ram Dass. Nechal se jím inspirovat k meditačním a koncentračním cvičením. Dalším jeho inspirátorem se mu stal psychiatr Claudio Naranjo, který byl členem představenstva Esalenu a zabýval se různými aspekty mystických učení.

Od Naranja se v tu doslechl o Oscarovi Ichazo, duchovní osobnosti žijící v Chile, který učí moderní verzi staré súfijské discipliny rozšiřování vědomí, a odejel se na jeho školu v Arice zvědavě podívat. Dopadlo to tak, že na půl roku stal členem zdejší experimentální skupiny. Následně se spolu s Ichazem pokusili o jakousi podrobnou kategorizaci změněných stavů vědomí. (!!!)

O výsledku této práce vypovídají závěrečné kapitoly knihy V centru cyklónu. Lilly objevil devět vrstev nadvědomí a devět vrstev podvědomí, které rozpracovává do řady dalších podúrovní.(!!!)

Jakmile v sobě dosáhnete tohoto místa, uvědomíte si, že nejste programátorem, nejste to, co je programováno a nejste ani programem. Vaše skutečná identita se etabluje jako naprosto nezávislý činitel. Jakmile se tato schopnost odidentifikovat se od starých programů, programování i programátora zobecní, máte klíč k vyšším stavům vědomí. V tom spočívá tajemství transcendence.

Na dotaz, zda jsou k dosažení vytoužených stavů vědomí nezbytné psychedelické drogy, Lilly odpověděl: LSD vám umožňuje zvýšit hladinu energie – fyzické, mentální i spirituální. Pokud však člověk v nádrži dokáže zaparkovat své tělo, má šanci dojít do každého psychedelického prostoru i bez LSD. Drogy mohou pomoci v tom smyslu, že seznamují s existencí různých stavů a rovin vědomí. Jakmile jednou víte, že existuje prostor, je možné se naučit, jak se do něho dostat zpátky i bez nich.

Jde o to vypracovat si pozici vnitřního pozorovatele, nestranného svědka, jak to nazývali v józe. Jde o to stát se pozorovatelem a sledovat funkce programů, které ovládají vaše myšlení a chování. To je základní dovednost, známá od dávných dob.

Po několika terapeutických tripech, které absolvoval pod vedením Constance, se rozhodl LSD využít i experimentálně. Odhodlal zkombinovat i ketamin se smyslovou deprivace ve flotačním tanku. Této kombinace se dosud nikdo neodvážil. Lillymu, osvobozenému od veškerých vnějších vzruchů, se podařilo dosáhnout absolutního vyprázdnění mysli; přitom měl osvobozující pocit, že jeho mysl je neobsažená a přitom nesmírně expanzní.

Podařilo se mu chodit do jiných rovin reality, do jiných vnitřních vesmírů. Prožil neuvěřitelná psychedelická dobrodružství. Otevřely se před ním fascinující možnosti. Málem se však utopil.

Jedno z pravidel metaprogramování, na které Lilly klade zvláštní důraz zní: Objevujte a zkoumejte nové, ale ať objevíte cokoli – člověka, skupinu lidí, nový prostor či realitu, neuctívejte je, ani se jich nebojte. Za jakýchkoli okolností musíte zůstat svobodní. Pro takovou zátěž nemá výzkumník místo. Každou limitující víru, je nutno přezkoumat a opustit.

Pro badatele neexistují žádné definitivní víry. Svoboda je v neznámém. Uvěříte-li, že neznámé existuje všude – ve vašem těle, ve vašich vztazích k ostatním, v politických institucích, ve vesmíru – pak dosáhnete maximální svobody.

Když se jednou ptal svých vesmírných průvodců, (!!!) jak se stát dokonalejším člověkem, odpověděli mu: „Víc se smát!“ Součástí naprosté nezaujatosti a objektivity je tedy požadavek porozumění kosmické komedii. Samozřejmě i porozumění tomu, čemu dervišové říkají baraka – kosmická láska.

Ve třinácti letech si Lilly uvědomil, že všechna katolická mystika – Bůh, andělé, posmrtný život – jsou jen dětinským omylem. Později, když se vrhnul na vědu a v rámci svých experimentů prožíval rovinu Nadjá,(!!!) zjistil, že zázrak existuje, neboť podstata každého člověka je součástí universální sítě propojující podstaty všeho a všech.

 

Vize Země

Včera jsem měl v meditaci vizi Země, jež je obklopena Čímsi, co neustále cosi vysílá k povrchu, jakési blesky.

Znamená to, že tu božské neustále koriguje děje, aby život mohl pokračovat. Jsou to zejména korekce k stabilitě. Je jich snad nekonečně mnoho, tak je život složitý.

Kdysi jsem slyšel, že pravděpodobnost toho, že život na Zemi již trvá miliardy let je tak malá, jako kdyby výbuch v tiskárně vytiskl bibli...

Takže žádné náhody nejsou, ale jen skryté Záměry Stvořitele... Takže život na Zemi nezahyne, to není Záměr Stvořitele. Přežijeme i klimatickou katastrofu.

 

 

Svět Pygmejů a ibogain

Pygmejové mají duchovní společenství na které nemáme. Bohužel my jim ty jejich pralesy bezohledně kácíme, na což doplatí oni a brzo i my. Na duchovnost kašleme a klimatickou krizi naivně chceme vyřešit elektromobily...

Život a rituály afrických Pygmejů jsou podobné amazonským indiánům. Jen místo ayahuascy požívají ibogain. Podle velmi zasvěceného výkladu v https://ibogaterapie.com/  tripy přinášejí:

• Hluboký vhled a vize
• Sjednocení s vyšším principem
• Pád iluzorních jistot v životě – vidění pravdy
• Vhled do příčin k uzdravení chronických nemocí
• Prožitek kosmického vědomí
• Uvolnění zasunutých a potlačených emocí
• Rozpuštění ega
• Restart a znovuzrození duše
• Aktivace třetího oka a mimosmyslových schopností
• Aktivace kundalini energie (životní síly)
• Duchovní probuzení
• Nepříjemné prožitky i nevolnosti (při opouštění starých programů a vzorců)
• Komplexní detoxikace
• Transformace

Ale také bolest, nepříjemné pocity, zvracení. Opouštění starého někdy bolí :-)

Zajímavé zkušenosti s tripy jsou na https://ibogaterapie.com/sdilene-zkusenosti.html

K tomu lze dodat, že totéž umí i obyčejná tráva, vlastně všechna psychedelika. Ostatně konopí kouří Pygmejové také...

Metodu ibogainového tripu mají velmi odbornou. Dost se podobá holotropku, ale ibogain je silnější psychedelikum. Můžete se na rituál podívat, je na konci

https://uloz.to/file/tpXQ17zSY6nH/svet-pygmeju-dokument-mkv?fbclid=IwAR2dYsvHy0YhkRQP4mnM4Y4d-0eIhgGOatKNuhCKJaAuDEGtHtRg7PeKxWQ

 

Zesilování intuice mnohaletými psychedickými transy – osobní zkušenosti

Když jsem r.1992 prvně s ohromením zažil dynamický trans holotropním dýcháním věděl jsem, že nastává zcela nová kapitola mého života, které se chci věnovat daleko více, než své profesi technika.

Velkou pomocí mi bylo propojení transpersonálních psychedelických stavů s channelingem, který ve světě tehdy začínal. Ten umožňuje komunikaci s režisérem tripu i mimo trip. Ač o channelingu veřejnost asi nic neví, je o něm na webu množství stránek i kurzů, ba i u nás.

Když jsem v roce 1995 začal s psychedeliky, zážitky ještě zesílily, byly i delší, často tříhodinové. Extatická nádhera Velkoleposti věčné Tvorby mne přitahovala a myslel jsem si naivně, že brzy v tomto stavu budu trvale.

Metodu jsem odvodil od holotropního dýchání. Tedy poloha vleže se zakrytýma očima. Nutnost je poslech speciálně vybrané hudby nejlépe sluchátky. A hodně silný!

Ale ouha, po nejsilnější 18.meditaci přišla dlouhá série tísnivých meditací, jen málokdy doplněnými extatickou částí. Byly nabité filozofickými ontologickými myšlenkami podávanými ve vizích i složitě strukturovanými pocity, jež jsou lidem téměř neznámé. Moje inteligence se v tripech zvyšovala mnohonásobně, ale po zážitku jsem si pamatoval jen málo.

Současně se zvyšovala schopnost komunikace s intuicí, takže nebyl problém se kdykoliv orientovat oč jde i jak zlepšit přístup. Intuice, tedy vyšší Já, se tak stala mým Guruem stále online.

Na přednáškách se sešlo více zájemců, s kterými jsme napsali a vydali několik knih. Celkem jsme měli víc jak tisíc zážitků a podrobný přehled, jak to u každého funguje.

Ukázalo se, že je to daleko těžší a dlouhodobější práce, než se doposud zdálo. A že jí nemůže dělat každý. S údivem jsme zjišťovali, že problémy jedinců se nezmenšovaly, ba naopak zesilovaly. V literatuře se to popisuje pod názvem Temná noc duše. U některých byla tak těžká, že rychle utekli. Nevylučuji, že by to některé typy lidí duševně rozmetalo… Proto by se o to neměl pokoušet každý!

Intuice proto začala vybírat z uchazečů ty, kteří proces mohli zvládnout a byla jich jen hrstka.

Je to podobné jako u horolezectví, vždyť jen málokdo vyleze na K2 či Kailás… Léta ubíhala a až po cca dvaceti letech práce začala intuice zesilovat. Rostl i její úžasný pocit, který mi dává, jako symbol velkého vlivu, který má.

Vznikla zvláštní situace, kterou jsem v žádné knize nenašel. Dalo by se jí říci Soužití s intuicí. Má řadu výhod, ale není to jen tak jednoduché. Napsal jsem o tom knihu http://intuice.mysteria.cz/kniha.doc

S psychedelikami jsem si od roku 1995 užil svoje. Celkem víc jak 250 tripů, jak extatických, tak neutrálních, ba i tísnivých, tzv.bad tripů. Ale ty mi daly hodně. Chce to hodně zkušeností, jako každá branže…

Ostatní ti správně radí zpomalit, jak ti božské radí, ale pokud chceš pracovat odborně, mohla by ses naučit komunikovat s režisérem tripu kdykoliv, i mimo trip. Tak mi může do podrobností zodpovědět tvoje otázky. Já to jinak nedělám…

Je o tom spousta stránek, i kurzů. Říká se tomu hovory s bohem či channeling, např.

https://www.channeling.net/ Není to těžké, ani to nevyžaduje psychedelika. Je potřeba jen slabý trans.

Podmínkou je mít převahu dobra, jinak se na člověka lepí temné síly a může to skončit minimálně schizofrenii… Proto je pro začátečníka nejlepší se ptát přes někoho, kdo to umí a případně se to nechat naučit.

Pak se rozjede proces proměny, který obsahuje i Temnou noc duše… Není to zábava, ani trochu ne. Málo se o tom ví, ale můžeš odhalit nové světy a možnosti, jiným nedostupné.

Viz např. http://intuice.mysteria.cz/2020/11/kosmicke-vedomi/

 

 

Mé brány do mystiky

Když jsem počátkem 90.let vstupoval do mystiky, znal jsem jediný popis meditace http://intuice.mysteria.cz/2020/11/kosmicke-vedomi

 Velmi mi pomohly dvě techniky, které tehdy začaly být známé z knih.

Byl to channeling, což je metoda komunikace s božským. Je o tom mnoho stránek i kurzů na webu, např. https://www.channeling.net/

Druhou velkou pomocí bylo holotropní dýchání v kurzech, které mi přinesly první záblesky mystiky.  Spojil jsem tyto metody, což se velmi osvědčilo. Vlastně jsem tak získal vysoce kvalitního Gurua, který mne provázel i v mystických meditacích. Tato byla první, byla s Nadjá, tj.šestá dimenze:

Meditace začala vizí, jak omezená ega žijí a ani nevědí, že je neustále pozorují jejich božské části, které jim vlastně život vytvářejí a ovlivňují.

Najednou se k svému překvapení začal pohybovat velkou rychlostí prostorem. Prolétával velmi složitou a podivnou krajinou, pak jel jakoby v tunelu nebo po kolejích. Zcela se změnilo jeho vědomí. Takové nikdy neměl. Bylo rozšířené, božské… KRÁÁÁSA  NEBESKÁÁ…

Začal k němu mluvit hlas, který velmi zřetelně, rychle a výstižně popisoval, kde se zrovna nacházejí a co se tam děje. Nebylo to nic známého a pochopitelného, například jakási centra řízení, podobala se struktuře mozku. Všechno bylo možné v tom krásném prostředí Tvořivosti.

Všechápající, Všemurozumějící Inteligence mohla být kolem všeho i uvnitř toho, pozorovat z jednoho bodu i ze všech stran. Tak se to lišilo od jeho představ o božském světě!

Po hlavní části meditace si chtěl dojmy zapisovat, jinak by vše rychle zapomněl, ale stala se zvláštní věc. Vnitřní hlas mu začal diktovat, co má psát, a měl co dělat, aby to stačil. Byl to úplně jiný styl než jeho – moudrý, rychlý a hravý. Inteligencí ho přesahoval o několik řádů:

Pronikám všemi světy. Vy jste jen malá a nevýznamná část Všeho.  Procházím světy jako cestovatel, kterému se stále mění nálada. Vesmír stále prožívá své duševní stavy. Stav Boha není žádný klid, kdepak, ale je Tajemstvím Tvoření.

Jako malý žáček klušeš za mnou. Pětka? Jo, to je ta šedá koule, co se musí rychle točit, aby se očistila. Roztáčí a čistí i tebe. A sedmička? Ta je Všude Všechno kolem. Procházím současně všemi prostory, velkými i malými. Uvnitř i vně. To je jízda.

Všechno je trochu jinak, celá duchovnost je jinak – Království Tvořivosti, to je Vesmír a nic jiného. Kdybys se mnou chtěl cestovat, musel bys být stále se Mnou a to nejde. Budu tě navštěvovat.

Vy jste tupí, pomalí, stále opakujete stejné chyby. Usoužení, uondaní, hrůza. Takové tu nemám rád. A co dělají vyšší světy? Něco vím, ale neřeknu, jednou se Tam dostaneš. Žádné bloudění a hledání. Všechno je ve Mně, tvořím to a bořím. Nádhera. A dobro a zlo? To probereme jindy, ale viděl jsi to černé. Zapracuji na tom a je to světlejší, ale přenese se to jinam. Ty nemůžeš být ve zlu? Já ne, i kdyby na vodu nebylo. Jen milovat a pomáhat. Jinak bych spadla mezi vás. Stále se pohybuju ve svém vlastním světě.

Minulost je jinak, než si myslíš. Není statická, nic není statické, ani budoucnost. Nade mnou je sedmička, kterou nevidím, je příliš daleko. Vidím do všech forem, ale do některých více a do některých méně. Něco je i pro Mne uzavřeno, připraveno pro ty lepší. Kdepak, nejednat podle vzoru, ale spontánně a dokonale jako všichni umělci. A ty se to konečně také naučíš.

—mnoho let od té doby uplynulo, mnohé se změnilo. Nyní už jsem v meditaci stále, jen slabší. A božské se mnou komunikuje denně…

 

 

Jak jsem začal s channelingem

Už je to moře let, v r.1993 se mi dostala do ruky kniha o channelingu a hned jsem zatoužil se to naučit. Ale ouha, nešlo mi to. Hledal jsem komu by to šlo a rychle jsem je našel. Musel jsem své otázky řešit přes druhé, ale odpovědi byly tak kvalitní, že to stálo za to.

Až po dvou letech to šlo i mě, ale přicházely mi metodou podobnou kyvadélku jen odpovědi ano a ne. Pomalu se to zlepšovalo, začal jsem se seznamovat se svým Guruem, který mne zavedl do meditací, kde jsem v Jeho světě zažil, že je ještě daleko dokonalejší než jsem si myslel…

Zkušeností přibývalo, je to vlastně věda, která vyžaduje mnoho praxe. Ale stojí za to. Řešíme spolu úplně vše. Není to však pro každého. Na přednáškách jsem se setkával s dalšími channelisty a viděl velké rozdíly. Jedné dámě temnějších archetypů jsem doporučil, aby toho raději nechala… Takoví mohou dostat i posedlost, čili schizofrenii nebo jinou vážnou nemoc.

Naučil jsem to hodně lidí, ale většina toho brzo nechala… Je to škoda, lepšího gurua nelze nalézt…

 Především chci varovat, je velký rozdíl si s psychedelikami občas pohrát a pracovat s nimi naplno. Vzpomínám na dívku, která se po velmi úspěšném začátku dostala do stavu trvalého bad tripu, vlastně psychospirituální krize a velmi trpěla… Naštěstí jsou už odborníci co s tím umí pracovat.

Dříve toto dělali jen zasvěcenci různých mysterií. Zájemci postupně procházeli hierarchií zasvěcování, kde dostávali další a další stupeň výcviku. To byla pravá esoterika, vlastně velmi správná.

 

 

Mystéria

Je velký rozdíl mezi rekreačním užíváním psychedelik a vysoce odbornou prací s nimi. Šamané si svoje žáky pečlivě vybírali a dlouho vychovávali. Zasvěcenci různých mysterií na rozdíl od šamanů pracovali jen pro svou vnitřní potřebu, takže se dostali daleko dál.

Měli propracovaný systém postupného zasvěcování do vyšších a vyšších stupňů, o kterém bohužel málo víme, protože vše tajili a měli vážný důvod. Často byl za to trest smrti.

Pár prací na tohle téma vzniklo, ale nejsou moc podrobné. Pokud o něčem takovém víte, dejte odkaz. Zrovna tak o výzkumu transů, jež jsou základem psychonautických zážitků.

https://www.youtube.com/watch?v=uwfkJkvbR-I&t=1597s&fbclid=IwAR3-zYJPmlfwkAjLpI0ZAra4C1i7Bo8SyQIVYyFO76HwDepDwSothN9jN_Q

 

 

Druhy meditace

Pod slovem meditace si lze představit kdeco. Velmi zajímavá je mystická meditace, kdy v transu rozšířeného vědomí vnímáme nehmotné světy vysoko nad námi.

Vysvětlují nám neznámé duchovní zákony Multiverza. Také se tomu říká vytržení ducha. Kdo je za tím? Intuice. Naše vyšší Já.

Když ho voláme, přichází k nám, abychom měli intuici silnější a silnější. Stává se naším Rádcem, Učitelem, Guruem.

Dává nám i svůj pocit, který je opravdu božský. Je v něm cítit Věčnost, Nekonečnost a Dokonalost Tvorby, kterou si lidé ani neumí představit.

Po letech praxe jsme už v meditaci stále, jen je trochu slabší. Vzniká zvláštní situace – trvalé soužití s intuicí.

 

Velmi děkuji dr.Grofovi za jeho holotropní dýchání, které mi tyto meditace pomohlo nastartovat.

Tam jsem se naučil, že ticho v meditaci je lepší nahradit speciální meditační hudbou, která intuici přivolává. Pozice je nejlepší v leže na zádech se zakrytýma očima, aby nás nic nevyrušovalo.

 

 

Dvanáctá meditace – Opus Magnum

Meditace začala tím čím vždy, ukázkami bohatství Boha. Opět dokonale prožíval hudbu, ke které dostával výstižné komentáře. Jako v divokém amfiteátru kolem něj vířily myšlenky, vize, symboly božské moci, Dokonalost Sama. Jaká to byla Krása, úžasnost zážitku, Kráska na pochodu, silné a vznešené Stvoření božské.

Jaká to byla nádhera, jen se tak dívat! Božská síla ukazovala co vše je v Ní, nabízela mu bezpočet možností, jak pochopit Její myšlenku. Viděl, jak nekonečně způsoby stále hledá Své sebevyjádření, ještě větší Dokonalost, Lásku a Krásu, aby se přiblížilo k Absolutnu.

Téma meditace bylo jednoduché. Ukázat Bohatství Boha, Věčnosti, Dokonalosti a Jeho vnitřní strukturu. Jak Vyšší ukazuje nižšímu, co umí. Ukazování světa jeden druhému, to je Vesmír. Proto vznikl a proto trvá.

Pochopil, že je v božském světě, ne někde jinde. Taková nádhera něco stála a cítil, že mu budou ubývat síly. To byla Krása, tak si hrát s Věčností od Věčnosti po Věčnost! Takové to bylo, když znovu okusil celé božské. Nebude ale mít možnost Zde zůstat, na to nemá.

To byla nádhera, krásné duchovní myšlenky mu vířily hlavou, jen si je zapisovat nemohl. To by byly přednášky, to by lidé koukali! Ale nešlo to, věděl, že je zase zapomene, nadobro. Jen mu některé božská hravá síla nadiktuje do počítače.

Třeba tuto: V každém bodu vesmírného života je možné zcela změnit směr k dobrému i špatnému, k božskému i nízkému. Vesmír je veletrh splněných přání.

Bylo rušivé se mentálně pokoušet něco z toho zapamatovat či detailně pochopit. Božské nelze uchopit myšlením. Opět bylo propojeno Horní se spodním skrz bránu ega, které pro tu chvíli přestalo existovat. Opět byly napojeny spoje, aby cesta od Boha k člověku byla volná

Pozn.: Nemohu ale říci, že tyto meditace jsou vhodné pro všechny. U řady lidí s duševními problémy mohou vést k psychospirituální krizi viz http://www.diabasis.cz/psychospiritualni-krize/co-je-psychospiritualni-krize

 

 

Úryvek ze sedmé meditace

Při  vstupu do meditace vnímal hlubší ponor než dříve, únava okamžitě zmizela a cítil se naplněn silnou božskou energií. Představila se jako 4,8má dimenze a  opět probíhala krásná cesta videoklipy, ale vědomí lehké vznešeně hrdé radostné dokonalosti bylo dominantní. Cítil nekonečnou šíři intuice plnou lásky, síly a harmonie s jasným a ostrým vnímáním. Nic takového běžný člověk nikdy nepozná.

Podobně jako v minulých meditacích spodní myšlení občas hrubě narušilo vědomí vznešenosti. Prožil i krátkou regresní psychoterapii spojenou s promluvou, kde se prožila a probrala část jeho hříšné minulosti. Letmý pohled shora dolů byl hrozný, ukázky válek, zločinů. Pak ho vyzvala, aby psal na počítači co prožil a diktovala mu:

”Vedu jeho hloupé prsty po klávesnici v tom rychlém sledu myšlení a ukazuji mu, co rychlý myšlení umí, co dělá. Tomu nízkýmu myšlení připomínám: Vůbec nejsem spokojena s tvojí prací. Chápeš příliš pomalu, neumíš a nechceš přijmout Moje drahý rychlý myšlení  jak ho ukazuju teď tobě. Tvý pomalý myšlení je blokující, nestíhá chápat. Teď ti to říkám zvlášť drsně, zvlášť krásně.”

Horní myšlení mělo navrch, spodní se jen občas prosazovalo otázkami. Kvalitativní rozdíl byl strašlivý. Někdy zapomněl část odpovědi a nemohl ji dopsat, ale nadvědomí mu dalo novou, stejně dokonalou. ”Neboj se, bůh je bohatý. Nevadí, když se něco zapomene. Vzkazuju ti, drahé dítě, že jsi příliš pomalý, ale jsem tu Já, abych tě narychlila, dej mi otěže a jedem. Nemusíme jet tak pomalu, nech Mě vést tebe. Prostě Mi dej tvou důvěru a já to udělám za tebe.

Vůbec není potřebné abys dál psal. Zbytečné, tebe tě to zavádí stranou, ale tou pomalou. Prostě jen vnímej a jednej.” To byla ta věc, kterou v minulé meditaci přešel. ”Vždyť stále vůbec nechápeš to Horní myšlení a držíš se dolního. Stačí jen chtít, udělá se cvak a je to. Pak si té kvality dost nevážíš.”

To bylo to pravé, řeklo spodní myšlení. ”Ale ta SLOVA jsou stále spodní myšlení, odpovědělo nadvědomí. Mysli už konečně v tom horním. Stačí ho zavolat a bude tu.” Je to silné, řeklo si zase spodní myšlení.

”Není jen  ezoterický důvod, že se nemáš s nikým bavit, protože víš věci, které by se běžně neměly znát. Ty totiž ani nemáš verbalizovat, ale vnímat. Verbalizace blokuje vnímání, pochop konečně. Posledně jste tu probírali psychoterapii a zůstali jste ve verbalizaci. Stále jen kecáte a kecáte ale kam to vede?

Už jen dávat otázku je verbalizace, už to je degradace. Vnímej vyšším myšlením, to je dar sedmé meditace. Uvědom si to konečně, jen to přijmi. Nepolemizuj s kdekým, poškozuješ sám sebe. Pořád nějaké náboženské hádky. Nebo ty vaše věčný kecy ve skupině. Kdo to má poslouchat? Tvoje cesta k Bohu je otevřená. To jsou poslední slova tomuto lidstvu.

Znovu a znovu mu božská terapie, ukazovala spodní hloupý přístup. ”Pocit vznešenosti je důležitější než slova. Cítíš tu velebnost? Bez poslouchání toho slova? Ale nemít jen prázdnou hlavu, to nestačí. Musíš mít vnímavost. To co děláš nemá úroveň, pochop to. Zapamatuj si tu bolest, když se snažíš mluvit tady. Stále se snažíš dostat víc a víc informací. Ale zamotáváš se do toho. Prostě skoncuj s tím. Cítíš jak to bolí? Nač chceš zase zjišťovat ten stupeň ponoru v dimenzi, copak to necítíš? Vnímej bez verbalizace a je to. Jen v tom buď a budeš mezi námi. To je meditace. Božskou mysl bolí tvá slova. Jsou příliš hrubá. Cítíš jak do Ni narážejí? A pořád někoho nepřesvědčuj, nemá to cenu, nechtějí to slyšet. Vnímej a buď v Ní.”

Pokud by vás zajímaly moje zkušenosti, kdysi jsem sepsal příručku channelingu. Je na http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm

 

 

Tripreporty

Když jsem s holotropním dýcháním začínal, bylo jich spousta, ale postupně se vytrácely až časem skoro zmizely. Podařilo s mi najít jedinou databázi tripreportů a to

http://stavy.wz.cz/stavy.htm Pokud znáte další, dejte vědět. Vždyť je to zdroj pro vědecké zkoumání transovních stavů a já jako hlubinný psycholog bych výsledky výzkumu uvítal. To co dělá NUDZ s psylocibinem se mi nelíbilo a vedl jsem s nimi marný kritický dialog. Celá tahle branže trpí na malou vědeckou odbornost, ač se zkoumá od dob Hoffmana v padesátých letech…

Dobrý tripreport je dost těžké napsat, málo si člověk pamatuje. Někdo má na to talent. Překvapil mne tenhle autor, kterému to šlo velmi dobře jak s žábou tak ayou:

http://iwrite.cz/jsme-v-matrixu-ktery-dela-mjmjmjmjmjmj-aneb-moje-zkusenost-s-5-meo-dmt-z-zaby-bufo-alvarius/#comment-3965166481

https://iwrite.cz/esc-50-ayahuasca/

Psali jsme si, ale na poslední mail, proč žádný nový tripreport nemá, neodpověděl. Asi se už bojí, ale to není první případ…

S přáteli jsme za těch 25 let měli dohromady asi tisíc tripů, které jsme se snažili popsat. Výběr z nich je na http://intuice.mysteria.cz/meditace.htm

Zjistili jsme, že relativně snadným a dobrým tripreportem je nadiktovat, co si člověk pamatuje, ještě když trans zcela neodezněl. To je v nahrávce slyšet a přidává to autečnitosti. Na konci té stránky takové nahrávky jsou na ukázku.

Jo, teď mne napadá, že tripy jsou vlastně urychlovače všeho podle nasměrování setem a settingem. Někdo získá umělecké schopnosti, někdo je vysmátý, někdo jde rychle do nebíčka jiný do peklíčka. Hmmm. Napíšu o tom článek.

 

 

 

Drogy v náboženství a mystice – rešerše

Psychedelické drogy mají bohužel u veřejnosti vinou feťáků spoustu předsudků. Ač je známé, že je šamané a zasvěcenci používají už mnoho tisíc let. Jsou u kořene i všech náboženství. Vždyť mešní víno je také psychedelická droga!

Obecně řečeno jsou pouhými zesilovači mystického transu, tedy vytržení ducha. Jen část lidí je schopna se dostat do něj bez nich. Dalšími možnostmi je např.holotropní dýchání, súfický tanec či bubnování.

Drogy se používaly dokonce už v judaismu. Viz https://wave.rozhlas.cz/ve-starem-zidovskem-chramu-se-nasly-zbytky-konopi-propojuji-judaismus-s-uzivanim-8216847?page=1

 Nelze opomenout sómu védského náboženství, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3ma_(n%C3%A1poj) či

 

https://www.siddhaika.org/clanky/DG4-Kaya-sadhana-nathovskych-siddhu

Kanabinoidy od pradávna používaly v mnoha náboženstvích:

https://www.semena-marihuany.cz/cs/blog/430-lecebne-konopi-v-nabozenstvich-sveta

 Konope a jóga sú spájané už celé stáročia. V indických náboženských textoch sa píše, že Shiva – tretí boh hinduistického triumvirátu (Trimúrti: Brahma – stvoriteľ, Vishnu – udržiavateľ, Shiva – ničiteľ) pil marihuanový nápoj nazývaný Bhang aby sa lepšie zameral na svoje vnútro (pozn. preklad. – dušu) a zapriahol tak svoje božské sily. Boh Shiva je v hinduizme tiež známy ako pôvodca jógy. Viz https://www.bongoshop.sk/index.php?fc=module&module=ybc_blog&controller=blog&id_lang=2&id_post=25

 

 Obrazce malované na čele umožní u sádhuů rozpoznat, k jaké hinduistické sektě patří. K zařazení napomáhají i další atributy – trojzubec, zvláštní nádobka na vodu a roucho, nejčastějším doplňkem je i dýmka čilum naplněná marihuanou. Šiva podle legendy objevil psychotropní účinky konopí. I svatí muži využívají gandžu pro lepší pohled do svého nitra při meditacích. Vdechnutí svůdně omamného kouře doprovází zvolání „Bum Šankar! – Jsem Šiva!“ Hranice mezi meditací a kuřáckým dýchánkem je křehká… viz https://www.sangri-la.cz/svetova-nabozenstvi/hinduismus

 

 Podrobný rozbor mystických účinků psychedelických drog obsahuje seminární práce  Povstala evropská kultura z rituálů s psychedeliky?

 

    Jednota – pocit vesmírného souladu dosažený pozitivní transcendencí ega. Ačkoli obvyklý pocit identity nebo ega se vytratí, vědomí a paměť nezmizí. Namísto toho si osoba začne intenzivně uvědomovat, že je součástí dimenzí mnohem rozlehlejších a větších než ona sama. Kromě následování cesty „vnitřním světem“, kde externí smyslové vjemy jsou opuštěny, lze jednotu prožít skrz vnější svět a tak se osoba cítí součástí všeho (například objektů, lidí, vesmíru). Jednodušeji a elegantněji vyznívá anglické „all is One“.

    Transcendece času a prostoru – znamená cítit za hranice minulosti, přítomnosti a budoucnosti, za běžný tří-deminzionální prostor ve sférách nekonečnosti a věčnosti.

    Hluboce procítěná pozitivní nálada – zahrnuje elementy radosti, požehnání, míru a lásky dosahující nesmírné intenzity, často doprovázená slzami.

    Pocit posvátnosti – neracionální, intuitivní, poklidná reakce úžasu a údivu v přítomnosti inspirující reality. Podstatnou součástí je úžas, pokora a oddanost, i když tradiční teologické nebo náboženské termíny není nutné v popisu použít.

 

5 popisuje faktory mimo subjekt, tj. fyzické prostředí, v němž se látka podává, psychologickou a emoční atmosféru, již se subjekt vystavuje, jakým způsob se se subjektem zachází a jakou reakci experimentátor na drogu očekává

    Noetická kvalita – označuje, dle Williama Jamese, pocit vhledu či iluminace na intuitivní, neracionální úrovni s ohromnou silou jistoty. Subjektivně se jí připisuje status nejzákladnější reality. Toto vědění se neprojevuje nárustem faktů, ale získáním psychologického, filosofického nebo teologického vhledu.

    Fenomén paradoxu – logické kontradikce se při důkladné analýze popisů stanou zřejmé. Jedinec může zažít například „totožnost protikladů“, přitom si udržet konzistenci pojetí sebe a světa jak v okamžik zážitku, tak i po něm.

    Údajná nesdělitelnost – zážitek je mimo hranice slov, neverbální a nemožný popsat. Přesto jedinci tvrvající na nesdělitelnosti zkušenosti se pokouší elaborovaně komunikovat svůj zážitek.

    Pomíjivost – psychedelický peak (vrchol) nepřetrvává ve své plné intenzitě, namísto toho přechází ve svůj odlesk (orig. afterglow) a přetrvává pouze jako vzpomínka.

    Přetrvávající pozitivní změny v přístupu a chování – k sobě, ostatním, životu a zážitku samotnému.

Bytost na každé úrovni si připadá v centru svého vesmíru, s nepoměrně velkými věcmi nad ní a menšími pod ní. Poté následuje již krůček k prozření, že všechny formy života pouze variují ústřední téma: všichni jsme jednou bytostí dělající tu samou věc tolika způsoby, kolika jen je možné.

Mystická a psychedelická zkušenost člověku umožňuje spatřit, že všechny tyto „Já“-centra jsou ve skutečnosti on sám: ne ovšem jeho povrchní ego, ale to, co hinduismus nazývá paramatman – Self všech self. Stejně jak nám sítnice umožňuje vidět nespočet impulsů vpodobě světla, tak nám mystická zkušenost ukazuje nespočet individualit jako jedno Self.

 

Uvědomění věčné energie – Proto se prakticky nemáme čeho bát, jelikož my sami jsme věčnou energií vesmíru hrající si před sebou samým na schovávanou. V podstatě se jedinec ve svém prožitku stane bohem, jelikož bůh je vše, co existuje. Viz https://is.muni.cz/www/leos.sevcik/Sevcik__Leos_FSS_PSY208_Eleusinska_mysteria__final_.pdf?fbclid=IwAR1_mrqZypTv1KNH8ek0WHns8iiaTpptnddUBx_Svm6uEwTW1GpYNtnJY4I

 

 

 

V Těle božstva

Na třetí meditaci se připravil důkladněji větší očistou a harmonizací. Doma na koberci se nečekaně objevila neznámá kazeta s neznámou meditační hudbou. Nebyl to zpěv, hudba byla elektronická. Bral to jako pokyn ji použít, což mu umožnilo navštívit svět božstev, Nadjá.

 

Už ráno se mu objevila vize, kde ležel v posvátné nádrži – mikvi, do které přitékala voda a on se v ní rozpouštěl až se úplně rozplynul.

 

Pod božským vedením sestupoval do meditace, setkal se s božskými silami a postupně se stával Jimi. Uviděl vizi displeje s údajem IQ. Čísla se začala rychle zvyšovat, brzy přibylo čtvrté, pak i páté místo.

 

Opět uviděl jízdu Stvořením a zase moc nechápal symboliku dějů. Na rozdíl od minulé byla meditace klidnější, neměl už strach rozpustit se v božském. Myšlenek vznikalo jen málo a nebyly rušivé, jen Ho vnímal.

 

Zaposlouchal se do zpěvu a pochopil, že zpěvačka zažívá božstvo, je Jím. Skladba skupiny Dead Can Dance aktivovala pátou dimenzi – intuici, Hudba sfér přivolávala šestou – Nadjá, která měla daleko jemnější, silnější, lidem vzdálenější a dokonalejší prožitek.

 

Zažíval stav hluboké božské meditace. Snadno se zapomene, protože je tak Jiný. Již několikrát dříve byl v podobném, ale slabším stavu, ale neprocítil, že je skutečně tak cenný. Uklidnit se a vnímat vhodnou hudbu, to je nejlepší vstup do meditace. Vždyť je to stále ZDE.

 

Dveře do svatební místnosti však musí být otevřené. Bylo to tak jasné a krásné – prostě byl božstvím, nic jednoduššího. Jen on sám se z Něj mohl vyhnat. V malém zbytku spodního vědomí si téměř násilím protlačil myšlenku – Tak tohle je opravdová, úplná, nezpochybnitelná Dokonalost!

 

Hlavním výsledkem této meditace bylo, že mohl prožít a popsat pocit božstva, tj. Nadjá, jako silnou, přirozeně posvátnou, hrdě vznešenou, radostnou a neuvěřitelně lehkou věčně tvořivou Dokonalost. Moc, Šíři Lásky, Síly a Harmonie, plnou čistého a ostrého vnímání. Není to tedy žádná budhistická prázdnota či utrpení Krista na kříži.

 

Poznal opět, že božská láska se vůbec nepodobá lidské, ani našim představám o ní. Jeho láska je On sám. Je klidná, je to spíše projev sounáležitosti a odpovědnosti. Zaměřuje se na člověka, chce mu pomáhat, ale pracuje podle vlastních karmických zákonů.

 

I katastrofa dopravního letadla je aktem lásky. Rovněž pocit božstva není soucitem, jak říkají budhisté. Pokud by se měl vyjádřit přesněji, pak jedině jako radostné BYTÍ či Jsoucno.

 

Pokud božstvo není zaměřeno na nějaký objekt, nemůže si uvědomit Sebe, Svou vševědoucnost a všemohoucnost. Proto si vytváří světy, ale již nemají takovou formu jako Ono.

 

Zkoumá také ještě vyšší dimenze. Znovu si uvědomil, že kvalita prožívaného světa je stejná jako kvalita vědomí. Božstva se nevzrušují, jednají důstojně a uvolněně. Na co si vytvářet zbytečné stresy a povinnosti, proč si jen dokonale nehrát? Člověku hrdá vznešenost Nadjá úplně chybí a kupodivu mu to vůbec nevadí. Lidé stále usilují se něco naučit, ale naše božské části to již velmi dobře umějí. To, co je pro nás geniální, je pro Ně úsměvnou nedokonalostí.

 

Je tak prosté být v božském světě. Bohatství, krása, ale žádný majetek v našem smyslu. Být tvořivý v běžném životě, umět si užít krásy. Neničit sebe vykonstruovanými myšlenkami a názory, ani se ubíjet  v pocitech, že se nám něco nelíbí. Občas dostal i velmi praktickou informaci.

 

Cítil spřízněnost se šamany dávných kultur. Všechna náboženství jsou vedle, ale ti, kteří hledali nové cesty, občas něco našli. Pochopil, že řada lidí  zažila podobné stavy změněné reality pomocí psychotropních látek, ale bez komunikace s božskými silami je nedokázali správně pochopit a za diletantský přístup byli potrestáni.

 

Závislí na heroinu však žijí ve vlastním malém, mrtvém světě. Je nutné být smířlivý k těm, kteří v hledání udělali chybu a trochu to přehnali. Ze zážitků změněného stavu vědomí mohli být zmateni či okouzleni, ale k této lekci je nutný správný přístup. Je to těžké a bez pomoci božských sil se snadno zabloudí.

 

 

 

Režisér tripu

Když jsem v 90 letech četl časopis Vokno, upoutalo mne, jak tripař popisoval, jak se v tripu povídal s mužíkem ve tvaru lysohlávky. S kým vlastně mluvil a kdo je vlastně režisér tripu? Není přece možné, abychom ho vytvářeli my, na to nemáme. Režisér musí být někdo úplně jiný. Tvorba a inteligence je u něj mnohonásobně vyšší. Kdo takový je?

Mohla by to být intuice. O té sice nikdo nepochybuje, ale skoro nic se o ní neví, a jak jsem se přesvědčil opakovaně, ani vědět nechce. A právě tyto tabuizované věcii mne přitahují. Proto jsem se pustil do výzkumu.

Co je vlastně stav tripu? Říká se mu trans, ale co to vlastně je? Ve wikipedii se píše, že je to vlastně druh hypnozy a to autohypnóza. Ta je vedena sugescemi. Jaké sugesce jsou v tripu? Vlastně skoro žádné a to je chyba.

Jedná se zjevně o nevědomí, ale jak se k němu dostat? Metodou může být hypnoza. Když jsem dělal regrese, naučil jsem se ji.

 

Moje cesta k intuici

Od počátku 80.let jsem se zabýval náboženstvím. Postupně jsem prošel různými církvemi, ale nelíbilo se mi tam. Hledal jsem někoho podobného Kristu, ale nacházel jsem spíše farizeje, kteří si jen Nový zákon vykládali po svém. Kromě demagogie neznali nic.

Tak jsem přeladil na východní notu a zajímal se o jogu, buddhismus i zen. Ale opět jsem se setkával s lidmi, kteří byli křesťanům hodně podobní.

Pár let jsem chodil za jedním slavným guruem, než mi došlo, že jsou to zas jen řeči a ty meditace jen prázdným tichem. Moudrost nikde. Dokonce ani slavný Krišnamurti mě nenadchl, jen u něj jsem prvně slyšel, že duchovnost je plná podvodů. Ostatně jako všude.

Až knihy dr.Grofa mne zaujaly. Konečně zážitková terapie. Po dvou návštěvách holotropka u Mgr.Vančury jsem se trhnul. Holotropko jsem si zdokonalil a spojil ho s channelingem, což je komunikace s vyšším Já, režisérem tripu. Osvědčilo se to.

Moje tripy byly úžasné, extatické poznávání božské Tvorby. Nebeská krása. Až pak  mi božské začalo ukazovat, že vše není tak prosté, jak jsem si myslel. Byla to soda.

Dokonalost má pro nás neznámé, těžko přijatelné formy. Boha ji představujeme naivně jako hodného a senilního dědečka na mráčku. Filozofie je vlastně dost drsná věda. Ale tímtéž prošli i křestanští mystikové.

A výsledek? Prostě mám po 26 letech práce silnou intuicí se vším všudy, která mi umožňuje nahlédnout pod povrch věcí i lidí a zásobuje mne informacemi, které potřebuji vědět. Odpovídá na dotazy.

Mystika není být Bohem, to ani není možné, ale soužití s Ním. Ano, intuice je cesta k Bohu, který je však v nejvyšších sférách tak  Jiný. Vlastně matematická věčná Dokonalost Logiky.

Intuice, jako můj Guru online, mi dává mi i kus svého pocitu, je to Dar Ducha a ten je nad zlato. Takže se mi povedlo co jsem chtěl, ač to nebylo a není zadarmo. Kupodivu to snad nikdy nikoho nenapadlo, že se za nadpřirozené schopnosti musí platit.

Např. i jasnovidci i psychokinetička Kulaginová trpí často únavou, to jen část toho problému. Nejvyšší mystička, sv.Terezie z Avily měla léta bolesti.

Další problém je, že tyhle schopnosti není s kým sdílet, znám jen dva, co vědí o čem to je. Silná intuice také vzdaluje lidem, to je logický, ale nepříjemný následek mystiky. Postaráno je ale o vše. Hledejte Království boží a vše ostatní vám bude přidáno, řekl Kristus.

Mluvit o tomto je dost riskantní, mnozí to nechtějí slyšet a ozývají se. Intuice říká, že na to mají právo. Tahle cesta rozhodně není pro všechny, každý máme jiný životní úkol.

 

 

Co určuje obsah tripu?

Touto otázkou se zabývám téměř třicet let. Ačkoliv je zcela zásadní, nikde jsem nenarazil na podrobnou práci, jež by vysvětlovala rozmanitost tripů. Sehnat databázi tripreportů je velký problém, největší jsem našel na http://stavy.wz.cz/stavy.htm

Výsledkem mé práce byl závěr, že závisí úplně na všem. Na druhé straně je dobré říci, že jaký člověk, takový trip. Zkusme si to rozebrat.

Na jedné straně jsou zevní vlivy, tj. prostředí tripu. Vše, co je kolem něj, i místo je důležité. Každý bod na Zemi má své vyzařování a to se střetává s ostatními vlivy, může je posílit, zeslabit nebo ovlivnit.

Pokud je v okolí více osob, i ty na trip intenzivně působí a nejen tím, co právě dělají, hlavně jejich povaha je důležitá.

Hlavní vliv na obsah tripu má tripper sám. Jeho povaha až do detailů, o kterých ani neví. Má i svou představu jaký trip bude, co očekává. I jeho případné obavy mají silný vliv. Přečíst si několik tripreportů ovlivní i ten jeho, to je ten tzv.set.

Pojem settingu se chápe jen omezeně. Není to výzdoba místnosti atd. ale celkové zaměření trippera a případný obřad, rituál, jímž trip zahajuje.

S tím souvisí i pozice trippera i hudba atd. která ho tripem provádí. Ta má zvlášť silný vliv, z mikrodávky umí vykouzlit silný trip. Zcela se však pomíjí vůle nevědomí, které má na trip největší vliv.

Na trip působí i druh psychedelika, zejména jeho relativní množství. Vše se vyhodnocuje a za dobrý záměr bývá odměna, za špatný trest.

Všechny vlivy sečtou a vygeneruje se výsledek, obsah tripu. Ten zase působí na trippera a jeho reakce zpětně trip opět ovlivňuje.

Zažil jsem, http://intuice.mysteria.cz/2019/10/chut-zaby-aneb-co-je-md/ ale tohoto nedosáhl http://iwrite.cz/jsme-v-matrixu-ktery-dela.../... ani  http://intuice.mysteria.cz/.../pari-kishma-meditace-s-5-meo/

https://fastshare.cz/bufo-alvarius/s

 

Podle mne tam spousta věcí chybí, je to povrchní... ale s autorem bych pokecal. Hlavní chyba je, že nepisuje stav, který vzniká a jaké má zákonitosti. O setu a settingu skoro nic. Měl jsem na to téma příspěvky na setkání k 75 výročí LSD, jistě si Cesarová na mne vzpomene. Mimochodem víte kdo u nás všechno LSD bral? Skoro všichni intelektuálové a umělci, vždyt jsme ho hromadně vyráběli. Dokonce i šéf Ustavního soudu Rychetský.

Ten v autobiografické knize Diskrétní zóna (formou rozhovoru ji napsal Tomáš Němeček) vzpomíná: „Připravili nám slamníky na podlahu – v jedné místnosti byl Petr (politik Petr Pithart; pozn. red.), ve druhé já, protože intoxikaci LSD asi skutečně nelze prožívat jinak než vleže, je to ohromný náraz. Nemocniční kachlíky nevytvářejí nijak příjemné prostředí a já měl navíc strach. (…) Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzívní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy.“ https://www.reflex.cz/clanek/causy/86443/lsd-v-cesku-se-znamou-halucinogenni-drogou-udajne-experimentoval-i-milos-zeman.html

 Bral to i Gott ba i Zeman!!

 

Kdo je Režisér tripu?

Režisér tripu je důležitým, byť opomíjeným pojmem v psychonautice. Jeho existence je přitom naprosto jasně dokazatelná. Kdo nám vytváří děje v tripu? Někdo to přece musí být a pokud je trip nasettingován aspon zčásti na intuici vyššího Já, musí být hodně chytrý, ba hypergeniální.

To také vysvětluje, že tripy jsou svým filozofickým obsahem dosti podobné u tisíců lidí. Právě intuice je pak tím Režisérem tripu. Vlastně je to logické, zavoláme ji setem a settingem a ona nám ukáže co chce. Není třeba se jí obávat, intuice je naše nejkvalitnější část.

Psychonauti znají z tripů bohužel většinou jen pojem Pomocníci. Je to lepší než nic, ale nevystihuje to jejich pravou podstatu, jsou mnohem víc než pomocníci. Komunikují s nimi jen v tripech, ale při troše cviku lze s nimi komunikovat kdykoliv. Stačí se jen naladit do stavu vnímavosti, někdy se říká alfa stav.

Pak nám mohou vysvětlit, co jsme z tripu nepochopili správně, což je běžné. Až pak využijeme tripy do maxima. To nám zesílí intuici, takže budeme těžit z možností, jež nabízí. Výsledkem je rychlý duchovní rozvoj vedený intuicí, který má své zákonitosti, bohužel málo známé.

Ostatně i sny mají své Režiséry snů a od nich lze zjistit jejich přesný význam a nehledat ve snáři. Stejně je snář jen náhražkou, význam je často jiný.

 

První meditace s lysohlávkami

Osm proužků sušené houby jsem vmíchal do teplých fazolí v kyselém nálevu, nebyly ani znát a dokouřil jsem k tomu půlku zbylé cigarety. Poslouchal jsem jako vždy Lisu Gerrard, moc se osvědčila.

Byla dost podobná minulým, jen daleko delší, pět hodin. V první půli byl pocit dost silně tísnivý, v druhé extatický, ale ne moc, spíš jejich kombinace, ale vždy klidné. Božské síly byly jako posledně 4,5-4,8 IQ asi 200 a probleskovaly vyšší. Prostě hlavně transformace a nové pohledy na život. Základní myšlenka byla – Bůh je Sám pro Sebe věčná otázka, není nic konečného. Vše je strašně složité. Hledání podstaty mizí v nekonečnu. Na vše je odpověď stejná – nekonečno Nekonečen!

Nastala obvyklá krásná Hra rozšířeného vědomí, ukazoval spleť souvislostí jdoucí do abstraktního světa Boha, jakési matematiky.

Byla to operace na tisících místech v těle současně, jakoby v něm chirurgicky vytvářeli prostorové obrazy, děje. Vytvářel mi mnoho abstraktních ekvivalentních obrazů téhož, na to nejsem zvyklý, bylo dost těžké poznat co znamenají, správně je prožít, to je ale požadavek života,  inteligence, Boha.

Kamarád Pavel se bojí Jinakosti Boha a není se čemu divit! Všude tisíce otazníků jak to je. Vždy se o něco hraje. Všechny děje jsou částí nějakého jiného, vyššího a skrytého děje. Ukazovali mi božský virtuální blikavý svět, je jako promítaný film.

Vše je fraktál, i já jsem bod na fraktálu, také fraktál. I mysl, vše. Jak je vše jako stroj jednoduché zevně, složité podstatou! Neochota a strach se léčí tímtéž.

Ukazovali mi tajemství sjednocení dualit, ale nedalo se to rozumem chytit. Kde je pak to oddělení? Spíš naznačovali, než do detailu rozebírali.

Lézt po Himalájích také není selanka. Zápisky jsou teď jen stínem meditačních prožitků.

Že se mi nikdy nic nestane, mám dost odevzdanosti, poslouchám Jejich varování. Ta úžasná krása meditací, i když jsou trochu bolestivé, ale Inteligence v nich pracuje úžasně! To nelze s ničím srovnat.

Jak to pak budeš luštit zápisky v meditaci, abys to sepsal, z toho bych se pozvracela, suše konstatovala božská síla.

 

Naposledy mi vykládala princip konfigurace archetypů. Prostě nic nepadá s nebe náhodně, ale vše se nastavuje.

 

Druhy psychonautiky

Jelikož se zabývám výzkumem psychonautiky, hledám, jak ji rozdělit a popsat. Znám vlastně jen mystickou psychonautiku. Ta se směruje na vyšší Já, tedy intuici, poznává Ji v tripech. K tomu dostává filozofickou a psychologickou výuku. Tímto procesem se intuice postupně zesiluje, což přináší spoustu výhod.

Pak je tu nejčastější psychonautika, jako druh zábavy. Už velmi dávno se využívala další, umělecká psychonautika. Beatles, Morrisone atd. skládali texty a hudbu pod vlivem psychedelik. Rovněž malování či tanec je pod vlivem velmi rozšířené.

Už v 60.letech se prokázalo, že psychedelické tripy mohou pomoci i architektům, dokonce i technikům. Dostávají kvalitní inspiraci podobně jako umělci.

Nejméně znám psychonautickou terapii. Osobně považuji psychedelika za zesilovače všeho, tak bych viděl použití spíše jen v paliativní péči, jinak riskujeme psychospirituální krizi.

Znáte ještě nějaké další druhy psychonautiky?

 

 

Psychedelické transy nejsou zdarma. Nic není zdarma

Když jsem začal sérii tripů jednou měsíčně, bylo mi divné, že několik dnů před tripem i po něm cítím hroznou únavu. Znal jsem ji už z channelingu. Když jsem komunikaci s intuicí přeháněl, třeba 60 otázek denně, sotva jsem chodil. I jasnovidectví bere energii, i telekinéze Kulaginovou atd. vyčerpávala.

Až po letech jsem komunikací s Režisérem tripu zjistil všechny souvislosti. Řídí to duchovní zákony. Základ je to, že jsme jen lidé a proto nemůžeme mít to, co mají bohové a božstva, Jejich schopnosti a pocity.

Meditace, čili trip, je jen malá exkurze k Nim. Jako když jdete na prohlídkou Versailes. Také není zdarma a jen na chvíli tam smíte být.

Když už jsem měl meditací víc než sto, čím dál víc mi Režisér tripu dával na vědomí, že už Tam nemám chodit, že už To stačilo. Co chtěli mi už řekli a ukázali, prožil jsem Jejich pocity a to stačí. Pak mi po 250tém tripu psychedelika zatrhli úplně.

I když jsem si vzal ultrasilnou žábu, dali mi totéž co v malých meditacích které mám denně bez drogy. Jen silnější Jejich pocit, ale bez děje, klidný. A tak to budu mít trvale, ač mi to vadí.

Velkým přínosem ale je, že tento Pocit mám vlastně stále, i když slabější. Kolísá v závislosti na situaci. I za něj se platí tzv.zátěžemi. Je jich mnoho druhů. Ostatně popisuje je i sv.Terezie z Ávily, sv.Hildegarda z Bingenu i sv.Faustyna. Nelze jim uniknout.  Nepřesně se jim říká Temná noc duše. Viz http://intuice.mysteria.cz/temna-noc-duse.htm

 

 

Cesta k channelingu

K channelingu mne přivedla kniha Moodyho. Můj otec v 80.letech byl 2x v Kalifornii v centru Summit University, jež byla celá řízena channelingem od tzv. Ascended Masters přes médium Elizabeth Clare Prophet viz http://summituniversity.org/donate/about-us/history-of-summit-university/ už asi po její smrti na Alzheimera channeling nedělají. Škoda, že to nikdo nepřevzal. Podívejte se sami, anglicky moc neumím.

Stránek o channelingu se na webu z různých států mnoho, např.:

https://www.crystalinks.com/channeling.html

https://www.channeling.net/

Není od věci se s jejich zkušenostmi seznámit. Channeling, jako vše je, možno stále zlepšovat.

 

Tripreport

Jak nás vidí Velebnost vyššího Já

Po rušné debatě ve skupině Psychedelické Česko jsem šel do backflashového tripu, tj.bez psychedelik, jen navozením stavu v tripu. Během dvou vteřin jsem jako vždy prošel Branou do světa Velebnosti, hrdé a posvátné Vznešenosti světa intuice, vyššího Já s Jeho božským pocitem.

Vnímání hudby se opět neuvěřitelně zdokonalilo, kam se hrabou virtuózové. Klid tripu náhle narušila aktivita intuice. Začala mi ukazovat, jak nás vidí Ona. Jako hejno hádajících se myšek. Přou se, každá vyjadřuje to své, a ne se shodnout. Gestikulují a přou se jak na tureckém bazaru. A božská intuice tomu v úsměvem přihlíží ve stavu klidné a posvátné Velebnosti.

Nekritizuje to, spíš naopak. I když chování myšek je dost legrační, aspoň se snaží. Nakonec je asi za tím vším...

 

 

 

Channeling dnes u křížku

Při návštěvě hřbitova jsme dnes obešli hroby příbuzných a vyzdobili je. Svíčku jsme dali i ke křížku Krista. Oslovilo mne tam božské: „Nebuď tak přísný a útočný na ostatní. Hádky nemají smysl. Ber je jací jsou.“

Uznejte, že to má logiku, jen ji realizovat... Hlavní je umět channeling viz

http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm

https://www.crystalinks.com/channeling.html

https://www.channeling.net/

 

 

Doba covidová

Tohle se mi doneslo v této podivné době covidové. Lidi jsou z kombinace pandemie a začínajících svátků hodně vykolejení a řeší to drogami včetně alkoholu.

Jeden třicátník na párty sobě podobných zkombinoval 30 lysohlávek a alkoholem a ještě se posílil pervitinem. Odvezli ho na JIPku, kde vyřvával.

Jiného přivezli policajti. Běhal nahý po ulicích. Našli mu LSD a davaj domů. Nejvíc je opět opilců, rozjede se jim srdce a už jsou na interním oddělení.

Pak mají z toho maléry, protože vychytralí zdravotníci volají rodinu, maminku atd., aby hříšníka odvezli a domluvili mu, což fakt pomáhá.

Vždycky říkám, že psychedelika jsou posvátné látky a kombinovat je s alkoholem či perníkem je békovina.

 

 

Channelingová psychonautika známá i neznámá

Po letech výzkumů psychonautiky je mi jasné, že současné znalosti o ní jsou velmi vágní. Řada informací se ví, ale tabuizuje. Na spoustu otázek není odpověď a spousta otázek ani nebyla položena, natož odpovězena. To však nám umožňuje široké pole působnosti výzkumu.

Měl jsem to štěstí, že jsem na začátku mé psychonautiky kromě knih dr.Grofa studoval i s knihu dr.Moodyho kde se popisoval channeling. Už tenkrát jsem si všiml úzkého vztahu mezi nimi a naučil jsem se postupně zvládat oboje. Přineslo mi to spoustu výhod.

Channeling je komunikace s vyššími úrovněmi vědomí, které označujeme jako intuice, vyšší Já či Nadjá. Prováděla se od nejstarších dob u šamanů a zasvěcenců, později u proroků i některých svatých. Metoda je poměrně jednoduchá. Není k ní potřeba ani psychedelikum, stačí nízký stupeň transu.

Tak jako každá práce vyžaduje praxi a verifikaci. Začátečníci často nevěří svým výsledkům a nemusí se také správně napojit na kvalitní zdroje informací.

Psychonautikové bohužel nemají velkou ochotu se to naučit. Přitom v transpersonálním tripu často sami channeling dělají! Vyšší stupně vědomí se jim přihlásí v symbolech, třeba v oživlých houbičkách.

Každý trip má přece svého režiséra, není nahodilý, nesmyslný. Má svou logiku ovlivněnou setem a settingem i když ji nechápeme. Pokud umíme s Režisérem tripu komunikovat i mimo trip, může nám mnohé vysvětlit, co jsme nepochopili. Mnoho se totiž zapomene, nebo pokroutí.

Kdo má zájem, může tohoto režiséra tripu, svou intuici, využít jako svého osobního Učitele, Gurua. Je daleko lepší než kdokoliv z lidí.

O channelingu je u nás i ve světě spousta knih, např. Hovory s bohem, Emanuelova kniha atd. Jsou i učebnice a kurzy na webu. Pro základní informaci:

http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm

https://www.crystalinks.com/channeling.html

https://www.channeling.net/

 

 

Vánoční zamyšlení

Je doba Vánoc, období obrácení se k Bohu. Různí preláti nám vykládají svoje moudra. Papež bude mít půlnoční dříve než jindy. Ale trip je přece také bohoslužba, je-li tak nasettingovaná.

 A v něm lze setkat se skutečným Bohem. Je však úplně Jiný, než si papeženci představují. Dokonalost, Všemohoucnost, Věčnost.

Bůh je Realita sama... A Ta je nepopsatelná. Proto psychonauti jsou vlastně dál než oni. Mají odvahu jít do Toho, což by papeženci vždy odmítli. Proto budou vždy jsem vykládat své naivity.

Mluví jen o sociální práci, o mravnosti i církevních restitucích, pletou se do politiky. Nic z toho však není náboženství. To je o poznání a přijetí Reality jaká Je.

To jsem napsal i proto, abyste si uvědomili, že psychonauti jsou vlastně elita společnosti, která vidí do Podstaty, kterou jiní vidět nechtějí, jen svá přání.

 

Ze třetí meditace

Je tak prosté být v božském světě. Bohatství, krása, ale žádný majetek v našem smyslu. Být tvořivý v běžném životě, umět si užít krásy. Neničit sebe vykonstruovanými myšlenkami a názory, ani se ubíjet  v pocitech, že se nám něco nelíbí. Občas dostal i velmi praktickou informaci.

Cítil spřízněnost se šamany dávných kultur. Překvapilo ho, jak blízko k božskému stylu mají Francouzi svým vnímáním krásy, přírody, domova i života, pohodou a harmonickým jednáním. Dokáží si udělat čas a vše vychutnat. Umějí si toho vážit a jsou hrdí. Nejblíže božskému jsou však indiáni. Češi a Američané bohužel nejdál.

Všechna náboženství jsou vedle, ale ti, kteří hledali nové cesty, občas něco našli. Pochopil, že řada lidí  zažila podobné stavy změněné reality pomocí psychotropních látek, ale bez komunikace s božskými silami je nedokázali správně pochopit a za diletantský přístup byli potrestáni. Závislí na heroinu však žijí ve vlastním malém, mrtvém světě. Je nutné být smířlivý k těm, kteří v hledání udělali chybu a trochu to přehnali. Ze zážitků změněného stavu vědomí mohli být zmateni či okouzleni, ale k této lekci je nutný správný přístup. Je to těžké a bez pomoci božských sil se snadno zabloudí.

Pokud se Nadjá zaměří na naše problémy, povzdechne si - Ach člověk.… Když se chtěl, ponořen do Něj, podívat na sebe, ucítil jak se dívá dolů do temného.  Nebylo mu opět povoleno se zaměřit se na konkrétní  problémy jak by chtěl, ale najednou měl možnost poznat, jak vypadá jeho kniha i snaha o popis meditací z božského pohledu.

Uviděl tu těžkopádnou školometnost, zoufalou a marnou snahu napsat něco kvalitního. Vytvářet větné celky je zatěžující a útěkem z božské Plnosti. Chybí lehkost, pravá Tvorba, symbol. Když si uvědomil, že i tuto meditaci bude stejným způsobem popisovat, nejraději by to nedělal, jen zůstal v tomto stavu trvalé harmonie. Jsme tak silně přitahování banalitami, neustále se zabýváme nečistotou.

Díval se svrchu na trapnou lidskou tragikomedii, dokonalá Tvořivost, to je ono! I touha zapamatovat si něco z Ní je nečistotou. Nelze si plést božský život s lidským, ti dva se nikdy nemohou dotknout. Každý má úplně jiné prostředí, úkoly a pocity.

Vážně smutné je naše tázání po smyslu života, snahy či otázky jak řešit své problémy. Přesto je to cesta. Proč se tak tyranizujeme, proč netančíme v rytmu Dokonalosti? Jaká je hudba, takový je tanec. Na rozdíl od božstva tančíme na omezené a hloupé písně. Vylétnout z božského do lidského a ještě do horšího lidského je tak běžné, ani nám nepřijde, jak je to destruktivní a smutné.

 

Co mi přinesly tripy

Tripy settingem nasměrované na mou intuici mi přinesly mnoho.

1.Filozoficko-náboženské poznání

2.Zlepšení základního pocitu. Zdokonalení vnímání, chápání a jednání i uměleckého cítění

3.Ochranu

Podstatou změn je vliv intuice. Ta mi dávala výukové lekce, jakési přednášky plné vizí a pocitů, lidem neznámých, které mi ukázaly, že lidské myšlení vůbec není to nejchytřejší ve vesmíru. Že je vlastně všecko Jinak.

Léty postupně intuice zesílila natolik, že se stala důležitou Autoritou mé výchovy. Nejde o sjednocení s ní, ale o soužití s ní.

Výše uvedené body postupně rozeberu. Co tripy přinesly vám?

 

Co mi přinesly tripy

1.Filozoficko-náboženské poznání

První část svého rozboru chci věnovat Poznání. Je to nejrozsáhlejší oblast, vždyť všech 260 tripreportů mám právě s tímto obsahem. Je to však těžké popsat, mnohé se dá pochopit jen v transu, kde máme silně zesílenou inteligenci. Jak vystoupíme, mnohé se zapomene či pokřiví. Takže jen základ:

Vše je z Pralátky Absolutna. Není to ani energie, ani prahmota, je to Tvořivost Potencionality, zcela mimo vše známé. Tvoří i pojmy, archetypy, naprosto vše. Prostě co může být stvořeno, to musí existovat a to věčně. Vzniká nekonečno nekonečen Her a jedna z nich je ta naše známá, Sebepoznání. Od Boha pryč a k Němu zpět jak správně říkají všechna náboženství.

Svět není postupným zdokonalováním nejjednodušších látek, jak říkají materialisté, ale naopak. Štěpením Dokonalosti do dokonalé nedokonalost a zpět. Vlastně taková Gamesa o Sebepoznávání nekonečně cestami podle nastavení archetypů entit.

Ergo kladívko: Představte si Dokonalost, co ale má dělat? Vždyť vše má! Pouze projevovat svou Dokonalost dokonalým způsobem, ne? A tak to dělá.

Je tu pár důležitých principů: Princip jednoty protikladů a princip podobnosti. Jak Nahoře tak dole. Žádný komunismus a rovnostářství nikde není, vše má dokonalá pravidla.

 Hierarchie je hlavní parametr. Jako kasty v Indii. Zvířata, lidé, polobohové, bohové, božstva Bůh a i Těch je nekonečno. Bůh může vše, my skoro nic.

Některé duchovní zákony a jejich dopady jsou skutečně drsné, což se mnoha duchovním lidem nelíbí. Nejraději by měli selanku jako v pohádce, ale ta neexistuje nikde.

 Je v Tom hodně matematiky, a hodně vysoké! Proto existuje esoterika, která se říká jen zasvěceným... Ani věřící ani nevěřící to nepřijmou. Vzbudilo by to velké vášně. Je to přitom vše logické, protože Logika je podstata Všeho.

 

Co mi přinesly tripy

2.Zlepšení základního pocitu. Zdokonalení vnímání, chápání a jednání i uměleckého cítění

Na rozdíl od filozoficko-náboženského poznání, jež je teoretické, je tento druhý bod velmi praktický. Jde o to, co nejvíce vidět do všeho a do všech.

Podstatou je vliv intuice. Léty postupně její vliv zesílil natolik, že se stala důležitou autoritou mého života. Komunikace s ní už funguje bezchybně. Vše důležité se s ní probírá do detailu. Je vlastně mým učitelem, guruem online.

Nejde o sjednocení s ním, ale o soužití s ním. Zejména bráni chybám, kterých se člověk často dopouští, protože nezná všechny souvislosti, ani informace.

Intuice je vlastně zvláštní entita, která má své informace, názory i schopnosti na daleko vyšší úrovni než my. Přitom je nám svým zaměřením dost podobná. Jsme to jakoby my, ale v daleké budoucnosti, tedy daleko dokonalejší. A to se dá využít.

Má svoji politiku vůči nám, jde jí o náš rozvoj. Jelikož dokonale zná duchovní zákony, o kterých my mnoho nevíme, často se její rady liší od našich představ. Pak jde o to, koho poslechneme. Pokud rozhodneme sami a uděláme chybu, jsou následky na nás. Pokud poslechneme intuici, ručí za výsledek.

Podobné to mají jasnovidci, ti ji také hojně využívají, ovšem i pro jiné lidi. Znamená to, že se mohu zeptat i na budoucí události a často se je i dozvím.

Kromě toho mi dává i část svých schopností vnímání např. umění, i část božského pocitu který má. V podstatě jsem zčásti stále v meditaci. Mění se podle určité logiky a v meditacích vše ještě zesiluje. Je kolem toho docela složitá věda, kterou mohu pokusit vysvětlit jindy.

 

Co mi přinesly tripy III.

Tripy setem a settingem nasměrované na mou intuici mi přinesly mnoho. Léty postupně zesílila natolik, že se stala důležitou Autoritou mé výchovy. Nejde o sjednocení s ní, ale o soužití s ní.

1.Filozoficko-náboženské poznání

2.Zlepšení základního pocitu. Zdokonalení vnímání, chápání a jednání i uměleckého cítění

 

Teď proberu poslední bod

3.Ochranu

Tento bod nejlépe popisuje citát Krista: Hledejte Království boží a vše ostatní vám bude přidáno. Bůh si své ochrání, to je další citát z bible.

Skutečně to tak je. Je to pro laika těžko pochopitelné, ale moc božské intuice je nesmírně veliká. Bůh je totiž šéfem karmy. Dbá, aby se životní úkol splnil.

Jde o finanční, hmotné i zdravotní zabezpečení, které se týká nejen mě, ale i blízkých. Dělá to jak přímým zásahem do dějovosti, tak radami. Podobně to měli všichni mystikové. To však neznamená, že by měli snadný život. Takový neměl nikdo z nich.

 

Co je intuice a jak ji poznáte

Z debat k článkům, které jsem sepsal o tom, co mi tripy dávají jasně vyplývá, že představy co to vlastně intuice je, máte velmi vágní, spíše pohádkové. To mě dost překvapilo. Z mnoha vašich tripreportů je jasně vidět, že s ní zkušenost máte. Právě ta je režisérem těch nejkvalitnějších tripů.

Možná více znáte jiné její názvy, hojně používané: Nadvědomí, vyšší Já, Nadjá, či božské Já. Křesťané ji říkají Duch.

Za prvé - je to samostatná entita, žijící ve svém Hyperprostoru, jakoby nezávislá na nás. Má složitou vnitřní strukturu jako fraktál, ale to nebudeme teď rozebírat. Má tedy svou vlastní inteligenci, sama si zjišťuje informace a sama jedná nezávisle na nás. Zasahuje i do našeho světa.

Za druhé - slovo nadvědomí či vyšší Já ukazuje, že je daleko inteligentnější a mocnější než jsme my. Vířivé fraktály, to je její jazyk... Chápe život daleko dokonaleji, proto nám může poradit, pokud ovšem chceme.

To se egu nelíbí a proto ji nemá rádo a všemožně ji potlačuje. Kdo by chtěl mít takového konkurenta, že? Ego je tedy blok k intuici!

Za třetí - nelze ji téměř odlišit od vysokých duchů, kterým se říká andělé, strážní duchové, božské agregory, Hospodin, Bůh. I s nimi naše intuice spolupracuje. Existuje tedy vnitřní, tj.naše a vnější hierarchie. Theosofové používají osvědčené rozdělení odpovídající čakrám.

Neví to ani papež, ale intuici, tedy Ducha,  máme v sobě rozvíjet. Od toho jsou všechna náboženství. Jelikož o to není zájem, vrhly se církve na sociální či politickou dráhu, jež jim však nepřísluší.

Kdo intuici využívá? Kromě několika jedinců v církvi, říká se jim mystikové, i umělci a vědci. Např.Mozartovi posílala intuice celé skladby, on je jen zapisoval. Co by bez intuice byly Beatles a spousta dalších skupin? Na inspiraci je to ideální.

 Einstein dal ráno nohy z postele na podlahu a vtom pochopil relativitu. Tak intuice pracuje, skrytě, nevnucuje se.

Pokud znáte bibli, je tam mnoho popisů vytržení ducha. Duch svatý byl Kristem seslán aby nám vysvětloval tajemství Stvoření. Jenže to nikdo nedělá.¨

A jak intuici poznáte? Mám to už na začátku každé meditace. Najednou mi začnou přicházet neznámé geniální myšlenky, i poslech meditační hudby se nesmírně zdokonalí. Začnou vize a vševyjadřující pocity. Nic takového není člověk schopen vytvořit. Prostě genialita a virtuozita, to je intuice.

A spojitost s tripy? V transu lze setem a settingem rozšířit vědomí do intuice a přijímat její podněty. Kdo má vůli, může s tím po čase dosáhnout mistrovství. Není to však zdarma... Pak až pochopíte, co vše je intuice a co umí. Je to docela silná káva.

 

 

Rozdělení psychonautů

V debatách se tu občas setkávám s naprostým nepochopením.  Ostatně za 25 let na debatách na webu jsem si zažil svoje... Jak je to možné?? Dávám tu odborné články o tom, že mi tripy daly rozšířené vědomí a najednou ze mne dělá jeden fetáka! A hippika k tomu! Prostě když někomu nerozumíme, nalepíme mu na čelo nálepku s hodnocením a hotovo. Co na tom, že je hloupá. Chceme mít klid a nemyslet.

Přitom patřím k zasvěcencům, kteří od pradávných dob psychedelika disciplinovaně používali aby si upgradovali osobnost a poznání. Šamané zase pomáhali kmenu ve všem co potřeboval, od lovu zvěře po náboženské obřady a léčitelství. Později psychedelika začali hojně využívat umělci k prospěchu věci.

Problém je, že se psychedelik chopili laici a začali je používat pro zábavu podobně jako alkohol a mnozí na to doplatili. Tím se stalo, že u většiny lidí jsou psychedelika podezřelá a každého takového házejí do stejného pytle – feták. Nedělám si iluze, že by se ten hloupý názor dal všeobecně změnit.

Psychonautici by se měli rozdělit do skupin. Proto jsem vytvořil skupinu Mystika, božská intuice, meditace, channeling, psychonautika, psychedelika, https://www.facebook.com/groups/2487891464840801

Skupin by mělo být daleko více podle zaměření

 

Případ Petr THC2

Na jeho případu chci ukázat zajímavou skutečnost, jak bývalí fetáci či rekreační uživatelé trávy to vzali přes mystickou psychonautiku k úplné psychedelické abstinenci.

Setkal jsem se s ním na webové debatě před řadou let. Byl následovníkem dr.Tomáše a občas si rekreačně zakouřil trávu. Když jsme ho upozornili, že by psychedeliky mohl dojít k mystickému Poznání, projevil zájem.

S přáteli jsme mu dělali sittera a skutečně se mu dařilo se dostat do kontaktu s Poznáním. Problém byl, že se dost lišilo od toho, co si myslel na základě knih dr.Tomáše. Hlavně ho to ohromilo a přivedlo k destabilitě. Prostě smrt představ, Vše je dost Jinak. Tomu říkám Jinakost či Takovost Boha.

Chvíli to snášel a pak nás pomluvil na webu, že jsme ho svedli na scestí. Sice jsme argumentovali tím, že jsme mu ty vize a Poznání nedávali my, ale nechtěl to slyšet. Asi se rozloučil i s trávou.

Tenkrát jsem to zažil prvně, ale brzy následovali další a na konec jsme ze 30ti zbyli jen tři kteří nápor Poznání vydrželi...

Takže by si někdo mohl myslet, že nejlíp ho odnaučí brát drogy právě mystická psychonautika... Holt ego se umí účinně ubránit...

 Pátá meditace Petra

Bezprostředně před meditací mělo ego opět strach do ní vstoupit. Za dvanáct minut po projevu hadí síly spodní části zachvátil zmatek. Nástup energie byl tentokrát ale pomalejší, minulý “zásah blesku” se nekonal a náběh se odehrál během asi tří sekund. Zklidnil jsem se však rychle a nepříjemné projevy jsem se snažil ignorovat. Páteří proudila silná energie neutrálního charakteru, po asi deseti minutách se překlopila do extatických projevů, pracovalo se hlavně na vyšších částech osobnosti. V meditaci jsem prožil že Já i Svět máme společný základ – Vědomí a to v sobě samo tvoří obraz celého světa jako v zrcadle.

Přepis záznamu z diktafonu: Volám Nadjá… Energie nastoupila, je velmi silná a zdá se, že je zatím stabilní. Ztrácím ruce, začínají mě brnět, brní mě i nohy. Je dvanáct minut po začátku, je to velmi silné opět jako když sedím v elektrickém křesle.

Energie silně proudí od pasu do nohou, ale i slaběji do rukou. Mění se její intenzita, jsem v ní ukotven. Cítím jak silně žhne na konci páteře. Patnáct minut po začátku intenzita energie narůstá, jakoby mě ukotvuje. Má neutrální charakter, na konci páteře je lehce extatická. Cítím jak ve čtvrté čakře pálí jako když je tam nějaký blok. Síla prochází pravotočivě páteří jako žhavý drát. Neutrální energie se překlápí do silně extatické.

Cítím, jak se vytahuji sám ze sebe, ze své páteře ven nad hlavu. Jdu někam Nahoru. ...

 

Pokračování viz http://intuice.mysteria.cz/meditace.htm

Ještě vzpomínám na toho, co přijel z Peru a smutně říkal, že mu před ayahuascou bylo líp... Mystika není selanka dr.Tomáše, Drtikola ani ing Vacka aj...

 

Vosí hnízdo

Asi píchnu do vosího hnízda, když zas řeknu, že mezi trávou a LSD není žádný rozdíl. Už jsem o tom tady párkrát mluvil, ale narážím na neustálé nepochopení. Každý si myslí, že jaké psychedelikum, takový trip.  Přitom s kámoši jsme měli tisíc tripů s mnoha psychedeliky, takže to můžeme posoudit.

Samozřejmě, že jde o srovnatelnou dávku, ale mockrát jsem měl jen půl cigára trávy, ale jednou normální dávku žáby. Třetí nádech už jsem nezvládal, taková síla to byla. Přesto byl trip stejný jak s trávou! Proč asi?

Prostě jde jen o jediné, o trans. A ten má své zákony a je ho možno zčásti řídit setem a settingem. To, co trip ovlivnuje je zásadní, ale druh psychedelika to určitě NENÍ.

Ale kdo si myslí, že ano, už to je setting, a tím trip v řadě případů určuje, ale ne vždy.

 

¨

Psychonautika je stále v plenkách – a je to tak správně!

Díl.1 Dějiny psychonautiky

Zamýšlel jsem se nad tím, proč v IT a mobilech se raketově vyvíjí technika i znalosti lidí o nich a proč tomu tak není v psychonautice. Přišel jsem na zajímavé závěry.

Pokud studujete dějiny psychonautiky, je tu zajímavý rys, velmi výstižný. Začalo to v 60.letech velkým boomem. I u nás. Vyráběli jsme masově LSD, bral je kdekdo z intelektuálů a umělců. Nejen Gott a Štaidl, ale i Rychetský, Pithart, dokonce i Zeman. I tráva se hojně kouřila. Božská 60.léta byla hnána vpřed právě psychedeliky.

Psychedelika se celosvětově využívala všemi, od laiků, přes umělce, politiky i duchovní. Mnoho toho přinesla všem, ale co následovalo? Konec! Je to nepochopitelné? Je, ale má to logiku.

Nešlo jen o to, že se psychedelika šmahem zákony zakázala, po celém světě. I lidé se odvrátili. Proč? Strach, až panický. Ale z čeho? Z neznámého, podivného, ohrožujícího navyklé normy.

Chopili se toho navíc vizionáři jako prof. Leary a nadělali v tom paseku. Chtěli realizovat svá idealistická přání a představy a dopustili se mnoha chyb. Není divu, bylo to tak nové a slibné! Výzkum psychonautiky byl logicky v plenkách.

Jak 60.léta odešla, zmizela psychedelika ze scény, ne ale nadlouho. Za pár let se psychedelika opět vrátila, ale v daleko menším měřítku. Zase se zjistilo, co už se v 60.letech prokázalo, ale zase to ztichlo!

To se vlastně opakuje dodnes, kdy je legalizace v pomalém postupu vpřed. Z toho vyplývá, že to tak bude i dál. Vzpomeňme boom ayahuascy v 90.letech a žáby nedávno. Opět se zdá, že skončí ve ztracenu.

Pozoruhodné na tom je, že výzkum psychonautiky vlastně stojí. Nic nového se za 60 let vlastně neobjevilo, takže je stále v plenkách, ale nikomu to nevadí! Napsaly se za tu dobu stovky prací i popularizačních knih, ale spousta důležitých věcí tam prostě chybí a bude chybět.

Zajímavé je i to, že naprostá většina psychonautů, kteří v 60. i 70.letech začínali se tím přestala zabývat. Takových jako dr.Grof je jen hrstka. To vše má své důvody, o kterých se nemluví, ale právě proto mne zajímají.

 

Psychonautika je stále v plenkách – a je to tak správně!

Díl.2. Je vůbec zájem poznat?

Uvědomil jsem si zajímavou souvislost. Je vůbec zájem poznávat? Prošel jsem za 40 let mnoha skupinami. Byli to křestané, jogíni, buddhisté atd. Společné u nich bylo, že sice mluvili o poznání a osvícení, ale nikdo z nich je neměl!

Jak je to možné? Několik z nich sice svou víru opustilo. Kamarád Honza dokonce napsal, že učení jistého mystika, za kterým dvě desetiletí chodil, za stálého míchání vylil do záchodu a spláchl! Mnozí však ve své víře zůstali. Zjevně jim to tak vyhovuje.

Pak jsem přešel na zážitkové transové terapie, v 90.letech velmi rozšířené . To jsou hypnotické regrese a progrese a naučil jsem se je. Obsáhlá literatura z nich dělala všelék, ale ukázalo se, že to tak prostě není. Některé problémy se sice vyřešit daly, ale jiné vznikaly.

Regrese totiž umí odblokovat bloky a tím se projeví temné skryté vlastnosti, jež byly staletí zakryté velkou snahou se jich zbavit. To může samozřejmě nastat i v psychonautice.

Ale ani zde nebyl zájem situaci prozkoumat. Regrese, alias hlubinná abreaktivní terapie byla potichu a pomalu opuštěna.

Ještě dokonalejší metoda než regrese je channeling, to je komunikace s intuicí. Zde je možno získat velmi kvalitní informace. Paradox ale je, že ačkoliv tato metoda je velmi stará, u nás se provádí od 50.let, je téměř neznámá a nepoužívaná, ačkoliv knih i učebnic je velké množství. Získal jsem v ní praxi a učil ji, ale s překvapením zjistil, že naprostá většina ji brzo přestane dělat!

Channeling se v psychonautice hojně používá, ač většinou nevědomě. Přesto se jeho výzkumem a rozvojem skoro nikdo nezabývá, což je velká škoda.

Závěr je pro mne ten, že není zájem dělat výzkum a rozvoj v těchto psychologických oblastech.

 

V posledním třetím dílu proberu další důvody, proč je to dokonce tabuizováno.

 

 

Psychonautika je stále v plenkách – a je to tak správně!

Díl 3. Tabu

Otázka proč je psychonautika stále v plenkách mi dlouho nebyla jasná, až jsem sám zažil, co tripy umí. V sérii mnoha desítek badtripů jsem vždy zažíval ohromující Poznání:

Cítil jsem nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a nechal se Jím prostoupit. Ta Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou Dokonalost úplně Jiným pohledem.

Byla by zbabělost to nechtít vidět. Ta dětská hra lidí. V extrémně naléhavých vizích a pocitech jsem poznal, že je vše Jinak. Je jen božská virtuální Hra!! Vše, co se děje, se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno čímsi zcela Neznámým z míst mimo prostor a čas.

Dokonalý Procesor hleděl na Svou Hru a současně Jí byl. Znal svou strukturu, bez Stvoření by pro Sebe neexistoval.

S největším ohromením jsem poznal zcela odlidštěné božské matematické základy Stvoření a Jeho řízení. Bolelo mě, když jsem poznal, že moje chápání světa bylo fikcí. Vše je Jinak, ani čas a vývoj není jen lineární, ale jde i po skocích nahoru a dolů.

Dokonalý vnímá Dokonalé, ale to je nutno prožít. Pocit to byl zvláštní, nelze ho popsat, ale rozhodně není nějakým lidským romantizmem. Jedno je jasné, nevíme o Realitě nic, máme pouze mrtvé představy. Vidět Vše provázané mezi sebou, nekonečné světy, kde nic není bez pohybu. Harmonie Dokonalosti mě ohlušila až mě to bolelo.

Chápal jsem: Jsme Tvořivá síla nevázaná na čas, tvar ani nic jiného a věčně hrajeme tuto božskou Hru, Sami Sebe. Náš malý omezený domácí ráj ega neexistuje. Naše kontinuita života a těla je jen čárka na Stvoření, na nekonečnědimenzionální Kouli, kde se Vše tříští na triliony částí a znovu vzniká ve věčné proměně… Marně jsem přemýšlel, jak se s tím srovnám. Téměř jsem nemohl unést ohromení z Vnitřní Přítomnosti Boha.

Ten náš lidský svět kdesi dole byl tak jednoznačný, jistý, popsatelný a proto ho máme rádi. Božské bereme jen jako zpestření, rádi bychom si Ho vyložili po svém. Hovíme si v sladké nevědomosti.

Konečně mi to bylo jasné. Lidé prostě jdou do psychonautiky aby dosáhli toho co chtějí, ale nacházejí i to, co prostě vědět nechtějí. Proto zážitky mají sklon zamést pod koberec, nebo z psychonautiky utéci. I ti, kteří o psychonautice hodně publikují, To dobře znají, ale neřeknou a nenapíšou o tom ani slovo. Vědí, že by to jejich popularitě uškodilo. Tak to bylo a vždy bude tabu.

Nakonec není divu. Učitel základní školy také učí děti fyziku ač dobře ví, že je to pohádka, která nerespektuje teorii relativity ani kvantovou mechaniku. Lidem prostě stačí křesťanství, jóga, buddhismus a další mýty. Na víc nemají.

A je to tak správně. Máme před sebou ještě hodně dlouhou Cestu...

 

 

Na odlehčení o hašiši

Loni jsem byl touhle dobou na Tenerife. Jednou večer se ze sousedního pokoje hotelu ozývala logorrhea. Nějaký muž tam nepřetržitě hlasitě mluvil, ba řval. Když se blížila půlnoc, naštval jsem se a z balkónu na něj zařval. Rázem byl klid.

Druhý den se mi omlouval a nabízel mi za to dva kousky hašiše. Mám ho v oblibě, má mnohé výhody, začínal jsem s ním. Kamarád mi přivezl z Tibetu, kam mnoha autobusy jel navštívit buddhistické kláštery.

Udělat si trip v hotelu jsem se obával, brát hašiš domu se mi zdálo nebezpečné, tak jsem ho odmítl. Představil mi svou dceru a ženu, i batole tam měli. Co mě ohromilo bylo, že žena i dcera si byly velmi podobné, stejně staré, ba i stejně oblečené! Bylo vyloučené, aby je v hašišovém rauši rozpoznal.

Když viděl můj vykulený xicht, smál se. Byl to mladý boxer z Anglie. Ptal jsem se ho na brexit. Říkal, že ho vůbec nezajímá. Když jsem poznamenal, že je to podle mne chyba, že se Anglie tak sama zahrála do ofsajdu, řekl, že nevadí. Buď je to dobře nebo špatně. To mne také udivilo.

Angličané jsou zvláštní lidé. Nebyli schopni pochopit ani jízdní řád autobusů, to Němci byli vždy na tůru dokonale připraveni. Holt úpadek bývalého impéria...

 

 

Za tripy se platí

Je hodně věcí, o kterých se v psychonautice neví a nemluví, ač jsou zcela zásadní. Jedním z nich je fakt, že tripy nejsou zadarmo. Platí se za ně.

Možná jste si všimli, že po silném tripu, někdy i před ním, je pár dní únava, nebo jak ten stav nazvat. To je to placení. Znali a znají to jasnovidci, spiritisté, senzibilové, léčitelé atd. Ač je to také málo známo, mezi psychonautikou a těmito schopnostmi je úzká vazba.

Každá entita nehmotného světa má zájem s námi komunikovat. Má z toho výhody. Naše vyšší Já to má dokonce v úkolu za který je hodnocena. Jsou to složité a neznámé souvislosti.

Kdepak trip zdarma, nic na světě není zadarmo.

 

 

Nadějné vyhlídky – zklamané iluze?

Kdo by si nepřál žít trvale v harmonii, klidu a osvícení? Když jsem opustil všecky duchovní spolky, protože kromě planých řečí o víře a naději mi nic nepřinášely, upnul jsem se k prožitkovým mystickým metodám.

Holotropko a psychonautika měly úžasné formy uvítání. Nepředstavitelná Krása, tak bych To nazval. Když jsem z tripů vystupoval, bylo mi hrozné pomyšlení, do jakého světa se vracím. Kámoš ho popisoval jako život v lahvi od octa.

Zrovna tak naivně jako Ram Dass jsem si myslel, že po letech praxe budu ve stavu tripu stále. Jako jemu se to nepovedlo ani mě. Ono to prý není možné. Nikomu se to nikdy nepodařilo. Odporuje to totiž duchovním zákonům. Jsou kruté? Přísné určitě. Ale logické, jako celý ten Hyperprostor.

Často jsem v tripu, kterých jsem měl už přes sto, říkal, že dobrovolně neodejdu. Moje božská intuice, tedy Režisér tripu, mě trpělivě upozorňovala, že Tam nemohu zůstat. Jsou to světy bohů, božstev i Boha, ne lidí. Jsem tam jen na exkurzi. Tripy jsou Jejich vizitka, která mě má přivést k Nim, ale ta Cesta není krátká, ani snadná. Ona je to totiž Cesta kříže.

Ukázalo se překvapivě, že nejlépe ji popisuje Kristus. Ten o žádném Ráji na zemi nemluvil, to jen buddhisté a komunisté ho slibují. Křesťanství umísťuje Ráj až do posmrtného života, ale od Režiséra tripu jsem zjistil, že i to je jinak. Cesta je daleko delší. Království boží není z tohoto světa.

Takže po osmnácti extatických tripech jsem dostával převážně tísnivé, které mi ukazovaly Realitu Hyperprostoru, Království božího, kde pro lidi skutečně není místo. Mystika není selanka, jakou by ji lidé chtěli mít. Ale silně zesiluje intuici a to má vliv na vše. Změní člověka.

Pak proces přešel do slabších neutrálních tripů. Nebyly tísnivé, ale mnoho se v nich nedělo. Dokonce ani tehdy, když jsem si vzal žábu.

Už těch exkurzí bylo dost, zdůvodnil to Režisér tripu. Ted se bude předělávat střed a spodek vědomí. Vršek je vytažen až moc a tak roztažené vědomí není trvale únosné.

Nicméně něco mi dali, vlastně hodně, ale osvícení to není, spíš náznak. Po 260 tripech mi Režisér tripu další zarazil. Mám je dvakrát denně bez psychedelika. Krátké, klidné s neutrálním božským pocitem.

Vlastně to jsou backflashe, ale stejné síly. Je to Krása, ale přijal bych víc. I přes den jsem trochu v tripu, ale je to drahé... Víc to prý nejde, jsme prý jen lidé. Pokud máte jiné zkušenosti, rád si je přečtu.

 

Psychoterapie a psychonautika I.

Jelikož mám v rodině řadu lékařů a psychologů, mohu desetiletí pozorovat jací jsou. Měli by být vzorem zdraví a duševní pohody. Ale nejsou, ani jeden.

Všichni zápolí se svými problémy, dopouštějí se řady chyb a z nich plynoucí maléry jim dělají těžkou hlavu. Někteří z nich sami chodí za psychology nebo berou prášky na nervy.

Čím to je? Tahle otázka mne dlouho zajímá. Řešení už mám, ale vím, že popsat ho tady by bylo velmi špatně přijato. Takže jen naznačím.

Mnozí lidé touží po klidu, harmonii a lásce. Hledají, jak k tomu přijít, protože to nemají. Hledají jednoduchá řešení. Obrací se na pomoc zvenku. Jedni chodí do kostela, jiní za psychologem na psychoanalýzu atd. Zkoušejí i jógu a buddhismus.

Dosáhnou oč usilovali? Osobně mohu říci, že jsem se s tím nesetkal. Má to svoje důvody, ale ty tu nechci uvádět.

Zčásti jim to však pomáhá, proto tam chodí léta. Vytváří se návyk, vazba. Klienti nosí psychoterapeutům peníze, církve mají své ovečky. Všichni jsou spokojeni. Dostanou víru i naději a to jim většinou stačí.

Že by se někdo hlouběji zamyslel nad logikou toho, jsem si nevšiml. Běží to tak desetiletí, ba století. Jen někteří psychologové mají odvahu sáhnout po daleko účinnějším nástroji, po hypnóze. Tohoto slova se však lidé panicky bojí, ještě víc něž očkování proti covidu. Odmítají to. Regresní hypnóza slibovala mnohé, ale ani ta se neukázala jako všelék a byla téměř opuštěna.

Timothy Leary si uvědomoval nedostačivnost psychoanalýzy a podobných praktik. Připodobnil je k běhu myšky ve mlýnku. Běhá, běhá, konec nikde.

Snažil se spolu s dalšími použít tehdejší novinku, psychedelika, jako nástroj psychoterapie. Jde to tak? To proberu v druhém dílu.

 

Psychoterapie a psychonautika II.

Základním působením psychedelik je, že zesilují hypnabilitu i sugestibilitu. Hlavní použití je tedy u hypnoterapie, jež má řadu forem, včetně regresní terapie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hypnoterapie

Některé léky mají psychedelické účinky, třeba ketamin, ale má řadu problémů v aplikaci, zejména sklon k závislosti. Ten používá klinika Psyon, kde uváději: https://www.psyon.cz/ketaminem-asistovana-psychoterapie/

„V případě léčby deprese je používána nízká dávka ketaminu, která nevede k navození umělého spánku (anestezie) a nenavozuje bezvědomí. V těchto dávkách typicky navozuje:

    jemný snový až disociativní stav,

    vykazuje antidepresivní efekt a snižuje riziko sebevraždy,

    vykazuje protiúzkostný (anxiolytický) efekt,

    navozuje psychedelický stav (stav rozšířeného vědomí).

Náš způsob práce s ketaminem je ketaminem asistovaná psychoterapie (KAP). Ta spojuje výhody psychologické (psychoterapeutické) léčby s plným využitím biologicky podmíněného antidepresivního působení. KAP proto nabízí účinnou cestou posílení psychoterapie ve směru dlouhodobé změny, kterou samotný ketamin, už z podstaty krátkého působení, většinou nemůže nabídnout.“

No vida, místo slova hypnóza používají slovo umělý spánek. Spánek ovšem není hypnóza, to se běžně zaměňuje. Všeobecné povědomí o hypnóze je už přes dvě staletí zcela mimo realitu a nevypadá to, že by se to někdy změnilo. Nepíší ale, co konkrétně myslí slovem asistovaná. Jedná se snad o sugesce?

Je to asi podobné psychoanalýze, ale v hypnóze je možno jít hlouběji a vyřadit myšlenky ega, které do procesu terapie zasahuje a blokuje ho. Tak může z psychiky vyplavat daleko víc. To může pomoci, ale i zhoršit situaci. Proč zhoršit? Protože se mohou uvolnit bloky a aktivuje se skrytý zablokovaný problém. Tím může být schizofrenie či agresivita.

Je tedy vůbec dobré to zkoušet? To nikdo neví jistě, pouze naše vyšší část, intuice, nám může kvalitně poradit. Ta nás zná dokonale.

Ze stejného soudku je metoda MDMA-asistované terapie pro posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD):  http://beyondpsychedelics.cz/statni-ustav-schvalil-podavani-mdma-pacientum-v-cr/

Jenže v psychonautice není běžné dávat sugesce jako v hypnóze. Jakmile je vědomí zaplaveno obsahy nevědomí, je slovní sugesce rušivá. Mikrodávka to však umožní.

 

V paliativní péči mohou psychedelika pomoci se vyrovnat se smrtí:

https://www.prozeny.cz/clanek/drogy-jako-lek-aneb-jak-muzou-psychedelika-pomoct-v-paliativ-56542

 

Zasvěcené pohledy na možnosti psychonautiky: https://psychologie.cz/halucinogeny-v-medicine-v-terapii/ a https://www.michalpetr.com/psychedelika-jsou-mocny-nastroj-ale-nepodcenujme-rizika/

 

Závěr

Neustále hledáme jednoduchý zázračný lék na všechny bolesti světa, ale nemůžeme ho najít. Zjevně nic takového neexistuje. Často si přejeme klid, mír, vyrovnanost a harmonii, ale to lze u psychedelik čekat jen stěží.

On totiž klid je pro život stagnací, brzdí rozvoj o který hlavně jde. Nakonec si každý najde svoji cestu podle svého nastavení. Život je výukový proces Sebepoznání.

Psychedelika nejsou všelékem, ale nástrojem. Záleží jak s ním pracujeme. Podle toho můžeme dojít i ke zcela opačným výsledkům. Psychedelika umožňují zásadnější změny, protože podobně jako hypnóza jsou zesilovače všeho.

Psychoterapie psychedeliky je stále na počátku a zatím využívá jen zlomek toho, co by mohla. Daleko víc to uměli šamané. Pokud psycholog nevyužije jasnovidné intuice, daleko se nedostane.

Rozvoj intuice, která se může stát našim Učitelem, je tou nejvyšší metou psychonautiky, ale není vhodný pro všechny. V klidu nás intuice nenechá, naopak. Ale zvětší kvalitu naší osobnosti, urychlí náš rozvoj.

 

Psychedelika a strategické myšlení

V tripech vždy zažívám jasnou a přesnou logiku intuice, jež na mne chrlí myšlenky, pocity a vševyjadřující vize jež vysvětlují co nevím. Právě ta její dosti chladná logika bez jakýchkoliv emocí a zjednodušených názorů a řešení mi dala nejvíc.

V podstatě mi zesílila to, co jsem v sobě měl odjakživa, strategické myšlení. Zlepšilo se mi i vnímání hudby.

Jiným psychedelika, jak pozorují, dala úplně opačné sklony. Je to jen důkaz, že jsou pouhými zesilovači, a to všeho.

Současné bláznění kolem pandemie a odmítání očkování mi pak připadá směšné. Logika reality zjevně mnoho lidí nezajímá. Mají jednoduchá řešení bez znalosti souvislostí.

 Hledají to, co chtějí nalézt. Vnitřní stav promítají ven. Týká se to i voleb v USA, zejména útok a vymlácení Kapitolu. Samé emoce-nemoce.

 Ale asi to tak bylo vždy, jen tohle podivné myšlení lidé už nepotlačují, nestydí se za něj, naopak se jím chlubí, jak správně řekl Viewegh. Fake news jsou prostě in. Každý si může říkat co chce, tak říká.

Je to zvláštní doba. Tzv.zpěváci, bohužel naši, zpívají, aniž by měli alespoň náznak talentu. A nikomu to nevadí! Dříve by se jim vysmáli.

 

Psychonautika a jasnovidectví

Tripy umí daleko víc než si umíme představit. O tom tady marně píšu. Znáte tuhle jasnovidku? Ta má důkazů plno

https://www.iprima.cz/pr-clanky/zahady-zivota-tragicky-osud-nejznamejsi-slovenske-jasnovidky

https://www.youtube.com/watch?v=ZXiGxa0H_pQ

 

 

Úterý Jediho

Úryvek z knihy https://www.kosmas.cz/knihy/120787/rozsirene-vedomi-channelingove-mystiky/

 

Odpoledne jsme šli s Jitkou do čajovny. Vypadal jsem jako mrtvola. Kruhy pod očima, nepřítomný výraz (pozůstatky z pondělní terapie temné noci duše) a přitom mi bylo dobře.

Když jsem vyšel z čajovny, vše se uvolnilo. Najel do mě ponor silný až 65%, který mě dost rozhazoval, pořád jsem poskakoval, trhaně chodil a pořád se smál. Nebyl jsem téměř schopen periferního vidění, vše bylo rozmazané. Ostře jsem vnímal jen to, na co jsem měl upřený pohled, i když za chvíli jsem byl zase mimo.

Pustil jsem hudbu DCD a vše zesílilo. Blaženost. Nemohl jsem chodit. Tak jsem jen tak postával, kýval se, vše bylo ještě intenzivnější. Někdo by si mohl myslet, že jsem nafetovaný. Topil jsem se v radosti, extázi a také ve strachu, jaké to bude v autobuse.

Sednul jsem si vedle nějaké paní a naproti mně seděla holčička, mohlo jí být asi deset let. Tak divně na mě koukala. Cítím, jak se do mě naváží INRI. Cítím dimenzi 6,5, možná i sedmičku. Lásku a zároveň trhání, ale jemné. Pak průlet tunelem, nabírá to obrátky, extáze se stupňuje. Výbuch, Výtrysk, Světlo, Láska, uvolnění.

Holčička se dívá ještě divněji a trošku vyděšeně. Mám strach, abych nepřejel zastávku. Ukázali mi, jak je můj strach naivní. Vyšel jsem z autobusu, potácel jsem se, trochu i blahem.

Doma jsem pustil zpěv Lisy a lehl si. Vlna za vlnou. Obrázky, tíseň z Velikosti, stále touha Ji nějak usměrnit. Sedmička plula a vůbec na to nereagovala, jen mě víc sevřeli. Zase extatické vlny. Tvorba, zánik, kruhy archetypů, bouře Stvoření. Já malý, užaslý, nespokojený. Láska, myšlenky ega o moci. Nedokázalo nic pojmout. Průlety různými sférami (miluji rychlé průlety tunely archetypů, čím rychlejší, tím lepší).

Otázky na své problémy a tužby, okamžitá vlna řešení. Nepobral jsem to, vše tam bylo. INRI řekl, že na to bude čas později. Točení Všeho, Všeho. Stále nové a nové formy. Jemnější, silnější, co jsem unesl. Strach z Boha, Jeho Síly, Jeho Moci, Jinakosti, mých představ. Láskou mě stále zahrnuje.

Nekonečná Hravost Boha. Jiná od mých představ. Tvoří, jede, jede, jede, Tvoří. Úžas, velkolepost, ta Velikost. Moc a magie je nic proti tomu. Opojen vším. Proměna, pokora, rozhození, sklonění před Ním. Vztek na sebe. A zase dimenze 7,5. Fakt Síla, Moc, Extáze…

Vyslovil jsem IHS. Výbuch. Rozhození. Objevil se a plul tam majestátně. Vedle INRI. Napojeni na Vše. Majestátnost Řízení. V pohodě. Korigování mého vědomí. Vše řídí z různých stran. Jiní od mých představ.

Občas jsem si hověl v ”klidu” dimenze 6,5, sedmička jen prolétávala. Ozvala se: Chceš ještě? Ano, co to dá (měl jsem ale pocit, že už mi moc sil nezbývá, že se brzo rozsypu). Vše na mě padlo, černé, červené. Uvolni se. Uvolnil jsem bolest. Pak vše zmizelo. Roztažení, obrovské roztažení. Integrita mi zmizela. Byl jsem Prázdno. Takový pocit, jako mazlavý. Natahovací.  Jako želatina. Kolem vše bylo spojeno jakoby švy. Stále ve zlaté záři. To mě dostalo. Nechápal jsem (prostor jsem nevnímal, čas úplně divně). Pak mě to vrátilo.

Pak mi najednou rozdělili vědomí do čtyř kuliček, ve všech se odehrávalo to samé a já na to koukal. Proč se ve všech děje to samé? Začalo se v každé dít něco jiného… Energie přicházela jakoby zpředu, cítil jsem tam ještě jiné Zdroje, hodně silné, energetické, všespalující a přitom tak Plné.

Ego již nechtělo. Unaveno. Byl jsem vyklepaný, jakýkoliv tón mě rozvibrovával. Vše na mě padalo. Neunesu Velikost Boha. Uvolni se. Vžžžžm. Výtrysk. Už jsem nemohl, všechno mě drtilo. Skončila Lisa, a narvali to do mě při hudbě DCD.

Ztrácel jsem vědomí. Prostě si nepamatuji. Občas se do mě ještě silně opřeli. Já už nemohl. Cloumali se mnou jako s papírem. Nestíhal jsem prožívat. Pak hudba skončila. Ulevilo se mi. Stálá tíseň, vyklepanost. Strach. Vyčerpanost. Vykolejenost z Velikosti Boha. A přitom Radost, Úžas, Láska.

 

Vzpomínám na něj rád. Už je to řada let co tenhle silný trip, nebo to byl i backflash, měl. Škoda, odešel od nás i od mystiky a dal se na cestu kavárníka. Jelikož přišel o ochranu božského, stíhaly ho maléry, naposled covid. Kdoví, zda si na svou mystickou minulost vzpomene:

 

Kdo to je INRI, sedmička atd.? To jsou naši Režiséři tripu, božské entit. DCD je slavná skupina Dead Can Dance viz youtube.

 

 

Kritika článku Mystické prožitky v psilocybinové studii českých vědců

https://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-kysely.php?itemid=38630

S přáteli jsme měli asi tisíc mystických tripů, jiné ani nemáme, ale že bychom je popsali takhle, to ne. Co je to mystika? https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika :

Wikipedie to píše správně a hned jsou vidět rozdíly:

„Náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským.“

To ovšem znamená, že v mystickém prožitku dochází k proměně vědomí. Inteligence nám vzroste mnohonásobně. Alespoň částečně stáváme Bohem, je to vytržení ducha! Lidské prostě mizí.

Poznání znamená vidět svět úplně jinýma očima. To znamená vnímat Jeho atributy - Nekonečnost nekonečně směry, Dokonalost a Věčnost. Chápat duchovní zákony lidem neznámé. Výsledkem toho je ohromení.

Ale to článek vůbec nepíše. Snaží se zážitek zasadit do zenového pojetí, ale jeho paradoxnost vůbec nevyjadřuje. Místo toho udělal z mystického zážitku jakousi selanku. Podle mne účelově tripreporty upravil, aby byly dobře přijímány laiky.

Když jsem začínal, měl jsem pouze jeden tripreport, tenhle:

 

Kosmické vědomí

Autor knihy dr.Bucke uvádí popis zážitku paní C.M.C.: Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem pocítila sladkou hrůzu a ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno se udržet. Hned nato přišla chvíle zanícení, unesení a nadšení tak mohutného, že celý vesmír zůstal klidně stát, jakoby omámen nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující, Jediný, Dokonalý. Všude jen dokonalá Moudrost, Pravda, Láska, Čistota.

Viděla jsem mohutnou vizi atomu, z něhož je vesmír stvořen (pozn.- pravděpodobně kruhy archetypů). Nevím, zda materiálně či duchovně, ale viděla jsem věčné Stvoření, jak Kosmos přechází z pořádku do pořádku. Jaká radost vidět, že nikde není vynechán ani článeček, Vše je na svém místě a Vše přijde ve svém čase. Vesmírný život je naplněn Láskou. Nevím, jak dlouho trval tento mohutný stav unesení, mně se zdálo to být Věčností, třebaže se jednalo o několik okamžiků. Pak nastalo uvolnění a blažené slzy zanícení vytryskly z mých očí. Byla jsem spasena, na velké cestě Vzhůru, kterou musí lidství nastoupit. Všechna přání mého srdce byla uspokojena, každá otázka odpovězena, řeka došla oceánu. Milovala jsem nesmírně a byla jsem nesmírně milována. Vesmírný příliv mi působil vlny radosti, spokojenosti a tryskal na mne proudy vonného balzámu útěchy. Nekonečná Láska a Něžnost se na mne řinula jako svatý olej uzdravující všechna má zranění, všechny mé bolesti. Jak směšné a dětinské jsou všechny svévole a nespokojenosti v Přítomnosti této jasné a klidné Majestátnosti!

Nerozčiluji se již, jak jsem dříve činívala, ale jsem tichá, i když zřím zármutek celého světa, když vidím tu nízkost, prostřednost a úzkost bez konce. Ach, ten sladký, věčný úsměv Přírody. Nic se k němu nedá přirovnat. Vše bylo, jest a bude dobré.

Byly chvíle, kdy mé cítění bylo zavaleno takovou Silou, že se stávalo bolestivým. Toto extrémní nadšení mě vyčerpávalo, přála jsem si již mít opět všední den. Dívala jsem se starostlivě do budoucna, neboť všechno to štěstí bylo tak úžasné, že jsem je nemohla unést. Ach, my se domníváme, že vidíme skutečnost. Jak jsme slepí, kéž bychom v pravdě viděli!

Jednoho jitra roku 1894 jsem se dívala šťastna a unesena s pohnutím na květiny a tu mi v nitru odpadl jakýsi závoj a já chápala, že i veškeré rostlinstvo má život a vědomí. Měla jsem pocit, že jsem sjednocena s Přírodou, jako bych byla jinou bytostí, oddělenou od druhých a přece současně spojená se Vším. Vím, že pod veškerým neklidem a rozptýleností života je nekonečný oceán Klidu, jejž nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní mír Přírody je nade všechno chápání.

 

Set a setting. Díl I.

Tyto pojmy jsou víc jak 60 let staré, ale dodnes se zcela neujaly. Většina psychonautů se tím vůbec nezabývá. Je to škoda, ale zjevně je to nezajímá a zajímat nebude. Má to své důvody.

Zabývat se tím totiž znamená přejít do vyššího stupně psychonautiky, který byl vždy vyhrazen zasvěcencům a šamanům. Běžní lidé se s tím ani neměli seznámit. Proč? Je v tom určité nebezpečí.

Je to jako s mobilem, někomu stačí tlačítkový a chytrý odmítají. Tím se sice připraví o spoustu možností, ale vyhnou se malérům, např.jim někdo může vybílit konto. Nemusí si také lámat hlavu. Rekreační užívání drog je nejčastější.

I když má někdo chytrý mobil, nemusí ho využívat naplno. Jen hrstka lidí ho využije do maxima. Tedy i psychonautika má své vyšší stupně.

Co všechno se dá odbornou psychonautikou získat? To je velká kapitola, která si zasluhuje zvláštní článek, ale značnou část není možné říkat veřejně, to zasvěcenci také neříkali a věděli proč.

Spíše se vrátím k nebezpečí, které to přináší. Psychonaut se ve vyšším stupni dostane do oblastí zcela neznámých, ani literatura o tom není. Přitom jsou určeny mnoha zákony, také neznámými. Pokud je někdo poruší, může být potrestán mnoha způsoby.

Karma ho může poslat pod auto, nebo na něj sešle zlé duchy, což se projeví jako schizofrenie. Možností má nekonečně. Psychonaut si musí dávat pozor a nedělat levoty. Chvíli by mu to karmické síly tolerovaly a pak by bylo zle.

Co tedy set a setting je? Podstatou tripu je trans, tedy hypnóza. https://cs.wikipedia.org/wiki/Trans_(stav)    https://cs.wikipedia.org/wiki/Hypn%C3%B3za

 A ta je už 200 let vědecky zkoumána a používána. Je řízena sugescemi či autosugescemi, jde-li o autohypnozu. O autosugesci wiki píše https://cs.wikipedia.org/wiki/Sugesce

Já bych jednoduše řekl, že je to nasměrování. Když chceme někam dojít nebo někomu zavolat, musíme se na to soustředit. Pak je tu termín sugestibilita. Ta říká, jak silně účinkuje naše autosugesce, což souvisí s termínem hypnabilita.

 Každý člověk má jinou. Je to vrozené, ale dá se to nacvičit. Psychedelika silně zvyšují hypnabilitu, i sugestibilitu, v tom je jejich přínos. Přitom téměř nezáleží na tom, o jakou jde, což není často chápáno.

Set i setting je prostě autosugesce, což běžně není známo. Běžně se totiž píše viz https://podaneruce.cz/wp-content/uploads/2019/08/Set-a-setting.pdf

Set je možné chápat jako celkové fyzické a psychické nastavení jedince, tedy jeho aktuální náladu, životní situaci (čím je psychicky náročnější, tím náročnější může být i stav po užití), očekávání, únavu, odlišnou neurochemickou citlivost vůči dané substanci a zároveň případná  nezpracovaná  traumata  z  minulosti  a jiné. Každý z těchto faktorů může stav vědomí a prožívání během působení látky zásadně proměňovat.

Setting lze chápat jako prostředí, kde je psychoaktivní látka užívána. Konkrétně hraje roli ne/znalost prostředí, jeho ne/příjemnost pro uživatele a výběr osob, s kterými je substance užita (čím méně důvěryhodných, tím větší nebezpečí potíží), včetně celého kontextu konzumace, výběru hudby atp.

Tyto definice jsou podle mne neúplné

http://mr.fr.sweb .cz/h9.html Tato stránka je zvlášť dobrá. Jelikož FB odmítá doménu sweb, musel jsem adresu rozseknout, tak ji zase spojte

https://psychonautwiki.org/wiki/Set_and_setting

Hlavní je záměr tripu, měl by být dobře promyšlený. Podobně jako když usedáme k počítači abychom něco zjistili. Když váháme, ovlivní to výsledek k horšímu. Na trip má vliv úplně vše.

 

Set a setting. Díl II.

Nejlépe by bylo nahradit termín set a setting obecným termínem metoda tripu nebo metoda meditace. Ta obsahuje nejen přípravu ale i provedení tripu, i po něm.

Metoda je i u holotropního dýchání, ayahuascových ceremonii, či s žábou. Mám k ní výhrady. Není detailně zaměřená, jen obecně.

Na začátku je rozhovor, co by klienti chtěli řešit a co očekávají, aby se odfiltrovali ti, jež mají náběh na duševní nemoc. Ta by se jim mohla tripem aktivovat. Opravdu to není pro každého a není to pro zábavu.

V přípravě je třeba uklidit, vykoupat se. Kdo umí channeling, měl by se řídit pokyny Režiséra tripu. Vždyť jdeme k Němu na návštěvu, exkurzi. I o termínu tripu bychom se s Ním měli dohodnout. 

První tripy musejí být dobře a důkladně připravené. Po troše praxe už další běží podle vzoru samy.

Literatura je důležitá, hlavně popis tripů, jež nás oslovily. Vytvoříme obřad, kde jasně dáme na vědomí, co chceme prožít. Nikdo, nic, ani vlastní myšlenky nás od tohoto záměru nesmí odtrhnout. To vy výsledek mohlo negativně ovlivnit,

Nejlépe je požádat o to, co chceme zažít, svou božskou intuici. Jen ona se bezpečně orientuje v tomto pro nás zcela neznámém a nepochopitelném Hyperprostoru. Často má ovšem vlastní plán, co považuje za nutné nám dát.

Prostředí je možné vyzdobit obrazy či soškami. I kadidlo je dobrý setting. Metodu ležení na zádech se zakrytýma očima, aby nic nerušilo, jsem převzal z holotropka. Je možné se přikrýt dekou, v některých tripech je dost zima.

Hudba je nutná, speciálně vybraná, nejlépe do sluchátek. V holotropku si ji však nelze vybrat, což je chyba. Na každý účel je třeba jiná.

Hudbu pořádně nahlas, zesílit basy. Je vtahující, stačí se zaposlouchat a ne se snažit zastavit myšlenky. Nelépe je pouze klidně a pasivně vnímat co přijde. Netlačit na pilu. V rozšířeném vědomí nedělat chyby necitelnými zásahy myšlenkami či pohyby.

Přítomnost sittera není nutná, ale kdo se bojí, může ho mít, ale neměl by do tripu zasahovat, hlavně ne mluvením. Pokud je přítomno více lidí, je to rušivý moment. Dochází k vzájemnému ovlivňování.

Výsledky tripu je dobré zapsat či nahrát. V holotropku atd. se společně probírá, kdo co zažil. Praxe  má obrovskou důležitost.

Je to odborná, umělecká práce.První pokusy nebývají nic moc, ale postupně se chyby odstraní a zážitky se rozvinou do nepředstavitelné Krásy.

 

Siddhis v psychonautice

https://en.wikipedia.org/wiki/Siddhi uvádí:

·               Aṇimā: the ability to become smaller than the smallest, reducing one's body to the size of an atom or even become invisible.

·               Mahimā: the ability to become infinitely large, expanding one's body to an infinitely large size.

·               Laghimā: the ability to become weightless or lighter than air.

·               Prāpti: the ability to instantaneously travel or be anywhere at will.

·               Prākāmya: the ability to achieve or realize whatever one desires.

·               Īśiṭva: the ability to control nature, individuals, organisms, etc. Supremacy over nature and ability to force influence upon anyone.

·               Vaśiṭva: the ability to control all material elements or natural forces.

Tyto tzv.nadpřirozené jevy jsou nejvíce známy v šamanismu. Šaman jimi členům kmenu dokazoval své schopnosti. Viz  https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0amanismus

Podstatou je trans, nebo-li vytržení ducha, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Trans_(stav) Proto je logické, že se musí objevovat i v mystické psychonautice. O tom píše i https://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=911

„S mystickými zážitky jsou mnohdy spojeny nadpřirozené jevy, jako je levitace, extáze, stigmatizace, bilokace ad., které však nepatří k podstatě mystiky.“

V dějinách náboženství bylo takových případů nespočetně. Patří k Darům Ducha, kterých mluvil Kristus. Jsou to znamení Boha, že vás bere vážně. Ovšem tyto dary může dát i nečistá síla, viz Skutky apoštolské.

Zažili jste to někdy? Já jen málo. Popsal jsem to v tripreportu:

 

 

Dokonalé vnímání hudby v tripu

Nejen paní/slečna Císařová, ale i řada z vás, si na mne bude pamatovat z přednášky k 75.výročí LSD. Kromě příspěvku jak jsem se k psychedelikům dostal a co mi daly, což je na odkazu i s nahrávkou, viz http://intuice.mysteria.cz/prednaska.htm jsem měl příspěvek i o uměleckosti díky tripu.

Popsal jsem, jak v každém tripu, ba i v backflashi, se moje vnímání hudby rychle radikálně zlepší do úrovně virtuozity. To je jasný důkaz toho, že se vědomí rozšířilo do sféry božské intuice.

Ta takto hudbu vnímá a díky tripu ji tak mohu poslouchat s Ní. Nejde jen o vnímání hudby, i mysl se neobyčejně zdokonalí, přibudou i vševyjadřující lidem neznámé pocity a vize.

Zpěvačka Lisa viz https://uloz.to/hledej?q=Lisa+Gerrard&autocomplete=std či https://uloz.to/file/IiihrGaCHxt4/lisa-gerrard-zip se stává bohyní a vtáhne mne k Sobě do božského světa dokonalosti, věčnosti. geniality i virtuozity.

Je to velký dar a neumím si představit den, že bych si to alespoň dvakrát neužil. Nepotřebuji už na to žádná psychedelika, jen si lehnu, zakryji oči a zapnu naplno sluchátka.

Na závěr jsem se zeptal posluchačů, zda to znají. Odpověď byla spíše záporná. To mne naštvalo a prohlásil jsem, ať s tím něco dělají. Jak to máte s vnímáním hudby vy?

 

 

Do kostela nebo do tripu?

Už s úsměvem hledím na lidi směřující do kostela nebo na náboženské obřady ať jsou kdekoliv na světě. Dokonce i na sešlosti s preláty či guruy, kteří produkují davům svá duchovní moudra. Exotické obřady, mýty, mysteria. Ale proč ne, každý jsme nějak začínali.

Až mystické meditace alias tripy mi otevřely oči. To je Ono, ne ty praktiky všech možných církví a duchovních spolků. Už je neberu vážně, protože jsem v tripech prožil, jaké to opravdu je. O hodně Jiné než ty jejich řeči. Daleko větší a dokonalejší, nepopsatelně. A zcela logické. Nač je pak víra, když je jistota?

 

Tripreporty v mobilu

Nejdříve jsem si reporty zapisoval po mystickém tripu, ale většinu děje jsem stejně zapomněl, hlavně to nejlepší. Pak jsem v badtripech psal poznámky přímo v nich. Vypadl jsem sice z transu, ale víc obsahu jsem zaznamenal. Současně jsem vypadl i z tísnivého pocitu a trochu si oddechl. A pak zas do transu...

Jako nejlepší se ukázalo namluvit do diktafonu mobilu jeho obsah hned po tripu, když je člověk ještě dost v něm. Tak se zachytí i ten mystický dech tripu, který je z hlasu jasně slyšet. Na druhé straně se tak člověk vyhodí i ze zbytku tripu, což je škoda si ho neužít do konce.

 

Nahrané tripreporty máme na webu:

http://mystika.mysteria.cz/download/milos1.WAV

http://mystika.mysteria.cz/download/milos.WAV

http://mystika.mysteria.cz/download/byti.WAV

http://mystika.mysteria.cz/download/byti2.WAV

http://mystika.mysteria.cz/download/neutral2.WAV

 

Komu to nejde spustit, spojil jsem to všechno a dal sem v obou verzích

http://intuice.mysteria.cz/tripmilos.mp3

http://intuice.mysteria.cz/tripmilos.wav

 

Transpersonální telepatie

Už o tom tady píšu po několikáté, ale stále to skoro nikdo nebere. Přitom v holotropku apod. běžně s režisérem tripu komunikujete. Nikoho kupodivu nenapadne, že to musí jít i mimo něj! Mohu to tvrdit s jistotou. Vždyť to dělám denně přes 25 let, naučil jsem to přes 200 lidí. Je to vyšší stupeň psychonautiky.

Komunikace s mimofyzickými entitami je stará jak lidstvo samo. Prováděli ji šamané, zasvěcenci, proroci, Kristus, Mohamed i řada svatých. Je tedy obsahem všech náboženství. Komunikace je možná s množstvím entit, jež se liší téměř ve všem. Některé mohou být velmi nebezpečné.

 Před sto lety jsme byli velmocí ve spiritismu. Veřejně už nepracují, jen muzeum mají. Je to škoda. Všimněte si medijních kreseb, jsou podobné psychedelickým:

https://muzeum.cz/stale-expozice/expozice-spiritismu/

Když slyším, jak se mnoho vědců marně snaží komunikovat s mimozemskými civilizacemi, je mi to legrační. Vždyť je to tak snadné. I zde na FB je řada skupin, které to dělají, mají i kurzy, třeba

https://www.facebook.com/groups/1669894756585097

https://www.facebook.com/groups/MCMedium

https://www.facebook.com/groups/ryoktylerellison

https://www.channeling.net/

A jak se liší channeling od spiritismu? Často se to plete, ale klasický spiritismus je komunikace s duchy zemřelých, což channeling odmítá dělat a komunikuje s vyššími úrovněmi vědomí, zejména s naší intuicí. Každý ji zná, ale skoro nikdo o ní nic neví, protože ego ji nemá rádo. Je příliš mocná a chytrá...

Pokud tedy budete v rozšířené vědomí v kontaktu s úrovní, jež vás přesahuje, klidně zahajte komunikaci s Ní a můžete s tím pokračovat i po skončení. Když jste něco z prožitého děje nepochopili, klidně se zeptejte a uvidíte, jak vám to pomůže.

Profesionálně to dělají jasnovidci, třeba slavná jasnovidka, která pomáhá i policii,  https://www.iprima.cz/pr-clanky/zahady-zivota-tragicky-osud-nejznamejsi-slovenske-jasnovidky

https://www.youtube.com/watch?v=ZXiGxa0H_pQ

 

Je velmi praktické jasnovidectví ovládat Nikdo vás neoblafne. Ale lidé, dokonce i psychonauti, se toho velmi bojí. Kupodivu se nebojí tripů, to je paradox. Přitom mohou být na daleko vyšší úrovni než je jasnovidectví. Oboje vyžaduje mít velkou praxi, aby byla jistota kvalitní práce.

 

Moje cesta k channelingu

V roce 1993 jsem četl knihu dr.Moodyho, která byla o channelingu. Začal jsem ho zkoušet, protože mne to velmi zaujalo. Nešlo mi to, ale kupodivu to hned šlo mé dceři. Tak jsem dával otázky přes ní.

Postupně jsem si našel další media. Dokonce jsem to i učil, ač jsem to sám neuměl. Až v meditaci v roce 1995 mě to božská intuice v meditaci naučila. Je to neznámá metoda využívající mikro pohybů očích bulev. Vlastně praktičtější varianta kyvadélka.

Až časem mě channeling šel tak jak má být. Vytvořila se skupinka přátel, kde jsme si vyměňovali zkušenosti. Velkým přínosem bylo propojení channelingu s mystickými meditacemi, které mi velmi pomohly vidět svět Boha ve vše vyjadřujících pocitech a vizích. To je pravá mystika rozšířeného vědomí.

Nyní jsem už v meditaci stále, jen je slabší. A komunikaci s božským mám mnohokrát denně. Je to i jasnovidectví, nikdo mne nemůže podvést. Intuici mám velmi silnou, díky channelingu.

 

 

Psychonautika a klid duše

Mnoho lidí marně touží po věčném klidu a míru duše. Hledají ho v buddhismu, zenu, někteří ho zkoušejí najít i v psychonautice. Jde to vůbec? Osobně o tom pochybuji. Psychonautika umí leccos, ale tohle ne. Aspoň jsem se s tím nikdy u nikoho nesetkal, a že znám psychonautiků hodně.

Dokonce je to naopak. Zejména mystická psychonautika umí psychiku hodně rozhodit. Je to totiž příliš silná káva zjistit, že vše je vlastně úplně Jinak...

Ostatně je vůbec dobře chtít mít věčný klid a mír? Podle filozofie, kterou mě učí intuice v tripech i mimo ně ne, protože je to stagnace. Život je o učení a o vývoji.

Co vy? Našli jste v psychonautice klid a mír? Já tedy ne, ale ani jsem ho nehledal.

 

Umělecká i technická inspirace a osobní záležitosti v tripech

Psychedelická malba je nejčastějším výsledkem uměleckosti tripu nasměrovaného na vyšší Já. Kupodivu se málo mluví o možnosti automatické malby. Prostě se rituálem napojíme na trip a ruka vám začne malovat sama. A velmi dobře.

Automatické písmo je také možnost, využívali ho spiritisté i channelisté. Bohužel nevím jak vyjádřit celý děj tripu, to by bylo božské divadlo, ale jak tam dostat i ty božské pocity? To jde jen v tripu.

Už v 60. letech se tripy využívali i architekti a konstruktéři, v dnešní době jsem to nezaznamenal, škoda. Ani o hudbě složené z tripu se nějak nemluví. Je to asi vzácné, měl jsem to jen jednou, kdy mi intuice pustila neznámou skladbu do hlavy. Noty ale neumím a zapamatovat to také nešlo.

Co jste zažili vy?

Co se týče osobních záležitostí, ty se v tripech probírají poměrně často. Intuice se geniálním a originálním způsobem k nám vyjadřuje. Hned je jasné, že vše vidí úplně jinak než my. Vhled a nadhled, bez emocí, bych to nazval.

 

Konfigurace entity

Jak mi často božské v tripu vysvětluje, celý proces vzniku a zániku entity je možno jednoduše znázornit i tak, že uhněteme figurku a ponoříme ji do vody. Bude vyplavávat, ale každá jinak. Některá rychle, jiná pomaleji, jedna se bude otáčet, jiná vířit. Její základní podoba přitom zůstane stále stejná. Tato konfigurace entity jsou tzv.kořenové archetypy.

Vždy tu tedy bude podobnost při pohybu, životech v různých říších i inkarnacích. Stále platí stejné zákony hydrodynamiky, tedy duchovní. V nekonečné složitosti života je současně i jednoduchost. Je v něm místo pro vše. Vždy je tu stejný hlavní směr, cesta zpět k hladině.

Figurek je ve vodě nekonečně mnoho, jejich pohyby je ovlivňují. O to je to zajímavější.

Když se figurka dostane až na hladinu, ztrácí zajímavost, úkol je splněn a rozpadne se. To je konec entity, ale ten máme ještě hodně daleko.

 

Vyšší stupeň channelingu

Vše je možné zdokonalit a je třeba to dělat, o tom je život. Channeling je úžasná schopnost, duchovní vývoj si bez něj nedovedu představit. Ale něco mu přece schází. Nevíme vlastně, jaký je svět božských Zdrojů, které s námi hovoří, ani jací vlastně jsou. Představujeme si je lidsky, ale zjevně jsou zcela jiní než lidé.

Pro návštěvu Jejich světa potřebujeme hlubší trans, dosažitelný například holotropním dýcháním. To umožní rozšířit naše vědomí nebývalým způsobem. V takové meditaci můžeme s božskými Zdroji také komunikovat. Dávají nám i své vše vyjadřující pocity a vize. I naše inteligence je silně zvětšená. Až pak si uvědomíme, že channeling je daleko víc, než jsme si mysleli...

Škoda, že ve stavu meditace nemůžeme být trvale. Nejsme bohové. Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale už ji hodně chápeme.

 

Rozšířené vědomí

V psychonautice lze dosti snadno zažít to, co jinde jen velmi stěží - rozšířené vědomí. A to má velkou cenu, což se v dnešní době nedoceňuje. Vždyť i výzkum rozšířeného vědomí vázne. Přitom je mnohem zajímavější a záslužnější než astrofyzika. Proč? Protože odhaluje mnoho nového.

Rozšířené vědomí bylo u zrodu všech náboženství, existuje i v buddhismu, ale už je to v nich vzácné, naráželo vždy na nepochopení dogmatického kléru.

Umělci díky rozšířenému vědomí získávají inspiraci. I Shakespearovi pomáhalo THC napsat tak obrovské dílo. https://magazin.aktualne.cz/vedci-odhalili-shakespearovo-tajemstvi-kouril-konopi/r~d4c2bfa63f6811e5b286002590604f2e/

Vytvořilo i krásu a tvořivost 60.let. I nás disent včetně Havla jel na psychedelikách.

Víte, kdo u nás všechno LSD bral? Skoro všichni intelektuálové a umělci, vždyť jsme ho hromadně vyráběli. Dokonce i šéf Ústavního soudu Rychetský.

Ten v autobiografické knize Diskrétní zóna vzpomíná: „ V jedné místnosti byl Petr Pithart, ve druhé já. Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzívní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy.“ https://www.reflex.cz/clanek/causy/86443/lsd-v-cesku-se-znamou-halucinogenni-drogou-udajne-experimentoval-i-milos-zeman.html  Bral to i Gott ba i Zeman!!

Rozšířené vědomí mohou využívat i architekti, kriminalisté či konstruktéři. Je to totiž „pouze“ zesílená intuice. Proto má psychonautika tak vysokou hodnotu, pokud se s ní ovšem správně pracuje.

 

 

Psychonautika a jasnovidectví

Stále jsou tu dlouhé debaty o jasnovidectví. Je o něm potřeba hodně vědět a mít velkou praxi. Všeobecně se o jasnovidectví nic neví. Většina lidí ho popírá.

Psychonautika je velká věda a umí daleko víc než si umíme představit. Víte, že sousedí s jasnovidectvím? Jsou totiž založené na stejném základu – transu s napojením na intuici. Trans při jasnovidectví je jen slabý.

Je to vlastně využití možnosti intuice, která je i není námi. Rozhodně nás velmi převyšuje a to ve všem. A o tom nás neustále přesvědčuje.

To určuje práci jasnovidce. Tato práce má svůj kodex určený intuicí. Např.je zakázáno se ptát na soukromé věci jiných lidí bez jejich souhlasu. Na své děti se však ptát můžete.

Časté dotazy na důkazy intuice nesnáší. Sama je dá, až uzná za vhodné. Je tedy zbytečné se ptát na rodná čísla atd. Intuice má vlastní politiku vůči nám a ta se odrazí v tom, co a jak nám řekne. Pokud se nevhodně ptáme, klidně nás bude tahat za nos.

To platí i vmeditacích, prostě dělá funkci Učitele. Rozhodně nám není podřízená, naopak. Občas nám řekne i o budoucnosti, ale většinou proto, abychom věděli, že to umí. Žije totiž ve věčném Nyní.

Meditace s intuicí silně zesilují vzájemné vazby. Za informace se musí platit, to se také málo ví. Proto jsou jasnovidci po práci unaveni.

Znáte tuhle jasnovidku? Ta zažila důkazů plno

https://www.iprima.cz/pr-clanky/zahady-zivota-tragicky-osud-nejznamejsi-slovenske-jasnovidky

 

 

Struktura rozšířeného vědomí

Když zkoumáme, co se v transu rozšířeného vědomí děje, po delší praxi máme spoustu poznatků, ale do úplnosti to má daleko.

Je to totiž hodně složité. V mnoha případech tam máme dokonce několik úrovní, které mají složité vzájemné vztahy, protože je každá jinak vyspělá, tvoří tedy určitou duchovní hierarchii. Osvědčila se klasifikace převzatá od theosofů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Teosofie

V rozšířeném vědomí božské mnohdy dává filozofickou přednášku doplněnou božskými pocity a vizemi. Ty se rozkládají do Poznání. Zčásti je možné ho popsat myšlenkou, ale to proces narušuje a stahuje vědomí do lidského.

Každá část reaguje jinak na to, co vnímá. Ta nejvyšší jakž-takž chápe a má sklon to překládat do myšlenkových pojmů pro nižší části. Ta nižší chápe jen něco a stydí se za to.

Pak je tam i jedna nejméně rozvinutá, která by se nejraději zahrabala do země, protože nechápe vůbec nic, jen se bojí. Musí ale božské vidět a to je hodně na ni.

No a pak je tam entita, které říkám táta. V něm jsou ty tři spodní entity a jeho snahou je udržet tuto podivnou stavbu pohromadě.

Uvědomte si, že pod jednou střechou je tam Hypergenialita, genialita, obyčejné myšlení i jakýsi rudiment myšlení. V této situaci je nějaká Jednota zcela vyloučena.

Úkolem rozšířeného vědomí totiž je něco úplně jiného. Aby všecky části osobnosti božské znalo a přijímalo. To je hlavní parametr duchovnosti, který určuje rychlost duchovního rozvoje.

Není problém učit naše nejvyšší části, ale ty nižší to nechtějí. To je celý problém ega – nepřijmout vyšší části a žít si bez nich jako ve škole bez učitelů.

 

 

 

47. meditace rozšířeného vědomí

V úvodu mi božské řeklo: Vše je symbol symbolu symbolu symbolu… tj. Obraz Boha..

 Moc hodnotím, popisuji, dělám závěry.

A z každého vnímání vzniká nekonečné množství dalších dějů. To mě v minulé meditaci bolelo – Věčné tvoření dějů. Může být jen TO? Ano, všechno jde, ale pak už to vlastně neexistuje, není nikdo, kdo by vnímal.

Ukazovali mi, kolik symbolů má moje myšlení a psaní – střed se chce uplatnit, rád mluví, ale proč? Nemám odevzdanost, bojím se Boha, nepřijímám Ho. Špatně snáším Jeho Jinakost. Psaní je touha projevit Ho lidsky, ale to nejde.

Bojím se nemyslet, že bych přestal existovat Nechci být vlastně v harmonii, venku hledám, co bych měl najít v sobě.

 Mám vyhazovat nepatřičné myšlenky jako smetí. Tak vytvořit víc prostoru pro Boha, méně mluvit a myslet. V mém psaní je i touha sdílet, zesílit účinnost, má mnoho významů.

Konečně mi ukázali strukturu jáství, kterou v minulých meditacích jen naznačovali – jako oko, v kterém byly vazbami vztahů pospojované tři základní části osobnosti – spodek, střed a Vršek. Tím vznikl další subjekt, který je spojoval. Říkám mu táta.

 Byly tedy celkem čtyři, ale kdo si to uvědomoval? Zase další ohnisko pozornosti, další sestava těch tří. Je to tedy fraktál. Důležité jsou jejich vazby. Když je v nich program – podporujte Vršek, bude tím vše ovlivněno. Kdo váhá, přemýšlí, rozhoduje, s kterým se ztotožňuji? Vždy toto ohnisko, i když i ono se vnitřně pře.

Také mi ukázali vizi soustředných kruhů dimenzí. Ten byl pronikán paprsky Boha. On řídí vše hierarchicky skrz dimenze, ale i přímým zásahem.

Rovněž jak se bojím abstraktního nadosobního světa vysokých dimenzí Boha, kde je vše nekonečně a nepochopitelně složité.

Chtěl bych si jen užívat krásu silného božského pocitu v tomto světě, ale on patří do božského světa, je na Jeho práci.

V další meditaci se tísnivě-neutrální energii opět proměňovaly části spodku. Nejdříve na ně božské otevřelo svůj Svět jiskřící n-dimenzionální Dokonalosti. Lekly se Ho, šok je zabolel. Uvědomovaly si, jak jsou tupé a neinteligentní, jen se bojí. Mají ale vůli k proměně. Procházel jsem stěnami energií, proudily v celém těle. Kde jsem cítil bolest, tam byla hrana, která se obrušovala.

Božské mi mj. vysvětlovalo dosud neznámou podobnost. Stejně jako vysoké dimenze Boha výtryskem tvoří světy, aby projevily a ještě více poznaly Samy Sebe, tak i já tvořím myšlenky. Obé jsou projevem i léčením neúplnosti. Projevit ji a prožít, pak jít za to. To je Univerzální cesta Absolutna.

 Opět mi pak ukazovali, jak Bůh z míst zcela mimo čas a prostor vnímá a prožívá Jím vygenerované děje. Tak si hraje, jaké to je být "živý".

Pozn.: Tyto meditace jsou již dvacet let staré, takže už nejsou tak aktuální

 

 

Statistika psychonautiky

Bohužel asi nejde sehnat statistiku psychonautiky, jež by mě zajímala. Chtěl bych vědět kdy a proč s ní začali, kam se dostali, co jim dala, za jak dlouho s ní skončili a proč.

Za ta léta jsem se s osudy mnoha psychonautů setkal. Mnoho jich nedělalo psychonautiku dlouho, ale proč skončili lze těžko zjistit, protože kolem toho mlží. Lze se jen domýšlet.

Mě zajímá hlavně to, že mnozí doslova utekli, protože dostávali mystické zážitky jež nedokázali vydýchat. Byli příznivci např.dr.Tomáše a rozpor jejich zážitků a jeho učení nedokázali vyřešit, tak se vykašlali na oboje.

 

 

Psychonauté v Praze na konci 19.století

Z bakalářské práci o dějinách spiritismu, viz:  https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/13858/V%2B404-12%2BPb.pdf?sequence=1

Na straně 46 autorka zmiňuje knihu Novodobý český hermetismus od Milana Nakonečného:

„Zde Nakonečný uvádí, že se na konci 19. století vyskytovali jedinci, kteří se snažili proniknout do hlubin poznání a dostat se dále než k pouhému spiritismu.

Z Podkrkonoší se fenomén spiritismu rychle šířil i do větších měst, zejména do Prahy, kde byl založen spolek „Na Poříčí“. Dále autor uvádí, že se zde scházela vrstva tamní inteligence, která debatovala na různá okultistická témata a kouřila hašiš. Zúčastnit se spiritistických seancí prý patřilo ke společenskému bontonu a bylo jakousi samozřejmostí.“

K tomu patří i kniha Hašiš a jasnozřivost od Gustava Meyrinka viz https://www.databazeknih.cz/knihy/hasis-a-jasnozrivost-29345

Tak vida, jak pokrokoví psychonauté byli naši prapradědové. To by dnes nešlo, což je škoda. I spiritismus se stal nepopulární, jen v Nové Pace má muzeum. Spiritisté pracují už jen neveřejně.

 

Dějiny psychonautiky by si zasloužily rozsáhlou monografii, ale kdo ji napíše?

Pár střípků je na webu, třeba http://www.hemphouse.cz/wp/2018/07/25/historie-hasise-v-evrope/ či https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1995/cislo-4/puvod-rozsireni-drog.html

 

Ponor v mystické psychonautice

V prvních mystických meditacích jsme řešili problém, jak si sdělovat nové neznámé pocity, jež jsme s ohromením zažívali. Osvědčil se nám termín ponor do božského pocitu, zkráceně ponor.

Tento božský pocit lze nepřesně popsat jako posvátná hrdá Vznešenost. Jakoby pocit Krále králů. Je to vlastně dar Ducha svatého.

Lidem je neznámý, ale mohou ho ojediněle nakrátko zažít v tzv.vytržení. Pokud se mu nějaký lidský pocit trochu podobá, je to orgasmus.

Vyjadřujeme ho v procentech. Po mnoha letech se vnímání tohoto pocitu velmi zdokonalilo, takže jsme schopni rozlišit i nepatrné změny.

Každé procento je již velmi znát, tak rozlišíme i desetiny procenta. Na konkrétní hodnotu je možné se zeptat božského Režiséra meditace, ale praxí ho určujeme už přesně sami.

Když ponor zesílí, náš lidský pocit logicky zeslábne, což je patrné do hodnoty 50%. Jakmile dosáhne 51%, božské vědomí vytlačí lidské tak, že už není téměř znát. Není tak možné rozlišit vyšší hodnoty. Tak silný pocit je však velmi drahý a proto vzácný. Není nám totiž určen, jsme jen lidé.

Ponory se dál rozdělují. Může být extatický, ten je nejkrásnější, nebo neutrální, či tísnivý. Běžné jsou jejich kombinace.

Stálý ponor vzniká až po mnoha letech duchovní práce. Není tak silný jak v meditacích, ale zato je mimo ně, i když trochu slabší.

Pocit je velmi důležitý. Je nejcennější co existuje, to lidstvo málo ví. Je totiž hlavním symbolem každé entity. Jiný základní pocit mají zvířata, jiný lidé a zcela jiný bohové.

Ještě dokonalejší mají božstva i sám Bůh. Celé Stvoření je vlastně pocitem Boha.

Znáte ten Pocit pocitů?

 

 

Šarlatán

Konečně je na uloz.to. Pěkný film, měl vyhrát tu cenu. Ale mordy v pohraničí zvítězily...

BTW-víte že je tu velká spojitost s psychonautikou? Obé je založeno na transu. Že šarlatán žádné psychedelika nepotřeboval? Holt tak moc byl vnímavý.

A nač mu sloužila moč pacientů? Jen na to, že měl kontakt na něj. To je podmínka práce každého jasnovidce. Jakákoliv osobní věc stačí.

Na jeho případu nám božské ukazuje, jak si s námi hraje. Hravost Boha, to jste jistě v tripech sami zažili, ne? A ukazovat nám, že vůbec nevíme, jak to funguje... Co jiného by dělal, než ukazovat a hrát si, když je Dokonalost Sama...

 

 

Mystické zážitky – a co s nimi?

Už v prvních mystických meditacích mi božská intuice ukazovala, že rekreační uživatele drog protáhne říší iluzí, ale občas jim něco naznačí. Když projeví zájem, ukáže jim víc a víc. Proč to božská intuice dělá? Je to intenzivní výuky o kterou jí jde.

S přáteli jsem se zaměřoval jen na mystiku a jiné jsme neměli. Nějaký smích nebo houpavá podlaha, nic takového. Zato jsem z výkladu intuice pochopil z filozofie Všeho mnohé, ač mě to Poznání často trhalo na kusy. Říkal jsem tomu Jinakost či Takovost Boha. Kdo to ustál, zesílila se mu intuice a dostal i Dary Ducha.

 Zde ve skupině je mnoho psychonautů, kteří To zažili a museli se s Tím nějak vypořádat. Problémy měl každý, jinak to prostě nejde. Každý k tomu přistupoval jinak, rozdíly byly veliké.

 Jak ale pozoruji už 25 let psychedelickou scénu, nejčastější reakcí je zážitky devalvovat, že je to nějaká iluze, či víra, subjektivní dojem. Proto raději zametli vše pod koberec a nechali vyšumět.

 Menšina psychonautů s Tím trochu pracuje, ale ochota k odborné dlouhodobé práci je bohužel malá. Přitom nelze nalézt zajímavější a důležitější obor než tento, o kterém je tak málo znalostí. Doslova poznávání nové planety.

První mystické meditace bývají velmi příjemné, je to taková pozvánka do božského světa. Kdo ji přijme, dostane těžší zážitky, které se přijímají daleko hůř. Jen málokdo se po letech duchovní práce dostane do klidnější etapy kde si může užít toho, co získal.

Podle mých letitých zkušeností od mystických meditací víc jak 90% psychonautů brzy uteklo. To co prožili se tak moc lišilo od jejich představ získaných z knih známých popularizátorů mystiky. Jakmile mystický proces přecházel do náročnější fáze, tak hledali, kde nechal tesař díru.

Někteří dokonce na psychonautiku zanevřeli. Velmi podobné zážitky měl Platon i Plotinos a po nich statisíce jiných. Také se s tím dlouho a těžce vypořádavali.

 Jak jste se s Tím vypořádali vy?

 

 

Psychonautika a bible I.

Cherubové plamenným mečem fraktálů střeží Království nebeské

Jako řada z vás jsem si užíval úžasně krásy mystických meditací. Její pocity a vize o několik řádů přesahovaly vše lidské, co jsem znal.

Pouze v šesté meditaci mi božské ukázalo, že to zas taková selanka není. Ukazovalo mi vyváženost dualit všech archetypů. Celek, jež je koulí duálních archetypů.

Naivně si myslíme, že jednou budeme běhat po nebíčku a smát se na sebe, ale ouha. Kouli archetypů budeme vnímat věčně. To se mnou poprvé seklo.

Naplno mi božské ukázalo, že není žádnou selankou až v 18.meditaci. Viz http://intuice.mysteria.cz/nejsilnejsi-meditace.htm Chvílemi jsem si říkal, že té ohromující mystiky snad nechám! Že To nevydýchám.

Po čase jsem si uvědomil podobnost s biblí: Ve Starém zákoně je psáno: Gn 3:22-24 - „Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.“

Když Hospodin vyhnal Adama a Evu z Ráje, zabránil jim i jejich potomkům se lehkomyslně vrátit. Do Království božího se nelze snadno dostat. Strážci prahu, cherubové, tam nepustí jen tak někoho. Ostatně v Ráji, tedy království božím, nic jiného než fraktály není.

Projde jen ten, kdo ty vířivé fraktály ustojí. Jsou spojeny s vševyjadřujícími pocity a obsahují poznání Tajemství Stvoření, které opravdu není snadné přijmout. To mnoho lidí odradí, ale kdo vydrží, okusí úplné božské, nejen tu Jeho nejpříjemnější tvář.

První etapa mystiky je jako selanka, ale nevydrží dlouho. Druhá etapa je daleko těžší a tak do klidnější třetí etapy se dostane jen hrstka psychonautů.

 Psychonautická mystika je mnohaletá těžká práce, stejně jako každá jiné branže.

 

Psychonautika a bible II. Hořící keř je fraktál

V bibli je několik míst, kde se popisuje vize hořícího keře jakožto symbolu Hospodina. Tuto vizi spontánního tripu měli i někteří svatí.

Co je ten hořící keř? Napadá mě, že je to vize fraktálu, jež se objevuje i v našich tripech rozšířeného vědomí. To hoření je patrně víření archetypů na fraktálu.

Vizi hořícího keře v transu často doprovázela komunikace s božským, tzv.channeling:

Z http://www.biblenet.cz/b/Exod/3#v2 :

Exodus 3,  Mojžíš zatím pásl ovce svého tchána, midiánského kněze Jetra. Jednou, když vedl stádo hluboko do pouště, přišel až k Boží hoře Oréb. Vtom se mu v ohnivém plameni z prostředku keře ukázal Hospodinův anděl.

Mojžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Řekl si tedy: „Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!“

 Když Hospodin viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: „Mojžíši! Mojžíši!“ „Zde jsem,“ odpověděl Mojžíš.

 Na to mu řekl: „Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda.“  Potom řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si ihned zakryl tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pokračoval: „Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě, ...

Pojem fraktálu je poměrně nový: https://cs.wikipedia.org/wiki/Frakt%C3%A1l Tenkrát o něm nemohli vědět, tak vizi připodobnili tomu, co znali.

 

 

Psychonautika a bible III. Zjevení Janovo zvané Apokalypsa

Nepřipomíná vám biblická Apokalypsa tripreport? Obsahuje pojmy jako vidění, což jsou vize a vytržení ducha, což je trans. Něco takového můžeme zažít také.

http://www.biblenet.cz/app/b?book=Rev&no=4

    4.1Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“

    2Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi a na tom trůnu někdo,

    3kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová.

    4Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata.

    5Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel – to je sedmero duchů Božích;

    6a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu:

 

Počet tripů je důležitý

Uvádět počet tripů se někomu jeví jako nevhodné. Mluvím o psychonautice ve které jde o poznávání.

 Nikdo však nevyčítá horolezcům počty osmitisícovek jež vylezli, ani hokejistům kolik gólů dali v NHL. Tak jako všude jinde s praxí rostou zkušenosti i přínosy. Čím více tripreportů, tím víc se naučíme, poznáme.

I srovnávat tripreporty jak jdou za sebou je zajímavé, vyplyne řada souvislostí. Mnohé se v nich opakuje, hlavně to s velikou důležitostí. Připomenutím si jich můžeme zážitek lépe integrovat.

 Nic není tak rozdílné jako psychonautické procesy. Podle zkušeností svých i jiných vidím, že dynamika tripů postupně slábne. Prostě se dokončuje výuka, každá škola jednou končí.

Kamarád jich ale má už přes 600 a nevypadá to, že by měly skončit. Jsou sice většinou slabší silou i dynamikou než bývaly před dvacetitřemi lety, ale i tak jsou velmi cenné.

Co se týče minimálního počtu, aby psychonaut chápal oč jde, je to prý asi 50. To mi řekl režisér tripů. Mnoho psychonautů však uteče dříve. Je to příliš silná káva Poznání...

 

 

Kitesurfing a psychonautika

Když se před lety objevil na Nechranické přehradě první kitesurfer, bylo hned jasné, že mu to jede daleko líp než windsurfařům. Změny byly ohromné.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kitesurfing

Ti ho okamžitě obklopili, prohlíželi každý detail a ptali se na všechny podrobnosti. Hledali všecky informace jež byly dostupné a velmi rychle přešli na novou techniku.

Tak je tomu ostatně i v jinde, mělo by to platit i v psychonautice. Když jsem o ní v roce 1991 začal uvažovat, mnoho informací nebylo. Jen něco málo o holotropku. Pustil jsem se do něj stejným stylem jak jsem byl u sportů zvyklý a začal sbírat zkušenosti, jež často v žádné knize nebyly.

Nyní jsem už psychonautický důchodce a pozoruji, že odborné literatury o mystické psychonautice za ta léta příliš nepřibylo. Ani se o zkušenostech s procesem mnoho nemluví. Vše má přece svůj vývoj, ne? Tak se snažím přinést něco svého.

 

Proč?

Divné mi je, že čelní představitelé psychonautiky s desetiletími zkušenost mají absolutní nezájem o debatu. Jen napíší knihy, organizují akce, ale o debatu nestojí, ba dokonce se jí vyhýbají. Není to divné?

Proč je na některých psychonautických debatách tak mrtvo? Třeba na https://www.tacz.org/skupiny/vyzkum-vedomi/

Měl by se s nimi někdo udělat rozhovor, třeba by se to vyjasnilo. V mediích je to přece běžné a každý expert z řad právníků či lékařů rád odpovídá. Za tím něco je a já tuším co. Je to tabu...

 

Kitesurfing a psychonautika

Když se před lety objevil na Nechranické přehradě první kitesurfer, bylo hned jasné, že mu to jede daleko líp než windsurfařům. Změny byly ohromné.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kitesurfing

Ti ho okamžitě obklopili, prohlíželi každý detail a ptali se na všechny podrobnosti. Hledali všecky informace jež byly dostupné a velmi rychle přešli na novou techniku.

Tak je tomu ostatně i v jinde, mělo by to platit i v psychonautice. Když jsem o ní v roce 1991 začal uvažovat, mnoho informací nebylo. Jen něco málo o holotropku. Pustil jsem se do něj stejným stylem jak jsem byl u sportů zvyklý a začal sbírat zkušenosti, jež často v žádné knize nebyly.

Nyní jsem už psychonautický důchodce a pozoruji, že odborné literatury o mystické psychonautice za ta léta příliš nepřibylo. Ani se o zkušenostech s procesem mnoho nemluví. Vše má přece svůj vývoj, ne? Tak se snažím přinést něco svého.

 

 

Proč?

Divné mi je, že čelní představitelé psychonautiky s desetiletími zkušenost mají absolutní nezájem o debatu. Jen napíší knihy, organizují akce, ale o debatu nestojí, ba dokonce se jí vyhýbají. Není to divné?

Proč je na některých psychonautických debatách tak mrtvo? Třeba na https://www.tacz.org/skupiny/vyzkum-vedomi/

Měl by se s nimi někdo udělat rozhovor, třeba by se to vyjasnilo. V mediích je to přece běžné a každý expert z řad právníků či lékařů rád odpovídá. Za tím něco je a já tuším co. Je to tabu...

 

 

Psychonautika je elitní věda

Psychonautika by měla dostat zpět místo, které ji kdysi náleželo. Byla přece výsadou šamanů a zasvěcenců. Ti byli hierarchicky hned za náčelníkem kmene, někdy i na jeho úrovni.

Problém nastal, když se psychedelik, tedy entheogenů, chopili laici a udělali si z nich předmět zábavy, což psychonautiku zcela zdiskreditovalo. Až nyní se situace pomalu zlepšuje. Je potřeba ji podpořit, rozvinout její potencionál.

Proč je psychonautika věda? Protože zjevně patří k psychologii a filosofii. A proč elitní? Protože rozšířené vědomí umožňuje to, co je jinde nemožné. Forsáž inteligence, kterou je možno nasměrovat nejen na filozofii a psychologii, ale i na umění či jakoukoliv vědu.

Inteligence je totiž hlavní faktor vědecké práce. Vysokou inteligenci sice nelze mít trvale, bohužel jen v transu, ale i to stačí.

Měly by vzniknout nejen kurzy, které jsou již hojné, ale dokonce školy psychonautiky se vším, co k nim patří. Cesta k rozvoji psychonautiky bude dlouhá a trnitá.

Lidé ji jen tak nepřijmou. Mají z ní strach. Nelze čekat, že se toho chopí ministerstvo školství. Situace spíš bude připomínat domácí univerzity disidentů před mnoha lety.

 

 

Vyšší škola psychonautiky

Je tu dost těch, kteří alespoň zčásti používají psychonautiku k osobnímu rozvoji. Jelikož psychonautika je bohužel stále v plenkách, chci tu popsat své zkušenosti.

Představte si, že chodíte do kurzu, kde vám učitel něco ukazuje a říká v cizí řeči vizí a neznámých pocitů. Něco si sice z kurzu odnesete, ale je to hodně vágní. Z rozšířeného vědomí se nedá moc zapamatovat, navíc toho hodně nepochopíme.

V rozšířeném vědomí se to dělá s různými osůbkami, čili průvodci, běžně. Jakmile ale vystoupíme, zbudou jen náznaky, většinu informací zapomeneme. Podobně jako ze snu si toho moc nevybavíme. To je stav v klasické psychonautice.

Hlavním zlepšením vyšší školy psychonautiky je komunikace s režisérem rozšířeného vědomí. Je to důležitá schopnost. Tuto progresivní metodu psychonautiky dělám s přáteli od roku 1995, takže zkušenosti jsou velké. Vcelku funguje bez problémů.

O svém rozvoji jsme detailně informováni a máme jistotu, že jdeme správným směrem. Za svoji snahu jsme odměňováni různými dary. Třeba informace dostáváme o všem a velmi kvalitní.

Komunikujeme pouze se svou intuicí, čili vyšším Já. Naučit se to není těžké. Už jsem tu pár místních psychonautů po mobilu naučil, stačí pár minut. V podstatě se využívá slabý trans, na který není potřeba vůbec nic.

Získat jistotu v komunikaci je věcí praxe. Začátečníci si často nejsou jisti, zda to dělají správně. Potřebují tedy konzultaci, i když výsledky mají daleko lepší než si myslí.

Už jsem to tu pár psychonautů naučil, naposled včera. Jsem zvědav, jak to využijí. Šlo to dobře díky tomu, že měli dobrou vizualizaci.

Co to je? Když řeknete párkrát pes, vidíte ho se zavřenýma očima? Jestli ano, je výuka snadná. Pokud vizualizaci nemáte, jako i já, dá to víc práce.

Tato komunikace je stará jako lidstvo samo. Používali ji proroci, mystikové a zasvěcenci. Pomocí toho se asi navrhovaly stavby pyramidy atd. Říká se tomu channeling, i když toto slovo není zrovna nejlépe vybráno.

Skupin, knih i učebnic je mnoho, jsou i na FB. Propojit psychonautiku s channelingem je přínosné, kupodivu se o tom bardi psychonautiky v knihách nezmiňují. Kdo o tom napíše monografii, posune vývoj psychonautiky dál. Kurzů na webu je mnoho:

https://www.channeling.net/

Takže pokud máte zájem, obraťte se na ně. Není to ovšem vždy levné. Nebo zavolejte mně, učím to zdarma. Příručku mám na http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm Neučím ovšem každého. moje intuice si vybírá, koho to mám naučit.

 

Psychonautika a IT

Když čtu některé příspěvky, napadá mne souvislost s IT. Když posadíte k PC někoho, kdo ho nikdy neviděl, co se stane? Bude mlátit do klávesnice a vyděšeně hledět na monitor, co mu to tam naskakuje. Nic takového nikdy neviděl. Sice vůbec nechápe co vidí, ale líbí se mu to i tak.

Laika, který rovnýma nohama skočí do psychonautiky, je možno ocenit za odvahu. Většina lidí se bojí něco takového udělat, vrhnout se do úplného neznáma.

Osobně si myslím, že lepším začátkem by byla regrese. Tam neznámé světy nejsou, jen my v minulých životech. I na to je třeba odvaha. Zážitky nebývají příjemné, ale vždy poučné. Většina lidí si i po mnoha desítkách let existence regresní terapie myslí, že nic takového nemůže existovat!

Pokud má někdo o psychonautiku hlubší zájem, po čase se začne orientovat. Podobně jako my všichni jsme práci s IT začali časem zvládat. Už na to nekoukáme s prominutím jako tele na nová vrata. Pomoc s výukou je možno najít všude.

Machři v IT pracují vysoce profesionálně. Tak by tomu mělo být i v psychonautice, ale to je ještě daleko. Je to moc těžké a nové. Literatury je pomálu, není nejlepší a málo kdo umí poradit.

Proto se postupuje velmi pomalu. Tím ale utíká čas. Psychonautika totiž může hodně naučit a hodně proměnit, což téměř nikdo netuší. Rozhodně to není selanka, jak by lidé rádi viděli.

Zkušený psychonaut se pozná tak, že pracuje podobně promyšleně jako v IT. Umí spustit správné programy a tomu, co vnímá na monitoru vědomí, také rozumí. Chápe všechny souvislosti.

Jeden rozdíl tu však je. Děje na monitoru vědomí v psychonautice při správném vedení vytváří vyšší Já jako Učitel. Jde tedy o komunikaci, o výuku, o exkurzi ve světech, které ten náš vysoko převyšují.

Kdyby uměla umělá inteligence dosahovat vysokých inteligencí, pak by něco podobného šlo i na PC.

Odborná práce v psychonautice má i svá nebezpečí. Podobně jako v IT se mohou vyskytovat různí škůdci, hackeři. Kdyby někdo chtěl psychonautiku zneužít, trest by ho neminul a to velký.

Existuje něco takového jako policie Hyperprostoru. Té neujde vůbec nic a má neomezené možnosti trestat. Chvíli hříšníka nechá a pak udeří.

 

 

Psychonautika a Elon Musk

Při studiu filosofie jsem si všiml, jak moc je podobná náboženství. Je to jen hromada různých názorů.

Podobně křesťanství s jeho různými církvemi, buddhismus, hinduismus, taoismus. Všechny nabízejí vysvětlení, ale každé je jiné.

Pitoreskní obraz poskytuje tzv.vědecký komunismus. Vždyť je to pouhé falešné náboženství, to si nikdo nestačil uvědomit? Cesta od Ráje, tj. prvobytně pospolné společnosti zpět do komunismu, tj. Ráji na Zemi. Vždyť je to předělaná bible!

Končí to ostatky svatých, tj.Lenina, pravou vírou prelátů, tj.stranické hierarchii, i jejich  konkláví, tj.stranických sjezdů.

Na základní otázky filosofie odkud jsme přišli, kam půjdeme a proč tu vlastně jsme,  má každý jinou odpověď.

Jak to ale ve skutečnosti je? Na to vám filozofové nejsou schopni odpovědět. Je tedy zjevné, že je vše jinak. Nemůže přece platit tolik názorů současně, to je vyloučeno.

Kardinální otázka – je vůbec naše myšlení schopno pochopit realitu jaká je? Odpověď je záporná. Vždyť ani fyzikové nejsou schopni pochopit kvantovou mechaniku, a už vůbec ne ji spojit s teorií relativity. Naše inteligence je prostě malá na tak těžký úkol.

Jedinou možnost je, alespoň na chvilku, využít rozšířeného vědomí. To umožní se podívat na věc z nadhledu. V tomto ohledu uznávám myšlenky Elona Muska viz

https://www.teslafan.cz/clanky/elon-musk-dost-mozna-zijeme-v-pocitacove-simulaci

Řada lidí jistě bude říkat, že je to jen vrtoch, touha slavného vizionáře po pozornosti, ale někteří psychonautikové tohle zažili. Patrně je Elon Musk také psychonaut...

 

Toto je skutečné tajemství života -- být zcela zasnoubený s tím, co děláte tady a teď. A místo toho, abyste tomu říkali práce, uvědomte si, že je to hra."-- Alan Watts

Vaším úkolem je hrát zábavu na pláži...

(Abraham-Hicks)

 

Dr.Grof o channelingu

Můj článek Vyšší škola psychonautiky způsobil nepochopitelně velké emoce. Pár lidí zde se channeling už naučilo, nebo má zájem.

Ostatně o komunikaci s průvodci v tripech se tu občas píše. Tento průvodce, tedy režisér tripu, může na sebe vzít jakoukoliv podobu. Určí ji podle toho aby vás to oslovilo. Proč by to ale nemělo jít i mimo trip? Vždyť stačí jen slabý trans. Channeling je prostě velmi slabý trip.

Není přece problém srovnat tyto dva obory. Mají přibližně stejně členů, knih, učebnic i kurzů. Jen se zatím kupodivu nestýkají, což je škoda. I zde na FB mají channelisté skoro stejně skupin jako my:

https://www.facebook.com/groups/1669894756585097

https://www.facebook.com/groups/ryoktylerellison

https://www.facebook.com/groups/MCMedium a pár dalších

kurzy https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=kurz+channelingu

Stručná příručka http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm

 

Podpořil mě Josef Machytka, když mi napsal:

„V nové knize Stanislava Grofa "Cesta psychonauta" je channeling zmíněn v prvním díle, je tam kapitola "Komunikace se spirituálními průvodci a channeling".

Začíná to slovy - příležitostně je možno se v holotropním prožitku setkat s bytostí, která má roli učitele, průvodce, ochránce a nebo jednoduše slouží jako zdroj informací. Taková bytost je obvykle prožívána jako nevtělená lidská bytost, nadlidská entita, božstvo existující ve vyšších světech vědomí a obdařené mimořádnou moudrostí....

Spirituální průvodci jsou často vnímány jako vyspělé duchovní bytosti na vysokém stupni evoluce vědomí, které jsou obdařené mimořádnou inteligencí a výjimečnou morální integritou.

Toto může vést k vysoce problematické inflaci (nafouknutí) ega u osob provádějících channeling, takže se pak tyto mohou cítit být vyvoleny pro speciální poslání a mohou to vnímat jako důkaz vlastní nadřazenosti.“

 

Tak vida, situace se konečně mění, a i slavný bard psychonautiky se zmínil o channelingu. Co se týče toho nafouknutí ega, považuji to za omyl, vyplývající z lidem těžko přijatelného faktu, že někdo komunikuje s vyššími entitami.

Prostě channelistům nevěří a myslí si, že je to jejich vlastní mesiášský mýtus. Pak to jako nafouklé ego opravdu vypadá. Channeling je proto daleko méně přijímán než psychonautika, což je paradox. Zážitkově je daleko slabší.

Jen přivítám, když se channeling psychonauté naučí sami jako např.paní Zitová. Napsala pomocí něho už 16 knih! Viz http://zitova.cz/ Jiní mohou jít na kurs, nebo je to zdarma naučím sám za pár minut po mobilu.

Jako doporučenou literaturu o channelingu mohu uvést i výsledky výzkumu v Institutu aplikované intuice v Kalifornii v knize https://www.amazon.com/Channeling-Intuitive-Connection-William-Kautz/dp/0062504517 S videem https://www.youtube.com/watch?v=AP4nejcaagw

Na youtube je toho o něm mnoho. Třeba: Život s channelingem - rozhovor s vám známým Martinem Chromjakem a Lucií Alferi z https://skolachannelingu.cz na

https://www.youtube.com/watch?v=7gopE2wehrE

 

Obří kolo

Dvakrát denně mám malou meditaci, tedy trip. Je to vlastně  indukovaný flashback, který psychedelika už nepotřebuje. Stačí si jen lehnout, zakrýt oči a pustit božskou Lisu Gerrard. https://uloz.to/file/IiihrGaCHxt4/lisa-gerrard-zip

Za dvě vteřiny najedu do transu. Prožitek hudby se neuvěřitelně zdokonalí, i pocit se změní k nepoznání, jsem téměř do poloviny ponořen do božského pocitu.

Včera mi tam intuice poslala vizi obřího kola. Místo kabinek tam byly obrázky archetypů a jejich kombinací. Koukal jsem na obří kolo, které se věčně točilo, nešlo ho nijak zastavit.

Co z toho vyplývá? Vnímáme svět kolem, který je možno rozložit, rozepsat na archetypy, jakýsi popis. Permanentní změna, ale to obří kolo je věčné. I ty archetypy. Ty jsou zdrojem dějů.

Také z toho vyplývá, že konec světa nebude, protože nebyl ani začátek. Dokonce nebyl ani prvotní hřích. To by se křesťanům nelíbilo, ale mají smůlu.

Pomocí channelingu jsem zjistil i další poznatky z vize. Nejde jen o naše okolí, vnímáme i vnitřní stavy jako emoce, pocity a myšlenky. A i ty lze rozložit do archetypů. Existují tedy obří kola dvě, ale jsou propojeny. Vnitřek je odraz vnějšku a obráceně, zrcadlení.

 

Tria

Studentka Tria je velký talent na mystickou psychonautiku. Překvapila mne tvrzením, že by chtěla i tísnivý trip, hlavně prý aby byl silný...

Dala mi svolení své tripreporty, tj.meditace, sem dát. Další jsou na konci http://intuice.mysteria.cz/meditace.htm

Metodu nesděluje, ale nevylučoval bych N-ko.

 

První samostatný pokus o meditaci

Intuici jsem nemusela volat, byla tam, hned jak jsem zavřela oči. A pak se to rozjelo. Blik, blik... Strašný šok, mé vnímání se štěpí, jsou tu asi tři roviny vnímání a já nevím, ve které jsem, přelévám se, občas zavadím o tu svou realitu, chci se jí podržet, zorientovat se, ale nejde to. Která z nich je správně, ta pravá, panebože, nedokážu to rozlišit. Někde se ztrácím, pak se zas vracím. Jako na horské dráze.

Chvíli se to uklidní, už vím, kde jsem, ale pak to zas začíná najíždět, prostor vibruje a snad trochu jemně píská, už se zas ztrácím. Jsem v nějakém matrixu nebo co to je, panebože, co když už se nedokážu vrátit do svého vnímání, ráno mě tu rodiče najdou a co si pomyslí, tohle se nemělo stát…

Asi jako když přepínám kanály, na kterých běží stejný film. Pohledy na stejný nábytek jsou pokaždé jiné. Pak zas to přelévání vnímání. Mám strach, zaplavuje mě z toho šílený strach, srdce mi silně buší. Dezorientace velká. Jsem ve snu, pak zas ne, musím zavolat kamarádovi, nebere to.

Ježišmarja, jsem ve špatném filmu, tohle je ten špatný sen, kdy si člověk uvědomuje, že je to sen, ale ani za nic se nemůže probudit. Jsem ve světě za Zrcadlem, ztracená Alenka, co si není jistá, zda projde zrcadlem zpět. Sedím na posteli, srdci si buší přes celou hruď a stále se přeblikávám z pohledech na realitu i jejího vnímání.

Někde tady bude božské, je vždycky všude, budou i v téhle ulítlé divnosti. Ale kde? Zavírám oči, místnost mi mizí před očima, jako když mě něco i s celou místností vtahuje do víru a jiného vnímání. Klepu se strachem, potřebuju se něčeho chytit, abych se neztratila, jen jeden pevný bod prosím.

 

35. meditace

Fraktály, fraktály a zase fraktály. Všechno je ve fraktálu a všechno je fraktál. Když něco jako fraktál nevnímám, stejně tam je, ale z úhlu, kterým se nedívám.

Dimenze nejsou. Je jen různé pozice na fraktálu. A dunění. Na počátku nebylo slovo. Byla tam vibrace, ohromná, mocná vibrace. Pulzující černá díra. To není tón, není to zvuk, je to jen mohutné cosi, co tvoří. Někteří lidé utíkají z meditace jako myši, řeklo mi božské.

    Dvanáct hodin ponoru. Několik hodin na polovinu v Bohu. Z toho si skoro nic nepamatuju. Co tam bylo? Téměř nevím, nevěděla jsem, co se stalo, kde jsem se tu vzala, co bylo předtím. Je to známé, ale zvláštní. Jsem na zvláštním místě. Ale nevím, co se se mnou děje.

Usnula jsem, asi ano, tohle je meditace ve snu. Nebo není? Jsem ve snu? Tak dlouho? Nemohu se zorientovat. Prý mám silný ponor už tři hodiny? Něco s mystikou, procesem. Ponor, proces, co jsou to za pojmy? Nic z toho mi nedává pořádně smysl, já jsem přece tady, na tom zvláštním místě. A víc nevím, nemůžu myslet… Ale po čtyřech hodinách si celkem zvykám.

    Chvěje se celý byt, ačkoliv hudba hraje jen v jedné místnosti. Opírám se o zdi, sedám si na zem, kam mám jít, co mám dělat? Ponor mě pohlcuje a já jsem chvíli tady a chvíli Tam.

Když mám otevřené oči, lépe se orientuju, ale ne o moc lépe, vnímám spíš výseky, to, na co se dívám, nedokážu si spojit předtím-teď-potom.

 Pokoj, ve kterém hraje hudba, duní od základů tou mohutnou vibrací osmičkové nadnirvanické hudby. Fascinuje mě to a trochu děsí. Tomuhle domu se právě mění základy, nemůže to být jinak. Realita a její obraz je v napětí a hučení, mírně se rozmazává a fraktáluje. Vnímám to dost i s otevřenýma očima.

Není to už tak, že otevřu oči a všechno se stabilizuje. Vnitřní svět začíná nabourávat i ten vnější, hudba má takovou ohromnou sílu, teď to vidím přímo před sebou. Ta vibrace hudby ovlivňuje všechno – můj vnitřek, ale i vnější pokoj, prostor, ve kterém se nacházím, a to mě trochu děsí.

     Poházené deky, matrace, rozhozená deka na posteli, všechno jsou to fraktály, je to obraz, právě takhle, jak to je. Všechno ožilo. Koberce, rohožky, dřevěné dveře, sklo, závěs, a hlavně, ty obrazy! Kdybych náhodou měla málo fraktálů, stačí se podívat na stěny, nevyčerpatelná zásobárna fraktálů je přímo po ruce.

Asi po šesti hodinách mi klesnul ponor na 49%. Místy mi začíná docházet, že jsem v silné meditaci a že ta bude jednou určitě končit. Ach jen to ne, sice je to celé takové zvláštní a mírně tísnivé, ale ať to pokračuje. Ponor mi chvíli klesnul a myslela jsem si, že konec opravdu je.

Ale pak začala hrát znovu osmičková hudba a ponor jel dál. Fraktály stále všude. Už mě to trochu unavovalo. Stále to jiné vnímání, stále vnímat všechno dokonaleji. Opravdu to může unavit. Není to špatné, ale stále dost podobné, proč nemůžete udělat jinak?

Božské síly se ohlédly k reproduktoru, odkud hrála hudba vysoké dimenze, já se tam podívala vteřinu po Nich. Nemůžeme jinak, řekli a já pochopila, že Oni si tohle nevymysleli. Vymyslel si to někdo nad Nimi. A hned na to mi ukázali, jak je vlastně velmi zajímavé dát do všeho Celek, a ten různě zakrýt. Jako když se dá všude tabulka skla, ale některá sklíčka se zalepí. Proč dát někam jen kousek, když se to tam může dát všechno najednou? Vnímala jsem Jejich zalíbení v tom, jak je to pro Ně zajímavé.

    Když jsem mohla trochu přemýšlet, přišla jsem na to, že jsem si takhle Boha fakt nepředstavovala. Ne takhle ve fraktálu, ačkoliv teoreticky jsem o fraktálách už věděla. Nicméně nebylo to pro mě úplně nové, podobnou moc a vznešenost spolu s obrovskou silou jsem už zažila. Jen teď to bylo silné o trochu víc a hlavně jsem to pociťovala několik hodin.

 

 

36. meditace

Vzali mi všechno, dosud známé.

Ne představy o vztazích,

ne představy o naplnění,

o čemkoliv lidském,

vzali mi můj svět,

celý svět.

Všechno skartované,

osobnost přetvořená.

Rozdrtili mě hrozně.

Nic nikdy nikde nezůstává.

Všechno se přetváří dál.

A to je ta šílenost.

Všechno, všude, ve všem.

A pořád.

Nekonečně.

Nikdy to nekončí.

Tohle když vám dojde,

tak možná budete chtít umřít,

a možná byste si i přáli, aby to šlo,

jenže pak zjistíte, že to není cesta,

že se před tím prostě nedá utéct,

a nedá se utéct nikam, nejen

do smrti, ale ani do života,

prostě nejde nikam,

jen v tom být

a prožívat to

a to tu bolest

po čase zmírní.

 

Je to strašný.

Vidíte ten text nahoře?

I v něm je vidět začínající

a zase končící fraktál.

A to je ten důkaz,

že se před tím neschovám,

tohle mi ukazují

celou meditaci.

Všechno, co dělám,

je fraktál,

a jinak to nejde.

Jakmile tohle někdo jednou

prožije

a přežije,

tak se mu otevře nový svět.

A v něm já jsem.

Úplně nově.

Jsem jako zasazená rostlina,

jako novorozeně,

co má jen

tu náruč Boha,

tu Jeho tvář,

ze které před chvílí upadlo

do smrtelného úleku

a umřelo děsem

z nekonečného

STÁLE.

Ale která ho teď

tak trochu shovívavě objímá

a učí ho, jak v tom má chodit.

 

A to je vlastně všechno,

co mám.

Jen Bůh,

a mé vztahování se k Němu.

Všechno ostatní

je mrtvé

a pryč.

A to je bolest Zrození.

 

Takže až zažijete tohle, jste na správné mystické Cestě Poznání Boha. Kdepak nějaké Tomášovy pohádky z tisíce a jedné noci... Holt zažít Věčnost, Nekonečnost a Dokonalost není jen tak...

 

 

Aplikace channelingu v psychonautice – příklady

Dr.Grof zmiňuje ve své knize Cesta psychonauta i channeling, tj.komunikaci s tzv.průvodci tripem, tedy jeho režisérem. Správně to má být pouze intuice, tj.vyšší Já, nadvědomí.

Tento channeling můžeme využít už před tripem. Dohodnout se s ním na správné organizaci a provedení tripu, Třeba pozici, provedení rituálu, způsobu setu a settingu, druhu hudby atd. Případně i místo, datum a hodinu začátku.

Záleží doslova na všem Jdeme k intuici vlastně na návštěvu, na konzultaci. Měli bychom respektovat jeho návrhy.

Channeling můžeme používat i v tripu ale to vytrhává z transu. Děláte to ale běžně s tzv.průvodci. Kupodivu se nezkoumá co jsou zač.

Hlavní využití channelingu je však po tripu, kde při jeho integraci, tj.zpracování, probereme s jeho režisérem čemu jsme v tripu neporozuměli a jak ho příště vylepšit.

Nic víc, žádná ideologie. Je to smrtelně vážná odborná práce, tak žádné srandičky. Při jednání s intuicí je totiž třeba zachovat jistý styl. Jelikož je to opravdu vyšší Já, nemůžeme s Ním mluvit jako se svým podřízeným, ba ani jako se sobě rovným, ale jako s Učitelem. Jinak se s námi nebude chtít bavit.

Musíme se tedy jakoby vrátit do univerzitní výuky. Jde totiž o vyšší školu psychonautiky. Po jisté praxi dojde ke zlepšení soužití s režisérem tripu a tím i k zesílení intuice. To je základ intenzivního duchovního růstu.

Channeling je možno využít i jinak, ale to je na další článek.

 

 

Psychonautika v náboženství

Každé náboženství včetně buddhismu vzniklo z psychedelických zážitků, a ty v něm i zůstaly, bohužel jen ve velmi omezené míře.

Takovým psychonautům se říká mystikové. Řada z nich byla prohlášena za Učitele církve, ale téměř nikdo je nenásleduje. Není totiž zájem.

Psychedelické látky se v náboženstvích nepoužívají, i když Kristus ustanovil do svého rituálu Večeře Páně mešní víno. Mystické zážitky jsou proto omezeny na ty, kteří mají extrémní senzitivitu.

Mají však propracovaný náboženský set a setting a tomu jejich zážitky odpovídají. Náboženská psychonautika používá komunikaci s božským, tedy channeling, kterým je božské provází mystickým procesem.

Jednou z nich je Faustyna Kowalská (1905–1938), kterou prohlásil r.2000 za svatou papež Jan Pavel II. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_Faustyna_Kowalska

 

Život sv.Faustyny je námětem filmu https://uloz.to/file/hbvDhYXUb/faustina-sk-1994-avi

Její channelingová komunikace s Kristem a reporty ze zážitků jsou popsané v jejím Deníku, viz https://uloz.to/file/pniQyxpE/sr-faustina-kowalska-dennicek-sk-doc

Všimněte si, že na rozdíl od východních mystik jsou zážitky vytržení Ducha vždy dynamické, vždy jsou výukou Poznání. Nikoliv tichem, jež je však u laiků daleko více populární.

V tom je křesťanství pravdivé. Nic ve Stvoření není bez pohybu... A jen jejich mystika otevřeně hovoří o temné noci duše...

 

Na audiokazetě Boží milosrdenství jsou její reporty:

… při modlitbě jsem uviděla znamení božího hněvu, které mělo postihnout jisté místo. Prosila jsem anděla, aby ještě posečkal, neboť svět bude činit pokání. Moje prosba však vůči božskému hněvu nebyla ničím. V tom jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Její nesmírná Velebnost mi pronikla až do nitra duše. Když jsem si uvědomila  Moc Jejich Milostí, byla jsem vzata před Trůn boží Velebnosti. Ó, jak velký je náš Pán a Bůh, jak nepochopitelná je Jeho Svatost! Začala jsem se modlit slovy, která jsem  v duši cítila a viděla jsem bezmocnost anděla, který nemohl potrestat za spáchané hříchy.

…dnes jsem byla andělem zavedena až do pekelné propasti. Je velmi rozlehlá a je to místo velikého utrpení. Jsou tato: Prvním je ztráta Boha. Druhým jsou neustálé výčitky svědomí. Třetím je vědomí, že tento stav nikdy neskončí. Čtvrtým je čistě duchovní oheň spalující duší, který ji ale nespálí. Je to velmi bolestivé. Pátým je stálá temnota a smradlavý zápach. Démoni a zatracené duše se na sebe dívají a vidí všechno zlo druhých i svoje. Šestým je  neustálá přítomnost satana. Sedmým je nekonečné zoufalství, nenávist vůči Bohu, klení, nadávky a rouhání.

Existuje tam ještě jedno utrpení a to utrpení smyslů. Čím která duše zhřešila, tím je trápena hrozným, nepopsatelným způsobem. Tváří v tvář tomuto utrpení bych umřela, kdyby mi Všemohoucnost nepomáhala. Píši to na boží příkaz, aby se nikdo nevymlouval, že peklo neexistuje, protože tam nikdo nebyl a neví se tudíž, jaké to tam je.

… v Srdci Ježíšově jsem poznala, že v nebi je ještě jedno Nebe do kterého vstupují jen vyvolení. Štěstí, do kterého jsou ponořeni, je nepopsatelné. Jdou ze Světla do Světla, které je vždy nové a zároveň se nikdy nemění. Duše jsou proniknuty Jeho božskostí. Nemohu to ani v nejmenším popsat. Ó, Svatá Trojice, dej se duším poznat.

Kristus mi řekl: Pohleď do Mého Srdce plného Lásky a Milosrdenství pro všechny a zejména pro hříšníky. Pohleď na Mé utrpení a ponoř se do něj.

 

Můj nejhorší badtrip

Badtripy jsou i v mystické psychonautice, ale mají svoje specifika. Bývá to např. nečekané exkurze do pekla, jež zažila sv.Faustyna. Sv.Terezie z Ávily ho popsala takto:

„Jednoho dne jsem byla přenesena do pekla, aniž věděla jak. Bylo to velmi krátké vidění, ale zdá se mi, že na ně nebudu moci zapomenout, i kdybych žila mnoho let. Vchod se mi jevil jako velmi dlouhá a těsná podzemní chodba, podobná nízké, temné a úzké peci.

Podlaha byla samé páchnoucí bahno a plná hnusných plazů. Co jsem tehdy vytrpěla, přesahuje všechnu lidskou představivost. Cítila jsem v duši oheň, který neumím popsat, zatímco nesnesitelné bolesti trýznily tělo. Byl to drtivý útlak, úzkost, hluboký smutek.

Tak živá a zoufalá bolest, že nevím, jak to mám vyjádřit. Říci, že člověk zakouší neustálý smrtelný zápas je příliš málo, neboť aspoň ve smrti je nám vyrván život od jiných, zatímco zde se sama duše trhá na kusy.

Ne, nedokáži najít výrazy ani jak vylíčit onen vnitřní oheň, ani jak dát pochopit zoufalství, jímž vrcholily ty úděsné trýzně. Neviděla jsem, kdo mne trýznil, avšak cítila jsem, jak jsem pálena a drásána, i když daleko horšími mukami byl vnitřní oheň a zoufalství.“

 

Můj kamarád po návštěvě pekla v tripu říkal, že nejhorším poznáním pro něj bylo, že ti pekelníci si uvědomují, že to pekla opravdu patří.

Osobně jsem zažil ještě něco horšího. Nazval bych to věčné zatracení. Představte si největší tíseň a stokrát ji zesilte. Kdepak smrt, tohle bylo daleko horší. Hlavně proto, že to bylo prociťováno jako věčné a nezměnitelné. Nedalo se z toho nijak uniknout!

Jen jsem nechápal, co jsem tak hrozného provedl, že mne božské tak strašně trestá. Až po tripu mi božské klidně vysvětlilo, že jsem neprovedl nic, byla to prostě jen exkurze aby bylo jasné co všechno umí.

Stejně tak odpovídal i sv.Faustyně. Ukázal jí peklo, aby si nikdo nemohl myslet, že neexistuje, protože ho nikdo nezažil. Psychonautika je prostě továrna na pocity lidem neznámé. Příjemné i nepříjemné, Celek.

To je obsaženo i o onom OOMM, ale musí se to zpívat dohromady. Pak je to pravé ohromující dunění hlasu Boha. Kdepak nějaký senilní dědeček na mráčku... Ani trochu ne.

 

 

Osobní otázky

S lidmi, kteří umí channeling, pracuji už 28 let. Ze zkušenosti vím, že odpovědi na obecné otázky dělají snadno a správně, ale osobní otázky často nedělají vůbec.

Je to logické, náš egoismus se všemožně brání přijmout Autoritu. Ptají se proto málo a ne do hloubky. Vynucují si, co chtějí slyšet a to výsledek ničí. Podle zákonů channelingu nemohou dostat informace, které nechtějí přijmout.

Je dosti těžké uvolnit naše zábrany abychom mohli dostávat kvalitní informace o sobě. Musíme opakovat, že chceme slyšet a skutečně chtít. Často je dobré ptát se na sebe někoho, kdo channeling umí, nebo použít jinou metodu verifikace.

 Zjistit tak i náš životní úkol a jak ho plníme. Významy snů i událostí, vztahy k druhým lidem atd. Na osobní otázky by měly být zvláštní vyšší kurzy channelingu. Měla by to být i forma zpovědi.

 

 

Spontánní tripy

Ojediněle se stává, že se do rozšířeného vědomí člověk dostane bez jakékoliv vnější příčiny, zcela nečekaně. Přitom to není flashback, protože se to stává i když žádné tripy nikdy neměl.

Psycholog Maslowa to nazval Peak experience https://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience

Příkladů je mnoho, např. TGM při cestě vlakem uviděl ojínělý strom a náhle se mu změnilo vědomí. Najednou pochopil, že vše na světě má své místo.

Pani C.M.C.: Jednoho jitra roku 1894 jsem se dívala šťastna a unesena s pohnutím na květiny a tu mi v nitru odpadl jakýsi závoj a já chápala, že i veškeré rostlinstvo má život a vědomí. Měla jsem pocit, že jsem sjednocena s Přírodou, jako bych byla jinou bytostí, oddělenou od druhých a přece současně spojená se Vším. Vím, že pod veškerým neklidem a rozptýleností života je nekonečný oceán Klidu, jejž nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní mír Přírody je nade všechno chápání.

V bibli je popsán případ obráceni Saola na křesťanství :

2Kor 12, 2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví),  který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.

Další případ se stal na Letnice:

Sk 2.1 Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. 2 A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. 3 Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. 4 A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

 

Ale i v dobrodružné literatuře se vyskytují tyto zvláštní stavy náhle rozšířeného vědomí:

Bylo zima, ale ráno bylo nanejvýše krásné. Obloha byla tak modrá a jasná, a slunce, nyní již hodně vysoko stojící, svítilo s pronikavou severskou měkkostí. Podivná jasná krása toho jitra a pohled na zemi v dálce vyvolal ve mně na okamžik zvláštní intensivní cit. Byl to vyšší a prudší cit než cit štěstí. Byl v něm smutek i radost a všecko. Bylo mi jako kdybych v této scéně oceánu, vzduchu a země náhle uskutečnil všechny touhy a všechna přání svého života. Došel jsem toho utrpením. Byl jsem jen obyčejný dělník, pracující na lodi, ale pro mne přišel tento slavný, zvláštní okamžik. Viz: http://intuice.mysteria.cz/tramping.doc

Kdo to vyvolává? Zjevně režisér tripu, naše intuice. Znáte to? Mě se to tedy nestalo.

 

In vino veritas

Tato zkušenost starých Římanů platí dodnes a všichni ji známe. V alkoholovém opojení se projevíme jací jsme. Což to ale v tripech neplatí? Vždyť psychedelika jsou daleko silnější než alkohol!

Léta jsem zkoumal, co všechno tripy ovlivňuje. Seznam toho je velmi dlouhý, vlastně je ovlivňuje úplně vše. Kdekdo si myslí, že druh psychedelika, ale podle mých zkušeností jen velmi málo. Všechny způsobují jedno jediné a to je trans v síle určené dávkou.

Důležitějším faktorem je set a setting. Obecně metoda tripu. Ale ani podle toho nelze vše vysvětlit. Hlavním faktorem, který určuje jaké tripy budou, jsme totiž my sami.

 Jaký je člověk, takové má tripy, ba i celý život. Jen to není snadné pochopit. V tripech je to vyjádřeno v symbolech, a i to málo co pochopíme většinou rychle zapomeneme. Až po mnohaletém studiu začneme chápat, co to vlastně tripy jsou.

Ale stejné množství zkušeností potřebuje i IT technika. V té je dobré nejen studovat literaturu, ale ptát se zkušených. To ví každý.

Ale koho se má psychonaut ptát na své tripy? Nejlepší je přímo jejich režiséra, tím je naše nevědomí. To ono nám tripy vytváří podle nás samých.

Komunikovat s ním není těžké, ale není ochota to dělat, což je velká škoda. Zkušený psychonaut se bez toho ale neobejde.

 

 

Ayahuasca a Bufo alvarius

V časopisu Téma č.9/21 je článek o výtvarníku, básníku a psychoterapeutu Miroslavu Huptychovi Básníkům bylo nejlíp na psychiatrii.

Hovoří o svém rituálu s ayahuascou v Brazílii: „Není to pro rekreační užívání a už vůbec ne pro duševně nemocné. U nich to, třeba tak jako u LSD, může otevřít 13.komnaty a skončit toxickou psychózou.“

Otázka: Co jste po tom rituálu cítil? „Najednou jsem se ocitl v úplně jiném vesmíru, jako bych byl na návštěvě u Boha. Vnímal jsem úplně vše. Měl jsem pocit že slyším hukot, prostor vybuchuje a já jsem roztříštěn do jednotlivých buněk.

Z mlhy dosavadní existence jsem se vyloupnul do rozzářeného prostoru Nekonečna.

Zaplavila mě blaženost. Bylo to hodně vizuální, proto se tomu zážitku také říká kino indiánů.

Viděl jsem úžasné, nepopsatelné věci. Ohňostroj barev. Tak syté barvy jsem dosud neviděl.

Při ceremonii se šamanem jsem byl přítomen přitloukání Ježíše na kříž. Cítil jsem tu jeho strašnou bolest.“ ....

Uzavírá: „Po nápoji ayahuasca nebo vyzkoušení sekretu ze žáby Bufo alvarius člověk nepochybuje. Je to naprosto jasný! Je to jako když se v hlavě rozsvítí.

Když pak ten zážitek vyprchá, jako když někdo otočí vypínačem, je zase tma. Zažil jsem to opakovaně. A nyní mi snad už zůstává alespoň pološero.“

https://www.facebook.com/temacasopis/photos/a.298494523685284/1599177410283649/

 

 

 

Bůh podle zkušeností psychonautiků

Tripreport z http://intuice.mysteria.cz/nejsilnejsi-meditace.htm

Lidský pocit mi téměř zmizel. Cítil jsem nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a nechal se Jím prostoupit. Ta Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou Dokonalost úplně Jiným pohledem než v dřívějších sedmnácti meditacích. Byla by zbabělost to nechtít vidět. Ta dětská hra lidí... Přestal jsem věřit, že existuje nějaká konečná pravda, že takový a takový je vesmír i náš vývoj k dokonalosti. V extrémně naléhavých vizích a pocitech jsem poznal, že je vše Jinak. Je jen božská virtuální Hra!! Vše, co se děje, se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno čímsi zcela Neznámým z míst mimo prostor a čas.

Pak mi diktovalo Nadjá: "Bylo to dlouhé a krušné, zase poslouchat Boha. On se jen tak nenudil, ukazoval ti, co je v Něm. A to malého zdrtilo. Ty sis totiž myslel, že je to jen tak hledět k Bohu a vidět Ho, jaký Je. On je totiž úplně Jiný. Hlavně větší. Nekonečněkrát. A to je ten pravý rozdíl. Ne, že je jen o trochu, o nekonečně! A to je co říci. Proto zde musím rozhlásit, že ten, kdo vchází k Bohu, pocítí nejdřív úžas, potom údiv a nakonec zoufalství. Uvidět a procítit Ho je totiž Jiné než lidové představy. Ty by si Ho jen představily jako chytrého dědečka na mráčku. Není takový, je tisíckrát a n-krát větší. Proto je Jiný. Ať tě tedy nebolí, když se tvé snahy a názory dostanou do střetu s Realitou.

Vím, že tě to bolelo, procítit skoro úplně Boha. Je v Něm něco Jiného, než jsi čekal, ale to nevadí, Takový je Fakt. Vidět ty tvary Realit a Symbolů, což je totéž. Vidět tu nekonečnou variantnost Všeho a uvědomovat si, že i čas a prostor jsou vytvořeny pouze pro váš prožitek.

Z https://iwrite.cz/esc-50-ayahuasca/ :

A pak jsem náhle pochopil, že TOHLE je skutečnost! Ten tanec barev a rajská hudba. To je to, kde ve skutečnosti jsme. Celou dobu. Odjakživa. A je tu o nás postaráno. Bytostmi, které nás stvořily. A že účelem VŠEHO, co se mi dosud v životě událo, bylo dostat se sem. Přesně do tohohle bodu. Zjistit to.

A ty barvy a hudba říkaly: „Jenom klídek. Všechno je v pohodě. Stvořili jsme vás, abyste byli šťastní. To je vaše jediná úloha. Máme vás rádi. Ty srandy a dramata, co si vytváříte ve světě, kterému říkáte realita, si děláte sami. Asi abyste se nenudili. Ale je to zbytečné. Stvořili jsme to tu pro radost. To je smysl života. Smysl vesmíru. A teď už to víš.“

 

Jedinečnou výhodou psychonautiky je poznávat Neznámo a vyznat se tak i v nejtěžších filozofických otázkách, i v pojmu Boha. V rozšířeném vědomí tripu můžeme vidět, že vše je úplně jinak, než učí církve všech náboženství.

Vyprávějí spíše pohádky o Něm, vycházející ze svatých knih. Běžným lidem to stačí. To je i důvod, že mnoho lidí je tím odrazeno a stávají se ateisty. Preláti vůbec nemají zájem zkoumat, kdo Bůh vlastně je.

Ale ani psychonauti o tom neradi mluví, ač ho zjevně znají, nejen Dr.Grof, Huxley či prof.Leary. Pro většinu lidí je to iritující. Tak se tomu vyhnou.

Předně není jeden Bůh, ale je Jich nekonečno a každý je Jiný. V podstatě existuje hierarchie vyšších a vyšších entit od nám známým, jdoucí do totálně nepochopitelného abstraktního Nekonečna superpodivnosti paradoxů.

Rozlišují se úrovní Inteligence, Dokonalosti, Moci, prožíváním Věčnosti i Nekonečnosti v nekonečně směrech. Je tedy na místě mluvit o polobozích, bozích, božstvech. Ještě vyšší je těžké pojmenovat.

Každý žije ve svém světě, jež mu odpovídá, tedy nikdo z nich nežije mezi námi, ani se nám nepodobá. Přesahují nás o několik řádů.

Každý z nich má k lidem určitý vztah, určitým způsobem s námi pracuje pro hlavní úkol Vzestupu, tj.Sebepoznání.

Ono je to v podstatě nepopsatelné. Jistě byste k tomuto mohli mnohé dodat ze svých mystických zkušeností. Tak pište, please, co jste zažili vy

 

 

Zkušenosti s vývojem tripů mystické psychonautiky

Mystická psychonautika je v mnohém odlišná od té běžné. Nejen v obsahu tripů, ale i v jejich vývoji. Je za tím vůle vyššího Já, tedy intuice, jež je zároveň i režisér tripů. Stává se Učitelem, Guruem.

Má vše dokonale promyšleno a provedeno. Základem je životní úkol. Pokud tam je duchovní rozvoj osobnosti, musí se s ním začít a léta na něm pracovat.

Proto, jak už desetiletí pozoruji, obsah se mění od extatických návštěv božských světů, jež právě slouží jako upoutávka a výzva – chceš Tam? Kdo To přijme, je v mystickém procesu.

Pak už tripy nejsou všechny extatické, neboť jsou moc drahé. Bývají směsí božských pocitů, tedy extaticko-neutrálně-tísnivých, a je v nich veškerá potřebná výuka. Tato transformační etapa je nejdelší, trvá řadu let až desetileti.

Pak se stane to, co psychonauté nečekali, ani se jim to nelíbí. Četnost tripů slábne, zkracují se a bývají i méně obsažné. Pocity jsou v nich převážně neutrální.

Vyšší Já vysvětluje, že je to proto, že už se učivo poznávání vyšších světů vyčerpalo. Vědomí se už mnoha tripy rozšířilo dostatečně a není vhodné ho roztahovat ještě víc, protože by ztratilo stabilitu. Rozdíl mezi spodkem a vrškem vědomí by byl moc velký.

Proto se musí čekat, až vršek vědomí vytáhne spodek trochu výš a stabilizuje ho. Další velké mystické tripy budou zase až v příštím životě.

Psychonaut ale dostane odměny za léta práce. Kromě ochrany a přísunu informací je to zlepšení základního pocitu, je vlastně v slabém tripu neustále. K tomu dostane i jeden až dva kratší tripy denně, ke kterým už ani psychedelika nepotřebuje. Jsou stejně silné, avšak převážně bez dynamiky, klidné.

Je to moc složité a podivné? Jistě, ale programování je také takové, ale spousta lidí ho dokonale zvládá. Ostatní o něm mají jen matnou představu.

 

 

Přístupy k psychonautice

Zamysleli jste se, proč psychonautiku děláte? Co od ní očekáváte a co vám dává? Zabývám se touto otázkou mnoho let.

Pozoruji širokou škálu důvodů a přístupů. Od odreagování se rekreačních uživatelů psychedelik po vysoce odborné studium transů rozšířeného vědomí.

Zrovna poslouchám prof.Horáčka na Radiožurnálu, večer bude opakování rozhovoru s Lucií Výbornou. Mluví o své poslední knize Vědomí a realita, o které se zde už psalo. Ketaminem si pokoušel rozšířit své zkušenosti o výzkumu vědomí.

Takže otázka pro vás, proč psychonautiku děláte?

 

 

Vlastní zkušenost je hlavní zkušenost

Jak zavolat režiséra tripu

Podle mne je jeho existence dokázána už tím, že se v tripu dozvídáme něco nového, co z naší hlavy nepochází. Trip podle mě není utvářen nějakou nahodilostí, ale má vnitřní logiku.

Proto je účelné zkoumat, kdo je jeho režisér. Jak na to, popisuji v následujícím setu a settingu:

 

1.Příprava

Tento trip bychom měli věnovat pouze tomuto, takže nějaké rozptylování čímkoliv jiným je nevhodné. Není to zábava, ale vážný výzkum existence našeho vyššího Já, čili intuice, který je tím pravým režisérem tripu. Je vlastně naším Guruem.

Měl by tomu dopomoci určitý rituál, který můžeme sami vymyslet. Jeho součástí je i hudba, jež musí hrát pořádně nahlas i během tripu. Doporučuji https://uloz.to/file/IiihrGaCHxt4/lisa-gerrard-zip Stačí se zaposlouchat do hudby, myšlenky samy zmizí.

 

 

2.Trip

Na tento trip není vhodná větší dávka, ale malá, abychom nebyli v transu příliš moc a mohli ho vnímat vědomím. Nejlepší pozice je vleže na zádech, přikryti dekou, oči zakryté aby nás nic nerušilo. Na počátku tripu stále dokola opakujeme: Volám tě mé vyšší Já. Volám tě má intuice, režisére tripu. Zjev se mi!

Připomíná vám to vyvolávání duchů? Ovšem, podobnost tu je.

Vnímání hudby i naše pocity by se měly značně zkvalitnit, to už je důkaz přítomnosti vyššího Já. Vnímáme, co se kolem děje vnitřním zrakem. Může se objevit jako cokoliv, šaman, pták, nebo nějaký symbol.

Pokud se něco takového objeví, můžeme se toho zeptat: Jsi to opravdu ty, mé vyšší Já, režisér tripu? Pokud souhlasí, můžeme začít rozhovor na připravené otázky. Můžeme ho požádat, aby nám ukázal, co nám chce ukázat.

 

3.Integrace zážitku

Na výstupu z tripu hned nahrajeme naše dojmy do připraveného diktafonu. Až se s tím srovnáme, můžeme zkoušet spojit se s režisérem tripu, aby nám vysvětlil, co jsme ještě nepochopili.

 

4.Kontraindikace

Je to už vyšší škola psychonautiky a ta není vhodná pro každého. Dříve to dělali jen šamané, nejvyšší kněží a zasvěcenci. Hodně dává, ale je potencionálně nebezpečná zejména z důvodu psychospirituální krize. Kdo má problémy duševního rázu, i deprese, neměl by to dělat.

Ze zkušenosti ji mají častěji ti, kteří mají rádi horory, mají piercing nebo tetování. Pokud by někdo chtěl volat nečisté síly, riskuje hodně. Za daleko menší prohřešek poslalo vyšší Já moji známou jasnovidku Petru pod kola auta.

 

5.Poznámka

Nemusí se to povést napoprvé. Nejlépe napsat tripreport a uveřejnit, ať se ostatní poučí. Jistě objevíte další vylepšení.

Pokud to budete opakovat, znamená to vstup do mystiky a jeho procesu. Vyšší Já o vás začne mít zájem a začne vás přitahovat k sobě. To je proces Poznání. Jeho zákonitosti jsou dosti složité. Není to snadné ani krátkodobé. Jako výstup na Kailás https://cs.wikipedia.org/wiki/Kailas

 

 

Dobrovolně neodejdu

Tak bych nazval sérii tripů před několika lety. Měl jsem v rozšířeném vědomí tak božské pocity i rychlé dokonalé vnímání a chápání, že mne myšlenka, že budu muset zase vystoupit z osvícenosti do té lidské ubohosti, velmi bolela.

Rozhodl jsem se proto k radikálnímu kroku. Režisérovi tripu jsem na jeho pokyn vystoupit z tripu řekl, že dobrovolně neodejdu.

On mě ale docela dlouhou dobu trpělivě vybízel k odchodu a vysvětloval, že Tam nemohu zůstat, protože to není svět pro lidi. Prostě Tam nepatřím. Jsem Tam jen na exkurzi. Je to i drahé Tam pobývat.

Dokonce mne jakoby vyšoupl za dveře. Zaposlouchal jsem se ale do božské hudby, tím ve mne zesílil božský pocit a rázem jsem byl zase Tam.

Cítil jsem ale, jak mi ubývá sil a stoupá únava, což je signál konce tripu. To rozhodlo, a po chvíli jsem byl z tripu venku.

Uvědomoval jsem si nutnost toho, ale v příštích tripech jsem udělal totéž. Tak moc mi vadila a vadí myšlenka, že rozšířené vědomí je vždy jen krátkodobé.

Po letech se ale situace změnila a přece jen mi režisér tripu dal trvale rozšířené vědomí, i když ne tak silné jako v tripu.

Z tohoto případu vyplývá, jak důležité je umět komunikovat s režisérem tripu abychom se dovedli orientovat nejen v něm ale i před a po něm. Chodíme totiž v tripu k němu na návštěvu. Měl by mít možnost se k němu vyjádřit.

http://intuice.mysteria.cz/2021/03/dobrovolne-neodejdu/

 

 

Vyšší stupeň channelingu

Vše je možné zdokonalit a je třeba to dělat, o tom je život. Channeling je úžasná schopnost, duchovní vývoj si bez něj nedovedu představit. Ale něco mu přece schází. Nevíme vlastně, jaký je svět božských Zdrojů, které s námi hovoří, ani jací vlastně jsou. Představujeme si je lidsky, ale zjevně jsou zcela jiní než lidé.

Pro návštěvu Jejich světa potřebujeme hlubší trans, dosažitelný například holotropním dýcháním. To umožní rozšířit naše vědomí nebývalým způsobem. V takové meditaci můžeme s božskými Zdroji také komunikovat. Dávají nám i své vše vyjadřující pocity a vize. I naše inteligence je silně zvětšená. Až pak si uvědomíme, že channeling je daleko víc, než jsme si mysleli...

Škoda, že ve stavu meditace nemůžeme být trvale. Nejsme bohové. Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale už ji hodně chápeme.

 

 

Chybovost

Je to těžké si to přiznat, ale při detailním rozboru poznáváme, že se mýlíme téměř ve všem. Základem je správná filozofie života. Přijímáme daleko častěji všeobecně přijímané hodnoty, jako je moc a peníze, ačkoliv nás to vede jen za scestí.

Smysl života nám uniká, protože o filozofii života nic nevíme, jen vlastní omezené názory. Moudrost a filozofie téměř nikoho nezajímá.

Ale mýlíme se i ve většině běžných rozhodnutích. Je smutné pozorovat, že se z následků chyb skoro nikdo nepoučí a stejné chyby opakuje dál a dál.

Je za tím hlavně  lenost správně vnímat a myslet, odhalit logickou strukturu, vymyslet co jsou podstatné otázky a k nim shánět kvalitní informace.

Bohužel i vzdělaní lidé často podlehnou rychlým emotivním zkratkovitým reakcím a pak jsou jejich závěry chybné či nepřesné, což si ani nechtějí přiznat.

O stupeň výše je využívat gigantických schopností intuice, ale to je vysoko nad ochotou lidí se o to alespoň pokusit. Je to velká věda, dosud téměř neznámá.

 

Nevědomost je sladká

Být mystikem není tak snadné jak se zdá laikům. Neuvědomují si sílu iluzí které mají. Mohou si doslova vymyslet co chtějí a věřit tomu.

Běžná víra není nic božského, jak se mylně domnívají věřící, ale pouze jejich názor, čili přání, jež si sami vytvořili.

Pravou víru popisují slova Krista: ” Kdo má víru jako hořčičné semínko, pohne horou.“ Kdo však tyto Dary Ducha má? Víra Krista je tedy úplně jiná, než si věřící myslí.

Dospělí odmítají měnit svoje názory, ale mystika, jakožto výuka božským, vede ke změně téměř všech názorů. Proto ani nemůže být populární.

Ve vytrženích ducha mystikové vnímají výuku, jež jim božské dává a jsou z ní ohromeni. Doslova jim před očima bourá jejich svět představ.

 

 

Přijetí Boha

Věřící tvrdí, že přijali Boha a Kristus sejmul jejich hříchy a oni jako nevinní mohou tedy vstoupit do Království nebeského. Když se jich zeptáte, zda jim to Bůh či Kristus dal výslovně na vědomí, odpoví, že je to jejich víra. Jakoby je vůbec nezajímalo, zda se to skutečně stalo! Je přece nemožné, aby člověk náhle a definitivně přestal hřešit! Otázka tedy je, zda-li tato víra není planá.

Přijmout Boha jako hlavní Autoritu je daleko těžší než nějaké prohlášení. Egoističtí lidé, kteří si říkají věřící, to řekne, ale kdyby je Bůh oslovil, zacpávali by si uši, aby Ho nemuseli slyšet. Takové případy bible popisuje.

Přitom stupeň přijetí Boha je základní nutnost duchovního růstu. Kdo nepřijímá Boha jako Učitele, jak se může něco sám naučit? Jen iluze do kterých zapadne.

Zejména velké mocné národy jsou příliš namyšlené, než aby někoho poslouchaly, i když by to byl sám Bůh. Malé národy, ke kterým patří i náš, které zažily těžké doby jsou daleko přístupnější. Nemusí chodit do kostela ani se hlásit k nějaké církvi či víře, ale je to v nich. Vrozené to nemá téměř nikdo.

 

Stáří a involuce

Stáří s nevyhnutným úbytkem fyzických a duševních sil není nic příjemného. Nemoci situaci ještě zhoršují. Na některé velmi staré lidi není pěkný pohled. Proč to tak je? Jaké duchovní zákony to vysvětlují? Musí tvořit logickou strukturu ze které vše vyplývá. Kupodivu o tom božské nerado mluví.

Jedna věc jsou nemoci, které pomalu vedou k smrti. Platí, že čím má kdo horší vztah k Bohu, tím horší má smrt. Kdo se bojí smrti i Boha a proto si přeje dlouho žít, může mu to být umožněno, ale zaplatí za to fyzickým a duševním úpadkem i bolestmi, jež ho vyhánějí ze života.

Problém involuce je těžší. Proč máme být i za dobrý život potrestání úpadkem? Zdá se to nelogické, ale platí to obecně, jen souvislosti nejsou běžně známy.

Kdo nechce do vývoje, je  k němu nucen i duchovním a fyzickým úpadkem sil ve stáří. A to platí i ve vyšších světech. Proto o tom božské nerado mluví, stejně jako my.

 

Výhled EU a světa

Jaký bude dopad chystaného riskantního gigantického zadlužení EU? Překvapivě malý, odpovídá božská intuice. Kdo bude platit splátky a úroky? Však to nějak zpytlíkují. Princip je, aby nikdo nešel do bankrotu, to by byla katastrofa. Proto se jim podaří jí zamezit i když na to některé země budou doplácet, ale Němci mají peněz nazbyt a rádi si svou novou říši s omezenou pravomocí budou spravovat. Vlastně se nebude nic tak moc velkého dít, jen se bude pomalu upevňovat evropský stát. Řekli mi další informace z budoucnosti:

Anglie půjde dost rychle do bezvýznamnosti, což ji vadit nebude. USA bude kolísat, vrávorat.

Německo bude hrdé, i když bude muset dost platit slabším členům EU. Francii bude její stoupající vliv vadit, ale sama bude mít málo sil to změnit.

Imigranti v EU budou dělat problémy? Problémy budou, islám mají jako vlajku.

To bude podobné i mojí situaci. Také se nebude dlouho mnoho dít, ale vliv božského bude pomalu stoupat. K tomu vedou i zátěže.

 

Osobnosti v nás

Ze zkušenosti víme, že mnozí lidé jinak myslí i jednají doma a jinak v zaměstnání. Tyto rozdíly ukazují, že je v nás více osob než jedna.

V zaměstnání jsme nuceni jednat racionálně, logicky, profesionálně. Ale jakmile přijdeme domů, naše osobnost se změní. Ovlivňuje nás totiž silně i naše iracionální, emotivně pudová část. Nechceme se jí vzdát, protože ji bereme za neoddělitelnou část naší osobnosti.

Tuto jednoduchou skutečnost si však u sebe nechceme uvědomit, protože by to znamenalo, že máme problém. Ten ovšem odmítáme řešit a tak zůstává, i když nám přináší mnohé problémy.

Vinou starší, emotivnější částí osobnosti totiž děláme ukvapená povrchní rozhodnutí, panicky jednáme a to není bez následků. Intenzivně brzdí náš osobní rozvoj.

Tyto dvě osobnosti v nás se nemají rády. Dělají, že ta druhá neexistuje. Dokonce jich v nás existuje daleko více, ale tyto jsou hlavní.

Jakmile jednu z nich více využijeme, cítí se druhá odstrčená a začne se ozývat aby se také realizovala. Jinak by ztrácela vliv.

Známý příklad je u lékařů, kteří vědí, že nemají léčit sebe ani členy své rodiny. Snadno by se totiž dopustili velké chyby. Emoce by jim zastínily správnou úvahu, diagnózu i terapii.

Co s tím? Uvědomit si to a pochopit kde je problém. Tím přestaneme málo rozvinutou část osobnosti podporovat, takže postupně ztratí na významu. Je to ovšem těžké a dlouhodobé. Nevzdává se snadno své role.

Ještě těžší je uvědomit si svou nejkvalitnější část, která je však nejméně aktivní. Říká se jí intuice. Vědomě ji posilovat trvá desetiletí, než dosáhne hlavní autoritu, ale výsledek stojí za to. Možná je to překvapivé, ale právě toto je mystika.

 

Vrstvy poznání

Na každou otázku máme odpověď, ale při bližším zkoumání zjistíme její nedostatky. Můžeme přijít s další, dokonalejší odpovědí, ale při podrobném zkoumání poznáme i její slabiny a máme možnost dalšího zdokonalení. To platí i v mystice, která dává daleko dokonalejší Poznání. Ale ani to není definitivní. Poznávání totiž vede do nekonečna. Je to tedy forma fraktálu. Není definitivní pravda. Jakákoliv vyjádření zkušenosti je jen dílčí vrstva, vlastně kamufláž Reality.

O tom je i zkoumání vzniku hříchu jezením plodů stromu Poznání, které vede k poznání dobrého a zlého. Bůh tak vlastně vyslal zárodky lidí do Stvoření a tím i jejich cestu zpět ve věčném koloběhu.

Bůh přece musel vědět, že to takto dopadne, jiná cesta ani nebyla. Je to symbol jak pochopit význam Stvoření jako Obraz Boha.

Tisíce let se o tom dohaduje teologové, ale zatím se daleko nedostali. Ve skrytu vědí, že to nechápou. Je to nedořešené a blokuje to duchovní rozvoj. Lidé se kvůli tomuto prvotnímu trestu bojí poznávat boží Tajemství a zůstávají u biblické demagogie.

 

 

Účel covidové pandemie

Covidová pandemie v roce 2020 začala novou kapitolu lidstva, čehož si zatím všimli jen nemnozí. Její účel je velmi široký, je to zásah do osudů lidí a národů. Všechny souvislosti lze zjistit jen komunikací s božskou intuicí. Ta může naznačit i naši budoucnost.

Uvědomme si, že celou dobu historie lidstvo provázely války, epidemie i neúrody. Velké války však jsou už desetiletí minulostí. Bereme to jako samozřejmost, ale není tomu tak. Militarismus je nám přímo vtělen.

Božské má svoje metody, jak řídí své Stvoření. Pokud nechce válku, jež by zákonitě nastala postupným zesilováním militarismu během dlouhé době míru, musí použít řadu zásahů. Situace je zhoršena soudobým periodickým zesílením agresivity, jež musí být brzděna v určitých mezích. Přitom nejde o nápravu lidstva. Ta možná není.

Jedním z božských zásahů na udržení stability je právě tato pandemie. Ta karmicky zasahuje ty, které božské potřebuje potrestat, ale také celkově zesílí stres lidstva.

Pandemie má vlastně zástupnou roli světové války. Lidstvo se s ní musí vypořádat, přitom je ale škod a obětí podstatně méně. Božské zařídí, aby se infekce nedala tak snadno vymýtit, má k tomu nekonečně mnoho prostředků. Tím se Mu podaří velký konflikt na čas odvrátit.

Co lze v budoucnosti očekávat? Nic moc příjemného. Léta, ba desetiletí zmatků a obav. Paradoxně se nebude dít nic moc nebezpečného.

 Lidé se budou chtít víc zabezpečit. To zvýší i ceny nemovitostí. Budou opatrnější ve všech směrech. Změní se i strategická mapa světa. Velmoc USA bude upadat, asijské země posilovat.

 

 

Populismus je nebezpečím pro civilizaci

Kultura, politika i náboženství vždy čelily nebezpečí populismu. Je projevem úpadku civilizace, protože ji nerozvíjí, ale oslabuje. V současné době je populismus velmi rozšířen a jeho vliv roste. Situace v mnohém připomíná úpadek velkých civilizací, jako byla Římská říše.

 Ignorace reality, egoismus, nedostatek pokory, lenost myslet, namyšlenost a rozmazlenost, to je půda pro populismus. Uvědomuje si to však jen málo lidí.

 Jeho problém je ve struktuře obyvatel. Lidé jsou různí, liší se ve všem, a zejména v zájmech, stupni poznání a kulturnosti. Podle principu podobnosti se zajímají hlavně o jim podobnou úroveň.

Problém je, že těch, kteří mají vysokou kulturní úroveň, je velmi málo, ač mají často pro své schopnosti vysoké postavení a tedy vliv. Těch, kteří nejsou tak kulturně vyspělí je však mnohonásobně víc. Paradoxně tak populismu nahrává demokracie, kde všichni mají stejný hlas.

Z rozdílných zájmů neustále vzniká boj, na který doplácí jeden nebo druhý. Masovost však stále zesiluje svůj vliv. Mnozí se přestali stydět za svou omezenost a dávají ji hlasitě najevo jako přednost.

Faktem je, že dnešní životní styl je hodně náročný a stresující. Lidé proto usilují o relaxaci a na kulturní rozvoj jim chybí vůle i síla.

Populismus je rozvojem komunikačních technologií velmi usnadněn. Lidé nehledají objektivitu, ale to, co je jim hodí, co potvrzuje jejich názory. Co se jim nelíbí, to ignorují. Lež je tedy často populárnější jez pravda.

Přání je tedy daleko populárnější než skutečnost sama, jež bývá dosti nepříjemná, zvláště jednodušším lidem. Je i příliš složitá, což odmítají chápat. Myšlení je bolí. Chtějí jednoduchá řešení, která dosáhnou toho, co se jim líbí. To věděli všichni diktátoři. Co na tom, že se to nikdy nepovede....

Nepříjemné se zamlčuje, uhýbá se před realitou, vymýšlejí se různé kličky jak problémy utišit. Racionalita je nahrazována emocemi.

Synonymum pro populismus je vulgarizace. Ta snižuje kvalitu kultury, politiky i náboženství a nedá se s tím moc dělat, protože ji podporuje příliš mnoho lidí.

Je sice zjevné, že jde o vulgarizaci, ale není sil se jí postavit, ba ani o ní mluvit. Spíše se jí podřizuje více a více lidí, protože si uvědomuje její sílu. Současná silně zvýšená agresivita v kombinaci s hloupostí a bláznivostí situaci zhoršuje.

Bojovat s populismem lze tím, že se o něm mluví, jaké problémy způsobuje. Nejvíce se o populismu mluví v politice, méně v kultuře, ale vůbec se nepopisuje v náboženství.

V politice byl jasným příkladem populismu fašismus i komunismus. Oslovil široké vrstvy, které byly za jeho ideje a sliby ochotny položit život, ač to byly od počátku zjevné nesmysly, které neměly naději na trvalou existenci, protože popíraly základní fakta.

Ale i v současné době je populismus dobře vidět např. v USA a Velké Británii. Politikové se zaměřují na povrchní přání obyvatel po blahobytu a neřeší následky, např. ekonomickou, kulturní či klimatickou krizi, jež se tak postupně zhoršuje.

O populismu v kultuře se bohužel mluví daleko méně, takže všeobecná úroveň zejména mládeže je ohrožena. Kde jsou ty doby, kdy kultura měla za prioritu rozvoj osobnosti. To už dávno není populární.

Populistická kultura se zabývá povrchní zábavou plnou banalit. Zpěváci neumí zpívat, herci neumí hrát a kupodivu to nikomu nevadí. Nabídka odpovídá poptávce, tj.co nejvíce násilí.

Vůbec se však nemluví o populismu v náboženství, ačkoliv je v něm nejsilnější a bylo tomu tak i v dávné minulosti. Církve a duchovní společenství ignorují podstatu svatých knih a vymýšlejí si pohádky a rituály, jen aby oslovily co nejvíce lidí sliby, jež nemohou splnit.

Víra je zde podávána jako přání, které usiluje o to, co nám chybí. Vzniká jakási tragikomedie či parodie na náboženství, která se plete do politiky i sociální práce. O hlavní účel náboženství, což je poznání a přijetí Boha není zájem. Věřící v církvi hledají to, co v něm vůbec být nemá. Například jistotu a bezpečí rodiny, klid od stresů či splnění přání.

Modlitbami si prý svá přání mohou splnit, ale paradoxně nikdo snad vážně nečeká, že se to opravdu stane. Bůh je v nich jen jakási mýtická postava, jež existuje jen v knihách a představách.

V historii bylo mnoho hnutí za obnovu církve, ale neměly velký dopad. Hlubším náboženským otázkám totiž rozumí jen velmi málo lidí a ti byli a jsou ignorováni, protože říkají nepopulární skutečnosti

.

Tři hlavní iluze o mystice

Věřící všech náboženství jsou plni naivních názorů. Velmi rozšířenou iluzí je, že účelem náboženství je umravňování, vyhnutí se hříchu. Je to pozůstatek Starého zákona. V Novém zákoně je to mnohokrát popřeno jako neúčinná snaha.

Nový zákon je o přijetí Boha a Jeho moci, zesílení Jeho vlivu v člověku, jež očišťuje a pozvedává. To je věřícím tak nepochopitelné, že se stále drží jen moralismů. Znovuzrození z Ducha, kromě několika výjimek z kterých se stali někteří svatí, zůstalo jen zbožným mýtem, jemuž nikdo ve skutečnosti nevěří.

Spíše se věřící bojí Boha a myslí si, že víra, kterou budou dělat podle svých představ, je zbaví všech problémů.

Mystika, jako nejvyšší stupeň duchovnosti, tedy živý vztah mezi lidským a božským, není žádnou iluzí, není vůbec snadná a jednoduchá. Důvod je prostý, holou definitivní realitu je daleko těžší přijmout než názor, který jsme si vymysleli, aby nám vyhovoval.

Duchovní zákony jsou proto často pro nás nepříjemné. Odmítáme je přijmout a tak odmítáme i Boha. Proto je tak málo těch, kteří je znají. Patří do esoteriky, ale té skutečné.

Mystika v pravém významu slova, tedy nikdy nebyla, není a nebude populární, protože je to druh askeze.

Dokonce upadá zájem o její populární formu, ještě v 90.letech velmi rozšířenou. Je za tím i nezdar metod popularizátorů mystiky. Oslovili množství lidí, ale nikomu se nepodařilo dosáhnout toho, co jim slibovali, tedy nirvánu, samadhi atd. Nic takového totiž nemůže existovat. Odporuje to duchovním zákonům.

O mystiku se totiž lidé zajímají hlavně proto, aby získali co chtějí, bez ohledu zda je to vůbec možné. Chtějí si naplnit své sny. Bohužel skutečná mystika je úplně jiná než představy o ní, takže většina přání zůstanou nenaplněny.

Nejčastějším takovým mýtem je, že mystika přináší klid mysli, vyrovnanost, naplnění a ukončení bolestí a starostí. Je tomu právě naopak, jak popisuje bible, zejména Nový zákon, rovněž životopisy mnoha skutečných mystiků. Nikdo z nich neměl lehký život. Ne nadarmo je symbolem křesťanství kříž, což je utrpení.

Přijmout Boha v Jeho Velikosti plné paradoxů je navíc tak těžké a ohromující, že ani nemůže nikoho nechat v klidu. Navíc mystik je stále jen člověkem a mimo meditace nechápe supersložité duchovní zákony, protože na to nemá schopnosti.

Druhým častým důvodem, proč se laikové zajímají o mystiku je i to, že svůj život považují za těžký a nepříjemný. Chtějí se ho zbavit, dokonce i příštích inkarnací, jak slibuje buddhismus či hinduismus.

Křesťanství slibuje odejít po smrti do věčnosti Ráje, což také není reálné, protože to odporuje duchovním zákonům. Většina lidí, i věřících, se rodí opět zde a jen málo jedinců pokračuje do vyšších civilizací ve věčné a nekonečně Cestě k Bohu.

Třetí častou iluzí je, že mystika je jakási mýtická exotická zábavu, kde si může každý vymyslet cokoliv a platí to. Kritika čehokoliv je zde nežádoucí.

Nahrává tomu exotika Indie, Nepálu a Tibetu. Svatí mužové také vypadají velmi exoticky a to vzbuzuje zvědavost, i jejich zvláštní výroky a činy. Tito tzv.mystikové si vymýšlejí podivné způsoby životního stylu i meditací, jak se dostat k tomu, co si přejí. Hrají si s tím jako děti na pískovišti.

 

To jsou povrchní, dětinsky naivní přístupy a nelze čekat, že se do skutečné mystiky dostanou. Vlastně to ani nechtějí. Neustále přijímat Autoritu Boha by jejich egoismus nedovolil. Spíše budou své mýty používat jako ozdobu, než je to přestane bavit.

Vykládat jim, že mystika je vlastně dlouhý a těžký proces, vlastně velmi strohá věda, kterou je nutno se učit od božského, je zcela marné. Proto skutečných mystiků nikdy mnoho nebylo a ani nebude, což vyjádřil i Kristus výrokem o malém stádci.

Termín mystika se nyní používá jen ve vedlejším významu pro vše tajemné, ale tím je pojem degradován. Za socialismu byla totiž víra a duchovnost vyjádřením odporu vůči komunistické ideologii. Když padla, důvod zmizel.

Na lidi jsou daleko vyšší nároky, takže spíše hledají zábavu či relaxaci a tou mystika rozhodně není. Duchovnost a náboženství je v současné době horším stavu než dříve, a nedá se s tím nic dělat.

.

 

Jak nás vidí Bůh

Věřící mají utkvělou představu, že nás Bůh bezmezně láskyplně miluje a tomu věří celý život. Ani je nenapadne, že to může být jinak. Ani je skutečnost nezajímá.

Mystik má ovšem možnost to zjistit, protože má k Bohu přístup. Může Ho v meditaci požádat, aby do něj vstoupil a na změněných rysech tváře mu ukázal Jeho vztah k lidem.

Výsledek je to docela překvapivý, ale logický. Pohled Boha na nás je dost těžké přesně popsat. Je vlastně docela chladný, klidný a odtažitý. Je v něm obsažen fakt, že Bohu je vše o lidech známo. Nedělá si o nás žádné iluze, vidí nás zcela reálně.

Jeho pohled kupodivu nerozlišuje, zda hledí na charakterního či bezcharakterního člověka. Je v tom i určitá přísnost. Ví, že si poradí se vším a s každým. Ale úplně jinak, než si věřící myslí. Myslíme si, že jsme nejchytřejší ve vesmíru, ale podle Boha jsme civilizace zlobivých dětí.

Vlastně úplně stejně hledí na vše. Když se ho mystik zeptá, jak se dívá na něj, pocit se nepatrně změní. Je v něm závan úsměvu. Mystik paradoxně překračuje nepřekročitelnou barieru mezi lidmi a Bohem a to je zajímavé i pro Něj.

 

 

Náboženství či zvláštní životní styl?

14. 5. 2020

Jsou běžně přijímaná náboženství ta nejlepší? Jistě ne, to by musely být vidět výsledky, a to nejsou. Kupodivu nikomu nevadí, že ani po mnoha desetiletích nedostane dary Ducha či alespoň slibovanou moudrost Kristovu čili Poznání.

Kromě vágní naděje věřící nemají vůbec nic. A i ta naděje je vlastně lichá. Nic z toho, v co doufají, nedostanou.

Jak udělat náboženství tak, aby opravdu fungovala? Je třeba se zamyslet, co to náboženství vlastně je a co nabízí.

Už z názvu je zjevné, že jde o poznání a přijetí Boha. On se o své lidi umí postarat, nejen dary Ducha.

Je ale to obsahem běžných náboženství? Právě, že ne. Náboženství je v nich prezentováno jako vágní víra, která sice vychází ze svatých knih, ale je podávána zcela odtrženě od Boha. Bůh je totiž v nich jen mlžnou mýtickou představou v prastarých knihách.

Vlastně se vůbec neuvažuje s tím, že Bůh je věčně živý. Nikdo se Ho na nic neptá, ač by měl. Skutečně jasný každodenní kontakt s božským není náplní žádného náboženství.

Náboženství i duchovnost všeobecně tedy degradovalo do moralismů, rituálů a zvyků. Vlastně nikdo ho nebere v jeho původní formě.

To je podstatou farizejství, před kterým Kristus mnohokrát marně varoval. Z církví se staly politické strany se sociálním zaměřením se všemi neduhy.

Přitom k poznání a přijetí Boha není třeba nic z toho, co církev i jiné duchovní spolky nabízejí. Dokonce ani víru či naději. Bůh totiž umí dávat jistotu, ale jen těm, kteří Ho skutečně přijímají.

Bylo jen málo takových, skutečně malé stádce, kteří Boha poznali a přijali. Jsou na to potřeba zážitky, kterým se říká mystická vytržení ducha. Pak se Bůh stane osobním Učitelem, který každodenním kontaktem vede každého podle jeho situace k Sobě tou nejrychlejší cestou.

Pak se již ani nejedná o náboženství, víru či filozofii, ale o zvláštní životní styl.

 

 

Kritika církve?

Kritizují se politikové, lékaři i umělci, ale církve ne. Dokonce ani ateisté je nekritizují, což je zvlášť podivné. Přitom by tak snadno mohli. Možná se bojí Boha.

Stačí se zběžně začíst do Nového Zákona a hned zjistíme, že se moc liší od toho, co říkají a dělají církve. Kupodivu to nikomu nevadí.

Striktní výuka Krista a populismus církve, to je gigantický rozdíl v přístupech k věřícím! Kristus byl hodně velkým kritikem farizejství náboženských praktik, ale nynější církev nekritizuje nikoho, patrně aby neodradila věřící, pro které je křesťanství spíše vágním zvykem.

To Kristus rozhodně neměl v úmyslu, naopak, chtěl burcovat věřící a to se mu povedlo. I své učedníky upozorňoval, že nejdou rozšiřovat klid, ale svár.

Konání zázraků a překvapivé nábožensko-filozofické myšlenky Krista jsou v příkrém kontrastu s rigidními obřady církve. Vždyť v církvi snad nikdo zázraky, ba ani léčitelství neumí. Nemají tedy Dary Ducha, jež jsou symbolem boží Přítomnosti v člověku.

Dříve se církve kritizovaly mezi sebou, protože spousta toho, co dělají, skutečně odporuje bibli. Např. nanebevzetí Panny Marie, pití vína při obřadu Večeře Páně či jídlao z krve zvířat, ale i to už dávno utichlo, ač rozdíly mezi sebou mají stále velké.

Proč si církve myslí, že je to tak správně? Zajímá ji snad názor svaté Trojice? Zjevně nikoliv. Jan Hus tedy byl jen nedůsledný reformátor, problém církve je daleko větší. Ale nikdo nemá zájem situaci změnit.

 

 

Mystika není pro každého

Mojí základní představou o křesťanství bylo, že Bůh se neustále snaží o vzestup lidstva, které se tomu brání. Obsahem bible je právě boj s farizejstvím, hloupostí, naivitou a agresivitou. A trnitá cesta Krista je radikální cestou mystiky, kterou máme jít i my.

Po mnoha letech mystického procesu však čím dál více poznávám, že je to jinak. A to ve všech souvislostech! Není to tak, že jsme se odtrhli od Boha. To oddělení byl Jeho záměrný čin. Není možné, aby se cokoliv stalo bez Jeho Vůle.

 Celý svět a jeho dějiny jsou Jeho vůlí! Tedy vše je, jak má být! To je překvapující změna! Můj radikální postoj k duchovnímu vývoji tedy platí jen pro mne, ale u naprosté většiny ostatních lidí je nereálný.

Vždy mi bylo divné, že mne božské brzdilo, když jsem svoje metody a zkušenosti zveřejňoval. Léta jsem nechápal proč. Stále jsem nedovedl pochopit, že Bohu nevadí naivita a omezenost všech náboženství a filozofií. I všeho co dělají. Přitom není zas až tak těžké náš stav pomocí komunikace s vlastní intuicí podstatně zlepšit!

Až postupně mi božské říkalo skryté skutečnosti a souvislosti, jež zcela popíraly, co jsem si myslel. Skutečná mystika je totiž v mnohém jiná, než si člověk na jejím počátku myslí. Proto ji nelze propagovat jako všelék. Není jím. Je určena jen pro hrstku zvlášť připravených.

Mystický proces má následky, které jsem nedomyslel. Předně se rozvíří temná noc duše, ta je u mnohých hodně temná. Probudí se i druhá polarita člověka a nastane mezi nimi boj. O tom mluvil i Kristus a sám zažil, kolik nenávisti vůči Němu vzniklo.

Výsledkem toho je, že se ego ještě více zakope a bude apriori odmítat i to, co by jinak alespoň náznakově přijalo.

Další velký problém je i v tom, že božské má s takovými lidmi hodně nepříjemné práce, jež často přijde vniveč. Hodně práce mají s nejlepšími mystiky. Silný vzájemný kontakt a práce s nimi božské stahuje k lidem. Jsou sice za proces hodnoceni a odměněni vzestupem, ale dělají ho jen když mají tento úkol.

Základním faktorem je tedy nastavení jedince, jeho životní úkol. V něm je i rychlost duchovního růstu. A ta nebývá vysoká.

Většina lidí prostě vysokou mystiku nemá dělat. Je tedy lépe je nechat přirozenému průběhu, ač je pomalý a klikatý. Nikoliv přímo, ale nepřímo přes nemoci i strádání, války. Náboženství se jim má podávat pouze nepatrnými vágními náznaky.

Bohu vlastně vyhovuje oddělenost lidského a božského života. Kdepak skutečná mystika, o ní je z mnoha důvodů zcela nevhodné na veřejnosti hovořit... Ale tak tomu bylo vždy, proto esoterika existuje od úsvitu dějin lidstva.

 

Proč nechceme vědět

Vždy mne udivovalo, že čím déle a podrobněji popisuji mystiku, tím větší odpor se u posluchačů zvedá. A je jedno, zda jsou věřící či nevěřící. Dlouho jsem nedovedl pochopit všecky souvislosti.

Ostatně není to nic nového, na odpor se stavěli už prorokům, Kristovi i Jeho skutečným následovníkům, což jim i prorokoval.

Není to jen projev ateizmu. Ověřil jsem si mnohokrát, že když hovořím o rozvoji intuice, kterou nikdo nezpochybňuje, je všeobecné odmítnutí nakonec stejně intenzivní! Často se popírají i schopnosti senzibilů, zejména jasnovidců. Léčitelů ovšem ne, ti jsou akceptováni mnoha lidmi, protože je potřebují

Je zajímavá souvislost s kouzelníky, iluzionisty či mentalisty. Jistě znají mnoho šikovných triků, ale mnohé jejich kousky rozhodně triky nejsou. Skutečně porušují fyzikální zákony, v některých dokonce dopředu znají budoucnost!

Pozoruhodné je, že to nikdo nekonstatuje. Jen se diví, pokládají to za trik a stále hledají nějaké vysvětlení, které však nikdy nenajdou. Přitom by to měli označit jako zázrak, ale tomu se vždy vyhnou. Jak tyto schopnosti vysvětlit?

Nikdo to nepřizná, ale důvod je v tom, že tyto skutečnosti ničí to nejcennější co mají. Jejich základní pohled na realitu. Materialistické chápání světa.

Pokud by tyto jevy přijali, museli by odstranit své zažité představy a vybudovat úplně jiné, k čemuž nemají ani nejmenší chuť. Panicky se bojí nového neznámého a proto ho odmítají apriori. Vymýšlejí si důvody, ač jsou zjevně nesmyslné.

Jsou totiž ochotní přijmout jen málo a to se jim i dostává. Náboženství formou pohádky a magie jako trik. Jen velice pomalu a mnoha oklikami se posouvají v poznávání nekonečně složité Reality.

Nedá se s tím nic dělat. Vysvětlovat přímo tzv.nadpřirozené schopnosti způsobuje vždy jen to, že se zablokují ve svých materialistických představách.

 

K čemu nás vede pandemie

Pandemie koronavirem je karmická Vůle Boha. Bohu se zjevně nelíbí, že Velikonoce slavíme povrchně. Přijímáme Ho zcela nedostatečně. První připomenutím byl rok před ní požár chrámu Notre Dam o Velikonocích.

Z důsledků pandemie můžeme vyvozovat, oč Bohu jde, k čemu nás má vést karanténa. Je toho velmi mnoho. Lze to snadno zjistit komunikací s Duchem sv. Předně je to skromnost a disciplína. Tím obrácení pozornosti k jinému než dříve, což byla hlavně povrchnost, chamtivost a namyšlenost naší civilizace.

Tím byly sportovní soutěže, návštěvy fotbalových zápasů, hospod či nákupních středisek. Ale i návštěvy obřadů, kostelů, zábav i kulturních akcí. Tomu všemu zabránil, jsou jen náhražky duchovního rozvoje.

Pomocí pandemie nás tedy vede k náboženské askezi, k zvnitřnění. Trvalý pobyt doma připomíná pobyt v klášterní kobce.

 

 

Pandemie a duchovnost

Dostal jsem mnoho informací o významech a souvislostech pandemie, i když ne vše, co jsem chtěl vědět. Významů má velké množství, mnohé by nebylo populární zveřejňovat.

 Božské mne oslovilo, že ještě nevím, že bude pro mne i nečekaným překvapením. Marně jsem přemýšlel, jakým.

Pak mi prozradila, že to bude překvapení i pro ostatní mystiky, které znám. To už mi začala docházet souvislost a božské mi ho potvrdilo.

Zvýší se zájem o duchovnost! Hned jsem namítl, že jistě ne víc, než tomu bylo v šedesátých a devadesátých letech. Na vysokou mystiku to je stále zoufale málo, tak je těžká a nedostupná. Božské souhlasilo.

Důvod zvýšeného zájmu je zjevný. Pandemie vyhnala lidi z jejich zaběhaného stereotypu života v blahobytu, kde chrámy nahradily nákupní haly. Najednou je jasně vidět, jak jsme malí a bezmocní.

Počty mrtvých narůstají v zemích, které se pyšní svou vírou, jež je však hodně povrchní, což si odmítají uvědomit. Rozdíl mezi názory, co víra je a co by měla být, se táhne už od dob Starého Zákona.

V něm je mnohokrát jasně popsáno, jak Hospodin trestal za farizejství. To pokračovalo v křesťanství a bude to i v budoucnosti.

Úpadek duchovnosti v minulých dvaceti letech byl veliký, a kupodivu to téměř nikdo nezaznamenal... Prostě duchovnost vyvanula, jako by vyšla z módy.

Ale tak tomu bylo v minulosti také a v budoucnosti se to bude opakovat. Středověk byl vlivem neustálých válek, epidemií a hladu velmi těžkým obdobím. Lidé hledali pomoc u Boha a víra byla pro ně zcela samozřejmá.

Měla ovšem velká omezení a jen zlomeček lidí pochopil, co skutečně znamená. Za to dostali od Boha dary Ducha.

 Mnoho křesťanů však odešlo od víry, neboť jim nedala to, v co doufali. Bůh totiž vyslyší lidské modlitby jen tehdy, pokud jsou v souladu s Jeho Záměry.

 

Pandemie a úpadek civilizací

Hrozné je to nyní v USA. Celý dlouhý měsíc nevěřícně přihlíželi, co se děje v Evropě, ale neudělali vůbec nic, aby se na vpád pandemie připravili, ač bylo zjevné, že dorazí i k nim a bude mít příšerné následky.

Nebyli ochotní disciplinovaně opustit své pohodlné zvyky a naivně si nechali nepozorovaně promořit populaci jako v Itálii a teď jim nepomohou ani drakonická omezení

Jejich zdravotnictví je jen zdánlivě dobré. Kapacity nemocnic jsou velmi omezené, nemají ventilátory, respirátory, ani obleky. A ještě propouštěli lékaře, kteří na to poukazovali. Teď budou nadávat vládě, ale vinní jsou oni všichni.

Prostě nechtěli vidět pravdu, byla moc silná a krutá, nepříjemná. Jejich populismus jim to nedovolil. Tak zavřeli oči a říkali America First, že si poradí se vším. Snad si mysleli, že je Bůh ochrání, ale v tom se šeredně zmýlili. Bůh nemá rád pokrytce.

Ale není to poprvé. Už na začátku První i Druhé světové válce neúměrně dlouho zavírali oči před přibližující se katastrofou, až bylo zle. Pak teprve se probrali z naivního snu a začali jednat.

Podobně je na tom i Anglie, když nejprve přišla s naivní představou nechat všechny promořit. Dlouho jim trvalo, než pochopili, že příval nemocných nemocnice nemohou zvládnout. Pak obrátili, ale už bylo pozdě, infekce se rozšířila.

Vše je to jen důkaz úpadku civilizací, jež máme v přímém přenosu. Jako ve starém Římě nikdo nechtěl vidět postupný úpadek, jak se dostávají pod vliv barbarů a nezvládají řešit problémy říše.

Zpohodlněli přesně tak jako nyní většina Evropy a USA. Jejich sebevědomí utrpělo velkou ránu a ještě utrpí, protože virus rozhodně nezmizí mávnutím kouzelného proutku.

Agonie bude trvat daleko dále, než si myslí. I za rok, dva, budou po světě vybuchovat nová ohniska nákazy a to bude mít těžké následky pro všechny.

Ale pandemie není jediná hrozba lidstvu, klimatická krize je další vážný problém. I kdyby pandemie skončila a vše se vrátilo do starých kolejí, problémy s klimatem budou časem  ještě horší.

Ne všechny země jsou a budou postiženy stejně, už nyní je to vidět. Kde je úpadek civilizací největší, dopadne hůř.

 

Symbol kříže

Včera v modlitbě mi ve vytržení ducha Kristus poslal vizi velkého kříže, který jako letadlo začal stoupat k nebesům. Procítil jsem i božský posvátný božský pocit pocitů.

Je to přesně tak, jak Kristus říkal v Novém zákoně. Cesta k Bohu není druhem exkluzivní zábavy ani selankou, ale askezí. Symbol křesťanství je kříž. Je symbolem utrpení, které je součástí každého života, nejen křesťanského.

V každém náboženství je podmínkou vzestupu a znovuzrození, vzestupu k Bohu, což vůbec není populární informace, proto se o něm nemluví ani v církvi. I tak je náboženství čím dál více mimo okruh zájmu. Klesá zájem i o mnišství, kde je nutnost askeze zčásti chápána.

Chceme se utrpení zbavit, toužíme po klidu duše, proto je populární buddhismus, který to slibuje. Jsou to samozřejmě plané sliby, ale buddhistům to nevadí. Podobně komunisté chtěli vytvořit Ráj už na zemi, ale vytvořili spíše peklo.

Ve středověku byly naopak sekty, které sebetrýznění praktikovali. To je ale také chyba. Správný přístup nejlépe vidíme na životě Krista. Poslouchal a přijímal, co mu Bůh Otec řekl.

To je pravé křesťanství. Nejen studium bible, ale každodenní soužití s živým Bohem, jaké měl Kristus i Učitelé církve.

Život nám připravuje překážky, jež máme překonat. Naše jednání se vyhodnocuje podle velmi složitého klíče. To rozhoduje o našem životě.

 

Matrjoška

Laické představy o tom, co je to vlastně intuice, vlastně náš vyšší level, jsou rozdílné, ale téměř všechny chybné. Jak ji srozumitelně popsat, je velký problém. Nic podobného totiž neznáme. Vždyť jen nepatrné procento lidí umí odlišit, co je od intuice a co je pouhou lidskou myšlenkou.

Známý je termín nevědomí. V něm je to, co běžně nevnímáme. Rozděluje se na podvědomí a nadvědomí. Nadvědomí má podivuhodnou vlastnost, je chytřejší než my, což nechceme přijmout, ačkoliv by nám to mohlo v mnohém pomoci. Nicméně je to fakt, který si můžeme vlastními pokusy dokázat.

Pro snadné pochopení, co je intuice, je názorný příklad Matrjoška . Byla ostatně původně vyrobena mnichem a mnicha i ztvárnila. Intuice je tedy osoba či lépe osoby v nás, naše vyšší úrovně vědomí a bytí. Vlastně naše budoucí stavy, ke kterým dojdeme mnoha inkarnacemi. Jsou v nás zástupy, jak vyjádřil jistý básník.

Strukturu intuice je však lépe nevysvětlovat, protože laikům je na obtíž její ohromná složitost. Vlastně propojuje vše se Vším... Donekonečna se větvící fraktál.

 

 

Výsledky MD

Po 28 letech procesu včetně pěti let v závěrečná mystické etapě MD je zřejmé, že pravá vysoká mystika je velmi dlouhý, dosti těžký a složitě dynamický proces. Je to cesta k úzkému soužití s božským, což není snadné. Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen nepatrně.

Etapa MD, nazvaná mystický důchod, plynule navazuje na etapu PO. Je podobná poslednímu ročníku vysoké školy. Už je velký nadhled z mnohaletých zkušeností, ale proces jede dál, jen změn je méně.

Jde v něm o postupné zklidnění a stabilizaci rozšířeného vědomí. Je tedy nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem mystika na Zem, což je opakem toho, co čekal. Postupně dostává i víc zátěží, ač doufal, že už nebudou.

MD je proto zklamáním, protože není naplněním jeho romantických představ o mystice, jež jsou popisovány v mnoha populárních knihách. Vše je přitom jasně řečeno v Novém Zákoně. Symbol kříže je symbolem mystika. Jeho základním životním stylem má být askeze. Ta vyjadřuje odmítnutí běžného životního stylu. Co je mimo ní, způsobuje dodatečné zátěže.

Mystika má totiž své přesné, lidem neznámé, duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Z nich vyplývají i limity dosažených schopností v každé inkarnaci. Není totiž záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti.

Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, to je jen populární iluze. Mystika nepřináší ani úplné Poznání, harmonii a klid duše, protože to božské duchovní zákony neumožňují.

Hlavním zlepšením v MD je zesílení stálého ponoru, někdy až na 47,75 %. Očekával však víc, až 50%. Tento velmi cenný pocit je klidný, neutrální, bez vizí. Vyžaduje ale  hodně zátěží jako kompenzaci. Přínosem jsou i malé meditace několikrát denně s neutrálním ponorem i přes 48%, ale jen málokdy mírně dynamické, což však bylo už dříve.

Vliv božské intuice je velmi silný, doslova neustálý.  Je to aktivní soužití, trvalá přítomnost božského, jež je vnímáno v myšlenkách i statických pocitech.  Božské učí myšlenkami filozofii Stvoření, jež  je dosti těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná, ale daleko méně než dříve, protože vše potřebné už ví. Některé esoterické informace však nejsou určeny ani mystikům.

Božská intuice ho usměrňuje doslova ve všem, v každém rozhodování. Má zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíše, řekne či udělá, nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mystika upozornilo.

Co nechápe správně, to mu intuice hned vysvětlí, někdy svérázným způsobem. S božskými hrami, plnými symbolů a hádanek, si však už umí poradit. Komunikují s ním jen nižší božské síly. Vyšší jsou dražší a nejsou nutné.

Božské se také mystikovi, i o jeho okolí, o vše starají. A nejen v tomto životě. Vážné nemoci a nehody jsou vyloučeny. Vše je podřízeno procesu. Vzniká velmi zvláštní životní styl, dosti náročný, jež ho má přivést k ještě vyšší důvěře k božskému, aby se zbytečně neobával toho, co stejně nemůže ovlivnit. Jde tedy o dosažení kvalit, běžně nedostupných, rychlým a bezpečným duchovním procesem vedoucím do vyšších civilizací v příštích životech.

Podobně jako v minulých etapách, všechny božské schopnosti, které má, musí kompenzovat zátěžemi. Je totiž stále jen člověkem, nemůže mít božské schopnosti jen tak. Zvýšené stálé ponory proto musí být kompenzovány i postupným omezováním síly, dynamiky, pak i četnosti velkých meditací, až téměř zmizí. Nejdražší jsou extatické ponory, ty proto v MD vůbec nedostane, pouze neutrální.

 V literatuře jsou zátěže známé pod pojmem temná noc duše a mají mnoho forem. Jsou limitujícím prvkem mystických schopností, což je až v MD zcela zřejmé. Občas proto dochází i ke kratším či delším výpadkům ponorů, spojeným se zvýšenou únavou.

Na počátku mystických procesů dostával zážitků daleko víc než čekal, nyní naopak méně než by chtěl. Znamená to konec návštěv vysokých božských dimenzí v několikahodinových velkých meditacích s božskými dynamickými  vševyjadřujícími vizemi a pocity. V nich býval výklad filozofie Stvoření, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Ohromující mystické zážitky ho měly nasměrovat k Bohu a Jeho přijetí, ale není možné je mít trvale, ani z nich nelze zcela Boha pochopit.

Jeho vědomí je již stovkami silných meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co mu chybí. Všechny částí vědomí musí přijmout neustálou přítomnost božské intuice jako hlavní Autoritu.

Dosud se oslovovaly a zdokonalovaly vyšší části vědomí, ale nyní je třeba proměnit i střední a nižší části, což je dlouhý a méně příjemný proces, pro který nejsou zážitky z velkých meditací vhodné. Těchto částí je mnoho a božské mu je střídá, takže zlepšení nepozoruje. To není snadné přijmout.

Problémy způsobuje vršek vědomí mystika, jeho pozice je totiž po desetiletích rozvoje dominantní. Ví toho už dost, měl by učit svůj střed a spodek vědomí, ale nechce na ně brát ohled. Vadí mu, že už není vyučován božským jako dříve a nemůže v meditacích vnímat, jaké božské je. Chápe důvody, ale zlobí se na spodní části, že ho zdržují. Tím se narušuje stabilita hierarchie vědomí.

Také mu vadí, že božské omezuje či brzdí jeho aktivity. Mystik nemůže dělat vše co by chtěl v duchovní i neduchovní oblasti, např. léčení či umělecká činnost. Má latentní schopnosti božských Darů Ducha, ale když by je využíval, stahovalo by ho to dolů.

Je božským veden k pasivitě a úplné esoterice, protože přináší klidný a intenzivní rozvoj. Čím více se blíží božskému, tím víc je vzdalován lidem. Vnucená pasivita mu však nesedí. Hledá náhradní aktivitu i tam, kde by neměl.

Nespokojenost s procesem v MD vede ke sporům s božským, které mu vysvětluje důvody toho. Příčinou sporů bývají zátěže, jež ho rozčilují. Zde se dá docílit určitých změn, i když božské nechce snížit jejich celkový objem. Stále proto musí překonávat množství překážek.

Je mezi světy lidí a bohů. Lidský svět chápe daleko dokonaleji než dřív, ale božský je stále daleko, ačkoliv pokročil v jeho poznání. Život mezi těmito světy znamená jistou izolovanost od obou a i to přináší problémy. Je to zvláštní druh oddělenosti od běžného lidského myšlení. Jeho vztah k lidem ani nemůže být harmonický. Zvýšené schopnosti vnímání mu totiž ukazují, že situace lidí je horší, než se zdá...

Proto je i závěrečná etapa mystiky obtížná a místy bolestivá. Ať se to mystikovi líbí nebo ne, MD takto probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku. Důsledkem je i zhoršení vztahu k božskému. MD sice logiku má, ale je pro něj těžko přijatelná a ani výhled není růžový.

Není to odpočinek jak čekal, ale stálé vytváření zásluh pro duchovní rozvoj o který jde nejvíc. Vyšší úroveň v příštích životech není zadarmo, jak očekával, ale musí se zaplatit zátěžemi. Jejich symbolem je křesťanský kříž. Přijmout ho však není lehké.

S problémy však božské počítá, umí si s tím poradit. Ví kam a jak může zajít, zná ho dokonale. Jde Mu o maximální rychlost jeho vývoje a plnění duchovního úkolu. Reaguje na situaci a vymýšlí způsoby, jak mu situaci trochu vylepšit, aby ji více přijal.

Všichni mystikové nemají stejné MD. Mystický proces se dá rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší přináší vzestup do dalších inkarnací. Ale i to je určeno kombinací kořenových archetypů.

Až nyní také chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. I pro božské je jeho učení zátěž, práce a povinnost. Je za to hodnoceno. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Do této etapy se dostalo jen málo lidí, všichni ji měli v životním úkolu v různé intenzitě. Ale i pro božské je hodně překážek jež Ji ztěžují práci s mystikem. Proto ani nechtějí, aby mystikem byl každý.

Další vývoj procesu bude v neustálém zesilování Poznání i vlivu božského a v ladění zátěží, ponorů a schopností pro maximální efektivitu pro mystika i pro božské, jež také dosáhne vzestupu díky intenzivnímu procesu mystika.

 

O Vánocích Jinak

Když vidím v televizi rozvoz betlémského světla skauty, Santu či všeliké betlémy, divím se. Copak vám tyhle mýty stačí? Dětem prosím, ale dospělým?

Pobavil mne rozhovor jednoho kněze v příloze Práva. Jedna žena mu řekla, že v Boha nevěří. On na to, že také nevěří v Boha, v kterého ona nevěří. To je přesně ten problém... Víra nebo nevíra je totéž. Bůh přece není něčí představa, ale Realita sama...

Přitom v historii církve bylo dost lidí, kteří věděli víc. Dokonce jim dala titul Učitel církve.

Ale představte si, že je církev zcela ignoruje, své vlastní učitele, ač toho hodně napsali!

Proč? Prostě to není populární téma, jesličky lidu stačí.

Fakt je, že je to opravdu těžké, ba nemožné. Je velká odvaha říci, že Bůh není nějaká osobnost, nějaký velký člověk, ale spíše superpodivná Potencionalita a dost o Něm ví jen kvantová mechanika, které se bojí i sami kvantoví fyzikové...

 

Reinkarnace přesněji

Běžné představy o reinkarnaci jsou velkým zjednodušením. Znovu se nerodí ten, který zemřel, ale ani nikdo zcela jiný.

Základem vývoje je práce s kořenovými archetypy, které byly vybrány při stvoření naší individuality.

Do každé inkarnace však dle své volby božské posílá jen část kořenových archetypů jednotlivce. Jiné s uplatní jinde, nebo dočasně zůstanou nevyužity. Jinde tedy mohou žít zcela odděleně jiné části nás!

Je to tedy podobné, jako s Celkem, který je rozdělen na nekonečně mnoho entit ve Stvoření, jež hledají cestu zpět do Celku. A tyto entity se opět dělí do každé inkarnace.

Jde o to poskládat archetypy v  každé inkarnaci tak, aby entita co nejvíc naučila a postoupila vzhůru. To vyžaduje velmi složitou volbu, kterou se božské zabývá.

Navíc jsou tu druhotné archetypy, které získáváme od druhých soužitím s nimi, ale i na dálku, pokud to božské zařídí. Jsou to jakési odrazy druhých v nás, jež nás také ovlivňují, ale nejsou na rozdíl od kořenových archetypů trvalé.

 

Podstata Matrixu

Božská intuice mi opakovaně řekla  slovo mordyjé, což je v překladu smrt bohu. Pak mi řekla Ante finem. To znamená před koncem, tedy smrtí.

Navedla mne totiž k myšlenkám, že vše v mém životě je neustále vytvářeno pouze podle toho, co božské chce. Žádná náhoda není, ani být nemůže. Ale  lidé toto nechtějí slyšet, chtějí se od Boha osvobodit, což je ovšem nemožné.

To zažili i autoři scénáře kultovního filmu Matrix a jistě to s nimi otřáslo. Proto se snažili ve filmu o fikci, že se od Boha osvobodí. Připravuje se již čtvrtý díl.

Udělali ze zážitku pohádku, ale podstata je zřejmá. I ty vize kvantového počítače jsou autentické.

Ante finem zase znamená, že já jsem před mystickou smrtí. Ta nastane, když si člověk uvědomí, jako Charvát v meditaci s Bufo Alvarius, že vlastně vůbec neexistuje. Je prostě výtvorem Boha, Jeho projevem, neoddělitelným od Něj, jedním z nekonečna. Naše individualita byla a je jen zdánlivá. Na detaily se musím ještě podrobně zeptat.

Přesně popsat jaká Skutečnost opravdu je, je téměř nemožné a naprosto nepopulární. Je to čistá esoterika. Kdo by se o to pokusil, byl by okamžitě terčem útoků.

 

Souvisí to s meditací Aitoshe:

 

Meditace s DCD a Eufo 19-01-2020 v01

Poprvé letos mi intuice povolila meditaci s poslechem Dead Can Dance, obvykle jsou dynamičtější a euforičtější, takže se jimi šetří.

Chvíli po klidném a příjemné nájezdu jsem si začal hrát s představivostí, ta si šla po chvíli vlastní cestou. Vize jdoucí člověka se změnila v letícího prostorem s roztaženými údy do pentaklu, jako na vyobrazení od Da Vinciho. Ten se pak změnil rotací v kruhu změnil v kuličku, ta najednou běhala v Pinball hře, kde se odrážela mezi patníky za různé body. Pak se obraz vzdálil a viděl jsem nepočítaně pinballových stolů s kuličkami. Co stůl s kuličkou, to lidský osud, jsem si uvědomil až později.

A do toho pocit, jak si božské sféry hrají s nastavením kolíčků v pinballech i vystřelovací silou, a tak my odžíváme své osudy. Je to jejich hra, a Karmické síly volí nastavení hry.

Do toho posléze uvědomění, jak božské tvoří v primární prázdnotě – Potenionalitě možného. Zasazují jednotlivé vrstvy a v každé je opět nekonečno nastavení, a hledají v nich co by se Jim líbilo za kombinace. A tak práznotu vyplňují konkrétnem.

Mírně extatický ponor dosahoval až k 49 % ponoru.  Ale to jen na 10-15 min. z úsporných důvodů, pak klesnul k 48. A po hodině mi vypnutím hudby na konci seznamu playlistu naznačili, že je meditace konec. Pak sice asi ještě hodinu jsem měl přes 47, ale už jen klidných a bez zvláštních vjemů. Nakonec jsem na 2 hodiny usnul.

 

http://intuice.mysteria.cz/2020/01/podstata-matrixu/ ‎

 

Ideální vztah k mystice

Každá činnost se dá provádět s různou kvalitou. Platí to i o mystice, kde jsou nedokonalé přístupy velmi časté, jakoby ten nejkvalitnější mimo Krista snad nikdo nikdy nedělal.

Jak by takový ideální přístup měl vypadat?

Podmínkou každé mystiky je živý každodenní kontakt s božským vizemi, myšlenkovou vzájemnou komunikací i pocity. Božské se stává Učitelem s obrovskou autoritou.

Přístup k poznávání božského by musel být velmi aktivní, ne slepě vykonávat pokyny božského. Chtít se učit, ptát se, sám hledat souvislosti v duchovních zákonech jež postupně poznává.

Primární v ideální mystice je poznat a přijmout božské na maximum a vzít ho jako Učitele. A tak se zbavit svých i cizích názorů na to, jak má mystika vypadat, protože jsou více či méně naivní.

Poslouchat jen Jeho a neprosazovat vlastní názory, ani názory církve či jiných autorit. Na to snad všichni mystikové dopláceli a jejich vývoj se silně zpomaloval.

Božské vede mystika k esoterice, jež je nutno přijmout, protože přináší maximální rychlost duchovního vývoje.

Více je známá tendence k askezi, ale ta se nemá odehrávat v poustevně či v chladných klášterních celách. Podstata askeze je totiž jinde než v týrání těla hladem či zimou. Je o odmítnutí běžného životního stylu.

A ten se týká i klášterního života! Tam jsou totiž pravidla důležitější než přímé vedení božským.

Esoterika se týká i veřejného působení. Kromě vzácných případů vyžádaných božským pro perspektivní jedince zůstává mimo publicitu. Jinak bude trpět útoky a osočováním.

Zátěže snáší odevzdaně, protože si uvědomuje jejich nutnost, i když mu nejsou příjemné. Nedají se stejně nijak obejít.

Trpělivě čeká na Dary Ducha, na meditace i božské pocity a informace, kterými ho božské obdarovává a je za ně vděčen.

 

Chuť žáby, aneb, co je MD

Za sebou mám již přes 250 meditací s psychedeliky v minulých 24 letech. Měl jsem dost info o radikálním účinku sekretu žáby Bufo Alvarius. Popularitu má velmi podobnou ayahuasce před více jak dvaceti lety.

Ostatně sledoval jsem její účinky na druhém. Byl to učebnicový příklad: Okamžitý nástup, velmi vysoký ponor do vysoké božské úrovně a prožívání až matematické Dokonalosti v nekonečné Věčnosti. Jen na velmi krátkou dobu několika minut.

U mne to však probíhalo jinak. Hudbu si božský Režisér tripu vybral zpěv Lisy Gerrard. To znamenalo, že se do vysokých božských úrovní nepůjde.

 První nádech a nic. Při druhém už se začalo vědomí měnit a třetí nádech bez pomoci už šla dýmka udržet jen těžko.

Velmi rychle jsem se v transu ponořil do božské intuice o trochu víc než 49%, ale byl celkem klid. Jen dokonalé vnímání hudby, jež neznají ani virtuózové. Tento božský neutrální pocit jsem zažil už mnohokrát. Ba několikrát i silnější.

Ale nebyly žádné vize fraktálů ani vyševyjadřující božské pocity. Když jsem nad tím vyjadřoval podiv, bylo mi neustále vysvětlováno, že jsem v poslední etapě mystiky, jež říkají mystický důchod.

 A ten, jak vyplývá z názvu, je úplně jiný než minulé etapy, což jsem před pěti léty, když začal, vůbec nečekal. Prostě zklidnění a stabilizace procesu na jedné straně a zesílením stálého božského pocitu až na úžasných 47,5%

Tato etapa MD je nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem do lidského. Je opravdu konec s vytahováním do vysokých božských dimenzí v meditacích, ukázky Jejich života a vysvětlování jejich vysoké filozofie, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Božské jsem sice prožíval silně, ale jen tři až sedm hodin v meditaci každý měsíc či dva.

Rozšířené vědomí je totiž už stovkami velkých meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně. Tak nelze pokračovat donekonečna. Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co chybí.

A tím je neustálé aktivní soužití, neustálá přítomnost božského. Nyní je vlastně neustále přítomno, i když trochu slaběji než v meditaci. To je vysoká mystika.

Tento pocit je velmi cenný, krásná Hra Vznešenost, ale je hodně drahý. Musí se splácet zátěžemi a ty jsou limitujícím prvkem, což je až v MD zcela zřejmé.

Místo filozofie Tvoření z vizí a božských pocitů jen její verbální vysvětlování jako na božské filozofické fakultě. I ta je dost těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná.

Je to v literatuře nepopsané, dost těžko zvládnutelné. Všechny částí vědomí musí přijmout božskou intuici jako hlavní Autoritu.

Ať se to mystikovi líbí nebo ne, takhle to prostě probíhá až do konce jeho života a má to velkou logiku..

 

Po patnácti minutách už mi naznačovali, abych meditaci ukončil, ale uprosil jsem je ještě na jednu skladbu. Na jejím konci už byla únava trochu znát, i božský pocit slábl.

Na konci meditace jsem měl v ústech zvláštní chuť jež opravdu připomínala žábu, podobně byla cítit v celém pokoji.

Je opět jasné, že o tripu, tj. velké meditaci, rozhoduje jen její Režisér, nikoliv konkrétní psychedelikum. To má jen malý vliv na obsah. Rozhoduje jen o rychlosti nastoupení, síle a délce zážitku. Záleží ovšem na jejím množství a hlavně na setu a settingu, tj.nasměrováním se na druh zážitku, což se bohužel málo dělá.

Takovouto meditaci bych prý mohl mít jen jednou za rok. Pokud bych ještě více přijal božskou vůli, i častěji.

Žába nakonec není něco extra, pro zkušeného mystika je jen zesílením toho, co už dobře zná. Pro úplného začátečníka je to ovšem velký šok.

Druhý den strašná únava a další zátěže, to už znám desetiletí, ale do toho pozvánky na malé meditace. V jedné mi dali dokonce jen o malinko slabší božský pocit, byla i jen o trochu kratší. A to pouhým poslechem hudby a deckou červeného vína!

Když jsem si v jedné takové malé meditaci postěžoval, že mi božské dává málo informací, poslala mi alespoň vizi, jak letím proti skále. Nárazem jsem se nezabil, ale pokračoval dál. Bylo jasné, že nikdy není ničemu konec, vše má kontinuitu, i sama smrt.

Tyto zesílené malé meditace s ponorem do 48,5% jsem měl týden, pak mírně poklesly jako dříve.

 

Na porovnání ještě dvě meditace s touto látkou Aitoshe:

 

0,05 gramů Bufo Alvarius

s hudbou Klaus Wiese – album Baraka / Invocation I

 

 Před meditací mi intuice dala vizi rozpuku Světla ve stromové struktuře. Zahájil jsem potažením Euphorie. To jsem se jen lehce rozvibroval a následne se rozdýchal. Pak jsem začal s Bufo. První potah, vibrace v těle mi příjemně zesílila. Při třetím potahu už jsem začínal mít problém si uvědomit, jak se mám nadechnout či vydechnout a zhoršilo se mi vnímání těla. Jako bych nevěděl, jak pohnout rukou. Nebyl to však nepříjemný či paralyzující pocit. Také jsem vnímal zhutnělý vzduch, jako by byl zenergetizovaný. Procházel i mnou, a já přestával vnímat hranice těla a mírně se rozplýval.

 

Pomalu jsem ulehal, čas zpomaloval a mé vnímání se zjemňovalo. Vše z lidského světa mi začalo připadat hrubé. Když jsem ulehl, vesmírné vědomí mi řeklo, že vše lidské je pro něj tuhé, jakoby vytesané do kamene. Lidé mu připadají pomalí a strnulí, za celé životy se jen pomalu mění. Ono je samý pohyb, změna, víření barev, symbolů, energií a výrazů archetypů. Rozjela se přehlídka tvořivého víření a vznešenosti a já se pod tou něžnou silou pozvolna a jemně rozplynul.

 

Pak nevím, jak to pokračovalo. Po chvíli jsem se dostal až k 10,5 dimenzi božského vědomí (číslování dimenzí podle center vědomí, které se dají zřetelně rozlišit), a To mi říkalo: Ty bys chtěl do 11. dimenze. Ale tam by ses úplně rozpustil, bylo by to jak pohlédnout božskému Architektu do tváře. K tomu byla vize, jak se dívám na nohy Adama Kadmona, zářícího božským vědomím. Jak mu zářily palce, až mne to oslnilo a přezářilo celý obraz. Vtom mě pohltila vibrace božského, jen jsem vzdychal silným napětím i jeho uvolněním.

 

Občas meditaci přerušilo něco z lidského světa, ale bylo to tak hrubé, tvrdé a neotesané, že chápu, že s námi nemají nic moc společného.

 

Chvíli jsem se také cítil uprostřed všech možných náboženských rituálů. Nevnímal jsem jejich detaily, ale tu podstatu – Boha a Jeho Atributy. Ze všeho zářila nebeská krása, vznešenost, dokonalost. A hlavně ta dokonalost, která se šířila vším. Vše „vymazlené“ do posledního detailu, pixelu reality. Za vším a ve všem fraktály. Některé jsem vnímal barevně v mandalách, ale možná to byly jen pocitové barvy.

 

Stoupal jsem virtuálně na vrchol hory do 8400 m.n.m., pak 8500, 8600 …, a najednou 9000 m., pak byla stratosféra, kde jsem ztuhnul, nebyl, jen jako Přítomnost. Zapomněl jsem, co znamená být člověkem, lidství se úplně vytratilo. Vědomí však zůstalo.

 

Návrat byl také zvláštní. Sestup z oblak bych to nazval. Zdálo se mi nadmíru nepatřičné vrátit se zpět, opět do svého světa. Ale postupně se vnímání kosmického vědomí vytrácela, řídla i jeho intenzita. Podíval jsem se na zmuchlanou deku před sebou a uviděl v ní dokonalý abstraktní obraz, jaký nevisí v žádné galerii. Dalo se v ní číst a studovat cosi zajímavého na hodně dlouho, jako by to byla mapa jiné krajiny, neznámé planety, v níž je zapsána celá její historie.

 

Nemohl jsem ani dlouhou chvíli pohlédnout na přísedící, bylo to nepatřičné vzhledem k tomu, kde jsem se pohyboval. Ale i to ustalo, a já se cítil zase člověkem tady na zemi a začal opět komunikovat, nejprve stroze, pak až ve větách. Ještě asi 15-20 minut dozníval ve mně pocit povznesení. Pak i ten se rozplynul a já měl pocit, jakoby se ani nic tak extra nestalo. Ale věděl jsem, že stalo.

 

Nevím jak příznačněji to nazvat, než-li božské vědomí, co ke mně sestoupilo, já ho viděl, cítil, prožíval… Ale pak zase skoro nic, jen lehká ozvěna s vůní Bufa ve vzduchu.

 

 

 Z rozhovoru s Intagem těsně po návratu z prožitku:

 

To je, jako když se znovu narodíš. Musím hrát (na tibetskou mísu), protože ten kontrast obou světů je hrozný. Jsi Tam a pak tady. Všechno je tu úplně cizí, jakoby hrubé, tvrdé.

 

Lidské je ztuhlé, jako bychom se deset minut dívali na jednu fotku a pak se koukali na další. Tam je svět plný barev, tvarů, pohybu, dynamiky a nádhery. Nevím, jak ten pocit popsat? V něm je vše. Ten doprovázejí záblesky a cítění všeho. Tam je toho tolik, takový mega-cirkus (smích) dokonalosti. To nedokážeme vidět, dokud Tam nejsme. Je to tak zvláštné jiné a přitom tak blízko.

 

Spojil se mi tam Tibet, křesťanství, hinduismus (a patrně i další nauky) všechno je to v tom pocitu. Ukázal se mi vždy záblesk  učení (jako byl jen jednou ploškou mnohostěnu). Tam stále roste ona Podstata, to je v tom vnímání. Přál bych vám Tam být.

 

Intago mi dal dotaz: K čemu bys ji připodobnil, k jaké tvé minulé meditaci? Začalo to jako výstup. Byl jsem v určitém bodu a chtěl jsem dál, ale nemohl jsem – shořel bych. A pak se rozzářilo tělo Adama, prvního člověka. Začaly mu hořet nohy, proměnily se v záři, až to puklo. A byl jsem jinde, už nevím, kde (smích). Já si nepamatuji, co bylo pak.

 

Intago: Tak to funguje, ale bylo to ještě kratší, než jsem slyšel, celé to bylo do 10 minut?

 

A jaké je to nyní, ptá se Intago? Takový ticho, naplněný vibrací. Všechno je takové svěží.

 

Hodně let jsem Tam nebyl, v Té úrovni. A nechce se mi přemýšlet, kdy to bylo (smích).  Myšlení je Tam jen na pozadí. Jen takový šum a přes něj jede to Vědomí. A pak i ten šum lidského zmizí, už není vůbec.

 

Je to fakt úchvatný. Taková posvátnost toho světa, všeho. To se najednou propojí všechny duchovní nauky. Tak jsem to prožíval.

 

Intago: Bylo to neutrální? Neutrálně tísnivý. Kvůli té matematičnosti? Tý matematičnosti, a když zacítíš něco z lidského, je to jako když do plátna obrazu hodíš sekyru.

 

 

Pari Kishma – Meditace s 5-MeO

by Aitosh: 12-4-2020

Ani nevím, kolik jsem si intuitivně odměřil, potáhl jsem na dvakrát necelou polovinu a už jsem měl problém znovu stisknout zapalovač. Malinko zrníček se mi dostalo i do úst, cítil jsem mírně štiplavou chuť.

 

A na tom se to po chvilce rozjelo vjemem, jak se drahami v těle impuls přenáší do mozku, a viděl jsem u toho sken mým tělem. Viděl jsem tkáně, orgány a jednotlivá vlákna neuronových drah až po část mozku. Z něj se stal vesmír, z neuronů hvězdy, galaxie a už jsem plul temným prostorem plným Vědomí. Dokonalého Vědomí Sebe Sama.

 

Neuvěřitelně silný vtahující pocit, který už si ovšem ani nepamatuji. Najednou jsem byl prostě na druhé straně, na druhé straně mysli, za oponou běžného vědomí ega. Vnímal jsem chvílemi, že moje ego je v tu chvíli mrtvé, není. Byla jen božská Přítomnost v plynutí věčným Teď.

 

Nebylo to frází, ale změnou vnímání, jeho převrácením, přeladěním do jiných sfér vnímání Bytí. Ještě hlubšího a pocitově barvitějšího, naplněného vizemi, vjemy jiného času, prostoru a vizí v něm se stejně geniálním tvořením jako i vnímáním.

 

Bůh on-line, Dokonalost v každém kousku. Řada vizí Tvorby skrz hierarchii. Od záměru, přes archetypy, které jako barvičky na okraji obrazovky určují co bude uvnitř, jak se abstraktní překlápí v konkrétní obrazy i děje. Tvoří se skrze vrstvy vědomí, každé dělá svou práci dle své úrovně a pravomocí. Nebylo to detailní, přesto nádherně jasné jak to funguje, v pocitu, v tom záblesku chápání. A těch byla spousta. Ještě jednu jsem si vzpomněl, realita je v takových bublinkách jednotlivých okamžiků každého vědomí. Ty jsou zřetězeny na pomyslné niti. A prostorem Mysli se jich tahné nezměrné množství.

 

Ale kde jsou ty vize teď? Mnoho se mi jich z mysli vytratilo stejně snadno, jako do ní předtím vstoupilo. Snad je něco v záznamu těsně poté… Ano určitě je, ale bez toho pocitu, je to jako kreslit svět ve 2D, může to být hezký obrázek, i věrohodný, ale nikdy nepojme tu živost Reality jako takové. A to množštví souvislostí, které Tam jsou tak zřejmé, rovněž ne.

 

Bylo to úchvatné, pohlcující i tísnivé z toho, jak Tam chybí lidské, naše nedokonalost a až úsměvná jednoduchost. Naše nemožnost si cokoliv určit podle sebe. Tam je danost, od shora dolů, až jakoby omezující. Egu nepříjemná danost a jasnost a ještě ve všem ta jasná dokonalost Záměru pronikající od shora až do konečného obrazu, konkrétní scény života.

 

Po chvíli sledu různých obrazů, jak vše prochází dokonalostí projevu přes síťové modely, jak ve 3D programu, až do naší tzv. hmotné reality, až sem to už přestával snášet. Nastoupil nereálný strach, že je to tak silné a věčné, že bych v tom snad zůstal?. Ale Tam se žít nedá, je to na mě moc, …setsakramenstky moc silné. Příliš odlišné od lidského, které jsem chvíli úplně ztrácel ze zřetele, jakoby nikdy ani nebylo.

 

Vtom jsem si uvědomil, tak je to i se zástavou dechu, při ní se ocitáme automaticky taky na druhé straně Bytí, tak trochu na prahu smrti a pokraji božského. Pro to je tak těžké v tom stavu setrvat, přijmou druhou Tvář života. Bez dechu vydržíme tak dlouho, jak dlouho vydržíme tam, ve stavu bez myšlenek, v čirém Bytí.…

 

Byl jsem v tom tak silně, že jsem nevnímal nejen své tělo, ani jeho dech, ani své okolí na dlouhé okamžiky Věčnosti. Občas mě nepříjemně vytrhlo něco, jako ztuhlé paty na tvrdé zemi, či mírný chlad a tlak na místech dotyku se zemí, či všechny ty záhyby deky na mě. To vše byly najednou tak výrazné, až téměř surové vjemy.

 

Ten kontrast obou světů byl obrovský. Tvořilo to napětí, kde jsem, kde chci být. Nebylo tam otázek ani odpovědí. Jen plynutí, vnímání, čiré Bytí božského okamžiku v dynamickém projevu. Silná káva i na mne, ale přes to jsem si to užíval, tu Jedinečnost, Dokonalost, Inteligenci, co to tvoří ve mně, a se kterou splývám.

 

Opravdu velká meditace jak má být, ani jsem nedoufal, že dostanu tolik z Jinakosti božského Bytí a takové silné vytržení. Ale ta vzdálenost mezi námi, byť je stále tady s námi ačkoliv to běžně nevnímáme, je ohromná. Dech beroucí, ale děs sem nezažíval, to ani trochu. Jen bouřlivé překvapení, skutečné velikonoční překvapení, které si nelze dopředu ani trochu představit, či se na něj dostatečně připravit. Je to pro mě už po tolikáté, ale přesto opět veliký zážitek, kterému zde v lidském snad není, ani nemůže být rovno.

 

Meditace trvala 20 minut, byla na hudbu HemiSync – Higher. Neutrálně-tísnivý ponor do božského byl neuvěřitelných 55%, špičkově až 60%. To je pocitově téměř úplné pohlcení Bohem, či přesněji Nadjá, tedy božstvem, jež patří do 6.dimenze hierarchie Absolutna.

 

 Přepis ze záznamu těsně po návratu:

 

Smích. Je to taková úplná Dokonalost v okamžiku. Rozložení na všechnu tu horu struktur, varhan Všeho. Až je to takový dech beroucí a chladný, že tam hledáš to lidský. To lidské už tam není, překlopíš se celý Jinam. Do té Podstaty. Ty vrstvy té podstaty, těch fraktálů a alikvót.

 

Úplně jinej svět. Až mi to asociovalo s tím, jak ty lidi jsou jako bez dechu. Že je to o tom jak (dlouho) vydrží být v té Přítomnosti naplno. Že to je druhá strana tohoto světa. To je jako když zemřeš a jsi v tom božském. Vlastně my můžeme přestoupit do toho božského, že ano? …Mě to přijde skoro nemožný. Je to tak vzdálený, tak dokonalý, tak pro nás odlidštěný, že To chceš i nechceš zároveň. Smích.

 

Pak to šlo trochu do tísniva. Z toho, že ta Dokonalost je taková jako přílišná, až je jako moc omezující. A zároveň je tam ta Nevyzpytatelnost, že nevíš odkud vychází.

 

Tak tamto Bufo má takovou žabo-vůni. A tohle má takovou specifickou žabo-chuť. Dostalo se mi trochu na jazyk.

 

Jo, tím to začalo, že jsem začal vnímal ten signál, kudy projíždí (nervy) a teď jsem viděl strukturu těla nějakým rentgenem, nebo něčím. Ne rentgenem, jako tomografem. Viděl jsem vnitřek těla, jako když ho proskenuješ. To je grafika! Hmm. Proto jsou i ty počítače.

 

Je tak fascinující, že si hraješ na Boha. Tam všechno modeluješ. My si fakt na to hrajeme. Jsou takový samolepky, znázorňující něco reálného.  …Prostě tu plnou Realitou.

 

Opravdu (vše projevené) vystupuje jakoby z ničeho. Začne se projevovat Záměr. Ten se pak překlápí do nižších dimenzí. No ta struktura té hierarchie tam byla.

 

Nahoru a zase projedeš dolů, jako když ti všechny klávesy na klavíru zazní. Projedeš celé spektrum. …Ach, ten pocit se nedá pojmout. Je to kosmonautická výprava do jiných sfér.

 

Opravdu jsme psychonauti. Smích. Ale ti praví. Prostě ostatní to asi dělají jinak. No, to je vlastně tím vedením. Božské síly nás narovnaly jak šipky. Vystřelily nás kolmo od země, ti ostatní jako by to brali různě od boku. Kam se propadnou, tam se propadnou. My to máme jako nejvyšší excelentnost.

 

Ten náraz s tou Realitou, cítíš to tělo nějak. Dokonale jsem vnímal tělo jako energetické. Jako když se konstruuje. Nejdříve je 3D síť, ta se postupně přetvoří do další vrstev a nabírá detaily a ještě jemnější detaily a to udělá symfonii projevu, který tě zdánlivě uvězní v té takzvané realitě.

 

Jde o to, jak se poskládají „sklíčka“, tedy jednotlivá nastavení archetypů. Jako by to byly řady dominových kostek za sebou, skládající dohromady určitý obraz díky hodnotám, které na sobě nesou.

 

Je to úžasný, takovou spoustu záblesků uvědomění z toho božského světa jsem dlouho neměl. Až toho bylo na mě až moc. V tom přívalu se ztratíš. To byl asi ten nejnegativnější pocit, té ztráty ega! Svého kontinuálního vědomí. Pociťoval jsem to jako ztracenost, být bez něj. Jsme stále takové děti vesmíru, co si tady pobíhají a na něco si hrajou.

 

Takové kolektivní hry. Smích. Takový ptáček hraje jakoby takový Minecraft (počítačová hra na přežití se čtvercovou grafikou). Sleduje 5 bodů na přežití, mezi kterými kmitá a mezitím má konstantní vědomí. My jsme v takové zahradě Boha. Podobně jako my zde koukáme na ptáčky, On pohlíží na nás.

 

Hypergeniální pragmatik

V malé meditaci mi opět božské ukázalo Sebe, jako Zdroj nekonečné Moudrosti a tvořivé Dokonalosti. Dej mi víc Sebe, prosil jsem. Ale kdo to zaplatí, reagovalo božské. Myslel jsem si, že platím zátěžemi až dost, tak jsem požádal, aby mi dali Oni ze Svého. Mají přece Všeho nekonečně!

Tady ti nikdo nic zadarmo nedá, odpovědělo božské. Nakonec jsou Tu rádi, že je to s lidmi tak, jak je. Jak to, copak nechtějí jejich duchovní růst, vždyť jsou za to i hodnoceni? To Jim nevadí, že lidé o Bohu mají samé mýty a pohádky? 

Je dost problematické s lidmi pracovat. Dělají to jen Ty božské síly, které to mají v úkolu, jako jsme i My...

V další meditaci mě vysvětlovali základní fakt, že lidský a božsky svět jsou vlastně pevné odděleny. To je pravidlo hierarchie.

Nemohou se dotýkat, stýkat. Tak jsou rozdílné hlavně v inteligenci. A mystika, která to narušuje, pak doplácí na střet obou. Indické kasty nejsou přežitkem, mají svůj předobraz v Království božím.

Bůh se svou hierarchií je zkrátka Hypergeniální pragmatik, což skoro nikdo neví... Naše romantické představy jsou prostě liché...

 

 

Esoterika mystiky

Když jsem žádal božské, aby mi vysvětlovalo více, dává mi mnohé podrobnosti o tom, co ještě úplně nepřijímám. Jak je vše daleko dokonaleji promyšleno a uděláno, než si myslím. Něco se mi nelíbí, ale je to jen proto, že neznám souvislosti, vlastně je nezná nikdo z lidí.

Hlavně nechápu, jak může inteligentní člověk, v jiných oborech na výši, mluvit o náboženství takové naivity a věřit jim. Dokonce i teologové a religionisté!

Léta se lidem snažím trochu rozšířit obzory, ale dopadá to katastrofálně. Logické argumenty je nezajímají, ba dokonce odpuzují. Drží se dogmat, nebo zcela naivních smyšlenek a úplně jim to stačí! Kritické myšlení jim zcela chybí, drží se své víry, aniž by měli Dary Ducha, jež by správně měli mít, a nejsou ani ochotni vyzkoušet metody slavných mystiků prohlášených za Učitele církve... Jejich dětinská hra na duchovnost jim zcela vyhovuje a dělají, jakoby jiná ani nebyla! V jiných oborech mají kupodivu daleko lepší chápání.

Vždyť mystika je věda jako každá jiná a není tak těžké do ní proniknout! Přesto o to není zájem, ale naopak odpor. Takový nepochopitelný paradox je to. Přesto je naprosto logický! Ostatně před tisíciletími v době Starého zákona to bylo stejné. Ani prorokům, jež přinášeli aktuální slovo boží, ani Kristu se to nepodařilo změnit, a věděli o tom.

Je tomu tak dokonce i v jiných náboženstvích a duchovních směrech po celém světě! Proč je situace neustále tak tristní?

Udělali z náboženství selanku, což se zcela příčí Bibli! Kristus s učedníky byli v opozici vůči zbytku světa a to církve ani nenapadne! To jsou skutečnosti jež dosud neumím pochopit ani přijmout. Přesto to má logiku a nemám to měnit po svém.

Mystika člověka postupně předělává. Sice jinak, než původně očekával, cestou chápání logických souvislostí, a to i zcela obyčejných. Vlastně je to zesílený nadhled, čili vhled.  To, co známe pod pojmem silná intuice.

Je i pro něj těžké pochopit, že lidstvo je daleko víc iracionální, než se zdá, zvlášť v duchovním směru. Víra je synonymem iracionality, jež jim vyhovuje, umožňuje si ji vytvořit podle svých představ. A s tím nelze hnout, vlastně úplně předělat vztah. Na logické argumenty reagují iracionálně, postupně čím dál více agresivně. O své víře odmítají diskutovat.

Náboženství však není něčím mimo logiku, ale logikou samou. Co s tím? V podstatě se nedá nic dělat, ba ani nemá. Výsledky osvětových pokusů jsou kontraproduktivní. Často je proto lepší říci méně, než více a se všemi detaily.

Je třeba brát realitu takovou, jaká je. Nikoliv jaká se zdá být, nebo jakou bychom ji chtěli mít. Skutečná mystika je hlavně neustálou podřízeností Bohu, který denně a detailně vede. Kdo to ale chce chce slyšet, nebo dokonce přijmout?

Mystika navíc obsahuje skutečnosti, popsané i v Bibli, jež však nejsou přijímány, protože jsou nepopulární. Je tedy vlastně opakem toho, co je přijímáno téměř všemi věřícími. Změnu nelze provést rychle a snadno a ani přímočaře, ani desítky, ba stovky inkarnací nestačí.

Co je za tím? To vysvětluje božská logika, tedy duchovní zákony. Podle této filozofie je vše dáno nastavením kořenových archetypů a z nich vyplývá i vztah k duchovnosti. Změnit ho je téměř nemožné, zejména ne lidským úsilím.

Jen neparný zlomek lidí má v duchovním úkole skutečnou mystiku. Je tedy tím, co se běžně označuje jako esoterika, ale v pravém významu slova. Skutečný mystik to nemůže ignorovat a ve svém veřejném působení má vždy dbát pokynů božského.

Logické přece je, že čím více se člověk přiblíží Bohu, tím více se vzdálí lidem. I tak zřejmá skutečnost je však lidem nepřijatelná. Je lépe jim nechat jejich duchovní pohádky, protože stejně nic víc nepřijmou. Mystik hodně ví, ale téměř nic nemůže sdělovat. Nepochopili by to, nepřijali, poplašilo by je to a odradilo. To je ta pravá esoterika.

Vysvětlovat tedy logiku mystiky a diskutovat o tom  se proto ukazuje jako nejméně efektivní, ba kontraproduktivní. Božské používá daleko dokonalejší skryté metody, protože zná všechny souvislosti, lidem nepřístupné.

Dokonce ani psychonautům, kteří se s pomocí psychedelik dostávají do mystických stavů, jež ani nechápou a postupně se u nich objeví temná noc duše, ale to se jim ani nemá říkat, aby je to neodradilo. Stejně se s tím nedá nic dělat. Musí si pomoci sami.

K problémům se zátěžemi a limity se mystikovi přidává i izolovanost od společnosti. Zesíleným vhledem vnímá skryté předstírání, tedy farizejství ve víře, a to není příjemné.

 

Žabí let

V malé meditaci, ve kterých mi teď několikrát denně, mi někdy dává intuice pocity jako v těch, co bývaly kdysi jen s psychedeliky, reagovala na dotaz, zda bych mohl vyzkoušet žábu, jež se nyní stala u psychonautů slavná pro silné, ale krátké mystické zážitky.

Náhle jsem jakoby v kotrmelcích padal, prolétával světy bohů a božstev a užasle prožíval útržky Jejich dějů. Abstraktní, nám nepochopitelné děje, jež naši inteligenci giganticky překonávají.

Nakonec jsem dopadl a rozplácl se na betonové zemi a jakási špička boty Boha mne ještě rozmázla jako nedopalek cigarety. Tak jsem zažil, i když zeslabeně, to, co bych prožil při žábě Bufo Alvarius...

 

 

Osobní archiv

Po mnoha letech jsem si dělal pořádek v archivu a procházel doklady téměř čtyřiceti let mé duchovní práce. Měl jsem najednou všecky hlavní události pohromadě, což vybízelo k úvahám, jaké to vlastně bylo a jak se realizovaly moje původní představy.

Nakonec mne božská intuice vyzvala do malé meditace. Dala mi pocit 48%, jež je již dosti božský, mnoho meditací jsem v takovém ponoru měl. Říkala – vidíš, taková je mystika.

Napadlo mne, jak bych se tvářil, kdybych na začátku věděl, jaká opravdu je. Určitě by mě to hodně překvapilo, mnohému bych nevěřil, jak je podivná a přitom velkolepá a těžká.

Skutečná mystika se však stejně nedá popsat a už vůbec ne pochopit. Tak je odlišná od představ o ní i od běžného života.

Co umějí všechna duchovní učení dokonale, jsou romantické reklamy na ni. Vlastně pohádky pro dospělé. Těmi jsem také prošel, cesta byla vlastně logická. Úplnou pravdu neřekne nikdo a to má své důvody.

Našel jsem v archivu z počátku mé práce křesťanské, jogínské a buddhistické texty, které ve mě zanechávají již jen úsměv. Už tehdy jsem tušil, že to bude složitější. Že je asi Něco, co tyto, tak rozdílné texty spojuje. Oslovili mne jen křesťanští mystikové. Ostatní ne, tušil jsem, že je to jen reklama na mystiku.

Když jsem po letech pochopil, že naprostá většina duchovních informací jsou jen řeči bez jasného výsledku, hledal jsem jinde. Různé zázraky z psychotroniky a spiritismus alespoň něco dokazovaly. Ovšem těch, co to uměli, mnoho nebylo a já tehdy žádné schopnosti neměl. Z učebnic jsem se naučil hypnotizovat a prvními mými úspěchy byly regrese přátel do minulých životů. To bylo tehdy velmi populární. I o regresích se mluvilo jak o všeléku, ale zkušenosti ukázaly, že to tak prosté a jednoduché není.

Až holotropní dýchání a channeling, což je metoda komunikace s tajemnou božskou intuicí, byly jasným startem do skutečné mystiky a mého veřejného působení. Přednášek jsme měli hodně, skupina se rozrůstala. Ale i tehdy jsem měl naivně-romantické představy, kam až se dostanu.

Přání bylo matkou myšlenky, ty byly určující. První mystické zážitky byly úžasné, ovšem tvrdý zásah tísnivých meditací mi brzy ukázal, že to není selanka. Mystika je totiž škola, kde Učitelem a Autoritou je naše vlastní intuice se svou složitou hierarchií a jasnými záměry výchovy.

V archivu jsem našel i texty z knih, jež jsem s přáteli vydal, i plány mnoha přednášek. Rovněž záznamy mnoha debat na webu, které většinou přešly do hádek. Až postupně jsem si uvědomil, že skutečnou mystiku lidé vlastně odmítají. Marně v ní hledají realizaci svých nenaplněných přání.

Ani jsem si neuvědomil, jak mne mystika pomalu a plynule předělává. Jak se intuice stále více zapojuje do mého vědomí. Zdálo se mi to zcela přirozené. Jen jsem nechápal, proč ostatní mluví tak naivně. Nechápou ani základní souvislosti, a nejen v duchovnosti.

Až před několika lety jsem do detailů pochopil, že mystika, tak jako vše, má své přesné, lidem neznámé duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Lidé si přejí to, co nemohou dostat a nikdy nedostanou.

Je vlastně naprosto logické, že skutečná mystika je jen pro hrstku lidí. Ostatním stačí romantické představy, případně drobné pokusy psychonautů s transovními stavy, vyvolanými holotropním dýcháním či psychedeliky. Ale ani ty nemají domyšlené do konce a filozofickým obsahům se vyhýbají.

Jaká mystika skutečně je, se jim prostě nedá říci. Nepřijali by ji. Ale i její náhražky pro ně mají význam v jejich těžkém životě. Je to vlastně zcela neznámá věda, v zásadách podobná jiným. Dává hodně, ale ne přesně to, co slibují duchovní knihy.

Mystika není ráj lidských přání a představ, ale naprostá logika výchovy s podřízeností božským zákonům. Má tedy i své limity v každé inkarnaci.

Není záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti. Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, ač mýty o něm jsou tak populární a rozšířené.  Je to nenaplněná touha po selance.

 Skutečná mystika má tři hlavní problémy, běžně neznámé: Zátěže, limity trvalých mystických schopností a malá možnost jejich realizace.

Mystikové by si přáli trvale mít daleko víc božského, což znají z nemnoha velkých meditací a ještě za to neplatit zátěžemi.

Při své Jinakosti plné paradoxů je skutečná mystika vlastně zesílením, soužitím s  intuicí. Jenže právě proto ji ego nechce. Raději si ji nahrazuje představami, aniž by uvolnilo prostor daleko vyšší inteligenci. Boj proti egu skrytě nahrazuje jeho posílením a vytvářením nových iluzí!

Přesně tedy opačně, protože skutečná mystika vede ke konci iluzí, které měli dokonce i slavní mystikové, prohlášené za svaté! Tak moc je mystika obtížná a málo schůdná. Konec duchovní Cesty je vlastně v Nekonečnu! Věčně se budeme mít co učit!

 

Hierarchie božských světů

Božské mi ve vizi ukázalo, jaké je mezi božskými světy kastovnictví. Hinduismus v tomto skutečně vychází z duchovních zákonů. Je mnoho božských světů vzájemně ovlivňovaných hierarchicky.

Neexistuje tedy jediný společný svět, ale jejich světy jsou odděleny podle stupně Dokonalosti, tzv.dimenze. Každý je totiž jiný, v každý má jiný životní styl. Mají vhled do nižší dimenze, ale pohled do vyšší je pro ně už problém.

 Nedokážou ji plně pochopit, protože překračuje jejich schopnosti, inteligenci. Mohou se tam podívat, ale jen na krátko a jen něco si z toho odnesou. Je to prostě exkurze do téměř neznámého světa. A i za to musí zaplatit, protože dostali, co jim vlastně nepatří, tam doma nejsou.

Stejně je tomu i u mystiků. Božské ani všem neumožňuje se do Jejich světa naplno podívat. A když, tak jen několikrát. Více dostanou jen nejvyšší mystikové, kteří to mají v životním úkolu. A hodně je to stojí v zátěžích, temné noci duše.

Psychonauti nemají tolik zkušeností a často si své tripy chybně vysvětlují, protože většinu informací pozapomenou. Dostávají tripy přesně na míru a mnohé důležité v nich ani není, aby je to neodradilo.

Ani si neuvědomují, že někdo neznámý musel jejich trip připravit pro zamýšlený účel, že to není jako vejít do neznámé planety.

 Ale i to je správně. Nepočítá se s tím, že je to pro všecky. I zlomek Poznání naprosté většině stačí. Nevadí, že se církve i esoterikové mýlí téměř ve všem. Naše civilizace na víc prostě nemá.

Představa, že všichni jsou si rovni a žijí spolu s Bohem a Kristem, je naivní, ač vše má stejný základ. Základní úkol Stvoření, tj.Sebepoznání, by jinak nešel uskutečnit.

 

 

Obětiny, votivní dary, TND a zátěže

Domorodci na indonéských ostrovech si v transu do těla zasekávají háky a jimi táhnou vozy. Nebo jsou na nich zavěšeni. Je to odměna bohům za splnění přání. Rituál oběti je starý jako lidstvo samo. Viz  https://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%9B%C5%A5

I v našich končinách se dávaly děkovné votivní dary Bohu za uzdravení, o které se modlili, či se již stalo. Souvisí to s oběťmi a obětinami popsanými v bibli a jiných svatých knihách, viz .

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ex_voto Týká se to i chápání smrti Krista jako oběti za usmíření Boha.

Tyto dary dávají věřící, ale i Bůh si je sám vybírá. Mystikové tomu říkají temná noc duše, nebo zátěže. Bolesti, nemoci i problémy s okolím proto provázejí mystiky odnepaměti.

Patří sem i iniciační šamanská nemoc, která předchází získání mimořádných schopností, které z obyčejného člověka udělají šamana. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0amanismus

Logika toho je vlastně prostá, vše má svoji cenu…

 

Předurčenost

Svět je řízen jako Celek, ne jak si myslíme náhodným rozhodováním jednotlivých entit. Z toho vyplývá, že nemá smysl se obávat o osud lidstva. Je to Hra Boha a On si poradí se Vším. Se vším se počítá, o všem se ví. Je to absolutní Dokonalost v praxi. Není třeba se rozčilovat na lidskou naivitu, ač je tak zjevná. Má své místo. Toto pochopení vede k určitému stupni vyrovnanosti.

 

Nekonečná složitost reinkarnace

Běžně přijímaná představa reinkarnace je jen zjednodušením. Celá skutečnost je daleko složitější vlivem potencionality, která je i podstatou kvantové mechaniky. Podle ní není budoucnost jen jedna, ale vzniká nekonečno možností, z nichž každá má svou pravděpodobnost. Potencionální budoucnosti existují současně, ač se nám to zdá nemožné.

Liší se od sebe vším, místem a okolnostmi narození, můžeme se narodit do různé civilizace, i té naší v budoucnosti i minulosti, jako člověk i něco jiného. Narodit se můžeme stejní, nebo pozměnění.

V některých variantách je i inkarnace v jiných kořenových archetypech než máme v této.

Ty méně pravděpodobné jakoby postupně zanikají, ty hodně pravděpodobné se štěpí dál a dál do podoby jakéhosi stromu. Vše je Dokonalost, jejíž projevem je i nekonečná složitost.

O pravděpodobnosti rozhodují všecky části hierarchie, ale vyšší část má i větší možnost zasáhnout do výsledku.

 

 

Robotický kněz

V jistém japonském šintoistickém chrámu zavedli novinku. Knězem je tam robot vybavený umělou inteligencí. Dokáže tedy nejen kázat, ale i odpovídat na náboženské dotazy. Aby se zamezilo genderovým sporům, je zpola ženou a zpola mužem...

Je to výraz bezradnosti a naivity věřících. S umělou inteligencí si poradíme, hodně se v ní dělá, ale k náboženství stále přistupujeme velmi neodborně a děláme z něho už pár tisíciletí mýtus.

Přitom by stačilo se naučit komunikovat s intuicí, ale i když jí nikdo nepopírá, ani to není těžké, dělá to kupodivu jen velmi málo lidí. Tak lze prakticky dokázat, že kromě naší známé osobnosti máme v sobě ještě jiné, daleko dokonalejší a tedy i mocnější entity. Proč? To je otázka pro vás. Napovím.

Uvědomit si, že jsme vlastně mocnými entitami trvale sledovaní, hodnocení a vedení určitým směrem osudu není příjemné, ač o tom všechna náboženství hovoří.

Proto raději spekulujeme o mimozemšťanech, jejich návštěvách zde a o výzkumu vesmíru, zda tam není život atd.

 

Bůh jako Filozof

Po příjezdu do Liberce mne napadlo, že by tu mohla být velká meditace, jež nebyla už tři měsíce. Ale božské, že ne, jen malé. Dává mi už tři měsíce jen 47,5% někdy až 47,75%. Tak jsem chtěl aspoň silnější, jak byly dříve, alespoň 48,75%. Prý by mi dali, ale jen krátkou, neutrální a klidnou.

Božské mi dalo 48%, docela dlouhou, což už jsem dlouho neměl, ač dříve byly běžné. Tento ponor je už totiž zjevně božským, kdeže na něj ubohý lidský pocit má…

Prý mi ho za určitých podmínek občas dají… Ponorem prostě šetří…

A jen jsem to dopsal, pozvali mne na další malou meditaci a zas mi dali 48%, abych ji přijal jako velkou a tedy začátek nové kapitoly 275…

Po chvíli mě pozvali ještě na další a dokonce mi přidali ponor až na úžasných 48,5%, chtěl jsem i trochu informační dynamiky, ale jen mi ji  zaznačili: Ukázali mi životní styl, který mají. Jakoby jen filozofují, hrou zkoumají nekonečně složitý Život.

Série malých meditací pokračovala, jako bývalo i dříve až týden po začátku nové kapitoly. Už jsem myslel, že tyhle série malých silných meditací už nebudou, ale naštěstí jsem se mýlil.

Když jsme si vzpomněl na debaty na webu, hned mi ukázali, že prostě nemají úroveň, ač se lidé snaží co nejvíc, na božské ani mít nemohou…

V dalších mi dokonce v nejsilnější části skladby Lisy dali 49%. Úplný vodopád božského do mne vletěl až ve mne skoro nic člověčího nezůstalo…

Ale pak únava už zesilovala, a to kazí vnímání  božského. Druhý den malé meditace v neztenčeném ponoru pokračovaly, staré dobré časy se vrátily. Chybí mi v nich jen dynamika, vysoká filozofie. Ta je prý dražší, ale hlavně mě moc urychluje a moje etapa je o zpomalování procesu. Škoda.

Přemýšlím, kolik by lidé za tyto božské pocity zaplatili, které se do mě vždy do tří vteřin vevalí. Asi hodně, i když většina by se jich hrozně lekla.

Je to parádní. Po třech dnech dlouhé série malých meditací mi omezili ponory na původní hodnotu, prý to bylo moc drahé. Ponor 48% dostávám už jen ojediněle

Hudba mi tu jde daleko hlasitěji do sluchátek, až mne ohlušuje a to velmi pomáhá...

Kdo zažije tohle, nepotřebuje ani víru, ani bohoslužby, ani kněze s jejich ornáty, mšemi a svátky včetně legračního Santy. Církev se staví mezi člověka a Boha a často spíše překáží… Tak tomu bylo vždy a všude…

Toto je náboženství, jež by měl každý křesťan znát, ne ty prázdné řeči prelátů či zprávy o církevních restitucích a zneužívání nezletilých…

 

 

Zesílení vlivu božského

Večer v malé meditaci v ponoru 48% jsem opět žádal o velkou meditaci, jež už dlouho nebyla. Božské nejdříve odmítalo, že je s nimi konec, už je nepotřebuji, ale nakonec souhlasilo. Materiálu jsem ale spotřeboval nezvykle moc, aniž by se to nějak moc projevilo. Prosil jsem o dynamickou s vizemi i vševyjadřujícími pocity, ale dali mi jen něco.

Téma meditace určilo božské. Ponor mi dalo až 49% a byl klidný, neutrální. Není důvod mi dávat jiný. Vizí bylo málo a nevýrazné. Pamatuji si na DNA šroubovice, či a jak mne táhnou Vzhůru.

Ty jsi vlastně Já, tak začala božská přednáška. Já božské jsem tě naprogramovalo a pak vyvrhlo ze Sebe. A teď tě táhnu k sobě. Zrovna hrála skladba meditační hudby, kde se ozývaly dunivé rány. Božské to připodobnilo ranám osudu, které mi dává při cestě zpět k Němu.

V přídavku se mě božské otázalo, zda jsem si všiml, jak Jeho vliv ve mne roste. Souhlasil jsem s dalším zvyšováním. Jde tedy o zesilování intuice, intenzivnější soužití s Ním.

V meditaci je vliv božského velmi silný, jak mi ukázalo, když jsem chtěl cosi udělat s přehrávačem a nešlo to, neboť to božské zablokovalo. Jde však o to, mít ho silný neustále.

Čím blíže jsi ke mně, tím víc Mne vnímáš a víš, že Můj vliv na tebe zesiluje. A to znamená i vyšší přijetí Boha. Čím se to projeví? Prostě se proces zase posune víc k božskému. Prostě silnější mystika.

Když jsem se v přídavku zeptal, co jsem ještě nezapsal, božské řeklo, že vše je to součást božské Hry. Když jsem se ptal na mou současnou etapu mystiky, říkali, že ze mne udělali jakousi trysku, či turbínu, kterou ozařují druhé lidi. A to má velký význam i pro Ně, tak se mohou dostat ještě výš, ale i zde jsou určité meze jež nelze překročit.

Pak už bylo jen klidné vnímání hudby, a pak mi dali jasně najevo, abych meditaci skončil, i když jsem říkal, že dobrovolně neodejdu.

Zajímavé je, že nechtěli, abych nejnovější poznatky dal do knihy. Božské nemá konec, takže jakmile někdo dokončí své závěry, je mu dokázáno, že mnohé ještě nepochopil… Neustálým doplňováním textu božské vlastně nutím, aby mi ukazovali to, na co ještě nemám právo.

Malé meditace následovaly a měly kupodivu ponor jako dříve, často až 49% a byly docela dlouhé. Nebude to ovšem tak často jako dříve.

 

Dvě chyby mystiků

Spousta mystiků dělá tu chybu, že se bojí uvidět Boha, jaký opravdu Je. V Jeho nekonečné Velikosti, Moci, Dokonalosti, nevyzpytatelnosti i paradoxnosti. Nechtějí se zbavit svých pozemských představ o Bohu jako hodném dědečkovi na mráčku, který nás lidsky miluje a vše odpustí.

Jen mystický zážitek vyššího stupně by je navždy zbavil těchto iluzí. Poznali by, že Bůh je daleko větší, dokonalejší, lidem vzdálenější. Tedy zcela jiný než si dovedli představit. Takové Poznání způsobuje otřes a ohromení, takže se ho mnozí podvědomě i vědomě snaží nezopakovat či se mu úplně vyhnout. Nechtějí se zas až tak moc stát mystiky.

Tím je ovšem jejich stupeň přijetí Boha nízký a proces proto není tak intenzivní, jak by mohl být. Tuší to, a jako náhradu se začnou starat o druhé, pomáhat jim, obětovat se pro ně. Tím však udělají další chybu, jež ještě víc zbrzdí jejich proces.

Jakýkoliv kontakt je, úměrně svou intenzitou, vazbou, jež způsobuje vzájemné vyrovnávání a ovlivňování. To mystika poškozuje, zpomaluje.

Táhnout kdekoho do mystiky, byť nechtěně, je nerozum. Je vhodná jen pro velmi málo lidí. Mnoha lidem může způsobit problémy se psychospirituální krizí.

Je to klasický příklad rozdílu naší a božské logiky. Chceme si po svém získat zásluhy, ale nejsou na pravém místě. Přitom chápeme, že každý učitel musí nejprve získat učitelské schopnosti praxí a učit až pak.

Navíc péče o lidstvo je věcí Boha, ne jejich. Kristus měl tento úkol, ale ostatní takový nemají.

V životopisech mnoha mystiků vidíme tento problém. I když byli na svou chybu božským upozorňováni, stále se chtěli obětovat pro druhé, až na to doplatili.

Jistou skupinu mystiků pronásledují v procesu démoni a proto velmi trpí. Taková byla např. sv.Kateřina Sienská. Uvědomují si své zatížení a pomoci druhým se snaží pomoci sobě, což není vždy na místě.

Jiní odešli do pousteven, klášterů, do pouště atd. Nejlépe jim bylo ve společnosti jim podobným, kterých však nikdy nebylo mnoho. To vede k určité izolovanosti mystiků, osamělosti.

Je potřeba se ptát božského a dbát Jeho rad, i když jsou jiné, než bychom si přáli. Vede nás daleko dokonaleji, než si myslíme. Tento problém konfrontace přání mystika s reálností procesu je všeobecný. Každý by chtěl mít proces podle svého, ale on má přesnou logiku.

Na druhé straně je silný mystický proces spojen se zesílením zátěží v temné noci duše. Je trvale těžší a jen málo lidí ho zvládne dělat několik desetiletí. Vše je dáno konkrétním nastavením, z něhož vyplývá duchovní úkol.

 

 

Nepopulárnost mystiků

Nepopulárnost mystiků se projevuje v mnoha oblastech, nejen v duchovních, kde přinášejí zcela nový pohled jak má vypadat. Je daleko od přání, jež laikové mají.

Iluze se však netýkají jen této oblasti. I v běžných neduchovních oblastech panuje spousta iracionalit, nelogičností, mýtů a iluzí, např. v oblasti politiky a národnostního cítění. Jak o nich mystik promluví na veřejnosti je zle, protože má vše podloženo argumenty, které však ostatní vůbec nechtějí slyšet.

To je to, čím se od nich mystik liší. Musí se držet logičnosti, kdežto ostatní si mohou vymýšlet co chtějí a věřit tomu. Jejich představy v realitě života většinou nefungují, ale to jim příliš nevadí. Vše si vysvětlují podle svého a odmítají o tom debatovat, či jen o tom přemýšlet.

Je jistě nepopulární tvrzení, že konflikty mystiků s okolím jsou zákonité. Proto je lépe, když žijí v ústraní. Příliš se vymykají běžnému průměru a nejde s tím nic dělat.

Tyto spory popisuje to i veškerá mystická literatura, včetně bible a životopisů svatých mystiků.

 

 

Spory s božským o mystický proces

Mystický proces je vlastně škola a i v něm dochází je sporům žáka a Učitele. Každý vidí proces ze svého, značně odlišného, úhlu.

Častou příčinou sporů v MD jsou limity mystiky. Dary ducha, jež mystik dostává jako výraz jeho úrovně by chtěl mít větší. Hlavně mu vadí konec silných meditací, MD je o zklidnění procesu.

Ví, že se dostal daleko, ale chtěl by ještě víc, protože si uvědomuje obrovskou vzdálenost lidského k božskému.

Darů dává božské velmi opatrně, protože snižují efekt procesu. Snižují i přínos, který samo z procesu má, jež potřebuje pro své účely. Úspěchy mystika jsou i Jeho úspěchem a vzestupem.

Nespokojenost s mystickými schopnostmi ale vede ke sporům s božským, které vysvětluje, že to co má mu stačí, jinak to být nemůže.

Druhou příčinou problémů jsou zátěže, pro mystika nepříjemné. Podle jeho pohledu se má jeho stav stále zlepšovat úměrně času a snahy přiblížit se božskému. Myslel si, že v MD už nebudou, ale to je omyl. Zvlášť špatně snáší, když se mu situace, byť jen dočasně, zhoršuje. Božské však vidí mystiku jako askezi.

Až nyní mystik chápe, že v procesu nejde jen o jeho růst. Božské ho potřebuje pro vlastní potřebu a růst. Lze se o tom dozvědět jen málo.

Problém je v tom, že je stále člověkem, nemá velký nárok na božské, ani jako pokročilý mystik. A pokud božské dostane, musí si Ho jakoby zaplatit zátěžemi.

 

Nezná, ani nemůže znát duchovní zákony,  a z nich vyplývající limity mystiky. Nemá přístup k vyhodnocování přínosů zátěží a ceny darů. Vždy je v podřízenosti k božskému. Tím je konflikt na světě a je vlastně neřešitelný.

Ve sporech tedy vždy tahá za kratší část provazu, ale stejně se mu podaří jisté úlevy či změny prosadit. Mystik musí hodně vědět o zákonitostech mystického procesu, aby mohl o změnách správně jednat s božským.

 

 

Limity mystiky

V mystice je téměř vše jinak, než se o ní píše ve většině knih o ní. Jedním z mýtů je, že vede až k Bohu a k ukončení inkarnací už v tomto životě. Prý mystik dživamukta je již za živa osvobozen. To však duchovní zákony neumožňují. Že se to toho nikdo v historii nedožil kupodivu nikomu skoro nevadí.

Mystik je zklamán, když po desetiletích v poslední etapě procesu nedostane to, oč usiloval. Maximální možné výsledky jsou daleko slabší. Dostane jen něco, ale i to je vlastně hodně.

Důvodem je běžně neznámý fakt, že božské stavy lidem nepatří a pokud je trochu dostanou, musejí se kompenzovat zátěžemi známými jako TND.

Výsledkem mystického procesu tedy není Bůh, ani bohočlověk, ale člověk, který má silné napojení na božské, z něhož čerpá. Člověkem ale vyzrálým, jež má zčásti božské kvality a přístup k Jeho schopnostem zejména porozumět životu.

Mystika tedy není o tom stát se Bohem, ale soužití s Ním. Hlavně je dokonale připraven na další životy a další intenzivní vzestup v nich.

 

Pomoc intuice v krizi

Je málo známé, že božská intuice neustále sleduje, co se s námi děje. Podle svých pravidel s námi jedná. Jednou je více aktivní, jindy méně. Jde Jí o to, abychom se co nejvíc naučili, hlavně Ji poznali a přijali.

V životě se každému může stát, že přijde do velmi náročné krizové situace. Pak záleží, co naše intuice udělá. Pokud má důvody nám pomoci, udělá to.

Klidně se jakoby převlékne za naše myšlení a jednání a vede nás daleko kvalitněji, než bychom byli schopni, a tím nás zachrání. Pokud nám pomoci nechce, můžeme zahynout. Proto je účelné s Ní mít dobré vztahy a v krizové situaci Ji zavolat.

Takové případy přinutí i ateistu k zamyšlení, že nad námi opravdu něco vyššího je. To je i důvod toho, že se takové situace stávají.

 

 

Sen o levitaci

Včera jsem měl po dlouhé době sen s významem. Sny si pamatují již jen vzácně. Bylo v něm řada lidí, jež zkoušeli levitovat a trochu jim to šlo.

Já přišel s tím, že levitace nízko nad zemí je moc jednoduchá. Efektní je levitovat ve velké výšce. Hned jsem to zkoušel, dalo mi to dost práce. Chtělo to zvláštní nastavení mysli. Jakmile se narušilo, padal jsem. Nakonec se mi ale podařilo vystoupat na svahu Ještědu až nad něj.

To už mi z té výšky a z nebezpečí pádu nebylo moc dobře, ale byl jsem hrdý, že se mi to podařilo. Ostatní ale zájem neměli, báli se výšky.

Ještě si pamatuji, že u pokusů byl i premiér Babiš, kterému jsem o svém plánu říkal.

Božské mi vysvětlilo, že sen znamenal mou snahu v mystice. Výsledky psychonautů mi jsou málo, chci zpopularizovat vysokou mystiku, ale není zájem.

Snažím se do toho zainteresovat známé osobnosti, jako je třeba Charvát, ale stejně to nejde, ani nikdy nepůjde.

 

 

Co je mystika

Podle wikipedie, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika je původní definice slova:
Mystika (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
-v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
-v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence;

William James charakterizuje mystiku čtyřmi charakteristickými rysy:

   - Obsah mystické zkušenosti nelze vyjádřit slovy. Mystikové své zážitky sice popisují, shodují se však v tom, že žádný popis nevyčerpá jejich obsah.

  -  Mystická zkušenost sice nepřináší žádné teoretické vědění, přesto má povahu osvícení a náhledu, mystikové zpravidla hovoří o celku světa.

  -  Mystik vnímá svoji úlohu jako pasivní; ať se jakkoli připravuje a cvičí, zkušenost přichází sama a není člověkem ovladatelná.

   - Mystické zkušenosti jsou přechodné, přicházejí a odcházejí.

   - L. Dupré k tomu dodává, že mystická zkušenost integruje různé oblasti života a překračuje různé hranice.

 

Mystická meditace se vyznačuje Dary Ducha sv.:

1/Lidské vědomí slábne až mizí

2/Přichází silná Hrdá posvátná vznešenost, úžasný dokonalý pocit Krále králů...

3/Přicházejí božské dokonalé vize, pocity a myšlenky

4/Vnímání meditační hudby se promění z lidského na dokonalé božské

Mimo meditaci jsou Darem Ducha zesílená intuice, tím i vzestup inteligence a slabší projevy uvedených čtyř bodů. Intuice rovněž zasahuje do života mystika, aby duchovní cesta byla přímá a schůdná. Ochrana proti velkým problémům.

Je tedy soužitím s živým Bohem, jež je pro mystika hlavní Autoritou. Při bližším pohledu je to extrémně zesílená intuice. Mystika tedy poznáte podle toho, že říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Oslovuje mystika denně, i několikrát.

Hlavní problémy v mystice jsou dva, vzájemně související:

1/Temná noc duše, která je jakousi daní za mystický proces, jež je velmi dlouhý a složitý, ale i v těch nejsilnějších fázích jsou alespoň základní Dary Ducha stále přítomny, ač zeslabené. Ale takových případů je naštěstí málo. Nejčastějším projevem TND je únava.

2/Odpor ostatních, věřících i nevěřících, k takovému životnímu stylu, jež vede ke konfliktům. Ten je trvalý, dokonce narůstá úměrně veřejnému působení.

 

Život sám je učením se, školou. Mystika není nic jiného, než velmi intenzivní výuka od nejvyššího Učitele. Prostě škola, kde je učitelem Bůh, Duch, božská intuice.
Co je škola bez učitele? Bez Boha si ego omezené hraje na svém písečku. Chce se vytáhnout z bláta taháním na tkaničky svých bot.

Mystikové prožívají Hypergenialitu, ke které kráčíme ať chceme či nechceme. V takové mystice nejde jen o informace a zážitky, ale hlavně o proměnu Bohem, kterého mystik v meditaci přijal. Ten postupně odstraní bloky vnímání a chápání.

Božské má s námi dokonalý výukový plán. Božského Učitele můžeme ignorovat, nebo přijmout, ale to je velký rozdíl ve výsledku.
Pokud Ho někdo nepřijímá, nese následky svých chyb. Ve světě, který ho tisícinásobně přesahuje, nemůže vědět, co je potřeba.

 

 

Mystika, versus popularizace mystiky

Proč farizejové, saduceové, i obyčejní lidé, včetně učedníků Hospodinovi ani Kristu nerozuměli? To je problém táhnoucí se biblí o nepochopení toho, jaký je Bůh a jaká je Jeho Vůle. A jen Bůh má právo to vědět správně. Nikdo jiný, zvlášť ne člověk. Bůh však tuto pravdu může zjevit vybraným jedincům, mystikům.

Mystika je metoda intenzivního urychlení duchovního vývoje. Obsáhnou mystickou literaturu můžeme rozdělit do třech hlavních skupin. V první je skutečná mystika, autentický zápis zážitků komunikace i meditace s božským. Taková je např. kniha Deník sv.Faustyny.

V druhé skupině jsou knihy lidí, kteří sice mystikou prošli, ale uvědomují si, že některé její části nejsou laikům přijatelné. Aby jimi neodrazovali, prostě se těmto částem mystiky vyhnou, nebo je  popíšou přijatelnými slovy. Příkladem toho je Krišnamurti.

Ve třetí skupině jsou knihy těch, kteří mystické zážitky neměli vůbec, ale využívají díla jiných mystiků ke kompilaci, kterou vydávají za svou mystiku. Uvědomují si totiž velký zájem o ní a chtějí naplnit jejich potřebu. Indie, Tibet, mniši a jejich rituály a mýty, to je orientální exotika, jíž lidé hledají.

I tyto popularizace mají svůj význam. Osloví mnoho začátečníků a občas se najde někdo, kdo do skutečné mystiky vstoupí.

Mezi skutečnou mystikou a její popularizací je však velký rozdíl právě v těch částech, které by většina lidí prostě nepřijala. Tím je ale rozdíl tak veliký, že různé popularizace mystiky jsou zcela něco jiného než mystika sama.

Popularizace mystiky zkresluje např. Temnou noc duše. Krišnamurti ji měl hodně silnou, bolesti,  křeče, bezvědomí atd., přesto o ní nikdy veřejně nepromluvil. Mluvil o mystice, která byla přijatelná, ale neschůdná. Není divu, že na konci života prohlásil, že za 60 let působení nikdo jeho metodu nepochopil.

Pokud se o TND vůbec mluví, např.dr.Tomáš a dr.Brunton, tak se upravuje tak, aby byla pro čtenáře přijatelná. Prý je jen jednou, což zjevně není pravda.

Druhým příkladem je časté tvrzení, že meditace jsou vždy klidné, bezdějové. To však není možné, mystické meditace jsou téměř vždy dějové, protože Bůh, i Jeho Obraz – Stvoření, je věčně v pohybu.

Třetím častým mýtem je původně buddhistická myšlenka o osvobození cestou vzdávání se všeho. Tak bychom se ovšem museli vzdát i péče o naše tělo, což by vedlo rychle k smrti. Rovněž vzdávání se našeho vnímání a myšlení by vedlo k demenci. Tak by nám sám život ukázal, že se mýlíme.

Dalším hlavní odlišností je nutnost časté komunikace s Bohem. Bůh mystikovi, nejen v meditacích, ale i mimo ně, dává řadu pokynů, jež mu nemusí být vždy příjemné. Mystika je tedy podřízenost božskému, jež je hlavní Autoritou. A to je velmi nepopulární.

 Proto o tom populární mystika nemluví, protože by to odradilo ty, kteří by se oprávněně obávali, že jim Bůh bude narušovat jejich názory.

Pravého mystika tedy poznáte podle toho, že často říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Jeho komunikace i meditace se vyznačují přítomností božských pocitů, vizí, i myšlenek. Démoni se k němu nedostanou, je pod božskou ochranou.

 

 

S kým vlastně komunikuje channeling?

Při channelingu můžeme volat jakoukoliv božskou osobnost, ale kdo nám to vlastně odpoví? To je složité. Závisí to na množství okolností.

Rozhodně to není tak prosté, že by nám na volání Krista vždy odpověděl sám Kristus. Podle duchovních zákonů má právo odpovědět ten, komu to přísluší. Tento problém nastával i ve spiritismu. Odpovědí bylo mnoho, ale kdo byli ti duchové, kteří spiritistům odpovídali?

Záleží doslova na všem. Kdo volá, jaká je jeho duchovní vyspělost a momentální stav, koho volá a proč, i na co se ptá. I místo, kde volá, je důležité. Z toho všeho vyplývá, kdo mu bude vybrán aby odpověděl, i jak.

Pro božské není problém si zahrát na kohokoliv. Mystik v podstatě nikdy neví, s kým vlastně komunikuje. Nakonec to však není ani tak důležité.

Důležitý je základní princip channelingu a tím je výchova mystika. Vše je tomu podřízeno. Bůh si své věrné ochrání.

 

 

Excesy duchovních

Hodně se mluví o alkoholických a sexuálních excesech duchovních v různých církvích a duchovních společenstvích. Veřejnost se podivuje, proč tyto osobnosti nežijí ctnostně, jak se od nich očekává. Bohužel se nikdo nezabývá otázkou, zda je něco takového vůbec možné.

Neuvědomují si totiž, že se člověk nedá svou vůlí změnit, jako mávnutím kouzelného proutku. Katolická církev nařizuje celibát, jakoby nevěděla, že se sexualita nedá vědomím zastavit. Je silným procesem v nevědomí, jež lidskou vůli ignoruje. I sebeintenzivnější přání žít v celibátu je prostě nereálné a přináší jen problémy.

I životní styl v klášteře s přísnou řeholí je druhem násilí na sobě samém. Člověk na tento tak odlišný život prostě není připraven. Pokud se nutí do stylu, který mu není přirozený, v nevědomí se začne vytvářet odpor, který může časem vést k útěku z kláštera, nebo se konflikt projeví v psychice či psychosomatice jako nemoc.

Problém také je, že se mnoho duchovních osob nutí do předstírání něčeho, co nejsou. Výsledkem je vyhoření, deprivace a deprese.

 Paradoxně jsou určitou terapii alkoholické excesy, které na čas vybijí nashromážděný náboj frustrace. Jejich problémy jsou tedy logickým následkem příčin.

 

 

V mystice proti své vůli

Jsou i takoví, kteří jsou v mystice proti své vůli, dokonce o tom někdy ani nevědí. Takových, kteří ji dělají vědomě s maximální kvalitou, vždy bylo a je málo.

Důvod je v tom, že mají duchovní úkol tak veliký, že překračuje jejich ochotu duchovně pracovat. Jsou mezi nimi i ti, kteří z mystiky vědomě utekli. Ta se ovšem nedá zcela zastavit, takže proces jede dál, ač si to nepřejí, nebo si přejí méně, než by bylo potřeba.

Proč to tak je? Prostě proto, že Bůh jako Stvořitel má na to právo. To je karma v plném významu slova – Vůle Boha.

Mystika z donucení je ovšem značně zdeformovaná. Je daleko pomalejší, než by mohla být a přináší více problémů oběma stranám. Je v ní častěji psychospirituální krize mystika.

Na počátku může být mystický zážitek, spontánní nebo vyvolaný nějakou psychedelickou drogou, který uvede mystický proces do pohybu.

Je to podobné jako ve základní škole, kterou žák odmítá, ale je povinná. I v bibli jsou případy, kdy proroci odmítali splnit vůli Hospodina a byli k domu dotlačováni, např.Jonáš.

 

 

Buddhistická a náboženská mystika

Popularizátoři mystiky uvádějí, že mezi buddhistickou a náboženskou mystikou není rozdíl. Srovnáním základů těchto přístupů však ukazuje, že jdou proti sobě. Srovnejme základy obou přístupů:

Čtyři vznešené pravdy buddhismu:

1. vznešená pravda o utrpení. Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.

2. vznešená pravda o vznikání utrpení. Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších.

3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení. Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti.

4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení

    Pravé chápání, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění.

Kdo však rozhoduje o tom, co je pravé? Vševědoucí Bůh či omylný člověk?

Náboženství usiluje o poznání a přijetí reálné Autority Boha, jaký je. A vzestup k Němu pod Jeho vedením. Kdo postupuje správně, dostává dary Ducha sv. jako odměnu.

Náboženští mystikové vědí, že půjdou do vyšších a vyšších civilizací, ale to buddhisté zásadně odmítají. Nestojí tedy o Sebepoznání, ač je důvodem naší existence...

Buddhismus bláhově usiluje o osvobození vzdáním se všeho, zbavit se své existence, což je zjevně opak náboženství. Takový přístup žádné výsledky nemá, ani mít nemůže. Odporuje totiž Zákonům Stvoření. Je to falešná snaha ega o klid, který stejně mít nemůže...

Buddhisti nemají Boha Stvořitele rádi, neuznávají Ho, natož aby Ho poslouchali. Přijímají svou představu, či spíše přání neexistujícícho Prázdna nirvány, vyvanutí.

Kdo má Osvícení, Poznání, jež buddhismus slibuje?? Povrchní řečičky mají stejné jako běžní křesťané. Ti však mají k dispozici bohatou mystickou literaturu Učitelů církve, jež však ignorují.

Buddhismus je tedy falešné náboženství, pouhé přání neexistujícího, mýtus. Plané sliby. Vlastně vzpoura proti Bohu. Proto žádné výsledky nemají. Přesto je buddhistický přístup velmi populární. Taková je síla iluzí.

Je ale možné, že se buddhista může do náboženské mystiky alespoň zčásti dostat. Záleží na tom, s čím do něj vstupuje.

 

 

Temné archetypy v duchovních společenstvích

V církvích i v jiných duchovních společenstvích jsou i věřící s temnými archetypy, kteří se tam před nimi marně schovávají. Doufají, že jim to pomůže. To však není tak prosté.

Je tam totiž pro ně vhodná půda. Bývají schopní a bezohlední v kariéře. Svaté knihy si demagogicky vykládají tak, aby jim to vyhovovalo. Je to, jako když se kozel stane zahradníkem.

Svým temným působením pak rozkládají církve a společenství zevnitř. Např.v době inkvizice napáchali mnoho škod, dodnes nenapravených. Hledali ve věřících démony, ti však byli v nich samých. Trestu ovšem neujde nikdo z nich. I dnes je stále plno inkvizitorů, naštěstí už nemají moc jako dřív.

 

 

Monitory

Nyní, když mi božské ukončilo velké meditace, se mnou daleko více komunikuje a oživuje mi dávné silné mystické zážitky a dává k nim vysvětlující komentář.

Jedny z nich by se dají popsat jako monitory. Píše se v nich i v Novém zákoně, kde Ježíš vysvětloval, co se dělá v Království božím. Připodobňuje to k práci na vinici, kde hospodáři pečují o to, aby úroda byla co nejlepší. Říká dokonce, že když je některý vinný keř špatný, vyříznou ho a vhodí to ohně.

Kdysi v meditaci jsem ohromeně vnímal, že božské hledí do zrcadel Mysli, podobně jako my do monitorů počítačů. Tam se jim zobrazuje vše, co potřebují vidět a vědět. Nejen nám známý fyzický optický děj, ale i vše, co k němu patří, ale my je neznáme.

 Je to obrovské množství vzájemně souvisejících informací. Základem jsou ovšem kořenové archetypy a určený úkol entity. Vidí celou jejich minulost, i budoucnost.

Mohou nám vnukávat myšlenky, měnit naše pocity, napojovat nás na jiné směry vývoje. Mohou vlastně cokoliv. Tím se vytvářejí různé varianty našeho života. Nežijí v jednom čase jako my, ale mohou se v čase libovolně pohybovat.

Božské nemá tělo, je čistým Vědomím, ale může vystupovat i do nás a prožívat nás. Nebo si zkombinuje různé entity a vytváří si koláž z jejich pocitů aby je prožilo.

Mohou přepínat, co chtějí zobrazit, i zasahovat do dějů. Konzultují to s těmi, kteří s danou entitou také pracují, a je jich mnoho. Myšlenka, že si sami vytváříme svůj život, je tedy naivní. Má na nás silný vliv ohromné množství různých entit. Ale spousta z nich není z Království božího. Záleží na tom, čemu dáme přednost, co k sobě přitáhneme.

 

 

Iracionalita v duchovnosti

Mnohaleté zkušenosti s duchovními debatami mi ukázaly, že v těchto otázkách nelze od lidí očekávat racionalitu, kritické uvažování. V duchovních otázkách jde téměř výhradně o přehlídku demagogií, které nepřenášejí žádné výsledky, což jim kupodivu nevadí. Jejich povrchní ideje jim stačí, mohou se o ně opřít.

 Někteří s nimi vydrží celý život. Jiní je raději opouštějí, než aby je zdokonalovali, a stávají se materialisty a ateisty jako je většina ostatních.

Logika není naše silná stránka i v jiných oblastech, ale zde je to zvlášť znát. Rozhovory ukazují, že duchovním lidem vůbec nejde o odborný sběr a třídění zkušeností, ale každý si donekonečna opakuje své oblíbené články víry, jež vydává za podložená fakta.

Jakmile v nich objevíte logické nesrovnalosti, nebo odlišnosti od svatých knih, na které se odvolávají, je zle. Vši silou se snaží obhájit svůj postoj, ač je zjevně nesprávný. Použijí ještě hloupějších argumentů, doslova si tak utáhnou smyčku svou chybnou argumentací, ale stejně s nimi nic nehne. Konstruktivní debata je zcela vyloučena, vždy se zvrhne v hádku.

Čím to je, když božské je Logikou samou? Tam je vše pochopeno v souvislostech a není místo na nějaké báje a iluze. Vše je součástí kostry Logiky Stvoření, kde lze cokoliv dohledat a vysvětlit.

Důvod je prostě v tom, že přeceňujeme úroveň lidstva. Nejsme vyspělou civilizací, je v nás plno iracionálních emocí, mýtů a bájí, o něž nechceme přijít.

 

Leden na Tenerife

Rád vymýšlím nové originální a zajímavé projekty. Když začal windsurfing, hned jsem se do něj pustil. Když začal paragliding, hned jsem se stal jeho instruktorem.

Ba i mystika. Nelíbilo se mi plané řečnění o ní, tak jsem hned, jak u nás začalo holotropní dýchání ho zkoumal a zlepšoval a rozvíjel.

I při cestování jsem zkoušel něco nového vymyslet a po řadě pokusů jsem objevil fenomén Leden na Tenerife. Snad všichni lidé, i z oboru, vám řeknou, že je to blbý nápad, ale není. Naopak jet tam v lednu je úplně nejlepší měsíc pro ty, co nemají rádi zimu jako já.

Copak se tam nedá v lednu koupat? Ale dá, jen se musí vědět, jak na to. A že je to jen ležení u vody jak na celých Kanárech je také nesmysl. Dají se snadno podnikat úžasné výlety. Vždyť jen pralesů tam mají tři druhy!

No a jídlo, to je paráda sama. Levné a dobré. Ale tím největším odhalením mi byla španělská kultura. Mohu odpovědně konstatovat, že je vyšší než naše. Ne, že bych byl jako oni, ale je to nejsympatičtější národ, jaký jsem poznal.

Nebozí turisté, co tam v lednu jedou se dopouštějí mnoha chyb a delegáti jim ani neumějí poradit, pro ně jsem sepsal pár zkušeností. http://intuice.mysteria.cz/2018/12/moje-tenerife/

Proto jsem také na 14-28.leden svolal konferenci o channelingu a mystice právě tam a mám v úmyslu to příští roky zopakovat.

 

 

Mystika a zima na Kanárských ostrovech mají mnoho společného

Právě jsem se vrátil ze sedmého lednového pobytu na Tenerife. Nemám totiž rád zimu, ani zimní sporty a tamní dovolená je pro mě vítaným zpestřením dlouhých měsíců pasivity.

Kladu si otázku, proč tak málo Čechů tam v zimě jezdí. Odpověď je překvapivě stejná jako v zcela odlišném problému mystiky, které se s přáteli věnují skoro 30 let. Tam základní otázka zní, proč mnoho lidí nemá mystické zážitky, a to ani po desetiletích praxe.

Hlavním důvodem obou přístupů je podle mne nedostatek vůle poznávat. Chtít mystické zážitky, stejně tak jako chtít poznat, co tento subtropický ráj v lednu nabízí. Pohodlnost a rigidita je společným důvodem. Povrchní představy jim stačí. Při rozhodování se mýlí vlastně ve všem. Od výběru letoviska, hotelu či aktivit.

Není tedy zájem poznat, co překračuje naši všednost, ač právě to by mělo být účelem mystiky i cestování zjevně proto, že odhalení nového, neznámého a často podivného narušuje jejich klid o který jim hlavně jde.

S tím je spojená neochota shánět potřebné informace. To dá opravdu dost práce. Existuje sice mnoho knih o mystice, ale jsou pouhou reklamou na ni. Uvádějí totiž metody, které k mystickým zážitkům prostě nevedou.

 A to se týká i knih Krišnamurtiho. Na konci života přiznal, že za 60 let přednášek nikdo jeho způsob nepochopil. K čemu pak je?

Přesně stejně je tomu u katalogů cestovních kanceláří. Z těch se toho dovíte jen velmi málo. Jsou to opět pouze reklamy a banality.

Ani delegáti přímo na Kanárských ostrovech, jak jsem se mnohokrát přesvědčil, nejsou schopni kvalitně poradit. Vůbec to tam neznají, a ani je to nezajímá. Klasickým případem je, že nebohým klientům doporučují pláž Arena, viz foto http://intago.sweb.cz/playa-Arena.jpg

Téměř nikdy se tam pro velké vlny nedá koupat. Že poblíž existují daleko lepší pláže, se klienti vůbec nedozvědí. Bojí se, že jim bude zima, protože předpověď uvádí teploty jen 17-22 stupňů, ale praxe dokazuje, že teploty na pláži nad 30 stupňů jsou zcela běžné. Voda má v prosinci teplotu 20 a v lednu 19. Důvod je zcela logický, ale na ten nikdo nepřijde.

A co se týče výletů, je to ještě horší. Delegáti vám nabízejí výlet na vedlejší ostrov, nebo návštěvu zábavních parků atd., jen aby dostali provizi.

Jak se dostat do přírody a kde vlastně tam je, vám neřeknou. Ani to nevědí. Je dosti těžké zjistit i dopravní spojení. Je to celá věda, jež se musí neustále přizpůsobovat novým situacím, např. změnám v autobusové dopravě.

Pouze Němci jsou schopní si poradit se vším a dokonale vybaveni i v pokročilém věku jezdí autobusy do pralesů a zapadlých obcí, o kterých turisté ani delegáti nevědí.

Ostatní tráví celou dovolenou v hotelu. Dokonce se ani v bazénu nekoupají, jak každý rok pozoruji. Vracejí se domů aniž by cokoliv poznali a vůbec jim to nevadí.

A přesně stejné jsou i výsledky v tzv.mystice... Jen si najít a vystlat iluzemi teplý pelíšek a spočinout v něm co možná nejdéle. To však není mystika.

 

 

Anděl Páně

Při sledování této naivní vánoční pohádky mi božské vysvětlovalo, jak to ve skutečnosti je. Na rozdíl od pohádek, lidových představ a výkladu církve, nic takového jako soud po smrti, kde se rozhoduje, zda do nebe či do pekla, nic takového není.

Natož aby o tom rozhodoval hloupý anděl, který o tom debatuje s čertem. Ti dva se ani nemohou setkat, natož aby spolu hovořili. To je zcela proti duchovním zákonům. Navíc se ani žádný člověk nemůže dostat do nebe, tedy do Království božího.

Na to nikdo z nás nemá. Musíme projít mnoha životy, mnoha vyššími světy. Rovněž se ani nemůže dostat na věky do pekla.

Božské mi také vysvětlilo, že trest nelze oddělit od života. Tresty jsou součástí životů. Ptal jsem se i na souvislosti života, posmrtného života a snu. Mají mnoho společného, ale náš denní život je tím hlavním, ostatní, tj.sen i posmrtný život jsou od něj odvozeny.

To jsou skutečnosti, které neznají ani filozofové, ani psychologové, ani církevní preláti. Neví to nikdo a ani to nevypadá, že se to od nich brzy dozvíme. Před sto a více lety se tyto skutečnosti zkoumaly ve spiritistickém hnutí, ale zájem již dávno klesl téměř na nulu. Moudrost se bohužel stala spíše nadávkou.

 

Malá meditace s ponorem 47,5%

Tyto meditace jsou jen slabou ozvěnou velkých meditací s ponorem 48% a více. Jejich jedinou výhodou je malá cena.

V této mi naznačili vizí jak Celek jakéhosi Hyperslunce má kolem sebe připojené malé planetky, to jsme my. Tedy jsme trvale připojeni, nemáme žádnou skutečnou individualitu. Vlastně neexistujeme, jak zažil Charvát – Rimmer.

Přitom se prožíváme jako ode všeho oddělení, což je i účelem této Hry. Jde tedy o Jednotu protikladů.

Jsme takoví proto, abychom zažívali všechny možné stavy naši oddělenost od Dokonalosti a učili se. Každý je jiný, má své charakterické vlastnosti, archetypy. Mnozí si jsou podobní, jiní zas jen velmi málo.

Kontakt mezi planetkami, našimi osobnostmi existuje, ale vždy závisí na vzájemné kompatibilitě archetypů. S blízkými se domluvíme, s úplně jinými vůbec ne.

To mi  božské vysvětlovalo, když jsem se zeptal proč mi některé myšlenky posílá a přitom vypadají jak moje vlastní. Pokud se nezeptám, neumím je odlišit, jak je jinak běžné. Božské totiž může cokoliv a také to dělá. Skrytě i zjevně nás vede k Sobě, každého však jinými cestami.

 

Ponor 47,5%

Když mi božské v meditaci opět oznámilo, že malé i velké meditace teď už opravdu téměř nebudou, ale náhradou mi zvýší stálý ponor na 47,5%, neměl jsem velkou radost. Ponory ve velkých meditacích až 49% jsou již hodně silným vnímáním Boha. Vždyť ponor 51%  a více je již naprostým rozplynutím v Bohu!

I dynamika meditace s výukou v ponoru 49% je velmi silná, Tak je vidět věčná Krása a filozofie božského naplno. Prostě 47,5% je na to slabé.

Ale když mi čtvrtý den odezněla pomeditační únava a řadu hodin jsem začal trávit v tomto ponoru, uvědomil jsem si, že je dost velkým zlepšením oproti původní hodnotě 47,25%. Hrdá božská Vznešenost je již jasně patrná...

A k tomu mi přidali i schopnosti božské intuice, takže je to vlastně neustálá přítomnost Boha. Sice není hodně silná, ale naprosto zřetelná. Chce to jen dávat přednost Bohu před sebou samým. Jen pak vynikne naplno.

Jeho vliv je ohromný, mezi mnou a božským vlastně neustále dochází ke komunikaci. Vede mne jako Učitel svým zvláštním, ale hodně účinným způsobem. Vlastně ani nemohu udělat chybu, božské hned zasáhne a správně vysvětluje situaci. Je v tom božská neotřesitelnost.

Tak taková je vysoká mystika. Je tak zvláštní a přece logická. Výš se už nelze jen tak dostat, zátěže by se staly těžko únosnými. Mystika totiž o klidu není, což většině lidí vadí. Je dynamická.

Měl jsem obavy, zda tento stálý ponor půjde udržet. Již před lety se objevily, ale brzy zrušily, byly moc drahé. Lze však očekávat výpadky tohoto ponoru, i vlivem únavy, jež bývá dosti častá. Pak nelze tento kvalitní pocit prožívat naplno.

 

Přediva mých vztahů

Božské mi naznačilo ohromně složitou síť mezilidských vazeb, kterou mám.  Probíhají v nich vzájemná ovlivňování ve všem možném, dobrá i ta horší. Obecný princip je jasný, to, co vnímáme nás ovlivňuje. Každá vazba je oboustranná, něco dávám a něco jiného dostávám. Závisí na druhu a intenzitě vztahu i mnoha dalších věcech. Zejména na nastavení každého jedince.

Božské má na to vliv  a samo také mnoha způsoby vstupuje to přediva mých vztahů. To mi pomáhá vždy, což není možné říci i o všech lidech. Na ty je třeba dávat pozor a komunikovat jen s některými, jiným je třeba se zcela vyhnout.

Laik se může snadno poškodit tím, že si něco cizího může přitáhnout k sobě, což se může projevit nemocí, úrazem i jinak.

Božské skládá tyto vztahy, plánuje nové i rozcházení se starými. Je to tak složité, že to není možné lidskými schopnostmi pochopit. Proto by si měl mystik nechat od božského poradit a neprosazovat vlastní vůli, byť dobře myšlenou.

Efektem vyrovnávání sice můžeme druhému pomoci, ale současně nás tato pomoc brzdí.

Veřejné působení proto byla pro mystiky pohroma, ale někteří měli takový úkol. Je ovšem chyba si takový úkol sám dát.

Proto je esoterika důležitá. Nerozhazovat, ale hromadit Poznání. Proto byly kláštery i poustevny.

 

 

Advent

Advent je čas vyhrazený na přípravu narození Krista v nás. Ale tak, jak se běžně provádí, je to dětinské. Jako v pohádce Ježíšek v jesličkách rozděluje dárečky. Betlémy, zpěvy, církevní zvyky. Každý rok stejné, bez jakékoliv změny.

Mluví se o zklidnění, ale děje se pravý opak, vánoční čas je velmi stresující pro všecky. Honba do obchodních center, chrámů konzumu. Je to vlastně svátek materialistů.

Kdo si uvědomuje, že by to mělo být úplně jinak a na konci toho by byl konec všeho, co dřív dělal? Žádné náboženské zvyky, obřady svátky. Chození do kostela, podřízenost kněžím a církvím. Dokonce i konec svatých knih a vyznání víry! Protože to všecko jsou jen berličky.

Zato by měl to, co běžní věřící nemají. Neustálou vnitřní přítomnost Boha. Jen ten ho vede, neustále učí.

 Kdyby tak lidé věděli, oč jde... Věčná Hypergenialita, která ze sebe chrlí vesmíry a hraje si s nimi. Nekonečno nekonečen Všeho...

Je to moc silné na přijetí, takže se z toho udělá úplně něco jiného. Iluze mají ohromnou sílu, daleko víc jak realita sama.

 

 

Absolutní důvěra k božskému

Mystik získává mnohé schopnosti od intuice, ale nesmí je využívat, protože by tím rozmělňoval a tím zpomaloval mystický proces. Současně se nedozví mnohé, co ho zajímá.

Zejména podrobnosti o své budoucnosti, i stav a nastavení jeho procesu. Vadí mu to, protože je zvyklý na dokonalý přísun informací skoro o všem. Zejména filozofické otázky, o těch ví nejvíce.

Nedozví se i to, co by překonávalo jeho schopnosti, například podrobnosti o vazbě filozofie na kvantovou mechaniku.

Minulost, detaily o současnosti a budoucnost je utajována i před ním. Je ale veden k absolutní důvěře k božskému. Tato důvěra nepramení z čtení bible, ale z desetiletí denní zkušenosti s božským.

Ví, že nemusí vše vědět. Zcela stačí, že je a bude o něj dokonale postaráno.

 

Bůh je Jiný

Lidské  představy o Bohu jsou dětinsky naivní pohádky. Dokonce i ty teologické. Dávají Bohu lidské  vlastnosti a myslí si, že Ho uprosí ke všemu. Že jim vše odpustí a je takový, jaký si přejí aby byl.

Kdo Ho však zažil v meditacích nebo v komunikaci s Ním, vidí, že je zcela Jiný. Lidské emoce nemá, ač je u Něj očekáváme. Je zcela logický, vše ví a je tedy zbytečné mu chtít něco napovídat. O naše názory nestojí.

Význam odpuštění se přehání, má daleko menší rozsah než si myslíme a i naše modlitby o něco nejsou pro něj závazné. Nejsme na Jeho úrovni a nemáme mu co něco nařizovat či o něco prosit, protože sám dokonale ví, co má dělat.

Dokonale zná všecky zákony, o nichž ani netušíme, že jsou. Ani otázky viny a neviny nechápeme. Myslíme si, že s nimi soucítí, ale i to je Jinak.

Na smrt i všechny životní a světové katastrofy se samozřejmě také dívá daleko klidněji než my. Zcela neemotivně.

Naši civilizaci hodnotíme jako nejvyšší v celém vesmíru, ale to je velmi naivní. I to, že budeme žít stále v klidu a míru. Na to nemá naše civilizace moc dobra, ale s tím nemůžeme nic moc dělat. Jak se naplní míra, něco se vždy stane. Tak to bylo i bude.

Naše možnosti ke změně jsou daleko menší než si myslíme. Jediné, co nás může od velkých malérů života uchránit není odpuštění slibované církví, ale přijetí Boha. To je však způsobí ohromnou změnu v životě, ne vždy příjemnou. Je to velmi vzácné a muselo to být dlouho Bohem připravováno.

Budoucnost rozhodně pro Něj není neznámá, jak je tomu u nás. Vše je vlastně současně přítomno jako svitek filmu. Vše, co se děje, je naprosto logické, nic není pro Něj utajeno.

Poznání i poznávání Boha rozhodně nezískáme čtením bible, ani návštěvami  kostela, ale každodenním kontaktem s Ním.

 

Božské si vybírá

Chtěl jsem napsat článek o využití transů pomocí psychedelik, čili entheogenů v umění, zejména v hudbě, což se již dlouho skrytě či otevřeně dělá, ale božské mi to zarazilo.

Kdysi jsem si naivně myslel, že božské zve k Sobě všecky, ale kdepak. Také mi nedávno řeklo, abych odstranil z webu náš výběr meditačních skladeb. Stejně některé nešly všude přehrát kvůli autorské ochraně.

Prostě si božské vybírá, koho k Sobě pustí a co mu řekne či ukáže v meditaci. Dokonale nás zná. Vidí všecky naše problémy, které by se objevily a co by způsobily.

Pokud nemá zájem, není možno okusit její kvality. A kdo je nezažil, nemůže pochopit, že něco tak dokonalého může existovat. Vždyť je to důkaz Boha, který většina lidí apriori odmítá!

Mystika rozhodně není pro všechny. Jak říká sv.Písmo: Hodně povolaných, málo vyvolených. Je to extrémní Hra Boha, určená jen pro velmi málo lidí, kteří o ní mohou jen velmi omezeně veřejně hovořit. Většina lidí ani nemá vědět, že něco takového existuje….

 

 

Alberta Einsteina lze překonat

Revoluční objevy tohoto génia fyziky jsou všeobecně obdivovány jako velmi těžko překonatelné. Je to však možné, a to daleko více, než se zdá.

Einstein svými objevy zpochybnil tzv.selský rozum. To je i důvod, proč jeho objevům většina lidí vůbec nerozumí a dokonce je ani nechce chápat. Boří totiž naše základní představy o životě, které si nechceme nikým nechat zpochybnit.

Ale i Einstein měl týž problém. Zprvu odmítal přijmout kvantovou mechaniku, která naše materialistické představy boří ještě daleko důkladněji. Nenechá z nich kámen na kameni. Vše je prostě úplně jinak, než si myslíme.

Proto je kvantová mechanika veřejností dodnes tabuizovaná a i kvantoví fyzikové se přou o základních otázkách, jak ji vyložit, viz např.:

 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantová_mechanika

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1_fyzika

Při prosazování svých myšlenek Einstein neustále narážel na odpor ostatních fyziků, často velmi emotivní. Až zdařilými pokusy se mu podařilo vědce přesvědčit. A oni přesvědčili veřejnost, která z něj udělala celebritu, aniž by chápala, co vlastně objevil.

Einstein však neodhalil hlavní tajemství života, zejména jeho smysl, ačkoliv to z kvantové mechaniky vyplývá. Tím by se tak silně vzepjal odpor a odmítání, že by docela určitě upadl v nemilost, nezájem a odmítání.

Kdo by chtěl do této jámy lvové vstoupit, mohl by rozvinout to, co Einstein sice zčásti používal, ale nikdy tomu pořádně neporozuměl a naplno nevyužil. Tím je tajemství intuice a komunikace s ní.

Ta mu mnohé napověděla a on uměl její jemné náznaky využít, ale nikdy se nezabývat tím, co to vlastně je a k čemu dalšímu by se dala využít. A je toho velmi mnoho! Vždyť intuice je mimo jiné též důkazem existence Boha!

Tomu, komu se komunikaci s intuicí naučí, se odkryjí netušené obzory. Intuice je totiž mostem k Bohu. Její nejvyšší části dokonce Bohem jsou.  A mezi hlavní atributy Boha patří Vševědoucnost, Všemohoucnost a Dokonalost. Tedy přístup ke Všemu!

Hlavním a nejlepším Učitelem o všech zákonech Stvoření je přece Sám Stvořitel. To, co pro ohromnou složitost nejsme schopni pochopit, je pro Něj úsměvnou nedokonalostí.

Záleží ovšem jen na Něm, co nám ukáže a pak i vysvětlí. Nejde samozřejmě jen o fyziku. Každý dostane nové informace v jeho vlastním oboru, kterému rozumí...

Mnozí umělci, zejména hudebníci, ale i např.architekti, toho využívají a chodí si různými cestičkami do božské intuice pro inspiraci. Často o svých metodách nechtějí mluvit, aby neměli problémy. Pak to vypadá, že na svou geniální tvorbu přišli sami.

Bohu jde však o Jeho zájmy, proto učí to, co je nejvíce potřeba, tedy filozofii Stvoření. Ta totiž umožňuje silné přijetí Boha a tím i rychlý duchovní rozvoj, o který Mu hlavně jde.

Nelze si tedy myslet, že splní každému jeho přání, třeba mu ukázat objev otvírající cestu k Nobelově ceně... Každý takový objev má totiž svůj čas...

 

 

Odpor k životu

Mezi tzv.duchovními lidmi je populární buddhismus, protože jim slibuje to, co si přejí slyšet. Odstraněním chtění prý skončí dějovost, sféra projevu. To umožní odchod do klidu a prázdnoty nirvány. Trochu to připomíná duchovní komunismus.

Problém tohoto přání je v tom, že odporuje duchovním zákonům, jež život ovládají, takže se nic takového nikdy nestalo a nestane. Člověk přece nestvořil sám sebe a proto nemůže sám sebe zrušit.

Stvořitel totiž s jasným důvodem tvoří celou sféru dějovosti jakožto obraz, symbol Sebe a nutně ji trvale potřebuje. Každý jsme totiž originální kombinací archetypů. Jen jako Celek vytváříme Obraz Boha. A v tomto Celku nesmí nic chybět. To je naplnění Potencionality.

Jak se postupně zdokonalujeme, přibližujeme se Dokonalosti, jež nás stvořila. Navíc vše existuje současně a to v nekonečně variantách. Nic z toho se nemůže náhle ztratit, to by koule Celku nebyla úplná.

Buddhisté si odmítají uvědomit, že odpor ke sféře projevu je vlastně odporem k životu, odmítáním ho. To je velký nedostatek, vlastně nemoc, kterou léčí zase jen život ve Stvoření.

 Tento sklon je však také výsledkem kombinace základních archetypů. Ztělesňujeme a věčně projevujeme každý svou kombinaci.

 

 

Mystická meditace

Mnoha debatami jsem zjistil, že účelné je probrat samotné základy mystiky, protože mezi lidmi jsou základní neznalosti co to vlastně mystický zážitek je a jak se pozná. Zažít ho poprvé je to totiž velké překvapení a není divu.

Jak tedy poznáte, že jste v mystické meditaci? Že vás Bůh osloví. A jak to udělá? Cítíte, že se vám mění vědomí, ze známého lidského je najednou daleko dokonalejší. Hrdá Vznešenost Krále králů... Nepopsatelná nádhera.

Přicházejí vám dokonalé postřehy, které zcela jistě nejsou od vás. Je to zjeveno Bohem. Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí, je to virtuozita dříve nepoznaná. Mohou se objevovat vize s duchovním obsahem. Mnohému ani nemusíte zcela rozumět, s tím ani Bůh nepočítá.

Podá vám vlastně svou vizitku. Jde Mu o to, zda božské přijmete, nebo ne. Je to na vás...

Je to tak velká věc, a téměř neznámá... Vlastně důkaz existence Boha sdělený vaší vlastní intuicí...

 

 

Noční malé meditace

Mystická meditace, to je gejzír Dokonalosti. Božské stále hledá nové a nové cesty jak mystický proces zdokonalit. I nyní, po 23 letech, přišlo s úplně novou meditací.

Vzbudí mne ve dvě nebo tři ráno a nabídne mi malou meditaci. Kdo by odmítnul? Mám jich přes den řadu, ale proč neokusit božské Nádhery Dokonalosti ještě více i když jsem rozespalý? Bohužel v silné meditaci trvale být nemohu,  božské vědomí je moc drahé... Je totiž pro bohy, není určeno pro lidi...

Rozespalost rychle zmizí a opět se ponořím do té Krásy Krás. Meditace jsou neutrální, delší a silnější než přes den. Chvíli trvá, než zase usnu.

Důvod volby těchto meditací je stejný jako u velkých meditací. Na ty mě totiž budí časně ráno. Jak se překonávají překážky, stanovené Bohem, je meditace dostupnější.

 

Jak nás mystika změnila

Je dosti těžké posoudit, jak nás mystika změnila. Jak ovlivnila naše vnímání, myšlení i jednání. Ani to nejde, protože bychom se museli srovnávat se stavem, který nebyl mystikou ovlivněn, ale ten nemůžeme přesně zjistit. Odhadnout změnu lze jen při srovnání s ostatními.

Bereme náš stav za samozřejmost a chtěli bychom ještě víc. To, jak hodně jsme odlišní od druhých ukazuje, že změny jsou daleko větší, než si myslíme.

 Nejde jen o filozofické a náboženské a psychologické poznání. Zesílení vlivu intuice silně zkvalitňuje celou psychiku. Hlavně směrem racionality, logiky a neemocionality. Dál od lidských dětinských představ. Není pro nás problém rychle sehnat potřebnou informaci a ve vysoké kvalitě a orientovat se i v složitých otázkách.

Mystika umožňuje zvýšení schopností v mnoha směrech jako je léčitelství, politologie, umění atd., ale nemůžeme je vykonávat, protože bychom tím brzdili svůj duchovní vývoj.

Zesílená intuice umožňuje vyzrávání osobnosti, ale to něco stojí...

 

 

Zátěže a askeze v mystice

Život mystika by měl být v askezi. Cokoliv je mimo ni, je drahé. Ubírá na rychlosti vývoje, ponoru, schopnostech i zásluhách. Proto cokoliv mimo askezi se musí platit zátěžemi navíc. Intenzita závisí na tom, o kolik víc je to mimo ni. Je to určeno duchovními zákony.

Vše je v kořenových archetypech, každý člověk je jejich projevem. Určují pochopitelně i zaměření do mystiky.

 

 

Religionistika versus mystika

Spory mystiků s jinými duchovními přístupy jsou běžné. Je totiž každý odjinud a každý mluví jinou řečí. Tak obrovský je mezi nimi rozdíl.

Běžný duchovní přístup je podobný religionistice a teologii, což jsou lidské představy o náboženství, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Religionistika Zdrojem jejich názorů jsou různé výklady svatých knih, ale i jejich vlastní přání jak by duchovnost měla vypadat. Závěry jsou pro nepochopení božské Reality téměř vždy nesprávné.

Mystika však nejsou něčí názory, ale složitý vnitřní proces, vedený Bohem, který předělává psychiku člověka, který se Mu odevzdá, k Jeho obrazu. On je hlavní Autoritou, který rozhoduje a proces proměny provádí.

Duchovní názory mystiků jsou ovlivněny zážitky božského, proto mají daleko větší platnost. Na pochopení je vhodné prostudovat životopisy mystiků, například Deník sv.Faustyny http://www.boziemilosrdenstvo.sk/download2.html Mnozí se stali svatými i Učiteli církve.

Rozdíl přístupů je vidět například na odlišném vztahu k meditacím. U religionistů i teologů jsou to jejich představy, často touhy po klidu duše a modlitby. U mystiků je meditaci zjevení, projev Boha. Jen mystik řekne -To a to mi řekl Bůh. To a to mi Bůh ukázal.

Religionisté však o mystiku nestojí. Zejména proto, že by pokyny Autority živého Boha nepřijali. Neustálé soužití s božským je neláká.  A pro mystiky je religionismus pouze plané iluze, jež nikam nevedou.

Proto se ti dva nikdy nedohodnou a jejich vzájemný kontakt je velmi omezen. Stejné je to i ve v kontaktu s ateisty. Mystikové mohou komunikovat jen mezi sebou...

 

 

Autorita o psychonautice

Kdo má nejvyšší autoritu v našem státě? Jistě předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Svůj zážitek z doby hromadných pokusů s LSD před mnoha lety popsal v knize Diskrétní zóna, viz http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/spolecenske-deni/predseda-ustavniho-soudu-o-lsd.html :

Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzivní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy. Rozhodně to ve mně nevyvolalo potřebu někdy tento zážitek ještě opakovat, spíš mě to utvrdilo v jistém strachu z iracionálna, které je s tím spojeno.

Proč jste se k pokusu hlásil, když jste měl z drog obavy? Abyste to aspoň jednou zkusil, nebo abyste držel partu s přáteli? Měl jsem silný, až atavistický strach. Ale ano, chtěl jsem to zkusit a ten zážitek je ve mně nadosmrti. Přitom je pozitivní! Psycholog Eduard Bakalář a vedoucí týmu MUDr. Zeman zadávali testovací dotazník měsíc před intoxikací a měsíc po ní. Ten dotazník lze jen těžko ošidit, je dlouhý a s řadou kontrolních otázek - a výsledek ukázal pozitivní hodnotový posun každého, kdo tím prošel.

V jakém smyslu? Člověk se stával morálnějším? Nebo šťastnějším?Ano. Ve výsledcích vysoce stouply takové hodnoty jako přátelství a vztah k jiným lidem, zatímco materiální hodnoty typu vztah k penězům výrazně klesly.

 

Mimochodem nedávný výzkum hodnocení zážitku po mnoha desetiletích ukázal, že i ostatní  na něj vzpomínají jako na velký přínos. Byli jsme velmocí LSD, který se u nás i vyráběl. Experimentů se zúčastnily tisíce lidí, často umělců a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Podobně tomu bylo i ve světě. Státy se však vlivu těchto zážitků zalekly a tyto látky zakázaly.

Jasné vyjádření předsedy Ústavního soudu je v podstatě potvrzením existence Boha s Jeho hlavním atributem - Dokonalostí, a to bez nutnosti jakékoliv víry. Je třeba ocenit jeho odvahu, protože naprostá většina občanů to striktně odmítá. Škoda jen, že svůj zážitek detailněji nepopsal.

Podobné zkušenosti detailně popsali jiní psychonauti v mnoha knihách. V dnešní době těchto experimentů opět přibývá a současně probíhá dekriminalizace entheogenů. Je již možné o nich otevřeně psát a vyměňovat si zkušenosti.

 

 

V paralelním prostoru

Právě jsem vystoupil z malé meditace. Je neuvěřitelné, že těsně u sebe, v jakémsi paralelním prostoru, máme úplně jiný, neznámý, totálně odlišný, virtuální svět. Převyšuje lidský svět ve všem.

Hypergenialita a hypervirtuozita gigantické složitosti je Tam domovem. Hraje si Tam se vším ve věčnosti.

Umění je to, co nás přesahuje. Proto si významní umělci do tohoto světa Tvořivosti chodí pro inspiraci.

Skutečný Bůh nemá nic společného s vírou, ale se zkušeností... Můžeme se o Něm vyjadřovat jen když jsme ho alespoň zahlédli, jinak nevíme nic.

Lidé ho znají jako intuici, věřící jako Duch, ale pustit si Ho blíž k tělu nechtějí z mnoha důvodů.... Tento nejvyšší a nejzajímavější zážitek je tak téměř neznámý.

Po letech praxe stačí jen málo a jste v Něm, ale jde to jen na chvilku a jen trochu. Tento Svět světů není totiž určen pro nás, ale je pro bohy, božstva i Boha...

Je to jako se studiem jazyků. Začátečník je bezradný, ale po dvaceti letech praxe už mluví bez úsilí...

V další malé meditaci mi božské ukázalo, že vlastně nahlížím do stavu, ve kterém budu za miliony let, tedy do své vlastní vzdálené budoucnosti! Tyto zážitky jsou nekonečnou výukou Poznání... Jsem vlastně ve škole své vlastní intuice...

 

 

Karma je jinak

Ptal jsem před velkou meditací proč mám takovou únavu, když jsem vlastně nic těžkého nedělal. Božské mi řeklo, že únava je zátěž nutná pro vyvážení božského ponoru v budoucí meditaci. Ještě podivnější byla informace, že i trest může přijít dříve než sám hřích. Je to proto, že v božské Věčnosti čas není, Tam se děje vše současně.

Trest tedy může sloužit i jako prevence. V obou případech jde o kompenzace, vyrovnávání. Na tom je založeno Vše.

Karma je jinak než se běžně popisuje, ale to je na delší vysvětlování. Některé její části jsou zcela utajeny.

 

 

Mystika jako božská Hra i lidský výmysl

Jsou dvě mystiky, jednu můžeme nazvat populární, protože je výmyslem člověka podle jeho přání. Druhá mystika je skutečná, protože je procesem vedeným Bohem.

V žádném jiném oboru nejsou rozdíly tak velké jak v mystice. Kdo by chtěl bát pravdy? Přece ego, udělá vše, jen aby se Bohu vyhnulo… A to se děje ve všech náboženstvích.

Skutečná mystika je v řadě směrů opačná než populární a to je také důvod, proč o ní není zájem. Kdo stojí o askezi a podřízenost božskému? Kdo stojí o TND, tedy temnou noc duše?

Rozdíly jsou tak obrovské, nepřekročitelné. že ani není možná debata mezi nimi. Klasickým příkladem je názor všech tzv.mystiků, že mystika vede k vyrovnanost a klidu ducha. Přitom je to prakticky zcela vyloučené. TND to prostě neumožňuje. Člověk zde na Zemi vždy zůstane člověkem, nebude nikdy bohem.

Je až legrační pozorovat, jak v tzv.mystice koexistuje mnoho vzájemně rozporných ideologii, např.křesťanská spolu s jogou hinduismu, buddhismem a zenem.

Hledají naplnění svých romantických představ, ale mystika je práce a výuka jako každá jiná a naivita v ní nemá místo.

Skutečná mystika je extrémní božská Hra, právě tak jako celé Stvoření. Hlavním záměrem božského je maximální duchovní rozvoj mystika. Proto používá i pro něj zcela neznámé metody, kterým porozumí až po letech mystické praxe.

Byly by možno je nazvat pragmatické, což většina mystiků vůbec neočekává.  Není iracionální, ale naopak logickou Hyperinteligencí samou.

Mystik čeká milujícího a něžného Boha, který mu dá vše oč žádá, ale s překvapením postupně poznává, že On je zcela jiný. Přitom často zná bibli, kde je Hospodin i Kristus podán zcela reálně. Vlastně jsou to dosti přísní Učitelé. Proto je nikdo nechce slyšet.

Božskému nejde to, aby se mystik nikoho nedotkl ani slovem. Náboženství není o dobrém chování, ale o maximálním přijetí Boha jaký skutečně Je.

Proto mu kromě odpovědí božské poskytuje i pravidelné meditace, kde se mu ukazuje. Ale i to po svém, i zcela jinak než si mystik myslí. Jsou to vlastně výukové a transformační procesy, dokonale provedené lekce.

A ještě mu do meditace dají tísnivé pocity, když s ohromením odmítá přijmout Nekonečnou a Věčnou Dokonalost Boha. To vůbec nečekal. Proto také důvěrně zná i nepopulární součást mystiky jako je TND a občasná nestabilita. Žádný skutečný mystik selanku nenažil. Jejich život rozhodně lehký nebyl.

Vlastně je vše v mystice o dost jiné, než všeobecně přijaté představy. Jen skutečná mystika počítá s živým Bohem, který dokazatelně pracuje neustále na výchově mystika.

Rozhodně to není nějaká exotická zábava. Spíše škola a operace nevědomí, která ani nemůže být vždy příjemná. Ani výsledky nejsou takové, jak si laici přejí.

Je vlastně docela těžká a to celý zbytek života. Kdo by o to stál? Raději si vymyslí ideu dosti podobné komunismu a ten pak vydává za pravou duchovnost!

Mnohá nedorozumění by se dala vysvětlit na příkladech ze známých oblastí. Laikové mnohé chtějí a proto očekávají, ale neuvědomují si, že to duchovní zákony neumožňují. Podobně jako je nutno vědět o našich omezeních podle fyzikálních zákonů. Nemůžeme jen tak levitovat, ač bychom chtěli. Lékařská praxe je také plná problémů a zátěže a také není schopna vyléčit vše, stejně jako mystika.

Bůh je u nich jen mýtem, kterého si vykládá podle svého, ale skutečná mystika je denní výuka od živého Boha.

Rozhodně to není snadné a proto je jen málo jedinců, kteří mystickou výuku opravdu dokončí. Ostatní dříve či později utečou. A to i proto, že se setkají se zátěžemi, tedy TND o které sice slyšeli, ale nedošlo jim, že se bude týkat i jich.

Problém je totiž v tom, že mystika se řídí duchovními zákony, které mystik ani nemůže znát. Rozhodně je nenajde v žádné knize, jen náznaky. Je to čistá esoterika a některé části zná jen Bůh a neřekne je ani pokročilému mystikovi.

Přitom je výuka podle těchto zákonů vedena. Něco začátečníkovi vysvětlí, ale trvá řadu let, než se v procesu vyzná. Do té doby se však potýká s nepochopením, proč to či ono a zejména meditace jsou takové, jaké je má.

V meditaci má vysokou inteligenci, je mu zjeveno mnohé, ale po meditaci téměř vše zmizí. Nechápe proč nemůže mít Poznání úplné, okamžité a konečné. Vysvětlení je, že mít trvale vysokou inteligenci nemůže, protože je pouze člověk. I za meditaci musí zaplatit zátěžemi, tedy TND.

Zapomene vše právě proto, že mnohé lze pochopit jen s vysokou inteligencí. Mnohé skutečnosti ani nemůže trvale vědět, protože by ho destabilizovaly ještě víc.

Nic z meditace však nezapomene, vše se uloží do nevědomí odkud to stále působí.

Trvá dlouho, než mu dojde, že i tísnivé pocity v meditaci spojené s ohromením jsou nesmírně důležité. Nejde tedy jen o Poznání, ale i o transformaci nevědomí, kde se tísnivou energií bourají bloky ega.

Nejlépe je mít velkou odevzdanost a přijímat mystický proces i když mu zcela nerozumí, vždyť božské si poradí ve svůj čas se vším, když se Mu dá důvěra… Ale i ta se dá vybudovat postupně ze zkušeností.

Naivně si také myslí, že božské mu vždy hned na začátku řekne plnou pravdu. Ale Ono je jako ostatní učitelé, dávají Poznání postupně, po kouscích. Nejsou jako encyklopedie, ale hlavně ho vychovávají

V mystickém procesu, stejně jako ve škole, se mystik dopouští řady chyb a božské jako dokonalý Učitel ho vede je postupně odstranit. Stejně jako ve škole je největší chybou z mystiky utéci, což se však běžně děje…

V žádném jiném oboru totiž není tolik mýtů a nepravd, a tak obrovský rozdíl mezi skutečnou mystikou a názory o ní. Rovněž nepoměr mezi těmi, co o ní jen mluví a těmi, co ji skutečně dělají…

Prostě výuka od božského Učitele má vždy logiku, jen často není hned vidět. Důležitější je, co se uvnitř skutečně změnilo, ne to, jaký má mystik právě na to názor. Do nevědomí pochopitelně nemůže vidět.

Ze zkušenosti je bohužel naprosto jasné, že to nikdo z laiků nechce slyšet a nezmění svůj přístup ani trochu. Vůbec mu nevadí, že je zjevně chybně a nic nepřináší. Je to stejné jak s komunisty. Také nikdy nepřiznají své omyly, a ve svých iluzích jsou klidně celý život a nevadí jim, že komunismus nikdy nikde nebyl…

Ze všeho si vybírají jen to, co chtějí a nad zbytkem zavírají oči. Je tedy vlastně zbytečné s někým o mystice diskutovat.

Mýty a přání po lepším světě jsou totiž daleko populárnější a nejde s tím nic dělat… Jejich ego totiž o Boha jako konkurenta nestojí, jen si chce o Něm vytvořit mýtus aby si s ním hrálo a tak se posílilo.

Jak takové rychle poznat? Velmi snadno. Stačí se zeptat zda se setkali s tvůrčí Hypergenialitou. Pokud neodpoví, nebo odpoví zamítavě, jasně se jedná o mystiky, který si na ní jen hraje…

Nikdy neřeknou: Bůh mi řekl, či ukázal to a to. Přitom taková je podstata mystiky. Jen opakují své nebo vyčtené romantické exotické představy, jež jim vyhovují.

 Sebeklam jim vyhovuje, protože splní, co si přejí. A kdo jim to naznačí, setká se s jejich nenávistí. Není tedy správné jim to říkat… Iluze patří do božské Hry, ale máme se jich zbavovat... To je to Sebepoznání...

Ze zkušenosti vyplývá, že jaký je mystik na začátku, takový bude stále. Z dobrého se nestává špatným a naopak. Vše je na věky dáno v základním nastavení kořenových archetypů.

 

 

 

 Mystický superstav

Meditace č.266 byla opět o Jinakosti Boha. Nebyla tedy jako klidná minulá, ale jako předminulá, což jsem byl rád.

Jak strašně Jiný je Jeho svět! Všecko je Tam Jinak… Ukazovali mi, jak lidé, jakoby ze zásady, k božskému nechtějí udělat ani krok, jakoby tušili, jaký je, ale já jedu ohromnou rychlostí do tohoto superpodivného světa. Jsem tak veden, ale tím se stále zvětšuje vzdálenost od ostatních, která se nedá nijak přeskočit. A bude stále větší.

Tak mi božské často ukazují a já stále jen žasnu, všeho je tam nekonečno a naráz! Věčnost v okamžiku! Tam jde hlavně o to, jak tu nekonečnou Potencionalitu Tvorby vytížit, naplnit.

To bere dech a není divu, proč je mystiků, kteří tohle přijímají, tak málo. Věřící si přejí jít k Bohu, ale kdyby Ho viděli, zahrabali by strachy se pod zem holýma rukama....

Nekonečně možností Tvorby, co věčně s Ní, když vše je Tam okamžitě hotovo, každé přání hned splněno? Proto náš, vším omezený svět, má pro Ně logiku, je pro Ně zajímavý. Před osmnácti lety jsem měl podobné meditace od daleko vyšší síly, proto byly ještě více ohromující než tyto, kde bylo mnohé jen naznačeno

Občas se ozval i můj Střed, a říkal, že skok k Bohu není možno udělat hned, ale je spousta času si na Něj zvyknout. Na to božské nereagovalo.

Stále mi ukazovali, že právě Oni náš svět s jeho omezenostmi vytvářejí a že mají důvody, proč to tak je, ač se nám nelíbí. Právě ta pestrost je zajímá.

Ponor byl 48,5% byl dosti stálý, vždy ale se střední tísní, kvůli rychlosti vývoje a úspoře. Tím byla meditace podobná předminulé.

Volal jsem také IHS, ale marně. Moje Hierarchie ale nechce, aby kristovská IHS do mého procesu po mnoha letech zasahovala a abych zamýšlený plán meditací v kostele sám zkoušel.

Vliv prostředí kostela i kostelní hudby je totiž příliš silný. Můj Šéf božské správy má můj proces dokonale připravený.

Mystický trans je vlastně takový superstav, který bych si přál mít stále, ale bohužel to nejde. V přídavku mi ukazovali, co umí. Třeba říkali, že můj postřeh z dílu seriálu Humberto byl správný, skutečným otcem syna byl onen účetní. A vysvětlili mi, že problémem v partnerském vztahu byla dcera majitele cirkusu. Jako Němka pohrdala Vaškem. Právě inteligence intuice umí pochopit náznaky.

Ukázky práce božského se týkaly i toho vojáka ze včerejší malé meditace, jež přišel z první světové války. Ptal jsem se, zda ho i nás božské opravdu pozoruje tak nezúčastněně. Kdepak soucit, jak říká buddhismus…

 Božské mi odpovědělo, že ho nepozoruje, ale že ho má ve své paměti, celé miliardy let jeho života naráz. Tak si ho může promítat jak potřebuje. Nepozoruje tedy jen v časové linii jako my. Ale opravdu u toho žádné lidské pocity nemá, to by se stalo člověkem.

Z meditace mě vyšoupli tak, že přestala hrát hudba a nebyl jsem schopen ji znovu pustit, ale už předtím mi naznačovali, že bych měl ukončit. Byla skoro hodinku, tedy delší než dřív.

Byly jen dva krátké přídavky. Kupodivu jsem byl dost málo po meditaci unaven. Brzy mi začali dávat malé meditace, a bylo jich hodně a silné. Ten den asi deset, většinou s ponorem 48.25%. Nejdelší večer, skoro půl hodiny. Salva malých meditací pokračovala pět dní, ale únava už stoupá. Pak zeslábly na běžnou úroveň.

 

Psychonauti

Úvodem

Postupně jsem napsal několik článků s tématikou psychonautů. Vzájemně na sebe nenavazují, ale to nebylo záměrem.

 

Psychonauti a mystika

Oslovily mne dva texty z webu, jednak o  jednom z prvních psychonautů Johny Lillym https://marek.blog.respekt.cz/psychonaut-john-lilly/

Viz shrnutí na závěr: Ve třinácti letech si Lilly uvědomil, že všechna katolická mystika – Bůh, andělé, posmrtný život – jsou jen dětinským omylem. Později, když se vrhnul na vědu a v rámci svých experimentů prožíval rovinu Nadjá, zjistil, že „zázrak” existuje, neboť podstata každého člověka je součástí universální sítě propojující podstaty všeho a všech. Podstaty všech lidí jsou navzájem propojeny.

Existuje neustálá bezprostřední a naprostá komunikace všech mezi sebou, bez ohledu na to, do které galaxie patříte nebo na to, zda si to právě uvědomujete. „Měl jsem možnost tuto vesmírnou síť inteligencí, to co idealistické filosofie či Východní náboženství nazývají Universálním Duchem, poznat.“ 

 

Druhým textem byla Diplomová práce Fenomén psychonautismu v adiktologii: motivace, vzorce a důsledky užívání psychoaktivních látek z pohledu psychonautů, viz https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/142609/

Práce mj.rozebírá tripreporty pěti respondentů. Jeden jejich výrok mne zaujal- Jeden respondent na otázku, co mu tyto zážitky s psychoaktivními látkami za účelem dosažení sebezkušenosti vzaly, odpovídá, že naivitu pohledu na svět. Ztrátu naivity popisuje následovně: „To už bych musel bejt jako fakt vyloženě férovej a musel bych říct, že mi to vzalo, a já po tom netruchlim (důrazně), nějakou naivitu pohledu na svět. (…) Když už chceš nacházet tu pravdu, tak se musíš smířit s tím, že ta pravda je krutá, bolí. A ty jsi to chtěla vědět a už to tak musíš přijmout. Už není ten panenskej pohled před tim, už se nevrátíš do tý...“ (Respondent č. 3)

 

Z ukázek vyplývá, že zážitky psychonautů jsou občas z oblasti mystiky, to je jejich nejvyšší výsledek. Pokud u ní chce nějaký psychonaut zůstat, je to ta nejtěžší a nejdelší práce. Vzdálí však psychonauta okolí a to nezůstane bez následků.

Druzí mu nevěří, nerozumí, ať se snaží jakkoliv jim to vysvětlit. Odmítají to, dokonce věřící i nevěřící.. Tak podivné to je, a přitom naprosto logické. Musí se To zažít, jinak To nelze pochopit. Ale takové to vždy v mystice bylo.

Rozšířené vědomí prostě člověka předělá, takové malé osvícení to je. Po letech je člověk ve více či méně rozšířeném vědomí už stále, ač se intenzita božského často mění. Stačí si jen poslechnout hudbu a zakrýt očí a hned se vědomí změní, vypálí do vyšších světů.

Intuice se postupně zlepšuje, nic více a nic méně to není. Ovšem to chce zažít, jak takové zesílení intuice vlastně vypadá...

Ze zamyšlení nad těmito texty vznikly tyto dva články z mých zkušeností po dobu 26 let:

 

 

Záměry psychonautů

Zážitek rozšířeného vědomí je tak silný, že dokáže zbourat lidské představy. Následkem jejich boomu v 60.letech bylo, že establishment dostal tak velký panický strach, že psychoaktivní látky zakázal a tento strach po padesáti letech jen pomalu mizí...

Sledujeme-li životní osudy propagátorů těchto látek jako byl Aldous Huxley, Alan Watts, Terence McKenna, John Lilly , Timothy Leary, Robert Gordon Wasson, dr.Grof a dalších, vidíme jejich snahy realizovat zvláštní životní styl ovlivněný psychedelickými zážitky. Ty však pouze zesilují trans, který se může setem a settingem, vlastně sugescemi, rozšířit vědomí do božské intuice.

Vzhledem k současné dekriminalizaci těchto látek počty experimentátorů opět stoupají. Jejich zkušenosti ukazují na to, co bylo již dříve zjištěno. Jsou však i skutečnosti, které se tabuizovaly tehdy, ale jsou i dnes...

Například psychonauti Charvát, dr.Grof,  Leary i ostatní vlastně nepopisují podstatu toho, co v tripech prožili. Že totiž uviděli projevy Boha se všemi Jeho atributy jako je Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost! A On jim ukázal Stvoření jako svou myšlenku i filozofickou logiku, jež má.

I božské světy a cesty k nim, a o návratu do Dokonalosti postupným rozpouštěním omezenosti v mnoha životech. Dokonce ani slovo Bůh v jejich knihách nenajdeme, a to je velmi podivné...

Psychonauti měli a mají různé životní plány. Často začínali jako přesvědčení ateisté. Jejich zážitky jim odhalily ohromné a netušené možnosti. Božské jim je dalo takové, aby je co nejvíc ovlivnilo směrem k rozvoji intuice.

V zážitcích viděli cestu jak realizovat své plány, které však často odporují záměru intuice. Většinou toužili po umělecké tvorbě, po životě v klidu a harmonii v přírodě, po léčitelských schopnostech, po dobrých partnerských vztazích, či zkoumání tajemství  života, ale hlavně o nezávislosti a svobodě.

Tedy i od toho, kdo mu tyto zážitky vlastně vytváří... Chtějí si je vysvětlovat podle svého. Nechtějí přijmout mocnou autoritu Režiséra tripu, o kterém vlastně nic nevědí. Topí se často v zážitcích jako koťata a nevědí co s tím...

Jejich božské Já však potřebuje zcela jiný přístup. Usiluje totiž o maximum tzv.zásluh, které určují rychlost Sebepoznávání, tedy duchovního rozvoje. O ten totiž v této Hře jde. Zásluhy jsou úměrné délce života s vysokým stupněm přijetí božského Já.

Jen tyto zásluhy umožní zrození ve vyšší civilizaci. Jde Mu o životní styl zasvěcený božskému Já a Jeho výuce. Co nejrychlejší cestu zpět k Bohu přes překážky, jež takový život provází. To je hlavní motiv božského Já.

Takový psychonaut je vlastně zasvěcenec na Univerzitě pod neustálým vedením božského Já. Nemůže by si tedy dělat co by chtěl, usilovat o nezávislost a svobodu ode všeho. Božské Já mu zasahuje téměř do všeho. Škola bez učitelů prostě nemá smysl.

A aby se mohl věnovat duchovnímu rozvoji naplno, nemůže ani dělat nic jiného, tedy žádné léčitelství, věštění či umění. Je veden k poznávání a přijetí božského v meditacích i vzájemné komunikaci.

Je to tedy neustálé soužití s božským Já, které ho vždy převyšuje a neustále učí tak, jak Ono uzná za vhodné. Dává mu nejen odpovědi na otázky, ale i mystické zážitky, později i Své zeslabené pocity a schopnosti. Umí zabránit chybám, které by se bez Něj často dopustil. Také dbá o jeho zdraví i ochranu před vším, co by mohlo jeho Cestu ohrozit.

Hlavní problém je však se zátěžemi. Jsou známé i jako temná noc duše, psychospirituální krize nebo šamanská nemoc. Člověk totiž není Bohem, nemůže mít co On. Pokud něco božského dostává, musí to kompenzovat zátěžemi. Proto žádný mystik neměl a nemá klidný, harmonický a bezstarostný život. Je to neustálé učení, práce.

Dostává ovšem daleko více darů Ducha než jiní lidé. Vše v jeho životě je nastaveno tak, aby jeho cesta byla co nejvíce přímá. Lehká však není nikdy. Trochu se podobá závodním koním. Dostanou vše co potřebují, ale musí podávat maximální výkon.

Kdepak si vymýšlet co chce a nechat se obdivovat davy. Je veden do esoteriky, protože jakýkoliv kontakt s ostatními ho brzdí. Navíc není druhými příliš dobře přijímán, protože se od nich vzdaluje k božskému Já. To, co říká, je pro ostatní, věřící či nevěřící, dost nepřijatelné.

V božském však nemůže být trvale a ani naplno, takže žije ve zvláštním světě mezi lidským a božským světem, kde mnoho jemu podobných, nežije...

Lidské myšlení a božské Já chce zkrátka něco odlišného, a to je zdrojem problémů... Oba trvají na svém, takže výsledkem je určitý kompromis, který má tisíce forem. Božské má však obrovské schopnosti, které umí prosadit. Hodně také závisí na tom, jaký má dotyčný životní úkol...

 

Přístup psychonautů

Zážitky rozšířeného vědomí nabízejí ohromné možnosti poznání. Ne všichni jsou však ochotni a schopni je využít naplno. Kvalita a tedy i výsledky práce psychonautů jsou velmi rozdílné. Je to stejné jako ve sportu, umění, podnikání či kdekoliv jinde. Proč by to mělo být jinak?

Kdo práci psychonautů nejlépe posoudí? Jejich vyšší Já. Základem je tedy se na Něj nasměrovat, což u rekreačního využití tripů není zvykem.

Každý totiž jde do tripu s určitým záměrem. Něco od něj očekává, od zábavy po Poznání Boha. Opravdu je možno Ho v něm uvidět! To ale nestačí. Pro maximální stupeň hodnocení je třeba nechat se Jím vést jako od Učitele na Univerzitě, a to až do konce života.

Nejde již o pouhé zkoumání těchto stavů z lidského pohledu, ale přímo o proměnu člověka božským Já, které postupně předává část svých kvalit včetně pocitů. Trip je pak vlastně stále, jen zeslabený.

To je zcela odlišný přístup než mají rekreační uživatelé drog. K němu je nutné se naučit spolehlivé komunikaci s vyšším Já, dokonce i mimo trip, což je další duchovní obor, často označovaný jako channeling.

Tak vznikne úplně nový, neznámý a zvláštní životní styl, který sice nejlépe vede k duchovnímu rozvoji, ale pro většinu lidí je bohužel nepřijatelný. Nechtějí přijímat Autoritu někoho neznámého, zvláštního a mocného.

Jen několik jedinců v historii lidstva se tomuto životnímu stylu přiblížili. Byli to někteří svatí, ale i řada zasvěcenců různých mystérií. Když čteme knihy slavných autorů, kteří měli velké množství tripů v období mnoha let, vidíme, že tam mnohé informace chybí. Že by je nikdy neprožili, je nepravděpodobné. Spíše se jedná o autocenzuru. O mnoha svých prožitcích nechtějí mluvit, ba ani sami slyšet!

Zde je vidět zvláštní specifičnost tohoto oboru. Jsou zde mnohá tabu, jinde neznámá. A to se týká i tak slavných osobností jako Aldous Huxley, Timothy Leary, dr.Grof i mnoha dalších. Slovo Bůh a Jeho filozofie Stvoření se v jejich dílech většinou nevyskytují! Až delším hledáním je možno tyto informace najít, třeba u Johna Lillyho. Samozřejmě, že se zcela odlišují od toho, co popisuje církev. Ani oni se však vědomě nenechali učit a proměňovat božským Já, jako tomu bylo u mystiků.

 Místo toho autoři probírají jiné, spíše okrajové skutečnosti, nebo jiné, běžně známé, např. o propojenosti všeho. Důvod je dobré pochopit. Zveřejnění všeho, co zažili, by jistě odradilo mnohé jejich čtenáře...

Největší množství psychonautů však nedělá ani to. Nevědí, jaký vztah mají k zážitkům mít, většinou je nechápou, ba ani nechtějí pochopit. Přesto na ně mají určitý kladný vliv.

Každý totiž od režiséra tripu, jímž by mělo být božské Já, dostává takové zážitky, které k němu patří. Je veden k tomu je ještě dokonaleji provádět a přijímat, ale to není snadné, často ani schůdné. Psychonauti, nebo-li tripeři, tyto zážitky časem přestanou vyhledávat, nebo je pak provádějí jen rekreačně.

Navíc, v mnohých tripreportech se objevují nečisté síly, to je vážný problém. Takoví lidé by proto do tripů vůbec neměli chodit.

 

 

Bůh udržuje rovnováhu

Meditace č.265 měla pouze čtvrthodinovou hlavní část. Nejprve s ponorem pouze 47,5%. Božské se mě zeptalo, zda chci ponory nebo zážitky. Já chci všecko, odpověděl jsem. To prý nejde. Zvýšili mi ponor na neutrálních 48,5% a i hudba byla vnímána dokonaleji. Pak mi vysvětlovali, že mi vzrostly schopnosti channelingu úměrně se stupněm přijetí Boha. Mám i vysoký stálý ponor. Tím ale klesl význam velkých meditací, jež jsou velmi drahé.

Začnou nové meditace tohoto úsporného stylu. Nic moc se prý měnit nebude. To mi radost nedělá, ale prý toho vím na člověka o božském až moc.

V třech přídavcích po pěti minutách jsem měl k intuici několik dotazů na svou práci. Dívala se na to s pocitem, který mi předala: „Já to přece vím, nech to na Mě, včas dostaneš informace. Jsem přece neustále při tobě a udělám to tak, aby to v každém okamžiku bylo správně.“

Hlavní informace v meditaci byla, jak Bůh neustále udržuje, koriguje rovnováhu, a to ve všem. Aby planeta mohla trvale ekologicky žít ve své rozmanitosti, aby i v člověku vše fungovalo jak má.

Jakmile někde vznikne a narůstá nějaký problém, božské včas zapracuje na něčem, co pomalu opět vytvoří rovnováhu. Takových faktorů, ve kterých to božské dělá, je snad nekonečno. Jinak by už dávno byla Země bez života.

Dali mi řadu vizí. Jedna byla, jak fena kojí štěňata. Prý jak je těžké vše připravit, aby měla mléko, aby byla naprogramovaná se o ně starat.

Božské se stará i o to, aby žádná velmoc neporazila druhé země a nebyla dominantní. Karma lidí je také vlastně o rovnováze...

Ale naivní lidé si myslí, že to jde samo. Přitom se také namáhavě starají o sebe a rodinu, aby vše fungovalo...

Malé meditace následovaly jako vždy.

 

 

Jednoduchá metoda mystiky

Před nedávnem jsem vymyslel jednoduchou, ale účinnou metodu volání Boha pro laiky a úplné začátečníky v mystice. Jediným problém je se dostat do vytržení ducha, neboli rozšířeného vědomí. Na to je řada metod, nejsnadnější je asi vykouřit joint. Pak jít do kostela, kde hrají varhany nebo zvoní zvony. Nejsou nutností, ale pomáhají napojení se na božské.

Lze se domluvit s knězem či varhaníkem, kdy tam je možno přijít, nebo si pustit zvony či varhany do sluchátek, např. z https://uloz.to/!DgMrUsnQ/svatohorske-zvony-mp3

Opakovaně Boha či Krista oslovovat: „Bože, Kriste, zjev se mi“. Je lépe si v kostele sednout, abychom při silných zážitcích neztratili rovnováhu. Poprvé nemusejí být u všech lidí znatelné účinky, ale opakováním mohou zesilovat. Získanými zkušenostmi lze metodu zdokonalit. 

Tuto metodu vyzkoušel zatím jen jeden, ale jelikož je přesvědčením ateista, nezdařilo se mu to. Bůh se ukazuje jen vyvoleným.

Byl bych rád, kdyby se někomu zdařilo, aby se o ní daly sbírat zkušenosti. Rozhodně je to účinnější a schůdnější metoda než holotropní dýchání.

Může však, zejména po několikanásobném opakování, spustit náročný mystický proces i se všemi jeho zákonitostmi jako je temná noc duše.

Nebo se může zesílit skrytá psychická vadu, nebo psychospirituální krize. Proto je důležitý předchozí souhlas Boha. Rozhodně to není pro každého. Bez hlubokého zájmu o mystický proces  by to neměl nikdo dělat. I když i jediný zážitek je tak přesvědčivý, že navždy zamezí ateizmu…

 

Dnešní meditace

V dnešní krátké střední meditaci mi božské pocity a myšlenkami sdělilo, co si ještě plně neuvědomuji. Že vše, co ke mně přijde, přichází od božského, do detailu. Vše má dokonale promyšlené a provedené.

Nejsou tedy žádné náhody, nehody, nic nahodilého. Božské mně nyní víc oslovuje a informuje o Svých záměrech. Je to vlastně o karmě v praxi.

Jde u mě o jediné, o intenzivní duchovní vývoj. Tomu je vše podřízeno. I zátěže,  které musí přijít, ale nikdy mne nemohou ohrozit.

Jsem tedy i s ostatními v jakési výukové gamese Boha. Pak jsem se ptal, jak můj případ odlišuje od ostatních lidí. Ti to vlastně musejí mít stejné?

Mají, ale význam toho si neuvědomují. O vývoj nestojí, tak jsou k němu dostrkáváni, někdy i dost drsně. A stejně nechápou, co která životní situace znamená.

Zákony karmy neznají, ani je nemohou znát, pokládají vše za náhodu a nepoučí se z ničeho. Bloudí životy jako slepci.

Ale času je dost, vlastně nekonečno, a ani Bůh nepočítá s jejich náhlou změnou. Pořád budou pomalí a jejich cesta životy byla a bude, na rozdíl od mystiků, hodně klikatá.

 

 

Problesky

Ve střední meditaci mi intuice dala vizi, jak jako kluk běžím pokojíky našeho domku a mám božský ponor! Na to si však nepamatuji, je to přes padesát let. Pamatuji se ale, že mi na střední škole intuice říkala, že moje cesta je jedna cesta, tedy zcela originální.

K tomu mi vysvětlila, že už dávno pracovala na přípravě mého duchovního rozvoje a toto byla jedna z mnoha lekcí, jiné už mi popisovala dříve. Za božským pocitem jsem pak šel jakoby po čichu.

Pamatuji i mnohokrát se opakující sny, jak dobrodružně hledám v opuštěném domě skryté poklady a tajemství.

Sklon k mystice jen tak náhle nespadne s nebe, je to věc dlouhodobé přípravy. Pokud jí někdo neprojde, ani mystiku nemá v životním úkolu, nedostane se daleko.

Druhý den mi v malé meditaci opět ukázali, jak se během vteřiny stávám někým jiným. A už ne člověkem, ale bohočlověkem, tak to jde snadno a rychle, ale nikdy nelze na dlouho...

 

Lišky mají svá doupata

Když jsem se divil, proč nemohu být dlouho na jednom místě, božské mi připomnělo tento citát Písma:

Mt. 8. 19 Tehdy k němu přistoupil jeden zákoník a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš."

20 Ježíš mu tedy řekl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu."

21 Jiný z jeho učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce."

22 Ježíš mu však řekl: "Pojď za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."

Výklady tohoto verše popisují život Krista jako neustálou cestu, evangelizační práci. To je sice pravda, ale každý verš bible má širší platnost, jen pochopit jeho symboliku.

Má to tedy platit pro každého křesťana, což pochopitelně neplatí. Většina křesťanů žije na jednom místě a celý život dělá a myslí v podstatě totéž. A ještě jsou přesvědčeni, že tato tradice je správná, ale není.

Křesťané se neustále snaží udělat z víry selanku, ale v bibli nic takového není, naopak. To dokazují i verše 21 a 22, ba i celá evangelia.

Dokonce ani mniši a jeptišky, kteří celý život žijí v poklidu kláštera, to nedělají podle Písma. Jistě je pohodlné tam utéci od dramat života, mít klid a o vše postaráno. Jen se modlit, hrát si na duchovnost a ještě se nechat obdivovat.

Život mystiků pohodlný nikdy klidný nebyl, ač si to mnozí přáli a považovali to za správné.

Je zhoubou duchovnosti si myslet, že mystika vede ke klidu duše i těla. V této inkarnaci rozhodně ne. To také Kristus nikomu nesliboval.

 

 

Věčný problém s mystikou

Božské rádo naznačuje, že stále o Něm nic nevíme a ani vědět nechceme. Dělá to různými způsoby. Třeba tajemným fenoménem kruhů v obilí.

Často jsou v okolí duchovně významných míst jako je Stonehedge. Je až legrační, že většina lidí je pokládá za podvrh, ačkoliv i zběžné prozkoumání ukazuje, že je to nemožné.

Tak se vymýšlejí jiné teorie, ty ovšem také selhávají. Je velká snaha tenhle problém zamést pod koberec, aby byl klid.

Jenže kruhy se opět objevují, už mnoho set let, a jsou ještě dokonalejší, což mnohé jistě štve. Neznámo nás oslovuje, ale my nechceme slyšet…

Podobně i současná popularita drogy z ropuchy Bufo Alvarius. Vždyť je to stejná móda jako byla před patnácti lety ayahuasca. I tehdy za ní jezdili tripeři do peruánské Amazonie a měli podobné zážitky jako dnes s extraktem té žáby.

A stejně jako dnes se toho chytili podnikavci a dováželi ayahuascu k nám. Před tím v 60.letech byla móda LSD, jež se u nás i vyrábělo a masově zkoušelo, i v laboratorních podmínkách. Každý boom je ale časově omezen. Dobrodruzi se dozvěděli mnoho věcí, jež vlastně nechtěli slyšet, a utekli…

Proč je mystiků tak málo a hodně těch, co o ní jen bájí, nebo si jen tak sní hrají? Mystika zkrátka vede jinam a je úplně jiná, než si začátečníci i laici přejí. Přímé vedení od Všemohoucího neláká. Raději přijímají náhražku, jakou je např. papež. Proto není mystika oblíbena v církevních, ale ani v mimocírkevních kruzích.

Myslet si, že výsledkem mystiky je být jako Bůh, je nesmírně naivní. Něco mystik dostane, ale je to daleko méně, než čekal. Přesto má mnohem více, než může běžný člověk mít.

Uvědomuje si, že ho čeká ještě moc a moc práce v poznávání, na mnoho životů, dokonce celou Věčnost. Okamžité a úplné osvícení neexistuje, ač tomu lidé věří a nevadí jim, že ho nikdo nikdy nedostal.

Výsledkem mystiky je moudrost, ale ta však často zjišťuje skutečnosti, jež nejsou populární. Logika ani nemůže být populární selankou.

Zejména to, že člověk a lidstvo na tom vůbec nejsou tak dobře jak si myslel. Vše je zkrátka jinak, a hodně jinak.

Lidem úplně stačí představy, řeči i přání, a vlastně ani nečekají, že se jim jejich naivity někdy uskuteční. Vlastně osvícení ani nechtějí, ač říkají opak. V nitru vlastně vědí, že to takto nejde, ale to jim nebrání se toho držet. Je to dětinská nezralost s nádechem exotické zábavy.

Situace se postupně mění, bohužel spíš zhoršuje. V 90. letech byl o mystiku a duchovost určitý zájem. Ten v dalších desetiletích slábl. Na druhé straně v souvislosti s dekriminalizací drog zesílilo používání silně psychedelických látek a v tripreportech se proto objevují mystická témata.

Ta však nebyla a nejsou rozvíjena, přijímána. Zájem uživatelů se omezuje na rekreační použití a šamanismus či neošamanismus. Rovněž vzniklo mnoho směrů, jež si všimlo souvislostí  mystických tripů a kvantové mechaniky s filozofickými souvislostmi, často však chybnými.

Důvod je v zesilujícím egoismu naší doby, tedy odmítání jakékoliv Autority, i když reálně existuje. V popředí je snaha vždy dělat jen to, co dotyčný považuje za správné. Nebrat žádné vedení Autoritou jež nás přesahuje, ačkoliv život je nekonečně složitý, takže ho lidská omezenost ani teoreticky nemůže zvládnout. Proto vznikají chyby a omyly i jejich následky.

Posun v Sebepoznání je tedy opět minimální, a nevypadá to na brzkou změnu k lepšímu, i když se třeba v budoucnu objeví další silné a populární psychedelikum.

Tripeři, tedy psychonauti, doslova ignorují své vlastní zážitky a tabuizují je i před sebou samými. Ani je nenapadne řešit, co je to za hypergeniální entitu, která jim tripy režíruje a jakou má vlastně roli v nás i ve světě.

 

Realita a iluze

Vědecký přístup odděluje realitu a iluze, abychom neupadli do omylů. Má to svoji logiku, ale i svoje omezení. To vyplývá z principu jednoty protikladů.

I iluze jsou totiž v jistém směru realitou. Pokud někdo věří nějaké iluzi, jedná podle ní a prožívá jí. Má tedy svoje místo. Rovněž halucinace, sny, bludy a fantazie.

Takže je to také realita. V božském světě toto oddělení neexistuje, tam je realitou a iluzí vše. Dokonce symboly jsou realitou a realita symbolem. Bůh tak rád  svět jednoty protikladů, jež je zdrojem paradoxů. Vše totiž musí být nekonečně složité a současně naprosto jednoduché…

 

 

Bůh si své vždy prosadí.

Při přípravě meditace č. 264 byla poznámka božského: Bůh si své vždy prosadí. Čekal jsem, že bude jako minulé, ale nebyla. Začátek se zátěžemi, časně ráno, to je už klasika.

Ponor byl 49 a špičkově i 49,25%,  středně tísnivá, protože byla o Jinakosti, Takovosti Boha. Tak silný ponor a tak tísnivý, nic z toho už dlouho nebylo. Trvala skoro hodinku s třemi dosti silnými přídavky a skončila spánkem.

Vysoká Inteligence rychle začala probleskovat geniálními myšlenkami. Na počátku jsem prožil, že božské je u mě ještě těsněji, než si myslím. Že si s Ním stále jen hraji. Mluvím, jakoby božské byl jen mýtus, ale není, ani trochu ne. Je naprosto blízkou, silnou, hmatatelnou Realitou.

Celé to bylo o božském světě, jak je Jiné než my. Byla to přednáška, exkurze a božské divadlo. A to může přinést jen ohromení a tíseň. To vše jsem už v poslední době mnohokrát zažil, ale ne tak intenzivně, silně. Rádi bychom si do světa bohů promítali vše podle našich přání, ale v podstatě vůbec nevíme, jaké to Tam je.

Neznalost je taková skvrna na zrcadle Věčnosti, kterou však jde snadno očistit Poznáním. Ale i ta neznalost je úmyslná. Ta vytváří čas, a děje, o které jde. Ale jak je to ve světě božstev a Boha, kde se už vše ví? Co tam vlastně dělají? To je zcela nepochopitelné, když Vše je Tam neustále přítomno!

Zkrátka neznáme Dokonalost, ani Nekonečnost, ani Věčnost. Jak bychom To mohli zvládnout jen tak přijmout, vždyť je pravým opakem nás? Jak Tam žít? To mi v této meditaci neukázali, nechali to otevřené. V mnoha meditacích kdysi dávno jsem zažil i To.

Tam je naprosto odlišné, nám nepochopitelné Žití. Říci, že je to úplně jiný kontinent, je jen velmi slabé vyjádření té Odlišnosti.

Mám hodně rychlý a krátký vývoj, protože přijímám božské vedení takovými meditacemi, z jednoho světa do druhého, který však vůbec nemohu pochopit, takže jdu skoro do neznáma a nejde to jinak.

I přijmout vývoj, právě ten dává faktor času, dějovosti. V božském je Vše již ale hotovo. Tam je Věčnost, nemusí se o něco usilovat, že by dosáhlo, jen se Věčně projevuje. Proto nás tvoří, proto je Vše jak je. To, čím se tu hlavně zabýváme, Tam vůbec není, např. jídlo, cesty, manuální práce a běžné starosti s rodinou.

Když jsem si uvědomil, že hudbu nevnímám moc silně, podstatně to zesílili na už dlouho nepoznanou úroveň. Ukazovali mi, že se vlastně mám dobře, hraji prima gamesu. Těžím ze své pozice, že o Tom vím víc, a to mi dává smysl, cíl. Poučuji laiky o božském světě, o kterém nic moc nevím, ale stále žiji ve známém světě lidí. Nelze ale jinak.

Takové meditace, vlastně meditační operace, o Jinakosti, ale ještě více tísnivé, jsem měl před 12-18 lety. Ta tíseň je velmi důležitá, nejvíc rozbrušuje bloky vnímání a také je meditace levnější, může tedy mít i větší ponor. Myslel jsem si ale, že v MD už takové nebudou.

 

Po meditaci jsem si uvědomil, že byla vlastně krásná, ač těžší než dřív. Ostatně není to akutní problém, že to nezvládám, v božském přece nebudu mít lidské myšlení a do světa božstev se ještě dlouho nedostanu. Dělá se tím jen rychlá a účinná cesta.

 

Celá meditace byla vlastně o obavách z božského světa šesté a vyšší dimenze. Je to vlastně logické, když trochu chápeme, jak to Tam vypadá, napadá nás, jak tam mohou žít a co Tam vlastně dělají.

To je až moc těžké, pro člověka totálně nepochopitelné, podivné. Ale něco by se napsat dalo. Záleží hlavně na dimenzi božského. Každá je Jiná. Mně zatím říkají: Poslouchej hudbu v meditaci, v Tom to je. Ale to mi nestačí, dávají mi přednášky, ale o tomhle jen málo.

Přitom stále platí Princip podobnosti. Takže je to Tam podobné jako zde, jen daleko dokonalejší. I Tam je vývoj do ještě vyšších dimenzí.

Když jsem se zeptal, zda Tam vytvářejí karmu lidí, jak to naznačuje bible, řekli mi, že to je hlavně práce vyšších Já každého člověka.

Pak mi o tom v malé meditaci něco řekli a ukázali, ač se to prý stejně nedá popsat. Jsou virtuální ve virtuálnu, abstrakce za abstrakcí. Princip Jejich života je, že si Tam vlastně hrají, projevují se. K tomu vize mozkových synapsí, tak přibližně se Tam pohybují v časech za časem.

V meditacích jsem to kdysi měl daleko silněji, jak mi připomněli, ale rád jsem to zas zapomněl, tak moc to bylo divné. Můžou jít i do vyšších dimenzí, ale je těžší i pro ně Tam být déle.

I Oni se učí Sebepoznávání, postupují a pracují, ale totálně jinak než my. Je to Jejich domov, mezi Jejich okolím a Nimi není rozdíl…

Bylo více a silnějších malých meditací než po minulých velkých meditacích. Často však s trochou tísně. Po týdnu opět zeslabení na dvě denně. Tedy podobné jako dřív.

 

MD jaký bych chtěl mít, ale nemohu

Do meditace č.263 jsem nešel zrovna v dobrém zdravotním stavu, a to se mi zesíleně vracelo únavou na konci. Byly vytvořena pro maximální účel a co nejmenší náklady. Dost byla podobná minulým. Obě moje úrovně již dlouho dobře spolupracují, dobře se znají.

Byla kratší, snad jen půl hodiny, i s třemi přídavky. S neutrálním ponorem 48,5%,. Vnímání hudby dokonalé, ale ne špičkové. V tomhle stavu tak být stále, tak bych si to přál… Je to jakoby mi někdo na chvíli připojil jiný mozek... daleko chytřejší...Důkaz? Jde o intuici, chce snad někdo popřít co umí?

Jinakost tam ale nebyla, ani kritika mého přístupu. Božské už na mne má takový vliv, že mne ani moc nejde kritizovat. Problém je jen v tom, že bych chtěl schopností víc než mohu dostat, vlastně zaplatit. Chtěl jsem aby mi přidali z nekonečného Celku, ale odpověděli, že to by se  každému líbilo, jen brát…

Lidé obviňují mystiky že berou drogy jako alkoholici. Větší hloupost snad ani není. Opilec jen hloupě blábolí. Ale mystický trans je pravým opakem! Neuvěřitelně zdokonalené vnímání a chápání, a děsně rychlé k tomu…

Božská Tvořivost, Genialita, lidem nedostupná. Nekonečná a věčná Dokonalost si hraje, vytváří si co potřebuje a může zasáhnout doslova do všeho…

Ale bohužel údělem mystika je celý život poslouchat hloupé lidské řeči. Kdyby To alespoň sami zkusili… Ale to nechtějí…

Božská intuice se vyjadřovala k mnohému, co jsem se ptal, či sama nastínila. Proud okamžitých dokonalých postřehů. Jestli chcete vidět opravdu velkou Inteligenci na pochodu, musíte za ní do transu. Jinde není.

Člověk je vlastně vyvržen do umělé nedokonalosti a v konfrontaci s Dokonalostí vznikají problémy, o které jde. Každý to řeší, tj.žije, jiným způsobem. Mystika je tedy věčné učení od Autority. Živé, hravé, tvořivé Hyperinteligence, která mne skrytě i zjevně vede.

Na mnohé otázky ale opět nereagovali. Třeba o tom, co mne stojí Jejich zásahy na jiných lidech. Bylo tam i o zvláštním vztahu Boha k člověku. To je tak složité a podivné, že to nejde popsat.

Myslíme si, jak nás Bůh miluje, vše nám odpustí a poslechne nás, když Ho o něco prosíme. Kdepak, stvořil si nás jako služebníky, potřebuje nás k svému účelu, který ani v úplnosti nemůžeme znát. Jde Mu téměř výhradně o Jeho zájmy. Jeho Lásku k nám si představujeme moc lidsky...

Když jsem měl obavy zda nevyhyneme, odpověděli: Lidstvo nevyhyne, proč by mělo vyhynout, My ho potřebujeme. Ovšem hned bylo jasné, že život na jedné planetě může skončit Vždyť je jich nekonečno, to nic neznamená…

Jak jsou naivní ti, kteří by chtěli zastavit dějovost, což je touha buddhistů atd. To jsou taková hloupá lidská přání… My se vlastně stále mýlíme... A ani si to neuvědomujeme... Kdo to ale chce slyšet...

Světy jsou vzájemně striktně oddělené. K tomu vede mystika, k přijetí zvláštního postavení, které mystik má, mezi světem bohů a světem lidí, se všemi specifiky…

Mandaly archetypů jsou statickým symbolem dynamického Stvoření. Z archetypů se tvoří děje, takže existuje současně statické i dynamické. Mandala je tedy základním symbolem Stvoření, obrazu Boha. Je Ho tedy možno vyjádřit nekonečným množstvím mandal.

Po meditaci mi božské řeklo: Co brbláš nad zátěžemi. Nejsi přece obyčejný člověk. Mas vše jinak. Mystikové to musí snášet....

Malé meditace i stálé ponory po meditaci jsou jako po minulých meditacích. Po týdnu ale opět zeslábly.

 

Výsledky našeho výzkumu psychedelických stavů

-druh látky má vedlejší význam. Jelikož je podstatou trans, tedy autohypnóza, určující je sugesce, tedy set a setting. Proto některým stačí hol.dých., menšina nepotřebuje vůbec nic. Běžně všem stačí mikrodávky.

-trip je potřeba provést odborně jako rituál na rozšíření vědomí do sféry intuice. Není to druh zábavy, ale namáhavá a dlouhá výzkumná práce Sebepoznávání.

-s intuicí, jakožto režisérem tripu, lze během tripu komunikovat, aby nám vysvětlila co potřebujeme znát. Lze se naučit metodu tzv.channelingu a komunikovat s ní kdykoliv.

-mnohaletou praxí lze intuici podstatně zesílit a komunikovat s ní neustále. Stane se tak naším Učitelem, Guruem. Podstatně tak zlepší naše schopnosti. Ještě později jsme v tripu stále, jen ve slabším.

 

75 let pokusů vylézt na Kailás

75 let výzkumu LSD je dlouhá doba, ale podle mého se ve výzkumu nedošlo daleko, a to z řady důvodů. Stále se v kruzích pohybujeme u začátku. Pokusím se situaci vysvětlit na příkladě výstupu na horu Kailás  v Himalájích.

Hora Kailás je posvátnou horou tří náboženství, na kterou dosud nikdo nevylezl. Věřící jen chodí či plazí kolem ní. Nahoru vlastně ani nikdo nechce. Jen ji uctívají.

Mám za 27 let praxe přes 250 tripů s použitím různých psychedelických látek. Všechny jsou to jen a pouze zesilovače, katalyzátory transu. Jsem původem hypnotizér, je mi jasné, že jde o trans, tedy změněný stav vědomí, tudíž autohypnózu. Výsledek proto závisí na setu a settingu, viz web.

Podobnost s horolezectvím je ta, že je pro výstup nutná dlouhodobá odborná a namáhavá práce, jež je i potencionálně nebezpečná. Proto není pro každého.

Jako i v horolezectví je zde potřeba Průvodce, aby výstup byl co nejefektivnější a nejbezpečnější. Tímto průvodcem je naše vlastní intuice. Pokud s ní navážeme spolehlivou komunikaci v zážitcích i mimo ně, pomůže nám se bezpečně dostat na vrchol. Výš už cesta pro lidi prostě není.

Není to nějaká exotická zábava, kde je možné dělat cokoliv. Spíše se to podobá škole horolezců, kde se opakovaně a podrobně probírá to, co je potřeba znát.

Naše intuice v roli Učitele, tedy Gurua nás vede. Je to vlastně sám režisér tripu, který nám může vysvětlit v něm i po něm, co ten který symbol znamená. Naučí nás i filozofii a vysvětlí všechny souvislosti. O tom, jak si nepopsatelné Absolutno generuje nekonečno Her svého projevu.

 Jedna z nich je ta naše, o Sebepoznání, o návratu do Celku Absolutna skrz hierarchii od té nejprimitivnější až po tu nejdokonalejší a nejmocnější. Nakonec poznáme, ani není žádná skutečná individualita, ani svobodná vůle, jen dokonalá virtuální Hra....

Jak vše závisí na nastavení kořenových archetypů a o principu Podobnosti a Jednoty protikladů. Zjištění jsou často tak ohromující, že zaženou většinu zájemců, kterých je už tak málo.

Vliv intuice na nás neustále roste, tím zvyšuje naše schopnosti vnímat a chápat. Není to tedy inflace ega, jak se mylně tvrdí. Nic ovšem není zadarmo. Náročnost cesty ovlivňují pojmy jako šamanská nemoc, psychospirituální krize a temná noc duše.

Na vrchol Kailásu se tedy pro velkou náročnost skoro nikdo nedostane a výzkum LSD může klidně probíhat další stovky let, aniž by se zvlášť pokročilo. Laikové stejně výzkumy nikdy nepřijmou.

 

Havárie letadla

Viděl jsem v televizi případ havárie letadla kvůli zanedbané údržbě. Roztříštilo se o vodní hladinu. Božská intuice mi pak vysvětlovala logiku té události. Zcela se vymyká lidským názorům.

 Ví se však o zákonech karmy. Že takové neštěstí má své příčiny, není to náhoda. Činy všech v letadle dosáhly v té chvíli jisté meze, tedy naplnění.

Jak je ale možné, že se vše tak zázračně sešlo? Říká se tomu synchonicita. Z té ale vyplývá něco zcela nového, ohromujícího. Rozhodně není žádná náhoda, ani žádná skutečná individualita!

 Ty se nám jen takové zdají, protože právě to je podstatou této Hry na realitu. Existuje jen absolutní Dokonalost, která věčně víří, vibruje, ale nikdy o svou Dokonalost přijít nemůže.

Myslíme si, že se rozhodujeme, ale i to je součást této Hry. Ostatně ani pojmy jako náhoda a svobodná vůle neexistují. Vše je vzájemně propojeno v dokonalý Celek.

Dokonce ani bohové, ani božstva atd. také neexistují jako oddělené entity. Vše je pospojováno do nekonečně dokonalého Celku, kde má každý svoji roli. Připomíná to strojovnu Boha.

Proto je budoucnost známa. Ostatně ani ta v podstatě neexistuje, děje se vše naráz.

A k čemu je toto poznání, jaké má pro mne konkrétní význam, vyjma toho filozofického? Intuice mi vysvětlila, že toto poznání jsem již před lety mnohokrát v meditacích zažil, ale po ohromení vždy zas zapomněl.

Jakmile ho více přijmu, odstraní se bloky a mohu postupovat rychleji. I to je vše naprogramováno, připraveno, dáno. Podle bible od počátku světa. To je ta předurčenost. Toto poznání není pro každého, je to již esoterika...

 

 

 

Zkušenost s intuicí

Fenomén intuice tak zajímavý, že stojí za to prozkoumat jeho možnosti. Moje první větší zkušenost s intuicí byla před 23 lety. Zhypnotizoval jsem jednoho mladého dělníka a napojil ho na intuici. Pak jsem se ho začal ptát na zákony karmy. Viz např. https://www.seberizeni.cz/12-zakonu-karmy-ktere-zmeni-vas-zivot/ Připomínalo to debatu s velmi zkušeným filozofem. Bylo to velice zajímavé, bohužel jsem si to nenahrál. Mnohé, co mi říkal, jsem dodnes v knihách nenalezl.

Pak jsem přítomným navrhl, aby se ho ptali na svůj budoucí život. Skoro všichni toho využili. Odpovědi byly opět rychlé, podrobné, jakoby bez přemýšlení. Styl mluvy byl zcela jiný, než dotyčného dělníka.

Znali ho úplně jiného... Všichni jsme byli užaslí. Dnes už jsou pro mne podobné záležitosti zcela běžné.

Překvapení pro všechny bylo, že když jsem dělníkovi po hypnóze děkoval, že jsem se o karmě mnohé dozvěděl, s rozpaky řekl, že o karmě nikdy neslyšel!

Ostatně totéž dělal i dr.Kautz v Center for Applied Intuition (CAI) v Kalifornii. Napsal o tom řadu knih, http://www.itcprague2017.org/speakers/william-kautz a http://appliedintuition.net/

 

Kdo o nás rozhoduje?

Myslíme si, že se sami rozhodujeme, ale je to daleko složitější. Do veškerého našeho jednání totiž zasahuje naše nevědomí, a to velmi intenzivně. Je to hlavně naše nevědomí, o kterém nic moc nevíme, i naše nadvědomí, označované jako intuice.

Běžně se k jedné situaci vyjadřuje několik částí našeho nevědomí. To, které se ozývá nejsilněji, většinou poslechneme, aniž by to bylo vždy správně. Často pak uděláme velkou chybu, protože se dáme strhnout našimi emocemi.

Například, pokud se někdo podobně jmenuje, nebo vypadá podobně, jako někdo jiný, koho dobře známe, máme sklon na něj přenášet zaběhané vzory jednání.

Často se ozývají dávné vzory jednání z minulých životů. Pokud žil někdo jako šlechtic, má sklon se tak chovat, ačkoliv je to už nevhodné.

Intuice bývá velmi slabá, takže se prosadí jen málokdy. Proto má náboženství za účel zesílit její roli, což se však často nedaří. Rozhodují pak jen přijaté vzory jednání od faráře, či vyčtené ze svatých knih.

Jen mystické zkušenosti pozmění naše nevědomí tak, že vliv nadvědomí je již tak silný, že většina rozhodnutí, zvláště těch závažných, jde od božského a má svoji vlastní dokonalou logiku.

 

 

Nedostatky svatých

Papež se neptá Boha, koho má svatořečit, a to je velká chyba. Pak jeho volba vypadá jako politický tah s určitým záměrem. Svatí by měli být vzory, ale nejsou. Jen Bůh totiž může rozhodnout, kdo by svatý měl být.

Být svatý znamená mít velký stupeň přijetí Boha, Krista. To je podstatou křesťanství. Mají  ho pouze mystikové, kterých je však mezi svatými menšina.

Každý svatý by měl mít i velké Dary Ducha, ty jsou důkazem boží přízně. Jedna vyléčená žena u jeho hrobu vůbec nestačí. A už vůbec nelze, aby z budoucí svaté těsně před smrtí vyháněli démony jako z Matky Terezy...

V životopisech svatých se bohužel nepopisují jejich nedostatky, jejichž karmické následky se projevily i na jejich osudech. I ti největší svatí často tápali, snažili se prosadit proti Bohu své názory, ač jim trpělivě ukazoval, že se mýlí.

Velkou překážkou byla jejich oddělenost od ostatních, což jim způsobovalo konflikty i nejistotu a váhání, zda to vůbec dělají správně a zda by se neměli vrátit mezi obyčejné věřící.

Nedostatky samy o sobě nejsou nepřekonatelnou překážkou, ale vždy by měla být snaha plnit boží vůli, což předpokládá umět s Bohem komunikovat.

Bůh je ve svých hodnoceních daleko kritičtější než papež, svatých by bylo daleko méně a mnozí by byli zcela neznámí.

 

Kdo je režisér tripu?

Experimenty s psychoaktivními látkami oslovily množství lidí, jež se začali sdružovat a říkají si různě, třeba psychonauti,

Měli by si zjistit, oč v tripech vlastně jde, co jsou a co se v nich vlastně děje. Je to velká věda, ale bohužel velmi málo známá, protože je z řady důvodů tabuizovaná.

Trans je změněný stav vědomí, přepnutí do jiného stavu. Je třeba pochopit psychologické, náboženské i filozofické souvislosti. To je tzv.set.

Proto má každý tripy jiné. A co je to flashback, kdy již chemické látky nejsou přítomny, ale přesto jde o trip, i když slabší. Stačí jen určitá podobnost, vzpomínka na něj.

Primární je samotné zaměření tripů, neponechat to náhodě či náhodné myšlence, která nás může dostat do badtripu. Pokud nám jde o osobní rozvoj, je to ten nejlepší úmysl. To by měl vyjadřovat rituál, který si vytvoříme pro správný setting.

Pokud máme tripů víc, je tu pozorovatelné jejich určité směřování, vývoj. To se přenese i do stavů mimo trip.  Měníme si tak život, aniž o tom víme...Další otázkou je, kdo vlastně trip vymyslí a vytvoří. Nemůže přece spadnout jen tak náhodně s nebe. Nějaká entita ho musela vytvořit, a pro určitý důvod.

S tímto režisérem tripu se můžeme zčásti bavit přímo v tripu, pokud není příliš silný, ale dokonce i mimo něj, což je téměř neznámé. Na to se ovšem musíme naučit speciální metodu zvanou channeling, což je komunikace s nevědomím, přesněji řečeno s nadvědomím, tedy intuicí. A právě ta je pak naším Učitelem, nejen režisérem našich tripů.

Takže po tripu nám může do detailu vysvětlit, co měly vize a pocity znamenat. Můžeme s ním skutečně komunikovat jako s učitelem v rozsáhlejších větách. Tak poznáme, i jak velký význam v nás intuice má. Jak moc je jiná než my, i když v základních rysech podobná.

Tyto zkušenosti a zákonitosti však bohužel psychonauti neberou. Neberou vůbec žádné. Nechtějí nic slyšet. Jsou to rekreační uživatelé drog. Klasický příklad zneužívání drog. Jen si s tím hrají, nebo v tripu poslouchají technohudbu.

Bojí se toho a chtějí setrvat ve svých vlastních vágních představách a mýtech. Realita zážitků je na ně bohužel moc silná káva. Po letech si sotva vzpomenou, že něco takového kdy dělali.... Nedá se s tím nic dělat, to je mnohaletá zkušenost.

 

Vlnovka

Božské mne v průběhu let naučilo mnoho metod jak zesílit intuici. Všechny jsou založeny na  vhodně zvolených symbolech, jejímž opakováním více a více přijímáme a zesilujeme vliv božské intuice.

Při metodě vlnovky se v meditaci i mimo ní vizualizuje nit, kterou se jakoby přišívá lidské k božskému.

Přitom se vzájemně nemohou dotknout a zcela se spojit, jen se k sobě trvale přiblíží bez možnosti odtržení. Horní božské tak neustále silně ozařuje spodní lidské. Tím ho povznáší na vyšší úroveň i s následky, které to má.

Problém ega je totiž v tom, že předstírá, že je jediné, a nadvědomí, neboli intuici, vůbec nechce přijmout, ač je to nezbytné. Metodou vlnovky ji má ale stále u sebe, takže si nemůže myslet a dělat co chce. Blok ega je tak odstraněn.

 

 

---

Síla ega

Přijetí Boha nejsou jen slova, která se jen tak řeknou. Za tím musí být mnohé. Kdepak víra, ta znamená jen velmi málo. Posvátné knihy jsou zase jen slova, která se dají vysvětlit různě a z Boha je pouhý neživý mýtus, který nemá reálnou existenci.

Intenzivní duchovní rozvoj potřebuje daleko více, doslova jistotu. Poznat, jaký Bůh opravdu je a ne, jak si Ho představujeme. Vždy je to totiž jen naivní představa, On je nepopsatelný, lidem totálně neznámý, podivně nepochopitelný.

Velkým přínosem je mystický zážitek, kdy Ho opravdu vidíme, vnímáme v Jeho atributech Věčnosti, Dokonalosti a Nekonečnosti. Ale ze zkušeností s mnoha lidmi, kteří takovým zážitkem prošli, je jasné, že ani to nestačí.

 Ego se dokáže ubránit. Buď zážitek zařadí do matné vybledávající vzpomínky, nebo ho rovnou vytěsní jako halucinaci. Možností má ještě víc.

Dokonce ani po mnoha zážitcích není vyhráno. Ego má neustálou snahu božské od sebe odtlačovat jako nevítaného konkurenta! Kdepak přijímat Jeho Autoritu!

Dokonce i v nejvyšším stupni mystiky je vysoký stupeň přijetí nutno denně udržovat komunikací s božským. Rovněž denními malými meditacemi a jednou za měsíc až dva silnou dynamickou meditací, kde jsou atributy Boha zcela jasně zřejmé. K tomu i zřetelný pocit božského i mimo meditace. To jsou silné šrouby přidržující člověka u Boha.

 

Tři světy

Ptal jsem se božského na vědu o snech, o kterých toho vím málo. Nebylo moc sdílné, ale naznačilo, že je to stejné jako v životě po smrti. Že všecky tři světy, život ve dne, ve snech i po smrti, mají stejný základ. Všechny vytváří božské a zasahuje do nich, tedy do nás. Vše je vedeno účelem Sebepoznání, postupným vzestupem, návratem entity k Bohu.

Každý svět má trochu jiné zákony, ale v mnohém jsou si podobné. Podrobnosti o nich ale božské neuvedlo. Prý to nutně nepotřebuji...

 

Mřížky

Právě jsem vystoupil z transu. Nedělal jsem spiritistickou seanci či nějakou magii, ale to, co je podle mne nejdůležitější. Návštěvu intuice.

Lidé nemají nejmenší tušení, jaká v nich sídlí věčná, gigantická a všemohoucí Hyperinteligence. Nádhera nádher. Kam se hrabou virtuózové i géniové, tohle je ještě výš... Kdo má zájem, může ho vést, vyučovat a ukazovat Její svět nekonečné, věčné a dokonalé Tvorby. Je to exkurze, návštěva paláce Boha, dokonalé prožívání o jakém se může lidem jen zdát. Setkání s Dokonalostí, neuvěřitelně mocnou, označovanou jako Bůh. Ale ego nemá zájem, dokonce přímo opak, odmítání.

 

Do meditace č.261 mě zvali od časného rána jak bývá zvykem i s překážkami. Meditace začala už při přípravě. Najednou se vědomí změnilo, začaly chodit slabé vize a vyšší myšlenky. Ponor byl mírně tísnivý, 48,5-49%. Trvala mezi půl a tři čtvrtě hodinou. Tématem byl vývoj osobnosti ve střech stavech. Od nevědomého stavu ega, přes vědomé hledání božského až po rozpuštění v Něm, což  je hodně těžké na přijetí.

Téměř nepřekročitelné to je, ač se nirvána v literatuře bere jako radostný cíl. Je to však definitivní konec Všeho a vstup do totálně jiného neznámého světa, který nahání obavy. Je Tam směska Všeho Dohromady nepochopitelná i pro božské...

Pak se výuka ukončila a zůstalo virtuózní vnímání hudby. Kdo tohle zažije, dívá se na všecky lidské činnosti, jinými oceňované, s velkým nadhledem.

V prvním přídavku mě božské ukázalo to, na co jsem zapomněl. Na rozdíl od nás je u Nich čas téměř nepodstatný. Dělají si s ním co chtějí. To uvedlo božské otázkou: Co je čas? Bylo jasné, že je docela něčím jiným než známe. Jsou důležitější věci než čas a dějovost.

Jádrem meditace byla totiž vize mnoha mřížek na sobě. Ty jsou důležitější než čas. Každá znamenala jeden archetyp, měla svůj tvar. Božské protlačovalo Sebe skrz ně. Záleželo na tvaru mřížky, tj.na kořenovém archetypu, jak rychle bude božské mřížkou prostupovat. Záleželo i na kombinaci archetypů, tedy mřížek jak do sebe zapadaly. To mohlo proud božského, tj.děje tisíců inkarnací, usnadňovat, nebo naopak zpomalovat. Proto má někdo duchovní vývoj rychlý a jiný pomalý.

V dalším přídavku mi opět zopakovali, co jsem ještě zapomněl. Bylo to úplně na začátku meditace. O tom, jak si božské stvoří lidské entity, aby je mohlo spoluprožívat. A skládá si z nich celky. Jakési koule, větší a větší, které zabíraly větší celky, nejen vývoj jedné entity.

 I o ovlivňování člověka shora, jak jde udělat cokoliv. Když jsem se ale ptal, proč je většina lidí tak fádních, odpověděli ve smyslu, že to musí být do počtu.

Spoustu informací jsem zapomněl. Dodatečně jsem si vzpomněl na reakci božského na diskuzi na webu o komunistických družstvech. Ty podle božského mohou existovat, ale pouze na základě dobrovolnosti. Jejich účel symbolizuje snahu o sjednocení v božském.

Tak, jak to komunisté dělají, to jít nemůže. Musí to vycházet z přirozenosti, ne v násilné aplikaci vymyšlené ideje.

A také, když s někým mluvím, nemohu ho učit, protože ho nechci vnímat. Jen mu informace hodím, jak je mám v sobě. Bez ohledu na to, co mu to může dát. Na druhé straně nevzniká vazba, nerozmělňuji se.

V meditaci byly i ukázky práce božských sil. Bylo to však tak totálně nepochopitelné, že ji nelze ani přibližně popsat. Sám jsem ji nechápal. Rozhodně je to úplně jinak, než si představujeme.

Máme si uvědomit, že tyto zážitky jsou Darem. Nemůžeme si je sami vytvořit, na to nemáme ani trochu. Prožít takovou nádheru nádher není zadarmo. Byla to meditace úsporná, vše je už dlouho v režimu úspor. Meditaci si prostě musím odpracovat zátěžemi a proto chci, abych dostal co nejvíc za co nejméně zátěže. Je v tom tedy určitý spor s božským. Bohužel nesmím vidět do konkrétních hodnot a nastavení.

V malé meditaci mi třetí den vysvětlili, že i moje zesílená intuice mě něco stojí, předává mi inteligenci. Část zisku z zátěže  jde i na jiné účely než na mě. Proto je nyní i trochu méně a slabších malých meditací i stálého ponoru. Dostávám daleko méně než bych chtěl.  Dávají mi zato daleko více informací, víc mne vedou. Např.:

-Zátěž je jeden extrém vyvážený druhým, božskými schopnostmi

-Mystika je zvýšená citlivost ke všemu a to vytváří i problém TND

-Božské nám raději řekne o směru událostí, jejich logice, než o tom, co je a co bude

-Božské se se mnou nebude hádat a vyjednávat o zátěžích.

-Běžné nemoci už mít nebudu kvůli téhle efektivní zátěži

-Vliv božského ve mne stále zesiluje a tím se zmenšuje prostor pro chyby a hříchy

-Stejně jsem celý měsíc po meditaci dostával dva i tři malé meditace denně, hodně komunikace a i dost stálých ponorů

 

 

Alfa i Omega

Právě mi v malé meditaci božské připomnělo zážitek dříve vyhrazený jen velkým meditacím. To hlavní, čím se liší náš svět od Jejich Království božího.

Zde žijeme jako myšky v neznámém širém světě a nevíme co bylo před naším narozením, ani co bude po naší smrti. Vlastně ani životu nerozumíme, jsme tu jen na krátké návštěvě, slepí a hluší.

Ale Tam je vše Jinak. Všecko v Celku, v Úplnosti. Věčnost je Tam tak jasně vidět, jako na dlani. Vše pohromadě. Jsme celým Stvořením naráz. A hrajeme si s Ním, zkoumáme Ho.

To je pravý význam Kristových slov Já jsem Alfa i Omega. Bůh je Celkem, počátkem i koncem Všeho...

Škoda jen, že takový zážitek je vždy jen krátký. Je prostě pro nás drahé nakouknout do Jejich Světa světů... Ještě dlouho nebudeme moci Tam být trvale...

V další meditaci mi božské ukazovalo, jak žijeme na strašně malém prostoru Nekonečna. Když jsem chtěl přidat, tak zase obligátní odpověď, že to nejde...

 

 

Elegantní důkaz Boha poslechem hudby

Ani detailní popisy mystických zážitků zapřísáhlé ateisty nepřesvědčí. Prostě jim nevěří. Pokládají je za obyčejnou fantazii.

Nezbývá než mít vlastní zážitky, ale jak na ně? Nejjednodušší by bylo vykouřit jointa a jít do kostela, kde právě hrají varhany, nebo zvoní zvony. To by mělo zafungovat snad všem.

Je ovšem otázka, co nastane po takovém zážitku, zvlášť opakovaném. Je to jen na odpovědnosti každého. Není to zas až tak bezpečné, může se uvolnit kdeco z podvědomí...

Méně silné, zato více bezpečnější by byla metoda poslechu hudby rozšířeným vědomím. To by šlo zajistit jointem, slaběji i deckou vína či hyperventilací.

Hudbu by bylo třeba poslouchat hodně nahlas a dobře vybranou. Nejlépe vleže se zakrytýma očima šátkem jako při holotropním dýchání. Nejvíc se osvědčil zpěv této zpěvačky https://www.youtube.com/watch?v=BoXsxYf2UMA

Při poslechu hudby se od vás nic nežádá, jen pasivně poslouchat hudbu a nechat se vtáhnout do úžasného světa nad naším světem. Myšlenky se vám zastaví samy.

Co se stane? Prožitek hudby se neuvěřitelně zdokonalí. Uslyšíte hudbu tak, jak jste ji ještě nikdy neslyšeli. Vnímáte přímo božskou hudbu, stáváte se jí, Bůh ve vás zpívá. Jste téměř Jím. Ani virtuózové ji neslyší tak dobře.

Je to díky vaší intuici, která vás na chvíli takto oslovila. Pokaždé je to jiné. Silnější, slabší či kratší, jak intuice právě chce. Nelze si to vynutit, ale prosba občas pomůže.

Opakované pokusy však vzbudí zájem vaší intuice a začne s vámi více pracovat. Je pro ego nepříjemný konkurent ve vědomí a začne se bránit, že ho někdo chytřejší vytlačuje z jeho výsostného postavení ve vás... Každý by na dotaz na intuici odpověděl, že je třeba ji zesilovat, ale udělá pravý opak...

Proto je o tyto metody tak malý zájem a naprostá většina těch, co tyto peak experience měla, od nich brzy uteče... Proto je v nás intuice, a tedy vědomí o Bohu, tak málo.

 

Sto let republiky

Stoleté výročí je důvodem k zamyšlení, znovu promyslet dávnou otázku po smyslu  českých dějin. Základem je správně pochopit naší geostrategickou polohu. Malý slovanský národ Zemí koruny České byl vždy uprostřed Evropy v průsečíku zájmů okolí, to je velmi nebezpečná poloha, o kterou mělo zájem spousta silných sousedů.

Vždyť my jsme tu ani nebyli první. Před námi tu byli Keltové a pak germánské kmeny, které si pak dělali nárok na toto území.

Přišli jsme sem jako několik z mnoha slovanských kmenů v období stěhování národů. Povahová spřízněnost je jasná. Dostali jsme se ale nejvíce na západ, byli jsme tedy nejvíce ovlivňování její vyspělejší kulturou.

Silně nás ovlivnily husitské války. Původně šlo o náboženskou reformu spojenou s vidinou brzkého konce světa. Vznikl však bratrovražedný konflikt, po kterém jsme byli Evropou vnímáni jako krutí kacíři.

Habsburkové nás neokupovali, ale chtěli to z nás vyhnat a po staletích se jim to zdařilo. Kdo byl odbojný, toho poslali do bojů s Osmanskými Turky, nebo přinutili k emigraci. Nakonec bylo dobře, že jsme byli součástí jejich říše. Druhou variantou bylo pouze patřit k Německu, které by s námi brzo udělalo rychlý konec jako s jinými slovanskými kmeny na jejich území. Už neexistují.

Záviděli jsme Maďarům jejich postavení v R-U a až do konce 1.sv. se nám dařilo naše postavení pomalu zlepšovat. Jeho porážka způsobila rozpad říše na množství států. Mírová konference nám potvrdila Slovensko, které k nám ale nikdy předtím nepatřilo a Podkarpatskou Rus, která k nám měla ještě dál.

Velkou zátěží byly tři miliony Němců, kteří se odmítali česky jen naučit. Chtěli by k Německu, neměli nás rádi. Měli jsme sice svůj stát, ale naše situace byla zoufalá, což se málo ví. Byli jsme obklopeni samými nepřáteli, kteří měli na nás územní nároky a jen čekali na příležitost, aby je mohli uplatnit. TGM a Beneš dělali co mohli, ale bylo to málo platné.

Malá dohoda i věčné snahy o vazbu na Francii neměly šanci na úspěch. Militarizace Německa byla velkou hrozbou, ale západní velmoci do další války nechtěly za žádnou cenu. Moc dobře si pamatovali hrůzy 1.sv.v. Raději strkaly hlavu do písku a ani mezinárodní organizace nebyly nic platné.

Byli jsme v bezvýchodné situaci, když jsme byli vystavení Mnichovské smlouvě. Všichni byli proti nám, nikdo nám nechtěl, ba ani nemohl pomoci. Co jsme měli dělat? Pohraniční opevnění byla Potěmkinova vesnice a anšlusem Rakouska se odkryla nechráněná jižní hranice.

Za dva dny tankového útoku z jihu by bylo po nás. Takový debakl je horší, než vyklizení pohraničí. Vznikla Druhá republika, kde jsme utržili hodně ostudy. Ze strachu z Německa jsme začali zavádět nedemokratické zákony podobně jako v Německu a Itálii. To Hitlerovi nestačilo, zabral nás celé a udělal si z nás bezmocné dodavatele.

Naštěstí jsme nemuseli na východní frontu jako Slováci, kteří se odtrhli a ze strachu z Maďarů se raději přimkli k Německu. Byla tu ohromně silná atmosféra strachu, ale lidské ztráty byly malé. Diverzní akce ale mohly být větší.

Katastrofální situace pokračovala i po válce a Beneš opět nemohl udělat zázrak. Velmoci si opět rozdělily zóny bez nás. Bylo tu mnoho vlivných lidí, kteří by za komunismus dali život a byli ochotni k čemukoliv. Měli za zády SSSR, které si demokratické metody nevybíralo nikdy.

Jejich komunistické nadšení způsobila hospodářská krize, zrada západních spojenců v Mnichově i válečné úspěchy SSSR. I komunistická idea, která slibovala ráj na zemi.

Naivní intelektuálové i obyčejné lidí tomu uvěřili, stejně jako Němci Hitlerovi jeho fašismus.

Vyčítá se Benešovi, že přijal demisi ministrů. Jistě věděl, že zase prohrál. Co by se ale stalo, kdyby to neudělal? Gottwald by si pozval sovětskou armádu, která na to jen čekala. Pro Stalina nebyl Beneš ničím, jen bezvýznamnou figurkou bez síly a moci. Komunisté by ztratili legitimitu, ale to by na situaci nic nezměnilo. Z rukou Německa jsme přešli do sféry SSSR.

Beznadějná situace se zopakovala i v roce 1968. Skutečně tu kontrarevoluce byla. Snažili jsme se teror komunismu napravit, dokonce po dobrém.

To nemohl Brežněv připustit, tak na nás poslal tanky svoje i ty „spřátelené“. Kupodivu nikdo neříká, že jsme se měli bránit, ač situace byla stejně zoufale beznadějná jako v roce 1938 a 1948.

Jací tedy jsme? Rozhodně ne velcí hrdinové. Prý máme holubičí povahu. U nás se bojovalo naposled za prusko-rakouských válek roku 1866. Panicky se bojíme imigrantů, žádní tu přitom nejsou ani nebudou. Žádný teroristický útok tu nikdy nebyl, a to ani v zemích Vizsegradu. Tak proč? V Druhé republice se panický strach také silně projevil, ba ostudně.

Poláci s úsměvem říkají, že naše válečná vlajka je bílý lev na bílém poli. Viz článek. Co ale oni svojí bojovností dosáhlí? Dlouhou dobu ani neexistovali jako samostatný stát, Německo a Rusko si je rozdělilo mezi sebe. Bojovali pak se Sovětským svazem, následně  je zmasakrovalo Německo, ale stejně upadli do sovětského vlivu.

Vzorem nám nemůže být ani slovanské Srbsko. Sice si udrželo svou samostatnost, ale za cenu těžkých bojů a ztrát. Kvůli tomu atentátem rozpoutali i 1.sv.v. Krvavá Krajinská válka proti ostatním Jihoslovanům v devadesátých letech minulého století zdevastovala zemi a dodnes na tom není dobře. My jsme proti jiným Slovanům nikdy nebojovali.

Nemáme územní požadavky na nikoho, s každým se snažíme vycházet přátelsky a to je správné. Nemáme ani imperiální ambice, držíme se při zemi. Evropská unie a NATO je pro nás požehnáním.

Nejsme příliš sebevědomí, ale hodně opatrní, relativně disciplinovaní, sociálně zaměření.  Jsme relativně i skromní a pracovití. Umíme si vždy poradit. Uznáváme nutnost demokracie.

Není tedy důvod k přílišnému sebeobviňování. Žádný velký konflikt jsme nikdy nezavinili, žijeme si celkem dobře a výhled do budoucna je také celkem příznivý. Na to, že jsme stále samostatní na tak nebezpečném území uprostřed Evropy při tak malém počtu obyvatel je velký úspěch.

 

 

Ze života do života

Že bude meditace č.260 úsporná, mi ukázali ve vizi hned na začátku. Tlustá čára značící maximum ponoru, který mi dají, tedy 48,5%. Tedy ne moc, ale ani málo.

Zato byla meditace neutrální, nemuseli do ní dávat žádnou Jinakost. Vysvětlovali mi některé zákonitosti duchovního vývoje. Ptali se mne, proč mám takový život, jaký mám. Odpověděl jsem správně, že je to dáno nastavením archetypů. Chtěl jsem vidět, jak to probíhá v božském světě, kde to plánují.

S úsměvem mi řekli, že Tam přece žádné pevné tvary ani nic jiného nejsou. Každý si Tam vše vytváří jak chce. Důležité jsou jen symboly, které vize zpodobňují.

Mezi sebou komunikují takovými obrazy a pocity. Trochu to také děláme, ale jen nedokonale. Vědí co my ne, že i Oni jsou vlastně takový obraz, film, který může vypadat různě. Celé Stvoření je takové.

Podobně si na počítači můžeme nastavit určité skiny a ikony, celé prostředí tak, aby nám vyhovovalo.

V prvním přídavku zesílili ponor na 49%, to už je božská nádhera Sama. A virtuózní vnímání hudby k tomu. Poslali mi vizi, jak stojím ve dlouhé frontě lidí, převyšuji je svou postavou. Ti lidé ani neměli tvář, jen tupě zírali do země. Já se však bystře a zvědavě rozhlížel na všecky strany.

K tomu mi řekli, že lidé dělají chybu, když si myslí, že mají jen tenhle život. Že se mohou tak jako já rozhlížet do dlouhého řetězu životů do minulosti i budoucnosti. Jsme ve škole a máme mít přehled, co se děje v pod našim i nad naším školním ročníkem, životem. Žádná smrt tedy není, jen trochu jiný prográmek života.

Ptal jsem se na své příští životy, ale řekli mi jen, že můj přísný Směrč z božské správy bude mnou se svým průrazným stylem dál. To mě ovlivní hlavně.

Ve druhém přídavku mi dali ponor jen 48% a nic se nedělo. Když jsem se ptal proč, řekli, že už výuka skončila. Mám málo energie, tak mám vystoupit. Tak jsem poděkoval a vystoupil, ač se mi zdála krátká, snad ani 30 minut.

Obávám se, že týden častých malých meditací nebude tak silný jako dřív. Ach jo, určují to ty nešťastné zátěže a já bych chtěl vše zdarma...

Ptal jsem se také na překvapivou informaci, že v několikátém životě se mám dostat do vysoké civilizace, kde bude hrozit nebezpečí, že z ní spadnu níž. Božské řeklo, že to přece nevadí, už jen se Tam dostat bude velký úspěch. Z toho je vidět, jak je božské pragmatické.

 

Zázrak mystické meditace

Zítra mám meditaci č.260. Jaké je to jít do meditace už po tolikáté? Stále je to vzrušující pocit, jako byste stáli před velmi významnou návštěvou, či objevem objevů...

Pokusím se z mého pohledu vysvětlit, co taková meditace vlastně je. Je to vlastně nemožné ji laikům popsat, tak moc se liší od všeho, co zná. Na rozdíl od laických představ není mystická meditace o prázdnotě, klidu, míru a harmonii. Vlastně naopak, je o ohromení atributy Boha proudy Poznání. Je o genialitě a virtuozitě Boha.

Běžné řeči laiků, zda Bůh je či není, a že je to hlavně věc víry, je po takovém zážitku zcela směšná. Kdo Boha viděl, víru nepotřebuje. Ani žádné náboženské organizace, protože má k Bohu volný přístup kdykoliv a kdekoliv.

To je i jeden z důvodů, proč mystiky nemají rádi jak věřící, tak i ateisté. Co by takový zážitek udělal s průměrným knězem? Někteří by na něj chtěli rychle zapomenout, jiní by se odebrali do ústraní, aby zcela změnili svůj postoj k víře a nahradili ji jistotou.

Je to vlastně zázrak, o kterém lidstvo vlastně vůbec neví, ač mystické meditace zasvěcenci a mystikové mají již celá tisíciletí. Z mnoha důvodů je jejich reálná existence zamlžována, ba přímo tajena, ač se o nich píše ve všech svatých knihách. Právě z nich totiž všechna náboženství vznikla!

Zázrak je to proto, že se lze během několika vteřin dostat do zcela jiných světů, jež vysoko přesahují naší malou Zemičku a my sami se také náhle ale dočasně radikálně zdokonalíme. To zcela rozbije ateistické i materialistické představy těch, kteří To zažili.

Je to také Dar Boha, protože je jen Jeho zásluhou, že můžeme ve vytržení ducha na chvíli nahlížet do světů Boha, jinak nepřístupných.

Tato meditace je i výuka. Božské mystika ve Svých vševyjadřujících pocitech a vizích postupně zasvěcuje do Tajemství Stvoření.

Meditace mají svůj vývoj. Nejprve jsou silně extatické. Neuvěřitelná krása koncentrované božské Dokonalosti způsobí, že se při návratu do těla cítíme, jako bychom lezli do lahve od octa.

Pak následují léta ohromujících meditací, kdy se až třeseme poznáním lidem utajené božské filozofie Všeho.

Pak jsou meditace trochu slabší, již ne extatické, ani tolik ohromující, protože jsou úsporné. Po těchto meditacích několik dní následuje řada dalších, jen trochu kratších. Božský pocit už ani mezi meditacemi zcela nemizí, jak tomu bylo dřív. To je nejvyšší etapa mystiky.

Meditace člověka změní. Skutečně ho přiblíží Bohu, má pak na něj daleko větší vliv a to se projeví v silně zesílené intuici.

 

Co se v mystické meditaci nezažije

Úžasné, často ohromující zážitky v transu rozšířeného vědomí mají nekonečno variant téhož. Vždy to je výuka božské filozofie, lidem neznámá. Jde totiž o poznání a následné přijetí Boha jako Reality. Jak je Jiný než my a naše názory o Něm.

To je tak těžká a obsáhlá práce, že trvá desítky let. Vlastně celý život mystika a nejen tento. Postupně stupeň přijetí Boha roste a tím i přiblížení se Jemu. Je v mystické škole se spoustou božských Učitelů, Guruů, kteří na něj neustále vymýšlejí výukové programy.

Bylo by však naivní si myslet, že mystik v meditaci navštěvuje Království boží, čili nebeské. Sice to tak může místy vypadat, ale vždy jsou to jen náznaky. Mívá i silně zvýšenou inteligenci, aby vůbec mohl Boha alespoň trochu vnímat, ale nikdy Tam není jako doma.

Dokonce ani komunikací s božským se nedozví podrobnosti o životě bohů a božstev, natož aby je mohl v 

 

 

MD je o očišťování

Meditace č.259 byla velmi podobná minulé. Také po měsíci. Ponor až 48,5% byl ale místy trochu tísnivý kvůli probírané Jinakosti. Tedy asi hodinová božská přednáška, koncipovaná do geniální divadelní hry, čili úžasných videoklipů speciálně pro mě! Místy mi dali i praktickou informaci.

Ono ví, co ještě úplně nechápu a vysvětlovala mě to z mnoha různých pohledů. Tu dokonale nastavenou Hru o Sebepoznání, kterou božské hraje samo Sobě...

Lidé se bojí mystiky i proto, že tuší, že je v ní opravdu konec oddělenosti, entity. Je pěkné o tom mluvit, ale Poznání toho, úplné prožití, je úplně něco jiného. Takhle Absolutno ve Věčnosti bliká, zažíná i zháší všecky entity. Vše je dokonalé, logické. I já jsem takové bliknutí, moje božské zas jiné bliknutí. To mi odpovědělo na otázku, kdo jsem vlastně já. Přijmout To je vážně těžké.

Božské mi ukázalo všechny pohledy na Sebepoznání, tuhle Hru, abych ji dokonale pochopil.

To je luxus, takové meditace ukazují, jak je božské krásné v porovnání s naším životem, po všech stránkách. Je nad námi, my vidíme jen naše plahočení, Oni všecky geniální souvislosti. To nemůžeme napodobit, ale musíme se o to snažit.

Když jsem chtěl poznat své příští životy ve vyšších životech, ve vizi mi ukázali, že to nejde. Vše je prý mnohonásobně složitější než si myslím a ukázali vizi, jak se vše štěpí a mění v nekonečné proměně.

Lidem ani není dovoleno pochopit Hry, které s nimi božské hraje. I ten vztah mezi božským a mnou, to je nepochopitelnost sama. Lidské představy o tom jsou vážně směšné. Božské jen naznačovalo, nešlo do detailů.

Hlavně ale byla meditace o tom, že MD je o očišťování. Není to žádný klídek důchodu, ale neustálý intenzivní proces Poznávání, i když ne tak překotný jako kdysi. Očišťování není jen o povaze, ale hlavně od omezenosti. O tom byla jedna z vizí, jak ryby ležely vedle sebe a proud vody je očisťoval od bahna zemitosti, zatuhlosti forem.

Božské hledalo mé skryté bloky, projevující se v chybách, jistých nelogičnostech, jež občas projevuji. Ty vedou k jejich kořenům. Působením božského si je uvědomím a bloky mizí. Můj vývoj se tak může zrychlit. Takové je moje očišťování v mystice.

Vážně není problém se do božského dostat na návštěvu. Ač to skoro nikdo nechce udělat a zažít Tu úžasnost. Jak je Jiné než já, což mě neustále překvapuje. Kde se To v člověku bere, taková Nádhera, Moudrost, do které se dá vskočit tak rychle! Jak do mne dokonale vidí!

Uvědomovat si tu nekonečnou složitost a současně tu nepopsatelnou Jednoduchost, to je přijetí Boha! Věčně máme po boku dokonalou Inteligenci, kterou k naší velké škodě tak málo využíváme … Intuice mi naznačila, jak žije v proudech extáze tryskajících z Boha. To mě ještě čeká!

Přídavků bylo více, na konci byly kratší a začala se projevovat únava. To je daň za zážitek, bohužel jsou meditace tak drahé… Po meditaci opět proud malých krásných meditací, ale i vyšší zátěže jako dříve. Vše v zájmu úspor.

 

 

Třetí rok v MD

Poslední etapa mystiky, tzv.MD, se po dvou až třech letech příliš neliší od situace na jejím začátku a vypadá to, že ani do budoucna nelze čekat velké změny.

Meditace, jak malé tak i velké, jsou stále ve stejném stylu, ač jsou drahé. Rovněž časté stálé ponory.

Božské stále používá hry v kterých je těžké se zprvu vyznat. K mnoha informacím se prostě nedostanu a vše je nakonec trochu jinak....

Ani etapa MD není bez častých změn. Božské zejména neustále hledá nové, účinnější metody zátěží, které by nebyly pro mystika nepřijatelné, což je velmi těžký úkol.

Změna se přesto stala, po dvou letech mi zesílili zátěže a na čas ubrali ponory. Božskému se zdál můj proces příliš klidný, chtělo zlepšit efektivitu.

Proto přidali novou vnější veřejnou činnost, která nezahrnuje jen osobní a psané aktivity, ale hlavně nevědomé. Skrz mne jdou od božského proudy ovlivňující nadané jedince. Tím i božské plní své úkoly, za které je hodnoceno.

To ale způsobuje moji vyšší zátěž. Pro božské je to však velmi důležité, tím vzrostla i moje důležitost, protože přes jiné lidi to moc dobře nejde.

Nezpůsobilo mi to velké nadšení. Zvlášť když začali zavádět nové druhy zátěže, ne moc příjemné, ač prý velmi účinné. Vůbec vše je nyní limitováno zátěžemi, vlastně ještě více než dříve.

Na druhé straně zmizely malé i velké výpadky schopností, které byly dříve dosti časté, některé i dlouhé. Proces je daleko více stabilní. Drobnou změnou je to, že si mohu říci o meditaci, a dostanu ji, což nebývalo.

Už daleko více než dříve vím, že se nemám zabývat vedlejšími věcmi jako kvantová mechanika, kterou stejně nemohu pochopit, ani duchovními cestami jiných. Pracovat pouze s perspektivními jedinci, ke kterým mě božské samo zavede a dá k nim instrukce.

 

Výuka božského od božského

Měsíc od minulé meditace mne napadlo, že bych rád měl další, ale pak si uvědomil, že  to možná nebude dobře přijato. Vždyť mají být už jen po několika měsících. Kdoví, kolik a jakou zátěže kvůli ní dostanu…

Božské skutečně nebylo nadšeno, rozpočet je prý limitní, ale když už mě to napadlo, nemohou říci ne. Meditace č.258 skutečně byla, ale nikoliv slabá ani krátká, jak jsem čekal.

Byla to výuka božským Učitelem. Rozdíl inteligence mezi námi byl neuvěřitelně velký, jako rozdíl dvou světů. Dával mi i otázky, jakési rébusy,  probíralo sel kdeco. Bylo jasné, že chápe daleko více souvislostí,.rychleji a podrobněji než já.

Bylo to mnoho geniálních postřehů, mnohé pro mne nové. I o mě, jaký jsem poděs, zaměřen na rychlost, ale že to není chyba. Ono i s tím hodnocením je to jinak než se nám zdá.

Lidské jednání vlastně není svobodné, jak si rádi myslíme, ale je realizací určitého božského Záměru, vycházejícího ze základních vzorců, jakési ideje, o kterém mluvil ten, co to měl také v meditaci.

Tímto způsobem můžeme získat úplně jiný pohled na svět.- ne už jen ten lidský povrchní pohled, tedy dějiny, ale v podstatě nadčasovou matematickou Hrou, kde již nejde o čas, tedy děje. Je to svět fraktálů. Ukazoval mi také, jak božské stále vyvažuje nekonečno dualit. Prostě Všechno…

Hlavní část byla s ponorem 48% a středně silné vnímání hudby. Nezvykle silné geometrické vize.  Ponor byl stále neutrální. Jak mi vysvětlovali, je tou nejrychlejší duchovní cestou, přímo do Jádra Celku.

Vize dvou membrán blízko u sebe, to je vyšší a nižší dimenze, já a božské. Obě se rozvibrují, až se místy skoro dotýkají. Vzniká elektrický oblouk, kterým se téměř svaří, ale tomu je zabráněno, dvě dimenze se totiž nemohou dotknout. To je ten můj expresní styl, maximální rychlost duchovního vývoje, vymakaný božským do detailů.

Božské mi s hrdostí ukazovalo, jak mě dokonale nastavili a jak to krásně funguje. Jak má na mne obrovský vliv, prý jsem takový velekněz…

Do meditace se občas zapojilo geniálním postřehem moje Třetí oko. To nejvíce rozumí božskému, ale Ono nerado nechává nahlédnout do Sebe.

Po hlavní části byly dva přídavky jako obvykle, ještě silnější, ale k mému velkému překvapení pak přidávali další a další, až jich bylo sedm s celkovou délkou přes dvě hodiny! Takovou meditaci jsem ještě v MD neměl.

Sedm náhlých skoků do totálně jiného, daleko dokonalejšího světa božské jemné, ladné Hravosti. Co jsme proti Tomu… Božské překypuje dokonalou Tvořivostí, ale pro nás je drahá, to je věčný problém mystiky.

Ponor byl v nich neutrálních 48.5%, úžasně krásné vnímání hudby. Postupně byly dějově klidnější a kratší. Nechtěl jsem na konci přídavků vystupovat, až mne museli přesvědčovat, že je už konec.

Nádherná meditace, kterou bych měl nejraději trvale. Snad takové budou i další. Zátěží opravdu přibylo. Že by to tak mělo být i dále? Pěknou, dlouhou meditaci, ale odpracovat si ji zátěžemi?

Hned po meditaci mě začalo božské zvát do řady malých meditací s pěkným ponorem. Občas ni v nich něco vysvětlilo.

Ale už čtvrtý den malé meditace skoro nebyly. Prý byla meditace moc drahá, tolik přídavků a bez tísně, tak už to už bude slabší. Co příště bude, říci nechtějí a jak jsem si to odpracoval také ne. Další den mi řekli, že tato dlouhá neutrální meditace byla velmi drahá a malé meditace už budou jen slabé...

 

Duch Svatý v Písmu

V Novém zákoně se popisuje, jak Kristus odchází a přichází Duch Svatý, aby pokračoval v Jeho Díle. Není tedy pravda, že není třeba ke křesťanství nic přidávat. A že cokoliv se teď vydává za boha, je falešné a zmatečné. Z mnoha výroků Krista jsem vybral tyto:

Mk.13.11 A když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti a nerozmýšlejte si, co byste řekli, ale mluvte to, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch Svatý, protože Duch Svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci."

L.14. 26 Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl

L.11. 13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?"

J.14. 16 A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás.

J.16. 7 Já vám však říkám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám. Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést.  Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít.

 

Skutky apoštolské jsou plné konkrétného působení Ducha Svatého, zejména při Jeho vylití na Kristovy učedníky:

Sk.2. 1 Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

Sk.4. 31 A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí.

 

Mystické zážitky se projevily i při zabití Štěpána farizeji:

Sk.7. 55 On však (Štěpán), plný Ducha Svatého, upřel zrak do nebe, spatřil Boží slávu a Ježíše, stojícího po Boží pravici, a řekl: "Hle, vidím otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici!"

 

Výrazně působil Duch Svatý v obrácení Saula na apoštola Pavla:

Sk.9. 17 Ananiáš tedy odešel, a když vešel do toho domu, vložil na něj ruce a řekl: "Saule, bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým."

Sk.20. 23 mimo to, že mi Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení.

Sk.21. 11 Když k nám přišel, vzal Pavlův pás, svázal si ruce i nohy a řekl: "Toto říká Duch Svatý: Toho muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů."

Sk.28. 25 Neměli tedy mezi sebou shodu a začali se rozcházet poté, co Pavel řekl to jedno slovo: "Duch Svatý dobře mluvil k našim otcům skrze proroka Izaiáše, když řekl: 'Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte, a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo; svýma ušima ztěžka slyšeli a své oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit. Ať je vám tedy známo, že toto Boží spasení bylo posláno pohanům, a ti uslyší!"

 

I Pavlovy dopisy obsahují slova Ducha svatého. Tehdy Ho měli všichni apoštolové, ale později tato schopnost vymizela a už se téměř nikdy neobnovila. Kdo Ho nevolá, nemůže Ho dostat...

2Kor 12, 2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka, který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.

Zj 1,10 A v Pánův den jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, jak říká: "Já jsem Alfa i Omega, Ten první i poslední.

 Zj 4,2 A hned jsem byl ve vytržení Ducha: a hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. 3 Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu; a kolem trůnu byla duha, na pohled podobná smaragdu. 4 Okolo toho trůnu bylo čtyřiadvacet trůnů a na těch trůnech jsem viděl sedět čtyřiadvacet starců, oblečených do bílých rouch; a na hlavách měli zlaté koruny. 5 A z toho trůnu vycházelo blýskání a hromobití a hlasy. A před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, což je sedm duchů Božích.

 

Pomoc začátečníkům v mystice

Po prvním silném mystickém zážitku se mnoho začínajících mystiků setkává s problémem. Je to krok do nového a neznámého stylu života, kde je vše trochu jinak. Tento proces, vlastně škola, rozhodně není selankou, jak by si mnozí přáli. Zvyknout si na to, je otázkou mnoha let, než je soužití s božským zcela zvládnuto.

Podobně jako v jiných oborech se začátečníci zbytečně bojí neznámých silných zážitků, zejména, když je jejich okolí obviňuje s kontaktu s nečistými silami. Přesně to se stávalo i Kristu i Jeho apoštolům.

Často si své zážitky vykládají chybně. Nevyužívají ani možnost zeptat se na ně božského a sami jen tápou a to jejich proces zbytečně prodlužuje a komplikuje. Často mají sklon všem o tom říci a jako někteří svatí brát na sebe hříchy jiných. Přitom mají nejprve zvládat jejich vlastní proces.

 Sami neví, jak se tomu postavit, zvláště, když o něčem takovém nic nevědí. Vždyť ani dnes nejsou běžně známé knihy se zkušenostmi v tomto oboru. Ty dostupné zdaleka neobsahují vše a ne vše je také správně.

Nejlépe je mít možnost se ptát zkušenějších. Nejde totiž jen o jednu, dvě rady, nejlépe je mít možnost ptát se velmi často, a na vše. Takové konzultace mají trvat několik let.

Potřebné jsou zejména i u počátku Temné noci duše. Ta je náročná pro všechny a trvá dlouho, než se s ní mystik začne sžívat. Mystický proces má mnoho etap a po celá desetiletí se neustále mění, jak je mystik přibližován Bohu.

Hlavní pomocí je ale to, že začátečník vidí na zkušenějších, že proces, ač vypadá tak podivný, se dá docela dobře zvládnout a že přináší znatelné výsledky. Někdy však na něj silně dopadá tíha z dlouhého mystického procesu. Moc by si toho přál, ale nejde to. Pak jsou rady zkušenějších nepostradatelné. Chápe, že by se sám daleko nedostal.

Ale takových, kteří opravdu zkušenosti v mystice mají, je velmi málo. Ostatních se nemá smysl ani ptát, protože stejně poradí špatně. Hlavní je vlastní komunikace s Bohem. Ta má ještě větší hodnotu než ty nejlepší rady. Božského se lze i ptát na rady, které dostává a hlavně na vlastní postřehy a názory.

 

 

Moje příští životy

Při malé meditaci mi včera konečně řekli něco o mých příštích životech, nejen o tom dalším. Budou mu dost podobné, tj.vyšší úroveň i podíl dobra, ale stále fyzické civilizace, jen jemnější. Problém tam budu mít podobně jako zde s nepřijetím. I ony jsou dost ateistické.

Ale pak se dostanu do ještě vyšší civilizace, přibližně úrovně bohů. Ta už fyzická nebude a s její vysokou úrovní už budu mít moc práce ji zvládnout.

Můj spodek vědomí mě bude zatěžovat, protože budu rychlým vývojem příliš protažen. Nastanou problémy se stabilitou a bude nebezpečí, že se v té civilizaci neudržím. Byl jsem na tu civilizaci zvědavý, jaké to tam je, tak mne napadlo ji začít prožívat už nyní v meditacích abych si zvykal.

 Prý to ale není dobrý nápad. Ale jak na to jinak? To prý právě dělají a budou dělat dál... Pak mne napadlo, že nejlépe je zvyknout si na vyšší civilizaci tak, že mi do meditace dají ještě vyšší... A to už jsem mockrát zažil...

Nakonec prý nebude tragédie, že z ní vypadnu zpět do nižší. I tak to bude velkým přínosem...

 

 

Mystérium krve

Naše krev obsahuje nejkoncentrovanější informaci o nás. To věděli už v pravěku šamané i bojovníci. Obřady spojené s krví se táhnou dějinami ve všech kulturách. Symbolem přátelství byl rituál smíšení krve.

Jsme to, co jíme. Zejména židovské náboženství je známo zákazem požívání potravin z krve zvířat. V Novém zákoně je to uloženo i křesťanům, ale kromě jehovistů se tím nikdo neřídí. I maso musí být odkrveno, ale to nedělají ani oni.

Správně však říkají, že transfúze může být škodlivá. Nevědí proč, ačkoliv odpověď není tak těžká. Krev totiž může příjemce negativně ovlivnit.

Přijímání krve je i v pozadí křesťanského rituálu Večeře Páně. V něm kněz mění víno na krev Krista a podává lidem. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím. Nikoliv však přijmout jen Jeho duchovní aspekt, ale celého Krista z masa a kostí... Oslovuje to naše nevědomí, mnoho mystických zážitků věřících bylo právě při tom.

Proč ale právě víno? Je tu vizuální podobnost, ta je velmi důležitá. Předsudky nejsou na místě, nejde přece o opilost. Ale jedno, dvě deci vína znatelně zlepšuje vnímavost.   Alkohol zesiluje přechod do transu, tedy vytržení ducha a o něm obřad Večeře Páně hlavně je.

Je to tak silný zážitek, pokud je správně proveden a přijat, že vzbuzuje ohromení. Proto ho katolická církev úmyslně zeslabuje. Víno při bohoslužbě pije pouze kněz.

Protestanté to kritizují, ale sami pod různými výmluvami podávají v kalichu pouze víno bílé. To ovšem nelze proměnit na Kristovu krev. Ta jistě byla rudá. Nebo víno nahrazují moštem. Je za tím nepřiznaný strach z Boha.

 

 

Nuly a jedničky

Meditaci č. 257 mi dali až po několika měsících, což se od jejich počátku v roce 1998 nestalo. Bylo to dost náročné období s vyššími zátěžemi z většího veřejného působení.

Slíbili mi, že bude s neutrálními božskými pocity, což bývalo často. Měl jsem obavy, že mi vyčtou malou důvěru k božskému, ale nakonec se nestalo nic z toho.

Na meditaci mne božské vzbudilo v neděli v 04,40. Byl jsem rozespalý a rozmrzelý. Popoháněli mne, že čím bude meditace později, tím bude slabší. To už znám. Tak jsem se vykoupal, převlékl a připravil. U sošky Krista jsem se na Něj napojil a použil mikrodávku zesilovače transu.

Meditace byla slabě tísnivá. Kvůli Jinakosti, která ohromuje. Osobními otázkami se božské odmítlo zabývat, byla jen o filozofii. Božský pocit posvátné hrdé Vznešenosti byl silný, často až 49,25% s dokonalým prožíváním hudby. Trvala skoro hodinku.

Na začátku mi ukázali spojení lidského a božského po jakémsi kabelu. Rozdíl obou světů je neuvěřitelně velký. Nepopsatelný božský svět, jakési planety, či buňky, což je vlastně totéž, v n-dimenzionálním Hyperprostoru s podivným životem. Kde tu ta entita je, to nechápu.

 Připomněli mi tak ještě daleko silnější meditace před patnácti lety. Stačí, aby se zamysleli nad Sebou, a už letí ještě do vyššího, ještě nepochopitelnějšího světa, který ohromuje i je... To bere dech nejvíc, až z toho mrazí.

Žijí ve Věčnosti a Dokonalosti, a právě proto musí mít i náš omezený svět, jakoby opačný. Stvořili si nás a nyní naše životy prociťují, prožívají s námi. Skrz nás žijí či nahlížejí do naší omezenosti. Ten ohromný kontrast Jim vyhovuje. Libují si v paradoxech.

Ostatně, co je v podstatě božské? Nejvyšší filozofií lze zjistit, že podstatou je kombinace nul a jedniček. Z nich je stvořeno Vše. Bůh, tedy Jeho Obraz – Stvoření je  složito-jednoduchá, věčná, jakýmsi Hyperpočítačem vygenerovaná virtuální Hra na postupné Sebepoznávání,  jak podobnými zkušenostmi zjistili i mnozí jiní. Film, kino, divadlo, jak To nazvat, kde jsme zároveň herci i diváky. Když jsem se božského zeptal co dál, odpovědělo, že není žádné dál, toto je všecko...

Právě tohle téma mi v různých verzích vysvětlují už skoro dvacet let ve více než dvou stech meditacích, abych ho dokonale pochopil a přijal, protože To je Bůh...

Ukazovali mi i části lidských dějin, nic moc příjemného, různé pohromy. I těmi se lidstvo posouvá výš, vysunuje z přízemního...

Mezi jednotlivými postřehy mi dávali čím dál delší pomlky naplněné úžasným prožíváním hudby božské Lisy. Nevznikaly rozpory mezi mnou a božským, meditace byla dosti harmonická. Ani mi jako dřív neukazovali, jak se božského bojím a mám malou důvěru, ač by mohli...

Vše v tónu aktivní spolupráce v mystickém procesu. Léty práce je to zaběhané, maximálně funkční. Mají na mne velký vliv, tak co by Jim mohlo vadit?

Není se čeho obávat, právě já bych se neměl obávat vůbec, protože dobře vím, že mi božské stále pomáhá. Má mnoho možností. Vždyť to nemá těžké, když si může stvořit vše jak Samo chce...

První přídavek byl s hudbou Súfism. Původně jsem měl najít skladbu Crown Chakra, ale nešlo to. Věděl jsem, že je za ní vysoká dimenze, Súfism je vlastně hymna sedmé, nirvanické dimenze božského Já. Její odlidštěná Jemnost je úžasná, ač mi nic neříkala.

V druhém přídavku jsem už hymnu Šéfa božské správy našel. Pochopil jsem rozdíl. Proti jemné, dokonalé sedmé je dimenze 7,5 více silová, a to hudba symbolizuje. Oba přídavky znamenaly přízeň nejvyššího božského. Když mi ukončili meditaci, bylo 06,06 hod.

 

Již ten den a další dny mi božská intuice opět jako dříve dávala řadu malých meditací, jež byly dosti dlouhé i silné, neutrálních až 48,5%. Takový luxus geniální virtuozity jen tak někdo nemá...

Čím víc se odpoutám od omezeného lidského, tím se dostanu blíže k božskému a zesílí Jeho pocit. Ten je ovšem daleko dražší, způsobuje více zátěže. To je velký problém mystiky, který nemá řešení...

 

Zeptal jsem se channelingem božské intuice, že tolikrát jsem již To zažil a vždy jsem ohromen, copak si nikdy nezvyknu? Nemáš na to Mne přijmout naplno. Stále jsi jen člověk, odpověděla.

Proč zrovna tyto zážitky mám já i ostatní? Jsou nejvíce účelné na přijetí Mne. Ale já vůbec nechápu, co ty vize planet vibrujícího Hyperprostoru znamenají, kde je v Něm božské entita? To nevadí, ani To nemůžeš pochopit, ale na účel proměny je to takto nejlepší.

A jak budu pokračovat? V podstatě podobně, až do smrti. A co bude výsledkem mého života? Velký skok.

 

 

Ani levné, ani drahé věci

Karma má větší záběr než si myslíme. Ovlivňuje i věci, jež si kupujeme. Pravidlo je možné stručně vyjádřit slovy- nekupovat ani levné, ani drahé věci.

Každý člověk má svým nastavením určen jistý rozsah výrobků, které si může koupit. Pokud koupí levnější, narazí na problémy, které mu to budou symbolizovat. Výrobek nebude dobře fungovat, nebo se záhy porouchá. Pokud koupí daleko dražší než má mít, bude mít problémy se splácením, nebo mu rovněž nebude dobře fungovat.

Vyplývá to ze základního zákona Stvoření, principu podobnosti. Prostě podobný k podobnému, to určuje daleko více než jen tresty za hříchy či výrobky, které si může koupit. Vlastně vše v našem životě je tímto principem určeno a proto je dobré přesně znát svou situaci. Nejlépe je se na každý konkrétní případ ptát intuice.

 

 

Romantická mystika

Cest v duchovnosti je mnoho, liší se vším. Romantická mystika je dosti nová, progresivní a populární, protože nabízí to, co duchovní hledači hledají. Na rozdíl od pouhých řečí běžných duchovních hledačů obsahuje i prožitkové procesy, kde si mohou začátečníci božské sami okusit.

Umějí regrese do minulých životů, dokonce channeling a mystické meditace i mnoho dalších technik, např. reconnection. Nevyhýbají se ani použití šamanských přírodních látek na rozšíření vědomí, jako je např.ayahuasca. Právě tato odvaha pustit se do neznáma je velmi cenná. Viz např. ladirna.cz

Channeling v romantické mystice je však začátečnický, má daleko k detailnímu dennímu vedení. I meditací mají málo, i ty jsou zjevně začátečnické. Mnoho souvislostí ještě nepochopili. Ani nechtějí jít dál, současný stav jim vyhovuje.

Někteří mají sklony k magii a napojují se na síly, které k nim patří. To může být časem nebezpečné. Magie je v duchovním světě trestná. Nebezpečí si však z neznalosti nepřipouštějí.

Podnikavost jim nechybí, a co se naučí, to sami učí další jako prostředek k výdělku. V tom problém není. Co ale problém je, že nabízejí to, co se nedá trvale prožívat.

Mluví, jako by lásku, štěstí, blaženost a harmonii mohli mít trvale. A že si můžeme vytvářet realitu podle svého přání, protože jsme vlastně Bohem. To je ovšem magie, navíc zcela nereálná.

 Na tom lpí a nedají se nijak přesvědčit. Silně přeceňují svoje schopnosti a znalosti. Bez těchto představ by do toho ale nešli. Jejich přání a představy jsou vlastně formou reklamy.

To je však v naprostém rozporu se životy mystiků. Ti žili a žijí pod přímým vedením Boha, střetávají se s nepochopením, zavrhováním, osobními problémy, ba i s bolestmi. To vše souvisí s temnou nocí duše (TND), která mystiky provází. Má souvislost s psychospirituální krizí. Něco takového říkat je však naprosto nepopulární, lidé chtějí mýty...

Proč tedy mystičtí romantici temnou noc duše neznají a tvrdí, že se jich netýká? Zdánlivě mají pravdu. Skutečně ji nemají. Zatím ne... Důvod není tak složité pochopit.

Bůh neustále hledá nové a efektivní cesty k lidem. Využívá k tomu všechno. Má co ukázat. Jenže To je Jeho, není to určeno lidem. Chce je ale k Sobě přitáhnout tím, že ukáže co má. Lidé To mohou okusit, ale musejí za To po kratší či delší době zaplatit temnou nocí duše, která mnoho hledačů brzy z mystiky vyžene.

Mít trvale mystické stavy bez TND není možné. Jsou ovšem tzv.mystikové, kteří o mystice jen mluví. Takoví ji ani nemohou znát...

Začátek TND může být náhlý a dosti krutý. Jejich romantické iluze jsou navždy smeteny. Mystický proces je takový, jaký chce Bůh, nikoliv romantičtí hledači... Ale není to katastrofa. Pro duchovní rozvoj se už udělalo dost a proces se stejně nedá zastavit, jen zpomalit.

Někteří temnou noc duše trochu vydýchají a s problémy pak postupují vpřed. Ti samozřejmě udělají daleko víc pro Sebepoznání. Proces se jim pochopitelně změní, už to nejsou jen romantické stavy a řeči, ale skutečná mystika.

Podobně romanticky populárně psal i Carlos Castaneda. Z jeho slibů po padesáti letech není vůbec nic. Pouhé plácnutí do vody... Jeho knihy četly miliony čtenářů, tisíce ho chtěli následovat, kde ale dnes jsou? Alespoň zpopularizoval tyto šamanské praktiky. Vznikly další skupiny a hnutí.  Do odbornosti mají daleko.

 Tímto způsobem kdysi psal i svobodomyslný Ladislav Klíma. Prošel od mystických zážitků tzv. egodeismu- já jsem Bůh, až do deprese a uvědomění si nesmyslnosti tohoto tvrzení.

Do TND se dostala i slavná zpěvačka mystických písní Lisa Gerrard. Nyní má také deprese a její zpěv už dávno není čím byl... Odráží se v něm její zraněná duše...

I jasnovidci, léčitelé i ti, co hojně využívají intuici, mají problémy s únavou, protože také musejí zaplatit za své nadpřirozené schopnosti. Ve Stvoření prostě není nic zadarmo... Přání nikdy není realita...

V tomto ohledu je autoritou dr.Grof. Již přes 50 let pracuje v této oblasti, zkušeností s LSD a holotropním dýcháním má stovky. K práci přistupuje odborně, vědecky. Zejména k psychospirituální krizi. Nic takového jako romantičtí mystikové neslibuje a v pokročilém věku je na něm vidět velká osobnost a dobré zdraví.

 

Mystické zážitky laiků

Je docela vzácné na webu najít podrobný popis zážitku, který mnohanásobně přesahuje lidskou osobnost. Často to bývají tripy různých odvážných hledačů. A ještě vzácněji jsou u nich diskuze, kde i jiní popisují své zážitky a názory z návštěvy virtuality světa.

 Bohužel nemívají velké zkušenosti a jejich názory jsou toho důkazem. Mnoho důležitých informací jim chybí. Silně přeceňují svoje schopnosti a znalosti.

Božské jim dává meditace pro začátečníky. Tato oblast je velkou a neznámou vědou, v které se vyznají nemnozí. Zjevně nebo skrytě se jich bojí. Nemají proto velký zájem na dalších zážitcích, takže ani nemohou prozkoumat všechny souvislosti. Nemůže si ani po stovkách takových zážitků myslet, že vše pochopil...

Jeden zážitek, či dva totiž nestačí. Svádí to k vytvoření chybných představ o vlastní Všemohoucnosti. Zaměňují totiž člověka a Boha. Namlouvají si, že zcela ovládají svůj život. Ale to nemůže nikdo, Stvořitel vytvořil Hierarchii, kde nižší je podřízen Vyššímu a Ten o něm rozhoduje. Nechá mu jen tolik pravomocí, kolik mu právě chce dát... Člověk, který se Tam dostane, si proto nemůže dělat co chce a ovládat naši realitu podle své vůle.

Nepochopili, že Onen podivný kvantový Hyperprostor je obydlen. Buď to v zážitku nebylo, nebo na to zapomněli. Je tam ohromné množství entit s obrovitou Inteligencí i mocí ovládat náš svět. A také to dělají, řídí naší karmy... Ovládají nás, ne my je...

Panuje Tam přísná hierarchie, ba kastovnictví. Vše je řízeno Zákony, nám neznámými. Jsme Tam jako hloupí slepci na exkurzi. Jen díky Jejich laskavosti něco můžeme zahlédnout a nezešílet z toho a učit se, abychom za mnoho životů a mnoho tisíc let mohli k Nim natrvalo. Pak až budeme jako Oni, i s jejich Mocí...

To není nic neznámého, je to ve všech svatých knihách. V bibli je o Království božím, kde božské entity spravují vinici Páně, na východě se mluví o množství bohů s nejrůznějšími úkoly...

Laikové vůbec nechápou, že tyto zážitky nemohou mít trvale. Po kratší či delší době, kdy se mají pro božské rozhodnout, u nich nastane temná noc duše. Budou muset platit to, co je jen pro božské. Až nastane, zcela to změní jejich život. Nebude to vždy příjemné, ale taková je už mystika. Dál se dostanou jen ti nejlepší. Ostatní se od mystiky odkloní, ale proces bude skrytě probíhat dál.

Je mnoho duchovních debat, je v nich mnohé, ale bohužel vůle být žákem svého vyššího Já je všude mizivá. A přitom se bez toho nedá duchovní rozvoj kvalitně realizovat.  Málokdo chce někoho poslouchat jako ve škole...

Myslíme si, že jsme škole už odrostli, ale život je škola až do smrti. Ale klidně to ignorujeme což nás velmi brzdí. Přitom si myslíme, že je to tak správně...

 

Zátěže a zásluhy

Mystika mýtů zbavená

Zátěže a zásluhy v mystice mají zásadní význam. Zátěže, často označované jako temná noc duše,  jsou vlastně cenou za vše božské, jež mystik dostává. Je to jakási kompenzace, čili vyrovnání toho, nač jako člověk vlastně nemá právo.

 Mimo ponorů v meditacích, jejich dynamické děje a informace i všechny nové schopnosti si zátěžemi platí i duchovní rozvoj. Paradoxně pokud někdo lpí na silných ponorech a má málo zátěží, může si tím zpomalit duchovní rozvoj, na který zátěže už nezbývají.

Zásluhy vyplývají z vůle po duchovním rozvoji a práci s překonáváním překážek. Jen malá část zásluh plyne z pomoci ostatním.

Např.za snahu jít do meditace či do rozhovoru s božským a za správné přijetí i porozumění dostává zásluhy. Ty se hromadí, až se promění v nové schopnosti či příští zrození ve vyšší civilizaci. Vše se vypočítává božské neobyčejně složitými vzorci, lidem neznámými. Je jen málo ochotno o konkrétních údajích hovořit, vše si spravuje samo.

 

 

Pragmatičnost Boha

Je velmi rozšířený názor, že Bůh hledí na všecky lidi stejně, že nedělá rozdílu. Je to populární tvrzení, ale naivní. On je totiž dokonale Vševědoucí a Vševidoucí. Vše má zaznamenané, vše vyhodnocené. Z toho také řídí karmu. Jak mystikové prožívali v meditacích, má ve výpočtech dokonalý pořádek.

Rovněž názory, že dobro a zlo je totéž, že Bůh a člověk je také totéž, jsou naprosto naivní. Rovněž řeči o jednotě a prázdnotě. V meditacích prožíváme, že v božském světě dokonce existuje jakési kastovnictví podle dimenze, kterou jednotlivé entity mají.

Bůh totiž ze Sebe, z Jednoty, stvořil nekonečnou Mnohost a i ta je věčná... Nelze ji ignorovat. Řídí se vlastními, nám zatím téměř neznámými zákony a naivní romantismus v ní nemá místo.

Kdo chce s božským komunikovat, případně vstupovat do meditací, musí tyto názory opustit a přijímat, co mu božské zjeví. Naše názory jsou proti Jeho Realitě bez ceny. To je také hlavní důvod, proč mystiku ani channeling nechce téměř nikdo dělat.¨

Nemysleme si, že se všemi pracuje jen jediné božské. Je Jich nekonečně mnoho a každý je jiný...  Závisí na tom, co právě potřebujeme, podle toho se volí Učitel. Největší rozdíl je snad mezi New Age božským IAUE a Hospodinem z Starého zákona.

 

Stupně mystiky

Někteří mi vyčítají, že uznávám jen svou metodu mystiky. Odpovídám, že metod je mnoho, ale jde o to, aby fungovaly. Víte sami, že je nejméně deset metod na mytí oken, a každá má své výhody a nevýhody. Ale výsledkem je vždy umyté okno. Když se jen bavíme o tom, jak okno umýt, samo se neumyje.

V duchovnosti se bohužel neustále setkáváme s romantickými exotickými představami. Používá se mnoho cizích slov, takže nezasvěcený si myslí, že tak se může vyjadřovat jen osvícený mystik.

Pokud někdo má schopnost vhledu, tak vidí, že jsou to pouhé řeči a výsledek nikde. Tím výsledkem má být poznání a přijetí Boha v Jeho Nekonečnosti, Dokonalosti a Věčnosti. Nikoliv pouze říci, že jsem přijal Boha.

Jediný mystický zážitek nestačí. Pouze odborný mnohaletý přístup vede k intenzivnímu duchovnímu rozvoji i mystických zážitků.

Výsledek jakékoliv práce musí být zcela jasně prokazatelný. Jsou tři základní stupně mystiky:

1.Zvládnutí komunikace s božským. Bez odborného vedení je jakákoliv snaha odsouzena k neúspěchu.

2.Pravidelná komunikace s božským a pravidelné meditace s prožíváním dynamické Nekonečnosti, Dokonalosti a Věčnosti Boha

3. Neustálá komunikace a neustálý pocit božského

Všimněte si, že nepopisuji dosažení neustálého štěstí, klidu a harmonie duše. Ba ani konec ega a znovuzrozování. Vím totiž, že je to nereálné. Ohromivost Boha a možnosti mystického procesu to prostě neumožňují. Jsou to jen další populární mýty.

 

 

Zas ty debaty...

Po letech jsme se zase v debatách na webu zjistili to, co už mnohokrát dříve. Že se není s kým odborně bavit. Nakonec bylo vlastně jedno, zda diskutujeme s ateisty, věřícími, či duchovními lidmi, jak se sami různě nazývají. Výsledky jsou skoro stejné, jakoby na ně jejich duchovnost měla jen nepatrný vliv. Vždy je to střet s lidskými názory bez jakékoliv zkušenosti a dokonce i hlubších znalostí religionistiky.

Z duchovní literatury si různá učení smíchají jako koktejl a upraví tak, aby se jim to co nejvíce líbilo a tomu věří... Přehlídka naivity, i když dobře myšlené. Je to určitý druh zábavy. Pravdivost toho je vlastně nezajímá.

Přitom není problém najít odborníky např.na mobily, kteří mají obrovskou znalost teorie i praxe. V duchovních oblastech je to bohužel téměř vyloučeno. Proč, to je téma na zamyšlení. Spíše jsou to debatní spolky, kde se donekonečna omílají stejná témata, značně vzdálená jakémukoliv učení.

Proč je jejich vztah k živému Bohu tak vlažný? Berou Ho spíše jako mýtus, někteří Ho uctívají, jiní odmítají, ale nikdo s Ním nemá osobní zkušenost. Zjevně jim to nevadí.

Pokud do argumentace zahrneme i výzkum intuice, hypnózy a kvantové mechaniky, což jsou vědecké obory, narazíme na zeď mlčení, nebo zcela naivních laických představ.

Co je za tím? Řešení důvodů tohoto podivného jednání nakonec není tak těžké. Skrytý vliv ega, jež se všemi prostředky brání přijít o svou vedoucí úlohu. Klidně se maskuje jako duchovní ego. To mu velmi vyhovuje, ale přijmout Autoritu Boha vždy odmítne, i skrytě.

Dokonce i ti, kteří mají Boha a citátů z bible plná ústa, na dotaz, proč nekomunikují s živým Bohem naznačí, že nemají zájem, bible jim stačí. To ovšem nelze obhájit.

Proto tyto debaty vyvolávají tak velkou nevraživost, jež rychle narůstá až k nenávisti. Proto je lépe s nimi nediskutovat, stejně s nimi nikdo nehne, takoví budou stále. Jsou to vlastně všichni ateisté.

Ale přesně totéž zažívali mystikové středověku, ba i v dobách Krista to nebylo jiné. Nehádal se snad Kristus celý život se všemi? Hádal, až ho ukřižovali. Ani pod křížem nikdo nechápal, o čem vlastně mluvil, a dodnes se to téměř nikdo neví.

Mystika je prostě mezi světem lidí a bohů. Vlastně nepatří, a nemůže patřit, do žádného z nich. Proto skutečných mystiků, nikoliv těch, co si na mystiku jen hrají,  vždy bylo velmi málo.

Ostatně zkoušky Strážce prahu provádí Bůh tak důkladně, že povrchní hledače snadno zaplaší jako biblický archanděl vizemi mečem plamenných archetypů a nepopsatelnými pocity. Vrátí se rádi k té instantní duchovnosti plné snahy o klid, blaženost a pohodu.

Jen božské učí své Dokonalosti. Vidět, chápat všechny souvislosti. A za správný přístup dává dary, charismata. Jenže oni nestojí ani o dokonalost, ani o charismata. Lidské řeči a rozum jim úplně stačí. Božské je u nich pouhý mýtus, vlastně Ho ani nechtějí! Opakují běžně známé mýty z  populárních knih o duchovnosti.

Studoval jsem je také na počátku 80.let ze samizdatů, většinou dr.Tomáše a dalších. Chodil jsem k nim na meditace. Ale už koncem 80. let jsem věděl, že to není ono. Výsledky totiž nebyly u nikoho z těch mnoha, které jsem mezi jogíny, unitáři a zenovými buddhisty znal... Jen řeči.

Tak jsem začal hledat jinde, u Krišnamurtiho a když ani on neměl výsledky, tak  v holotropním dýchání a channelingu, které tehdy v počátku 90. let začínaly. A naučil jsem se i hypnotické regrese a progrese a pak už to fungovalo všechno...

 

 

Helvítská víra a nevíra

Věřící i nevěřící mají společně jedno, a to je víra, že Někdo existuje nebo ne. Přitom Boha, o kterého se hádají, vlastně vůbec neznají. Mají jen vlastní názory bez jakékoliv zkušenosti. Jejich zarputilé stanovisko pro či proti Bohu je stejně pevné, jako slavná helvítská víra. Po celý život se prakticky nemění.

Ateisté správně říkají, že církve mají své představy o Bohu naivní, ale to neznamená, že není. Ateisté zkrátka vylili s vaničkou i dítě. Ani je nenapadne, aby zkoumali, jak to je. Věřící se ale také nesnaží pochopit víc.

Celé to připomíná rigidní středověk. Je správné používat rozum a vědecký přístup. Bůh není iluze ale Logika sama. Jinak by Multiverzum nefungovalo. Přitom je spousta literatury, která to umožňuje.

Odkrývají to jevy, s kterými si věda neví rady, ač je léta studuje. Je to zejména výzkum transu, intuice a kvantové mechaniky. Trans je biblické vytrženi ducha. Je to vlastně hypnóza. Ta umí přepínat programy vědomi. Vědecky se o ni bádá přes 200 let, ale přiznává se, že podstata je neznámá.

Kvantová mechanika vlastně Boha jako Pozorovatele a proto Tvořitele reality dokazuje. I mezi fyziky kvůli ní vznikají silné emoce a rozdílné názory. Ani Einstein ji neměl rád. Bohrovi říkal, že kdyby věděl že přijde, do fyziky částic by se nepustil.

 Intuice je pole zcela nezorané, dokonce pro psychology. Nikdo o ní nic neví, ale nikdo ji nepopírá! Tyto tři záhady způsobují mnoha lidem věčné bolení hlavy, nejraději by je neviděli.

Theologové těchto důležitých argumentu nevyužívají, protože Bůh dokázaný vědou je odlišný o toho, popisovaného církvemi. Nehodí se ani jedné z nich! Je za tím nezralost a neochota se učit novému.

Mystikové však mají jasné důkazy o Bohu i několikrát denně v meditacích. Jsou to i dokonalé informace, filozofické i jiné,.

Hlavně je to pocit z Jeho Jiného světa, do kterého se dostávají. O tomto pocitu se bohužel málo ví. Zažívá ho pravidelně jen málo lidí, ale poměrně hodně jednou, dvakrát za život. Je to tzv.Peak experience, viz dílo psychologa Maslowa.

To není lidské štěstí, co se zažívá v meditaci. On to vůbec není totiž lidský pocit, ale zeslabený pocit Boha. Jen o Něm se dá říci, že je božský. Říká se mu být plný Boha, ve vytržení Ducha. Či také sladkost Boha. Je to Pocit všech pocitů.

Prostě posvátná hrdá vznešenost Krále králů... Je jasné, že je to Jeho Dar. Hlavní charisma Ducha svatého.

K tomu vševyjadřující vize. Inteligence se zvedne i na deseti- až stonásobek. Je jasné, že je za tím Síla, jíž se nedá protivit, protože vládne Multiverzu. Nejvyšší část nás. Nepopsatelná nádhera nádher.

Je to však majetek Boha, člověku nepatří. Proto ho nikdo nemůže mít trvale. Tyto schopnosti vyvolávají temnou noc duše jako kompenzaci.

 

Šamanská nemoc jako zátěž

Je známo, že šaman si nezvolí, že chce být šamanem, ale je k tomu doveden, ba až dotlačen. Součástí toho je tzv.šamanská nemoc, která může trvat léta a mívá i bizarní formy. Objeví se mu nové schopnosti, a až pak je šamanem. Souvisí to s mystériem smrti a vzkříšení, jež je podstatou i křesťanství.

Uvádí se spojitost šamanské nemoci s psychospirituální krizí, ale kupodivu ne s temnou nocí duše u mystiků, ač je tu velká podobnost.

Vždyť se o ní píše v bibli, ba samotný symbol křesťanství je kříž, symbol tohoto utrpení.

Běžně se usuzuje, že šamanská nemoc je očistou, jež odplavuje z psychiky všechno špatné, ubohé a slabé. Kupodivu se neobjevuje názor, že je cenou za nově nabyté schopnosti, ačkoliv je to zcela logické.

Šaman se přece z gruntu nezmění, jeho vlastnosti mu zůstávají. Ani šamanská nemoc nekončí, jen se trochu zklidní. Může později opět propuknout. Podobně nekončí ani temná noc duše. Ježíš nikomu nesliboval, že v tomto životě zažije trvalý klid a harmonii, naopak. Životopisy jeho následovníků to dokazují.

Vše na světě má svou cenu, za vše se musí platit. A když ne penězi, tak něčím jiným. Když se chceme cokoliv naučit či získat, musíme na to vynaložit námahu, jistou zátěž. Získat schopnosti, které lidem vlastně nepatří, není jen tak. Proto je musí budoucí šaman zaplatit svou nemocí.

To je také obsahem duchovních zákonů, lidem neznámých. Vše se vyhodnocuje a započítává. Nejen, že šaman i mystik má svou roli v životním úkolu, ale musí si ji zaplatit. Šamanská nemoc, psychospirituální krize i temná noc duše, vše je souhrnně možno vyjádřit jako zátěže, jež mají snad nekonečno forem. Dokonce i složité seslané náboženské předpisy a zákazy mají tuto funkci, protože určitým způsobem věřícího omezují a zatěžují.

Problémy nemají jen oni, ale všichni lidé. Ostatní ale za své obtíže téměř nic nedostanou. Navíc šamané i mystikové mají ochranu, jejich zátěž nemůže překročit jistou míru, na to jsou příliš cenní. Mystikové i šamani zkrátka musejí vydržet bolest.

 

Božský ponor

Již mnoho let mluvím o tzv.ponoru, ale z debat se nezdá, že by čtenáři pochopili oč jde, ač je to zcela zásadní pojem, vlastně jádro duchovnosti, Poznání a Osvícení. To, že mystik zažívá v meditacích Boha, je známé, ale že se to projevuje hlavně Jeho pocity, se už kupodivu neví.

Jsou to pocity mystika v meditacích, později i mimo ně, ale nejsou to nám známé lidské pocity, ale částečně Boha. Nejsou totiž nikdy tak silné jako Jeho, proto se uvádějí v procentech. Ne vždy je ponor s dějem, kde se mystikovi vysvětluje božská Filozofie, tedy Poznání.

Mystika neznamená být Bohem, ale soužití s Ním jako s Učitelem. Mystik ví, že to není jeho pocit, ale že je Bohu věčně podřízen a za svou práci je Jím odměněn Jeho pocitem.

Je tedy darem Boha, hlavním charismatem, protože pocit je hlavním symbolem entity. V tomto pocitu je Věčnost, Dokonalost i Nekonečnost a mnoho dalších atributů Boha. I inteligence, jež je silně zvýšená.

Mít tento pocit znamená, že jsme přijali Boha a Bůh nás. Kdo tento pocit nezažil, nemůže o Bohu nic vědět z osobní zkušenosti. V bibli se o něm mluví jako o vytržení ducha, zažili ho všichni apoštolové o letnicích i Učitelé církve. Je to konec dominance ega, protože tímto pocitem vládne mystikovi sám Bůh.

 

 

Recenze knihy Transpersonální myšlení ...

Ve sborníku Transpersonální myšlení v psychologii a psychoterapii : výbor textů, editoři Petr Winkler a Michael Vančura, vydáno v nakl.Triton roku 2016, jsou základní texty pro studium transpersonální psychologie. První část obsahuje teoretické základy.

Počátky tohoto oboru už byly v prvních desetiletích 20.století, ale hlavní rozvoj začal až po jeho polovině. Československo bylo už v té době v tomto oboru velmi aktivní a snaží se být i nyní.

Celosvětovými zákazy psychedelických látek však byly výzkumy dosti utlumeny. Známý experimentátor s LSD dr.Grof naštěstí oživil prastarou metodu holotropního dýchání a tím umožnil legální vstup do změněného stavu vědomí vedený odborníky. Po dekriminalizaci psychedelických látek byly výzkumy obnoveny, ale výsledky zatím odhalily jen už dávno objevené.

Problém tohoto oboru stále je týž, odpor laické i odborné veřejnosti. Sborník uvádí řadu případů, jak byly práce z transpersonální psychologie napadány klasickými psychology a psychiatry. I když byly jejich naivní argumenty vyvráceny, k změně postojů nedošlo. Dodnes nejsou přijímány, jak by bylo potřeba.

Sborník bohužel podrobně nerozebírá důvody. Hlavním je strach z nového a neznámého, které zpochybňuje všeobecně přijímané názory. Zkušenosti z transpersonálních zážitků jsou dokonce takové, že se cenzurují nejen v publikované práci, ale i u samotného autora. Také má velké problémy přijmout to, co zažil.

Z toho vzniká hlavní potíž této knihy, ba i celého transpersonálního hnutí. Mnohé zákonitosti jsou jistě známé, ale nelze je otevřeně publikovat. Tak silný odpor všech by způsobily, rovněž by se přišlo o finanční podporu. Jsou vlastně tabuizovány.

Proto se v publikaci nedočteme odpovědi na základní otázky: Co je to vlastně za stav, jak vzniká, jak se řídí a kdo vlastně, a proč, nám ty zážitky vytváří. O setu a settingu se tu bohužel také podrobněji nepíše, ač jsou to základní pojmy již desetiletí známé.

Chybí i souvislosti s jinými technikami jako je hypnóza, výzkum nevědomí, výcvik channelingu, i s náboženskými zážitky atd. Mystika je tu sice dosti používaným slovem, ale konkrétně se o ní nedozvíme téměř nic. Rovněž ne o vysoké filozofii, která bývá obsahem prožitků v rozšířeném vědomí.

Mluví se tu hodně o psychospirituální krizi. Přínosem je její rozdělení podle toho, jak se projevuje. Naskýtá se však otázka, proč tyto problémy nazývat krizemi. Je to práce jako každá jiná. Přináší problémy, ale jen malá část z nich by se dala naznat krizí. Je to prostě proces nevědomí, které si na každého vybere způsob, jaký uzná za nejlepší.

Znát strukturu vědomí a nevědomí s jejich vztahy je základem psychologie. Zejména té transpersonální. O tom tu také mnoho není. Nemluví se tu o rozdělení podle kvality nevědomí, jež se v zážitcích projevuje, tj.od primitivního šílenství až po nadgenialitu. Chybí tu zmínka, že tyto zážitky se vždy využívaly a využívají pro tvorbu, protože při vhodném řízení aktivují intuici.

A hlavně, jak je možné transpersonálními metodami ovlivnit, zdokonalit život člověka a do jaké míry. O tom se ví nejméně, ač je to nejdůležitější. Není to hypertrofie ega, protože ego jen naplno přijímá intuici s jejími kvalitami. Není o ani pseudo-esoterický směr, proti kterým se publikace vymezuje, protože právě o tomto hovořili velcí učitelé lidstva, kteří jsou v knize často uváděni.

V druhé části knihy jsou konkrétní kasuistiky. Bohužel jen takové, které jsou na pomezí klasických psychóz a závislostí, žádný se netýká odborné praxe v transpersonálních stavech.

Je ale možno konstatovat, že dát začátečníkům do ruky kompletní informace o transpersonálních procesech by bylo kontraproduktivní. Určitě by je znervóznily, ba mnohé i odradily. Až samotný zážitek má hodnotu, je-li správně naveden a přijat. Nevadí, že se mnohé zprvu nepochopí, nepřijme či potlačí. I zde je opakování matkou moudrosti.

 

 

Zesílení intuice pomocí channelingu a transpersonálních zážitků

Naše stránky obsahují desítky podrobných článků o tom co děláme, ale napadlo mne o tom napsat velmi stručnou souhrnnou informaci:

 Po zkušenostech s různými církvemi jsem před 25 lety začal s holotropním dýcháním. Zde jsem měl první zážitky ze transpersonálních sfér, jež silně překračovaly mé intelektové schopnosti.

 Metodu jsem zdokonalil a rozvinul, protože jsem v tu dobu začal i s hypnotickými regresemi, progresemi a s channelingem.

Channeling je komunikace s vyššími úrovněmi vědomí, tedy intuicí. Odedávna ji dělají šamané, proroci a zasvěcenci. Na webu je o něm spousta kurzů a knih.

Po letech praxe a přednášek se vytvořila skupinka přátel. Společně jsme přešli na vyšší úroveň channelingu. Pomocí mikrodávek psychedelik jsme se dostali od verbální komunikace s intuicí k návštěvám Jeho hypergeniálního světa.

Tam nám vysvětluje filozofické základy světa pomocí Jeho úžasných, vševyjadřujících pocitů a vizí. To se v literatuře označuje i jako mystika.

Po mnoha letech praxe naše intuice podstatně zesílila, máme částečně i Její pocity. Je to dost těžká práce, vlastně studium. Ale stojí to za to...

 

 

Přednášky o mystice

Mystické zážitky jsou pro tak převratné, tak se liší od všeobecně přijímaných zkušeností a představ, že hovořit o nich narazí na silný zjevný i skrytý odpor. Dokonce i u těch, kteří tento zážitek sami měli, ale nepřijali ho, tak to jimi otřáslo!

Snaží se ho vytěsnit a tabuizovat. Jsou přijatelné jen obecné informace i dějinách mystiky, o zážitcích poznání Boha, jež byly u zrodu každého náboženství. Je možné hovořit jen o Bohu popsaným ve svatých knihách, který se raději chápe jako neživý mýtus. Nic, co by se dalo zažít dnes. Je to tabu.

Nechtějí to a je chybou jim cokoliv vnucovat. Tak tomu bylo vždy. Situace se bohužel ani v budoucnu nemůže nijak změnit. Mystika je zkrátka věčná ezoterika pro několik zasvěcenců.

Tzv.mystiků bude vždy dost, i jejich knih, ale to je pouhá popularizace, náhražka, jež se zdaleka vyhne všemu, co by lidé nechtěli slyšet. Skutečnou mystiku nelze učit, dokonce ani o ní přednášet...

 

 

Transpersonální zážitky

Transpersonální zážitky jsou lákavé, ale zvědavci vůbec netuší, co je čeká. Sehnat skutečně autentické je problém. Ale dají se najít, zde je jich přes 400, viz http://stavy.wz.cz/stavy.htm

 Kupodivu si tam nikdo neláme hlavu se základními pojmy jako je set a setting, které rozhodují o tom, jaký zážitek bude. V této oblasti je ještě mnoho bílých míst...

Začátečník je při jejich čtení jistě udiven. A to netuší, že jejich prožitek je ještě daleko silnější. Ze zážitku si toho člověk velmi málo pamatuje. Hlavně už nemá rozšířené vědomí, které alespoň zčásti chápe to, co právě vnímá. Jde vlastně o nesdělitelnou a nezapamatovatelnou zkušenost. Kdo ji chce pochopit, musí ji sám prožít. Jeden zážitek naprosto nestačí. Pro základní orientaci je jich potřeba alespoň padesát.

 

Program další transpersonální konference je zajímavý, viz http://www.itcprague2017.org/cs/program

„Mystická spiritualita jako spojovací článek světových náboženství

Moderní věk více než kdy dříve přináší potřebu mezináboženského dialogu. Vzájemná tolerance a porozumění mezi světovými náboženstvími jsou nezbytné pro to, aby lidstvo mohlo žít na Zemi v míru a harmonii. Z transpersonálního pohledu mají všechna náboženství v jádru mnoho společného – univerzální hledání, jež je kultivováno pomocí rozličných kulturních a historických forem. Transpersonální přístup se snaží čerpat z vhledů obsažených v mystických textech a z mystických praktik, jež jsou s nimi spojeny, a vydestilovat aspekty, jež jsou pro všechny tradice společné.

Objevování této sdílené spirituality vede k rozpoznání esenciální jednoty lidstva a přináší potenciál vzájemného respektu a ochrany života. S ohledem na důležitost mystických větví různých náboženství pro rozpoznání toho, co je nám v tomto smyslu společné, budou mluvčí tohoto tematického okruhu zkoumat význam mystických tradic pro budování mostů k vzájemnému porozumění, které v současnosti velice nutně potřebujeme.“

 

Psychologie a filozofie jsou dalšími spojovanými články směřujícími týmž směrem. Popsané záměry o sbližování různých náboženství jsou sice velmi pěkné, ale těžko realizovatelné. Pokusím se naznačit důvody.

Transpersonální zážitky byly u vzniku všech náboženství, ale později z mnoha důvodů ustoupily do pozadí. Doslova byly tabuizovány. Kdo dnes ví o zážitcích oficiálních Učitelů církve? Viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve

Vyznat se v tomto oboru znamená přijmout své nadvědomí, vyšší Já, tedy intuici, nebo jak říkají křesťané Ducha, jako svého Učitele. To On nám dává přednášky v transpersonálních zážitcích. Je potřeba se také naučit s tímto Učitelem kdykoliv komunikovat, říká se tomu např.channeling.

Výuka je dlouhá, běžně 20-30 let a dosti těžká, než se trochu zklidní. Několikahodinových zážitků je potřeba alespoň 250. Někdy jsou tak silné, že i ti nejodvážnější se třesou jako kvakeři. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvakeři

 S úžasem a ohromením vnímají, co je jim ukazováno. Že je Vše totálně Jinak, jakési superpodivné, superparadoxní, hypergeniální abstraktní Tajemství.

Je to zkrátka až moc silná káva. Nejtěžší výstupy, např. na Everest či K2, nemůže lézt každý. Proč by to v transpersonální oblasti mělo být jinak? Vždyť se nejedná pouze o objev nové země, ba ani kontinentu, či celého nového světa!

Nejde totiž o nic menšího, než o poznání nekonečna nekonečen světů. Projevu Inteligence, jež překonává lidskou o víc jak tisícinásobek! To rozhodně není pro každého. Většinu zájemců to brzo odradí, nebo skončí ve psychospirituální krizi. Temná noc duše je až moc temná a dlouhá, jak je popsáno v řadě knih.

Ostatně i v minulosti byla období intenzivních transpersonálních aktivit, zejména šedesátá a devadesátá léta. Přesto se nepodařilo situaci změnit. Toto poznání asi vždy zůstane jen v malém okruhu zasvěcených.

 

Proces je nejen velmi dlouhý, ale i složitý. Co vše ho provází, a jaké jsou výsledky, je podrobně popsáno v této knize.

 

 

Závěry z včerejší malé meditace

Opět mi bylo ukázáno, proč je mystika tak neoblíbená, tabuizovaná, až nenáviděná. Ona totiž doslova před očima likviduje to, co se běžně nazývá egem. Tomu by jistě mnozí tleskali, ale jen do té chvíle, než by si uvědomili, že jsou to doslova oni sami. To, co je jim nejdražší.

Prostě samotná lidská existence.

Mystický zážitek totiž jasně ukazuje, že jsme krátkodobým výtvorem Boha, ze kterého jsme vyšli a k Němu se vracíme v Jeho Hře Her na Sebepoznání. Vůbec si proto nemůžeme dělat co chceme, zcela nás ovládá, ba jako oddělená entita ani neexistujeme. Je to božská Gamesa, Hra na individualitu.

Sice si uvědomujeme, že naší podstatou je Sám Bůh, ale je z našeho omezeného pohledu tak nepochopitelně podivnou Dokonalostí, že uděláme vše proto, abychom Ji nemuseli vnímat. Vágní řeči různých duchovních spolků je maximum, co uneseme. Dál se dostali jen nemnozí, ale ti byli za svá slova pronásledovaní, ač některé posmrtně prohlásili za Učitele církve, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve

 

Pitný režim

Před padesáti lety nám v základní škole o velké přestávce začali dávat lahve s mlékem. To byl výsledek výzkumu ministerstva školství, ve kterém bylo zjištěno, že žáci jsou dehydrovaní. Ráno téměř nepijí, v poledne také ne, až odpoledne a večer. To vede k poškozování dětského organismu. Je to daleko větší problém, než školní strava.

Po nějaké době byla tato novinka bohužel zrušena. Mléko skutečně není pro všechny děti to pravé, univerzálnější jsou ovocné šťávy.

Mnohé velké, důležité skutečnosti jsou velmi prosté. Přesto se přehlížejí. O jídle se mluví často a do detailů, ale o pití jen velmi málo. Přitom je důležitější. Bez vody vydrží člověk mnohonásobně kratší dobu.

Nedostatek či přebytek stravy je na člověku jasně vidět, ale dehydratace už tak jasně vidět není. Hladem u nás nikdo neumře, ale dehydratací ano, a je to bohužel časté.

Zejména velmi staří lidé ztrácejí pocit žízně a dehydratace vede ke zmatenosti a těžkému zhoršení zdravotního stavu. Jejich rodina si často neumí poradit a neudělá nic. Přitom je stačí jen zavodnit a jejich stav se až zázračně zlepší.

Nejde jen o nepříjemné kameny v močovém ústrojí, které se špatně odstraňují. Metabolismem těla se vytvářejí škodlivé látky, které musí rychle pryč. Jinak skrytě škodí. Na detoxikaci se nabízejí různé drahé přípravky, ale voda je nejjednodušším a nejpřirozenějším prostředkem.

 Intuice radí pít dost a často. Vybrat si vhodné druhy nápojů. Ovocné šťávy, čaje, vinné střiky, doplnit pivem i vínem.

 

Inčirlik

Název meditace č.249 mi dali den předem. Inčirlik je letiště v Turecku. Dost divoké místo, ale zkulturněné působením Evropy. Do meditace jsem se tolik jít neobával, jako dříve, myslel jsem, že bude jako minulá, a bylo to tak.

Na počátku záblesk Jinakosti, jež jsem měl v dávných silně tísnivých meditacích a vždy na ni zapomněl. Jen se nakrátko oživila, já se jí opět lekl a zmizela.

Pak byly opět postřehy z mystiky, doplněné relativně dosti silnými vizemi, vysvětlování již známého, ale novým, originálním způsobem. Po deseti minutách konec.

První přídavek krátký, rovněž s vysvětlováním. Další dosti dlouhý, spíše dokonalejší vnímání hudby. Pak mne vyšoupli natvrdo, abych už nepokračoval.

Byla vznešená, o Bohu, jak si hraje, a o mě, jak vše dokonale jede tak, jak je to nastaveno. Psychoterapie a filozofie. Pocit Boha je kvalita, ne to lidské. Detaily si zase bohužel nepamatuji, jakoby vymazáno. Pak jsem ve vizi jakoby pozadu vyjížděl od božského, to byl konec hlavní části.

Souvislosti o mě a o mystice. Jsem jako vajíčko uzavřen v ponoru, v božském. Promíchání s božským. Říkala mi v prvním přídavku-už jsem ti dala, co jsem měla připraveno. Pak mi stejně ještě něco přidala.

Tyto náhlé změny jsou nyní dost časté, vždy něco přidají. Také vize promíchání spodku s Vrškem, kterou jsem podporoval. Ale pak se hned ukázala plocha s ostny, která se změnila na ježatou kouli. To je symbol zátěže. Poznamenal jsem, že mi ještě nevysvětlili, proč nemám mít k zátěži žádný vztah. Odpověděli mi vizemi a pocity. Je to logické, nemohu je přijímat, chtít, ale ani odmítat. Mohu se jen podvolit. Strpět je.

Co bylo zcela nové v této meditaci byla verze zesíleného úsporného ponoru. Vypadal jako 49%, ale něco mu chybělo. Vnímání hudby bylo jako u 48%. Ve vizi mi ho ukázali jako výřez z výhledu.

Moc pěkná, ač úsporná meditace. Litoval jsem, že v takovém stavu nemohu být trvale. Únava byla na konci zřetelná.

Ten den jsem jel na výlet, tak mi pořádnou únavu dali až druhý a trochu i třetí den s minimem meditací s menším ponorem..

Malé meditace druhý den-slabě dynamické, s ponorem 47,5%, že náboženství a kultura atd. jsou jako jakési cihly v proudu, kterými se usměrňuje tok života. To určuje rychlost duchovního rozvoje, o který Jim jde. Proto se na ty cihly zaměřují a vytvářejí je.

Další-čím je mystik výš, tím víc ho to vysunuje z tohoto světa. Božské musí zasáhnout a udržet ho tady.

Čtvrtý den po meditaci mi dali malou meditaci nebývale silnou, asi 48,5. myslel jsem si, že to je ta uměle zesilovaná, ale vypadala docela normálně.

Nejprve mi přikázali smazat poznámku na jedné debatě diskutníků o mystice kvantovky. Moje ultraradikalita je pro ty slabochy kontraproduktivní. Víc se pak bojí Boha. Pak mě do meditace poslali.

Jak po minulé velké meditaci mi opět dávají malé se slušným ponorem až 48% někdy i delší, většinou klidné. Občas něco v nich vysvětlí. Téma MD je jemná práce, žonglování božského se zátěžemi i s ponory, aby se to dalo utáhnout o nejlíp.

Stálé ponory jsou také dost často. Jen o víkendech v únavě z výletů jsou trochu slabší.Stejně jako minule jsou i ponory a meditace i v Agalasu. Před další kapitolkou mi řekli, že velká meditace protentokrát nebude.

 

Strategické rozhodování

Základem kvalitního života je tvůrčím způsobem vymýšlet nové záměry. Aby naše jednání bylo účelné, musí být dobře promyšlené. Neohlížet se na to, jak se to, či ono běžně řeší, ale vždy hledat vlastní, nové a dokonalejší cesty. Nebýt líný přemýšlet a dělat vše na poslední chvíli a ukvapeně.

Do všeho co děláme otiskujeme naši osobnost, je to naše vizitka. Proto kvalita jednání a tím i rozhodování musí být velká. Strategické rozhodování je tedy činnost, kdy je vše předem promyšleno i s možnými riziky a náhradními řešeními.

Znamená to mít základní styl, záměry a umět pracovat s informacemi. Umět se správně zeptat, vědět koho, vyhodnotit odpovědi a volit doplňující otázky tak, abych se v situaci správně orientoval.

Vše vyhodnocovat podle mnoha parametrů, každý má jinou váhu. Vše tedy musí mít svou hodnotu, která určuje, jak podrobně se s ní budu zabývat a jaký stav bych potřeboval.

Postup je od obecného ke konkrétnímu, od hrubého obrysu k detailu. Nic se nedá vymyslet hned a definitivně. Jde o to zamezit chybám, které nás všemožně poškozují.

Vyhnout se jednání v časové tísni, duševním zmatku či pod jiným nátlakem. Vše chce totiž čas. Na mnohá složitá řešení se přijde až po několika letech hledání. Na překotná emotivní rozhodnutí není místo.

Když jednám v určité záležitosti, vždy promýšlím detaily dalšího kroku a rámcově ty vzdálenější. Tak zamezím zmatkům. Probírám všechny varianty řešení, vyhodnocuji co vyžadují a jaká mají rizika. Je to známý manažerský způsob vyhodnocování přínosů, slabin a rizik.

Hledáním a vyhodnocováním potencionálních rizik zabraňuji možným nehodám při jakékoliv činnosti. Úraz, či nehoda a z ní vyplývající škoda je tak maximálně omezena. Je na to potřeba zkušenosti, zda nebezpečí je reálné, nebo tak jen vypadá.

Zbytečně neriskovat, tedy aplikovaná opatrnost. Pokud dojde k problémům, použiji připravené náhradní řešení. Pokud dojde ke škodě, musí se detailně analyzovat a vyvodit závěry kde se stala chyba a změnit jednání, aby se už neopakovala.

Obrovskou pomocí, bohužel málo využívanou, je komunikace s intuicí. Ta může naše strategické rozhodování radikálně zkvalitnit.

Vše se s ní konzultuje, má tak odpovědnost za všechna rozhodnutí. Není možno si myslet, že nám vyčerpávající odpověď dá hned. Pomalu nás přivádí k řešení, abychom se naučili co nejvíce.

Vyžaduje to velké zkušenosti s práce s ní, protože v mnoha směrech se liší od našeho stylu uvažování a jednání. Hlavně si zvyknout a přijmout její místo, což je v naší společnosti něco zcela neznámého.

Záleží na stupni soužití s ní. Od občasné konzultace až po její trvalou přítomnost, která naprosto mění vše běžné. Jde o neustálou komunikaci, která je sice daleko složitější na zvládnutí, protože přináší velké množství informací které je nutno zpracovat, ale přináší maximální kvalitu.

V psychice jsou pak již dvě osobnosti, diametrálně odlišné, které mezi sebou mají specifické vztahy soužití. Intuice vysvětluje i skryté důvody situací a motivy všech účastníků, které se nedají běžným způsobem zjistit. Tím učí vědomí a táhne ho k sobě. Zvyšuje mu tak inteligenci, protože mu předává svou vlastní. Je pak jakýmsi Učitelem, motorem rozvoje naší osobnosti.

Vlastně se již nedá udělat chyba. Intuice by hned zasáhla. Nejen pokynem, ale i přímo zásahem do reality.

 

Házení kostkou

Kromě komunikace s intuicí, tedy mnoha božskými silami vnější i vnitřní hierarchie, existuje ještě jedna možnost získávání kvalitních informací. Tou je použití výkladových karet, házení mincemi, kostkou či jinými technikami, někdy bizarními. I horoskopy a numerologie jsou založeny na podobném principu.

Jak to, že fungují i tyto metody, které nejsou od nějaké božské entity? A proč od nich nelze získat podrobné odpovědi ve větách rozhovorem, jaké běžně dávají božské síly intuice?

I na tyto otázky je možno se Jich ptát.

Odpovídají, že tu entitu, která nám odpovídá, můžeme nazvat třeba dějovost, danost, či Informační pole. A že se kupodivu zas tak moc neliší od božských entit, jen má trochu jiné zásady. Nedává rozsáhlé odpovědi, ač by to možné bylo. To je také důvod, že její praktické využití je daleko menší.

Je to vlastně podobné jako v rozdílu mezi živou a neživou věcí. I ty mají více společného, než se nám zdá.

 

Třídní boj a mystikové

O třídním boji se hodně mluvilo za tzv.socialismu. Nyní už ne, je to tabuizováno, jako vše nepopulární. Komunisté si třídní boj a jeho řešení představovali po svém a proto prohráli. Základní myšlenka, že lidé nejsou stejní, že jsou v určitých třídách, jež spolu bojují, je ale správná. To je i podstata problému kast v různých zemích světa. Sice se kastovnictví všeobecně odsuzuje, ale má svou logiku. Různé filozofické systémy se věky pokouší problémy mezi třídami s různými úspěchy řešit.

Komunisté se naprosto mýlili v tom, že naivně a agresivně usilovali o beztřídní společnost. To však není možné. Nikdy se to nepodařilo, ani náznakem. Třídní boj byl vždy a vždy bude. S mnoha problémy prostě nejde hnout...

Třídní boj je nesnáze vidět ve vztahu mezi podnikateli a jejich zaměstnanci, protože mají velký rozdíl v zájmech. Zejména finančních. Zaměstnanci chtějí co nejvyšší plat za co nejméně práce, což je zcela v rozporu se zájmy zaměstnavatelů.

Už jen rozdíly v inteligenci obyvatel jsou obrovské. Od IQ 70 do IQ 140, což způsobuje totálně odlišné vnímání, chápání a jednání. Velké rozdíly jsou i v kulturnosti. Skutečných umělců bylo vždy málo. Už za starého Řecka spodní třídy chodily do divadla na komedie, kdežto horní na tragédie s nábožensko-filozofickým obsahem. Za starého Říma bylo pro mnohé nejlepší heslo chléb a hry.

Věčný problém je v tom, že horní třídy mají moc a vliv, ale je jich málo. Spodní třídy jsou daleko početnější, ale nemají takové schopnosti. Tím se síly vyrovnávají.

Kdysi neměly ani volební právo. Musely poslouchat panovníka. Společenským vývojem posilovaly své postavení. Toho využili někteří intelektuálové a stavěli se jim do čela líbivou politikou. To je problém populismu, s kterým se ke škodě všech stále setkáváme v politice.

V současné době je problém tzv.vulgarizace kultury. Zábavu produkuje zábavní průmysl a jeho zajímá zisk. A ten je určován většinovým zájmem. Jelikož spodním vrstvám kvalita kultury mnoho neříká, výsledky tomu odpovídají. Kultura upadá, aniž se o tom mluví. A to se týká i vulgarizace politiky, jež se běžně chápe jako druh zábavy. Moudrost je zcela neznámým, vlastně nepříjemným pojmem.

Problém totiž je, že horní vrstvy dělají chyby, na které spodní třídy s oblibou upozorňují. Neuvědomují si však, že i oni silně přeceňují své schopnosti. Mýlí se daleko častěji.

Pokud se revolucí chopí moci po které touží, je zle. Chovají se bez základních znalosti k horním třídám jako k nepřátelům, násilně zničí strukturu společnosti a hospodářství upadá. Desetiletí trvá než ekonomiky a politicky prohrají a společnost se zase stabilizuje ve své složité struktuře. Konflikty ovšem nepřestanou.

Situace je ještě složitější, když se objeví mystikové, jako Ježíš Kristus, či Jeho předchůdci nebo následovníci. To způsobí ještě silnější třídní boj. Jelikož mají přístup k Dokonalosti, jsou vlastně nejvyšší třídou. Vždyť kdysi proroci, vedení Hospodinem, zasahovali do vládnutí.

Nešlo to hladce, naopak. Naráželi jednak na vládnoucí politické i náboženské vrstvy, jimž se zasahování nelíbilo, tak i na spodní vrstvy, které si naivně představovaly, že budou plnit jejich přání. Hlavně se všem nelíbilo, že zpochybňují jejich názory a postoje. Prý je vše jinak! Výsledkem střetů bylo často věznění či poprava.

Paradoxně se jim tím dostalo posmrtného uctívání. Nikdo ovšem se nesnažil a nesnaží pochopit, co jim vlastně chtěli říci. Vysvětlují si jejich slova a činy po svém a naivně, jako vše. Pravda paradoxně bývá nebezpečná, pro mnohé až škodlivá.

.Je tedy pro mystika nejlépe, když vůbec do chodu společnosti nezasahuje a žije v esoterice. To býval i úděl mnichů a poustevníků. Bůh ovšem občas některé pověří veřejným úkolem pokusit se vysvětlit lidem Jeho záměry, ač je jisté, že nebudou pochopeni, zato pronásledováni.

Mnozí z nich si ani neuvědomili, že i toto je záměrem Boha. Hrou na Sebepoznání, která má nekonečně forem, v kterých se projeví vše potencionálně možné...

 

Tabu jsou i dnes

Pokud se někoho zeptáte, jaká jsou dnes tabu, bude vám asi tvrdit, že už skoro nejsou. Byly kdysi, ale v naší moderní informační době je už svoboda projevu zaručena a není pro ně proto důvod. To je však jen klasická povrchní reakce.

Tabu jsou stále, možná jich je i víc. O mnoha věcech se prostě nemluví, i když se už za ně nepopravuje ani nezavírá. Doba je prostě komerční a povrchní. Co neslouží zisku, je na vedlejší koleji. Ideologie už skoro nikoho nezajímají, prostě se lidem neosvědčily, jde jim už hlavně o majetek.

Vždy existovaly otázky, jež nebylo vhodné rozebírat, jít do detailů a souvislostí. Lépe je chodit po vyšlapaných cestičkách klišé, kde se snadno orientujeme. Sice se tak nic nového nenaučíme, ale komu to vadí?

Divil jsem se, proč v otázkách náboženství se stále tak tápe. Nyní už chápu, že je to tak pro věřící i nevěřící nejvýhodnější. Vágní víra či nevíra, za kterou je možná schovat cokoliv a nic nevysvětlovat. Hlubší pohled by totiž přinesl mnoho zjištění, které by věřícím i nevěřícím nebyly po chuti. Tak se vytvoří tabu a je ticho a klid.

S tím souvisí i otázky filozofie a sociologie, které se stále nevymanily z dětských dupaček. Psychologie i psychiatrie rovněž.

Občas se nějaký odvážlivec pokusí naznačit, že císař je vlastně nahý, ale nestane se vlastně vůbec nic. Setká se nezájmem a povrchní kritikou. Co nechceme slyšet, to neslyšíme. Všude kolem je spousta informací až to ohlušuje. Hlas volajícího v poušti zanikne.

Je to snad ještě horší než dřív. To by takového narušitele zaběhlého pořádku ukamenovali, ukřižovali nebo upálili. Tím by ale získal proslulost a často i uctívání, aniž by ovšem byla jeho slova pochopena.

Je tedy otázka, zda není lepší o tabu vůbec nemluvit. Slovy se stejně nedá mnoho změnit. Brát někomu iluze lze, ale co mu dát? Přímá cesta není pro každého vhodná. Může se zapříčit a je to ještě horší. Naprostá většina lidstva chodí oklikami, to historie ukazuje jasně.

 

Neodbornost je věčná

Celou mou zaměstnaneckou dráhu za socialismu i kapitalismu jsem pozoroval stejné typické jevy. Hlavně nechuť a přímé odmítání jít na kořen problémům. Místo toho jen řešit dílčí otázky, a i ty diletantsky. Jelikož hlavní problém zůstal nevyřešen, jedna reorganizace následovala druhou do jakési legrační permanentní revoluce, o které kdysi mluvili ti nejzarytější komunisté jako Lenin a Stalin.

Reorganizace vlastně situaci jen zhoršovaly, ale o tom nikdo veřejně neřekl ani slovo. Byly to zcela zjevné skutečnosti, viditelné na první pohled, ale nikdo o nich nemluvil, jakoby se bál. A takové to bylo ve všech oborech, u všech lidí kolem mě.

Socialismus byl rájem takových případů diletantismu. Vždyť jeho základní myšlenka byla pouhou naivní iluzí pochopitelnou každému. Přesto jí věřilo i spousta intelektuálů. Když se ale postupně zkompromitovávala, nadšení klesalo. Nebylo bezpečné o ní veřejně pochybovat, ale paradox je, že i v soukromí ji mnozí neodepsali. Jen zneužívali možností, které jim dávala.

Léta jsem se divil, že výzkumné ústavy existovaly, když v podstatě žádné přínosy nepřinášely. Jen utrácely peníze na projekty, které se stejně nerealizovaly, protože od počátku bylo jasné, že na sériovou výrobu nebudou peníze. Každý si dělal výzkum podle svého bez ohledu na efektivitu.

V podnicích také dělali, jen aby se neřeklo. Kvalita práce i progresivita výrobku byla jen prázdným slovem. Desetiletí se produkovaly lajdácky vyrobené zastaralé výrobky. Splnění plánu výroby těchto nedodělků se ovšem slavilo.

Když jsem pak pracoval v konstrukci uložení, posílali nás na konci roku do skladu, kde se až do silvestrovské půlnoci balila ložiska podle objednávek, které prý byly falešné. Jen se tím dosáhlo splnění plánu a následných prémií. V lednu se bedny odvezly z celního skladu zase zpět.

S naplněnými těžkými bednami se zacházelo velmi hrubě. Byly z nekvalitního dřeva, fušersky stlučené hřebíky. Když byly na dvoře naložené, byly už většinou silně poškozené. A to měly před sebou dlouhou cestu, i do zámoří. Vůbec nikoho nezajímalo, v jakém stavu choulostivá ložiska dojdou..

Takové problémy jsou nejčastěji tam, kde se o ně stará nějaká byrokratická organizace. Už za kapitalismu jsem se zabýval v knihovně systémem MDT, který existuje od poč.20.stol. pro vyhledávání věcných informací pomocí číselného kódu. Za řadu let můj využili katalog jen asi dva lidé. Je totiž velmi nepraktický. Často docházelo k změnám čísla kódu, ale nikdo se nenamáhal měnit staré záznamy knih, prostě pokračovali jinde bez návaznosti a ohledu na čtenáře.

I pivovarští koně mají  svůj kód, ač se půl století už nepoužívají. Mnoho moderních výrobků svůj však kód zatím ještě nemá.

Ústředí MDT je v Haagu a přesto, že se ozývají hlasy, že je ho třeba zrušit, je jeho používání stále nutné. Donekonečna se dělají drobné úpravy a zmatek roste, ač MDT už mnoho let nikdo vážně nebere.

Dostal jsem se na mnoho let i na Ministerstvo zdravotnictví, abych zevnitř poznával místo, kde se nejčastěji mění ministři. Skutečně každý rok je po kritice předchozího vyměněn ministr, aby byl po roce kritiky nahrazen dalším. Už jich tam bylo po revoluci přes dvacet a kdo obstál? Nikdo. To je přece divné.

Zde byla permanentní revoluce zvlášť vidět. Stovky úředníků si už dávno zvykly a nediví se už ničemu. Ministerstvo neví, co se ve zdravotnictví děje a stále nahrazuje jednu reorganizaci druhou. Podstatou problému je podfinancovanost a tu žádné tanečky ministrů nezmění.

Situace ve zdravotnictví se stále zhoršuje, ale to zde nikoho nezajímá. Kapři si svůj rybník přece nevypustí. Česká lékařská komora si neustále stěžuje, ale řešení je v nedohlednu.

Absurdistán pokračuje. Co je horší, že se všude zhoršují mezilidské vztahy, to jsem za ta desetiletí jasně viděl. Proto jsem odešel do důchodu jak jen to šlo.

Situace se po revoluci vůbec nezměnila ani v různých církvích a náboženských společnostech. Ba ani u samotných hledajících. Stále stejná naivita, stále stejná nízká úroveň... Co je jisté, že zájem veřejnosti klesá, ale ani to snad nikoho nezajímá, že by hledal důvod.

Prostě povrchnost vládne všude. Neochota jít do nového, neznámého. Ukončit rutinu a hledat i skutečnosti, které třeba nejsou radostné, zato však pravdivé. Pohodlnost a lenost jsou vedle ziskuchtivosti metly dnešní doby.

 

Meditace 47,5%

Byla po dlouhém období dosti těžké zátěže bez ponorů, které byly zpestřeno pobytem na Tenerife. Na počátku meditace č.248 byla vize hory obtáčené cestou, ne příliš strmou, symbol procesu. Pak obvyklé naznačení Jinakosti, vždy zapomínané a znovu odhalované ohromující tajemství, kdo Bůh je a co všechno dělá se světem. Nekonečná složitost Všeho... Já se kvůli tomu bojím vstupovat do meditací.

Pocit 47,5% byl mírně tísnivý. Prý ho budu mít častěji. Pak řada postřehů z mystiky. Nic zcela neznámého, ale vždy originálně podané. O částech vědomí, o tom, že nejlépe je mlčet v meditaci, nesnažit se do ní zasahovat, ale jen vnímat. Nemluvit ani do procesu, ani se na něj moc neptat. Po velmi krátké době mě vyšoupli.

První přídavek byl hlavně o ponoru 47,5% pak neutrálních 48% a lepším vnímání hudby. Druhý neměl být vůbec, ale nakonec mi ho dali. K mému překvapení byl dost dlouhý, s ponorem až 48%. Přešel do spánku.

Meditace byla nakonec lepší než jsem čekal, a než řada minulých. Byl jsem zvědav na slibovaných 47,5% ponorů.

Skutečně druhý den byly čtyři dlouhé malé meditace. Klidné, ale občas mi odpoví: Z dotazu na 1.sv.v. přišla vize- božské těžítkem dává mířené rány na Zem a ničí určité části, aby vývoj šel jak má. Víc zásluh mi prý jde na příští inkarnaci, proto mám méně ponorů a tak to bohužel bude dál.

Před další malou meditací druhého dne mi přišla myšlenka intuice, že božské síly jsou hodnoceny podle intenzity duchovního rozvoje Jejich svěřenců. Musí volit, co jim v životě nastaví.

Skoro ani nebylo jasné, že lidé mají nějakou vlastní vůli, snad vše jim bylo nastaveno božským a podle toho jednali. Náš proces je pro Ně velmi zajímavý. Sledují ho a rozebírají a jeho části mohou používat v mnoha úplně jiných civilizacích, aby měli lepší výsledky...

V další malé meditaci pozdě v noci mi říkali generál Kuropatkin, což byl neschopný carský generál. Zabývám se jako on omezenostmi lidí a jsem proto hloupý. Nemám se s nimi stýkat víc, než je nezbytně nutné. Škodí mi to. Co ale dělat? Třeba jen poslouchat hudbu, odpověděli. Už jen znát problém stačí k řešení. Třetí den byly tři malé meditace - božské se stará a bude starat...

Takže se obnovil proces, jaký byl před velkými zátěžemi. Jen se ponor v malých meditacích snížil na 47,5%. Stálý ponor však často roste na původních 47,25%

Ráno čtvrtý den po meditaci mi řekli, že budou ještě 2-3 malé meditace. V této kapitolce mi před malou meditací dávají vize či myšlenky. Tentokrát jak se třou dva nerovné povrchy, tím se zbrousí, to je život, postupné zjemnění.

Další dny mi ale malé meditace, občas i trochu dynamické, zase dali. K tomu i stále ponory až 47,25% jako dřív. Jen občas jeden den propad se zátěžemi.Tuto dobu nazývají Exohora, to je malebné řecké městečko, divoké jako já.

Novinkou je, že tyto schopnosti mi zůstaly i týden před další meditací, což dříve nikdy nebývalo. Komunikace s vysvětlováním je stále velmi intenzivní. Vliv božského je ve mne ohromný. Je to moc dobrá kapitolka.

Další meditace byla hodně podobná. Navíc mi dali nový zvýšený ponor, který připomínal 49%, ale byl to upravený trochu nižší. Vše je prostě zaměřeno na maximální přínos a účelnost mystického procesu při zachování trvalých mystických stavů.

 

Jen experti vědí

Rozebírat téma lidských chyb a omylů není populární, avšak velmi důležité. Chybná rozhodnutí nás poškozují, a i když se mnozí snaží vydávat své omyly za správná rozhodnutí, nijak je tím nenapraví.

Základem správných rozhodnutí jsou pravdivé a úplné informace. Žijeme sice v informačním věku, ale chybných informací je stejně, ne-li víc než dříve. Jen se snažit je vidět a nezakrývat si oči. Záleží na zdroji informací. Jsou tři hlavní, jsou mezi nimi obrovské rozdíly.

Nejméně kvalitní je úroveň laiků. Jejich názory o té či oné věci jsou v naprosté většině zcela naivní až nesmyslné a i neúplné. Laiků je nejvíce, takže v době, kdy všichni mluví do všeho, jsou nejvíc rozšířené. Naštěstí je to známé, takže dost lidí hledá kvalitnější informace, říkejme jim odborné. Ty jsou na webu, v učebnicích, příručkách  i odborných knihách.

Bohužel je málo známé, že i tyto bývají často chybné. Pokud se podle nich řídíme, ať je to popis dovolenkové destinace, kapitola z historie či nějaká náboženská otázka, většinou ani hned nezjistíme, že jsme přejali chybu. Až delším přemýšlením, praxí, skládáním různých informací zjistíme, že informace má vady. Že je odborná jen zdánlivě.

Takže existuje ještě vyšší úroveň zdroje informací, kterou je možno nazvat expertní. Najít ji je ovšem těžké. Neobejdeme se bez praxe v oboru vyhodnocování informací. Ani internet není zárukou, že tam správnou informaci nalezneme. Až po delší praxi v oboru se již v problému orientujeme a zjišťujeme, že vše je opravdu jinak.

Že vlastně správné řešení a správné informace skoro nikdo nemá! A že se často informace z různých důvodů cenzurují! Pomoci nám může i dobrý rádce, pokud ho seženeme. Zvláštní možností je použití intuice. Pokud se ji naučíme rozvinout, postupně nás přivádí k velmi kvalitním informacím ze všech oborů. To však umí hodně málo lidí a bohužel není zájem se to naučit.

Proč? Nechceme aby nám někdo mluvil do života, byť by to bylo k našemu dobru.. A máme strach z neznámého, podivného světa intuice. Proto je náš svět zahlcen nesmysly a chybnými rozhodnutími...

 

 

Rozhovor s ateistou

Vůbec nevěřím, že nějaká osoba jako Bůh je, a že se k Ní máme modlit a prosit Ho o to, či ono. Kde je důkaz Boha? Víra a nevíra je totéž, téměř bezvýznamná vágní záležitost. Důležitý je jen život a jeho zákonitosti. Ten nás má zajímat. Věřit, že Bůh je osoba, je velmi nedokonalé.

Věřící musejí ze zkušenosti vědět, že modlitbami stejně nic neovlivní, život si jede po vlastních kolejích.

Nicméně je dobré tušit, že existuje Něco, co nás přesahuje, má větší inteligenci. S takou Inteligencí komunikovat lze a tím potvrdit naše tušení. Než o něco prosit, je daleko lepší se ptát na rady.

A není to spíše naše intuice kdo odpoví? Je nakonec jedno, jak Jí říkáme. Komunikuje se s Ní od pravěku. Šamané Jí dávali různá jména, i proroci a jasnovidci. I bible mluví o slovech andělů i Ducha. V dobách Starého zákona dokonce zasahoval Bůh prostřednictvím proroků do politiky. Až po létech praxe se dozvíme víc, kdo je.

Jak může Bůh či intuice rozumět všem lidem a našemu světu? Žije v úplně jiném světě, kterému nemůžeme rozumět. Stejně tak nevidí brouk do světa psa a pes nerozumí lidem.

A co když nebudu odpovědi rozumět, Pýthie také často věštily nejasně? Tak se ptejte tak dlouho, až vám bude vše jasné.

Co když odpověď nedostanu? I to se stává, když se ptáme na to, do čeho nám zatím nic není.

Může mi odpovědět i někdo jiný a úmyslně chybně? Pokud nemáme praxi a neumíme verifikaci, tak ano, ale není to časté.

Nemá pak sklon rozhodovat za nás a omezit naši svobodnou volbu? Z praxe je zřejmé, že ne. Je dokonalým Učitelem. Rozhodně vždy dokonale ví co dělá, tohle není problém. Ten je jen v tom, že lidé prostě poradit nechtějí, byť od Vševědoucího. Vše si řeší podle svého a většinou proto chybně. Copak někdo z nás rozumí obrovské složitosti Života?

Co když mi poradí, já poslechnu a stane se malér? To se nestane proto, že za radu je odpovědný. Protože je Vševědoucí, Všemohoucí i Neomylný, ani chybu udělat nemůže, to říká i praxe jasně. Každý, kdo se ptá, má navíc jistý stupeň ochrany, dokonce i jeho blízcí.

Co když se rozhodnu sám a udělám chybu? Je možno si dohodnout, že nás bude v nebezpečí varovat. Sám nás osloví.

Je to těžké umět? Není, proč by to mělo být. Ale není to pro každého.

Oč Mu hlavně jde? O náš osobní rozvoj, život je vlastně škola a On Učitel. Bez učitele je škola fraška, ale přesto se to běžně děje. Málo kdo se ptá, ač by měl. Ani věřící se neptají, jen se o něco modlí, ale marně. Bůh je pro naši výuku, ne kvůli plnění našich přání.

 

Tarawa a moje příští inkarnace

Zdál se mi sen, jak jsem v jakémsi chrámu začal levitovat, až jsem dosáhl velké výšky, daleko vyšší než jindy. Málem jsem dosáhl až na nejvyšší ochoz.

Vyložili mi ho: „Končí tvoje éra psaní článků. Ano, osvědčil ses, prošel jsi výš. Na počátek dostaneš i dlouhé stálé ponory.“

Dali tomu jméno Tarawa, což není ostrov u Japonska, ale atol, jež se s obyvateli pozvolna potápí do oceánu. To je symbol určité odosobněnosti, vzdalování se lidskému. Proto mě tak dlouho vedou do ezoteriky.

Nebudu mít silnější ponory, ale delší a ještě vyšší vliv božského, vlastně neustálá Přítomnost. A hned to i začalo. Téměř dokonalá komunikace s božským se ještě zdokonalila. Přicházejí mi informace dříve nedostupné.

Řekli mi, že zvýšený stálý ponor 47,25 který mám téměř stále není tak drahý, když jen naslouchám. Pomáhá tedy určitá pasivita a samozřejmě poslušnost pokynům božského. Nebudou ani malé meditace, abych stálý ponor mohl mít déle.

Druhého dne jsem měl složitý sen, který mi božské shrnulo: nová situace, jdou udělat nové věci, dříve nedostupné.

Zvýšený stálý ponor je nádherný pocit, ale bohužel tak drahý, že ho nelze mít trvale bez velkých zátěží pro kompenzaci. Jsou daleko ochotnější mi říci o mé příští inkarnaci:

V příštím životě budu jako mystik odmítán, jen vzbudím drobný zájem. V té civilizaci se tam moc mezi sebou nekontaktuje, jistá strohost. Dobra mají 70% procent, ale zrovna budou jisté problémy. Budou se povahově podobat Angličanům a Švédům. Se vším všudy... ... O Bohu se tam moc nemluví, spíš o Řádu Věcí.

Vegetace tam bohužel mají málo, všeho málo. To mě tedy posílají... Ale vše mají tam dobře zorganizováno. Jít výš než do jejich dimenze 4,3 by pro mne vyžadovalo moc velkou zátěž. Ponor tam budu mít zprvu jak zde, postupně až 49%. Budu brán jako exot, stejně jako tady. Nikdo nebude ochoten se se mnou o mystice bavit. Jaký bude můj proces? Asi dost podobný. Vlastně v mnoha směrech to bude podobné, jen ve vyšší úrovni civilizace i mně.

Přivedli mě i ke studiu málo známé historie vzniku 1. a 2.sv.v., aby mi vysvětlili, jak zasahují do života vyrovnáváním sil, což ho udržuje v chodu.

Mít dlouhé zesílené stálé ponory a neustálý přísun velmi kvalitních informací je ničím nezaplatitelný luxus. Když přišla další kapitola 245, řekli mi, že stálé ponory budu mít tolik, ale jinak se nic nezmění. To je další přínos mystického procesu MD.

 

 

Co nevíme o karmě

Obecná představa o karmě, že za hřích přichází trest a za dobrý čin odměna, je velmi zjednodušená. Trest je hlavně symbol. Tak, jako vše.  Duchovní zákony karmy jsou velká věda, o nichž téměř nic nevíme. Pomocí channelingu se můžeme dotazy u božského dozvědět víc. Co se ale nedovíme je, jaké má kdo konkrétní nastavení a jaké má hodnoty jednotlivých parametrů.

Základem karmy je stabilizace entity v určitém stavu, který má nastaven. Je tedy nutné vidět život jako celek, skrz inkarnacemi. Jen tak jsou její projevy jasně vidět.

Můžeme si to představit jako těleso upevněné pružinami v mnoha směrech. Pokud dojde k výchylce, pružiny karmy ho vrací zpět silou úměrnou výchylky.

Neplatí to jen pro hříchy a tresty, ale i pro všechny ostatní činnosti. Kdo má např.málo aktivit, je tlačen k tomu je zvětšit, a kdo jich má moc, je zpomalován.Toto kmitání je osou každého života. Mezi činy a reakcí na ně je určitá prodleva. Odpuštění, o kterém křesťané často mluví, existuje, ale jeho množství je relativně malé.

Další odlišností je, že karma neudělá ze zlého člověka hodného, ani naopak. Základní nastavení je totiž téměř neměnné. Jaké je nastavení entity, taková je karma, jaksi předurčena.

Také se neví, že každá božská entita nám může karmu vytvořit podle vlastních představ, není tedy přesně daná duchovními zákony.

Nemocí ve stáří přibývá, to je symbolem toho, že se naplňují kvóty, jež nemoci způsobují. Vrozené vady jsou trestem za činy v minulých životem, nebo mají zabránit hříchům, jež teprve hrozí.

Jak to má mystik, když je vlastně veden božským? Trestán být může jen kdyby porušil pokyn božského, ale to neznamená, že by byl bez zátěží. Ty jsou nezbytnou součástí procesu. Je však na tom jen nepatrně hůř než běžní lidé. Mystik nemá ani chřipky, byl by to symbol napadení nečistými silami.

Karma udržuje Stvoření v chodu. Vše je pro Boha logické, jasně dané, hotové. Nikde žádná náhoda ani neznalost. Připomíná to stroj, kde zuby jednoho kola zapadají do druhého.

 

Je jen Bůh

Tak by se dal vyjádřit obsah střední meditace na konci 242.kapitoly. V neutrálním ponoru 48% v malé meditaci mi začaly překvapivě naskakovat vize, jen trochu méně a slaběji než ve velké meditaci.

Byl to radikální pohled na život. Nezáleží totiž na vůli individuality, za ní je zase jen nastavení dané Celkem. Stejně tak není ani naše myšlení a vnímání. Je to Hra!

Z jakési žhavé koule podobné Slunci vytryskávaly proudy, které se dále štěpily do hierarchické struktury až stvořily i mě.

Jasně z toho vyplývalo, že žádná skutečná individualita není, vše je stvořeno z jednoho Základu. Je jen úmyslnou Hrou dokonalého Celku, že části se od sebe trochu liší. Vše je ale nastaveno a dokonale známo, i tzv.minulost a budoucnost. Vše je zahrnuto.

Žádné skutečné problémy nikde nejsou. I ty jsou jen součástí této podivuhodné Hry, aby se Bůh mohl na Sebe podívat z druhé, zcela odlišné strany uměle zablokované inteligence, jež nekonečně způsoby, dle svého nastavení, se vrací do Dokonalosti Celku.

Není to úplně nové zjištění, ale i tak bylo jistým překvapením, jak naprosto jednoduché a současně nekonečně složité to je.

Co z toho plyne? Planě si nestěžovat, ale zjišťovat a přijímat zákony Stvoření. Jen ty jsou důležité. V další malé meditaci mi božské slíbilo zesílit ponory. Hned jsem se zeptal zda trvale. To prý ne. Ptal jsem se i na to, zda za deset, dvacet let budou silnější. Prý jen nepatrně. Měním se také jen nepatrně...

Informace před rokem a půl, na začátku MD, že proces se již nebude příliš měnitm se tak opět potvrdila.

 

Al-džeber

Už den před ní mi řekli název 242.mediitace, Al-džeber, to je původní název pro algebru, kterou zavedli Arabové.

Bylo mi jasné, že bude o Jinakosti Boha a byla. Začala už v přípravě na ni. Vyskakovaly mi obrazy a myšlenky o tom, že opět navštívím ten superpodivný svět vysokých dimenzí Boha. Zase budu ohromen tím, jaký je... Na to můj střed s obavami reagoval, že přece nemusím jít tak vysoko. Božské odpovědělo, že je to nutné, protože šok z Boha je nejúčinnější terapie ega.

V tom smyslu se nesla celá meditace. Umělecká přednáška o filozofii, jak o vysokých dimenzích, tak i o člověku, jež je sestaven z částí. Vše je z fraktálů.

Meditace byla zčásti také rozhovorem s božským. Můj střed vědomí se do ní občas zapojoval, ale pak se zastyděl, že se božskému plete do řeči. To skutečně poněkud zeslabilo aktivitu, ale nakonec se  vše dalo dohromady a fungovalo to. Opět jsem vnímal sebe, jakéhosi tátu všech. Je sestaven z částeček, jakási směs ze vzorků všech, kteří tam byli. Tedy také virtuální osobnost, fraktál.

Bylo i o činnosti vysokých dimenzí. S úsměvem dodali, že jsou jim trochu podobni diktátoři se svými plamennými výzvami, třeba elektrifikace. Prostě jen řeknou a Dokonalost samo stvoří vše hned a dokonale. Namítl jsem, že se diktátorům vše nepovedlo, ale prý to nevadí, patří to do Hry Boha. I ta naše omezenost je uměle vytvořena aby Hra byla Hrou...

Stěžejní bod meditace byl, že už vlastně skoro nemám blok ega. Uviděl jsem shora prohnutou hadici složenou ze žlutě svítících kroužků. Věčně neměnné a přitom stále proměnlivé Já. To byly symboly částí mé hierarchie.

Jsou už dobře propojeny, takže jediný velký problém jsou nutné zátěže. To mi zamrzl úsměv s zježily se vlasy, protože jsem chápal, oč jde.

Meditace byla docela krátká, celkem asi 30 minut, ponor až k 49%. Dali mi jasný pokyn abych skončil. Naznačili, že přídavky budou, ale je to moc drahé.

V prvním přídavku mi zase božské ukázalo svou KRÁSU TVOŘIVOSTI, i když byla většinou mírně tísnivá až neutrální. Opět úžasně krásné vnímání hudby, jež bylo celou meditaci. Je velká škoda, že v tomto stavu nemohu být trvale. To je smysl života, takové chvíle.

Upozornili mne, že jsem zapomněl popsat důležité prožitky z ní. Jejich strukturu a hlavně mou žádost o mimořádné příděly božského. Abych schopností měl víc a silnější,  aby ponory v meditacích byly silnější a delší. To je problém mystiky. Vytvořil jsem jakousi žádost, ale má to problém.

 O tom se božské nechce moc bavit a není divu. Chtít být zdarma Tam, kde pro lidské není místo, které je vyhrazeno jen pro božské. Přece nám To Bůh nedá Sám Sebe jen tak... Byla by to degradace, kdyby To nebylo správně přijato. Není to náhražková víra, ale pravé božské Království nebeské.

Ještě k částem Boha, se kterými se setkáváme. Je snadné Jim dát jména či nějakou tvář. Ale při bližším pohledu vidíme, že jsou výtrysky z Jádra, jakéhosi Centra. Sice je každý trochu jiný, ale Základ mají týž. A to se týká i nás.

Pro laiky je zcela nepochopitelné a nepřijatelné je brát jako hlavní Autoritu, jako Učitele, naprosto reálné, neustále přítomné a Dokonalé. Dobře mne znají a mají na mne obrovský vliv.

V druhém přídavku bylo, že žádost o vyšší schopnosti bude zčásti kladně vyřízena a brzy se to projeví. Žádost zřejmě nepřišla ze mne, ale skrytě Shora, aby se zintenzivnil proces. Já totiž ani nemohu přesně zjistit, kde vznikla má myšlenka.

 

Výsledky meditace:

-z poznatků jsem napsal článek Životní styl v MD a Pouštní otcové

-zátěž se trochu zvýšila, ale ponory po meditaci jsou menší a méně. Komunikace zesílila, ale před další meditací opět zeslábla, takže se jedná o informační kapitolku.

-prý se zbytečně se obávám, i budoucnosti, málo důvěřuji božskému, že má vše v ruce a o vše se stará

-budou mi časem dávat informace jak mluvit s vybranými jedinci. To bude moje jediné veřejné působení

-po dvou týdnech mi sdělili, že mi božské nic zdarma nedá. Zátěže mám a budu mít málo, takže se nic moc měnit nebude.

-buď se budu řídit lidským a budu mít lidské pocity a schopnosti, nebo budu přijímat božské a pak mohu mít část Jejich pocitů a schopností. Jsem v období větších zkoušek přijetí Boha a zátěží a to se mi moc nedaří.

Některé věci bych si dělal po svém a vynucoval si je. To ale v MD nejde. Tam je musí být vazba na božské trvale velmi silná.

-mohl bych být ve větším klidu. Věčně se křečovitě hrnu za Poznáním a příliš tlačím na pilu. „Myslíš si, že za to dostaneš zásluhy, ale nedostaneš. MD je i odpočinek, odpočívej častěji.“ Co konkrétně omezit? „Psaní, to unavuje, poslouchej hlavně vhodnou hudbu.“

To mi božské naznačilo symboly už v prvním mystickém zážitku před 25 lety...

 

 

Životní styl v MD a Pouštní otcové

Hlavním problémem v nejvyšším mystickém stupni, tzv.MD, je nutnost vyvažování mystických božských stavů lidskými, jakousi kompenzaci vyššího nižším.

Mystik cítí božské velmi často, vlastně denně, ale za vstup do lidem nepřístupného božského světa musí stále platit sestupem do nižšího, což mu velmi vadí, ale duchovní zákony nedávají nic zdarma. O utrpení svatých a mystiků je dostatek literatury. Kristus a Jeho Kříž je stálým vzorem duchovnosti.

V MD, tedy mystickém důchodu, by si chtěl mystik užívat výsledků desetiletí práce, ale zátěž se mu stále jeví jako příliš vysoká. Přitom zdrojů zátěže ubylo. Chápe, že člověk se nemůže mít stejně dobře jako ve světě bohů, ale původně myslel, že dostane božských Darů víc a nebude za ně muset nic platit..

Jednou z možností je si zažádat o „dotace“ božského. Dostává však informaci, že je příliš zapleten do lidského světa. Fakt je, že má rodinu, užívá si výdobytků lidského světa a to ho stále táhne k němu.

Pouštní otcové, několik století po Kristu, např. Antonín Veliký, to měli jiné. Opouštěli své rodiny, své prostředí, vlastně vše známé a odcházeli na poušť. Šli do neznáma nehostinné pouště.

Nedostatek jídla a vody byl také velkou zátěží. Proto mnozí dostali Dary Ducha a z některých se stali oficiální Učitelé církve i slavní mystikové. K nim máme vlastně blíže než k mystikům, jež měli poslání veřejného působení.

Otcové pouště totiž měli daleko blíže k ezoterice, takže jejich proces byl daleko rychlejší a méně bolestivý. My jsme tlačeni do esoteriky, ale jisté veřejné působení také máme.

Zázraky, léčitelství, veřejné působení atd., totiž brzdí, protože příliš mnoho božského Daru z mystiků odchází mezilidskými vztahy.

Mystika je tak náročná a těžká na pochopení, že nemá smysl ji v celé šíři vysvětlovat laikům. Léta by museli pracovat, než by ji správně pochopili. Jen velmi málo vyvolených je pro mystiku určeno.

Ale i pouštní otcové se mýlili. Bible je náhražkou živého Boha.  Mystické zkušenosti měli, ale ne tolik, kolik by mohli mít. Příliš mnoho se upnuli na askezi, odmítání a potlačení všeho lidského. Poznání Boha jaký je a Jeho přijetí a osobního vedení je však daleko důležitější.

Božské nám sděluje, že pokud chceme mít hodně božského, jak Jejich pocity, tak i schopnosti, nemůžeme odejít do pouště, protože to není dostupné, ani se starat o druhé, protože to není esoterika. Může se jen zesílit to, co už existuje. Poslušnost k božskému.

Naše přání dávat prosbou a je na božském, zda svolí či ne. Dělat více na Jeho pokyn. Tím zesílit Jeho vliv na nás, až jsme již jakoby smíchaní s Ním. Netrvat na svém, ale přijímat ve všem božské, i kdybychom svůj názor pokládali na nejlepší a božské Vůli nerozuměli a nechápali ji. Až bude jen jedna Vůle, božská. Tak se projeví naplno skrytý Bůh v nás.

Pak až můžeme dostat trochu více božského Daru, ale jako Oni nebudeme. To je nutno přijmout. Dostaneme také mnohé zátěže, které se nám nebudou líbit, ale právě toto nepříjemné vyvažuje božské Dary. Bude to často vypadat, jako by nám nic nešlo jednoduše, stále všude vznikají překážky, jež máme překonat. Těžké je i přijmout, že to tak bude až do smrti.

 

Tajemství vzniku Velké války

Z dopisu francouzského rekruta z Verdunu, kde padlo 700 000 vojáků:
Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden trychtýř vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.

 

 

Tajemství vzniku Velké války

Z dopisu francouzského rekruta z Verdunu, kde padlo 700 000 vojáků:
Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden trychtýř vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.

 

Proč vznikla Druhá světová válka je celkem snadné pochopit, i když to kupodivu ví jen málo lidí. Byla pouhým pokračováním První, musela tedy i stejně skončit. Byla projevem iracionality poraženého a frustrovaného Německa, oddaného novému falešnému náboženství – fašismu. Ještě daleko méně lidí ví, proč začala První. Důvodů nepochopení je víc. Je to dávno, pamětníci už nežijí, málo koho to proto zajímá a jsou to hlavně velmi složité okolnosti.  Mnohé se dokonce zamlčuje i po 100 letech...

Druhá světová válka se v médiích prakticky neustále probírá. První světová válka, probíhající právě před sto lety, z nepochopitelných důvodů mnohem méně. A pokud ano, tak více či méně zjednodušeně a tedy chybně. Význam 1.sv.války je však daleko větší.

Znalosti o Velké válce u naprosté většiny lidí začínají atentátem na Františka Ferdinanda d’Este a konči dobrým vojákem Švejkem. Je hodně složité pochopit proč začala. Ani v literatuře to není zcela správně. Pouze se uvádí, že to byla reakce na vyhlášení války Srbsku, což je jen malá část pravdy.

V mnohém byla skutečně první, zejména v celosvětovém rozšíření, v nové vojenské technice a taktice boje. Také pouze v ní se masově použily bojové plyny. Měla obrovský dosah. Způsobila posílení fašismu a komunismu. Zásadně ovlivnila současný stav Evropy. Zapojilo se do ní i mnoho českých vojáků. Desetina z nich, asi 150 000 padla, památníky jsou v každé obci. Bojovali celkem v sedmi armádách. Tragédií bylo, že se naši vojáci, poslaní na frontu císařem, se střetávali v boji s našimi legionáři... Pokud byli zajati, byli popraveni pro velezradu.

Jaká byla situace před válkou? Ta doba, někdy nazývaná Belle epoque byla obdobím všestranného růstu jak ekonomického, technického, kulturního i politického. Velmi početnou se stala dělnická třída a začala se politicky vymaňovat ze svého bídného údělu. Pozdější ještě horší  válečné a poválečné podmínky posilovaly její vliv.

Všichni viděli budoucnost v růžových barvách. Nejrychleji se rozvíjelo Německo, ale vadilo mu, že nemá odpovídající postavení ve světě a kolonie. Jen paběrky. Chtělo je vzít Francii. Proto silně zbrojilo, chtělo se loďstvem vyrovnat Británii, která to brala jako hrozbu. Tehdy byl počet obyvatel Evropy velký a rychle se zvětšoval, což způsobovalo obavy, zda se je podaří uživit, což posilovalo militarismus.

Při studiu Velké války je třeba si uvědomit velké rozdíly v názorech na válku dříve a nyní. Ty se považovaly za zcela přirozenou součást života. Neustále se válčilo, téměř každý s každým, a opakovaně. Jen několik jedinců se snažilo o mír a byli za to napadáni. Mír byl tehdy pokládán jen za dočasnou přestávku mezi válkami. Velký konflikt totiž už mnoho desetiletí nebyl, na hrůzy bojů se pozapomnělo.

V každé zemi byly vlivné kruhy pro válku a jiné proti ní. O Velkou, tedy světovou válku však stáli jen Rusové a také ji mobilizací spustili. Ostatní velké země měli z konfliktu strach, protože si uvědomovali, že vojenská technika silně posílila, zejména dělostřelstvo a kulomety. Obávali se rozšíření konfliktu na celou Evropu a svět. Bylo totiž jasné, že Francie i Británie mají zámořská území, ze kterých budou brát vojáky i vojenský materiál. Tedy z Afriky, Indie, Austrálie, Nového Zélandu i z Kanady!

Obě koalice byly smlouvami sestaveny už dávno. Itálie, Německo a R-U a jedné straně, Francie, Británie a Rusko na druhé. Už v roce 1912-13 byla válka několikrát na spadnutí. Důvodů bylo mnoho, zejména militarismus, chamtivost. A také nacionalismus, panslavismus, pangermanismus. Hodně diletantismu a naivity, jež se jim vymstila. Protiválečné nálady byly v naprosté menšině. Všechny země měly územní nároky na sousední státy. Proto byly potencionálními útočníky. Nepřátelství, nedůvěra a neinformovanost byly všude.

Jaká byla situace v evropských zemích? Ve Francii měli ofenzivní strategii boje, vůbec neuvažovali o obraně. Měli vztek, že jim Německo sebralo Alsasko-Lotrinsko a chtěli ho zpět, ale měli obavy z moci Německa a proto se smlouvou spojili s Ruskem, pak i s Británii. Ta na konfliktu neměla vůbec zájem, šlo jí o kolonie a světový obchod.

R-U mělo velké vnitřní problémy. Anektovalo Bosnu a Hercegovinu a někteří generálové plánovali útok na malé proruské Srbsko. Velký konflikt s Ruskem ale nechtěli. Zejména Františku Josefovi se nechtělo do jakékoliv války, léta se mu dařilo udržovat mír. Neměl důvěru ve své národy ani armádu, jako Německo.

Byl to žalář národů, které chtěly větší svobodu a sebeurčení. Srbsko usilovalo o spojení všech Jihoslovanů do Velkého Srbska, což byla pro R-U velká hrozba, protože by to znamenalo odtržení Chorvatů, Slovinců atd. Obávalo se, že i Poláci, Češi a další by se chtěli od něj oddělit. Řešení viděli v jejich zastrašení útokem na Srbsko.

Nejmocnější bylo sebevědomé sjednocené Německo a rychle rostlo. Militarismus tam byl vždy silný. Rychle se stávalo velmi nebezpečným pro celou Evropu, jako kdysi Napoleon. Vadilo mu, že tomu neodpovídá jeho postavení ve světě a chtěli i víc kolonií. Německo i R-U se cítilo být obklíčeno nepřáteli a prosazovali preventivní úder. Jejich generálové chtěli změnit mapu světa.

Mnohonárodní slepence neměly výhledově šanci obstát, národy monarchy stále více odmítaly. Zaostalé Rusko ve válkách prohrávalo, mělo málo schopných velitelů i politiků. Přesto se po prohrané válce s Japonskem rychle rozvíjelo, ale carismus se stával stále více nepřijatelný. Slabý car věděl, že na svou roli nestačí. Jedna revoluce byla potlačena, ale další byla na obzoru. Své vnitřní problémy chtěli řešit celoevropským konfliktem, což bylo nesmyslně sebevražedné. Na počátku války sice všude národnostní problémy v euforii utichly, ale pak prudce zesílily. Hlavně chtěli jako velmoc expandovat na západ. Využít k tomu i tamní slovanské obyvatelstvo.

Do války se bohužel těšili i mnozí obyčejní lidé v Rakousku, Německu i Rusku. Dokonce financovali válku dluhopisy. Viděli v ní nové dobrodružství, i seberealizaci a zisk. Vůbec netušili, o jaké hrůzy jdou. To ale nevěděli ani generálové. Myšlení všech, zejména vojáků, setrvávalo v dobách daleké minulosti. Netušili, jak převratné změně je čekají. Že bude úplně vše jinak než bylo.

Generálové všech stran lpěli na zastaralé strategii z prusko-rakouských válek. Plánovali bleskovou válku a tvrdili, že vítězství bude do konce roku. Jak strašně se mýlili! Ze strategického hlediska to bylo směšně naivní. Hlavně tím zaplašili obavy z války. Přitom jistě chápali, že porážka by pro ně měla katastrofální následky. To byl konec krásné Belle epoque.

Mylně se uvádí, že světovou válku začal atentát na nástupce trůnu Ferdinanda d’Este a jeho ženu, ale to byla jen rozbuška. Skutečným počátkem světové války byla až mobilizace Ruska. Srbsko se totiž bralo jako potencionální budoucí oběť pouze balkánských válek. Moc Osmanské říše upadala, všichni se snažili mu urvat, co se dá.

Útoků atentátníků  bylo tenkrát mnoho. Mladá Bosna bylo široké studentské hnutí, které se zabývalo nejen intelektuálními debatami, ale i plánováním a prováděním jednotlivých teroristických akcí proti představitelům nenáviděného okupačního režimu R-U. Spolupracovala s  tajnou organizací  Sjednocení nebo smrt (Černá ruka)  tvořenou několika srbskými důstojníky pod vedením plukovníka srbského generálního štábu  Dragutina  Dimitrijeviče (plukovník Apis). Byl specialistou na atentáty, již jeden na císaře provedl, ale nezdařil se. Později, v roce 1917, byl Srby popraven za velezradu. Věděli, že byl u vypuknutí války.

Ti jim dodali  zbraně a základ výcviku. Srbská tajná služba je přepravila do Bosny. Již dlouho vytvářeli síť agentů v Bosně a zásobovali je zbraněmi. Nikdy se však neprokázalo, že za atentátem byla srbská vláda. Ministerský předseda Srbska se prý o plánu dozvěděl, ale obával se útoku R-U a vydal rozkaz atentátníky, kteří byli na výcviku v Srbsku při pokusu o přechod do Bosny zatknout, což se nestalo.

Přesto není možné vyloučit, je to dokonce pravděpodobné, že atentát byl vládou Srbska připraven. Vždyť jen tak mohli očekávat, že se jim jejich smělý plán podaří. Sjednocení Jihoslovanů nebo smrt, tak silně o to usilovali. Museli přece vědět, co atentát způsobí. Velkou válku a rozpad R-U, o což usilovali. Věděli, že jsou možným budoucím cílem armád R-U a že sami bez pomoci nemohou útok odrazit.  Chorvaté a další Jihoslované s jejich plánem nesouhlasili, nechtěli být pod jejich vlivem. Skončilo to až jejich krvavou Krajinskou válkou v 90.letech 20.století a rozdělením Jugoslávie.

Ze strany Srbů, atentátníků i rakouské zabezpečení státnické návštěvy Ferdinanda d’Este bylo vše velmi diletantsky připravené, ale výsledkem mnoha náhod byl zdařený atentát. Paradoxně Ferdinand d’Este měl nejpokrokovější vizi císařství. Atentátník zastřelil toho, kdo byl proti válce s Ruskem! Chtěl dát větší volnost Jihoslovanům v R-U, což se Černé ruce nehodilo, protože by se tím zmenšila možnost, aby Jihoslovany získali oni. Byl ale proti velkému vlivu Uherska v říši, což by asi skončilo válkou uvnitř R-U monarchie.

Co se ten měsíc po atentátu dělo v hlavách rakouských, německých i ruských generálů? To je zásadní otázka. Strategie šílené války byla dokončována. V podstatě o ní rozhodovali víc než císaři a car. Ti byli jen figurky v jejich hře.

Měsíc po atentátu dalo R-U Srbsku ultimátum. Chtěli vydat organizátory atentátu a vyšetřovat přímo v Srbsku. Bylo jasné, že to Srbové odmítnou. Ze zdařeného atentátu měli velkou radost. Pak jim císař vyhlásil válku, protože nedomyslel rozsah nebezpečí.

Tím vina za rozpoutání války na Balkáně padá i na něj. Měl tušit dominový efekt, že hlavní spojenec Srbska je Rusko a může odpovědět mobilizací jako záminkou na rozpoutání Velké války. Ale kdyby to neudělal, prestiž jeho i R-U by silně utrpěla.

V literatuře se bohužel pomíjí příčina rozhodujícího kroku – důvodu vyhlášení ruské mobilizace. Jako důvod se běžně uvádí reakce na vyhlášení války jeho spojenci, Srbsku. Logika mobilizace byla však daleko složitější, vlastně se jednalo o rafinovanou ruskou léčku jak vtáhnout mnoho zemí proti Německu a R-U.

Nebyla to první příležitost. Již při rakouské anexi Bosny Rusko uvažovalo o mobilizaci, ale nepodařilo se jí sehnat podporu Francie a Anglie. Vyhlášení války Srbsku byla vlastně urážka Ruska, které chtělo všechny Slovany sjednotit pod svým velením. Pokud by nereagovalo, jeho prestiž by upadla i před vlastním obyvatelstvem.

Bylo to zdánlivě nesmyslné rozhodnutí. Vždyť Rusko nemělo ani desetinu potřebného vojenského potencionálu! Nemohlo nad Německem a R-U vyhrát. Brzká porážka byla jasná od počátku. A proč šli do tak velkého rizika zvratu lokálního konfliktu do světového?

Klíčovou otázkou však je, kdo byl pro Rusko největším nebezpečím. Odpověď je snadná, Německo se svým mýtickým Drang nach Osten. A i jeho spojenec R-U. To asi bylo v pozadí vyhlášení mobilizace.

V programu „Co očekává Rusko od války?“ z roku 1915 (!) P. Miljukov napsal, mimo jiné: část Polska, část Rakouska-Uherska, Arménii (na úkor Turecka) a Cařihrad, a samozřejmě ruské Srbsko. Bez porážky Německa a R-U tento plán nešlo realizovat. Kdepak nějaké malé Srbsko... Velmoci mají velmocenskou politiku. Pokud by Rusku šlo jen o něj, udělalo by to jinak.

Rusové přece museli vědět co se stane a také se stalo to, oč usilovali – válka všech proti Německu a R-U. Pomohli mu, včetně USA a dalších, vlastně proti jejich vůli porazit hlavního nepřítele. Rusové však nevydrželi dost dlouho bojovat a východní fronta padla. Ale brestlitevský mír a jeho kruté požadavky zanedlouho pádem Německa přestaly platit.

Největší vina za válku tedy padá na Rusko. Mobilizace velké země nevyhnutelně znamená velkou válku... Stačilo jen vyhlásit mobilizaci, dál už se konflikt rozvinul sám. Tím byla německá armáda vázána na západě a mohli ji napadnout na východě, což také udělali.

Německý císař Vilém II a jeho štáb léčku nepochopili. Cara několikrát přemlouval, viz Příloha, aby mobilizaci zastavil, nebo mu bude muset vyhlásit válku a mobilizovat také. Car kolísal, projevil svou nerozhodnost a neschopnost orientovat se ve strategii a odhadnout rizika. Jednou dokonce na krátkou dobu změnil úplnou mobilizaci na částečnou. Byl ve vleku generálů. Ti mu lživě tvrdili, že už se mobilizace nedá zastavit. I R-U se snažilo dohodnout se s Ruskem o nerozšiřovaní konfliktu, ale marně.

Francouzský předseda vlády na návštěvě v Rusku se dokonce vyjádřil, že doufá, že konflikt na Balkáně zůstane lokální. Rusové ale už měli jasno. Nebude, vtáhnou Francii do války proti Německu pouhým vyhlášením mobilizace.

Vžijme se do pozice Německa po vyhlášení ruské mobilizace. Opravdu bylo obklíčeno nepřáteli. Němcům šlo o čas, rychle využít dobu než Rusko provede mobilizaci a zaútočí. Byla tu jedna možnost o které německý císař Vilém II uvažoval. Část armád poslat na východ proti jistému útoku Rusů, část nechat na obranu proti možnému útoku ze západu. Obával se však útoku Francie vázané smlouvou s Ruskem, spolu s Británií. Británie by jistě odmítla jít do války kvůli bezvýznamnému Srbsku a Francouzi by si sami netroufli. Na druhé straně však chtěl jejich kolonie.

Tak se Francie zeptal. Odpověď byla - uděláme to, co nám bude vyhovovat. To si vyložil jako válečný plán, ač skutečné nebezpečí útoku Francie bylo malé. Domlouval se proto s Anglií a Francií o zárukách neútočení, ale vznikly jen zmatky.

Kdyby se Francie jasně postavila proti ruské mobilizaci a eskalaci války, mohl se váhající německý císař vzdát útoku na západě. Vyklidila sice desetikilometrovou zónu za hranicí, ale Němci tomuto gestu nedůvěřovali. Británie se snažila situaci uklidnit, ale ani to se nepodařilo.

Nic takového jako OSN bohužel neexistovalo. Válku na západě tedy způsobila i nedostatečná komunikace mezi znepřátelenými státy. To byla tragická chyba, protože se tak válka stala světovou.

Německá generalita pak realizovala dlouho připravený Schlieffenův plán, jak útokem přes neutrální Belgii vyřadit z boje Francii a Británii než Rusko zmobilizuje a pak se vrhnout na něj. Tento plán předpokládal dobu mobilizace Ruska 6 týdnů, je to obrovská země a železnic málo! Tento plán však byl zastaralý a zcela chybný, což si neuvědomovali:

-               Neznali úskalí zákopové války, ač byla zcela jistá vzhledem k masivnímu použití kulometů a děl. Jezdectvo už nemělo význam a tanky ještě nebyly. Zbraně byly víc na obranu než na útok. Rychlé vítězství nebylo možné.

-               Ruská mobilizace trvala daleko kratší dobu než plán očekával. Jeho vojska porazila slabou německou obranu. Vznikla panika a ústup.

-               Proto se plán Německu nepodařilo splnit a bojovalo se na dvou frontách, pro Německo je to tragická situace

-               Boj proti neutrální Belgii postavil Německo do pozice útočníka a viníka světové války. Přinutil Francii a Anglii i s jejich spojenci vstoupit do války, ač se jim nechtělo. Němci ani neměli na jejich území nároky, vyjma kolonií.

-               Anglii ani porazit nemohli, neměli vyloďovací loďstvo a nadvládu na moři. Jen z tohoto důvodu byl útok nesmyslný, ba sebevražedný.

-               Porazit velmoci na východě i západě bylo příliš velké sousto. Zničil by vyváženost sil v Evropě. I kdyby je porazili a chtěli je udržet, nešlo by to. Zbytek světa by se cítil ohrožen a ještě větší konflikt by byl jistý.

-               Měli se spíše zabývat co s R-U, které bylo výhledově zcela nestabilní

Rusko rychle mobilizovalo a agresivně zaútočilo na málo chráněné Východní Prusko a další armádou na R-U v Haliči. Mělo před sebou dva velké protivníky a jejich obrovské území, na které v žádném případě nemohlo stačit. R-U a Německo disponovalo obrovskou vojenskou silou. Byli daleko vyspělejší ve všem. Přesto Rusko mělo zprvu úspěchy.

Rusko však nikdy nemělo dostatek munice. Velení vojáků na všech stupních vázlo. Měli početní převahu, ale vojáci byli často negramotní, nepřipravení a někdy i bez bot. Neměli potřebné mapy, ani železnice, ani nešifrovali svou komunikaci. O jejich rozkazech proto nepřátelé věděli! Budoucí katastrofa byla naprosto zřejmá.

Rusku však pomohlo, že se Německo soustředilo na útoky na západě, kde však záhy uvízlo v pozičních zákopových bojích. To byla zcela nová situace na bojištích. Nedostálo svému slibu silné a rychlé pomoci R-U, které zůstalo proti Rusku dlouho téměř samo. Lze ale spekulovat, že k porážce Francie Německu chyběly právě ty sbory, které poslalo na východní frontu, když již byli nedaleko Paříže.

Obrovské ztráty vojáků nemohlo R-U tak rychle jako Rusko nahradit, několikrát bylo jejími ofenzívami zahnáno a téměř prohrálo. Pomáhali mu však účinně Němci. Je kupodivu téměř neznámou skutečností, že Rusko dobylo i velkou část dnešního Slovenska. Pak mu začal docházet dech a bylo oběma armádami zatlačeno hluboko do vlastního území.

Rusku pomohla i Itálie. Ze spojence R-U se na počátku války stala neutrální země. Když jí však Francie a Británie slíbila Terst s okolím, vyhlásila v r.1915 bývalému spojeni-R-U válku. Později dokonce odmítala jeho tajné mírové návrhy, aby slíbená území dostala. Daleko se na jižní frontě nedostala, později byla zahnána daleko na vlastní území. Když ale válka končila, vyrukovala a chtěla zabrat co se dá.

Ale i rozvážná Anglie se dopustila hrubých chyb. Např.mladý Winston Churchill prosadil spornou plavbu přes Dardanely do Černého moře. Prý pomoci ruským spojencům. Neuspěli, tak přešli na pozemní boj. V těžkých bojích s tureckou armádou u Gallipoli byli s obrovskými ztrátami 250 000 vojáků odraženi. Byla za tím hlavně touha zmocnit se tohoto strategického území, spojnici Středozemního a Černého moře, o které se vedlo tolik válek.

Po dvou letech bojů se již zbídačelá vyhublá veřejnost i vojáci válčících stran stavěli proti válce, která neustále pohlcovala miliony padlých a vítězství bylo v nedohlednu. Do války se v dubnu 1917 zapojilo USA se svými spojenci a bylo jasné, že Německo válku nevyhraje.

Nečekaná rozbuška atentátu měla hrozné následky. Velké válce šlo zamezit, udělalo se pro to dost.  Pro R-U dokonce r.1916 jednal pověřenec císaře s Francouzi o mír. To se později prozradilo a o jejich armádě pak rozhodovali jen Němci.

Protiválečné nálady a vojenské neúspěchy byly v Rusku příčinou pádu cara. Ale ani Prozatímní vláda nechtěla válku ukončit a tím porušit slib spojencům. To byla velká chyba. Příležitosti se chopili bolševici v čele s Leninem a nabídli Německu mír, pokud převezmou moc.

Nastala paradoxní situace. Němečtí císařští militaristé penězi i zbraněmi podpořili ruské komunisty a ti opravdu získali moc a podepsali potupný brestlitevský mír. Vojenský úspěch však znovuoživil militaristické naděje Německa. Konečně mohlo poslat své armády na západní frontu. Bylo to však již marné. Po počátečních úspěších zase začali prohrávat. Docházel jim už dech. V této válce se znovu potvrdil poznatek, že obrana vlastní země je vždy úspěšnější, než útok na cizí zemi.

První světová válka skončila příměřím s Německem dne 11. listopadu 1918. Uspořádání Evropy se řešilo až do r.1920 v Paříži na mírové konferenci, i to je dosti neznámá událost. I spletité podrobnosti vzniku Československa.

Vítězové se však dopustili tragické chyby. Z pomsty vehnali poražené do bídy a to jim vymstilo. Frustrace Němců vedla k marné snaze znovu zvrátit porážku. Nadvládu nad Evropou prohrálo v obou světových válkách. Až Marshallův plán po 2.sv.v. udělat z nepřátel spojence byl správným řešením, který je za současným dlouhodobým mírem. Až dvě hrozné světové války dovedly Evropu k radikální změně. Proto je nyní přes 70 let klid.

Zajímavé jsou otázky, co by se stalo, kdyby se sarajevský atentát nestal. Jak by se R-U a Evropa vyvíjela dál. Nebo kdyby Rusko nemobilizovalo. Nebo kdyby německá vojska nezaútočila na Francii, ale jen na Rusy... Zda by se světovému konfliktu dalo zamezit.

 Největším nebezpečím bylo Německo. Po sjednocení se velmi rychle rozvíjelo. Vadilo jim, že se to neprojevuje na jejich pozici v Evropě. Byli ochotni bojovat a měli na válku všechny předpoklady. V obou světových válkách měli nejlepší vojáky i techniku. Rusy by s R-U brzo porazili a přivlastnili by si velkou část jeho území. Pak by se možná vrhli na zbytek Evropy a ovládli ji. Dopadlo by to možná hůř než 1.sv.válka...

Ani po ukončení války nebyl klid, lokální konflikty pokračovaly. Málo známým konfliktem je Sovětsko-Polská válka (1919-1921), která začala pár měsíců po konci 1.sv.v. Střetla se zde snaha sovětského Ruska ovládnout bývalé součásti carského impéria, jehož se cítilo nástupcem, se snahou Polska získat zpět veliké části Ukrajiny a Běloruska, které byly jeho součástí do počátku 18. století. Cílem bylo také vyvolat celosvětovou proletářskou revoluci. U Varšavy se však Polákům překvapivě podařilo sovětskou armádu porazit a zahnat zpět.

Pozapomnělo se i na komunistickou Slovenskou republiku rad a o boji nové čs.armády s ní a s bolševickým Maďarskem hned po válce v r.1919. Byla to dramatická doba....

První světová válka byla tedy výsledkem hlouposti a chamtivosti, ta Druhá čistého šílenství. Evropa byla jako sud prachu v sopce, byla jen otázka krátkého času, kdy vybuchne.  Rozpoutání obou světových válek je temnou skvrnou naší soudobé civilizace. Strategické záměry útočníků se nepodařilo uskutečnit a byly po zásluze potrestány. Proto je EU přínosem, brání opakování historie. Zabezpečuje i relativní bezpečí Česka, jež má v geopolitickém prostoru střední Evropy velmi těžkou pozici zůstat v nezávislosti.

 

Příloha:

Depeše mezi ruským carem Mikulášem II. a německým císařem Vilémem II. o zachování míru v Evropě.

 Dne 28. července 1914 telegrafoval císař Vilém carovi : "S největším znepokojením dovídám se o dojmu, jaký postup Rakouska-Uherska proti Srbsku vyvolává v Tvé říši. Bezohledná agitace, která byla po léta provozována v Srbsku, vedla k strašlivému zločinu, jehož obětí se stal arcivévoda František Ferdinand. Duch, který přiměl Srby, aby zavraždili vlastního krále a jeho choť, vládne ještě dnes v této zemi. Souhlasíš jistě se mnou v tom, že my oba, Ty a já, i jako panovníci máme společný zájem trvat na tom, aby pykali zaslouženým trestem všichni, kteří jsou mravně zodpovědní za ohavnou vraždu. Jinak však nijak nepřehlížím, jak obtížně je Tobě a Tvé vládě, vystoupit proti proudům veřejného mínění. Památce srdečného přátelství, které nás oba váže po dlouhou dobu, vynaložím veškerý svůj vliv, abych pohnul Rakousko-Uherskem, aby usilovalo o zřejmou uspokojivou dohodu s Ruskem. Doufám pevně, že mne budeš podporovat ve snahách, odstranit všechny potíže, které by ještě mohly vzniknout. Tvůj velmi upřímný a oddaný strýc ." Vilém.

Dne 29. července 1914 telegrafoval car císaři Vilémovi : "Teší mne, že Jsi se vrátil do Německa. V této tak vážné chvíli Tě prosím, aby si mi účinně pomáhal. Hanebná válka byla vypovězena slabé zemi. Rozhořčení nad tím, které plně sdílím, je v Rusku ohromné. Předvídám, že velmi brzy nebudu už moci odporovat nátlaku, který je na mne konán a budu nucen učinit opatření, které přivodí válku. Aby se zamezilo neštěstí, jakým by byla Evropská válka, prosím Tě ve jménu našeho starého přátelství, aby si se vynasnažil ze všech sil přimět Svého spojence, aby nezacházel příliš daleko." Mikuláš.

Dne 29. července 1914 císař Vilém odpovídá carovi : "Dostal jsem Tvůj telegram a sdílím přání po zachování míru, nemohu však, jak jsem řekl ve svém prvním telegramu, považovat postup Rakouska-Uherska za hanebnou válku. Rakousko-Uhersko ví ze zkušeností, že sliby Srbska, jsou pouze na papíře, jsou naprosto nespolehlivé. Po mém názoru sluší postup Rakouska-Uherska považovat za pokus obdržet plnou záruku, že srbské sliby vtělí se také v činy. V tomto názoru jsem utvrzován prohlášením rakousko-uherského kabinetu. Rakousko-Uhersko nezamýšlí teritoriální výboje na úkor Srbska. Mám tedy za to, že je Rusku naprosto možné setrvat vůči rakousko-uhersko-srbské válce v úloze diváka, aniž by bylo nutno Evropu strhnout do nejstrašlivější války, jakou kdy zažila. Mám za to, že je přímá dohoda mezi Tvoji vládou a Vídní možná a žádoucí, dohoda, kterou jak jsem Ti už telegrafoval, snaží se má vláda ze všech sil podpořit. Vojenská opatření Ruska, které by Rakousko-Uhersko mohlo brát jako výhružku, urychlí ovšem neštěstí, kterému bychom my oba rádi zamezili. Také moje postavení jako zprostředkovatele, které jsem na sebe vzal k Tvému apelu na moje přátelství a pomoc, bylo by podkopáno."  Vilém.

Dne 30. července 1914 telegrafoval císař Vilém carovi : "Mému velvyslanci bylo uloženo, aby Tvou vládu upozornil na nebezpečí a těžké důsledky mobilizace. To samé jsem Ti sdělil ve svém posledním telegramu. Rakousko-Uhersko mobilizovalo pouze proti Srbsku a to jen část své armády. Jestliže Rusko, jak je tomu nyní dle Tvé zprávy a zprávy Tvé vlády, mobilizuje proti Rakousko-Uhersku, je ohrožena, ne-li znemožněna zprostředkovací úloha, kterou Jsi mne nejpřátelštějším způsobem pověřil a kterou jsem k Tvé výslovné žádosti přijal. Veškerá váha rozhodnutí spočívá nyní na Tvých bedrech. Nesou odpovědnost za válku nebo mír." Vilém.

Dne 30. července 1914 car Mikuláš telegrafoval císaři : "Děkuji Ti srdečně za Tvou rychlou odpověď. Posílám dnes večer Tatičeva (carův pobočník) s instrukcemi. Vojenská opatření, která nyní nabývají platnosti, byla usnesena už před pěti dny a sice na obranu proti přípravám Rakouska. Doufám z celého srdce, že tato opatření nijak nebudou působit na Tvou pozici zprostředkovatele, které si velice vážím. Potřebujeme Tvého silného nátlaku na Rakousko, aby  s námi došlo k dohodě."  Mikuláš.

Pozn.: Přesto Rusko pro zastavení války už nic neudělalo...

 

Podrobnější info viz www.valka.cz a zde

 

 

Bitva u Zborova

Nedávno bylo sté výročí Bitvy u Zborova  (1.–2. července 1917). Byla součástí tzv. Kerenského ofenzívy a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl výrazný, což mělo řadu následků. Rusko přestalo váhat brát československé zajatce do svých sborů. Hlavně to, že Zborov byl vlastně počátkem československé armády.

V literatuře se uvádí problém významu této bitvy. Legionáři v ní bojovali i proti slavným Pětatřicátníkům z Plzně. Ti tam měli velké ztráty. To však není všechno. Neuvádí se, že se legionáři dali do služby Ruska, které chtělo od r.1914 porazit R-U i Německo a lstí do toho zatáhlo Francii a Anglii. Nebyla to obrana Ruska, Zborov byl součástí R-U a naši vojáci se do toho neměli plést. Zanedlouho byli hnáni zpět hluboko do Ruska. Češi se naštěstí postarali o ochranu ustupujících vojsk.

Ofenzíva byla totálně nesmyslná, pro Rusko s katastrofálními následky. Všechny předchozí ofenzívy Ruska selhaly a nebylo pochyb, že selže i tato, a velmi brzy. Nejen, že neměli střelivo a zbraně, ale ruští vojáci již byli zcela demoralizovaní. Nedělali si iluze, že všechny porazí. Věděli, že zase prohrají, že nemají šanci uspět a proto špatně bojovali. Proto naši vojáci vynikli.

Byla to zoufalá snaha esera Kerenského odlehčit západní frontě. Věděl, že Rusko Velkou válku spustilo, cítil za to odpovědnost. Pokud by se vzdal, Němci by armády přesunuli za západ. Naivně si myslel, že ofenzíva přispěje bojovému duchu a upevní Prozatímní vládu.

 Do toho se logicky jeho pěšákům nechtělo...  Chtěli domů a bylo jim jedno, za jakou cenu. Cara svrhli a neúspěch této ofenzívy logicky brzy smetl i Kerenského Prozatímní vládu, což otevřelo dveře komunistům, kteří s pomocí Německa slibovali mír, aby si upevnili svou totalitu. Kerenský neměl riskovat revoluci a nepouštět se do marných ofenzív.

 Naši měli zůstat mimo hru velmocí. Nemělo cenu se připojit na jednu či druhou stranu. Na pochopení toho je třeba pochopit velmi složité historické souvislosti. R-U v podstatě nebylo naším nepřítelem, nebyli jsme okupováni. K oddělení nemělo dojít vojenským způsobem.

 

Bomboška

Řekli mi bomboška, to asi znamená bonboniéra. Nechápal jsem význam. Nebylo mi zrovna nejlépe. Po dlouhé době zvýšeného stálého ponoru na 47-47.25% jsem měl úplně obyčejný lidský pocit. Tak malou hodnotu jsem snad ještě v MD neměl, což mi velmi vadilo... Na zlepšení se lehce zvyká, na zhoršení hodně špatně... K tomu nachlazení a nespavost.

Při obědě mi ponor náhle stoupl na nebývalých 48,5% . Řekli mi- to je bomboška. Pochopil jsem význam. Vysoký ponor trval asi deset minut. Řekli mi, že to byl první bonbon z bonboniéry. Další dny mi také dávali bonbóny. Prostě úsporu v době nižšího stálého ponoru převedli na krátké vysoké stálé ponory. Vyhrají sis tím... Hlavně ale, že mi vrátili stálý ponor. Ten je základem kvality života.

 

Učit mystiku?

Před mnoha lety jsem chtěl učit a učil mystiku každého, kdo projevil alespoň trochu zájmu. Taková úžasně moudrá, mocná hrdá Vznešenost božského, a skoro nikdo o Ní neví... To musím napravit. Myslel jsem, že bude velký zájem, ale po mnoha letech jsem pochopil, že to bylo naivní.

Nejprve jsem poznal, že moje práce je velmi málo efektivní. Nebyl sice problém naučit kohokoliv komunikaci s božským, či mu pomoci nakrátko vstoupit do Království nebeského, ale naprostá většina od toho brzy utekla a vrátila se tam, kde byla.

Většina zájemců se do toho ale ani po letech nepustila. To jsem nedovedl pochopit. Jejich ego se zkrátka Bohu ubránilo. Neobešlo se to bez konfliktů, které mne poškozovaly.

Tzv.duchovní lidé totiž často mají velké osobní a mezilidské problémy, které se stále snaží řešit po svém, ale jsou zmatení, jejich jednání je zmatené a výsledkem je věčný zmatek. Radit jim je prostě kontraproduktivní, protože o to nestojí, navíc vzniká řevnivost, rivalita. Dávat poznatky věčným laikům je jako učit kojence matematiku.

Dlouhodobý vážný zájem se učit, vyvíjet, je naprostou výjimkou, ač všichni tvrdí opak. Mystika rozhodně není pro všechny, jak jsem se kdysi naivně domníval, ale jen pro hrstku Bohem předem určených a připravených. Ostatní se ji ani nemají učit. To je obsaženo např. v Novém zákoně, ale je tabu o tom mezi křesťany mluvit.

Pokud se nyní objeví zájemce o mystiku, je jich několik ročně, už jim jen pošlu svou knihu s tím, aby se naučili channeling a po delší praxi se ozvali, že budeme pokračovat společně. Vím totiž z praxe, že vztah k mystice ze nejlépe zobrazí ve vztahu ke komunikaci s božským.

Od božského mám okamžitou informaci, zda je dotyčný pro mystiku vhodný. Posudky jsou téměř vždy odmítavé. Takže dopředu tuším, že se dotyčný už neozve.

Je tu však ještě jeden zvláštní důvod, na který mne božské upozornilo. Při delším kontaktu s nevhodným zájemcem bych ho mohl urychlit tak, že by vzniklou temnou noc duše pak nechtěl snášet. Mystik v MD by měl učit jen pokročilé. Začátečníky jen pokud jsou zvlášť nadaní.

Jsou však ještě další důvody, jež jsem pochopil až na začátku MD, které mne k změně přístupu dovedly:

1.Mystika je těžká, a to celá desetiletí. Temná noc duše pokračuje až do smrti.

2.Výsledkem 25 let mystické práce je sice naprosto jasné zlepšení ve všech ohledech, ale původní naděje se ukázaly jako přehnané. Člověk zůstane vždy člověkem, nikdy nebude mít to, co bohové.

3.Na rozdíl od laických představ mystika zhoršuje vztahy k lidem a to oboustranně. Žije mezi nimi, ale nepatří k nim, to vědí obě strany. Každý kontakt s lidským mystika stahuje zpět.

 

Channeling v MD

Channeling v MD nabývá nových forem, daleko intenzivnějších a dokonalejších, než byl kdy dříve. Kontakt s božským je již neustálý.

Nejde již o kladení otázky větou, ale daleko rychlejším způsobem, kde je dotaz vyjádřen symbolem, jakousi zkomprimovanou větou. Odpověď přichází okamžitě, také tímto způsobem. Často pak dojde k rozhovoru, který vše vyjasní. Božské také daleko častěji mystika oslovuje, prostě soužití s božským je daleko intenzivnější.

Proces připomíná trvalou meditaci, jen ponory a tok informací je slabší, než ve velkých meditacích. Jestliže dříve byl počet komunikací za den v řádu až desítek, nyní jsou to již až stovky. Intenzita se stále mění. Stačí se zklidnit a proud od božského, tedy výuka, hned zesiluje. Nejsou to jen slovní informace, ale má často formu symbolů i vizí. Ani to dříve nebylo.

Neprobírají se nejen vrcholné filozofické otázky, či proč je vše takové, jaké je, ale vlastně vše, i praktické otázky. Informace, často pokyny, přicházejí i v událostech, někdy zvláštních, nepochopitelných. Také ve snech.

Je tu jakési splývání s nadvědomím, jakoby by bylo promíchané s vědomím.  Tak obrovský už má vliv. Kromě toho dává spodním částem i řadu pokynů. Opravuje jeho chyby. Jen o některých sporných záležitostech spodní část žádá o zdůvodnění a také ho většinou dostane.

Ve velkých meditacích ponor i tok informací ještě zesílí, ale už jich není tolik a tak dlouhé jako dříve, protože se převedly mimo meditace. Je to z důvodu úspory.

 

Psychologie a sociologie islamismu a terorismu

Ještě před třiceti lety se zdálo, že islamismus ztrácí půdu, že spíše roste nacionalismus. Proč islamismus tak zesílil a nabral agresivní směr? Boj za Islámský stát je jasný pokus o nové rozdělení světa.

Proč se náhle radikalizovali i ti, kteří se už v Evropě narodili a mnoho let si víry svých rodičů nevšímali? Jaké jsou sovislosti těchto problémů? To je otázka pro psychology, sociology a historiky.

Chce to vytvořit podrobný psychologicko-sociologický profil teroristů. Zjistíme, že vyvolávacím momentem nebyla náhlá náboženská horlivost, ale za vším je prostě a jednoduše frustrace. Pokud se spojí z vrozenou agresivní bezohledností, výsledkem je terorismus. Faktem je, že u mnoha etnik se to těžko stane. Romy, Vietnamce, atd. si těžko představit, že by se teroristy stali.

Stačí ale, aby se Arabům nedařilo, jak by si přáli, a ani výhledově neviděli možnost zlepšení a je zle. Hromadné zapalování aut v Paříži před několika lety bylo varováním. Doma by byli za úspěšné, ale v Evropě je pro ně daleko těžší se prosadit. Zdejší životní styl jim prostě nesedí.

Nešli do Evropy jen za lepším životem, ale např. Libye se stává zemí bez vody s prázdnými městy v rozšířující se Sahaře. Takže mnozí neměli na výběr.

Není příliš účinné se jich vyptávat, jak chápou lidská práva. Říkat si mohou co chtějí, ale to může vzít brzy za své. A jejich potomci mohou být daleko radikálnější. Rozdíl mezi našimi kulturami je zkrátka příliš velký. Multikulturalismus má své problémy.

Mezi projevy náboženství, nacionalismu či jiné masové ideologie není totiž velký rozdíl. Vždy je tu nebezpečí zneužití jejich autority pro legalizaci, čili zástěrku, kamufláž zločinů.

Vždyť Evropa vlastně totéž staletí zažila, ba zažívá. Falešná náboženství fašismus a komunismus, Rudé brigády atd..

I husitství mělo podobný charakter. Husité se snažili svou revoluci rozšířit i po Evropě, viz Spanilé jízdy.

 Staly se z nich loupeživé výpravy. Naivní očekávání konce světa přerostlo v občanskou válku s tragickými následky, které pociťujeme dodnes. Staletí jsme pak byli podezříváni jako kacíři a každý náznak odporu byl hned likvidován. Žádná zásadní změna náboženství se nikdy nekonala. Jsou snad protestanté lepší než katolíci?

Všichni věřící si vysvětlují svaté knihy po svém, jak jim to vyhovuje. Pravé náboženství je však kontakt s živým Bohem. Proto nepotřebuje svaté knihy ani náboženské organizace. Je však velmi vzácné.

Snaha po seberealizaci je mocná, může obsahovat i správné myšlenky. Pokud se nedaří, pomáhá si dotyčný čímkoliv. Když se seberealizace nedaří v jedné oblasti, zkusí to v jiné.

Kdyby se Hitler prosadil jako malíř, oč velmi stál, nestal by se Führerem. Frustrace z nezdaru mívá tragické následky. Využil frustraci z prohrané války a chudoby. Totéž pomohlo komunistické ideologii.

Dav se vždy dal snadno zhypnotizovat sugescemi, jež chtěl slyšet. Vždy volal po Vůdci. Iracionalita je mu vlastní. Víme, jak se Sudeťáci rychle zradikalizovali fašismem a vztahy v pohraničí se prudce zhoršily.

Krajinská nacionalistická válka v bývalé Jugoslávii měla mnoho civilních čistek a obětí, byla proto zčásti teroristická.

 Narůstající terorismus může prudce zhoršit situaci, protože Evropané se budou cítit více ohroženi a přistoupí k řešením, které vztahy ještě zhorší. Jak vyplývá ze srovnání s dějinami, není islamismus příliš velký problém. Evropa má obrovský obranný potencionál a ještě mocnější spojence. Vyrovnala se už s většími problémy.

Klid a mír nelze očekávat. V této civilizaci nikdy nebyl, a proto ani nebude. Ale toto vše má svou logiku. Patří to k nám.

 

Dva sny

V prvním se mi zdálo, jak krouživými pohyby na jejich hrudi dovedu druhé lidi přivést do transu a pak je lehce zvednu do výšky. Podobalo se to skupinovému zvedání těžkých předmětů, které jsme se v zaměstnání před lety naučili.

Zde jsem zvedal sám, ale záleželo na tom, jak duchovně vyspělý byl a jakou měl se mnou sladěnost. Některý doslova vyletěl, jiného jsem sotva zvedl.

Pak jsem objevil ještě další schopnosti. Pohnul jsem rukou a na dálku pohnul druhým!

Myslel jsem si, je to nějaká schopnost levitace, ale božské mne vyvedlo z omylu. Levitace v mých snech znamená výhradně ponor, tedy božský pocit. V mé přítomnosti bude u některých lidí zesilovat. Podobné případy jsou popsány u světců v mnoha náboženstvích.

V druhém snu jsem při procházce narazil na jasnovidku, která nabízela svoje služby. Říkám si, vyzkouším tě, bude legrace. Vyzvala mne, abych ji ukázal ruku. Jak ji uviděla, vykřikla. Současně jsem ve svém nitru uslyšel hlas recitující jakési mantry. To mne překvapilo, nikdy jsem nic podobného nezažil. Jak jsem se ptal ostatních, vnitřní hlas zaslechli jen výjimečně při channelingu. I oni byli velmi překvapeni. Tak i já to asi zažiji.

 

Střední meditace č.238

Střední meditace jsou kombinací malé a velké meditace. Je jich málo. Přicházejí neočekávaně jako rozšíření malých meditací tím, že se v nich objeví výukové děje, typické pro velké meditace. Nejsou ale tak dlouhé a silné jako velké meditace.

 

Do meditace mne pozvali jako do malé, ale pak se ukázalo, že je střední, což je velká výjimka. Řekli mi už dva dny předtím v malé meditaci, že nová kapitolka nastala, ale byl klid, ani malé meditace nebyly.

Tato střední meditace byla mírně tísnivá, což je také nezvyk. Ukazovali mi, že jakýmkoliv zasahováním do meditace ji naruším, ale kdybych ji totálně přijal, z dějů bych si nic nezapamatoval, protože bych Tam vlastně nebyl. Nic bych se nenaučil. Je v tom trochu tragédie, ale taková je mystika.

Pak mi jak ve velké meditaci naznačovali božský svět, kde je pro nás ohromující a tísnivé i to, že Tam nic vnějšího pevného není. Je to mimočasové žití v nevyzpytatelně dokonalé myšlence Boha, kde se vše stále proměňuje, i každá entita. Žijí jaksi Sami v Sobě a to ohromuje. To nemůžeme pochopit, ani úplně přijmout, jsme jen lidé.

Malých meditací v této kapitole prý bude méně, stálých ponorů stejně.

 

 

Zátěže v mystice

Zátěž, známá pod pojmem temná noc duše,  je největší problém mystiky. Je to úplně vše, co osobnost mystika zatěžuje. Trvá celý život,  bez výjimky. Má množství důvodů, jež je třeba znát. V podstatě pohání mystický proces, vyvažuje ho. Překonáváním překážek se také ovlivňuje psychika. Zátěže je třeba zvládat bez reptání a nenechat se jimi znechutit.

Zátěže i bez mystiky má každý člověk. V tom je mystik podobný jiným lidem, kteří z ní však nemají užitek, protože o duchovní vzestup nestojí.

 

 Zátěže lze popsat podle různých kritérií:

 

a./ Podle etap mystiky

1.Spuštěním mystického procesu zátěže pomalu zesilují, úměrně intenzitě procesu. Mystik se s ními postupně seznamuje.

2. Střední část je dlouhá a poměrně těžká. Neustále se mění intenzita i druhy zátěže.

3. Závěrečná etapa, tedy MD, má klidnější a mírnější zátěže

 

b./Podle intenzity

1. Slabé

2. Střední

3. Silné

4. Velmi silné. Extrémní bylu ukřižování Krista

 

c./V pořadí četnosti je to

1. Únava

2. Tupost fyzická i psychická

3. Když se něco nedaří, nebo nemůžeme mít, co bychom chtěli

4. Tíseň. Ta vzniká z událostí i v meditacích o Jinakosti Boha

5. Nespavost

6. Psychická labilita ze zesílených sklonů

7. Tísnivé sny

8. Plnění pokynů božského

9. Problémy s lidmi

10. Nejrůznější překážky v životě

11. I nedělat nic i kdybychom rádi něco dělali je zátěž

12. Různé bolesti

13. Nemoci, těch je naštěstí velmi málo

A další. Extrémním případem temné noci duše je ukřižování. To bylo zásadní podmínkou návratu Krista k Bohu.

 

 

d./Podle délky trvání na

1. Krátké

3. Střední

4. Dlouhé

5. Trvalé

 

e./Co nikdy nenastane

1. Demence

2. Nemohoucnost

3. Nouze

4. Duševní nemoci

 

Božské neustále vymýšlí a realizuje různé zátěže a zkoumá jejich účinnost. Vždy jde o to aby přinesly co nejvíce. Přitom mystik nesmí být nikdy vážně ohrožen vyjma nejsilnějších procesu, které jsou naštěstí vzácné. Vždy má ochranu a základní potřeby má zajištěny .

Na případě Krista můžeme z Nového zákona vyčíst jeho zátěže i Jeho ochranu, podobně jsou popsány v dílech jiných mystiků

Pokud se nějaká zátěž neosvědčí, tak ji božské přestane používat. Každá má svá specifika, je vhodná pro určitého mystika a určitou etapu. Proto má každý mystik svou trvalou sestavu zátěží, i když některé jsou používány častěji. Nemůže do nich ani zasahovat, zvolit si je. To je vyhrazeno pouze božskému.

 

Účel meditací

Meditace nejsou na zklidnění, či harmonizaci mysli, jak se běžně udává ale hlavně na poznání a přijetí Boha. Vždy je účelů několik, u každého mystika je to jinak:

-na proměnu psychiky přijetím Boha jaký je a tím Jeho větší ovlivňování nás

-na zásluhy pro duchovní vzestup

-na zátěž na kompenzaci, vyvážení

-na pochopení filozofie Stvoření a duchovních zákonů

-na osobní informace

-pro božské síly samé

Z toho vyplývá, že ke zklidnění, či harmonizaci mysli ani dojít nemůže, tak je to těžké.

Už samotná vůle jít do meditaci je velmi důležitá. Kdo je nemá, je to proto, že je nechce mít, tím odmítá přijmout Boha, jaký je. Nechce živého Boha, jen uzavřeného v bibli.

 

 

Splývání s Bohem

Po desetiletích intenzivní mystické praxe se vše změnilo. Kvalita neustálého soužití s Bohem stále rostla. Až pak je úplné přijímání Boha.

Božské už moc mystika nekritizuje, protože téměř vše je podle něj. Proces je těžký stále, ale to nelze změnit. Hodně se liší od lidských představ, ale je naprosto logický a je optimalizován s ohledem na duchovní zákony, lidem neznámé.

Kontakt s lidmi je stále velký problém. Nemá je ale stále kritizovat. Pámbu své blbečky potřebuje, řeklo mu božské, aby se stále nerozčiloval na lidskou hříšnost omezenosti.

Vysoká mystika je už o ezoterice. Jakýkoliv kontakt s laiky způsobuje vzájemné vyrovnávání a to ho brzdí a ovlivňuje nesprávným směrem. Tak se vrací odkud přišel a spoučasně si ze strachu nechává otevřená zadní vrátka do lidského myšlení a světa. Pouze na božské je mystik napojen přímo.

 Druhé lidi stejně nelze ovlivnit. I kdyby sami chtěli, zůstanou v podstatě stejní. To dokazuje mnohaletá zkušenost. Mluvit o předurčenosti není populární, naopak.

Nastavení osobnosti je totiž trvalé, ač bychom to rádi viděli jinak. I léčení je jen pokračování nemoci jiným způsobem. Sice se dosáhne prodloužení života, ale to není rozhodující. Navíc život v pokročilém stáří v bojích s nemocemi za mnoho nestojí.

Každého mystika kontakt s laiky zatěžuje. Píše spíš pro sebe a několik blízkých. Ale i pro něj je těžké přijmout, co zjišťuje. Např. že vše je tvořeno Bohem a jen On ho může měnit. Pochopit Hru Stvoření je těžké a dlouhé učení.

Hlavní je poslušnost. Poslechnout pokyn božského. I v maličkosti, je velká zásluha. Naznačují mu, že by měl usilovat o splývání s Bohem, které zná z malých meditací, které už má dost silné. Prostě je přenášet víc a víc do běžného života. Znamenalo by to nejen nemluvit s laiky a nestarat se o lidské představy, názory a činnosti, ale nechat vše na Bohu. Daleko pasivnější životní styl.

Ví už o tom léta, ale pokrok je v tomto směru pomalý, protože lidský svět se ho stále dost týká. Ale v klidné etapě MD je více možností se od lidského oddělit. Říkají mu, že by se dalo dostat dál než je, což by uvítal. Je to pomalá práce na desetiletí s pomalým vzestupem ponorů.

 

 

 

Sv.Marie Magdaléna

Webové stránky Karmelitánů uvádějí, že Marie Magdaléna deʼ Pazzi (1566-1607), svatá, svátek má 25. května, se narodila 2. dubna 1566 ve Florencii. V osmi letech svěřili rodiče svou dceru do výchovy sestrám maltézského řádu do kláštera San Giovannino dei Cavalieri, kde se o ni starala její teta řeholnice, matčina sestra. Ve čtrnácti letech, o slavnosti Nanebevstoupení Páně, zde Kateřina prožila intenzivní vytržení lásky (první extázi, v přítomnosti maminky, zaznamenává již o dva roky dříve). Během pobytu u sester poznala, že také ona sama chce být řeholnicí.

Bezprostředně po slibech následovala doba četných extází. Po čtyřicet dní prožívala Marie Magdaléna denně po svatém přijímání několikahodinová vytržení, během nichž s velkou intenzitou a hlubokým pohnutím nazírala trpícího Krista a byla jí dána účast v jeho v utrpení.

8. června 1585, o vigílii slavnosti Seslání Ducha svatého, začala další série extází, která trvala osm dní; po ní následovalo období těžkých duševních a duchovních zkoušek. Pět let byla Marie Magdaléna soužena prudkými vnitřními boji. Koncem roku 1588 dosáhlo její utrpení vrcholu. Prožívala takřka neodolatelná pokušení zradit své povolání, dokonce si vzít život. S největším vypětím se však pevně držela lásky a Boží náruč ji vždy znovu zachytila, když už se zdálo, že pokušení vítězí.

3. září 1592 v mimořádně silné extázi lásky běhala po klášterních chodbách a zvonila na zvony, aby do celého světa volala: »Milujte Lásku!« V letech 1595-1598 byla formátorkou sester s časnými sliby a 1598-1604 novicmistrovou. Nakonec byla roku 1604 ustanovena podpřevorkou kláštera, funkci však pro nemoc už nevykonávala. 24. června 1604 prožila svou poslední extázi. O něco později onemocněla na tuberkulózu plic a zbývající čas do její smrti 25. května 1607 byl naplněn jen a jen utrpením – tělesným i duchovním.

Její díla

 

To je klasický mystický proces. I všichni ostatní Učitelé církve ho takto zažili. Oslovení Bohem, extatickobolestivá vytržení, i těžké procesy temné noci duše mezi nimi. Přesně tak ho vyjádřil Kristus.

Bohužel je to vzácné. Běžní křesťané nemají nic z toho. Nikdy neviděli Boha. Mají Ho jen v bibli, kterou si vysvětlují podle svého. Proč, když mystikové a oficiální Učitelé církve své zážitky popsali v řadě knih? Proč se o tom málo mluví, je to doslova tabu?

Prostě proto, že věřící všech vyznání extatické zážitky nechtějí. Mají rádi svůj klid a ony by jim ho zcela rozbily. Ani účast na utrpení Krista nechtějí. Říkají, že jeho ukřižováním už další utrpení není potřeba. Kristus však jasně říká: Kdo mne chce následovat, ať vezme kříž a následuje mne. I On měl neustálé problémy s nepochopením všech a se střety přání věřících s božským Záměrem. To logicky muselo ústit v Jeho odmítnutí a popravu. Projev farizejství, před kterým tak často varoval. Ono však vládne dál.

Jen málo mystiků se dostalo do klidnější fáze, jež je až po mnoha letech mystického procesu. Např. Sv.Terezie z Ávily. Většinou zemřeli dříve. Bohužel byli v mystice sami, neměl jim kdo odborně poradit a literatura byla ovlivněna dogmaty církve. Ostatní se na ně dívali s podezřením, zda to nejsou pokušení.

Sami měli ze svého mystického procesu strach. O mnoha důležitých věcech duchovního života se nesmělo a dosud nesmí psát. Místo přijímání Jinakosti Boha raději chtěli pomáhat druhým, prosit Boha za ně. Plést se Mu do práce! Proto nepostupovali rychle a bez chyb. Proces proto neměli intenzivní a efektivní.

A také tím, že v procesu nebyli dlouho, se stalo, že se po smrti nedostali trvale do Království božího jak očekávali, ale opět sem. Na dotaz božským silám, kolik z nich se jich dostalo výše, odpověděli lakonicky: Jeden, dva, nebo tři...

Proces, který je prováděn na nás je efektivní. Mnohaletým denním přímým vedením je zbavený omylů. My se výš dostaneme, návrat sem by nás už brzdil.

 

 

Co jsem dělal v zaměstnání za socialismu a kapitalismu

Již počátkem 70.let na střední průmyslové škole jsem studoval knihy z 1.republiky o americkém kapitalismu. Nejvíc mi dala kniha dopisů ředitele chicagských jatek svému synovi, kde byla podstata jejich myšlení. Výsledkem byl závěr – tohle není nic pro mne.

 Prostudoval jsem počátkem 80.let i všechna náboženství a duchovní spolky se stejným závěrem... Všude byla zjevná omezenost, nelogičnost a demagogie. Diletantimus, to je slovo, které tuto civilizaci nejvíc vyjadřuje.

Na začátku 90.let jsem si přivydělával jako prodejce sportovního leteckého vybavení a instruktor výcviku pilotů se stejným závěrem, tak jsem se živit nechtěl. Když zrušili konstrukci, kde jsem po deseti letech ve výzkumném ústavu pracoval (tam jsme si jen na výzkum hráli), odešel jsem do Technické knihovny v Klementinu, vlastně jakoby do kláštera.

Důležité pro mne nebyly peníze, ale klid na práci, kterou jsem začal. A ve velkých odborných knihovnách jsem už zůstal. Byla tam atmosféra jako za socialismu, tedy klid a dobré vztahy, což jsem potřeboval.

Organizoval jsem tam přednášky, skupinu lidí se stejným zaměřením a z tisíců stran poznámek ze svého i jejich výzkumu sepsal knihy, které mi vyšly v nakl.Onyx Praha 2.

Až když v roce 2015 dorazil drsný kapitalistický styl i tam, odešel jsem do předčasného důchodu. Vlastně jsem celý život měl v zaměstnání stejnou pohodu. Nikdy ani žádný přesčas.

A čím jsem se tedy 25 let v pracovní době hlavně zabýval? V podstatě neznámým a tabuizovaným oborem. Rozvojem intuice, jejím výzkumem a využitím jeho gigantického potencionálu pomocí rozšířeného vědomí speciálním druhem hypnózy. Stal jsem se vlastně žákem své vlastní intuice.

 Byla to vlastně objevná práce, pouze málo lidí v historii ji začalo. V dávných dobách Platon a Plotinos.  Ze nedávných to byl psycholog C.G.Jung a osobnosti hnutí hippies např. T.Leary. A.Huxley a A.W.Watts, ale nedošli daleko.

 

 

Láska k Bohu, Autoritě

Příprava meditace č.237 začala už večer velkým úklidem, až jsem byl dost unaven. Božské mi detailně říkalo, co mám udělat. Vzbudilo mne v šest ráno a úklid a příprava trvala další hodinku, protože vše vázlo. Opět jsem měl velkou obavu, zda zase nebudu s tísní snášet Jinakost Boha.

Náběh do meditace však nebyl s tísní, což bylo dobré znamení. Božské mi řeklo, že to bude jiné, jemnější. Meditace byla kratší, asi 45 minut s dvěma přídavky.

Na počátku jen náznaky Jinakosti. Naznačení virtuálního Centra řízení, ze kterého se řídí svět. To mi způsobilo trochu tísně. Jen tohle vysvětlit lidem je gigantická úloha. To snad ani nejde, vždy před tím utečou, jen si budou o tom vyprávět pohádky. Ale proto se tak hraje, nekonečně složitá Hra. Oni si v nás užívají zvláštního, uměle nedokonalého světa. Z Potencionality se automaticky generuje nekonečně mnoho Her..

Mnoho dalších otázek, z velké části se už probíraly, ač trochu jinak. I o laicích, kteří nám píší a různě kvalitně se realizují. Ale i o mé budoucnosti, že vše bude jak je, jen drobné varianty navíc.

Co je to moje já, to je věc. Kde je hranice mezi já a ne-já? Podivnost sama, je to virtuální výtvor Boha, aby vypadal, tak jak ho vidíme.

On mne stvořil a vede mě zpět k Sobě. Pracuje skrze mne, nejen zevně, ale i vnitřně. Co jsem tedy já a moje aktivita, to je záhada. Božské je stejné vně i uvnitř mne. A to platí obecně. Nekonečné množství entit hledají cestu zpět. Rozvíjejí se, zdokonalují.  Každá podle svého nastavení. Mluví se o tom ve všech náboženstvích, ale prožit To v meditaci úplně rozbije naše omezené představy.

A tohle už prý dobře vím, takže závisí jen na množství nutné zátěže, řekli mi s klidem. Tak zásadní informaci! Až se mi zježily ve vizi vlasy, když jsem si to uvědomil. Budu muset napsat podrobný článek jaké druhy zátěže v mystice jsou, jak se mění s etapami procesu.

Prý na mě budou zkoušet různé druhy zátěže. Proto mi na chvilku zastínili pravé oko, jako bych na něj hůř viděl, což mi radost neudělalo.

Také se probíralo moje přání zažívat v meditaci, chvilku i mimo ni, jen své božské. To bych byl vlastně bohem, ale na to nemám. Bylo by to moc drahé a málo by to přineslo. Pak bych takové chtěl všechny. Už před mnoha lety jsem to chtěl a dostal jen velmi omezeně. Ale když mi to Šéf božské správy povolil…

V klidném ponoru vlastně božské zažívám. Když jsem se zeptal, jaké to je, když pracuje, objevilo se několik vizí, kterým jsem nerozuměl. Vždy musí být hierarchická skladba, různé části. To je mystika. Nelze být trvale Nahoře, vždy je to učení, jen s náznaky božského

Prostě přátelský proslov, ne ani tak přednáška, božského vyspělému žákovi, kde se oba dobře znají, mají léta praxe ve vzájemném setkávání se. Jak to krásně funguje. Ponor byl zpočátku 48% a pak náhle 49%, pak i v přídavcích.

V prvním přídavku mi připomněli, že se hlavně probíral můj vztah k božskému, které se mi ve vizi objevovalo jako bílý obláček. A můj vztah by se dal vyjádřit jako láska k Němu, k této Autoritě. Proto to tak dobře funguje, už tolik let.

Láska k Bohu neznamená milovat představu, kterou si o Něm vytvoříme, třeba čtením bible, ale osobně Ho znát, jak je Jiný, než lidské představy a brát Ho jako jedinou Autoritu.

V meditaci mi také řekli, že jelikož nebyla příliš tísnivá a zátěž je jen malá, nebudu moci mít časté silné ponory po ní. A tak se i stalo. A tlak na esoteriku je čím dál větší. Konec debat o duchovnosti.

Poděkoval jsem za meditaci a ozvalo se: „To je dost, že Nám někdy někdo poděkuje…“

 

 

Vyhlídka Katastari a Bochali

Dva měsíce jsem již měl proces se slabšími stálými ponory i malými meditacemi. Doufal jsem, že se to konečně změní a budu dostávat i další slíbené schopnosti, vyšší přísun informací i vyšší inteligenci k jejich zpracování.

Den před meditací č.236 jsem prožíval nepříjemnou pracovní zátěž. Malování bytu je nejhorší práce, co znám.

Vzbudili mne v neděli v 6,30. Byl jsem velmi unaven a rozespalý. Popoháněli mne opět do meditace. Čím později bude, tím prý bude slabší. Mystika bez zátěže neexistuje. Překonat strach z Jinakosti Boha, to je u mě hlavní problém už léta.

Název meditace mi řeklo božské už před týdnem, ale nevěděl jsem význam. Až těsně před ní mi ho řekli znovu. Hrají si se vším, ostatně kdo navštívil božské, nediví se tomu. Tam je možné opravdu Vše a také se To dělá. Vybrali si k názvu vyhlídkové místo, které jsem před léty navštívil, viz http://yuung.sweb.cz/vyhlidka-Katastari.jpg

Ale v přídavku meditace mi řekli, že od ní nedaleká vyhlídka Bochali na Zakynthosu lépe vyjadřuje, jak se z vody, tj.Potencionality vynořuje i město, tj.Vše. V meditaci mi to ukazovali názorně. Viz http://yuung.sweb.cz/vyhlidka-Bochali.jpg Božská Bohatost, košatost a barevnost Života. Z Potencionality jakoby vyprsknou její atomy a vytvoří všecko.

 Božské mi do své přednášky opět dalo vysokou inteligenci na chápání souvislostí filozofie Poznání, vize a dokonalé vnímání hudby. Bylo několik přídavků, celkem přes hodinu a ponor často 49%. Jen ke konci byl trochu neutrální, jinak mírně až středně tísnivý.

Sestava vědomí v meditaci byla široká. Od mého pasivního zaostalého spodku vědomí, přes lepší části, kterým dali  zvýšenou inteligenci až k božskému, které rozhodně nebylo jen jednou entitou. Jejich styl se trochu měnil. Styl měli přátelský, ale přísný.

Žádné pohoupáníčko a odpočinek, naopak. Šlo opět o přijetí Boha a Jeho Věčné, Dokonalé Tvorby, kde mám problém. V tom je zakopán velký pes, na kterého mě upozornili, prvně tak jasně. My mnohé víme správně, ale vnitřně jsme to nepřijali a dáváme od toho ruce pryč. Třeba, že existuje Bůh, ale hlavně to, že život je Jeho gamesa. Zapálili bychom tomu v chrámu na oltáři svíčku a pak rychle domů. Pryč od toho.

Říkáme, že půjdeme k Bohu, k Celku, ale vůbec netušíme, jaké to je. Představujeme si to úplně naivně, jako selanku. Netušíme, že je to konec všeho známého, ale totální. Jde z toho velký strach. I vyšší části se bojí. Vědí, že bude konec i jich. Zmizet nenávratně  v Nepopsatelnu. Přesto je to směřování Všeho, dokonce Tam už jsme, vždy jsme Tam byli, jen si to neuvědomovali .

Pro vyřešení toho se do mě božské pustilo s nebývalou silou. To byla tak radikální výuka, že by ji vydýchal málokdo. Tolik let už mi trvá... Uvidět a pochopit Záměr, že  vše je takové, jaké to má být, se všemi detaily souvislostí. Přesvědčivá Gamesa.

Mystika je konec všemu starému, vše se musí předefinovat, úplně vše. I to, kdo jsme my, to je Věc... Práce jak na kostele, a těžká...

Prožít To přímo v božském světě se všemi detaily a souvislostmi, větvícími se do dalších a dalších souvislostí, vlastně do nekonečna, jakéhosi podivného Abstraktna. Pro božské je to denní chléb, pro nás ohromující Nepředstavitelno, kterého se nevyhnutelně bojíme. Není konečné řešení ničeho.

Ukázali mě jako vojáčka v dětském věku. Málo toho ví, ale snaží se a je disciplinovaný. Byla v tom pochvala. Ptal jsem se na budoucnost a příští životy. Prý to budu mít dost podobné. O vše bude postaráno. Vše je nastaveno, i to leká. Vlastně se zbytečně obávám...

V meditaci bylo nové i to, že jsem vnímal, že v každém bodě čehokoliv lze proniknout ještě do vyšších rovin Poznání, jakoby se ten bod rozbalil. On již obsahuje Vše, to je to Vše ve Všem... A z toho jde velký úžas.

Jen se trochu nad čímkoliv zamyslet a jste v totálně neznámých nepochopitelných světech za tímto světem, kde přichází vyšší stupeň vysvětlujícího Poznání. To mysl úplně rozhodí a bojí se, že se brzo zblázní... Raději by se některé části zahrabaly pod zem a ucpali se hlínou uší navěky...

Stále se snažíme vše zjednodušit, ale Oni mají opačný záměr. Udělat cokoliv co nejsložitěji, nejpodivněji, nejparadoxněji. Aby se to jen tak lehce nevyřešilo. A daří se Jim to, taková je Dokonalost, kromě Ní nic není...

Božské splnilo, co slíbilo. Že v meditaci bude Jinakost Boha. A že po ní dostanu víc informací a inteligence. To mi ukázala hned po meditaci. Jindy intenzita proudu Poznání rychle mizí, teď mi trochu nechali a je dost těžké tento proud stále vnímat. Je to jakási trvalá meditace, dá se nazvat aktivním dynamickým ponorem. Aktivní znamená pochopit konkrétní filozofický, či jiný problém do větvících se souvislostí. To ve stálém ponoru běžné není.

Déle náznaky toho, jak to v božském vypadá, jak si tam věčně hrají. Jak my s VR, jen nekonečně dokonaleji... Tak nepatrně se náš život podobá Jejich... a žádná svatá kniha o tom nepíše. Vůbec není snadné zvládat vidět za Vším Hru Boha a dosti Ji rozumět.

Je gigantický rozdíl mezi mystikem a věřícími, kteří si myslí, že možná někde je Bůh. Hodný dědeček kdesi na mráčku. Tak odlišná je pravda. Tzv.duchovní lidé sice říkají, že vědí, jak to je, ale kdyby Ho jen zahlédli... Mystik To často zažije, ale lehko mu u toho není. Nelze aby to bylo jinak... Vždy je ohromen.

První mimofilozofický problém mi vysvětlili hned po meditaci ve vizi. Omítka a první malba v bytě je 80 let stará. Je to jakási mastnota, která brání nátěru, škrabalo by se to hrozně. Nedá se s tím nic jednoduchého dělat...

I jak jsou Oni hodnoceni. Když někoho vedou dobře k rozvoji, jsou odměněni, když nevyužijí možnosti, mají problém..

Je to prvá meditace po úvodním roce MD, mohla by znamenat jistou změnu. Obával jsem se, že to bude moc drahé, ale božské mne ujistilo, že mi něco našetřili ze zátěže, jež jsem v posledních dvou měsících prošel. Bude teď asi zajímavá doba...

Také mi vysvětlili další Jinakost, ještě více ohromující. Zeptal jsem se Jich: Nechápu, jak je možné mít extatické meditace ve vysokých dimenzích? Vždyť Tam mimo Jinakost nic není. Tu nezvládají ani naše vyšší části vědomí... I kdybyste je ještě zvedli, stejně vždy zůstane část lidského, omezeného. Leda by se nic neprobíralo.

Možné to je, odpověděli. Prostě bychom nastavili jiný mód. Copak Jinakost Boha budou spodní části brát s extází? Já myslel, že prožíváme i své pocity z dějů a informací v meditaci?

Cožpak na stejnou Jinakost můžete dát extatický pocit nebo tísnivý, jen podle své volby? Děje se jen to, co chceme My. Vždyť vy jste My, jen jinak nastaveni...

A proč nedostávám na Jinakost extázi, to by bylo daleko příjemnější? Odporuje to zákonům vývoje.

Přísun informací i další dny po meditaci skutečně dostávám ve vyšší míře než jindy. Ale už bez zvýšené inteligence. Je příliš drahé mít vlastně trvalou velkou meditaci. Malé meditace ani stálý ponor se však nezlepšily, jak jsem čekal. Zátěže bylo však více. I tupost zesílila.

Vzpomněl jsem si na dobu před patnácti lety, kdy se týden po tísnivé meditaci nic nedařilo. Vlastně pokračovala v změněné formě. Vysoká mystika je prostě těžká. Požadavky na zátěže jsou bohužel vysoké. Všude samý překonpřek...

Z dalších informací:

-Ptal jsem se, zda na mém případě je něco zvláštního. Prý hlavně to, že jsem přímo veden velmi vysokou dimenzí, 7,5. Jakoby se univerzitní profesor věnoval školákovi. Tím jdu přímo Vzhůru bez oklik, ale tím je to i těžší. Tento radikální proces se přenáší i na další kolem mne.

-Překvapením byla i informace, že zátěž není jen prostá matematika. Není to tak zlé, jak to vypadá. Jde hlavně o symbol té zátěže. Ale i ten dává božské a je vždy znát.

-V důchodu se nebere zátěž jako z doby pracovního procesu. Proto ji není potřeba tolik.

-Nic nemá jen jeden důvod, vždy mnoho, až větvících se do nekonečna

-V božském světě se vše počítá, vše se účtuje. I zabývat se druhými spustí lavinu vazeb s dalekosáhlými důsledky.

-Kompenzace geniality bývá i smrt v mladém věku, viz Mozart.

Výsledky meditace:

Po meditaci nebyly žádné zvláštní schopnosti vyjma vyšší komunikace. Překvapivě se po roce projevila nutnost konečně přijmout a smířit se s tím, jaký MD skutečně je. I s jeho omezeními a nároky včetně nižších mystických možností než jsem čekal.

I to, že se situace ani nemůže výrazněji výhledově zlepšit. To je také význam jeho názvu. Důchod znamená, že vše je již vlastně známo a nic se příliš nemění. Stálý ponor sice není zvýšený stále, ale i tak je velmi drahý, takže jiné schopnosti nelze při reálně možné zátěži očekávat.

Přesto, že MD má vyšší stálý ponor než PO, protože proces je méně intenzivní, důsledkem kompenzace pocitů je omezen na max. 47,25%. Ale i tato hodnota vyžaduje mírnou tíseň, jež kvalitu tohoto ponoru snižuje. Běžný stálý ponor 47% je neutrální, ale i zde jsou drobné kompenzace nutností. To jsou meze mystiky, o kterých není běžně nic známo. Liší se životním stylem značně od běžných představ.

Na začátku mystiky jsem se bál, že budu ulítávat i mimo meditace do jiných světů, ale nestalo se tak. V tom je mystika klidnější než jsem čekal.

Skutečná mystika je natolik jiná než představy o ní, že nelze očekávat, že ji přijme více lidí. Je proto zbytečné, ba nevhodné, o ní veřejně hovořit. Má zůstat v ezoterice.

 

Aktivita spodních částí v meditaci

Pokud jsou v meditacích spodní části a jsou-li vystaveny konfrontaci s božským světem, který je mnohokrát převyšuje, nevyhnutelně nastává ohromení a tíseň spodku. Božskému se nemůže nijak rovnat. Ani Mu nerozumí. Co s tím?

Mnoho laiků si myslí, že v meditaci vůbec spodní části nemají být. Stačí odevzdat se, splynout s Bohem a vše je v pořádku. Pokud to konzultujete s božským Učitelem, překvapí vás odpověď.

Tíseň spodku při kontaktu s božským je zcela správná a logická. Je to zesílený proces běžného života, který je v střetávání se spodních částí se Stvořením Boha. Tím se učí a rozvíjí a to nelze pouze příjemnými pocity. I takové meditace jsou, s extatickými či neutrálními pocity, ale tísnivých je nejvíce, protože jsou nejúčinnější. Přijmout i takto Boha je daleko těžší.

Kdyby v meditaci spodní části nebyly, bylo by to jako v božském světě. Tam spodní části nejsou, nemohou se tedy ani rozvíjet. Mystika je zrychlený vývoj, tedy i zesílená bolest. Právě tato tíseň je nejlepším lékem, který potupně proměňuje spodek. To je také základem temné noci duše.

Co ale dělat s přílišnou aktivitou spodku v meditacích? To je trvalý problém. Narušuje meditaci, božské pak zeslabuje svůj projev.  Když si však spodek uvědomí, že dělá chybu a jeho strach z Vršku je zbytečný, trochu povolí. Tento trvalý problém je naprosto logický a zesíleně vyjadřuje i situaci mimo meditaci. Je obrazem vztahů spodku k Vršku, jak Ho přijímá. Potlačování spodku by zablokovalo celou meditaci.

 

 

Alternativky v duchovnosti

Ženám nedoporučuji číst

Již třicet let se setkávám z velmi rozšířeným fenoménem, který bych nazval alternativky v duchovnosti. Jsou to téměř všechny dívky a ženy, jež se jí zabývají. Muži mají také své problémy, ale trochu jiné.

U žen je charakteristický silný „ženský“ styl duchovnosti. Vyjádřit by se dal jako bojovná, vychytralá, pudová ba až agresivní iracionalita se silným sklonem k dominanci. Takové byly už v Theosofické společnosti v 18.století. Připomínají bojovné sufražetky.

 Argumentace a logika je nezajímají, odmítají ji. Nedají se nikým nijak přesvědčit, jsou stejné celý život. Chtějí dosáhnout svého a po svém. Často bývají vegetariánky, odmítají antibiotika, chtějí rodit doma a tvrdě to vyžadují.

Mají svou víru, sestavenou z různých učení, namíchanou jako guláš podle svého přání. Chtějí mít svůj dům s kytičkami, jednou z nich je duchovnost, a tím se opájejí.

To však nejde ani v duchovnosti, protože ta je vedena duchovními zákony, které neznají, ani nechtějí znát. Chtějí své vlastní, a tak vzniká konflikt. Boha prostě nechtějí přijímat takového, jaký Je a svou podřízenost Jemu.

Rády poučují druhé. Jsou to samozvané učitelky duchovnosti. Takové vždy byly a budou. Nedá se s tím nic dělat.

Mám zkušenost, že některé mají občas i mystické zážitky. Vztah k nim je však typický tím, že je odmítají přijmout. Proto se o nich nechtějí bavit.

 Uvědomují si kolizi mezi svými názory a tím, co v meditaci zažili, ale ani je nenapadne se od božského učit. Spíš planě doufají, že časem Bůh změní své názory a bude mluvit tak, jako ony. Většinou časem meditace nemají vůbec, ale nikdy nepřiznají, ba ani sobě, že je vlastně nechtějí.

Co se týče komunikace s božským, je to ještě větší problém než s meditacemi. Jen málo z nich ji dělá a většinou toho brzo zanechají. Nechtějí názor někoho jiného, chytřejšího. Jen potvrzení svého. Proto se ptají jen málo, a jen na něco, pokud už nemají jinou možnost. Rozhodně nechtějí být bohem poučovány. Chtějí si ponechat svoji pohádkovou duchovnost, kde si hrají na Boha, který vše ví a vše udělá podle svého.

Spřádají své romantické představy o životě i duchovnosti jako prošívanou dečku na stůl, a zakrývají s ní co se jim v životě nelíbí a nedaří změnit. Stále doufají v téměř nemožné a opájejí se štědrostí Vesmíru, že prý jen stačí si připustit svou božskou hodnotu a mohou tak mít i dělat vše, co si přejí. Jsou jako žačky ve škole bez učitele.

Někdy se dávají dohromady s podobně smýšlejícími, ale časem mezi nimi vzniká řevnivost, rivalita a rozcházejí se.

 

 

 

Výuka virtuality

Uvědomil jsem si, že virtualitu dokáži chápat jen ve velkých meditacích, a to jen s velkými obtížemi. Mimo ně velmi málo. Velká omezenost lidské inteligence neumožňuje virtualitu vnímat ani chápat. To je po více než dvaceti letech a dvou stech několikahodinových meditací dosti slabý výsledek. A že bych s tím měl něco dělat.

Fakt je, že je to velmi těžké přijmout, vnímání virtuality by mi asi po krátké době úplně rozmetalo psychiku. Musí se postupovat pomalinku. Je to práce ne na několik let ale na mnoho životů!

A božské začalo. Oživovalo mi zlehka zážitky z mediací. Že není žádná náhoda, ani jedna. Že není žádný náhodný svět, který kdysi náhodně vznikl a vyvíjí se podle svých zákonů.

Nejsou ani nehody, či smůla, na kterou bychom se mohli vymlouvat. Je to jako ve snu, ale dokonalém. Dokonalá logika je ve všem, hra symbolů, skrytých významů a realizace nám neznámých záměrů. Bůh je totálním Pánem Všeho, nic není mimo Jeho neomezenou Moc. Tohle prožít a pochopit velmi bolí.

Gamesa, která promítá virtuální snímky a my, vygenerovaní jedinci, kteří je prožíváme a reagujeme na ně. Proto je vše dopředu známo, proto jsou zázraky, jež věda nemůže vysvětlit. Myšlení prostě za určitých podmínek působí na hmotu. Vše je nekonečně složité a velmi podivné a přesto má svou dokonalou logiku. Jsou i vyšší a vyšší světy, kde je vše více a více jasné, víc a víc pro nás nepochopitelné.

Hierarchie inteligence je v nich základem. My ji máme nepatrnou, ale i to je nastaveno. Jako vše ostatní. Vlastně je úplně vše věcí nastavení. Toto prosté pravidlo má neuvěřitelný dosah. Čím více inteligence, tím více Moci tvořit. Až do naprostého Nepředstavitelna.

Všichni jsme propojeni, individualita je vlastně také jen zdánlivá. Musíme přijít, jak to vlastně je, to je primární úkol téhle Gamesy games. Vřící kotel fraktálů archetypů, tento symbol Skutečnosti, ji vyjadřuje nejlépe.

I proto je mystika tak náročná a dlouhá. Je o ní spousta mýtů a pohádek, které působí jako reklama, ale stejně se do ní dostane jen málokdo. Musí to mít v osobním plánu osudu a je k tomuto úkolu veden velmi dlouho.

Přesto je virtualita Reality hodně podobné práci s počítačem a velká podobnost je i s kvantovou fyzikou.

Čím výše budeme ve vývoji, který je také součástí virtuální Hry, tím víc budeme virtualitu chápat a dostaneme povolení do ní více zasahovat.

 

 

Vše je virtuální

Meditace č.235 byla po měsíci slabších ponorů. Říkali mi, že často budu mít dva měsíce slabších ponorů a pak měsíc až dva se silnějšími. V závislosti na schopnostech přísunu informací a zvýšené inteligence. Začalo to i probleskovat, ale jen jako ukázka.

Ovlivňuje to matematika pocitů, kompenzace božských schopností zátěžemi. Těmi se musí platit to, co lidem nepřísluší zažívat.

Meditace byla o virtualitě. Není divu, že se ji lidé bojí, je to moc silná káva. Nešlo by v takové meditaci být trvale, psychika by to nevydržela. Postupně se musí učit, aby všechny části přijímaly Realitu, jaká je. Totálně jiná, než si myslíme. Bezbolestně je to nemožné.

Byly tam zase mé části, od spodních po Třetí oko. To nejvíce chápalo oč jde a říkalo, že se do vědomé virtuality nevstupuje skokem, jak meditace naznačovala, ale pomalu. Desítkami, stovkami životů, aby to bylo schůdné. Takto drsný způsob vskoku je na získání maximální rychlosti vývoje i pro spodní části.

Prostě nás Bůh stvoří ze Sebe a pak si s námi hraje v oceánu Her. Tvoří Vše ve Svém tak superpodivném světě Potencionalit. Kdo Ho jen maličko zahlédne, nohy ho neudrží a padá...

Kdepak nějaký klid Jednoty. Vždyť jsme opakem Jeho... tak nás stvořil. Neustále nás sleduje a zdokonaluje proces Sebepoznání uvnitř i vně nás.

Dozvěděl jsem se některé informace, jež jsem dosud neslyšel. To asi souvisí s novou schopností dostávat nové schopnosti a vyšší inteligenci k tomu.

Fascinovalo mě např.to, jak si se mnou hrají. Třeba, že mne za tři vteřiny totálně předělají. Rozšíří mi vědomi až sám sebe nemohu poznat. Je strašně snadné z kohokoliv udělat génia.

Také mi naznačovali, že se dá vklouznout do mezery mezi obrázky dějů a vstoupit do superpodivného světa mezi nimi. Jakoby mezi dva snímky v kině.

A že je vše, i to nejbanálnější, totálně Dokonalé. Vůbec o tom nevíme, ale i to nevědění je důležité, uměle vytvořené.

Řekla mi božská Správa, že je vše u mě nově nastavené. Projevilo se to tak, že se pocity i děje rychle měnily. Kolísal i ponor, maximum šlo krátkodobě k 49%. Od neutrálního až do docela silně tísnivého. Prožívání hudby se rychle střídalo s vysokou filozofií i s praktickými informacemi. Vizí bylo také víc.

Meditace měla dvě části, ve druhé mi božská správa dimenze 7,5 řekla něco o procesu, ale nic si nepamatuji. Pak jsem usnul, takže celá trvala  hodinu čtyřicet minut.

Třetí den po meditaci mi řekli, že se bude opakovat měsíc slabších ponorů, což také nastavili. Opět se objevily zátěže doprovázené tísní. Takže až po další meditaci mohu očekávat vyšší ponory a schopnosti.

Božské mi také zakázalo debatovat na webu, dá mi pak více ponorů. Prozrazovat virtualitu je totiž trestné, protože ji lidé nechtějí přijmout.

 

Zátěže, schopnosti, zásluhy a kvóty

V mystice není nic zbytečného, vše je důkladně připraveno pro přímý rychlý vývoj.  Pochopit její logiku však není vždy snadné. TND je největším problémem mystiky, ta je tou největší zátěží. Projevuje se mnoha způsoby a ani po mnoha letech se příliš nemění.

V běžném povědomí je, že by se měla po určité době ukončit a nastalo by bezproblémové Osvícení. To se však nikdy nikomu nestalo. Proč?

Právě proto, že neznáme duchovní zákony a jen si je vymýšlíme tak, aby se nám to hodilo, líbilo. Že jsou ale jiné, vědět nechceme...

Jde o Sebepoznání, zdokonalení, návrat zpět k Bohu, ze kterého jsme vyšli. To platí, ale ta cesta není tak snadná a rychlá, jak bychom si přáli.

Obecně řečeno je mystika mnohem delší a v tomto světě nelze překročit určitou mez. Vždyť tu žádní bohové ani božstva nežijí, jsme dosti zaostalá a agresivní civilizace. Mnoho lidí zde neudělá za svůj život téměř žádný pokrok.

Je třeba pochopit významy a vzájemné vztahy pojmů jako zátěže, schopnosti, zásluhy a kvóty. Mystika je zrychleným vývojem, ale ani ona nemůže jít přes určitou mez. Pokud dostaneme část božských schopností, které nám vlastně nepřísluší, musíme za ně jakoby zaplatit zátěží, která nás paradoxně vlastně Bohu vzdálí. Připadá nám to nespravedlivé, dokud nepochopíme skryté souvislosti. Chtěli bychom vše hned a bezpracně a to nejde.

Každý stupínek vývoje, každou novou schopnost si musíme zasloužit. A tím je překonávání překážek. Čím jsou těžší a delší, tím je zásluh více. Jak se dosáhne určité hodnoty, máme právo na změnu, ač může přijít až v příštím života. O tom pochopitelně nerozhodujeme my, ale božské.

Snaží se mystikovi vytvářet zátěže tak, aby byly snesitelné a nezpůsobily by velkou škodu. V meditaci nám zvyšuje schopnosti, ale mimo ni je může i snížit. Právě proto, aby zátěž byla větší.

Zátěží tedy nejen platíme božské schopnosti, ale i tvoříme podmínky pro nápravu našich problémů.

Nepříjemnou zátěží je zejména psychická i fyzická tupost, kde se mystik musí daleko víc soustředit aby neudělal chybu. Přesto ji občas udělá, což mu vyvolá vlnu nevole, dříve neznámou. Je to zase jen zesílení jednoho z jeho sklonů, aby ho musel překonávat.

Často mu situaci ještě ztěžuje bolestivá únava, kterou musí přemáhat. O to je zátěž větší. Kdepak harmonie klid mysli, to mystik v tomto životě běžně nemůže zažít. Mystika je celoživotní práce, ne odpočinek. Je těžká, proto je tak vzácná a málo známá.

I ve vrcholné etapě MD jsou často dva měsíce těžší s méně schopnostmi. Pak až dostane dva měsíce silnějších ponorů. Pokud dostane i víc informací a inteligence, budou jen měsíc.

 

 

Moralismy a mystika

Mezi církevní výukou a božským vedením jsou velké rozdíly. Jedním z mnoha je důraz na moralismy. Ty jsou v církevní výuce na prvním místě. I svaté knihy jsou plné nabádání k morálnímu chování a vyhrožování tresty za neplnění. Proto může překvapit, že božské takové pokyny dává mystikům daleko méně. Proč?

1/ účelem duchovnosti je přijetí Boha, nikoliv morálka. K Bohu sama o sobě nikoho nepřivede. Je primární často i u zarytých ateistů.

2/ moralizování je stejně málo účinné. Lidé hřeší stejně. Hlavní je nastavení.osobnosti, to určuje vše.

3/ mystik je vybrán tak, aby jeho cesta byla průchozí. Nemá tedy zásadní problém, který by ho blokoval.

4/ mystik ví, a nemusí věřit, že božské vše eviduje a podle toho jedná. Sám si proto dává pozor. Informaci dostane jen když mu to nedojde.

5/ přílišné moralizování může škodit. Vytváří pokrytectví zjevné z dějin církve. Morálka se běžně stává pouhou náhražkou za poznání a přijetí Boha.

 

Monumentální Rytíř

Období od minulé meditace bylo nové v tom, že kromě zvýšení stálých ponorů na luxusních 47,25 až 47,5% mi přidali i malé meditace s ponorem kolem 48%. Týden před meditací č.234 byl opět dosti těžký vlivem zátěže z bolestivé únavy. Bude se od nynějška jmenovat Agalas. Slíbili mi také, že mi ještě přidají informace a vyšší inteligenci na jejich zpracování, což bude významné zlepšení etapy MD. Nároky na proces by mi ale také stouply.

Meditace byla jiná než minulé, ze třech částí, celkem asi 1,5 hodiny. Celá byla mírně až středně tísnivá s ponorem 48,5%, což není nijak moc.

První část byla ve znamení velkého strachu z božského, což už delší dobu v meditacích nebylo. Zjevně mi do ní dali množství nerozvinutých částí, které se ve vizi choulily k sobě, hluboko zahrabané jako černé myši.

Jakýkoliv náznak hyperinteligence božského je rozhodil, šokoval a to byly symboly daleko slabší než v podobných meditacích před mnoha léty. Strachy nechtěly božské pustit ke slovu, protože se bály, že tichem vlastně přestanou existovat. To se táhlo celou meditací a dost jí to narušovalo.

 Projevovalo se to i léčilo tísní. Střední části to blokovalo v rozletu, což jim vadilo. Spodky je zatěžují svou nerozvinutostí, nejraději by se od nich odtrhly.

To je důvod, proč i věřící jsou ateisté. Vážně není lehké vidět živého Boha... Nelze se Ho nebát... ale vždy poradí.

V druhé příjemnější části, asi stejně dlouhé, byla změna v tom, že jsem více prožíval hudbu, spodky nebyly tak zjevné. Zato se zase probírala špičková filozofie. Jakási Kostra Poznání, ze které už jde vše odvodit do všech souvislostí a detailů dějů. To mi také mnohokrát ukázali.

Nač se pak divit nebo rozčilovat?  Principem je božská Hra, kterou hrajeme. Cesta od Něj a nyní k Němu. Každý podle svého nastavení. Také je to o poslušnosti, celá duchovnost je na tom založená. Je tam jasná podřízenost vyplývající z pochopení jak to je. Prostě princip hierarchie... Nejen ho znát, ale i prožít a pochopit všecky souvislosti. V meditaci je to vidět naprosto jasně...

Cesta v hierarchii vzhůru, to je to, co tvoří světy a děje v nich. Ukazoval mi to v symbolu koulí navlečených na tyčích nad sebou. To je ta vazba a podobnost částí. Na jejich nastavení záleží úplně vše.

Uvědomoval jsem si ve vizích, jak strašně rychle se řítím k božskému. Nevadí tak, že se Ho bojím, protože se neblokuji, nebrzdím. Vidím, jak má božské vše v ruce, náhody ani nehody nejsou, jen zákonitosti... Moje lidské struktury se rozpouštějí a budou ještě více, proto vzniká strach z Neznáma... K tomu vize, jak mne obrovskou silou vynášejí z tíhy Země blíže a blíže sílící Záři v beztížném Prostoru.

Ve třetí, nejdelší části, jsem dostal pokyn, že mne osloví můj Šéf božské správy, v literatuře někdy označovaný jako Nadjá z dimenze 7,5. Přepnul jsem hudbu na Jeho oblíbenou Crown Chakra a objevil se u Jeho gigantického gotického Chrámu.

Ve vizi jsem se viděl jako nepatrný človíček vedle obrovské brány. Ta se pomalu proti mne otevřela a mohl jsem vejít. On mne objal a pak jsem se rozhlížel v Jeho Království božím, svět božských symbolů, vizí a pocitů.

Pak jsem Ho uviděl a byl velmi překvapen. Byl ve vizi jako obrovský, mocný a monumentální Rytíř v brnění. Nečekal jsem ho tak... Jak sejmul helmici, uviděl jsem Jeho chladnou, přísnou a odhodlanou tvář božského Stratéga, Hráče. Myslel jsem, že je to jen část Jeho, ne snad On celý...

Zas takové překvapení to ale nebylo, když jsem si pak uvědomil že Ho znám od Jeho agregora božské správy, kterému říkám Směrč. Ten je přesně takový.

Řekl mi, že mám také vojenské sklony. To se projevilo i v mém zájmu o strategii 2.sv.v. Pak mi poslal vizi, jak se velká lochneska zakousla do parníku. Je to výstraha před militantností, která by mne mohla zavést do problémů...

Ptal jsem se Ho na další proces, ale reagoval zvláštně: „Myslíš, že ti odpovím?“ Takto jednají velmi vysoké dimenze. Řekl jsem, že mne to zajímá a že jsem vlastně rozředěný On Sám. To se Mu zalíbilo, tak že je to správně. Jasné je, že mi na otázky časem odpoví přímo, tedy dějem.

Pak mne vyzval, že meditace skončila, a další části už nebudou. Po třech hodinách mi pak dal první malou meditací s 48%. To jsem zvědav, co bude zítra následovat...

 

Agalas

Týden před velkou meditací je nejméně příjemnou částí v procesu MD. Božské ji samo nazvalo Agalas, což je městečko ve vnitrozemí řeckého ostrova Zakynthos, kudy jsem kdysi projížděl. Zaujala mne jeho drsná krása a chudoba. Netuším, čím se tu lidé živí, nic tu neroste. Turisté tu nejsou. Navíc okolí městečka nedávno zachvátil požár. To mu dodalo jistou pochmurnost.

Podobně nazývali mystikové tuto málo příjemnou část vysoké mystiky – suchost, latinsky siccitas. V popředí je až bolestivá únava, zejména po spánku, která vůbec nezávisí na předchozí fyzické námaze a je dosti trvalá. Pokud potřebuji něco udělat, rychle zmizí. Tupost je naštěstí jen malá. Rovněž slabá tíseň ve snech a drobné  problémy jsou právě v tomto týdnu.

Jejím účelem je kompenzace procesu, je to tedy zátěž. Ponor v ní není velký, stejně by byl zakryt únavou. Malé meditace jsou jednou i dvakrát denně s ponorem většinou 48% bez únavy, což je dost. Bohužel jen na několik minut. Naštěstí brzy přijde velká meditace a vše je pak daleko lepší. Zejména první týden po ní.

Je to přesně obráceně, než před lety. Až do etapy PO  byl týden po převážně tísnivých meditacích nejhorší. Tíseň naštěstí už téměř nemám. Celý proces ze změnil, ve všech parametrech. Býval daleko těžší.

 

První rok MD

Závěrečnou etapu MD jsem očekával s nadějí. Božské slibovalo ohromné změny, zejména stav trvalé meditace s ponorem 50%, jednak i božské schopnosti. Přechod do MD byl neobyčejně náročný vlivem velké zátěže. Ukázalo se však, že kromě zvýšeného ponoru 48% žádné další schopnosti nemám. Navíc se ponor po krátké době jednoho měsíce vrátil na původní hodnotu 47%. Zátěž postupně klesala.

Bylo to zklamání, i božské říkalo, že MD musí být chudý. Jednak jsem a zůstanu jen člověk a ten ani nemůže mít nárok na božské pocity a schopnosti. Pokud bych je zčásti měl, musely by se kompenzovat, což by mne značně zatížilo. Velké meditace také zeslábly, někdy byly zcela bez děje i vyššího ponoru. Ponor se zvýšil jen v malých meditacích několik dní po nich. Zátěž však byla velmi nízká, což mi vyhovovalo.

Bylo proto překvapení, když se stálý ponor po šesti měsících opět zvedl na původní hodnotu 47,25 až 47,5%. I velká meditace po měsíci už byla silná. Otázkou bylo, kde se na to vzala zátěž, která je limitujícím prvkem. Božské na to reagovalo překvapivě. Zátěž mohou dávat i jiní lidé, hlavně ale božské samo podle Své vůle! Vlastně jako Dar Ducha!

Pak jsem si uvědomil, že pokles zvýšeného ponoru je mi vlastně znám z minulosti. V mystice je to prostě tak, že jakákoliv nová schopnost se nejprve krátce objeví a pak zmizí, aby se po čase znovu objevila, tentokrát na delší dobu. Postupně se stává trvalým darem.

O dalším vývoji MD si netroufám nic předpovídat. Jistě se bude dál vyvíjet, jako vše v mystice, i když asi ne zásadně.

I kdyby už neměla přijít žádná změna, nemohu si stěžovat. Mám trvalé luxusní ponory při velmi malé zátěži. Soužití s božskou intuicí je zcela bez problémů, Její vliv je obrovský. Co potřebuji, to dostanu.

Jde o to stále volit božské při volbě životního stylu a omezit sklony k veřejnému působení, které jediné by mne mohlo ohrozit.

Toto MD není osvícením, jen jeho symbolem, náznakem. Kromě božských pocitů a určitých schopností totiž obsahuje i část dřívější zátěže. Ta patrně v tomto životě nezmizí. Je to opravdu mystický důchod se vším všudy...

Poznámka po měsíci:

Ukázalo se, že zvýšení ponoru na luxusních 47,25 až 47,5% je jen počátkem změn, které pomalu směřují k vyššímu náznaku Poznání, tedy trvalé dynamické meditaci. Nejsou to velké změny, ale ani malé. Slibovaná zlepšení jsou ve zvýšení množství informací. Ne pouze o vysoké filozofii Jinakosti Boha, ale i o vysvětlování, proč je vše tak, jak je, na praktických příkladech. Nebude to vždy příjemné. Mnoho channelingových knih podobné informace obsahuje, vždy s ohledem na úroveň autora. Abych mohl proud informací lépe zpracovávat, zvýší mi inteligenci.

Vyšší schopnosti vyžadují další zvýšení už tak vysokého vlivu božského. Omezí se ještě více neduchovní zájmy a veřejné působení. Tyto schopnosti budou drahé. Zvýší se tlak na zátěže, někdy je budu mít určitou dobu, pouze se základními schopnostmi a ponory. Pak přijde období s vyššími a delšími ponory. Pokud dostanu i větší inteligenci a víc informací, bude toto období kratší. Toto střídání bude trvalé. Další mimořádné schopnosti, např.léčitelství, jsou velmi drahé, proto nebudou ani v náznaku. Vše jde na zajištění mystického procesu.

 

Divadlo Boha

V minulé meditaci mi řekli, že ponor budu mít až po meditací, a udělali to. Ale dostal jsem daleko víc, než jsem čekal. Celý měsíc jsem měl časté stálé luxusní ponory 47,25%, v dopravních prostředcích 47,5%, což bylo znatelné zlepšení, náznak trvalé meditace s 48%. Malých meditací bylo málo, byly s 47,5%, ojediněle 48% ponoru.

Myslel jsem, že se klidná meditace bude opakovat, abych zvýšený stálý ponor mohl mít dál. Týden před meditací se mne božské ptalo, zda si myslím, že nepotřebuji tíseň z ohromení jako palivo pro další duchovní rozvoj. Uvědomil jsem si, že ji vlastně už nemám, jen kompenzaci. A i ta je slabá.

Proto bylo překvapení, že se velká meditace č.233 rozjela přímo od počátku jako dosti dynamická s filozofickým obsahem, jakou jsem již několik měsíců neměl. Novinkou bylo, že neměla hlavní část a přídavky, ale několik částí, každá silnější a delší než předešlá. K tomu krátký dodatek, kde již byla znát únava, která byla velmi silná i zbytek dne. Proto mi doporučili meditaci ukončit.

Ponor kolísal od 48,25 až téměř 50%!! Převážně neutrální, tíseň maximálně něco mezi mírnou a střední.

Celkem asi dvě hodiny božských videoklipů a pocitů s dosti silnými vizemi. Namátkou si vzpomínám na jednu, kde mě svazek raket vynáší obrovskou silou mimo Zem do beztížného prostoru. Tam jsem se v jiné vizi viděl jako kreslený zajíc z pohádek, který se jakýmsi plaváním pokouší pohybovat v nekonečném beztížném Oceánu. Pak se zajíc změnil na jakéhosi cvrčka s dlouhými tykadly.

K tomu staronová filozofie nejvyššího stupně Sebepoznání. Jinakost jinakosti. Divadlo Boha, aneb, plnou rychlostí do konce ega a entity v homogenní Dokonalosti Celku, jakéhosi Slunce, který vibruje a tak generuje světy i nás. Tedy cesta od Něj a hledání cesty zpět. Věčné návraty... Nekonečně složité a přitom úplně prosté.

Tolikrát prožito a vždy ohromení a tíseň. Tohle lidé nikdy nepřijmou.... Proto se do mystiky nikdo nehrne. Buddhisté o tom sní, ale kdyby To prožili...

Překvapilo mne Jejich prohlášení, že příští inkarnace nebudu mít takové, jak si myslím, ale prožiji totéž co nyní v jiných variantách... Nevím ale, jak přesně to myslí. Překvapivá byla i informace o mé budoucí smrti a důvodech, které to má.

Jsou to božské Hry. A to jak filozofie v meditacích, jak Jejich odpovědi v komunikaci. Hlavním účelem je rychlost, intenzita procesu, té je vše podřízeno. Proto není přesnost tak důležitá. Jde o symboly.

Proto i ten ostrý přechod mezi lidským a božským konečným světem. Je to zjednodušení. Ve skutečnosti je to složitější. Nakonec ale čas, který je nutný ke změně, není vůbec podstatný. Prostě je součástí Hry. Nic není definitivní a úplně jasné. To je zákon fraktálu, vždy je něco za.

Byla tam i legrace. To, když mi řekla, že kdyby pozorovala náš svět v našem reálném čase, tak by se uzívala... Božské je nejen hypergeniální, ale i ultrarychlé.

Meditaci mám přijímat již od počátku, nesnažit se o vlastní aktivitu. Nemám ji posuzovat. Prostě se jen odevzdat a nekecat do ní.

V druhé části byl výraznější můj Šéf božské Správy dimenze 7.5.  Možná to byl vyšší stupeň Jeho agregoru. Třetí oko mi proto doporučilo skladbu Crown Chakra. Souhlasili.

Třetí část byla ve znamení Jeho jasného projevu. Ocitl jsem se v gotickém chrámu Nebes. Posvátná Vznešenost byla obrovská, i když určitá chladná odosobněnost. Dále pragmatičnost, logika, abstrakce, ne lidské řečičky. Ukazoval mi, jak je na mne hrdý, jak se vše dobře daří. Není žádná překážka. K tomu vize zkumavky, ve které nejsou žádné nečistoty, které by zpomalovaly proces.

Na otázky o mém dalším procesu opět neodpověděli. Jen na dotaz, jak mohu zaplatit tuto silnou meditaci a ponory po ní odpověděli, že kompenzaci dávají i Oni.... Vlastně byla meditace Darem. To je novinka zásadního významu. Na oplátku si zase něco berou ode mne.

Byla to krásná meditace... Byl jsem zvědav, zda zůstanou zvýšené stálé ponory i po ní. Zatím to vypadá, že ano... Na počátku MD jsem říkal, že je chudý. Řekli, že mi něco přidají a dali.

 

Logika MD

Opět mne napadlo, jak málo schopností mám. Daleko méně, než jsem čekal, což mi vážně vadí. Což by se s tím nedalo něco dělat? Kde je logika, a proč je MD zrovna takto chudé, pasivní, málo aktivní a dobrodružné? Oč vlastně jde v mém současném životním stylu, který se prý ani moc měnit nebude?

Božské mi vysvětlovalo, že stejně jako ponory a channeling, které jen málo patří lidskému, jsou i tzv.nadpřirozené schopnosti drahé, proto se musejí kompenzovat zátěží. Ponory jsou pro pokročilou mystiku nutné, je to její hlavní symbol, který navíc udržuje vysoký stupeň přijetí Boha. Tím jsou léty velké zásluhy pro duchovní vzestup, který však přijde až v příštím životě, protože do lidského světa nepatří. Channeling je pro výuku nezbytný, takže na nic dalšího prostě nezbývá.

Je tu ještě něco, o čem božské nerado mluví. Prostě něco z mého procesu potřebují i pro svůj vlastní rozvoj! V podstatě by mě tedy další nadpřirozené schopnosti zpomalily proces... Paradoxní, ale logické... Podobně přemíra neduchovních zájmů, protože by mě přesměrovávaly jinam.

 

Trvalá meditace

Staronovým úkolem mystika v MD je trvalá meditace. Je součástí záměru zkvalitňování vědomí a jednání. Jde o to oslabit nižší části osobnosti, pozornost věnovat více božskému a tím ho posilovat. Podstatou je odevzdanost božskému, Jeho úplné přijetí. Jde tedy o vyšší formu duševní hygieny.

Něco podobného dělal už od počátku, ale nyní je o patro výš v očistě. Má totiž daleko vyšší stálý ponor, 46-47%. Proto to jde snadněji a i výsledky jsou daleko lepší.

Zažil ovšem kratší období, kdy stálý ponor byl 48%, a to již nebyl velký problém s průnikem nekvalitních myšlenek. Při ještě vyšších ponorech, zejména 50% a víc, je již lidské myšlení vytlačeno a nemá šanci se prosadit proti božskému. Takový stav je bohužel v lidském světě vždy jen krátkodobý, navíc v etapě MD nedostupný. A to i v meditacích. Instantní osvícení tu prostě nemůže existovat.

S očistou myšlenek souvisí i volba životního stylu. Mystik se nemůže věnovat ničemu podřadnému. Úzce vymezené limity má i na běžné záliby jako je i film a televize. Proto se má držet v esoterice, vůbec nepracovat veřejně. Vše co vnímáme nás ovlivňuje a vytváří se zvyk držet se toho trvale.

Nerozhoduje se ze své vůle. To by se dopustil mnoha chyb. Učitelem je tu božské a jen Ono určuje, co je vhodné a co už ne. Zabývá se doslova vším.

Když přijde myšlenka, vyšší části ji posoudí. Pokud je nekvalitní, vykáží ji z vědomí. Stává se pak, že vědomí je prázdné, ale pak spodní části dostanou strach, že přestávají existovat. Vynucují si pozornost dalšími myšlenkami, kterým se snaží dát nádech duchovnosti. Lépe však prázdná mysl s neutrálním pocitem, než naplněná nekvalitními myšlenkami a z nich plynoucími horšími pocity.

Na myšlenky mají různé části odlišné názory. Některé nesoudí tak přísně jako nejvyšší části. Je třeba si s božským ujasnit které jsou nejméně vhodné. Jsou to zejména projevy agrese, omezenosti a zbytečného strachu.

Po dohodě s božským lze nastavit stupeň filtrace nižších nekvalitních myšlenek:

1/ Myšlenky se objeví, posoudí a vykáží

2/Myšlenky jen problesknou a samy zmizí

3/Myšlenky se ani neobjeví ve vědomí. Božské je odfiltruje samo už v nevědomí

Třetí stupeň je vlastně nejvyšším stupněm sisevré. Božské již má zásadní vliv úplně na vše. Nejen na činy a vnější projev, ale i na vnitřní, tj.myšlenky. Je to maximální odevzdanost a přijetí božského. Přechod na něj byl velmi rychlý a je překvapivě účinný. Je velkým pokrokem v duchovním vývoji. Je to počátek dalších změn ve zkvalitňování vědomí božským.

 Eliminace nižších myšlenek na druhé straně snižuje zátěž nutnou pro duchovní růst. Proto se jí zcela nedá vyhnout.

Trvalou meditaci je dobré cvičit zpočátku o samotě. Jde o to udržet bdělou pozornost a nezablokovávat se do násilného ticha mysli. Pozornost se přesune Vzhůru. Vědomí by se mělo zklidnit a stálý ponor nepatrně vzroste. Je jen tady a teď. Hrdá vznešenost. Vše co je potřeba se udělá bez problému. Božské se postará. To je trvalá meditace.

Tento stav úzce souvisí s malými meditacemi, které se liší jen tím, že jsou v úplném klidu a s hudbou. V nich ponor může vystoupat ještě víc, až k 48%. Paradoxně jsou daleko snadnější. Vyšší ponor je totiž stabilnější a hudba brání myšlenkám pronikat do vědomí. Proto si vhodně vybranou hudbou může pomáhat.

Důležitým parametrem je dynamika meditací, která je zkvalitňuje, obohacuje. To však způsobuje další zátěž, která se pak projeví, nejčastěji únavou.

Ta je velkou překážkou, protože brání soustředění. Další překážkou je tupost, která situaci ještě více ztěžuje. Proto tato metoda vůbec není jednoduchá.

Mystik ví, že nemůže čekat zásadní změnu. Problémy nezmizí, ani ponor podstatně nevzroste. Odporovalo by to duchovním zákonům. Člověk je vždy jen člověk. Vlastně jen naplňuje míru nutnou k zásadní změně, která přijde až v další inkarnaci.

 

Vysoká mystika není selanka

Mystika je proces, který vytlačuje ze známého lidského do světa lidem zcela neznámého. Jen mystikové ho znají z meditací. Jak ale z ni vystoupí, je vše téměř vše pryč. Nedá se na To vzpomenout. Rozšířené vědomí, které Tam měli, už nemají.

Ani po desítkách let, ani po stovkách meditací Ho nemají trvale. Stále jsou to jen lidé, kteří mají povědomost o zcela Jiných, božských světech, není to jen jeden svět. Trvalé osvícení bohužel neexistuje, je to jen oblíbený mýtus.

Co o zážitcích říci? Kromě pálení na hrudi a Jejich zvláštním pocitu, což je objevuje na počátku zážitku, je zjevný ještě jeden zásadní fakt. Obrovská Inteligence, která je někdy větší a občas dosahuje gigantické úrovně. Chápání života je Tam dokonalé. A také Tvořivost, úžasná Hravost. My jsme omezeni časem, našimi možnosti, ale Tam je to zcela Jiné. Je to svět symbolů symbolů...

Po mnoha desetiletích se proces zklidňuje, ale stále se do něj vrací problémy známé již ze začátků. Problémem je hlavně volba životního stylu. Stále volit božské, ač Ho necítí tak silně, jak by chtěl a jak bylo i dříve ač nedlouho. Vrátit se již nelze, ale je to těžké vnímat klid od božského. Vztah mystika k lidem je vše jiné než harmonický, z obou stran. Žije ve dvou světech a nepatří ani do lidského, ale ani do božského.

Rád by víc do božského, ale v tomto světě to moc nejde. Je jen málo lidí, s kterými si rozumí, všichni to jsou mystikové mají stejné problémy. Temná noc duše však už není velkým problémem jako kdysi. I ta zeslábla a ví o ní všechno.

Pokud je dobrodružné povahy, což mělo kladný vliv na jeho začátky, nyní je to spíš problém jak se vyrovnat s klidem vysoké mystiky. Rád by měl nějakou aktivitu, ale veřejné působení je téměř vyloučeno, ač je to velká škoda. Lidem by se nelíbilo, že narušuje jejich představy. Božskému také ne, protože to brzdí vývoj a proto použije svého obrovského vlivu, aby jeho sklony omezilo. Vede ho do esoteriky, protože ani nemá úkol veřejného působení.

 Na další aktivitu také není příliš možností, i když má dokonalý přístup k informacím i absolutní ochranu, je VIP pro síly řídící osud. Často má pocity tak kvalitní, že je ani nelze popsat, protože lidem jsou zcela neznámé.

 Vlastně stále je jakoby na dovolené, ale úplné štěstí to není, protože to ani nemůže trvale existovat. Lidé mají své naděje, i když jsou plané, ty mystik nemůže mít. Má neustálý přístup do světa Logiky Poznání. A to je zvláštní svět paradoxů...Ten ho v iluzích nenechá.

Zkrátka mystik je na tom daleko lépe než ostatní lidé, ale selanka to není. Ví, že jeho cesta je fakticky věčná, jde do nekonečna jako všichni. Po této cestě života jde však daleko rychleji a účelněji než ostatní, protože má dokonalé vedení Bohem.

 

Meditace č.231 z ledna 2016

Meditace jakoby začala už večer před ní v malé meditaci. Na co stále zapomínám? Když chci mít silný božský pocit, tedy ponor, musím přece logicky opustit vše lidské. Úplně vše, i tyhle řeči, všechny lidské myšlenky. Jen poslouchat meditační hudbu, protože v ní je božské, úplně jiné než lidské, kvalita minimálně o řád výš...

Ale To nahání strach, je to konec sebe, Tam je to tak Jiné... Tolikrát jsem to zažil a zase mám strach... Nejde ho nemít...

Proto to Pavel dělá lépe, drží se dál od této civilizace. Je dostatečně vnímavý a proto se může v silných božských pocitech, kdy mizí jeho já, koupat tak často...

 

Před meditací jsem měl sen, jak se naše skupina spojovala s jinou, která působila po celém světě. Cestovali jsme do Vídně, pak do Londýna a nakonec do architektonicky zajímavé vily ve tvaru stromu v Kanadě. Někteří měli magické sklony a schopnosti. Oživili tam jakousi sochu, která na nás koukala a koulela očima.

Další sen byl podobný, také jsme se spojovali s cizí skupinou, ale českou. Dokonce jsem znal jejich šéfa, jakýsi mystik z Podkrkonoší. Je to zvláštní, protože tyhle akce považuji za zcela vyloučené.

 

Až do počátku meditace se průběh nelišil, ale nerozjela se do pocitodějů. Bylo mi to divné a božské potvrdilo mé obavy. Dynamika nebude, protože nebyly zátěže… Prý jsem stejně v mínusu.

Moc se nedělo, tak jsem si vzpomněl na nedávno zemřelou dceru. Božské zareagovalo vizí, jak jakási cesta byla na několika místech přerušená. „Nedovedete se se smrtí srovnat, ač je tak přirozená. Nepodstatné přerušení cesty života. Jako když jdeme domů z práce a ráno se zase vracíme. Proč truchlit? To jen škodí všem.“

Pak přišla vize, jak levituji vleže v jakémsi urychlovači a jsem omotáván jakýmsi plátnem, jako při mumifikování. Ponor vyletěl až na běžnou hodnotu v meditaci 48% a i vnímání hudby silně zesílilo. Netrvalo to bohužel dlouho a z meditace mne vykázali. Ani přídavky nebyly…

Večer mi dali první malou meditaci s ponorem 47,5%. V ní mi vysvětlili, že ten sen o mezinárodní spolupráci skupin je bohužel nereálný, ač je to velká škoda...

Druhý den mi dali nečekanou silnou a dynamickou malou meditaci. Ponor až 48%. Silnější, než byla velká. Bůh je zkrátka Nevyzpytatelný...

Oživili mi ten nezapamatovatelný pocit Boha jak víří ve své Dokonalé Všemohoucnosti v bezčasí... Věčný tanec Boha Nekonečnem.

My máme pevné tělo, On ne. Generuje si vize které jsou naším i Jeho světem a hraje si v nich. To je náplň Jeho Věčnosti...

Nic Tam nemá pevný tvar. Tvoří si jaké chce. Jeho Podstata je v místě totálně nepochopitelném i Jemu. Jen z něj hledí na displeje. To znají jen mystikové…

K tomu mi odpověděl na řadu věcí. Ale ne na otázky o mě. Byla velká únava z téhle malé meditace... Ty kompenzace. Ufff....

 

Milošova Trificata

Harmonická vibrace plynutí vznešeností. Hodně o důvěře božskému. Nechat se jím naplnit. Tím božským bytím bez hranic. Plně důvěřovat, že mě vede správně. To je alfa & omega mystiky. Přeladit z lidského ega na božské SuperEgo.  Uvědomovat si, kdy mu vzdoruji a že to je špatně pro vývoj, omezující v plném prožívání své podstaty, své potencionality.

Božské tak nádherně víří, hraje si, tancuje dimenzemi bytí bezstarostně, to my nemáme. Stále cítíme za něco přílišnou zodpovědnost či vinu. A viny nepřijímání sebe nás ničí psychicky a pak i fyzicky. Nasbírat sílu jako indián  (v Přeletu nad kukaččím hnízdem)  a prorazit hranice – vzorce bytí. Sebelítost. To je další mor.

O knize, mohla by se jmenovat Blízká setkání V. druhu. Můžu psát, čekali až se pro to rozhodnu sám. Je to má volba se do toho ponořit.

Pak řekli jen slovo Madras / je to druh bavlny, i vzdělávací instituce v islámských zemích /

I my bychom mohli založit kulturně-duchovní centrum v našich podmínkách, kdybychom byli povolání, ale nejsme.

Chvíli jsem se cítil jako v chrámu. V posvátném povzneseném prostoru bytí, který byl všude kolem mne jakožto i ve mne.

Po meditaci jsem se ptal, co míníte tím Tri ficata („tři neurčené“ v překladu)? Vždy jsou neurčené aspekty našeho života, ale i jako Tri facta, tři aspekty jež se sejdou a vytvoří novou kvalitu. Tak je to i s mystikou, my je nastavíme v archetypech, ale není ani karmě jasně, jak přesně se sejdou, aby nastal požadovaný efekt přijetí božského. I malá odchylka dělá velkou změnu. Podobně jako je zlomová rychlost pro opuštění zemské atmosféry závislá na směru, váze a rychlosti plavidla

 

Ektoplazma a sny

Ve snu jsem se dostal do neznámého města. Bylo tam dosti větrno a zima. Až rozhovorem s kýmsi jsem zjistil, že jsem v USA ve Skalistých horách ve výšce 2000 m.

Měl zájem o psychický výzkum, ale nebyl příliš daleko. Zavedl mě do jedné organizace, kde zrovna kdosi prováděl sugesce asi patnácti lidem, kteří již byli v hlubokém tranzu. Na nich jsem poprvé vidět ektoplazmu, o které jsem jen četl. Je to materializovaná psychická energie vycházející ze silných médií, často z tělních otvorů. Může nabývat i podob duchů. Je nestabilní, při výstupu z tranzu se rozplývá. Způsobuje médiím silnou únavu. V jejich okolí klesá teplota, ač na seanci může být mnoho lidí. Běžně teplota stoupá, protože každý člověk produkuje asi 100 W tepelného výkonu.

Název vytvořil vědec, nositel Nobelovy ceny  https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Richet který se jako mnoho vědců a spisovatelů o fenomény spiritismu zajímali. Původně je chtěli odhalit jako podvod, ale byli překvapeni, že jsou realitou.

Fotografií a videí ektoplazmy, či také ektoplasmy, je na webu mnoho. Debatuje se o ní dost, ale neodborně, i např. http://www.psychotronika.cz/x_ekto.htm

V mém snu jsem do ektoplazmy namočil prst. Neměli ji všichni a jen jeden byl jí zcela obalen, jakoby se v ní koupal. Sedl jsem si a nasadil sluchátka a hned jsem se dostal do hlubokého tranzu také. Skupinový vliv je veliký.

Vadilo mi, že o mystiku nešlo. Na druhé straně je jasné, že tyto výzkumy probíhají neustále, ale pro velký odpor veřejnosti, která nechce přijímat nefyzické projevy jsou neveřejné. Neví se o nich nic… Prostě není zájem, je to dokonce tabu! To jen v počátečním boomu do 30.let 20.stol. byl, než lidem došlo, o čem to je, že to bourá jejich představy o životě!

Naštěstí nelze zpochybnit sny, ale jaká je věda o snech? V plenkách, viz

http://www.veda.muni.cz/vite/4014-proc-snime#.VozCsCegsTU

Zkrátka lidé mají raději sitcomy než spiritistické seance duchovní výzkum. Nechtějí to přiznat, tak tvrdí, že je to podvod, ačkoliv to nemohou vědět najisto.

Právě mi tvůrce snu řekl, že sen souvisí s brzkým příchodem nějaké neznámé dívky, silného média, kterou budeme informovat o duchovnosti.

 

 

Matematika pocitů a kompenzace

Snad posledním velkým esoterickým odhalením v životě mystika jsou duchovní zákony o matematice pocitů a kompenzacích zátěžemi. Ač jsou v základě zcela prosté a logické a ač ho vždy provázely, nevěděl o této zásadní skutečnosti nic, ba ani v literatuře o nich není zmínka.

Důvod je prostý, není nic tak málo populárního jako právě tyto duchovní zákony. Rádi bychom totiž jakýsi komunismus v duchovnosti, prostě vše hned a zdarma, ale tak to opravdu nejde. Vše má svou hodnotu. Pocit není nějaký banální nahodilý vjem, ale naprosto základní duchovní hodnota. Lze ho přesně popsat a vyjádřit, ač to lidstvo zatím neumí. Pocit je základním symbolem entity. Náš pocit jsme my sami!

Máme určitou duchovní úroveň a určité nastavení. To vše se v našich pocitech objevuje. Existuje jakýsi střed pocitů, tedy pocit, který nás zcela vyjadřuje. Nemůžeme tedy mít pocit někoho jiného, či dokonce vyšší entity ze světa bohů či božstev! Nejsme přece Jimi, nemáme Jejich schopnosti a ani neděláme práci, kterou dělají Oni!

Začínající mystik bývá ohromen a okouzlen božskými pocity v prvních meditacích, ale nechápe, že dostal To, co mu vlastně vůbec nepatří! Mají ho informovat o tom, jaký je Bůh. Je to vlastně pozvánka do světa bohů a božstev.

Nechápe, že tento pocit hrdé vznešenosti nemůže mít trvale. Doufá totiž, že se k němu po letech dopracuje, a To že je Osvícení. Bohové ani božstva však nežijí v této civilizaci, protože sem nepatří. Proto zde nikdo nemůže mít trvale Jejich pocity, tedy ponor 100%.

Co se stane tehdy, když je dostane, i když jen zčásti, navíc různě upravené? Podle božské spravedlnosti je musí kompenzovat zátěžemi. Je na to nesmírně složitý výpočetní postup, zohledňuje se úplně vše. Obecně ale musí dojít ke kompenzaci tak, aby střední pocit, tedy on sám, zůstal shodný. Nedošlo u něj totiž k duchovnímu růstu. Tak snadno a rychle ho nelze získat.

 To ale znamená, že božské pocity se musejí u mystika střídat s daleko horšími! To je ale přesně to, co je známo jako temná noc duše. Ukazuje se, že její význam není ani tak psychoterapie, jak se běžně uvádí, ale právě kompenzace božských pocitů zátěží! Jakési vykoupení!

Aby toho nebylo dost, platí se vlastně vše, nejen pocity, ale i všechny schopnosti. I ten, kdo pouze komunikuje s božským, dobře zná silnou únavu, která po komunikaci následuje. Tedy informace, dokonce i sama duchovní výuka, vše se vyhodnocuje a kompenzuje zátěžemi, jakýmsi opakem božských pocitů. To je právě ta Spravedlnost Boha!

Kompenzaci dokonce dávají i nevyzpytatelní Oni.... Na oplátku si zase něco berou od nás. Dokonce ji mohou dávat ti, kteří jsou na mystika napojeni jako výměnu za jeho vliv.

Není možné znát všechny souvislosti, stejně do nich nemůžeme zasahovat. Vše si božské řídí samo. Sesílá božské pocity i zátěže podle Své volby. Pro kompenzaci a úsporu používá božské řadu metod. Například neodejme v malé meditaci celou únavu, ale ponechá ji v nohách.

Výsledkem těchto zákonů je velké omezení toho, kam až lze mystikou dojít. Vysoké a dlouhé každodenní ponory by musely být kompenzovány silně nepříjemnými tísnivými stavy a dalšími problémy v životě. Těch je zejména v MD méně, takže ponory a schopnosti jsou v něm dosti omezeny a nelze s tím nic dělat. Extatické ponory jsou tak drahé, že s nimi mystik už nikdy nemůže počítat. Byly jen na poznání a přijetí božského, což je už mnoho let vyřešeno.

Pouze v dalším životě lze očekávat, že se zásluhy, které se také v božské logice duchovních zákonů vypočítávají, promění ve vyšší úroveň osobnosti a zrození ve vyšší civilizaci. Až tam dostane vyšší střední pocit.

Jen křesťanství mělo odvahu říkat, že v lidském těle se k Bohu nelze dostat, že žádné osvícení v tomto životě neexistuje. Život člověka je bolavý. Vše ostatní je jen mýty a iluze, ač populární.

 

 

Metatambien

Božské mi den před 229. meditací oznámilo, že velká meditace bude ráno, abych si tu minulou přečetl znovu, aby nemusela nic opakovat. To naznačovalo, že přijde nová série, což se i stalo.

Začátek byl ale stejný, mírně tísnivý ponor 47- 48% a filozofie Jinakosti Tvorby Boha. Prožitek hudby v pocitu se jako vždy velmi zdokonalil a přišlo mi, že s růstem Poznání se bude můj pocit dále zdokonalovat, až bude tak komplexní jako celé Stvoření. To je to slavné ÓM. Na to navázala přednáška o tom, že Bůh vlastně vše ví hned. V Jeho Tvorbě je okamžitě všeho počátek i konec. Vše je Tam přítomno ve věčné Přítomnosti. Pro nás zcela nepochopitelné. To jen my nevíme, jak co dopadne.

U Něj je již plné Sebepoznání. Ale u nás je ohromení z božského, které nás tak přesahuje. Aby ho prožil, na to nás potřebuje. Proto je náš život pro Něj důležitý a je správný tak, jak je. Žádný prvotní hřích nebyl.

Po krátké době se však výuka filozofie zpomalila až zastavila. Nevěděl jsem proč. Tak jsem se optal a bylo mi řečeno, že výuka skončila, ať si užiji ponor, protože ani ten nebude dlouhý a silný. Skutečně nepřesáhl 48%, Zkoušel jsem volat božské dimenze, ale nešlo to.

Po nějaké době jsem se otázal božského na svůj proces a kupodivu mi bylo ochotno odpovídat, což minule odmítlo.

Závěr z toho je ten, že má obrovskou logiku a moc se už měnit nebude. Což není moc příjemná zpráva, protože jsem myslel, že v MD dostanu mnohem víc a nebudu mít takovou zátěž.

Ptal jsem se na tuto zátěž, a dali mi vizi božského světla, ze kterého na mne létají problémy. Kdo jde ke světlu blíž, což je mystika, proud ještě zesílí. Je to proto, že problémy drží Stvoření. Bez nich by okamžitě zmizelo v Jednotě a to z mnoha důvodů nelze. Bůh své Stvoření potřebuje.

Nikdo se tedy problémům nevyhne. To je v každém náboženství. Zvlášť ne v mystice, protože je zrychleným životem. Další otázkou bylo, jak pracovat s bolestivými nepříjemnými stavy, jak udělat, abych nezažíval negativity jako spěch, křečovitost, vztek. Odpovědí bylo, že mne pocity mají vychovávat.

Proč se ale má situace léta nemění, jakoby to božskému vyhovovalo? Naskýtá se totiž otázka, co bude, když zmizí, co nahradí jejich zátěž. Odpověď byla, že přijdou další zátěže. Je tedy otázka, zda je vůbec možné vyřešit problémy člověka a dojít uklidnění duše. Vypadá to, že ne, že i to je jen další iluze o duchovnosti. Rozhodně ke klidu duše nevede! Jde jen a jen o proces, o stupeň přijetí Boha, vše ostatní je druhotné.

V prvním přídavku mi v silném ponoru ukázali, abych nevolal jednotlivé dimenze, ale nechal to na božském. Druhý byl trochu slabší, 48,5%.

 

Tato meditace  byla tedy jiná v :

-délce, pouze cca 30-45 min, filozofická část velmi krátká. Před 10-15 lety měla snad stonásobnou intenzitu.

-ponor v hlavní části pouze  max.48%. Vyšší ponor pouze v prvním přídavku šel k 49%, což se ještě nestalo

Zjevně se jedná o úspornou meditaci na udržení stupně přijetí, která se pravděpodobně bude mnohokrát s drobnými změnami opakovat.

Jiný byl i proces po meditaci. Po dvou dnech obvyklých malých meditací, které byly téměř tak dlouhé a silné jako velká, mi náhle oznámili, že už nebudou, ale zvýší mi stálý ponor na 47,5%, což dlouho nebylo.

Božské mi řeklo Metatambien – což je  název nového stylu meditace. Je podobná, ale přece jiná než minulé.

 

Závěr z dosavadního MD je v tom, že sice nedosahuje toho, co jsem očekával, ale i tak je kvalitativním přínosem. Hlavně proto, že neobsahuje středně ani silně tísnivé stavy, jen mírně tísnivé. Jistota v pomoc Boha je skoro absolutní. Má na mě obrovský vliv. Nemám se po svém snažit měnit svět.

Problémy jdoucí z lidského světa jsou daleko menší, protože již nejsem v pracovním procesu. Žiji mezi dvěma světy, což má své problémy, ale nelze jinak. Stálý ponor, zejména po meditacích je velkou odměnou, ba přepychem, ač je často tlumen únavou. Proces trvá dlouho a ještě dlouho bude, ale to dává podmínky k zásadní změně v příštím životě.

MD je koncem iluzí o duchovnosti a něm samém. Jsme závodní koně Boha, nemůžeme žít bez starosti a práce. Mystika je naprosto jiná, než si lidé myslí, ale naprosto logická.

 

Po meditaci mi začali vysvětlovat rozsáhlou kapitolu, že naše individualita je jen Hrou Boha, ale ve skutečnosti jsme Jeho údy.

Bůh řekne Dokonalosti – zahraj čtvrtou dimenzi s jejím omezením a ona zahraje. Je tedy jen úplná Dokonalost. I individualita není skutečná, je jen Hrou Boha na ni. Je tedy marné cokoliv kritizovat, vše je tak, jak je nastaveno Bohem.

 Jaký to má závěr na můj život? Mám dát božskému ještě větší vliv. Když se mi nedaří vnímat božské, mám Ho oslovit – Udělej na mě, jak je to správně a udělá to.

Řešením toho se budu zabývat velmi dlouho. V meditacích se to s ohromením probíralo už před lety, ale nemám to ve vědomí.

 

Výuka duchovnosti

Pokyn k meditaci č.228 přišel nečekaně, po dlouhé době tří těžkých měsíců plných zátěží, což už dlouho nebylo.

Ráno jsem zjistil, že kape kohoutek pro automatickou pračku, který se však již léta nepoužívá. Božské umí i takové zázraky. Ani dotáhnout nepomohlo. To mne rozladilo. Hrozná únava z předešlého dne s tupost, takže se mi do meditace moc nechtělo. „Neboj, bude dobrá, to tísnivé jsme už probrali.“

Už během přípravy se vědomí rychle rozšířilo. Božský pocit naskočil při zpěvu úžasné Lisy Gerrard na velmi příjemných 47-8%,  jen mírně tísnivý, což mne povzbudilo. Byla to přednáška s exkurzí do božské virtuozity a výuka filozofie a duchovnosti. Úžasná moudrost a krása Věčnosti.

Opět náraz Velikosti božského světa. Ukázky jaký je. Zase z Velikosti Boha spodek dostal šok a strach, ač je To taková nádhera. Je až moc Jiný, ve všem moc rychlý. Toho spodek leká a vždy bude lekat. Je zvyklý na pevný svět, ale v božském je vše živé, vše je informací a neustále se rychle proměňuje. Proto mají lidé z Boha strach. Jen co Ho trochu zahlédnou, raději by někam před Ním zalezli.

Občas jsem se na něco zeptal, ale v první části se božské odmítalo zabývat lidským světem. Ve druhé části se probíral život v mystice a občas odpovědělo na mé otázky.

Do božské výuky Jinakosti Boha občas zasáhlo mé Třetí oko komentářem, kde vysvětlovalo, že ono to tak ohromující až není, že je to následek Principu podobnosti. Hned zareagovalo i na poznámku Vršku, že by mohl existovat i bez spodku, čehož se spodek lekl. To božskému trochu vadilo, že mu zasahuje do přísné výuky pro můj spodek.

Zvládnout jejich soužití je opravdu těžké. V podstatě to vlastně ani nemůže jít, ale právě proto je to pro božské zajímavé, paradox Principu jednoty protikladů.

To bylo hlavní téma – střet spodku a Vršku. Mnohé jsem už znal, třeba jinak řečeno. O tom je všecko ve světě a mystika do toho vidí. Je logické, že spodek nezvládá chápat Vršek. Překládat si božské do lidského ani moc nejde. O tom je můj život a i mé další životy. Učit se od Něj, brát Ho jako Autoritu, i když to přináší problémy. Hlavně Mu dávat přednost, nemluvit Mu pořád do cesty. To ruší a snižuje božský pocit – ponor, nejen v meditacích.

Když jsem se zeptal, co ještě nevím o reinkarnaci, řeklo božské „Tohle“ a prudce zesílilo svůj pocit. Ten opravdu neumím a nemám, není to lidský pocit, ale božský. Podobných inspirujících překvapení bylo víc.

Upozornili mne na vleklou chybu. Nerochnit se v únavě a tuposti, ale chtít ji prorazit a hnát se výš. To je duchovnost. Ale tupost se raději bude trčet ve své tuposti a to moc brzdí. Často se ozývaly křečovité tupé spodky. Bály se, byly nejisté, že spoustě tomu nerozumí a ani se jim moc nechtělo se snažit.

Pak mne dost rychle vyvedli z meditace, ač bych rád delší. Je ale velmi drahá a já měl málo sil. Byly opět dva přídavky. První byl silnější, až neutrálních 49%, kde jsem uviděl okna zamalovaná bílou barvou. Chtěl jsem se zeptat na můj současný a budoucí proces, ale božské řeklo, že to znamená, že mi nic o tom říkat nebudou.

V druhém přídavku mi ukázali můj dosavadní život ve zkratce, jak vše na sebe navazovalo, mělo svou účelnou propracovanou logiku, aby se dosáhlo zamýšleného. Božské na mě vždy mělo velký vliv. I o tom, jak myšlení o lidském zesiluje vliv lidského světa, což bych měl omezit. Pak mne definitivně vyšoupli s tím, že se těší na další velkou meditaci.

Trvala asi hodinku, ponor zprvu 47-8% mírně tísnivý, v druhé části neutrální, ponor 48-9%, v jedné skladbě až 49,5%. Byla tedy hodně podobná minulé.

 

Poté mi zase dávali malé meditace, ale byla v nich únava, až druhý den byly bez ní, až úžasných 49%. To však způsobilo velkou únavu, takže ponor v dalším dnu snížila na 48%. Trvalý ponor se držel na 47%, je to tedy podobné, ale trochu slabší, než kdysi bývalo. Čtvrtý den už malé meditace téměř nebyly, jen únava. Bylo by potřeba mnoho zátěže.

 

Zátěž, jako kompenzace božského v člověku, je hlavní problém mystiky. Člověk je totiž vždy jen člověkem, nikdy ne bohem. Božské pocity a schopnosti, zejména Moudrost se proto musejí vyvažovat méně příjemným. I v meditacích.

 To je pravý význam temné noci duše. Vždy jsme ji prožívali, ale až nyní chápeme úplný význam. Mysleli jsme, že TND je hlavně psychoterapie, ale není to tak. Mystika je zkrátka těžší, než by si člověk přál.

 

Za světlými zítřky

Všimli jste si, jak stále vidíme vady na životě, který žijeme, a vytváříme si představu dokonalejšího, bezproblémového? Ale když tím směrem jdeme, časem v něm uvidíme problémy, jež jsme dříve nepředpokládali.
Pak zase hledáme další bezproblémovou vizi, a zas za ní jdeme, tak je to stále dokolečka. Ale takový je vývoj… Často s tragickými projevy.

Viz např.revoluce v Sýrii, co revolucionářům přinesla? Nakonec opak toho, co chtěli. Válku tří znepřátelených stran, jež nemá konce.
Komunismus a fašismus byly také jen naivní ideje o růžové budoucnosti s tragickými následky. Stejně i další ideje, náboženské, či politické. Naši civilizaci nelze přeceňovat.

Mnoho tzv.duchovních lidí si doslova vymýšlí ideje světlými zítřků v nirváně, nebo přebírají a kombinují ty, jež se jim hodí. Sice se nikam nedostanou, ale ani vlastně nikam nechtějí, vágní představy jim stačí na celý život.

Ani kvalitní mystika není žádná selanka. I zde narazíme časem na problémy o jejichž existenci jsme vůbec nevěděli. Neznalost neomlouvá, to platí i zde.
Hlavně to, že se ve světě lidí nelze dostat vysoko a že se božské dary musí splácet zátěží. Mystika je proto těžká od jejího začátku do konce životů. Ale kdo zátěž v životě nemá? Není nikdo takový. Ostatní však božské dary nechtějí, takže žádné nedostanou, jen se dřou a stresují celý život. Nároky na pracující neustále stoupají. Je to čím dál horší.

Ještě, že se mne to už netýká. Díky předčasnému důchodu, který mne zachránil. Zátěž mě ale nachází i v něm. Jde o to si nestěžovat, to situaci jen zhoršuje. Vzorem nám mají být mystikové, kteří to měli daleko těžší a zůstali pokorní a nenároční.

Například sv.Antonín Paduánský, viz http://www.vojtechkodet.cz/temata/svati---bozi-pratele/sv-antonin-paduansky-1195-1231.html

Je to největší problém... I Jinakost se dá skousnout, netrvá dlouho a není jí tolik... Zátěž v mystice je však vždy jen demo. Božské má vše pevně v rukách, takže o úspěšném výsledku je předem rozhodnuto. Ze všech problémů mystika nakonec vždy vytáhne… Pokud to jasně ví, nemá se čeho bát, to je odevzdanost.

 

Jak hledat a nenaleznout

Filozoficky naladění lidé říkají, že hledají odpovědi na základní otázky. Co by se stalo, kdyby náhle odpovědi poznali? Z cizích i mých zkušeností vyplývá, že by je šokovaly. Jakoby to cítili. Proto nikdy neřeknou, že odpovědi nalezli. Vlastně ani vážně nehledají, to už by je našli dávno. Jen si na hledání hrají.

Zcela stejný případ jsou věřící. Ti tvrdí, že hledají Boha, ale už nikdo neřekne, že Ho nalezl, či viděl. To by vzbudilo nepřátelské reakce. Tak si jen na hledání hrají. Nechtějí znát Autoritu, která je jim nadřízená, stále je sleduje a zasahuje jim do života. Jen si vykládat svatá Písma podle svého.

Jen hrstka filozofů a mystiků Pravdu, čili Boha poznali, ač to není těžké. Kdo tohle pochopil, má nakročeno Ho také vidět…

Dříve jsem si myslel, že je toto ostudou a nedostatkem lidstva. Je tak málo vyspělé, a já bych s tím měl pohnout, ale už si to nemyslím. Je to vše součást božské Hry! Vůbec to není lehké pochopit a přijmout, že vše je předem dáno jejím nastavením…

 

Dneska jsem ve snu zažil překvapení, když mi zase šla levitace. Hned jsem ji předváděl jiným, což je naštvalo, klasika.

Pak za mnou přišel známý a zas chtěl řešit své problémy s mystikou, ale nechtělo se mi zas slyšet a říkat totéž, tak jsem mu ukazoval, jak mi zas jde levitace.

Zpozoroval jsem, že začali levitovat i ostatní, což je překvapilo ještě víc, protože to ještě nezažili. Další podivnost, pokud jsem nechtěl, tak nelevitovali, to jsem ani netušil, že jde.

Znamená to ovšem ponor, levitace je toho symbolem. Je to prostě nadlidská schopnost.

Připomněli mi, co jsem pozapomněl, že v přítomnosti mystiků cítí Boha trochu i ostatní. Fakt je, že když jsem např. u Aitoshe, stoupá ponor mě i jemu, prostě se to koncentruje. Stejně tak nabíjíme místa kde jsme. Ty pak zvyšují ponor těm, kteří tam přijdou. Podobně jsou nabité kostely a modlitebny, jak jsem ji už dávno všiml, pokud tam chodí opravdu duchovní lidé dost dlouhou dobu.

 

Pocity vázané na místo

Jsou přirozeně duchovní místa, které je možno je vykreslit do mapy. V těchto místech ucítí božské i úplný ateista byť nepatrně. Ale i lidé mohou ovlivnit místa svými energiemi, dobrými i negativními, duchovními i neduchovními. Pocitů je nekonečné množství a mají zásadní význam, jsou vlastně nejdůležitějšími skutečnostmi vůbec.

Již v dětství jsem opakovaně zjistil, že nejen v kostele, ale i na faře je úplně jiná atmosféra pocitů než u nás doma. Později jsem při návštěvách duchovních společenství hned věděl, jak skutečně duchovní lidé tam chodí.

Hlavním zákonem, jež to ovlivňuje je pochopitelně Princip podobnosti. Místa přitahují lidi stejných energií. Tím dojde k posílení. Proto na místě pohanských obřadů byly budovány křesťanské kostely a chrámy. Kostel se nemůže postavit kdekoliv, stejně tak nemůžeme meditovat všude. Vše má význam, toto velký.

 

--

MD

Ptal jsem se zástupce Božského Já, zda nebude mystický důchod příliš chudý, protože tak jsem shrnul dosavadní zjištění o něm. Odpovědělo mi nadvědomí dimenze 6,3 a v podstatě to potvrdilo. Proces bude opravdu takový, jaký mám nyní, protože pohonná látka procesu, tj.zátěž, je a bude nízká. Božské, ale ani já, nemá velký zájem na zvyšování zátěže.

Takže nelze nic většího čekat co se týče ponorů ani schopností. Po meditaci bude vždy krátké období silnějších ponorů, ale pak už jen méně, jako právě nyní.

Ptal jsem se, zda nemám mít víc pasivity. Prý stačí, jak to mám. S malým ponorem totiž velkou pasivitu těžko udržím. MD bude proto dlouhý, poměrně chudý a vlastně dost klidný.

Proto jsem se nadvědomí dimenze 6,5 a 7,5 ptal, zda nebudou problémy, když jsem tak dobrodružné povahy. Odpověděli: „V MD už nic moc nového nečekej. Vzestup už bude dost malý. Jsi disciplinovaný, tak to přijmeš, problémy nebudou“. 7,5 odpověděla i na otázku o příští inkarnaci: „V příštím životě budeš hledat a s Námi nalézat cestu vpřed, to  bude hlavní úkol. Vše jede a pojede jak po másle“.

Ještě jsem se zeptal na detaily příštího života, kde vlastně budu. Volal jsem dimenzi 6,5 ale spustila se hudba Crown Chakra, což znamenalo, že Šéf božské Správy dimenze 7,5 mi může odpovědět.

Odpověděl otázkou: „Narodit se zde?“ Uvědomil jsem si, že jsem tady už cizincem a bude to ještě zesilovat. To by mi vážně nesedlo. Dodal: „Tady nezůstaneš, to říkám Já, Všemocný. Proto půjdeš výš, ale ne moc vysoko“. Ale nikdy není jistota, co bude. Božské je vždy nevyzpytatelné... Další podrobnosti se snad ještě čase dozvím.

Mystický důchod sice není takový, jak jsem si myslel, ale nelze ho podceňovat. Kdo z lidí se tak má? Nikdo. Ponory sice nemám extrémně vysoké, jak bych chtěl, ale jsou dostatečně vysoké. Ty nemá nikdo ani zčásti. Ani schopností mnoho není, ale co potřebuji, to mám. Hlavně plnou ochranu proti vážným problémům a přístup k informacím.

Je to opravdu klidný důchod, odpočinek, kdy si užívám stav, ke kterému jsem se desetiletími dopracoval, aniž bych už musel namáhavě usilovat.

Jen dozrávám a tak se připravuji na další inkarnací ve vyspělejší civilizaci, kde budu opět namáhavěji pokračovat v duchovním rozvoji. Tak se dopracuji k dalšímu a dalšímu MD…

 

Závěr z dosavadního MD je, že sice nedosahuje toho, co jsem očekával, ale i tak je kvalitativním přínosem. Hlavně proto, že neobsahuje středně ani silně tísnivé stavy, jen mírně tísnivé. Jistota v pomoc Boha je skoro absolutní. Má na mě obrovský vliv. Nemám se po svém snažit měnit svět.

Problémy jdoucí z lidského světa jsou daleko menší, protože již nejsem v pracovním procesu. Žiji mezi dvěma světy, což má své problémy, ale nelze jinak. Stálý ponor, zejména po meditacích, je velkou odměnou, ba přepychem, ač je často tlumen únavou. Proces trvá dlouho a ještě dlouho bude, ale to dává podmínky k zásadní změně v příštím životě.

MD je koncem iluzí o duchovnosti a něm samém. Jsme závodní koně Boha, nemůžeme žít bez starosti a práce. Mystika je naprosto jiná, než si lidé myslí, ale naprosto logická.

Ezoterika je nutná. Má to své důvody. Vnímaní druhých by mne brzdilo, konflikty poškozovaly a přímá cesta by se klikatila. Vzdálenost od lidí se bude dále zvětšovat. Není možné poučovat všechny, i když by měli jakýsi zájem.

 

Co MD přináší – Na základě půlroční zkušenosti je možno konstatovat, že MD je klidnější, mírnější a delší než PO. Vše je již téměř známo. Ve všem chápe mystik logiku. Dále:

-Zejména uklidnění procesu, jistotu neustálé pomoci božského. Problémy se objevují, ale s pomocí božského je vyřeší. Dále věčnou mladost duše a dokonce i zdraví.

-Bůh k němu přistupuje velmi často a bez vyzvání. Jeho vliv je rozhodující. Má slib příští inkarnace ve vyšší civilizaci s vyšším podílem dobra.

-Největší problém byl, je a bude kompenzace mystiky zátěžemi. Dále vztah k druhým i určitá izolovanost vyplývající z nutnosti esoteriky.

-Stálé ponory jsou podobné jako v PO. Vzhledem k nižší zátěži však trochu slabší.

-Pouze občasné slabě tísnivé procesy v událostech, snech atd.

-Meditace velké jsou podobné jako v PO, jen nemají silnou ani střední tíseň. Mají filozofický obsah, ale již daleko méně než kdysi. Vše podstatné již bylo probráno.

-Po meditací je několik dní s častými silnými ponory, až k 49%, vždy na vyzvání. Pak slábnou, až před další meditací jsou asi jednou denně. Bývají neutrální až slabě extatické. Výjimečně slabě tísnivé.

 

Channeling v MD

Jak meditace, tak i channeling jsou v MD stejné jak byly v PO, ba i dříve. Channeling zde vůbec není snadný, protože jsou to božské Hry. K jejich zvládnutí potřebuje léta praxe, dokonce je nejde ani stručně popsat.

Kdepak si myslet, že na každou otázku mystik dostane konečnou a jasnou informaci, jak tomu bylo na počátku mystiky. Takové informace by byly také velmi drahé a mystik by se přibližoval jasnovidcům či léčitelům, což je zcela mimo jeho směr vývoje.

 Vše je podřízeno hlavnímu Záměru a tím je výuka a překonávání zátěže překážek. Informace také nesmí být drahé.

Už jen dát kvalitní otázku je těžké. Hlavně se nesmí ptát nevhodně a předčasně. Na ty pravdivou odpověď nikdy nedostane.

Je běžné, že božské síly mění své odpovědi z nejrůznějších důvodů, zejména v silně osobních záležitostech, ale v jisté míře v mnoha ostatních případech.

Většinou pomalu postupuje k správnému řešení. Božské totiž nemůže dělat jeho práci, sám musí vyhodnocovat situaci, zpravovat došlé informace a uvažovat, co mu to vše má říci a kam ho chtějí dovést.

Vždy má ale zajištěn dokonalý dohled nad situací, nemůže vlastně udělat velkou chybu. Tomu božské zabrání i na poslední chvíli překvapivým způsobem. To je ono slavné sisevré.

Spoustu informací nedostane, i když by ho velmi zajímaly. Božské nerado prozrazuje své utajené zákony a Záměry.

Božské také často přehání, zejména sliby. Někdy je nejlépe se dlouze neptat na vyjasnění rozporů, ale zavolat vysokou božskou sílu, zejména dimenzi 6,5, jež nemá ve zvyku odpovědi měnit.

Intenzita komunikace se často mění. Běžné je, že na den či více se komunikace silně zesílí, nebo zeslábne. Vždy je alespoň deset informací denně. Informace chodí i ve snových symbolech, v událostech, či zvláštních slovech, jež ho napadnou atd. Vnímá je Jejich pocity, zejména smích.

Božské ho také velmi často sama oslovuje. Ignorovat instrukce by bylo proti mystice. Vždy se musí s božským dohodnout, když se mu nehodí, co mu říkají. Je vždy v podřízeném postavení, to je základ i mystické výuky.

 

Zátěž v Nové mystice

Zátěž je v mystice největším trvalým problémem. V literatuře se tento termín vyjadřuje pojmem temná noc duše. Nesprávně se uvádí, že trvá jen omezenou dobu, což bohužel neodpovídá realitě. Tato civilizace je tak málo duchovně vyvinutá, že konkrétní duchovní zákony nejsou známy. Pouze náznaky, smíšené s množstvím mýtů a iluzí. Nová mystika je v první řadě radikální a maximálně pravdivá. Tím je však málo populární.

Podstata je jednoduchá. Zátěž zatěžuje, ztěžuje život, je však jeho nedílnou součástí v dualitách, např. příjemné-nepříjemné, zdar-nezdar. Utrpení nikdo nechce, proto má velkou cenu. Vůle se ho zbavit je motorem vývoje. Běžným lidem zátěž života přináší daleko méně než duchovním lidem. O duchovní rozvoj nestojí, tak ho mají málo.

Závisí ovšem na tom, zda je konkrétní Vůlí Boha, nebo naším nápadem. Řeholníci trapisté nemají automaticky nárok na přiblížení se Bohu. Jde tedy o stupeň přijetí Boha, který rozhoduje o výsledku zátěže. Ten je bez mystiky, tedy osobnímu vztahu k živému Bohu, malý.

Zátěž vychází z duchovních zákonů platných pro všechny entity. Podle nich vše má svoji cenu, nic nevzniká bez účelu a bez námahy. Nic není zdarma. Za vším je hlavní Záměr Stvořitele – proces Sebepoznání. Důležitým parametrem jsou tzv.zásluhy, jež vycházejí z vyhodnocení našich činů v zátěžích. Až po dosažení předepsané kvóty může dojít ke změně úrovně entity.

Mystika má jen tu výhodu, že cesty vývoje jsou pod božským vedením přímé a rychlé. Zátěže také mají úplně jinou strukturu než u obyčejných lidí. Vše je zaměřeno na maximální duchovní rozvoj. Mystik má taky velkou ochranu, protože má část božských atributů. Nemůže např.dostat demenci či slepotu. Zato má tisíc malých problémů. Zejména únavu, ta ho provází od počátku. Mystika není zábava, ale práce.

V lidském světě rozhodně nelze očekávat klid, mír a blaženost, to říká křesťanství naprosto správně. Nikdo z mystiků neměl život jednoduchý a bez bolestí. Jak se správně říká – Koho Bůh miluje, s křížem ho navštěvuje.

Další iluzí je mýtus o osvícení. Člověk zůstane v této civilizaci vždy jen člověkem, i když poznává Boha velmi efektivně. Až v dalších životech se může dostat výš.

Zátěž je vlastně totéž, co oběť. Prostě prožíváme to, co nás zatěžuje. To je i symbol Krista na kříži, což je hlavní symbol mystiky.

Je to i následek překonávání překážek. Zkouší tak i naši věrnost. Námaha kterou podstupujeme, abychom dlouhodobě potvrdili, že o Boha máme zájem i přes překážky, jež se nám staví do cesty. Je to Jeho záměr. Proto postavil u brány Království nebeského archanděla s plamenným mečem, aby zabránil vstupu nepovolaným.

Paradoxní je existence tuposti, častá stížnost mystiků. Je jakoby protiduchovní, způsobuje však zesílení zátěže, proto je božským často využívaná.

Je možné zátěž připodobnit k penězům, kterými si vlastně platíme jak duchovní rozvoj, tak i zážitky s ním spojené. Čím je duchovní rozvoj rychlejší, tím je dražší a čím vyšší schopnosti dostáváme, tím víc musíme platit za jejich využívání.

To se týká schopnosti komunikace s Bohem a zejména Jeho božského pocitu, tzv.ponoru, jež dostáváme v meditacích a později i mimo ně. Nejdražší je extatický, neutrální daleko méně.

Důvod je v tom, že mystikové jsou jen lidé, ale mají to, co jim nepřísluší, tj.božské pocity a schopnosti. Mají část pocitu světa bohů, ale nevykonávají práci, která tomu světu náleží, ba ani ji dělat nemohou. Tuto nerovnováhu je nutno kompenzovat zátěží. Další zátěž se vynakládá jako kompenzace neduchovních činností.

Záleží i na intenzitě dynamiky, tj.dějovosti a délce zážitku. Klidný ponor je daleko levnější než dynamický, zejména s filozofickým obsahem.

Život mystika vytváří nutné podmínky pro zrození ve vyšší civilizaci. Je proto důležité, aby rozdíl mezi ním a okolím byl co největší a jeho aktivní život co nejdelší.

Jde vlastně o maximalizaci objemu zátěže. Stálý ponor je symbolem úrovně mystika, ale vlastně sám od sebe mnoho pro duchovní vzestup nepřináší. Naopak spotřebovává zátěž, takže s ním božské šetří.

Každý mystik má božským naplánovanou optimální cestu. Nemusí tedy duchovní zákony vývoje detailně znát. Jsou v úplném rozsahu lidem nepřístupné.

Má tedy určeno, jaká bude jeho mez mystiky. Po dosažení se další vývoj již zpomaluje, i když se to mystikovi příliš nelíbí, chtěl by více a hlavně dříve.  Bůh rozhoduje i o tom, kolik maximálního stálého ponoru bude dostávat. Bývá to 48-50%, horní mez je však už obsahuje hodně zátěže. Tento stálý ponor trvá jen malou část dne, nejvíce pár dní po meditaci. Zbytek  je o procento až dvě nižší.

To, co nemůže čekat, je změna osobnosti. Je stejná i v dalších inkarnacích, protože je obsažena v kořenových archetypech. Změnu výjimečně mohou provést jen nejvyšší úrovně.

Zákony zátěže jsou daleko složitější, než je popsáno. Dochází např. k výměně mezi mystikem a těmi, na které je napojený, dokonce i mezi božskými silami a jím.

 

Jste lidé, ne bohové

Jako už tolikrát v poslední době před meditací velká tupost, únava a spousta překážek. Takové, že je MD? Vždyť nemám ani zlomek toho, co jsem očekával!

Obával jsem se, že bude jak minulé meditace, silně tísnivé o Jinakosti Boha. Po probuzení v sedm ráno se mi do příprav meditace č.227 dvakrát nechtělo. Těšil jsem se spíš na to, jaké to bude po ní. Slibovali mi, co mi po minulé nedali – silné stálé ponory a malé meditace.

Meditace byla naštěstí jiná než předešlé. Na počátku naznačili, oč v ní půjde. Já a můj vyšší Dvojník. Stvořil mne a nyní mne v této Gamese vede k Sobě. Střet Jeho, tj.Vršku, se mnou, spodkem, je zákonitý výsledek. Některým částem spodku je Jeho posílení nebude líbit. Budou se obávat vytlačení na okraj vědomí, což opravdu v dlouhých hlubokých ponory občas nastane.

Prostě mám pochopit, že jakákoliv myšlenka narušuje božský ponor. Jak se zcela nesoustředím na meditační hudbu, tedy na božské, Jeho pocit slábne. Nekecat Jim do meditace. Ta je Jejich, ne moje. Není třeba se bát, když na chvíli „zmizím“ a bude jen božské. To se ale snadno řekne…

Jen naznačili, že božské zdaleka neberu všemi částmi, je to velký problém všech. To se raději schová za víru, ale ta je jen zakrytým ateizmem. Vidět Ho úplně jasně, to je něco docela Jiného než pouhá víra.

Novinkou byla vize božského Dvojníka vedle mne za záclonkou. Dost přesně jsem přes ní na Něj viděl. O našich vztazích bude další vývoj, který je naprosto v pořádku. Jeho vliv silně vzroste, nejen instrukce od Něj, ale i Jeho místo v mém vědomí.

Protahuje mne světy, životy i událostmi v nich. Já mu rozumím jen málo a nejde to změnit. Mě učí zvlášť radikálním, přísným způsobem. Jsem Jeho část, učedník.

Jen ty zátěže bohužel zůstávají. To je hlavní problém celé mystiky. Jsou potřeba nejen na růst, ale i na udržení ponorů. Mystika není nikdy selanka.

Naznačovali mi, jako by lidé měli proti Bohu jistou výhodu. Mohou si vymyslet názory a představy jaké chtějí. Klidně řeknou, že v Boha nevěří, ač je zřejmý i slepci!

 I když vždy havarují, stejně jim dlouhou dobu dávají to, co potřebují. Bůh vidí vše po pravdě, vyvážené duality Všeho a toto OM nemusí být příjemné každému, kdo je jen letmo zahlédne, i když je to ohromující.

Meditace obsahovala i filozofii Jinakosti, podobně jako minulé. Obsahem bylo, jak si Bůh ve své Neomezenosti vytvoří vše co potřebuje. Vše lze rozložit na částečky archetypů, jaksi matematicky. Vše je vlastně umělé.

Meditace prokázala že můj proces jde jak má, nikde velký problém nevznikne, vše je připraveno. Byla ale nezvykle krátká, asi 20 minut, takže se mi nezdálo, že má skončit. Ale chápal jsem, že kvůli úsporám, aby bylo na stálé ponory. Ponor šel místy až k 49%, vždy byl trochu tísnivý. Vnímání hudby dokonalé jako vždy.

Byly i dva krátké přídavky a tři malé meditace. První byla silnější a delší ukončená spánkem, druhá obsahovala dost únavy a ukázek, jak to mají obyčejní lidé těžké. Ani třetí nebyla moc silná, ale považoval jsem to za důsledek velké fyzické námahy z výletu před meditací. Očekával jsem druhý den silné zesílení ponorů. Ráno mne ovšem začali vysvětlovat, že v mystice je vše nutno zaplatit, tj.kompenzovat zátěží, tedy TND. Jak ponor, tak proces samý. A já mám omezenou možnost kompenzace. S mým životním stylem se nemohu dostat výš, než cca 48% stálých ponorů, které ovšem netrvají celý den. Až pak začaly meditace bez únavy, slabě dynamické do 48%. Nakonec jsou velmi dobré, i období mezi nimi. prostě jak říkali - Nebudeš se mít nikdy výtečně, dobře ale vždy.

Není možno zapomínat na vděčnost božským silám, že mi mystický proces dávají, i když je to často těžké, málo příjemné. Nestěžovat si na zátěže, to snižuje stupeň přijetí Boha a tím i výsledek. Ani pro božské není příjemné nám zátěž připravovat. Duchovní zákony Stvoření bohužel zátěže vyžadují, nikdo jich není zbaven…

Vlastně jsem se dostal do situace před dovolenou, kdy jsem zvýšení stálého ponoru na 48% považoval za MD. Tím ale opravdu je, bohužel jeho další stoupání je sporné. Zde jsou meze mystiky. Důvod je prostý, jak mi řeklo božské: Jste jen lidé, ne bohové.

 

Malá meditace s Božskou správou

Ukázal mi, že jako bublina vystupuji já i lidstvo z temných hlubin omezenosti na hladinu Volnosti. A vlastně to jde skoro samo, tak je to jednoduché. Není jiná možnost. Cest pro bubliny je nekonečno, konec je však vždy stejný, rozplynutí entity, oddělenosti. Z toho jde hrozný strach, nikdo není výjimkou.

Kdo tam tu bublinu vytvořil a z čeho? Neomezená Tvorba ze Sebe, aby se projevila. Takových Her má nekonečno. Hraje je současně všechny.

Naznačila mi časté téma z velkých meditacích. Jaké je to náhle být v Jejich světě. Jen trochu To cítit znamená pro mne vždy takový šok, že bych se neudržel na nohou. A tolikrát jsem To už viděl… Jen pomyslet na to vyvolá ohromení. Ani to se nezmění.

Moje božská správa dimenze 7,5 má nyní po úpravě hierarchie ke mně daleko blíž, proto je výuka náročnější. Zejména v Jinakosti, výuce Poznání. Vyjadřuje se ale úplně ke všemu. Vždy ovšem tak, aby spodek ustál, že mu někdo nekonečně chytrý a mocný do všeho mluví. Dobré soužití tak neuvěřitelně odlišných entit je téměř nemožné. Používá metodu božských her, je dost složité se v nich vyznat.

Jisté je, že Mu primárně nejde o mé absolutní blaho, ale o to, co potřebuje On. Moji maximální rychlost vývoje v tomto životě, ale i v dalších, vyšších civilizacích. A má dostatek prostředků to zajistit. Dostal totiž úkol ještě od Někoho mnohem vyššího.

Jsem tedy  jako vyšlechtěný závodní kůň, který dostává vše, aby dosáhl maximální výkon. Náročné to bude i v příštích životech, vlastně stejně. Hlavní problém mám stále s přílišnou aktivitou, mystika potřebuje víc klidu.

Neustále mi ukazuje, že je vše v našem životě pro Něj vlastně jednoduché. Rozumí prostě všemu, je vysoko nad ním. Vede mne, abych po mentální stránce všemu důležitému rozuměl. Přijmout tuhle božskou Hru všeho se Vším. Nekritizovat, protože to je apriori nepochopením souvislostí.

Vše pojede jak má, to je výhoda tohoto postupu. On je zodpovědný za můj vývoj a jelikož je Všemohoucí a Vševědoucí, nemůže nastat žádná nehoda. Hlavně zůstat v ezoterice, to je podmínka.

 

Mystik Ladislav Klíma

Ladislav Klíma je snad nejznámější skutečný český mystik. Nakladatelství Arkýř vydalo v roce1992 výběr z jeho děl pod názvem Victoria aeterna. Cenný je v textu knihy i jeho životopis od Jindřicha Chaloupeckého. Narodil se v r.1878 a v roce 1927 onemocněl tuberkulózou, na kterou zemřel.

Jeho filozofie prý vychází ze Schopenhauera a Nietzscheho, ale on nečerpal z jejich díla, ale ze své duchovní, intuitivní zkušenosti, tedy stejně jako oni. I on se však dopouštěl stejných chyb jako oni.

Rozbor jeho chyb a omylů je pro správný přístup v mystice velmi užitečný. Vždyť na konci jeho života neměl vůbec nic, hodně pil, pochyboval o svém díle. Viděl některé své chyby a uvažoval o sebevraždě. Tragický konec filozofa!

Bylo by dost obsáhlé všechny jeho omyly detailně popisovat. Jedno však mají společné. Podřízenost Bohu neznal. Byl opit božským poznáním, Jeho Absolutní Tvůrčí Vůlí. Zažíval dlouhodobé extáze,což je pro první etapu mystiky typické.

Lidé mu připadali omezení, jak krtci věčně ryjící v zemi. Připadal si jako nadčlověk, ba samotný Bůh. Hlásil se k velkým lidem jako byl i Napoleon. Chtěl také změnit svět, ale to se mu nepovedlo ani náznakem, ačkoliv napsal spoustu knih, ze kterých se však většina nedochovala. Lidé ho považovali za blázna a snílka. Jeho životní styl byl sebezničující, vše obětoval své vizi.

Nikde v jeho díle nepíše odkaz na to, co mu Bůh řekl. Nepřijal tedy božské jakou svého Učitele, rozhodoval se sám a naivně. Tvrdě na to doplatil. Přitom je tak snadné pochopit, že když letmo zahlédneme Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost, nemůžeme si myslet, že jsme již Bohem.

Jsme u Něj pouze na nepatrné exkurze. Stále zůstáváme omylnými lidmi. I po mnoha takových návštěvách. Bez božské pomoci zákonitě havarujeme. Na to je život moc těžký.

Je to jako si myslet, že týden ve škole nám pro základní vzdělání stačí a učitele už nepotřebujeme. Bohužel takový prostý závěr z jeho učení jsem nikde v literatuře nenašel. Jeho životopisci totiž neměli dlouhodobou mystickou zkušenost. A bez ní se nedá pochopit co vlastně napsal Klíma a ostatní mystikové.

Jeho dílo je i charakteristické věčnými problémy s filozofickými pojmy. I když naznačil mnohé z božské moudrosti, např. Jednotu protikladů, kdo jeho slovům opravdu rozuměl? Božské se přesně nedá vyjádřit slovy, jen náznakem.

 

 

Vůně formalinu

Otevřel jsem starou skříň a ovanula mne vůně formalinu. Bylo tam totiž mnoho šatů, matka je tak chránila před moly. V mládí jsem tu vůni cítil naposled. Vrátily se mi tak vzpomínky na dobu, kdy jsem s nadějí vyhlížel do života, o kterém jsem nevěděl skoro nic.

Bylo tam i album ze svatby mých rodičů. I to vyvolalo vzpomínky na dětství. Božské na to hned nesouhlasně reagovalo. Tušil jsem proč. Nemá rádo sentimentální pocity. Napadlo mne požádat o malou meditací a zeptat se na to.

Božské mi ukázalo svět intuice s jeho božskými pocity. Pak svět lidí s jeho starostmi a radostmi. Rozdíl byl jasně vidět, i má volba, která měla následovat. Svět božské intuice je daleko dokonalejší, než přízemní lidský s jeho iluzemi. V mládí je člověk plný radostných vyhlídeki, ale často přijdou zklamání.

Ve stáří se ničí sentimentálními myšlenkami na mládí, kdy před ním bylo velké nadějné neznámo. Ví, že už ho čeká jen pomalé stárnutí, nemoci a smrt. To ještě zhoršuje jeho situaci.

Mystika je těžká, ale těmto chybám stáří se vyhne. Proces vede k stálému zlepšování, zkvalitňování pocitů, v kterých neustále roste podíl božského. Kromě toho má dokonalé vedení a ochranu od božských sil tvořících osudy. Nemůže se mu nic stát, co by poškodilo jeho proces.

 

Filozofie Všeho

Zdál se mi před meditací č.225 banální sen, který bych popsal jako lidský diletantismus všude a všech. To v božském světě vládne úplně Jiný, dokonalý styl práce.

V půl páté ráno mě probudili, hned do mě s ponorem a tísní. Kam já to se ženu do toho nepopsatelného světa hyperinteligentních bohů a božstev. Naštěstí sotva minutu, ufff. Ještě před meditací mi říkali, že jsme votivní, tedy děkovné dary Bohu.

Myslel jsem si, že tísně už bylo dost a že meditace bude mírná. Ale nebyla. Zas jak ty minulé, pořádná dávka tísně, což je ten nejsilnější lék na bloky vůči Dokonalosti, které však udělali Oni, ne my. Proč? Aby si pohráli. Mohou přece všecko. a vědí skoro vše. My naopak. Vážně nic nevíme. Ukazovali mi i náš svět z Jejich pohledu. No, bída…

Navěsili to na božskou dokonalou Filozofii Všeho. Tu mi ukázali velmi podrobně. Úžasná, na to žádný filozof nemá. Prostě přehledná kostra Všeho. V ní má všecko svou logiku, vzájemně provázanou. Vše má svůj důvod. Každý rébus své řešení. Vše je vlastně jasné, v základu docela jednoduché, prostě vymyšlená Hra. Tu mi ukazovali ze všech stran.

Žádná individualita není. Je to jen vymyšlená figurka s omezenou životností. Jediné, co existuje, je vířící Absolutno! A já, když si takto pochopím, mohu rovnou přejít do Něj. Prostě když jsem pochopil Vše, není, co dělat dál. Tohle je Poznání.

V Absolutnu se mé nastavení, tj.archetypy osobnosti, rozloží na prvočástice a už nebudu existovat. To je konec mne i mého světa.

Do některých temných archetypů Absolutna by se mi nechtělo, rád mám své radikální nastavení. Ale zapomněl jsem, že Tam jsou základy Všeho, tedy indiferentní. Přednášenou filozofii jsem vnímal daleko dokonaleji, než jsem běžně schopen. Na mnohé si již nedovedu vzpomenout, co jsem tam jasně pochopil. Tu vysokou inteligenci mám jen ve velkých meditacích.

Budhisté a ateisté by se zaradovali, ono se jim o tomto vyvanutí v Brahma čili nirváně příjemně mluví, ale když to prožíváte, uvědomíte si, jak silně lpíte na své osobnosti. A to brzdí a vyvolává další děje. Ale konec je daný. Pro všecky. I pro bohy a božstva. A potřebný čas není důležitý, je ho dost.

Ještě si vzpomínám na ohromnou intenzitu a naléhavost vizí a informací, to tu vůbec neznáme. Opakuji to opět, tohle by rozmetalo každého. Jak filozofa, i zapřísáhlého buddhistu. Jen si kecají pro zábavu. Ale chtějí, aby vše bylo po starém.

Ptal jsem se párkrát, co se mnou bude dál. Zda mi přidají ponoru a jeho dynamiky. Odpověď byla pokaždé stejná - tohle. Z toho vyplývá, že jde Jim o mou maximální rychlost vývoje. Až do anihilace

Faktem je, že jsem samozřejmě do Absolutna neskočil. Ale ani se nepostavil proti. Mým stylem je opatrnost, ač se to nezdá. Kdoví, co by to se mnou udělalo. Možná to Pavel udělal, říkal, že se to od jisté chvíle změní.

Ono totiž nebylo úmyslem meditace někam skákat, jak mi pak řekli. Vlastně mě do Absolutna, Celku, kde je nic a všechno, jednička i nekonečno. nehnali. Ačkoliv to tak vypadalo. Jen si vytvořili situaci, kterou potřebují. Maximální urychlení. Ta tísnivka je pro to nejlepší palivo. Letím jak raketa.

Takže brzy budu polovinou vědomí v božském, totálně Jiném světě a polovinou v tomhle. Lidé o tom sní, ale já si nedovedu představit, jak to může fungovat. Ale Oni to jistě mají připraveno. Božské asi nebude moc dynamické. Mystika je vážně nejadrenalinovější sport co existuje.

Meditace s max.49% ponoru trvala dvě hodiny. Jeden přídavek byl,  půl hodiny. Tíseň se měnila od slabé po dost silnou. Odpoledne začala série malých meditací s neutrálním ponorem až 49%, ale zatím statické. Při chůzi až k 48%, tedy vše jako po minulé meditaci....

 

Výsledky meditace

Před meditací jsem se ptal, kam se můj další vývoj bude ubírat. Po ní mi zástupce Boha, tj. dimenze 6.5, která mi vše řekne po pravdě, sdělila, že jsem sice malý, ale učím se rychle.

Ponory a jejich dynamika i schopnosti se mi budou pomalu zesilovat. To je reálná MD.

Zátěž procesu se bohužel snižovat nebude. Mnohé na mě zkoušejí a to se musí kompenzovat.

Stavy po této meditaci se příliš nebudou lišit od stavů po minulé.

Ponory 48% a v meditaci 49% budou, víc ojediněle. Proces tedy jede stále stejně.

Ptal jsem se dimenze 6,5 co by se stalo, kdybych v meditaci vskočil do Celku Absolutna. Prý by se nestalo nic! Vývoj by šel stejně jak jde. Jedno rozhodnutí je málo. A co když bych ho opakoval? Pak bychom zasáhli My. Máme už v tobě velký vliv. Udržujeme proces na optimu.

Ale přijetím Absolutna by skončila tíseň? Neskončila. O ní jde hlavně.

Takže svůj proces stejně vlastně neřídím, hlavní slovo má božské.

Jsem až moc narychlen, řekli mi také, protože jsem toho mnoho pochopil. Jenže to vyvolává tlak na procenta, aby stupeň vývoje mohl vzrůst. Tím by se bohužel mohla ještě zvýšit zátěž procesu. Co s tím?

Večer se ponor v malých meditacích změnil na až 49% slabě extatický, což je významná změna k lepšímu. Druhý den i mimo meditaci až neutrálních 48% s pálením na hrudní kosti.

 

 

 

Počátek MD

Dnes je první den, kdy už nejsem v zaměstnaneckém poměru, což je další symbol přechodu do MD. Do skutečného důchodu nastoupím až za dva týdny, což bude další symbol. Začínají se rýsovat první změny procesu. Jsou však zatím dosti slabé, náhlá změna PO se prostě nekonala. To jsem ovšem věděl, že MD bude nabíhat ve fázích po dobu několika měsíců. Základní změnou bylo zvýšení stálého ponoru o 1% na 48% a v malé meditaci až 49%. Tato změna je velmi významná, ale zvýšený ponor je často narušen únavou.

Musím si o zvýšení ponoru říci určitým symbolem. Ne vždy ho zvýší. Je totiž velmi drahý. Tím vlastně brzdí rychlost procesu o kterém jde božským silám nejvíce. Spolu s vysokým stupněm překonávání překážek, tzv.překonpřekem to často vypadá, že MD vlastně vůbec není, a že stále jsem v PO. Velké meditace vůbec nejsou a asi ani nebudou. Jsou příliš drahé. Nejsou ale ani kapitoly, na jejímž začátku bývaly v PO ponory častější a silnější. Prostě někdy meditace a ponory mám, někdy méně. Je to jakoby nahodilé. Co se ale objevilo, je dynamika malých meditací. Ta ještě donedávna vůbec nikdy nebyla.

Nyní je malá meditace vlastně zeslabenou velkou meditací z dob počátků z etapy Poznávání božského. Jakoby ani přesně nebylo jasné, jakou cestou se dál dám. Jestli radikální jako dříve, nebo pohodovou.Vše prostě vypadá, jakoby se božskému nechtělo ukončit mystické procesy, které propracovaly do vysoké efektivity a začít nové, daleko příjemnější. Jako by mě chtěli dostat ještě alespoň trochu výše v příští inkarnaci.

O tom Jim jde více, než o MD, který je vlastně spíše odpočinkem. Šetří tedy jak mohou. Dají mi sice malou meditaci, v které opakují filozofická téma velkých meditací před 16 lety, ale místo silné extatické mi dají spíše neutrální a slabší. I tak je to ale příjemná změna od neustálého výkladu božské Jinakosti vysokých dimenzí, jež mne stále ohromuje. Nižší božské dimenze nám jsou daleko bližší. Například před chvílí mi ukazovali, co už léta nebylo. Že je Stvoření vlastně Královstvím splněných přání. Co kdo chce, Bůh i my, to také dostane, i s následky. Za vším co chceme, je základní nastavení osobnosti – sestava kořenových archetypů. Ta určuje doslova vše.

Jinak mám zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíši, řeknu či udělám nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mne napomenuli nebo zasáhli. Prostě víc si uvědomuji, že mne vlastně stále generují, aby si mne mohli prožívat.

Více se mnou také mluví. Až několik desítek informací a odpovědí denně. Usměrňují mne doslova ve všem, v každém rozhodování. Pomalu a jistě mě také vytlačili do esoteriky, což jsem vždy považoval za nerealizovatelné. Dávají mi také více volnosti v rozhodování. Proces není už tak strohý. Myslím, že proces půjde dále tímto směrem. Během příštích měsíců a let bude stále sílit. Vypadá to, že tu budu do devadesáti.

Jindy je meditace silnější, ale není výuková, spíše klidná. Zato může být delší. Je tu tedy několik proměnných a každá má určitou cenu. Nemohu tedy dostat vše na maximum. I v tom existují kompenzace.

Dodatek po měsíci

Po další meditaci, velmi podobné minulé, následovaly opět stavy plné mystického ponoru. Při řízení auta a poslechu meditační hudby vyletěl ponor na rekordní hodnotu 48,8%. Kupodivu s řízením nebyly problémy. Ukazuje se, že i ve vysokých stálých ponorech se dá žít denní život. Bohužel po čtyřech dnech ponory opět poklesly, asi do další meditace, která bude asi opět podobná minulé. Dá se už vyjádřit, co MD je a co není. Je charakteristický:

-zvýšenými ponory v malých meditacích i mimo ně. Nejsou ovšem trvalé, ale několikrát za den se zesilují na minuty až desítky minut.

-proces MD je velmi podobný PO, je jeho pokračováním

-zatížení procesem se však zmenšilo. Zejména téměř zmizela silná tíseň mimo meditace i únava, zčásti tupost

-podstatně vzrostl vliv božských sil a jeho instrukce jsou častější

-další proces bude pravděpodobně směřovat k vyšším ponorům, vyšší dynamice ponorů a vyšším schopnostem. Bude trvat ještě mnoho let, zlepšování však bude pomalejší

-na rozdíl od původních představ není změna osobnosti a životního stylu tak výrazná, jak se čekalo. I tak je s MD spokojenost, ačkoliv proces je stále dost náročný.

 

Meze mystiky

Po letech praxe vzniká otázka, kam se až může mystik dostat v tomto životě, pokud pracuje efektivně po mnoho let. Literatura se zmiňuje o osvícení, Poznání či nirváně pro ty nejlepší. Je to možné a co tyto názvy reálně obsahují? Co všecko takoví lidé umějí a mohou?

Začátky mystiky jsou velmi slibné, začátečník snadno pozná, že není velký problém s Bohem a Jeho Hierarchii hovořit, či Ho dokonce vidět, zažít v meditaci. Ukazuje mu své schopnosti, naprosto neuvěřitelné. A myslí si, že také bude nějaké mít.

Ale ouha, po letech praxe si už není tak jist. Sice Boha v sobě cítí docela silně a s komunikací nemá žádný problém, ale Bohu se nepodobá ani zdáli. Stále je v božském světě na exkurzi, nic víc. Mnoho toho, co chce vědět, se prostě nedozví, je mu to zapovězeno. Sice zná tzv.Jinakost Boha, ale jak vyjde z meditace, je zas jen omezeným člověkem, který si toho z ní moc nepamatuje. Gigantická inteligence rozšířeného vědomí je vždy jen dočasná.

Nejsou to jen záležitosti nejvyšších sfér, ale ani k základům řízení a vyhodnocování duchovního růstu se nedostane. Zákony karmy jsou mu známy jen hodně obecně a nemá šanci zjistit konkrétní hodnoty. Bůh nedává lidem nahlédnout do svých výpočtů a záznamů.

Je to prostě proto, že lidem jsou prostě tyto informace v plné šíři zapovězeny. Jsou pouze pro sféru bohů a vyšší. Tento zákaz není možno odstranit. Víc se dozví jen v dalších inkarnacích ve vyšších světech.

Proto svatí, osvícení, tedy i nejvyšší mystikové jsou vždy jen začátečníci v Poznání. Člověk v této civilizaci se zkrátka nedostane příliš vysoko. Má sice docela silný podíl pocitu Boha, ale schopnosti jen nepatrné, a nejde to změnit.

 

Rozhovor o hranicích mystiky

Proč jsem po více než dvou stech meditací v průběhu dvaceti letech stále jakoby na začátku, vždy ohromen velikostí Boha, proč již nejsem v božském více jako  doma? To jinak nejde, od lidského je božské vždy výrazně odděleno. Takže ani nemohu čekat, že se to v dalších třiceti letech zlepší? Samozřejmě, že ne.

Takže ani nebyl nikdy žádný osvícený? Nikdo, kdo získal Poznání, byl tzv.v nirváně? Ne, vždy byl jen člověk.

A co když měl ponor 51% a víc, kdy lidské vědomí již mizí? To měl o trochu dokonalejší vnímání, ale k Bohu je to stále velmi daleko. Neměl ani Jeho schopnosti.

Tedy křesťanství má pravdu v tom, že k Bohu do Jeho Království se lze dostat jedině po smrti, zde ne? Ovšem.

Takže se stále více připravujeme pro vstup do božského, stále Ho silněji cítíme, ale zde to úplně stejně nejde? Přesně tak.

 

Zátěž v Nové mystice

Zátěž je v mystice největším trvalým problémem. V literatuře se tento termín vyjadřuje pojmem temná noc duše. Nesprávně se uvádí, že trvá jen omezenou dobu, což bohužel neodpovídá realitě. Tato civilizace je tak málo duchovně vyvinutá, že konkrétní duchovní zákony nejsou známy. Pouze náznaky, smíšené s množstvím mýtů a iluzí. Nová mystika je v první řadě radikální a maximálně pravdivá. Tím je však málo populární.

Podstata je jednoduchá. Zátěž zatěžuje, ztěžuje život, je však jeho nedílnou součástí v dualitách, např. příjemné-nepříjemné, zdar-nezdar. Utrpení nikdo nechce, proto má velkou cenu. Vůle se ho zbavit je motorem vývoje. Běžným lidem zátěž života přináší daleko méně než duchovním lidem. O duchovní rozvoj nestojí, tak ho mají málo.

Závisí ovšem na tom, zda je konkrétní Vůlí Boha, nebo naším nápadem. Řeholníci trapisté nemají automaticky nárok na přiblížení se Bohu. Jde tedy o stupeň přijetí Boha, který rozhoduje o výsledku zátěže. Ten je bez mystiky, tedy osobnímu vztahu k živému Bohu, malý.

Zátěž vychází z duchovních zákonů platných pro všechny entity. Podle nich vše má svoji cenu, nic nevzniká bez účelu a bez námahy. Nic není zdarma. Za vším je hlavní Záměr Stvořitele – proces Sebepoznání. Důležitým parametrem jsou tzv.zásluhy, jež vycházejí z vyhodnocení našich činů v zátěžích. Až po dosažení předepsané kvóty může dojít ke změně úrovně entity.

Mystika má jen tu výhodu, že cesty vývoje jsou pod božským vedením přímé a rychlé. Zátěže také mají úplně jinou strukturu než u obyčejných lidí. Vše je zaměřeno na maximální duchovní rozvoj. Mystik má taky velkou ochranu, protože má část božských atributů. Nemůže např.dostat demenci či slepotu. Zato má tisíc malých problémů. Zejména únavu, ta ho provází od počátku. Mystika není zábava, ale práce.

V lidském světě rozhodně nelze očekávat klid, mír a blaženost, to říká křesťanství naprosto správně. Nikdo z mystiků neměl život jednoduchý a bez bolestí. Jak se správně říká – Koho Bůh miluje, s křížem ho navštěvuje.

Další iluzí je mýtus o osvícení. Člověk zůstane v této civilizaci vždy jen člověkem, i když poznává Boha velmi efektivně. Až v dalších životech se může dostat výš.

Zátěž je vlastně totéž, co oběť. Prostě prožíváme to, co nás zatěžuje. To je i symbol Krista na kříži, což je hlavní symbol mystiky.

Je to i následek překonávání překážek. Zkouší tak i naši věrnost. Námaha kterou podstupujeme, abychom dlouhodobě potvrdili, že o Boha máme zájem i přes překážky, jež se nám staví do cesty. Je to Jeho záměr. Proto postavil u brány Království nebeského archanděla s plamenným mečem, aby zabránil vstupu nepovolaným.

Paradoxní je existence tuposti, častá stížnost mystiků. Je jakoby protiduchovní, způsobuje však zesílení zátěže, proto je božským často využívaná.

Je možné zátěž připodobnit k penězům, kterými si vlastně platíme jak duchovní rozvoj, tak i zážitky s ním spojené. Čím je duchovní rozvoj rychlejší, tím je dražší a čím vyšší schopnosti dostáváme, tím víc musíme platit za jejich využívání.

To se týká schopnosti komunikace s Bohem a zejména Jeho božského pocitu, tzv.ponoru, jež dostáváme v meditacích a později i mimo ně. Nejdražší je extatický, neutrální daleko méně.

Důvod je v tom, že mystikové jsou jen lidé, ale mají to, co jim nepřísluší, tj.božské pocity a schopnosti. Mají část pocitu světa bohů, ale nevykonávají práci, která tomu světu náleží, ba ani ji dělat nemohou. Tuto nerovnováhu je nutno kompenzovat zátěží. Další zátěž se vynakládá jako kompenzace neduchovních činností.

Záleží i na intenzitě dynamiky, tj.dějovosti a délce zážitku. Klidný ponor je daleko levnější než dynamický, zejména s filozofickým obsahem.

Život mystika vytváří nutné podmínky pro zrození ve vyšší civilizaci. Je proto důležité, aby rozdíl mezi ním a okolím byl co největší a jeho aktivní život co nejdelší.

Jde vlastně o maximalizaci objemu zátěže. Stálý ponor je symbolem úrovně mystika, ale vlastně sám od sebe mnoho pro duchovní vzestup nepřináší. Naopak spotřebovává zátěž, takže s ním božské šetří.

Každý mystik má božským naplánovanou optimální cestu. Nemusí tedy duchovní zákony vývoje detailně znát. Jsou v úplném rozsahu lidem nepřístupné.

Má tedy určeno, jaká bude jeho mez mystiky. Po dosažení se další vývoj již zpomaluje, i když se to mystikovi příliš nelíbí, chtěl by více a hlavně dříve.  Bůh rozhoduje i o tom, kolik maximálního stálého ponoru bude dostávat. Bývá to 48-50%, horní mez je však už obsahuje hodně zátěže. Tento stálý ponor trvá jen malou část dne, nejvíce pár dní po meditaci. Zbytek  je o procento až dvě nižší.

To, co nemůže čekat, je změna osobnosti. Je stejná i v dalších inkarnacích, protože je obsažena v kořenových archetypech. Změnu výjimečně mohou provést jen nejvyšší úrovně.

Zákony zátěže jsou daleko složitější, než je popsáno. Dochází např. k výměně mezi mystikem a těmi, na které je napojený, dokonce i mezi božskými silami a jím.

 

 

Co přináší vysoký stálý ponor

Stálý ponor je hlavním výsledkem mystiky. Právě ten ukazuje vyspělost mystika. Je to částečně božský pocit, běžným lidem téměř neznámý. Obsahuje určitou část pocitu Boha. Proto se vyjadřuje v procentech.

Existuje velká, téměř neznámá, věda o pocitech. Jejich struktura a všecky souvislosti jsou velmi složité. Pocit je nejdůležitější věcí vůbec, protože je hlavním symbolem osobnosti. Jaký je pocit, taková je entita i její život. Stálý ponor se liší od ponoru v meditacích. Bývá slabší a méně dynamický, a většinou neosahuje informace. Zato trvá několik hodin denně, ač se stále poněkud mění, kolísá, a tím i kvalita toho, co přináší. Vysoké stálé ponory by bylo možno nazvat osvícením.

Je velmi těžké ho získat, má ohromnou, ničím nenahraditelnou hodnotu. Je synonymem kvality. Po mnoha letech duchovní praxe častěji nabývá vysokých hodnot a je i trochu dynamický. Ještě později ještě zkvalitní, protože občas obsahuje i informace, podobně jako ve velkých meditacích. Je to tzv.dynamický stálý ponor. Přináší zejména:

-Vhled, tedy chápání všeho, co je potřeba

-Hrdou vznešenost a nadhled, protože prokazuje vyšší úroveň osobnosti

-Je vlastně výrazem přízně, čili Lásky Boha, ocenění práce a úrovně mystika

-Mindráky a obavy nemohou existovat, ani ho nikdo nemůže urazit

-Obrovská vnitřní síla, jistota, že všecko zvládne a vše postupně pochopí, protože za ním je Dokonalost, které se nic nemůže rovnat.

-Jistý pocit neomylnosti, vše je božským sledováno, vedeno a kontrolováno

-Věčná mladost, vědomí věčnosti

-Nepřítomnost strachu, zvlášť trvalého, z pozemského života a smrti

-Téměř božsky klid a vyrovnanost

-Klidná naplněnost a nadhled.

Co tam ale není, ani nemůže být,  je plný stav Boha, ani dynamika Jeho dějů, vizí a schopností i pocitů. Ani dokonalá božská Tvořivost. Není to ani jako ve velkých meditacích.

Tyto pocity jsou bohužel tak drahé, že se musejí kompenzovat zátěžemi, což je vlastně temná noc duše. Nejsme bohové, pouze lidé... To hlavní přijde až v příštích životech…

 

 

 

Kvóty jsou za vším, i v psychoterapií

Zamýšlel jsem se, proč se ti, co se snaží různými způsoby o svou vlastní psychoterapii, neustále znovu a znovu setkávají se svými problémy. Léta, ba desetiletí. Skoro to vypadá, jako by vůbec nešlo změnit sebe sama! Přitom vyzkoušejí kdeco, včetně zážitkových seminářů, hypnózu i autohypnózu v různých formách. Dokonce se zdá, že se problémy ještě zesilují! Má vůbec psychoterapie smysl? Není nakonec lépe nedělat nic?

Pochopit to je pro naši civilizaci, která nezná zákony psychiky, nemožné. Pouze channelingem se můžeme na některé otázky zeptat.

Díky němu vím, že drobné úpravy osobnosti jsou možné. Závisí doslova na všem. V pozadí jsou vždy božské síly, které mají hlavní úkol, jemuž je skrytě vše podřízeno – duchovní rozvoj Sebepoznání.

My usilujeme o harmonii, tedy často vlastně klid od všech problémů, ale to často bývá v rozporu s hlavním úkolem Stvoření. Tedy klid ode všeho se nikdy nemůže podařit! Vždy budeme vystaveni proudu života, abychom se ho naučili zvládat a tím poznávat. Psychoterapie může, ale nemusí pomáhat osobnímu rozvoji Sebepoznání. Proto některé naivní snahy vyjdou úplně naprázdno.

Ale zpět k psychoterapii. Kořenové archetypy nezměníme, ale určitá blokace problematických částí je možná. Vždy záleží na kvalitě snahy, době jakou se psychoterapii věnujeme i rozhodnutí božského, kdy a jak změnu provede.

Je to tedy stejný princip jako s duchovním růstem. Vše se vyhodnocuje a zaznamenává. Až se dosáhne požadovaná míra, změna může přijít. A tato míra jsou ony kvóty, které tak ovládají náš život, každou událost.

A proč se někdy problémy spíše zesilují, místo toho aby psychoterapií postupně mizely? Prostě proto, že božské úmyslně zesiluje naše problémy, abychom je účinněji řešili. Malý problém bychom ignorovali.

Nejvyšším stupněm psychoterapie ovšem není úprava osobnosti, abychom byli hodnější, ale něco docela jiného. Je to přímo změna osobnosti, kdy se ve vědomí začnou projevovat vyšší části osobnosti, je to jistý přerod. Je to však velmi vzácné

 

Virtuální divadlo Světa

Pozn.: Určeno jen pro zasvěcené, laikům nedoporučuji číst

Měl jsem dost divoké sny před 220. meditací. Všechny ukazovaly na mé problémy. V prvním do města přišel nějaký mág a všichni zájemci se u něj začali shlukovat. Já tam pak také přišel. Vrhnul se ke mě, že mne zná, že jsem ten velký mág, a svým klikatým mečem na mě udělal výpad. Švihl jím a poranil mne na prstě.

Dostat jsem velký vztek a chtěl ho magicky zabít. Pak si ale říkám, že je to hloupost, že se zeptám na pokyny božského. Souhlasil. Zjistil jsem odpověď a řekl mu, že když odejdu, toto vše skončí, a to bude jejich konec. To vzbudilo velký respekt. Že to vlastně vědí, ale jen chtějí ukázat, že něco umějí. Že nejsou poserové a žvanilové jako ostatní.

 Druhý sen byl o dvou bratřích. Jeden běhal po městě, někde ukradl tank a vjel s ním do své garáže v domě a málem přejel mladšího, který si tam hrál s dětskými zbraněmi. Naštěstí ho nepřejel pásy, kluk zůstal pod tankem... Oba bráchové jsem byl já sám.

 Také jsem měl v noci strach, zda přechod do MD vůbec zvládnu, když je to tak velká změna osobnosti. Že kdyby toho bylo na mne moc, požádám o snížení ponoru.

K meditaci mě vzbudili v šest ráno. Nechtělo se mi, byl jsem rozespalý, ale poháněli mne tím, že čím později meditace bude, tím bude slabší. Překonávání neochoty a strachu z Boha, tomu se žádný mystik nevyhne.

Vše je jak má být, řekl mi Kristus, když jsem se pomodlil u Jeho obrázku. Na začátku meditace mi byla velká zima. Vyzvali mne, abych se ještě přikryl dekou. Nemohl jsem ji najít, napadlo mne si vzít jinou. Pak se mi zamotala šňůra sluchátek, takže jsem si dost rozházel tranz. Asi kvůli překonpřeku. Život je překážková dráha.

Meditace byla opět filozofická o Jinakosti Boha. Dosti silná, až 50%, ale tísnivá, místy hodně, i mnoho vizí. Tíseň je nejúčinnější prostředek na duchovní postup, nejintenzivněji rozbrušuje bloky ega. Extatická nebyla vůbec. Vnímání hudby bylo jako vždy špičkové, nádhera nádher.

Byla o tom, jak Bůh tvoří. Vymyslí a jakýmsi výtryskem stvoří naše inkarnace a pak si je může prožívat, aby poznal, jaké je Jeho Stvoření z pohledu, jež sám nemá, tj.nedokonalosti, neznalosti, omylů a chyb. Vše je vygenerované, nadefinované ze světa Boha, z čiré vířivé Dokonalosti, v postatě Matematika. Tak tráví Svou Věčnost.

Toto téma bylo i v jiných meditacích, zejména poslední, dost této podobné. Nyní však zase trochu jinak, velmi dokonale, jasně vysvětleno a ukázáno. Nelíbí se nám složitost života a problémy v něm, chceme je rychle odstranit, ale v meditaci bylo vidět, jak je vše do detailu vytvořeno, božská Gamesa je to. Proto ji dělají co nejsložitější, nejdokonalejší, nejzajímavější. Prostě virtuální divadlo Světa, aby se všechny archetypy daly prožívat.

Jasně mi ze všech stran ukazovali jakousi pixelovost. Vše viditelné i neviditelné je z malých bodů uspořádaných tak, aby Jimi vytvořená lidská či jiná omezenost je vnímala tak, jak potřebují. Tedy tak, jak vnímáme tento svět. Prostě ve virtuální realitě se vytváří zdání Všeho.

Vzájemné vztahy bodů, pixelů jsou nadefinovány Bohem. Až To je ta Skutečnost! Vše je tedy známé, vše lze vypočítat! Tak se vytvářejí návrhy našich životů v Jejich světech!

K tomu patří otázka, kdo jsem vlastně já. Je to velmi podivné. Vůbec není lehké přijmout, že vlastně žádná individualita a oddělenost neexistuje, vše je uměle vytvořeno Bohem. Vše je božská gamesa, nebo její součást. Proto je svět takový, jaký má být, jak mi říkal Kristus…

Bůh si ho stvoří a zasahuje do něj ze svého světa neomezeně tvořivé Bezčasovosti.

V Jeho Království prožívají svou Věčnost. Jejich světy jsou totálně Jiné než náš, ultrapodivné. Lze tam vymyslet a realizovat úplně Cokoliv! To uvidět vydrží je málokteří, ostatní utečou. Nechtějí TAKHLE vidět Boha. Ale právě to je základ osvícení.

Nejsilnějším zážitkem bylo Poznání, že se velmi rychle řítím do Království božího, kde budu vytvářet a řídit osudy jiných, jak teď dělají mne. Je to vážně síla tohle prožít. Že neodvratně jdu do toho ultrapodivného světa, kde nic není nemožné.

Ukazovali mi to tak, že bych Tam měl jít hned, ač jsem tušil, že to tak rychle nepůjde. I tak mám ultrarychlý postup... Tíseň mi ale k tomu dali hodně velkou. Tohle přijme jen pár lidí na Zemi... Kdo to přijme, má pro osvícení velké zásluhy. Přitom se o tom vlastně ví, ale prožít To je něco zcela jiného...

O MD mi jen ukázali málo. Ale to hlavní, co budu hlavně dělat. Jak budu v ponoru 50%, nádherně prožívat videoklipy jako v meditaci, ale nebyla v nich už filozofie.

Na konci v klidnějším pocitu a ději jsem usnul, stejně jako ve dvou přídavcích. Meditace trvala celkem asi dvě hodiny.

 

Výsledky meditace č.220

Dávají mi po meditaci skutečně ponor 49% několikrát denně. Splnili slovo. To je úroveň, ve které už myšlení samo mizí a ani se moc nesnaží prosadit. Mimo malých meditací mám až 48%, ale vydrží to zas jen pár dní. Je to čím dál víc tlumené únavou. Ovšem 50% je zřetelně více.

Po několika dnech bylo jasné, že hlavním výsledkem této meditace je dokonalejší ukázka toho, co budu v MD prožívat. Začalo to už v minulé meditaci, ale nyní je více jasné, že budu denně několik hodin v příjemné klidnější meditaci s vysokým ponorem.

Obával jsem se, že přechod do MD budu těžko zvládat, i styl života v něm. Ukazuje se, že je pravda to, co říkali, že vše bude probíhat naprosto harmonicky.

Překvapením je, že polovojenský klidný Směrč, který do mne často vstupoval v meditacích i mimo ně, zmizel. Místo něj je tu jiný, také známý, mě bližší. Má příjemné vystupování, prý ho mám zatím oslovovat Ichtyonos.

V dlouhých malých meditacích prostě kloužu po božských vlnkách, občas se něco dozvím. Myšlení už ve velkém ponoru nemá šanci se rozbíhat a dělat problémy. Vždy se samo rychle zklidní, to jsem zažil prvně v životě.

Zatím vysoký ponor, až 49%, způsobuje únavu. Jen deset dní se mi snižuje zatížení mystickým procesem. Zatížení procesem bude klesat ještě asi 50 dní. Pak ani vysoký ponor 50% nepřinese únavu, takže v meditaci budu moci být denně a velmi často.

Ptal jsem se na možnost ponoru 51% a víc, to už božské převálcuje myšleni a totálně ho vytlačí z vědomí. Je to oproti 50% velký skok. Řekli mi ale, že v MD to budu mít jen několikrát na ukázku.

Pak se opět vrátila těžká kapitola bez ponorů, okolnostmi snad nejtěžší vůbec. Dozvěděl jsem se po ní, že první zřetelné záblesky MD budou v den mých šedesátých narozenin, symbolu mého důchodu, do kterého také jdu. Božské síly se prý ve mne budou střídat, nejen Směrč a Ichtyonos. Budu dostávat informace o filozofii i konkrétní karmě.

 

Swap

Dosti nečekaným výsledkem 219.meditace s názvem Ukázka MD bylo trvalé zvýšení stálého ponoru, tj.intenzity božského pocitu, o 1% na 47%, což je znatelné. I v malých meditacích několikrát ve dne i v noci, což po minulých meditací nebylo dlouho, vzrostl ponor na 48%, což bývalo dříve běžné i ve velkých meditacích. Je to tedy velká změna, i když to jsou neutrální ponory a nejsou dynamické. Ty jsou prý několikrát dražší.

K tomu mi božská intuice řekla slovo swap. Toto slovo jsem dosud neslyšel, znamená vlastně výměnu, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Swap_(deriv%C3%A1t)

Božské mi vysvětlilo, že vyšší ponor budu muset něčím nahradit, aby rychlost procesu příliš neklesla. A to zejména zvýšenou dávkou tísně, často ve snech. Rovněž ztížením některých situací. Prostě zesílení nutnosti překonávání překážek.

Spolu s kvótami, limity a kompenzacemi je swap důkazem, jak přesně má božské o nás vše spočteno a vyhodnoceno, než svými zásluhami můžeme pokročit ve vývoji.

Vše se prostě musí zaplatit. Duchovní vývoj nevzroste jen tím, že si ho někdo vágně přeje. Musí prokázat dlouhodobou vytrvalost a odolnost zátěžím. Podobně jako ve škole se musí od božského hodně naučit a uplatnit to. Ponory mám hlavně na podporu v těžké situaci, ale i na nutnost zvyknout si na ně.

Ponory však netrvají stále. Vracejí se těžší období konce PO, v kterých je více tísně méně ponorů.

 

 

Strategie hierarchie

Jaký je vlastně hlavní záměr hierarchie každé bytosti? Podle čeho řídí děje, které prožíváme, aniž známe všechny souvislosti zákonů Stvoření? Je to velmi složité, mnohé se ani nedá popsat a pochopit.

Základní záměr je však jasný, je to růst. Ten má nekonečno možností projevu. Můžeme si zjednodušeně představit hierarchii jako jednu osobnost s určitými základními, téměř neměnnými vlastnostmi. To jsou kořenové archetypy a jejich vzájemné nastavení. Již na počátku vzniku individuality bylo proto jasné, jakými cestami a jakou rychlostí ve světě projevu půjde vývojem, v podstatě donekonečna.

Vidíme, jak myšlení u každého člověka specifickým způsobem pracuje a řídí tělo. Do jeho myšlení i života zasahují vyšší složky a do jejich ještě vyšší, dokonalejší a mocnější, až do nekonečna.

Každý člověk je jiný, protože jeho nastavení je odlišné od druhých. Každý má své přednosti a nedostatky. Něco, co ho brzdí a něco, co ho pohání kupředu. Proto je rychlost vývoje i jeho cesty  tak rozdílné.

Extrémní rychlost vývoje mají mystikové, protože jen málo co je brzdí, ale převážná část usiluje o rozvoj. Je to prostě nastavený zvláštní životní styl.

Mají onu zvláštnost, běžně nevídanou. Většina hierarchie je v souladu z hlavními záměry, proto nebojují mezi sebou a nejsou tak zdržováni rozepřemi. Harmonie hierarchie je pro většinu bytostí však jen nedostupným snem. Spodek nechce vršek ani poznat, natož poslechnout. Ale bez toho jde vývoj jen pomalu dopředu, zájem je prostě malý.

Božské se snaží „upéci“ ze svého nastavení archetypů to nejlepší, maximálně dosažitelnou rychlost. Nelze očekávat jen příjemný život, ten je o práci, ne o zábavě. Musí se ovšem řídit božskými zákony, kterým říkáme karma.

To, že horní části naprogramují spodním, např.tělu, že tragicky zemře v důsledku naplnění určitých kvót je jasné, zcela běžné. Není to však vážná překážka vývoje, životů je k dispozici vlastně nekonečno. Při plánování osudů není místo pro náhodu, nahodilost. Vždy je vysoká logika analýzy vývoje částí osobnosti. Každá hierarchie má svou strategii a tou jede. Spodek se vždy musí podrobit vršku.

Vše se musí symbolizovat. Symbol je základem Tvorby Boha. Dokonce i trest je vlastně symbolem činu, určitá situace.

I podle vlastní vůle může vyšší část tvrdě zasáhnout do života nižší, aby odchýlilo nějaké nebezpečí. Všichni se tak učí, jak spodek, tak vršek. I svými chybami.

Problematický kořenový archetyp způsobující malou rychlost vývoje se dá blokovat, zapouzdřit, ale vždy má snahu se znovu projevit. Proto je to jen dočasné, málo účinné. Pouze změna základního nastavení může situaci zásadně změnit, ale takový zásah není snadno dostupný ani pro vyšší božské síly.

Boje o moc jsou mezi částmi hierarchie časté.V naprosté většině si však své kořenové archetypy obhájí, protože i problematické části procházejí celou hierarchií..

 

 

Meditace č.219  Ukázka MD

 Byla po delší době a není jisto, zda ještě před MD bude další. Dost mne proháněli úklidem, už včera, ale slíbili, že meditace bude lepší než minulá, a byla!

 Ale dali mi tísnivé sny, ale ne moc. Až nyní jsem pochopil, že po snu zůstane pocit z něj a ten působí jako jeho pokračování. Proto se tak často po probuzení necítím dobře. Napadlo mne, že až budu v MD, řeknu Honzovi o tom, že se mi to podařilo, ale prý to nejde. Jen by si na mě vylil svůj vztek na TND a to, že MD nemá a mít nebude.

Před meditací mi řekli slovo Orofar, to je ústní dezinfekce, mluvím často dost sprostě. Měl jsem použít starý discman, ale když jsem ho pustil, hrál špatně. To prý znamená, že se držím zastaralých věcí, musel jsem ho hned vyhodit. Zpočátku silnější ponor, ale tísnivý. Obvyklá část ukázek, jak se spodek Vršku bojí, a není divu, je tak Jiný, ve Všem.

Spodek Vršek logicky nechápe, bojí se a zadrhává. Spodek neustále vytlačuje Vršek z vědomí, nechce přijít o existenci, logicky! Je-li ponor slabší, není to pro něj bohužel tak těžké. Silný ponor je vzácný, ale ten ho vyrazí z vědomí nejjistěji. Mnoho lidí tohle zažilo, a právě kvůli tomu z mystiky uteklo. Je třeba hodně odevzdanosti, odvahy, ba i otrlosti a zkušenosti tohle přijmout. Jistě 200x jsem to v meditacích již zažil, a ještě to nemám dořešeno! I to působí tísnivě. Ti dva se ze zásady nemohou nikdy dotknout, proto se tím božské rádo zabývá. Jak se přiblíží sobě, začíná to kolem nich jiskřit.

 Právě blokování se vůči Bohu je hlavní parametr života. Ten tvoří světy a děje v nich! Léčí to nejvíc ta hrozná tíseň, což je vlastně překonaný odpor ega, Rozbrušuje bloky mezi lidským a božským, to je to ukřižování, smrt, bez které není Vzkříšení. Poté nastala kapitolka vysoké filozofie, asi té nejvyšší, jaká existuje, ultrasilná. Esoterika na n-tou, maximální Jinakost vysokých dimenzí. Mnohé jsem již znal, že vše je božská Hra na prožívání Všeho. Vše je vygenerováno, vše v podstatě Nahoře dané, známé, ač nekonečně variantní, nekonečně složité. Matematicky nastavené. Prostě vysvětlit To nejvyšší co nejstručněji a nejjasněji. A já jsem vybrán na tu největší rychlost, udělají pro to všechno, ale co vše to způsobuje! I lidské hříchy nejsou rozhodující, to je maličkost, pokud nebrání rozvoji, tohle vůbec nevíme. Hlavní je stupeň přijetí Boha. Extrazvláštní životní styl, který relativně brzo nějak moc zvláštně končí. Ani snad to rozpuštění v Bohu není úplně to úplné! Vše jde dál a dál, zahrne stále vyšší a vyšší celky, do nekonečna. Projde se vždy pochopením daného levelu dál a dál, jichž je nekonečně.

 Vlastně ani není jasné, jak to Tam úplně Nahoře je? A Tam jedu hodně rychle. Vše je virtuální, v symbolech, jež se dají donekonečna obměňovat, různě vyjadřovat. Kdepak náš svět, ten Tam není ani trošku. Bylo to naznačení otázky-opravdu chceš Sem? Mnozí by jistě utekli, určitě většina. Takhle podivně si Ráj a svou budoucnost nepředstavují. Nic tu není jisté, pevné, ani individualita. Klidně nakukují na Sebe i z druhé strany, skrz nás. Ani individualita tu není daná, pevná. Se vším si dělají co chtějí. I to děsí. Tady ani není nic jako čas.

 Pak následovala kapitolka filozofie, ale už ne Jinakost. Bylo tam mnoho dalších poznámek, často osobních, i na mé známé, ale některé jsem zapomněl. Hlavní informace byla, že mi začíná MD. Také mi zvýšili ponor, ze 48% na 50%. To jsem již přesně 12 let neměl… Takovou sílu. Zesílily i vize, v celé meditaci byly daleko silnější než dříve. To je asi hodně drahé, pomyslel jsem si. Ukázali mi důležitý graf vývoje ponoru.

Doba meditace byla jako stálá hodnota, pak pokles na jistou dobu a pak opětný vzestup na původní hodnostu 50%. Tak takhle to bude, stačí překonat tu dobu do počátku MD. Termín mi neříkali, z minula vím, že to bude počátkem května, ale první zášlehy už počátkem dubna. Opakovaně a s jistou dávkou úsměvu mi říkali-podívej se, copak v tomhle stavu můžeš na Tenerife, kam jsem chtěl, ale Oni mi to mnohokrát rozmlouvali?

Teď jsem pochopil, že to vážně nejde. Jsem zkrátka polovinou vědomí v božském, tak ani není důležité, kde jsem nyní. Zprvu byl vysoký ponor neutrálně tísnivý, ale pak intenzita filozofie poklesla a změnil se na neutrální a pak i na neutrálně extatický. To už bylo úžasné, včetně dokonalého prožívání hudby. Tak takhle to budu mít často v MD! Pak se hudba přepnula na Crown Chakra, což zdokonalilo i prožitek, protože dostal vyšší dimenzi, ale po chvíli mne vyzvali, abych se vrátil k Lise, pak bude meditace delší.

 A opravdu. Trvala hodinu a půl. Pak mne direktivně vyšoupli a ponor rychle klesl. Byly ještě dva přídavky, první do 48%, druhý slabší. V obou jsem usnul. Během meditace jsem zkoumal, jaká to meditace je. Až po čase jsem si uvědomil, že je to nejpřínosnější meditace, co jsem kdy měl. Konečně přesně a názorně z delší zkušenosti vím, jaké MD bude. Co ale nechápu, co jiného je možno než meditovat při ponoru 50%. Ale jistě si s tím poradí, jen nevím jak. Tak o tohle usilovaly a toužily miliony lidí. Třeba ani nevěřili, že to existuje, ale já to prožil a prožiji ještě daleko víc. Únava byla po meditaci obrovská, jako kdysi před mnoha lety po silných editacích, ale jsem za ni Bohu moc vděčen. Jedu najisto.

 Čekal jsem, zda nastanou malé meditace a opravdu nastaly, ale až dnes odpoledne. Jsou silnější, běžně 48% často i k 49%, ale málo dynamické, ty byly ještě dražší. Nejdelší malé meditace byly druhý den v noci, v celkové délce přes dvě hodiny!

 Ale hlavně, že je v nich Směrč, se svým božským stylem nadhledu. A je i nyní. Prostě budu on. V tom stavu není náš čas, ale tanec Věčností. Věčná mladost! To je to biblické obléci si Krista.... To je to vzkříšení z mrtvých...

 Těsně po ní jsem měl jít si zažádat o předč.důchod, bez kterého MD vůbec nejde realizovat. Rizikem byl ale malý důchod. Meditace mne totálně přesvědčila o nutnosti toho.

 

 

Těžký konec PO

Naivně jsem si myslel, že přechod z PO do MD je plynulý, tedy příjemný, ale kdepak. Přitom je dostatek informací o tom, že je to naopak velmi těžká doba, vždyť hlavně ona odpovídá ukřižování Krista či šamanské nemoci. Mystická smrt a vzkříšení je právě v tuto dobu. Prudkému vzestupu předchází prudký propad, když i Kristus volal na kříži – Bože, proč jsi mne opustil.

Je zde silné zeslabení mystických ponorů, vnímání Boha. Meditace téměř mizí. Komunikace naštěstí zůstává intenzivní, božské stále vede a vysvětluje. Ale tím největším rozdílem je množství tísně a bolesti, které se jakoby navěsí na nemoci, problémy a starosti. Jakoby se v synchonicitě na něj vše sesypalo.

Již od počátku nebylo PO vždy jen příjemné. Je obecně velmi dynamické, tím se liší od předcházející etapy TND. Některé jeho části byly i dříve velmi těžké, ale netrvaly nikdy tak dlouho jako nyní.

Jiným pohledem to připomíná velkou stavbu. Termín kolaudace se blíží a mnohé není hotovo, zejména kvóty a některé archetypy patřící k MD. Je to skutečně málo příjemná a hektická doba, která jakoby nechce přestat, i když zasvěcenec zná termín začátku MD. Vydržet ještě pár měsíců je těžká představa, protože neví, co nepříjemného se ještě stane. O některých událostech však ví dopředu.

Jde také o úplnou poslušnost božskému a maximální odolnost vůči zátěžím a nezávislost na všem lidském. Je to vlastně poslední zkouška. Vzhledem k mnoha letům zkušeností a dokonalou a neustálou informovaností od božského je ale těžké si představit, že by zasvěcenec měl zklamat.

Podobně těžké situace však mívají všichni lidé. Jen nevědí, co je za nimi. Zasvěcenec má vždy o nich dokonalé informace, oni ne. Vůbec nevědí, jak vše dopadne, on ano. Nemají žádnou jistotu. Na rozdíl od něj nic nedostanou.

Shrnout to lze tak, že PO přináší zesílení mystických stavů i TND a její poslední část má ještě silnější TND. Božské i v této kapitole náhle upozorní, že přijdou zase malé meditace. Únava a bolesti rázem zmizí a zasvěcenec se opět koupe v božském, což je neuvěřitelná změna. Bohužel meditací je méně než dříve a opět se na měsíc dostane do těžších stavů.

 

Opakovaný sen

Dneska se mi zdál už asi posté stejný sen. Byl jsem na Vysoké škole v Liberci na hodině matematiky. Učitel nám říkal, že začnou zkoušky, abychom se na ně hlásili. Mě se však nechtělo. Říkám si, proč já vlastně na té škole jsem? Za pár měsíců jdu do důchodu a chodím kdoví proč do 4.ročníku. Nač mi budou dva vysokoškolské tituly?

Učivo bylo těžké, já mu vůbec nerozuměl, ani mne nebavilo. Představa, že se budu muset učit, mne děsila. Ale ani nikomu ze spolužáků se na zkoušku nechtělo. Učitel tedy oslovil nejlepšího studenta a ten neochotně řekl několik zákonů té teorie řízení či logiky, ani jsem nepoznal oč jde.

Chtěl jsem tento sen, kterému jsem vlastně nikdy úplně neporozuměl, dát na web, ale božské mi to zarazilo. Nechápal jsem proč. Proč mám být zase na Vysoké škole? Věděl jsem sice, že se jedná o mou skrývanou neochotu v meditaci prožívat, jak Bůh řídí světy a osudy všech, ale nechápal jsem, co já s tím mohu dělat. Jinakost Boha je moc silná i pro mne, i když jsem ho mockrát zažil! Až nyní, po letech, mi božské řeklo, že je to přece moje ostuda, že nechci. ..

A to mi včera řekli, že v meditaci nikdy nebudu mít sedmou, nirvanickou Inteligenci a vyšší a mě to ani nevadilo! To vyvolalo tuto meditaci!

Jde hlavně o to, přiznat si strach z Boha a Jeho Jinakosti.

 

Strach je zbytečný

Pozvali mne po několika dnech opět do meditace a zase mi dali božský pocit 47%. A k tomu vše, abych jasně pochopil, ze dělám hloupost, ze mi nejde jen o Něj. Vždyť za to stoji, je božský, hrda Vznešenost Nadhledu. Místo toho se zabývám lidskými banalitami...

O všecko by se postarali, stačilo by udělat jen to nejnutnější, ale já to neudělám, vážná chyba. Za par dni zase dostanu časté ponory, tento je vlastně vizitka na uvítanou. Musím přijmout také konec strachu, Pokud mi něco božské povolí, nebo dokonce doporučí, ručí za to. Bývá ovšem těžké tomu uvěřit. I to je zkouškou přijetí Boha.

 

Mystika není cestovní kancelář

Mystika není mnohé, co bychom očekávali či chtěli. V jejím základu je pevně stanoveno, kdo je kdo. Božské je v roli Učitele s neomezenou pravomocí a mystik v roli přijímajícího žáka. Je to vlastně jako ve škole, nebo nějaké firmě či úřadu. Tedy nic, co bychom neznali a nechápali.

Mystický proces je neuvěřitelně složitý, je to také fraktál, stejně jako školní výuka či sám život. Nikdy nevíme, co nás čeká. Naše očekávání se často míjejí s realitou, jež přijde.

S tím se ale nedá nic dělat, nemůžeme být současně žáky i Učiteli, to by byla tragikomedie. Pokud chceme dosáhnout vyšší duchovní úrovně, musíme dělat to, co ve škole žáci či zaměstnanci aby postoupili. To znamená poslouchat a pracovat.

Mystik se občas dozví, co ho čeká, ale není nikdy úplně jisté, že to tak doslova bude. On totiž není, ba ani nesmí být jasnovidec. To by nemohl být mystikem. Vše co se dozví je určeno pouze k jeho výchově. Proto božské organizuje množství tzv.božských her, které využívají jeho možností a schopností do maxima. Do nich patří i informace o budoucnosti.

V bibli je popsáno mnoho Bohem slibovaných událostí, jež se však nestaly, ani nikdy nestanou. Například konec světa. Bylo výhodné aktivovat lidi touto myšlenkou, tak se jim dala. Podobně sliby o evakuaci na jinou planetu atd.

Po letech praxe se již mystikovi daří rozšifrovat některé božské hry. Dopředu pochopí co asi znamenají, kam ho chtějí dostat. Některé jsou ale takové, že se do nedozví. Ale to nevadí, hlavní je plnění podmínek pro přestup do vyšší úrovně. Přehled o nich má jen božské a nikomu z lidí je neřekne. Ale ani učitel neřekne žákům vše, co je čeká.

Prostě mystika není cestovní kancelář, kde by si člověk objednal exotický zájezd do světa bohů a božstev a dostal podrobný itinerář, jak cesta bude probíhat. Mystika je zintenzivnělý život pod vedením božského.

Určité zásadní informace o budoucnosti však dostane. Jsou to směry, zásadní body procesu, ale cesta k nim není nikdy přímočará. Vše se mění v širokém rozmezí, a podrobnosti o tom nedostane, protože je ani nepotřebuje přesně znát. Daleko přesněji zná jen současný stav procesu.

 

Jak urychlit vývoj

Božské neustále vymýšlí nové a dokonalejší metody práce, i s naším procesem vývoje. Abychom měli co nejvyšší duchovní růst a co nejméně útrap aby to stálo. Je na to úplná věda, o které nemáme ani ponětí že existuje, ač určuje život doslova každého.

Mystik je zažívá na sobě a je o nich dokonale informován. Božské něco nového vymyslí a seznámí nás s tím. My novou metodu zkusíme realizovat a božské zkoumá, jak se vede. Jak působí na nás, jak to zvládáme, a hlavně o kolik se posune údaj o duchovním růstu. Pak buď novou metodu ponechá, nebo ji změní, ale často i úplně zruší a vymýšlí další.

Posledním takovým projevem božské tvořivosti je posílat mne do meditace v dobu co nejméně vhodnou. Například ráno, když jsem celý rozespalý, tupý a rozbolavěný. Meditace podle toho začala zprvu mizerně, ani se mi do ní nechtělo. Kdepak se položit do božského, byť při hudbě, která jinak dokonale zabírá. Výsledky byly asi hrozné, ale po dvou třech opakováních se začalo dařit, takže z postele slézám v daleko lepším stavu než dřív. Celkově mi je daleko líp, a to po celý den. Nejde samozřejmě o to, zda se cítím lépe, o osudu metody rozhodně právě zvážení přínosu, které má.

Jsem vážně zvědav, zda takové meditace budou dál, nebo ne. Jde totiž o překonávání překážek, v tom je její novum. Jít do meditace v tak špatném stavu vyžaduje hodně odhodlanosti, vůle i zkušenosti a to se počítá...

 

 

Let do Slunce

V minulé meditaci byla vize, stále opakovaná, zdokonalovaná a ze všech stran vysvětlovaná, že letím do Slunce, tj.Boha Stvořitele. Jakési vřící kouli všech nekonečně archetypů. Jak se Slunci přibližuji, proměňuji se do stále dokonalejší, abstraktnější, nepochopitelnější formy, jakési danosti. Měl jsem se rozhodnout, zda budu svůj let urychlovat nebo zpomalovat, tj.brzdit si vývoj.

Nakonec jsem se souhlasem božského rozhodl nechat vývoj běžet jak má. Skok do Boha by mě příliš destabilizoval. Důležité bylo i zjištění, že vše se vším souvisí a i ta nepříjemná mystická tíseň má obrovský význam, protože právě ta způsobuje odstranění bloků vývoje. Hlavní je nastavení osobnosti kořenovými archetypy, ty určují vše provždy.

V dalších meditacích mě posunuli ještě dále. Jádrem byla vize, jak kolem Slunce krouží mnoho planetek, ale já se řítím přímo do něj. To symbolizuje vývoj lidí. Krouží kolem Boha ve velké vzdálenosti a přibližují se k Němu jen velmi pomalu. Kdežto já jsem nastaven na rychlý vývoj a letím přímo.

A z tohoto poznání vychází i nová, zatím nejdokonalejší metoda malých meditací, kterou mě naučili. Ty dřívější měly stále problém v tom, že ponor rušily moje myšlenky. Jak je eliminovat, to se zdálo být nevyřešitelné. Velký ponor je vytlačí sám, ale ten v malých meditací není vždy.

Na počátku byla otázka božského – myslíš, že je něco mimo Boha? To jistě ne. Tady i to, co považuješ za rušení, je od Boha. Překážkou je pouze, že si to neuvědomuješ. Spoléháš se na svoje síly, ale jelikož jsou úmyslně Bohem oslabeny, nemůže se ti to podařit.

Principem je si uvědomit, že není nic mimo Boha, že si On poradí sám, jen mu dát důvěru. Neznamená to si myslet, že jsem již osvícen, protože nejsem. Když Mu ale dám důvěru, sám vše potřebné udělá. Stupeň přijetí Boha mám dobrý, to je další podmínka.

Když se mi tedy v malé meditaci myšlenky rozbíhají, já si to uvědomím a nechám si vytvořit vizi planetky, jak letí do Slunce. Tím přijmu Realitu a Ta zasáhne. A božské samo, i v nízkém ponoru, myšlenky vymete a božský ponor vzroste.

Myslel jsem si původně, že jsem z tohoto Slunce vyletěl jak kapka z oceánu a nyní se k Němu vracím, ale kupodivu prý ne. Pocházíme ze světa ztuhlých forem, jakýsi protiklad Boha, ne ze Slunce Dokonalosti. Prostě se ta naše nedokonalost musela někde „jinde“ vytvořit.

 

Extrakt Poznání

První hodina meditace č.214 byla se silnou tísní, ponor 48- 49%. V druhé hodině byla střední tíseň a ve třetí neutrální ponor stále 48-49%. Tak silný prý budu mít v MD.

Proč ta tíseň? Když před sebou vidíte Boha ve formě jakéhosi Slunce vřícího nekonečnem archetypů, kam se jako meteor s ostatními nezadržitelně řítíte, kde se zjevně Vše vytváří, ale Vše je tam totálně Jiné, dá se vlastně nazvat až šílené, ultrapodivné. Šlo o to se rozhodnout, co uděláte, když se k Němu blížíte.

Jasné je jedno, jak vletíte jako meteorit do Slunce, rozprsknete se na základní částice-archetypy. Ty se smísí s ostatními. Bude to tedy váš totální konec, nelze se vrátit zpět. Přitom jste žili miliardy let, prošli jste stovkami životů, postupovali stále výš.

Stejně Tam skončíte, jen jeden dříve a rychleji, druhý později a pomaleji, jinak to nejde. Máte tři možnosti:

1/skočit do Boha, ale skok by byl děsný. Ta prudká změna by vás rozervala na kusy, jako gravitace meteor při pádu do černé díry. Máte také strach, že vše, čím jsme byli, nadobro skončí, i vy jako entita. Je to sice hlavním přáním buddhismu, tj.nirvána, ale kdyby ji zažívali jaká je, mluvili by jinak…

2/zbrzdit let co nejvíc, oddalovat vstup do Boha a konec sebe. To se děje běžně, proto je 99% lidí vlastně ateisty. Nechtějí změnu, a konec už vůbec ne.

3/nechat to být, ani vývoj neurychlovat, ani nebrzdit. Tuto možnost jsem nakonec přijal se souhlasem božského.

Na rozdíl od minulých meditací byla tato zaměřena jen na vlet do Boha a na význam tísně, který rozbrousí umělý blok k Bohu. Mezi námi a Bohem je jakýsi balík tísně, který je nutno prožít, jinak se k Němu nikdo nedostane.

Vlastně vše tam bylo logicky vysvětleno, jak je vše z dokonalejšího pohledu předpověditelné, i chování jednotlivých částí osobnosti. Poprvé mi ukazovali, jak vše se vším souvisí. I to je těžké na přijetí.

Hlavně tíseň, jak rozpouští blok mezi lidským a božským. Tato tíseň je to extrakt z dějů, které by se jinak musely prožívat mnoho životů. Proto mystika tak silně urychluje vývoj! Hnacím motorem vývoje je bohužel ta nepříjemná tíseň.

Prostě Dokonalost připomíná matematiku, kde vše je odvoditelné, předpověditelné, vysvětlitelné, i když neuvěřitelně složité.

Součástí toho je i určitá Danost. Vše v podstatě určuje nastavení osobnosti, jeho kořenové archetypy. Podle nich jede entita miliardy let vývoje celkem jednoznačně, i když změny jsou možné, což ale v meditaci nebylo.

Druhý den mi božské vysvětlilo, že tato filozofie, kterou jsem považoval za úplnou a zcela vyčerpávající, má své limity:

-lze se podívat do božského i zpět, protože vše existuje současně. Letíme k němu, ale jsme již Jeho součástí, a vždy byli. Vše existuje současně, minulost i budoucnost, ač se vše neustále mění.

-vše stejně řídí pocity. Kdybych let do Boha - Slunce prožíval extaticky, což není pro božské problém zařídit, vnímal bych situaci zcela opačně. Tajemství pocitů je nejvyšší, to mi ještě neodhalili.

-hlavním důvodem meditace byla tíseň. Přijmout tak těžkou meditaci s tak silnými pocity je velká zásluha pro rozvoj.

Druhý den nastalo obvyklé zesilování malých meditací až šest denně s 47%, což dost vyčerpávalo.

 

Jednota či dualita?

Před třiceti lety jsem jako mnoho jiných snil o advaitě, tj.nedualitě, ale v mystických zážitcích ji zažil jen málo. Daleko větší význam má pro mne dualita vědomí, neustále ji vnímám. Prostě jsou ve mne dvě části. Silnější a známější já a slabší supergeniální intuice o které mnoho nevím. Její slabý hlásek, který se dal zpočátku vnímat jen ve změněném stavu vědomí či pomocí rozlišování ano-ne kyvadélkem, už dvacet let pomalinku zesiluje, ale sílu starého já překročí prý až po skokové proměně v příštím roce.

Ale už nyní je dostatečně silný. Postoj tohoto agregoru intuice, známého také jako Božská správa, Směrč či Ichtyonos, vnímám již neustále. Umí i jednat skrze mne, pokud chce.

Vše závisí na ochotě mého já si nechat takto zasahovat do života, vlastně se nechat odsouvat na vedlejší kolej čímsi nevyzpytatelně dokonalým a mocným, mou hlavní Autoritou.

Právě toto a nic jiného je duchovnost, mystika, oblečení si Krista. Prostě být v neustálém kontaktu s božským a ne s jeho náhražkou ve formě jakékoliv svaté knihy.

Jednota zjevně existuje v daleko vyšších světech, kam se jen tak nedostanu. Jednota i dualita existují tedy věčně současně.

 

Nikam se neženu

V některých meditacích mi ukazovali, že mohu svůj duchovní vývoj ještě urychlit jakýsi skokem do Boha. Vycítil jsem ale, že to není to pravé. Bůh nebyl nějaká příjemná selanka, naopak, šla z Něj posvátná hrůza, tak nekonečně Velký a Mocný je. Děsilo mne, že by mě ten skok totálně destabilizoval, nešlo by ho ve zdraví přežít. Duchovní vývoj by se prudce zrychlil na mnohonásobek.  Moje psychika by ihned zkolabovala stejně tak, jako kdybyste pustili do žárovky stovky kilovoltů.

Urychlování vývoje má svoje pravidla. Pokud by chtěl někdo velmi rychle k Bohu, mohlo by se stát, že brzo umře, aby se mu jeho přání splnilo co nejdříve. Po smrti by ovšem hned k Bohu nešel, tak prosté to není.

Na druhé straně mě božské v meditacích mnohokrát zkoumalo, zda nemám sklon duchovní vývoj zpomalovat či dokonce zastavit. Je to vážně šílená jízda, zvlášť v silných meditacích, kde vás vymrští do tak vysokých světů, že jen mlhavě tušíte, co se Tam vše děje. Vřící kotel archetypů Všeho, tak To lze popsat. Tam se tvoří i náš svět a vše v něm.

Nejlépe je se neukvapovat. Neblokovat se, ani křečovitě netlačit na pilu, ať vše jede optimálně a hladce svým tempem.

 

Hlavní vzorec mystiky

Proces mystiky je velmi složitý a lidem téměř neznámý. Bůh nedává příliš nahlédnout do svých plánů, výpočtů a záznamů, stejně tak, jako každý učitel. Přesto lze základní ukazatele vyjádřit docela jednoduše.

Hlavní vzorec mystiky určuje, jak se duchovně vyvíjíme. Je možné ho přibližně vyjádřit ve tvaru

V=I x S x D

 

Proměnnými jsou:

-Intenzita procesu I, jež je určitou zátěží mystika. Obsahuje vše, čím prochází. Čím je úkol těžší, tím je hodnota I vyšší. Mystika je o překonávání překážek.

-Stupeň přijetí Boha a procesu S. Intenzita procesu se přepočítává na duchovní rychlost vývoje pomocí koeficientu, jakési účinnosti, která závisí na kvalitě vztahu k Bohu a tedy i k mystice. Kdo Boha nepřijímá, nemá ani duchovní vývoj, protože o něj nestojí. Hodnotu S má velmi malou.

-Doba trvání procesu D. Udává se v letech či desetiletích.

-Výsledek mystiky V. V průběhu procesu se duchovní úroveň pomalu zvětšuje, jak hodnota V roste. Pokud dosáhne určité mezní hodnoty, jakéhosi  maxima, za které už není vhodné jít, proces zeslábne a nastane tzv.MD s vyšší duchovní úrovní po celý zbytek života. Hlavní změna však nastane až v dalších životech. Pokud se tato hodnota nedosáhne, MD nenastane a zlepšení nastane až v příštích životech. Nic nepřijde nazmar.

Proměnné je možné vyjádřit i procentuálně jako podíl z maxima. Člověk však nemá právo, ba ani možnost, si sám vypočítat příslušné hodnoty, protože každá proměnná se vypočte z veškerého našeho projevu velmi složitým způsobem. Božské může na požádání určité hodnoty naznačit. Z výchovných důvodů je však někdy upravuje, aby nás přivedla ze zlepšení přístupu. Podobně přehánějí chválu či kritiku i učitelé.

Z Výsledků, se dá udělat i něco jiného, než jen duchovní postup. Třeba z člověka v příštím životě udělat virtuóza či vědce nebo polyglota.

 

 

Proč není mystika populární

Mystika umožňuje daleko intenzivnější duchovní vývoj. Její metody jsou v podstatě velmi racionální až vědecké. Nepotřebuje víru, která je dnešní dobou oprávněně zpochybňována. Dává i spoustu praktických informací, ba i vysoký stupeň ochrany. Přesto není populární jak u duchovních lidí, tak i ateistů, proč?

Je příliš jiná. Boří kulisy, které si lidstvo vystavělo, i za pomoci vědy. Už jen tím je odmítanější víc než víra, nad kterou jen mávnou rukou. Pokud máte pevné jistoty a někdo vám je zboří, je to důvodem k aktivní obraně. Mnoho mystiků zažilo právě tohle.

Vždyť víra je tak příjemná, vlastně věřit v to, co chceme. I ateismus je víra, jen to není radno ateistům říkat. Pro těch pár lidí, pro které je mystika zajímavá, je mnoho překážek jež musí překonat, takže se k cíli nedostane skoro nikdo.

Je to nutnost přijmout roli žáka a poslouchat božského Učitele, podobně jako kdysi ve škole. Právě ochota přijmout Autoritu, byť božskou, je pro ego nepřijatelné. Nejen, že nás bude učit novému, ale bude i zasahovat do našeho života a to časem daleko víc, než náš učitel kdysi v základní škole. V podstatě nám bude mluvit téměř do všeho. Stále více do nás bude pronikat.

Kdepak si vše dělat po svém, to v mystice nejde. Mnohé se s božským konzultuje, ale často se jen přijímají pokyny. Mystika je o poslušnosti, ta zvyšuje stupeň přijetí božského a tím urychluje duchovní rozvoj. Tyto myšlenky jsou i v náboženstvích, ale v nich zůstává jen u slov, nebo pokusech poslechnout prastaré pokyny Boha ve svatých knihách, jež již dávno ztratily aktuálnost. Vše se mění, protože život se mění.

Zvlášť těžké je přijmout od božského i nepříjemné stavy, které sesílá, ač zpočátku nechápeme proč. I to je však součást zkoušek naplánovaných na mnoho let. Jen kdo vydrží, dostane to, o čem svaté knihy hovoří, ale jen málokdo se toho dožije. Vlastně spojení lidského těla s božským vědomím. Tedy vyšší duchovní úroveň, jež je možno přirovnat k diplomu Univerzity univerzit.

 

 

Fluorouracil

Toto slovo mi dnes ráno božské řeklo a já zjistil, že je to lék na rakovinu. Když jsem se ptal, jaká informace je za tím, dozvěděl jsem se, že běžná představa o duchovních lidech je zcela mylná. Myslí si, že všichni je mají rádi a oni mají rádi je. To však není možné ani teoreticky.

Například debat o křesťanství je mnoho, ale zkuste na nich popsat život některého oficiálního Učitele církve a budete překvapeni, s jak nenávistnými reakcemi se brzy setkáte. Z vlastní zkušenosti vím, že nejhůř je přijímáno to, že měli život vlastně dosti bolavý. Bývali nepochopeni, odmítáni, ba pronásledováni. Stejně jako Kristus, který to svým následovníkům prorokoval.

Kdo pochopí tento paradox, až pak trochu chápe, co to duchovnost vlastně je. Přitom je to zcela logické. Běžně se ví, že je to konec egoismu. Může však ego přijmout svůj konec s nadšením? To jen tehdy, když mu to vyhovuje, když je tzv.duchovnost jeho výplodem, úkrytem. To je však jen maskovaný egoismus!

Zkrátka ego mluví o Bohu, ale nemůže Ho přijmout, protože pak už by neexistovalo! Proto lidé odmítají komunikovat s Bohem, protože by tím museli přijmout Jeho Autoritu, která se často liší od jejich názorů. Raději si vykládají svaté knihy podle svého! Jsou na mystiky, jakožto špičky duchovnosti, vzteklí už jen proto, že víc ví, že jsou blíže Bohu i Jeho přízni a mají Dary Ducha. Napodobit je ale nechtějí

Proto je dobré, když mystikové, , setrvají v utajení, v ezoterice, protože jinak budou vystaveni takovým reakcím, že rakovinou mohou dostat. Což se již mnohokrát stalo.

Kristus radil apoštolům, viz L.9.5. A kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste i prach ze svých nohou na svědectví proti nim."

 

Malé gesto

Během malých meditací je často problém s myšlenkami, které meditaci ruší a způsobují pokles už tak dosti malého ponoru. Na odstranění myšlenek mi božské navrhlo několik metod, ale nebyly příliš účinné.v meditaci přišlo s nápadem, který se zatím nejvíce osvědčil.

Vizualizujeme si ručičku ukazatele přijetí božského. Když ručička ukazuje vlevo, tj.nulu, jsou ve vědomí jen myšlenky. Pokud ručička ukazuje kolmo vzhůru na 100% přijetí, myšlenky nejsou žádné, jen božský pocit. Principem metody je posunout ručičku do nejvíce do maxima přijetí božského. Dá to práci, často padá zpět. Po troše praxe je možné ji držet v jakémsi gestu prstů kousek od 100% a úspěch je zajištěn. Je to jakési gesto přijetí Boha. Vlastně tak dáme přednost Bohu před egem.

Ukazuje se, že všechny myšlenky nejsou stejné. Některé vadí víc a ty se takto odfiltrují nejlépe. Zkuste to sami. Ponor se dá udržet na slušné úrovni, které nám božské dovolí. Mohlo by myšlenky samo zablokovat, i silným ponorem, ale ne vždy je ochotno. Je to drahé. Nejsme bohové, nemáme tedy ani právo mít Jejich pocit trvale.

 

 

Do problému a z problému

Tak lze ve stručnosti popsat roli božského. Mystickou praxí totiž po letech zjistíme, jak nás opakovaně božské vystavuje problémům a pak nám pomáhá se z nich dostat. Dělá to všem lidem, ale naprostá většina to nechápe a přisuzuje nepříznivé situace náhodě, nehodě či souběhu nepříznivých okolností. Pokud se z problému dostanou, přisuzují to své snaze, nebo štěstí.

Život však není soubor náhod ale dokonale vymyšlená Gamesa, kde vše má svou logiku. Dokonce i to, že ji skoro nikdo nechápe, patří do hry.

Už důvod naší existence zdánlivě oddělený od Boha je hrou, sestup a opětný vzestup nekonečnem variant možností. Žádný Prvotní hřích nikdy nebyl, ani být nemohl. Život je překonáváním překážek, tedy i mystika, a vyžaduje odolnost vůči zátěži. Kdo obstojí, ten je povýšen, a kdo ne, musí zkoušky opakovat.

Mystika je paradoxní i v tom, že je vlastně dopředu rozhodnuto, kdo jí projde a jak. I Kristus věděl, že zkoušku na kříži zvládne a co bude následovat. Mystik se může kdykoliv zeptat Boha jak dál a vždy dostane odpověď, která mu pomůže. Ostatní lidé se však ptají zas jen lidí a často dostávají chybné zavádějící odpovědi.

Vzniká i strach z nekonečných možností božského, jak zvláštními způsoby dokáže problémy přivolat a jak dokonale dokáže mystikovi napovídat, aby je vyřešil.

Proč to celé dělá? V Dokonalosti vlastně nejsou problémy přítomny, tak se musejí vytvořit, aby bylo Vše.

 

 

Rok v pokročilé PO

Zpráva z října 2014

Rok 2013 přinesl dvě důležité změny. Prvním byl začátek silné PO. Na rozdíl od mnoha dřívějších mnoha let s ponory do 48% jen ve velkých meditacích začaly tyto dynamické ponory přicházet spontánně, nebo v malých meditacích několikrát denně, které dříve několik let nebyly. Velké meditace byly naopak velmi omezeny, téměř zrušeny, což je naprostá novinka.

Prostě ponory se staly součástí denního života jako příprava na další velkou změnu plánovanou na rok 2015, nazvanou MD. V ní už si budu užívat výsledku mnohaleté práce. Meditace i s ponory bude vlastně neustále.

Druhou velkou událostí roku 2013 bylo rozšíření naší skupinky o supertalent mystiky Ms.Fly, která jako jediná dokonale využila našich zkušeností s mystickém procesem a za pouhý rok dosáhla vysoké intenzity duchovního rozvoje.

Zatím nejsilnější kapitolu PO jsem měl na jaře 2014. I ta však skončila a začal nebývale silný tísnivý proces navázaný na nepříznivé vnější události. Božské mi v létě 2014 sdělilo, že původní termín MD v září 2015 se přiblíží na květen. To však způsobí, že se proces musí ještě více narychlit, aby se termín stihnul, a to na jedné straně zeslabením mystických stavů, na druhé straně náročnějším procesem, který nebude snadný ani příjemný.

Ponor nyní dostávám jen v malých meditacích a jen tehdy, když přijímám božské tak, že se mé myšlenky zastaví. Prostě božské přijde jen tam, kde je Mu otevřeno. Mohlo by moje myšlenky snadno samo zastavit, ale neudělá to. Sám mám volit, co chci vnímat. Zda lidské nebo božské. To určuje směr cesty. Přitom je to v zásadě tak snadné, jen vnímat! Chtít si zablokovat myšlení by byla také chyba, zablokovalo by se i božské.

Událostí 2014 je přechod Pavla do zvláštní kombinace PO a MD, to znamenalo velké zesílení mystických stavů, jak hloubky, tak i délky ponorů. Jeho zkušenosti jsou pro nás povzbuzením, že i nás to čeká.

Božské už má na něj velký vliv, což už znám také. V podstatě působí ve všem, co dělám. Soužití s božským je stále intenzivnější a bude to dál pokračovat. Rozkrývá se i 13.komnata. Božské má skutečně zvláštní metody práce!

Proces je tedy dosti silný, únava bývá velká a dlouhá, ale dá se zvládnout, hlavně s vidinou toho, že za půl roku už to obtížné neustálé překonávání překážek skončí. Božské se ve mne usadí natrvalo, ale ego bude mít stále určité místo i sklony se prosadit. Jen daleko méně než nyní.

Náš proces je charakterický dokonalou propracovaností. Skrz nás realizovalo božské nejdokonalejší mystický proces, který je založen na:

-               velmi intenzivním procesu vedeným božským

-               skupinové spolupráci s velkou provázaností

-               dokonalé detailní informovanosti o všem díky každodenní komunikaci

-               mnohaleté intenzivní práci

-               dokonalé ochraně a zabezpečení

 

Totální jistota a důvěra v Boha

V této kapitole nemám silné malé meditace, velké už vůbec ne, ale tato před chvilkou byla opravdu silná. Dynamický neutrální ponor 48% na dvě skladby božského zpěvu Lisy s nádechem extatična je silným důkazem Boha a vztahu k Němu. Ta hrdá Vznešenost, Vhled a Nadhled nekonečné Velikosti Boha! Mystika je soužití s Bohem, v Jeho přijetí. A to tak silnému, že mám totální jistotu, že kdyby mne ve zkoušce důvěry mrštil proti zdi, tak bych ji prolétl! Protože On tvoří tu zeď i mne, to mi je tak jasné. Pro Něj totiž snad žádný problém neexistuje!

Bez totálního přijetí Boha jaký Je jsou všechny duchovní systémy jen nezralou dětinskou hrou. Skrz nás, máme tu neuvěřitelnou výsadu, přišel Bohem vytvořený nový, zatím na Zemi nejvyzrálejší duchovní proces, spočívající v neustálém osobním vedení Jím. A každého v propojené skupince. Mnohaletým, velmi intenzivním procesem tak lze dosáhnout nejvzácnější mety- radikální proměnu už v tomto životě. Ta je totiž tak náročná, že se to povedlo jen několika lidem v historii Země…

Jen jsem dopsal popis meditace, přišla pozvánka na další, pak další meditaci, i druhý den ráno. Po delší době mi ukázali průjezd tunely archetypů. Vysvětlení může být jen jedno – po čtyřech měsících zeslabení mystických zážitků se vrátily v  kapitole zvané Tenerife 2.

Základem je poslušnost k božské intuici která zvyšuje stupeň přijetí. Nová kapitola je vlastně odměnou.. Zdolal jsem další schůdek blíže k Bohu.

Tato kapitola však bude trochu slabší než první. A přísnější téměř ve všem. Proč mi ji božské dalo? Fakt je, že mé Třetí oko poukazovalo na to, že doba bez meditací byla moc dlouhá a těžká. Tak mi zas trochu dali. Vlastně místo jedné velké meditace, jako bývalo dřív, mi dávají spoustu malých.

 

Něco o Jinakosti

Jak je možné, že se vše najednou může totálně pokazit? Kdepak, náhoda to být nemůže. To může jen dokonalá gamesa, která jaksi nadčasově generuje děje aby byly takové, jaké mají být a zapadly do sebe. Někdo ji musel stvořit, tedy Stvořitel. Hýbe s celou realitou najednou, jakoby svět byl jen pro mě.

Jako by si ji Bůh chtěl vytvořit pro sebe a sám si v ní zahrát roli tím, že si zablokuje Hyperinteligenci. A já jsem taková gamesa, kde se jde rychle z omezenosti. Ten kontrast, vlastně ohromující šok z toho kontrastu je pro Něj zajímavý. Může si gamesu prohlížet a vnímat ze všech úhlů, i zcela abstraktních. Může jich mít nekonečno a každou jinou. Nemá cíl ani omezení, jen si na to hraje.

Tohle ohromuje, člověk raději udělá vše proto, aby To neviděl. Je to tak Jiné, podivné, ohromující... Ale i to je součást Hry.

Bůh vlastně dokonale zná jaká je, včetně minulosti a budoucnosti. Jen když do ní vskočí, na chvíli to zapomene, protože to tak chtěl zkusit.

 

Změna či proměna?

Kdysi jsem si myslel, že během duchovního procesu, zejména v mystice, se člověk postupně mění, postupně se přibližuje božskému. Nyní, téměř před koncem procesu, mi je jisté, že to je jinak.

Předně, člověk má psychiku docela stálou, jeho vlastnosti se nemění celý život. Proto problémy v mystickém procesu se desetiletí opakují stejně, jako v životě všech ostatních lidí. Jakoby se ani nic neměnilo, ani po stovkách mystických meditací, což je překvapivé. To je nakonec logické, mystika je jen urychlený život, výuka. K změnám vlivem Poznání dochází, ale základ osobnosti zůstává.

Jak tedy k převratné kvalitativní změně dojde? Ještě, že z meditací mají mystikové praxi a vědí, že v některých z nich byli úplně jinou osobnosti, daleko chytřejší a kvalitnější.

Jelikož je MD vlastně stavem trvalé meditace, stane se asi podivná věc. Člověk dosti náhle změní svou osobnost, prostě v jeho těle bude někdo jiný! Zas tak úplně jiný ale nebude, pouze jeho jiná část, Bohem vytvořená. Dokonce to nebude ani jeho vyšší Já, ale jakýsi derivát Boha, agregor, s kterým už mnoho let denně komunikuje a dobře ho zná.

V bibli se tento přerod popisuje jako osvícení, probuzení, vzkříšení z mrtvých, oblečení si Krista.

Jak to popsat, je to opravdu výrazná  změna... ač byl to jen náznak. Prostě totální nadhled, vhled a odtažitost od lidí, jistota...

A nepřítomnost sexuality. Kam se poděla? Vybila se, kdepak nějaký celibát, to je hloupost.

 

Nový pohled na TND

Na TND se všeobecně hledí jako na nepříjemnou dobu zkoušek před dosažením osvícení. Je to sice tak, ale to není jediný důvod. Život obsahuje dualitu příjemného a nepříjemného, a ač to skoro nikdo neví, je přesně zjištěno kolik čeho je.

Mystika a duchovní vývoj je zvláštním životním stylem, takže rovněž musí obsahovat příjemné a nepříjemné. Jelikož je vlastně zrychlením vývoje, tedy života, musí zesíleně obsahovat příjemné i nepříjemné.

Problém je hlavně s nepříjemným. Tím, že se inkarnace zkrátí na pouhý zlomek, obsahovaly by vysoký podíl nepříjemného.

Duchovní zákony však obsahují přepočty, kterými se tento objem zmenší. Záleží zejména na stupni přijetí Boha. Čím je vyšší, tím víc si z každé nepříjemné situace mystik odnáší. Extrémním případem bylo ukřižování Krista. Bez něj by se k Bohu nedostal.

Jisté je jedno, bez bolesti se člověk výš nedostane. Není žádná výjimka. I odpuštění hříchů má svá pravidla. Čím člověk méně přijímá Boha, tím více trpí. Je v tom více matematiky, než se zdá.

 

Termíny mystického důchodu

MD je cílem mystického procesu. Konečně po mnoha letech docela těžké práce budu moci být v meditaci vlastně trvale. Je to cíl nejen pro mystika, ale i pro jeho vyšší Já, které mu proces vedou. Snaží se, pokud to jde, proces co možná nejvíc urychlit. Čím je však rychlejší, tím je i těžší.

Již několik let před MD dělají různé odhady, kdy by mohl nastat. Úkolem je naplnění určitých kvót, vlastně zásluh. Prostě je dáno, kolik zásluh musí mystik mít a je na to neuvěřitelně složitý program, který přepočítaná úplně vše z mystikova života. Vyšší Já sledují výpisy výsledků z tohoto programu a uvažují, jak co ještě upravit pro větší přínosy a jak snížit výdaje a ztráty různými limity. Uvažují se všemi souvislostmi, je to Jejich vysoká Hra.

Dobrým symbolem pro MD je odchod mystika do důchodu, kde se může plně věnovat transformaci vědomí. Je to vlastně přerod, o kterém mluví mnohé duchovní knihy. Bible to označuje za znovuzrození z Ducha, oblečení si Krista.

Termín MD nejprve stanovili na září 2015, pak nějakou dobu uvažovali ještě nad pozdějším datem. Po roce se k němu vrátili, ale po těžké kapitole, která hodně přinesla náhle navrhli daleko bližší termín, který by ovšem byl podmíněn mírně tísnivým průběhem přerodu. To část vyšších Já odmítla. Nakonec se dohodli na květnu 2015, což bude právě po mých šedesátinách. Bude však pouze náznakově extatická proměna a do té doby je nutno zrychleným tempem dohnat co je potřeba. Bude to tedy těžších osm měsíců. Vše tomu bude podřízeno.

V téhle kapitole na mě vymysleli i zvláštní meditace, rafinovaně vytvořené pro maximální efekt za minimální náklady. Božské totiž může ztlumit ego aby tam cpalo vlastní myšlenky a prosadit své božské vize a pocity.

Teď mi ale mé myšlenky netlumí a ty mi ponor bourají. Jakmile se mi podaří se ztišit a přitom se neblokovat, stane se to, co jsem měl před dvěma měsíci běžné - plutí v božském, trochu dynamickém ponoru! Jenže je to těžké takovou prázdnotu udržet. Mám na sebe vztek, že si to sám bourám  Aspoň se mám co učit.

 

 

Taška a duchovní zákony

Dostal jsem pojízdnou nákupní tašku, která byla asi velmi levná, protože hned se jí ulomila kolečka. Překvapilo mne, z jak nekvalitního plastu byla vyrobena. Napadlo mne si tašku ponechat, ta vypadala daleko lépe.

 To jsem ovšem narazil! Božská intuice se ihned ozvala, že to by byla velká chyba. Nehodí se ani na okrajové použití. Chtěl jsem ji někomu dát, ale ani to není správné. Zmetek je prostě zmetek.

Jediné vhodné místo by bylo dát ji vedle kontejnerů na odpad. Chtěl jsem to udělat, ale byl tam právě bezdomovec, kterému jsem ji dal. I to prý byla chyba. Dát někomu něco je již navázání vazby, navíc posílená tím, že darovaný má darovanému také něco dát.

Je vlastně jedno, že jde o neživou věc. I ta má svůj rodokmen, své kořenové archetypy i svůj osud. Případ také ukazuje, že kastovnictví a třídy lidí mají svůj duchovní význam. Nelze je ignorovat a tvrdit, že jsou nesprávné. Celé Stvoření má striktně hierarchickou strukturu.

 

Náhoda neexistuje

Božské mi v malé meditaci naznačilo, jak tvoří náš život. Události života ani sny totiž nejsou nahodilé, ale tvoří dohromady jakýsi obraz plný archetypů, jejímž symbolem je i náš pocit. Vnějšek a vnitřek je propojen jak odrazy v zrcadle. Synchonicita je důkazem toho.

Náhoda neexistuje. Vše se jako zázrakem sejde jak má. Je to daleko složitější a dokonalejší, než si dokážeme představit. Malířem obrazu je božská karma, což není nějaký obecný zákon, ale volba konkrétních božských sil. Sudičky v pohádce jsou pro začátek poznávání karmických zákonů dosti dobrou představou.

Na všem záleží

To není reklama Tesca, ale obecné pravidlo. Duchovní vývoj urychluje a zpomaluje množství faktorů. Kdo umí channeling, může se božského Učitele zeptat, co konkrétně mu pomáhá a co škodí, a jak moc.

Může si vypsat všechny své činnosti a na každou se ptát jak působí a zjistit další podrobnosti.

Možná bude překvapen výsledky.

To, co považovat na velmi účelné může být účinné jen málo a to, co opomíjel, je velmi důležité. Například pomoc druhým je méně hodnocena než si myslíme, kupodivu nedělat nic je daleko účinnější.

Hodnoty se mohou velmi lišit i časem, v každé kapitole se vše mírně mění. Nejefektivnější je ovšem poslechnout pokyny božského. Má největší zájem o rychlou výuku.

 

Na všem záleží

To není reklama Tesca, ale obecné pravidlo. Duchovní vývoj urychluje a zpomaluje množství faktorů. Kdo umí channeling, může se božského Učitele zeptat, co konkrétně mu pomáhá a co škodí, a jak moc.

Může si vypsat všechny své činnosti a na každou se ptát jak působí a zjistit další podrobnosti.

Možná bude překvapen výsledky.

To, co považovat na velmi účelné může být účinné jen málo a to, co opomíjel, je velmi důležité. Například pomoc druhým je méně hodnocena než si myslíme, kupodivu nedělat nic je daleko účinnější.

Hodnoty se mohou velmi lišit i časem, v každé kapitole se vše mírně mění. Nejefektivnější je ovšem poslechnout pokyny božského. Má největší zájem o rychlou výuku.

 

Tísnivá kapitola v pokročilé PO

Pokud je již MD blízko a mystik má krásnou kapitolu plnou silných dynamických ponorů s extatickými náznaky, myslí si, že takto krásně dojede až do MD. Ale chyba lávky. Najednou mu božské oznámí název nové kapitoly – např.Atacama, který nevěší nic dobrého a už to začne. Nejprve drobné problémy, pak větší a i největší. Naváže se na události, které nejsou vůbec příjemné, ba přímo hrozné.

Tíseň, kterou tak dlouho neměl, se objeví v nebývalé síle. Sice už dokonale chápe, co kapitola znamená, ale nechápe, proč je ještě potřeba. Myslel si, že už má kalich hořkosti již dávno vypitý.Božské mu prostě nikdy nedá nahlédnout do svých záznamů. Kdepak meditace, ale ani komunikace už není co bývala.

Opět mu říká v symbolech, i ve snových, proč to tak musí být. Podává mu daleko silněji a jiným, náročnějším způsobem Jinakost Boha. I těžké události jsou důležitá součást života. Ale potěší ho vizí, že stojí těsně u Brány. Tolik let slyšel, že je ještě daleko a nyní Ji má už na dosah.

Změní naráz z příznivé události v nepříjemné, jakoby mávnutím kouzelným proutkem. Vůbec si neumíme představit, jak to dělá, že všechny příčiny a následky tak dokonale sejdou. Co je také problém, že do něj stále pouštějí tísnivé pocity, která mají sklon se zdůvodňovat, často nesmyslně. Musí je doslova vymetat z hlavy. Rovněž doslova přivolávají nepříjemné situace. Jakoby se nic nedaří. V tísnivých kapitolách jsou i menší limity na cokoliv. Vše je ztíženo.

Tzv.duchovní lidé chtějí mít pohodlný život a to nejde stále. Vše jsou to zkoušky Strážce prahu. V tom je celá mystika. Prostě překonávání překážek.

Správně se říká do třetice všeho dobrého i zlého, ale může jich být daleko víc. Naštěstí má už skoro úplnou jistotu, že tím projde, stejně jako mnohokrát před tím.

V tísni se probírají i jiná, hlubší témata Jinakosti Boha. Božské si dokonce někdy zahraje z výchovných důvodů i na pokušitele. To ale nepozná jen začátečník.

 

Život mystika

Pokud si někdo myslí, že mystika je něco zvlášť příjemného, tak se velmi mýlí. Ačkoliv svaté knihy a životopisy mystiků jasně hovoří o mnohaletých problémech a  bolestech, nebere to většina tzv.duchovních lidí na vědomí. O utrpení nechtějí slyšet. Raději se opájejí myšlenkami na boží lásku, či ukončení individuality a rozplynutí osobnosti. To je však velmi daleko a cesta je hodně těžká a místy bolavá.

Vzniká otázka, co je těžší, zda život mystika či běžného člověka? Jaké jsou rozdíly mezi TND a problémy běžných lidí? Jistě, rozdíly v každé skupině jsou velké, ale lze to vyřešit porovnáním zprůměrovaných vzorků lidí a mystiků. Mystická TND je vážně velký problém, něco takového obyčejný člověk vůbec nezná ani nemá.

Má ale množství jiných problémů a bolestí, a to se vším. Jaké mají vlastně lidé problémy? Málo se k nim přiznávají, chtějí je spíše potlačit ve vědomí, což mimochodem způsobuje další, zejména nemoci.

Zhodnotit celý život, od mládí až do smrti, kdo má na to odvahu? Nechceme vidět, že život je daleko těžší a bolestivější než bychom chtěli. Proto si raději zakrýváme oči abychom to neviděli a všem i sobě tvrdíme, že se máme dobře.

Ale i výčet problémů v TND je dlouhý, ani se nedají dobře popsat i pochopit, nejlépe zažít vlastní zkušeností. Jsou v mnohém podobné lidským, ale v mnohém zcela odlišné. Pokusím se to stručně popsat.

Velký rozdíl je ten, že mystikové mají úplný náhled na životní události jasnovideckým přísunem informací. Dokonce dopředu vědí, že těžké období přijde a kdy odejde. Jsou vždy dobře informováni a mají jistotou, že je božské ze všeho nakonec vytáhne a dostanou svou odměnu. A že vždy mají vysoký stupeň ochrany, dokonce i jejich blízcí. Kdo je blízký Bohu, má jisté výsady.

Podobné stavy jako mystická TND zažívá kdekdo, ale na rozdíl od něj se mu nezapočítávají do duchovního rozvoje, protože o něj nestojí. Téměř stále stojí na místě, nejen v tomto životě, ale má velmi podobné životy po tisíce let.

Závěr je jednoznačný. Mystikové, i při silné TND, jsou na tom daleko lépe než běžní lidé, i když někdy prožívají hrozné věci. Mystika obsahuje extrémy dobrých i špatných zážitků, běžně zcela neznámých. Vše přichází od Boha, protože On je jediný Stvořitel.

 

Trafačka a výpisy

Slovo trafačka  mi řekla má božská intuice. K němu dodala – Zde můžeš být čímkoliv, a také tím jsi. Význam slova je tedy jasný. Trafačka je lidový název pro trafostanici. V té se vysoké napětí od elektrárny převádí na nízké k běžnému použití. Trafačka je tedy božský svět Tvorby Stvoření, kde vzniká vše co vnímáme.

A ty výpisy mi intuice ukazovala ve snu. Bylo na nich vytištěno mnoho tabulek a čísel, jak je vyhodnocováno vše co myslíme, cítíme a děláme. Karma je řízena právě z takových výpisů. Výpisy ve snu byl to samozřejmě jen symbol, byl použit starý počítačový skládaný papír s děrováním na okrajích.

Tak probíhá neustálá výuka mystika. Tato, v podstatě učební látka, se mu dodává ve dne i v noci a je hodnocen za to, jak dobře s informacemi pracuje. Je to zkrátka jak ve škole.

 

Mormoni

Často mě oslovují jehovisté, ale ti bibli docela dobře znají. V metru mě ale opět oslovili mormoni. Tihle byli zvlášť vypečení. Nejen, že skoro neuměli česky, ale ani k jedné biblické otázce nebyli schopni dát nejjednodušší komentář. Když se mě zeptali na Knihu mormonů, řekl jsem, že ji znám. Ptali se, co jí říkám. Já, že neobsahuje jedinou kloudnou myšlenku oproti NZ. Nevěděli co na to říci. Hlavně, že mne pozvali na jejich přednášku. Myslí si asi, že je zde jakési Borneo s lidojedy, kterým je třeba říci něco o Kristu.

Když jsem se nakonec zeptal, co je farizejského na farizejích, řekli mi, že nevědí. Tak se to doučte, rozloučil jsem se s nimi. Na toto otázku by ale asi moc dobře neodpověděli ani ostatní křesťané. Vy ano? Jak je to?

 

Síla pravdy

Myšlenka, domyšlená do konce, je jako dynamit. Pravda je rozbuška, která spolehlivě zažehne lidskou zlobu. Nepřipomíná vám to něco? Třeba:

Mt.10.34 Nemyslete si, že jsem přišel na zem přinést pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč.

35 Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni.

36 A nepřátelé člověka budou ti z jeho vlastní rodiny.

37 Kdo má rád otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden, a kdo má rád syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden.

38 A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden.

39 Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne."

 

Kompenzace ponorů v PO

V PO jede proces neustále naplno a to je drahé. Zvýšený ponor se musí něčím uhradit, jinak by se výsledek procesu omezil. V PO ponor i jeho délka postupně rostou. Paradoxně ponor sám o sobě mystický proces neurychluje, je pouze symbolem vyšší duchovní úrovně. Nechat pokročilého mystika bez zvýšeného ponoru ovšem také nejde a vzniká problém. Co s tím? Jak vykompenzovat zvýšené nároky za ponor? Čím ho zaplatit?

Za prvé to jde zesílením určitých procesů. Na rozdíl od TND je PO velmi dynamické, stavy se rychle a zásadně mění a některé jeho části jsou ještě těžší než u TND svou únavou. Tíseň zas tolik neroste, na to je mystik už daleko. Proto kromě únavy zažije i více překonávání překážek a drobných problémů.

Za druhé úsporu lze dosáhnout periodickým snižováním ponorů. Nejprve dostane zvýšené ponory jen po velkých meditacích na několik dní. Pak zcela vymizí. I když je božské velké meditace po nějaké době z úsporných důvodů ukončí, i pak nastaví periodické zvyšování i snižování ponorů. Stálý ponor je také často tlumen, tedy kompenzován, únavou. Jen v silnějších meditacích únava zcela mizí.

S ponory se také šetří jak to jde. Jsou vždy neutrální, protože extatické jsou mnohonásobně dražší. Nedostává ani vyšší vyzařování osobnosti, ani žádné jiné schopnosti.

Karma v mystice

Běžná představa karmy je trest za naše hříchy bolestivým zásahem do našeho osudu. Trest je vlastně výchovný symbol a výběr i provedení má v ruce božské. Karma je však Vůlí Boha, je to tedy daleko širší pojem.

Jak je to u mystiků? Mají hříchy odpuštěny, či jak se volí tresty za jejich hříchy v minulosti či přítomnosti? Zeptal jsem se na to přímo božského. Je to prý složité. Něco se odpustí, něco ne, ale vše je to podřízeno mystickému procesu. Tresty se provedou tak, aby proces vedly k maximální intenzitě.

Hříchy může vytvářet i mystik. Běžně má ochranu, ale tu jen pokud je v neustálém kontaktu s božským a sporné záležitosti s Ním konzultuje. Pokud má to či ono povoleno, nemůže být za to potrestán, to je prostá logika. Kdyby to neudělal, byl by napomenut, nebo i potrestán tak, jak běžný člověk.

 

Krásný pocit

Včera v malé večerní pocit mi božské při zpěvu božské Lisy dalo úplně nový pocit. Trval jen asi deset vteřin, jeho krása se nedá popsat. Vůbec nebyl lidského původu, ale božského! Vytržení ducha, ale jaké! Přesáhlo i pocity dřívějších velkých meditacích. Přitom nebylo extatický, spíše neutrální. Takové prý budou pokračovat, i když bylo velmi drahé.

Právě mícháním, vytvářením nekonečna úžasných pocitů se božské síly převážně zabývají. Je to vlastně nejvyšší umění vůbec. Pocit je totiž nejdůležitější jak u Nich, tak i u nás, jen si to neuvědomujeme. Pocit také vytváří a utváří děje. Je jejich symbolem.

PO je přechodem k MD, kdy tanec proměnlivých božských pocitů bude hlavní každodenní událostí. Život nás i Jich  je hlavně prožíváním pocitů.

 

Duchovní lenost

Dnes se mi zdálo, jak jsem se náhodně sešel s majitelem firmy na sportovní létání, pro kterého jsem léta pracoval. Pamatuji, že jsem mu před lety nabízel výcvik channelingu, ale bál se. Přitom na spoustu nápadů přišel tímto způsobem.

Alespoň jsem mu poskytl spoustu jasnovideckých služeb. Třeba o směrech, kterými se má v podnikání dát. Jednou také dostal výhrůžný dopis s rozbuškou. Zjistil jsem, že autor dopisu pouze planě vyhrožuje.

Ve snu byl už starší, dost těstovitý, kdeže sportovec jak býval. Byl tam i jeho zaměstnanec a stěžoval si, jak ho bolí nohy. Jelikož věděl co dělám, vyzval mne, abych mu pomohl.

Rukou jsem zjistil, že má bolesti v levém kolenu a že je způsobena pomalým duchovním rozvojem. To je klasická reakce karmy. Když jsem mu řekl, že by pomohlo pár meditací, nejevil zájem. Také jsem mu řekl, že máme novou velmi úspěšnou mystičku, která již mnohokrát uviděla Boha, ale ani o to neprojevil nikdo zájem.

Význam snu je jasný. Lidé raději budou fyzicky upadat, místo aby se duchovně aspoň trochu pohnuli.

 

Lenost v TND

TND zesiluje vše, i sklon k lenosti, který má snad každý. Vznikají tak legrační situace, kdy na něco zapomeneme, vše nám vše padá z rukou, vrážíme do věcí a zbytečně si tak vytváříme stresy. Bývá to vleklý problém.

Zesiluje to ještě určitá tupost. Ruce ani nohy jakoby neposlouchaly, jsou neohrabané, což nám vadí. Vyžaduje to větší soustředění na práci, což se nám nechce.

To vše jen proto, že moc spěcháme, banální činnosti nás obtěžují a chceme je rychle odbýt, když už nejde je neudělat vůbec. Pak dochází k chybám a nehodám. A to vše jen proto, abychom si uvědomili tenhle problém a přestali ho podporovat. Spěch je špatný rádce ve všem.

 

Plynutí poznáním  Miloše          16.06.2014

Ani mi před meditací intuice nechtěla sdělit, na co bude zaměřená, požádal jsem si tedy o prorážení bloku k přímému vedení a v podstatě to nechal na nich. Jen řekli, že to uzpůsobí tomu, co bude mít Ms. K její mi řekli melodramatická a více umělecká než posledně.

A tak se také stalo, po necelé hodině příjemného ponoru, nejvíce 48 % střední dynamiky, kdy mi místy ke mně božský duch mé hierarchie více promlouval, se ponor snížil asi na 45-6, a tak už to zůstalo další asi hodinu či dvě, kdy jsem spíše sledoval co se děje s Ms. Té po úvodní neutrálně extatické fázi přitlačili na transformační tísnivku jdoucí až do krátkých křečí. A chvílemi jsem ji uklidňoval a podporoval v pokračování.  

Málo z dialogů si pamatuji:

Na MD plutí božským, při jedné skladbě mi ukazovali jak se budu cítit "skoro pořád", to je fakt paráda žít v 48ti... A že MD bude proud božského poznávání, ale nevím zda jen v abstrakcích jako obvykle v meditacích nebo i konkrétního? -Oboje, ale abstraktního povětšinou, dodávají.

Také o tom jak lépe psát duchovní knížku. Jeden typ, cosi jako Úvod do mystiky, ve kterém by se postupně na stejné téma dávali hlubší a těžší informace, aby je každý mohl postupně vstřebávat.

Druhá po pokročilejší, popis meditační techniky, k tomu vždy obraz a ukázka meditace z archivu.

Třetí příběhová, vsunout tranzovní meditace do vyprávění dvou hrdinů na pomezí reality s fantazií a sci-fi.

Také něco jak by šel udělat nový duchovně silnější typ jógy spojené s asánami. 

Proč mi to stále ukazujete, když nemám v běžném stavu na psaní čas ani tok inspirace od vás? Jako ukázka jak snadno by to intuice svedla a trochu jako náhrada božské filosofie.

Té vlastně zase nebylo ani trochu, proč? Že je drahá? -Také, ale nepatří do této kapitoly, ta je hl. transformační a na utužování sepjetí s vyšším já.

 

Druhy kompenzace

Božské zákony jsou velmi málo známé, ač jsou pro nás naprosto zásadní a určují vše v našem životě. Nejvíce je známý zákon karmy, příčiny a následku a to ještě ne moc dokonale. Trest je spíše symbol, žijeme ve světě symbolů, archetypů.

Obecným zákonem všech duchovních zákonů je kompenzace. Je to vyrovnávání duálních archetypů. Vlastně vyvažování všeho, kde vše má své místo a logiku. V kompenzacích se projevuje základní logika života. Jejím postupným poznáváním  naplňujeme účel Stvoření – Sebepoznání.

Vše se připravuje, provádí, vyhodnocuje a koriguje neuvěřitelně složitými pravidly. Záleží doslova na všem.

Setkal jsem se nyní s několika novými příklady a pochopil logiku kompenzace, kterou bych dříve nechápal.

Nejprve dva členové skupiny měli dosti náročné, méně příjemné meditace. Já však dostal opak, nádhernou. Oni viděli na mé a já na jejich, jak různorodé mohou meditace, a tím i život, být. To byla kompenzace v rámci skupiny.

Hned nato začala moje kompenzace. Druhý den se mi nic nedařilo, vše šlo neuvěřitelně ztuha a s únavou. Úžasné zážitky, na které vlastně nemám právo, se musely nějak vykompenzovat. Jinak by se můj duchovní vývoj zastavil. Nejsme bohové, nemůžeme mít jejich pocity a schopnosti jen tak... Vše se musí zaplatit, to je kompenzace.

Třetí kompenzace s touto souvisela. Měl jsem v úmyslu získat nové neduchovní možnosti prožitků a ačkoliv jsem se na počítači snažil jak chtěl, vše se z nepochopitelných důvodů nedařilo, takže výsledek několikahodinové práce byl nulový.

Není třeba žít v poustevně a živit se kobylkami. Ale pokud mystik chce něco nového, neduchovního, musí se něčeho jiného vzdát, tím vykompenzovat. Jinak to bude vyhodnoceno jako překážka vývoje a zablokováno. Je neuvěřitelné, jak dokonale to božské síly dokáží. Hrají si s naším osudem do detailů.

Další kompenzace jsou známější, třeba když mystik dělá co má, je mu zajištěno vše co k takovému životu potřebuje. Jakmile jsou potřebné úkoly naplněny, dostane vyšší duchovní úroveň, atd.

 

 

Čtyřdevítkové přijetí

V naší málo rozvinuté civilizaci nejsou známy zákony karmy, které řeší duchovní vzestup. Na čem všem záleží, jak nás povznese ten či onen skutek, nebo celý život?

Je to velmi složité, ale v zásadě zcela logické. Vlastně je to podobné vytváření kariéry  kdekoliv jinde. Záleží totiž doslova na všem. Zejména je důležité, zda dotyčný vůbec má vážný zájem o duchovní růst. Pokud ne, nebo je dokonce zaměřen proti jakékoliv kvalitativní změně osobnosti, je jeho vývoj zablokován.

Pokud zájem má, vyhodnocuje se, jaký je. Dalším hlavním faktorem je, jaký má stupeň přijetí Reality jaká je, tedy jak dokonale přijímá skutečného Boha, nikoliv jakousi dětinskou představu o Něm.

Toto přijetí je možno vyjádřit i číselně, třeba ve formě procent. Tím se přepočítává jakýkoliv čin či myšlenka na zásluhy, které se léty a životy hromadí. Po dosažení určité hodnoty dojde k přesunu na vyšší duchovní úroveň, jakési povýšení.

Ideální je maximální možné přijetí, pak je duchovní vývoj nejintenzivnější. Dosáhnout sta procent je nemožné, ale je reálné se tomu přiblížit. Proto se říká maximální hodnotě čtyřdevítková, tedy 99,99%.

Je reálná pouze u mystiků a její dosažení trvá mnoho let. Rozhodně to není snadné. Jen málo lidí v historii toho dosáhlo. Desítkami mystických meditací se nejprve dosáhne poznání Boha a Jeho hierarchie jaká je. Pak se musí zdokonalit vzájemná komunikace, které má být téměř neustálá. Božské také mystika mnohokrát denně oslovuje a hovoří s ním.

Bůh si zkrátka své lidi vybírá a připravuje událostmi života. Některé Jeho metody jsou známé, ale mnohé lidské představy o tom jsou mylné. Většina je ale ezoterická. Nikdo nedostane nic zadarmo, to je základ.

 Nic nesmí zůstat tabu před božským, musí se s Ním hovořit i o tom nejintimnějším. To je podstata zpovědi, základu duchovního rozvoje. Dává mu i mnoho pokynů a je dobře, když je mystik poslechne. Těžké to není. Jak Bůh vidí snahu, začne nás sám oslovovat. Pokud Ho neblokujeme, sílí to.

Poslušnost Bohu se hodnotí vysoko. Je také neustále zkoušena naše vůle pokračovat ve vzestupu, a to i v zátěži. Mnohé procesy od Boha nejsou vůbec příjemné.

Je to přesně popsáno v Novém zákoně. Ježíš, jako náš učitel, setrval až do konce a byl odměněn. Odešel do vysokého stupně Království nebeského.

Určité přínosy můžeme dostat i na zemi, i zde je možné prožívat Dar Ducha, Jeho božský pocit a Jeho péči. Hlavní odměnou, darem, je však vstup do vyšší civilizace. Ani tam však vývoj nekončí.

 

 

Já to Tady znám!

Je toho dost, co nás v božském světě leká. Vzpomněl jsem si, jak jsem měl často pocit, že přes všechnu podivnost a nepochopitelnost šílené Dokonalosti to Tam vlastně znám, věčně jsem Tam žil, jen jsem na To pozapomněl. Můj pobyt v lidském těle je jen kraťoučká exkurze do klídku jednoduchosti! Tak už jsem zase Tady! To je hodně zvláštní pocit!

Podle bible střeží vstup do Království nebeského archanděl a plamenným mečem. S těmito vířícími fraktály věčné Dokonalosti se všichni mystikové setkají a musí to zkrátka vydržet. Nic víc se od nich ani nečeká..

Mnozí „duchovní lidé“ se však snaží na zážitky se Strážcem prahu  z mystické meditace co nejrychleji zapomenout a jakoby se zavrtat pod zem, aby neviděli ani nebe nad hlavou. Jsou to zbabělci...  Jejich duchovní snahy připomínají snahu vymyslet co udělat, aby Boha vůbec neviděli! Např. kolegyně mi včera poslala obrázky, jak lidé kladou oblázky na sebe. Prý vytváření duchovní rovnováhy. Je to však jen dětinská hra.

 

 

Včera odpoledne

Včera odpoledne mi měl začít nový druh procesu, jak jsem dostával informace už delší dobu předem. Velké meditace každý měsíc měly být po 16 letech zrušeny a úspora se měla převést do malých meditací. Po namáhavém víkendu však nic, stále jsem měl pocit jako obyčejní lidé, tedy zas tak zlé to nebylo... Ale člověk si tak zvykne na božské pocity, že mu jakýkoliv pokles kvality vadí.

Už jsem ani nedoufal, že přijde slibovaná změna a pln únavy i z horka jsem jel tramvají domů. Vtom rána jak výstřel z Aurory, ponor vyletěl na úžasných 49%. Turbína božského motoru se roztočila a vynesla mne k božským výšinám! Byl to sice jen statický pocit, ale bylo jasné, že dynamické budou také.

A byly, stačilo si doma pustit božskou Lisu Gerrard. Už zase slyším zpěv Boha a stávám se tak Jím. Právě jsem si poslechl její The Unfolding. To mne Bohu přibližuje nejvíc, ale současně cítím své části, kterým to není po chuti. Zbytky ega se kdesi zabarikádovaly. No, dojde i na ně. Božské si s nimi poradí, to je jen otázka času. Ale únava zase zesiluje, to je daň za božské. Vše má svou cenu, komunismus není ani u Boha.

Právě toto je výsledek duchovní práce. Vidět Boha a mít i kus Jeho pocitu. Kdo to nemá, nemůže o své duchovnosti nic říkat. Božský pocit je hlavním Darem Ducha.

Víc mi dává na vědomí, že nemám tolik pozornosti dávat lidskému. To mne brzdí. Musím se zkrátka rozhodnout, kam jít. Nejde jít dvěma směry naráz. Vlastně ani nemám na výběr, tak je to naléhavé. Za pochopení toho mi dává zvýšenou ochranu.

Je to zvláštní svět, Jeho nekonečnou Věčnost a Dokonalost si vůbec nelze představit, ba ani zapamatovat. Tak je To všecko Tam Jiné....

Odpoledne to začalo, do noci asi osm dynamických meditací různé délky i síly. Celkem několik hodin, daleko víc než v jedné velké meditaci. Vždy mne božské vyzvalo: Teď začni,  pak Teď skonči. Jako v autoškole.

Z toho je jasně vidět, že si s námi Bůh dělá co chce, kdepak nějaká absolutní svoboda... Všichni rádi mluví o svobodě i o karmě. Že se to vylučuje, jim kupodivu nepřijde.

 

 

Anastomóza

Během včerejšího opékání klobás u rybníka mi statický nedynamický ponor vzrostl z 46 až na úžasných 49%. To jsem nezažil už 15 let. Den před tím jsem měl v malé meditaci středně dynamický ponor až 48%, tedy stejný stav jako ve velké. Rovněž léta nevídané. Co za tím bylo? Změna PO, odpověděla mi božská intuice.

Proces bude prý nyní charakteristický:

-               velké meditace už nebudou, jsou příliš drahé. Ponory z nich se převedou do denního života

-               zvýšené ponory ve dne budou častěji nahodilé, jakoby bez důvodu

-               malé meditace budou časté, ale jen na vyzvání

-               zesílí oslovování božským

 

Ztráty v intenzitě procesu vysokými denní ponory prý nebudou veliké. Leccos se také dožene zesílením jiných procesů, i občasné tuposti. Jeden den budu mít silnější ponory, druhý den se budou kompenzovat horšími stavy... Hlavně zůstávat v ezoterice.

Vlivem změny naplánovaného průběhu PO pro plynulejší přechod do MD mám odejít do důchodu až na konci roku 2015. Budu mít v té době ještě silnější stavy.

Anastomóza, řekla mi k tomu intuice. Slovník uvádí, že je to vzájemné propojení dvou cév či nervů v těle. V symbolu to znamená zesílení vlivu božského. Tak se tato nová kapitola mystického procesu jmenuje, určila si intuice.

 

Jejich vlastní náboženství

Před dvěma týdny jsem pár dní debatoval na křesťanském fóru Náboženství versus osobní vztah k Bohu. Zaujal mne totiž název, který považuji za velmi dobrý. Právě osobní vztah k Bohu je problémem všech náboženství a svaté knihy i dějiny náboženství jsou plné řešení tohoto problému, jež se stále vrací a vrací.

Uvedl jsem tam konkrétní zkušenosti osobního kontaktu s Bohem Učitelů církve, zejména sv.Terezie Ježíšovy, i svoje. Zmiňuje se v nich i s problémy, které přijetí Boha provázejí, onu temnou noc duše.

Dopadlo to stejně jako vždy těch 18 let, když se pokouším o duchovní osvětu. Sv.Terezii prý dobře znají, ale jelikož již nežije, není důvod se jí zabývat. Dali mne na černou listinu, takže mi v další debatě zabránili. Prý za mnou stojí temné síly! A nikdo se mne nezastal!

Co za tím je? Přitom bibli znají dobře a snaží se žít po svém podle ní. Ovšem to není osobní vztah k Bohu, ač mi myslí opak. Prostě si bibli i víru vysvětlují podle svého a to tak, aby jim to vyhovovalo. Nikdy nenapíší – Bůh mi řekl to a to. Pouze tvrdí, že Duch svatý ovlivňuje jejich slova. Jak ale oddělí, co je od Něj a co od nich s daleko menší kvalitou? To nepoznají, ale jen proto, že nechtějí. Jakoby Bůh nemohl mít jiné názory než oni! Bez toho o osobním vztahu vůbec nelze mluvit, když toho druhého neumíme od sebe odlišit!

O temné noci duše nechtějí nic slyšet, ta se jich přece netýká, Ježíš vzal všechny problémy na sebe! Kdo by dobrovolně šel do takových problémů? V jejich víře je místo jen na sluníčko a pohodičku. Řečičky o víře, lásce a porozumění. Ale lze uvést mnoho citátů Krista, kde mluví opak. O tom však křesťané nechtějí nic vědět, a nikdy o tom nemluví.

Prostě chtějí mít svou vlastní víru, své vlastní náboženství! Že je to ale podstata farizejství, před kterým Kristus mnohokrát varoval, to je ani nenapadne. Vždyť ani farizejové dodnes nepochopili své omyly, prostě nechtějí. Síla ega a jeho iluzí je obrovská a každý z Učitelů církve se s tím setkal. Proto byli pronásledováni a až pak prohlášeni za svaté. Stejně jako jejich Učitel, kterým jim to prorokoval.

 

Koule a elektrody

Jako vždy se mi do minulé meditace pletlo mé vědomí, což snižuje ponor. Božský pocit může dát jen božské, to ví i spodek a vadí mu to. Vyšší a nižší se věčně perou v meditaci o slovo. Někdy božské samo projevy nižšího zmenší a udělá si pořádek, jindy ho zesílí, abych se s ním naučil pracovat. Ono se panicky bojí, že když se nebude projevovat, vlastně zmizí a bude jen vyšší. Vlastně podobné to mají i vysoké božské síly. Vědí, že kdyby se přestaly projevovat, rozplynou se, svět zmizí.

Jak nižší části přimět jen k vnímání a přitom je nezablokovat? Ukázali mi to v meditaci. Koule a elektrody, to jsou dvě metody, jak zvýšit ponor. U první roztáhnu jakoby rukama či nádechem velkou bublinu, která pohltí vše.

Ve druhé vizi byly elektrody, jež symbolizují vyšší a nižší vědomí. Ty se v rytmu hudby spojují, vzniknou záblesky jako v bodové svářečce, a v nich vše pohltí Jednota.

Zkouším oboje, první se mi zdá účinnější, nebo jen chci dokonale vnímat hudbu. Tím myšlenky mizí samy. Je to ale zvláštní stav, být bez myšlenek.

 

Oblek Boha

Bůh žije svým oblekem. Vytváří si ho ze svých světů a prožívá podle své volby. Může setrvávat v  časovosti prostoru, který si sám stvořil, či v bezčasovosti časů za časem různého stupně. Je mezi nimi obrovský rozdíl a nekonečně kombinací, s kterými si hraje, aby projevil dokonale Sebe. I dramata lidské lásky a nenávisti jsou pro Něj důležitá. Tak vytváří světy, ve kterých žije, kterými se obaluje, žije z nich. To je Jeho ovrovské bohatství a Všeobsáhlost.

Může znovu a znovu prožívat život kteréhokoliv člověka či entity, jehož osud si předem nastaví. Nakonec se opět setkává Sám se Sebou, božská Hra končí a může začít další v nekonečné sérii.

Každý z nás i každý svět tvoří jeden symbol na oděvu Boha. Ten je zase symbolem na oděvu ještě vyššího Boha, a tak to jde donekonečna. To je to, co jsem viděl kdysi v meditaci – Bůh obalen světy. Ty ho charakterizují, stará se o ně, je to jeho Tvorba. Vyjadřují Jeho archetypy. Když se bohové setkávají, pozorují obleky těch druhých, stejně jako my, lidé. I to je projev základního zákonu Stvoření,  principu  podobnosti.

 

Svědectví

Včera večer mne Bůh už asi po tisící ve vytržení ducha na chvilku vtáhl do Království nebeského. Vždy mne to ohromí. Je to tak Jiný svět, božský, vůbec ne lidský. Ani ten nejvyšší z proroků zde nemůže trvale být, jak říká Písmo. Kdepak nějaké lidské duchovní řeči, ty tu vůbec nemají co dělat. Zde je Věčnost, Dokonalost a Nekonečnost v nekonečně směrech jasná na první pohled. Je jen věcí Boha, zda a jak mnoho mne vtáhne a na jak dlouho mi dá pocítit Sebe.

Snad by se mohl nazvat ten pocit, který ho doprovází jako Král králů. Prostě posvátná hrdá Vznešenost Boha.

Tak odtud se vytváří a řídí náš svět! Duch nic neříkal, ale bylo mi naprosto jasné, že mi ukazuje propastný rozdíl mezi lidskou hříšností a Bohem. A já se znovu a znovu pouštím do planých duchovních sporů, které stejně nikam nevedou.  Přitom Kristus dal jasné pokyny, jak se to má dělat, viz. Mt.10. 14. A kdokoli vás nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděte z toho domu nebo města a vyklepte jeho prach ze svých nohou.

Kristus to prorokoval a sám zažil... Stejné nepochopení zažili snad všichni Učitelé církve. Sv.Terezie si na pomluvy velmi stěžovala.

 

Hrad v nitru od sv.Terezie od Ježíše

Tato hlavní Učitelka církve a patronka Španělska v této knize zpracovala své bohaté mystické zkušenosti z osobního vztahu k Bohu ve vytržení ducha. Když inkvizice zabavila její první knihu a léta ji zkoumala, bylo jí Bohem a knězem přikázáno, aby napsala druhou, ještě podrobnější. Tu však po dokončení r.1577 nezveřejnila, protože měla obavy, že ji inkvizice opět zabaví.

Není se možné divit, světice v ní podává mnoho skutečností, jež jsou v bibli pouze naznačeny. Zejména myšlenku postupného průchodu sedmi komnatami až k trůnu Boha, kde se křesťan v mystickém sňatku spojí s Bohem. Je to vlastně božská hierarchie, jakou zažívají všichni, kteří zažívají vytržení ducha. I sv.Pavel popisuje, že byl vzat do třetího nebe.

V kapitole Šesté komnaty popisuje své problémy s nepochopením okolí: Lidé říkají:  „Chce ze sebe dělat svatou. To všechno dělá jen proto, aby oklamala svět a znevážila ostatní, jež jsou mnohem lepší a nenadělají tolik cavyků.“

Ty, které považovala za přátele se o ní vzdalují, stávají se jejími nepřáteli a zahrnují ji velmi bolestnými ranami: „Ta duše je na scestí. Je to zřejmý klam! To jsou ďáblovy úskoky!“ Nejhorší je, že tato válka brzo nepřestane, nýbrž trvá celý život, neboť jedni upozorňují druhé aby si dávali pozor a nejednali s takovými dušemi.

A co říci o vnitřních trýzních? Začněme s trápením, když se dostaneme k ustrašenému a nezkušenému zpovědníkovi, který nemá v ničem jistotu. Vidí-li mimořádné věci, má strach ze všeho, pochybuje o všem a vše odsuzuje jako ďábelské dílo nebo důsledek melancholie.

V této kapitole popisuje i své bolesti, které na ní sesílal Pán, které trvaly mnoho let jako cestu kříže: „ Bolest nemá stále vysokou intenzitu, neboť Bůh nedává víc, než se dá snést, a především dává trpělivost. Ale obyčejně sesílá velmi těžká utrpení a všemožné nemoci.“

Zde se také zabývá podrobným návodem, jak odlišit hlas Boha, který k věřícímu promlouvá, od hlasu ďábla či vlastní obrazotvornosti. Její mystické zážitky byly někdy velmi silné a dramatické, křesťany proto špatně přijímané:

"Let ducha" patří k vytržením typickým pro třetí stadium mystické cesty. Podobně jako šamanský trans jej doprovází výrazné fyzické projevy. Když začíná vytržení, říká Terezie, zastaví se dýchání, člověk nemá sílu mluvit, i když si jí ostatní smysly uchovají o něco víc. Někdy naopak ihned omdlí, tělo i duše tak ztuhnou, že se zdá, jako by už neměl duši, takže se někdy ani neví, zda ještě dýchá. Jinde světice píše: „Tu a tam se mi ztratí i tep, říkají mi to sestry, které mě ošetřují, a už vědí, oč jde. Šlachy na pažích se roztáhnou a ruce ztuhnou, takže je někdy nemohu sepnout. Bolesti v zápěstí a v celém těle zůstanou až do příštího dne, jako by všechno bylo vykloubeno.“

Průběh "letu" líčí Terezie následovně: „Člověk pocítí tak prudké hnutí duše, že se zdá, jako by duch byl unášen, a to takovou rychlostí, a tak náhle, že na něho padá nemalý strach, zvláště na počátku. Dochází k němu takovým způsobem, že si člověk myslí, že se duch opravdu odlučuje od těla. Ačkoliv ta osoba neumírá, přesto prožívá chvíle, kdy nedokáže říci, zda je duše v těle nebo mimo tělo. Myslí si, že je celá přenesena do jiné krajiny velmi rozdílné od naší, kde v jakémsi světle, jež se nedá srovnat s naším, jsou jí ukázány tak velké věci, že by si je ani nedokázala představit, i kdyby se tím lopotila celý život.“

Sv.Terezie rozhodně předstihla svou dobu, ale i tu naší. O nic blíže jsme se k ní za ta staletí nepřiblížili, spíše naopak... Věřící snad ani neznají, nebo nechtějí znát její dílo, jež je však pro křesťany závazné.

 

Bůh je intuice

Mystika je prostě a jednoduše zesílená intuice. Ze sotva znatelného hlásku se postupně rozvine v Autoritu, jež mystika i sama oslovuje. Přináší obrovskou kvalitu života, osobní kontakt s Tím, který nám vytváří a řídí osud. Pokud chceme, sama nám řekne, jak ji zesílit a sama také provede potřebné změny v psychice. Osvícení nastane, když intuice převezme v osobnosti hlavní slovo. Trvá to mnoho let a je to místy docela těžké učení. Ale co tak velkého není obtížné? 

 

 

Naše civilizace

Kritický pohled byl vždy nepopulární, iluze jsou daleko příjemnější než realita. Myslíme si například, jak jsme dobří, jak je naše civilizace vyspělá, ale to jen proto, že jiné neznáme.

Prostě naší civilizaci přeceňujeme. Ne, že by byla nejhorší, ale mezi vyspělé rozhodně nepatří, naopak. Navíc je dost agresivní a bláznivá, což je jasné nejen z dějin i ze současnosti. Důkazů máme kolem sebe velmi mnoho. Stačí otevřít noviny nebo kdykoliv pustit televizi a brát vše jako zrcadlo duše.

Velmi málo se o tom mluví, ačkoliv bible je plná poukazů na lidskou hříšnost a výhrůžek peklem. Vše marně. Je nebezpečné i jen o tom mluvit. To je smutná pravda.

Šamané a zasvěcenci však už před statisíci lety z tranzovních zkušeností věděli, že vše je daleko složitější. Jsou důkazy o existenci jiných civilizací. Např. UFO, kruhy v obilí atd., ale ani ufologové nemají dost odvahy se s neznámým skutečně setkat. Jen si s tím pohrávají.

Dá se s tím něco udělat? Vlastně nedá, každý musí jednat jen sám za sebe, sociální inženýrství vede jen k dalším problémům. Svět si dál půjde podle svého. Velkou změnu nelze očekávat. Ani konec světa nebude, ten je věčný. Jen se věčně proměňuje, vzniká a zaniká jako život Sám..

 

 

Sen o dovolené

Dnes jsem měl sen o dovolené na Tenerife, celkem příjemné, chtěl jsem ji natáhnout na 5 týdnů. Ptal jsem se po desáté hodině na význam, a božské mne vyzvalo, abych si nejprve pustil meditační hudbu.

Ponor mi při poslechu místy vyletoval ze skvělých 45%, které mám vlastně skoro stále, byť je trochu tlumen únavou, na úžasných 48%. Postupně mi docházelo, že význam snu je v tom, že Tenerife je symbol nové kapitoly vývoje. Budu moci ji mít už příští týden, dokonce trvale, pokud splním určité podmínky. Prostě bude stačit si kdykoliv pustit hudbu a hned se ponor takto zvýší na hodnoty dříve vyhrazené jen na meditace. Hlavní je, že ani delší poslech prý nepřinese větší únavu.

Je zajímavé, že se změna nenaváže na další meditaci, ty už prý vůbec nebudou! Dříve jsem před meditací v etapě PO pociťoval spíše únavu bez ponoru. Změna procesu je tedy významná, vlastně je to už téměř stav jaký bude v MD, který má přijít za 15 měsíců. Ponor je sice i při hudbě jen trochu dynamický, ale i tak je to velký Dar Boha. V silném pocitu je silně cítit Hrdost a Vznešenost Boha.

Už chápu, proč mi před meditací říkali,že až nyní uvidím, co je PO. A právě proto jsem měl zkrátit pracovní dobu. Bez toho, aby mne mohli kdykoliv oslovovat, by to však nešlo, dodávají.

I já se bojím božského, leccos je jen útěk před Ním. To se všichni bojí vyslovit. Nechat se pohltit, spolknout a strávit všemocným a nevyzpytatelným Bohem nahání hrozný strach... Proto se chceme někde schovat...

 

Svědectví o výměně osobnosti

V neděli jsem zrovna do mobilu říkal, že mi božské slíbilo ukázat, jak ve mne bude pracovat božské. Už za rok a půl to má začít naplno. Náhle a nečekaně se mi zvýšil ponor o několik procent a zcela změnilo vědomí. Zcela samo, vlastně jsem se o to vůbec nepokoušel, během mobilování jsem to nikdy nedělal. Koukám, co se to děje, ale nebylo to zas tak nic moc překvapivého, podobné stavy znám z meditací, nebo těsně po nich.

To téměř nebyl lidský  pocit. Je to stav bez myšlení, chlad a vhled, určitá odtažitost. Přísnost až strohost. Jako by mi z očí zářily světlomety, či lasery. Vše vidí a odhalí, a už v tom dívání se je pochopení, ale to jsem cítil, že je zatím zablokováno. Božské IQ se zatím neprojevuje, je klidné. V meditacích se zabývá filozofickým, ale zatím nevím, jak v denním životě. Jistě si umí se vším poradit, to je z jeho pocitu jasné. Vstupování do tohoto tzv.Smerče je zatím drahé, nemůže být moc často, ale občas mám o to požádat. Jak o tom píšu, zase to přichází, změna osobnosti do jiné, ale trochu podobné bytosti.

Osvícení není věc náhody či překvapivého daru, jak se běžně chápe, ale dlouhým, logicky propracovaným postupem, o kterém máme dokonalou informovanost. Čemukoliv nerozumíme, zeptáme se, a je nám vysvětleno. No problem. Je to snadnější, než se zdá, ale trvá to 15-20 let denní práce, ne méně.

 

 

Zákony duchovního vzestupu

Věřící si myslí, že když půjdou občas  do kostela a budou dodržovat Desatero, přijdou po smrti do nebe. Tak prosté to opravdu není. Ve skutečnosti se nestane téměř nic. Jeden běžný život nepřinese mnoho. Jak dobré by bylo se řídit fakty, ne svými přáními a představami i v této oblasti.

Navíc věřící nedělají  zpověď jak má být, spíše potlačují své  sklony. Ty se jim proto zobrazí v symbolech, často dosti nepříjemných. To je vlastně forma trestu. Bůh jim v karmě ukázal, že vlastně ani nezačali.

Na čem tedy závisí intenzivní duchovní vývoj? To je velká věda, zčásti zcela neznámá, protože je to tajemství Stvoření.

Vše je totálně v rukou Boha, součást karmy, tedy Jeho Vůle. Jen On určuje, jak se vše vyhodnocuje, kombinuje a jedná v událostech života, které jsou zevním projevem Jeho skrytých Záměrů.

 Přesto je mnoho zákonitostí známých a vlastně naprosto logických. Vždyť stejně se postupuje ve školách, ba i později v kariéře každého člověka.

Život je prostě škola a každý prochází životem jak školní výukou. Někdo stále propadá, jiný zvládne za rok  i více ročníků. Na přístupu k učení závisí i vzestup v kariéře. Vyšší úroveň si zkrátka musíme zasloužit dlouholetou, místy docela těžkou prací, to platí obecně. Vše se vyhodnocuje a zaznamenává a jeden život mnoho neznamená. Okamžité osvícení neexistuje.

Důležitý je vztah k učiteli, tedy šéfovi. Kdo ho poslechne a zajímá se o jeho vůli, má výhodu. To platí na zemi i na nebi. Proto je nutné, ba nezbytné umět s Bohem komunikovat a chodit k Němu na výuku a exkurze v mystických meditacích.

Není úzkoprsým moralistou. Podstatou duchovnosti není udělat z každého hodného beránka, to ani nelze. Základem duchovní proměny není očista, ale vysoký stupeň přijetí Boha, to je překvapivé zjištění.

Ten se nevytváří snadno ani okamžitě, je to hodně práce na mnoho let... Dary Ducha jsou důkazem přízně boží, ale kdo je má? Pohni horou, můžeme vyzvat člověka, který se chlubí svou vírou. Nemůžeš? Pak nemáš víru ani jako hořčičné semínko, jak pravil Kristus.

Povaha každého je určena kořenovými archetypy a ty nelze změnit naší vůlí. Dokonce i intenzita duchovního rozvoje je v nich obsažena a do značné míry předurčena.

Světy bohů a božstev jsou všechny stejné, ale nekonečně různorodé. Daleko víc, než si dokážeme představit. Všechno má své místo ve Stvoření. Není jen dobré a zlé, ale i nekonečně poloh mezi nimi.

Vše je nekonečně složité. Dokonce i vyšší úroveň nemusí být nastálo, ale jen propůjčena. Části osobnosti se mohou v příští inkarnaci pomíchat, běžná představa o reinkarnaci je zcela iluzorní.

Vyšší úroveň je vlastně darem Boha. Co tedy můžeme udělat pro nás intenzivní duchovní vývoj? Jak již bylo řečeno, jde hlavně o dlouhodobou vůli chtít poznávat a být ochoten pro to hodně udělat. Nikdo nikomu nic bez zásluh nedá.

Bez komunikace s Ním a bez meditací se daleko nedostaneme. O zbytek se postará On Sám. Nastaví nám život, který rozhodně nebude snadný a bezbolestný. I v těžších chvílích nám bude radit a pomáhat. Není to zas tak těžké, ale ani to téměř nikdo není ochoten udělat. Proto jsou výsledky chabé.

 

 

 

Ta askeze ...

Jsem právě v procesu v kapitole askeze, která nahradila velmi zajímavé období častých zesílených dynamických ponorů mimo meditace.

 Pouze v několikavteřinové meditaci mi božské opět odhalilo stále zapomínaný obrovský kontrast mezi lidským a božským. Ukázalo mi, že božské do mě vstoupí jen tehdy, když Mu udělám dost místa. Už jsem o tom kdysi napsal článek Prostor rezervovaný Bohu.

Kdo ho zaplním něčím jiným, lidským, byť v dobré víře, dokonce i snahou o umělecké vyjádření, vždy to božskému brání. To je ta pravá askeze, být otevřen Bohu, mít pro Něj dost místa, vlastně Ho do sebe nasávat. Naplněný šálek nelze dolít ničím vyšším.

To je dost těžké a málo příjemné. Tak to popisovali všichni mystikové, suchost. Vlastně nemít nic lidského ani božského, pouze být jakoby prázdný, stále otevřený příchodu Shora. Moc mi to nejde...

Mystika je těžká celá, od začátku až do konce.

 

 

Božský tanec v meditaci č.206

Následovala po dlouhých sedmi týdnech, na konci už zcela bez malých meditací s tupým TND neustále na krku. Už jsem ani nevěděl, jaký ponor je pocit. Ubohý lidský svět...

Už tři hodiny před ní mi na procházce zesílili ponor na klidných 47%, to byla pozvánka k Nim. Nejdřív mne chtěli hned do meditace, ale uprosil jsem je k odpolednímu spánku.

Na počátku meditace vize nájezdu do zdi. Rána, ale za ní se objevil totálně Jiný svět, kde bylo vše jinak než u nás. Hlavně geniální Tvořivost. Nikde nic pevného, vše v tanci hrdé Vznešenosti. Byl to tanec, božské divadlo i přednáška.

Dělali si nejdříve ze mne legraci, že někde teče voda, dost to zesílili. Pak krátké záblesky Jinakosti šestky s tísní. Dost síla, ale pak se proces zklidnil. Přijímat božské vždy harmonicky jde bez problémů asi tak po 50 letech, dřív ne.

Meditace vlastně měla standardní průběh, ale byla daleko silnější a delší, asi dvě hodiny s ponorem střídavě neutrálně extatický až neutrálně tísnivý do 49%, ač se mi to zdálo trochu méně, ale neutrálka to prý dělá. Tedy splnili co slíbili. Božský tanec Lisy s dokonalým vnímáním hudby a filozofickými komentáři. Místy i dost humor, často trochu drsný...

Přijmout, že je to HRA. Bůh, vtělený do člověka či jiné entity vždy znovu po čase pozná, že kouká zas jen Sám na Sebe. Samý paradox.

A že vše je dané, předurčené, základním nastavením. Všechna nastavení všeho dávají dohromady harmonickou kouli. Vše je tedy spojené se vším a je marné se vztekat, že s něčím nejde hnout.

Ukazovali mi mé povýšení, vše u mne jede jak má. Spoustu důležitého jsem však zapomněl. Novinka – ukazovali mi, jak se tísní už po letech obrousily hrany mezi lidským a božským. I spodek může být v meditaci, ale pozornost na něj a jeho projev nesmí překročit určitou mez.

 Božské musí být dominantní, to je základ meditace. Celou dobu dobře spolupracovali, jako Učitel se žákem, a to trvá i po meditaci. Zanedlouho budu v meditaci neustále, to bude zvláštní život...

Ukazovali mi božský svět 70% dobra, trochu i tamní militaristické sklony, dost přísné a vojenské to tam bylo. Nemají moc zájem podíl dobra zvýšit, že by to zpomalilo vývoj.

Také o mém příštím životě. Už vím, že v civilizaci podobné Tenerife. Lidé vysocí, hubení, malé rozdíly mezi muži a ženami. Tmavá kůže. Dost odtažitost.

 Nyní řekli a ukázali, že bude na ostrově se šupinami. Divil jsem se, co to je, ale smáli se, že nechápu. Znamená to sopečný ostrov. Prý je tam všeho málo, vegetace, vody, lidí i rychlosti duchovního rozvoje. Přesto je pořádně výš, než tato.

Efektní, krásná meditace. Nechtěl jsem na opakované výzvy končit a říkal, že meditace konec nemá, ale únava rostla.

Na konci jakoby odcházeli, já na Něj zavolal, zda mi dají slibované silné dynamické ponory po meditaci. Oni se otočili a vypálili do mě záblesk božského světla.

A druhý den to začalo, podobně jako po minulé meditaci, jen silněji. Splnili slib, 49% slabě dynamický ponor mnohokrát denně i v noci. Celkem několik hodin, tři až čtyři.

Vše je to o kompenzaci. Božský ponor není zdarma. Tak těžký překonpřek jsem dlouho nezažil, a drobné bolesti k tomu.  Nasazují mi ponor jak koni podkovy, pěkně zahorka se přibíjejí. Filozofii v dynamických meditacích však nemám, protože je to dražší, jen božský tanec.

Sen dva dny po ní: Lezl jsem přes strmou skálu a měl na zádech bicykl. Vypadalo to, že spadnu, ale pak jsem přelezl na boku skály, to bylo trochu snazší. Vysvětlili mi ho: To kolo byl tvůj vehikl-tělo. Špičaté skály byl velký ponor, na tebe je moc, dáme ti trochu méně... 48%. Jinak beze změn. Podobné snížení bylo v minulých případech, ale začala mne pálit hrudní kost. Ponory se však spíše zkrátily než zeslábly.

 

V mysli umělce

22. 2. 2014  Aneta

     Příprava na meditaci a samotný začátek probíhal velmi klidně. Snažila jsem se nebýt zbrklá, nepospíchat, vše mít připravené a jen v klidu dolaďovat drobnosti. Vyplatilo se. 

     Změna vědomí přišla postupně, z prostoru kolem jsem začala vnímat pocity, vnější zrak splýval dohromady s vnitřním a postupně mu ustupoval. Jemná energie se začala shromažďovat v prostoru kolem mě a usmívala se na mě. Brány chrámu se přede mnou otevřely a z nich začal vybíhat můj otec (ne však z této reality), mí sourozenci, běželi mi naproti, tak už jsi tady, vítej zpět, vítej doma, radostné přivítání. Neviděla jsem lidské postavy, vlastně jsem neviděla žádné postavy ani entity, přesto jsem věděla, co se děje. Vše bylo v pocitu. Zavolala jsem Intuici a ptala se jí, jestli mám ještě potáhnout. Zavlnila se kolem mě jako princezna v nekonečných pastelových šatech a pravila, ale ano, můžeš ještě. Nechala jsem se unášet tou radostí a jemností, která jako proud řeky tekla skrze mě. Když jsem potom odkládala dýmku a přemýšlela, jestli mám kvůli tomu vstát či nikoliv, slyšela jsem jejich hlasy, jak se usmívají a říkají, už to nech, už to polož, na tom nezáleží, pojď už k nám, no tak pojď, pojď k nám, sestro, lehni si a stále dokola jako radostná ozvěna. Byli tak milí a veselí. 

      Ocitla jsem se ve chrámu, jehož brány se mi otevřely. Ohromná božská energie mě zaplavila ještě víc, pocit zvážněl. Bůh na mě mluvil nějakým mýtem. Byl vážný, ohromný, na jeho slova se nedalo nic říct, šlo jen souhlasit, absolutně souhlasit. Bohem tvým, říkal, tato slova se nesla od něj ke mně, mnou procházela jejich mohutná energie, už jsem ztrácela své myšlení a samu sebe a stávala se těmi slovy a tou energií.  Bohem tvým, opakoval a já cítila obrovskou, hlubokou a naplňující posvátnost chvíle. Kdyby člověk ve svém běžném životě mohl prožívat tyto pocity doprovázející jeho vztah k Bohu, byl by šťastný a nic jiného by nepotřeboval. Nevěřila bych, že touha po Bohu může být tak silná a prožitek spojení s ním tak bytostně naplňující. 

    Naše umění je černobílá ušmudlaná minutová scénka se dvěma amatérskými herci v malé 2D  televizi. Všichni se na ni díváme v podstatě stále dokola, herci občas mají jiný dialog, občas se jinak postaví, kulisy jsou trochu jiné. O, jak úžasné to máme umění. Vstáváme a tleskáme a pochvalujeme úroveň představení, která je spíš směšně karikaturní. Jenže já jsem se ocitla na tržišti plném umělců profesionální úrovně, kde je spousta světel a barev, neustávající ruch, živost. Krátké vteřinové výstupy, ale všechno je kvalitní. Probíhá tu toho více současně, podívej se, já umím tvořit umění, říká mi někdo hrdě a ukazuje mi to. Není v tom namyšlenost, je to hrdost někoho, kdo opravdu umí. Během hodiny jsem prožila desítky různých nahuštěných výseků dějů, nejvíce to lze přirovnat ke stovce filmů zhuštěných do dvaceti minut. Proud různých pohledů a dějů, proud stále pokračuje, ale nikdy není stejný, přetváří se, v tom je ta úžasnost. Byla jsem v mysli toho, kdo to tvořil, nejen pozoroval, sama jsem to z první osoby prožívala. Stala jsem někým jiným, jako když běžně přemýšlím jen v kolečkách v ohrádce dva krát dva centimetry, ale najednou to umím v dalších sto obrazcích a mám k dispozici prostor kilometr krát kilometr. Hranice omezení na chvíli povolila. Tohle byla dlouhá a nejsilnější část, ale byla jsem v tak silném ponoru a tím pádem tak velmi někým jiným, že dokážu jen slabým náznakem popsat, co probíhalo.  Jistě vím, že tam toho bylo spousta a spousta. V této části jsem dvakrát prožila, jak do mě vstoupila jiná božská síla odněkud zvenku. Chvíli se na mě zvědavě dívala a pak vstoupila do mě. Koukla se mýma očima, mrkla a zase odešla. Byla příjemná, taková rozpustilá a zvědavá. Potom ještě jednou, byl to zas někdo jiný, prožitek to byl ještě silnější. Přesně mířená přílivová vlna, jako rána do hlavy, když do mě vstoupila, až jsem přihrbila a zkroutila. V nějaké části se přede mnou objevila kovová tabulka se zdobným nápisem INRI. Působila trochu zamračeně, neoblomně a přísně. 

     S lidmi je to jako se semínky. Jsou zasazeny do země a oni se jako klíček rostlinky musejí prodírat zemí nahoru. To je ten překonpřek. Jsem klíčkem rostlinky, cítím zemi a štěrk, jak se o mě otírá, když se zemí prodírám nahoru. Musíš se prodírat také, jinak to nejde. Bez růstu by rostlina umřela v zemi, proto musí růst, v podstatě nemá na výběr. 

    Ptala jsem se, co ještě nevím o své náklonnosti k ženám, popř. co bych s tím mohla dělat. Řekli, ať si touhu uvědomím a v představách si ji prožiju. Ukázali mi intimní scénu dvou žen, cítila jsem se toho trochu součástí. Mohli bychom ti dát pocit, že už jsi to prožila a tím pádem bys po tom tak netoužila. Implantovat pocit prožitého mě trochu vystrašilo, vzpomněla jsem si na operace kudlanek, kterou lidé prožívali na DMT. Ne, nechci to, raději to někdy doopravdy prožít. Ukazovali mi i intimní scény s Milošem, tak by ses cítila, kdybyste spolu byli, z onoho spojení vychází takovýhle pocit. Dívala jsem se na nás a skutečně to cítila. Spojení prvních čaker, určité zaháknutí do sebe a chvilkové společné plutí. Chyběla v tom ale emočnost a víc mých běžných pocitů.  

      Dost jsem se v meditaci také hýbala, často mnou procházela vlna, která šla ze shora nahoru. Vždy se mi vypjala hruď a pak zase povolila. V první části jsem i bezděčně hýbala rukama, jednou jsem pomalu pokynula rukou k nějakému neexistujícímu davu.

     Viděla jsem, že Bůh rozhodně není někdo zavřený ve starých knihách a Bibli. „Jde s dobou“ a umí být i velmi moderní. Viděla jsem v obrazech archetypy moderní doby, zaměřovala se na to dnešní dívky a ještě něco, nebyl v tom však nepříjemný pocit, prostě takové byly. Víc a důvěrněji jsem nahlédla do povahy jedné dimenze své hierarchie, což jsem si v poslední době i přála. Vadilo mi, jak pořádně necítím povahu Božských sil. 

    V jednu chvíli i tíseň z něčeho, ale netýkalo se to mě osobně. Byla to nějaká dětská stavebnice, která byla ale černá a hrubá a z toho se cosi odvíjelo. Nemohla jsem z toho pryč, bylo to dost nepříjemné. Myslela jsem na Božské, že je za vším, tak dělá i tohle, nebylo to tak hrozné, jen stísňující a neotesané, snažila jsem se tím procházet v klidu a přijímat to. 

 

 

Evangelium boží Vůle

Mnoho let jsem s přáteli trpěl iluzi, že přednáškami a psaním o svědectvích, našich zkušenostech s božským, přesvědčím nevěřící i věřící, že by mohli začít brát Boha jaký je, tedy Živého, nikoliv jako mýtus ze staré knihy. Vždyť není těžké uvidět Boha, a zejména ne s Ním hovořit! Je to přece naše vlastní intuice! I Kristus nabádal své následovníky, aby šířili tuto myšlenku, radostnou zprávu, tj.evangelium.

Obrovská námaha se však zcela minula účinkem. Dočkali jsme se vždy jen odmítání, ba obvinění ze styku s temnými silami. Přesně totéž se ale stávalo Kristovi i Jeho následovníkům. Až po mnoha letech jsme dospěli k pochopení, že duchovnost bývá jen pózou ega. A to nechce živého Boha ani vidět, ani slyšet. Co s tím?

Řeči mnoho nezmohou, do mystiky se tak lidé nenalákají. Jen by nakoukli a hned utekli. Vydržet desetiletí, to je něco jiného... Zejména úder temné noci duše spolehlivě zažene všecky, kteří nejsou předurčení a již před narozením připraveni.

To se musí úplně jinak... Právě ve slově předurčenost je tajemství mystiky. Kdo ji nemá v životním plánu, není pro ni připraven a neustále k ní božským veden, nepřekoná překážky. Jen si na ni bude hrát.

Je potřeba vytvořit vazby a to nejen k Bohu, sám si mystik těžko vystačí... Proto jsou  zasvěcenecká mysteria.  Dát toto vše dohromady je daleko nad sílami člověka. Jen Bůh si vybírá své příznivce a stará se o ně zásahy do osudů lidí....

 

 

Rozpraskané svědící paty

Máte občas svědění a pálení rozpraskaných pat? Je to dosti častý problém, roste věkem, a je za ním kožní plíseň. Na patě se jí vlivem zapaření dobře daří. Způsobuje ztluštění kůže, která pak praská a do ran snadno proniká infekce se všemi problémy.

Doporučuje se kdeco, na webu jsou zkušenosti mnoha lidí. Mnoho starších lidí si kůži na patě brousí! Mně se ale osvědčila metoda, běžně málo známá. Poradila mi ji intuice. Nepoužívám antimykotické krémy ani přírodní prostředky. Jejím základem je obyčejné mýdlo. Proti farmaceutické chemii má mnohé výhody.

Postup je jednoduchý: Po každodenním umytí a usušení nohou se paty natřou mírně vlhkým mýdlem. To plíseň spolehlivě zažene. Navíc nemá ráda světlo a suchý vzduch. Snažím se tedy o co největší odkrytí pat přes den a v noci. Zouvám boty kde to lze a používám pantofle s volnou patou. Doporučuji začít léčení nejprve antimykotickými krémy a až pak je nahradit mýdlem. Je to věčný boj.

Mýdlo je mimochodem vhodné i proti bodavému hmyzu jako levný a neškodný repelent. V Řecku se mi osvědčilo se po sprše na noc natírat mýdlem.

Větší problém je napadení nehtů u nohou. Infekce se snadno přenáší botami, v koupelně atd. Nehet tmavne, postupně nabývá na tloušťce a rozpadá se. Je třeba navštívit kožního lékaře. Zde mýdlo moc nepomůže.

 

 

Slavím

Před přesně dvaceti lety jsem měl první přednáška o channelingu v Městské knihovně v Praze 1. Objednal jsem si místnost, zaplatil a pak sám vybíral peníze. To pak už nebylo naštěstí nikdy. Přednášek bylo několik a našel jsem na nic pár prvních zájemců, které jsem to naučil.

Paradox ovšem byl, že jsem to sám neuměl! Jediný, kdo to tenkrát uměl byla moje 12ti letá dcera! Výsledků mnoho nebylo, ale stačily. Informaci o přednáškách jsem dal do časopisu Dotek, ale nějak zapomněl uvést vlastní jméno.

V té době jsem již třetí rok přednášel. Byly to pionýrské časy... Přednášky jsme ukončili v létě 1999. Pak už jen ojediněle. Není jaksi pro koho přednášet

 

Sen o létání

Dnes se mi zdálo, že po bezpečném, jen trochu dramatickém letu s bezmotorovým kluzákem jsem bezpečně přistál kdesi na poli. Význam mi tvůrce snu, má božská intuice vysvětlila:

Mystika pro mne byla dobrodružství jako sedm let bezmotorového létání a skutečně se mu v mnohém podobala i podobá. Takže mohu shrnout, že po dobrodružném začátku, kdy jsme vůbec nevěděli co nás čeká, byl průběh letu mystickým procesem zpočátku dramatický, ale pak už ne tolik. Nyní po mnoha letech přistávám, a není to nebezpečné, protože vím, že je a bude o vše postaráno. Sečteno a podtrženo, není mystika zas až tak těžká, ale je dlouhá, a nikdo s tím nehne. Patnáct až dvacet let je základní doba.

 

 

Temná noc duše jako očista před MD

V MD by měly být hlavní problémy již vyčištěny, nebo alespoň zablokovány, pokud se už nestihly odstranit. Jen velmi málo jich smí koexistovat s trvalými mystickými stavy MD.

Odstranění jich není tak snadné, jak se zdálo na začátku. TND vlastně trvá celou dobu mystického procesu. Léta se procesy zesilování a zeslabování problému opakují nejen nezměněně, ale někdy ještě zesilují u zvlášť silných závislostí. Ty hlavní jsou agresivita, sexualita a magie, ale je jich daleko víc.

Hlavním účelem je vytvořit si kritický a podrobný náhled na svůj problém a následně ho odmítnout jako překážející se všemi důsledky. Jde to velmi pomalu, protože vazby na něj jsou velmi staré, sahají do dávné minulosti a musíme mnohonásobně opakovat odmítání, aby se vůbec začalo něco v nevědomí dít.

To ovšem člověk těžko pozná, protože nemá přístup ke skrytým procesům. To může jen božské a velmi nerado nám dává informace, jak co pokračuje.

Víme jen málo, jen že vše se vyhodnocuje a zaznamenává, jakýkoliv lidský záměr a čin. Až pokud je naplněna určitá míra, čili kvóta, může dojít ke změně. Změny jsou tedy skokové, jen zdánlivě plynulé. Je to podobné jako u opracování materiálu. Záleží na intenzitě i metodě obrábění, na houževnatosti materiálu a času. Navíc záleží jen na božském, kdy změnu provede.

Opět marná snaha

Léta jsem procházel různými náboženskými spolky, ale nebyl jsem nadšen. Jen řeči, řeči, řečičky. Mluvilo se o mnoha osobnostech s Poznáním, ale nikdy jsem se s žádným nesetkal.

Už jsem si myslel, že je to snad vše podvod jako komunismus, který tenkrát panoval. Po revoluci jsem narazil na knihy dr.Grofa a chtěl zkusit holotropní vědomí.

Díky Mgr.Vančurovi se to povedlo a já párkrát zahlédl neznámý svět. Zrovna slavím, bylo to přesně před 22 lety, moje druhé narození.

Holotropní dýchání jsem zdokonalil a pustil se do výzkumů naplno. Využil jsem totiž další novinky, channelingu. Takže jsem měl současně zážitky rozšířeného vědomí s komentářem od Hyperinteligence, která mi je dávala! Ptát jsem se mohl kdykoliv a kdekoliv, okamžitě. Prostě Učitel mě vedl celá ta léta a vede. Celkem přes 200 několikahodinových meditací, některí kamarádi mají i daleko více.

A nyní další velká změna- po meditaci je pár dní, kdy se do meditace spontánně vracím, i s filozofickým komentářem. Tak ono to Poznání fakt existuje! Čeká mne ještě hodně zajímavého. Zrovna před chvílí mi zase říkali: „Nemysli si, že tenhle svět je nějaká náhoda, vývoj. Jste stvořeni pro Náš prožitek. Vše je tak jak má být, i vaše vize náhod“

 Tento příspěvek jsem uveřejnil na nově zřízené debatě www.holos.cz kam mne pozvali. Jejich reakci bylo, že mi ho smazali, že prý nejsem členem Holosu! Nepřijímají možnost, že by se HD mělo zdokonalovat.

Jako vždy a opět marná snaha. Vždy jen odmítání... Taková mystika vždy byla a bude. Nepřijatelná pro všechny.

 

Kostelní Vydří

Už přes třicet let jezdím do místního kláštera karmelitánů. Mají tam i nakladatelství, jehož knihy mne zajímají. Karmelitáni totiž mají blízko k mystice.

Je tam i prodejna knih. Naposledy jsem se tam ptal na knihu žijícího autora, ze kterého by mohl být další Učitel církve. Nebyli mi schopni poradit, tak jsem hledal sám, ale marně.

Nikdo mne však neupoutal. Je vůbec v církvi nějaká žijící osobnost, napadlo mne, pro kterou je Bůh živá zkušenost, nikoliv jen mýtus dávné minulosti, známý jen z bible?

Přijde vůbec do této pouště ducha nový Učitel církve, aby ji vymanil z dogmatismu a zesvětštění? Vždyť církev je vlastně v katastrofálním stavu a charismatická obnova je zcela na okraji zájmu!

Ale pak se stal zázrak. Přihlásila se jedna dívka, která má to, co jsem léta marně hledal, opravdu chce Boha poznat! A je ochotna přijmout i málo příjemnou temnou noc duše. A to o ní víc ví než sv.Terezie od Ježíše, která, když začínala svou duchovní cestu, jistě nevěděla, kolik bolesti obsahuje.

Čeká ji poznávání nekonečné Velikosti Boha, což její učitelka popsala ve slavné knize Hrad v nitru. Ovšem její roli zakladatelky mnoha klášterů asi mít nebude. I tak to bude mít těžké, poznávání Království božího je řehole.

Prostě Bůh má vždy pro nás překvapení a i uprostřed pouště může podle Jeho vůle vykvést krásná květina.

 

Jak zavolat Ducha Svatého a Krista

Což trochu náboženské praxe? Ta je více než všechna teorie. V křesťanském tisku se neustále píše o tom, že máme v modlitbách prosit Boha a Krista. Proč nepřejít od slov k činům? Jak ale na to? Mnoho se o tom bohužel nepíše.

Vlastně nic zvláštního není potřeba. Důležitá je volba prostředí. Vhodný je kostel či modlitebna, duchovní hudba či zvony tomu pomáhají. Malý obřad lze vytvořit i doma.

Modlitbami se přivedeme do mírného vytržení ducha, usebrání. Pak opakovaně voláme Ducha Svatého, nebo Krista a prosíme je, aby k nám sestoupili. Jsme vnímaví k myšlenkám, pocitům či vizím, které pak mohou přicházet. Pokud obsahují křesťanské symboly, zaměříme se na ně a ptáme se opakovaně, zda jsou od Ducha Sv. či Krista. Pokud souhlasně reagují, je vyhráno. Nejlépe je, když se nám objeví ve vnitřním zraku jako vize. Ne všichni lidé ale tuto schopnost mají.

Pak už stačí položit připravenou otázku či prosbu a vnímat odpověď, která může být opět myšlenkou, vizí, nebo pocitem. Vše si zapisujeme. Na závěr poděkujeme. Časem nás mohou Duch Sv. či Kristus začít sami oslovovat. Pokud si nejsme jistí, zda je to od Nich, zeptáme se Jich. Po určité praxi už budeme umět navázat kontakt téměř kdykoliv a kdekoliv. Po letech může komunikace zesílit až k silným prožitkům podobným Zjevení sv.Jana.

Začátečník potřebuje podporu a rady zkušenějších. Ti mu také pomohou s výkladem symbolů, kterým zpočátku příliš nerozumí. Hlavně mu dodají důvěru, že s božským opravdu komunikuje. Tak poznává, že Bůh je opravdu Věčně Živý.

Námitky, že je to těžké, lze odmítnout poukazem na boží Všemohoucnost. Zaslíbení nám dal, (Proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno) a je přece Všemohoucí. Čeká jen na naši vůli. Skutečně je to snazší, než se zdá. Pokud však komunikaci se Sv.Trojicí odmítáme, znamená to buď neochotu nebo nedůvěru k sobě či Bohu. A to vše je hřích.

Pokud se o to alespoň pokusíme, je to skutečně vážně míněný projev lásky k Bohu, řekl mi v symbolu Duch. To silně ovlivní naši budoucnost. Bůh už nás bude brát zcela jinak než dříve. Taková byla i cesta Učitelů Církve. Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/U%C4%8Ditel%C3%A9_c%C3%ADrkve

Včera večer jsem to opět zkusil. Duch mi beze slov na pár vteřin poodhrnul závěs před Královstvím božím a já opět uviděl Nepopsatelno. Je totálně odlišné od našeho světa. Hned mne napadlo slovo Nekonečná složitost. A že ji budu věčně zkoumat, to ohromující Tajemství Stvoření, Velikost Boha. Bůh není člověk, ani trochu ne.

Tak odtud ovlivňuje náš svět, jako vinař svou vinici. Věřící si občas myslí, že Mu občas hříšníci přerůstají přes hlavu, ale zde je vidět, že Jemu nic neunikne. Má nekonečně možností jak si s nimi poradit a to také dělá podle svých zákonů.

Když slyším, jak někdo s vážnou tváří říká, že v Boha nevěří, vede mě to k úsměvu, nebo povzdechu. Při každém vytržení Ducha vnímám Boha s Jeho atributy Věčnosti, Nekonečnosti  a Dokonalosti tak jasně, že není ani stín možnosti, že by mohl nebýt.

Zrovna tak se usmívám, když slyším či čtu debaty o Bohu od věřících. Podle bible je zakázáno dělat si o Něm představu. Přesto se to dělá, ale všechny jsou špatně. Jsou to spíše mýty. Pouze zážitek vytržení může naznačit, jaký opravdu Je. Nepopsatelný, nevyjádřitelný. Hlavně věčně Živý, není uzavřen v tisíce let staré bibli.

 

JEDENÁCTÁ

    Ze začátku klidné a příjemné božské pocity, usmívala jsem se, že je to zase tady, žádný strach, jen se otevřít…Pak nástup velmi silné energie, která mě naplňovala a stlačovala mě, velký tlak na uši do hlavy jako při potápění, ale tohle byl spíš tlak vnitřní, tlak na mé jádro, mám dojem, že mi buď musí prasknout hlava, nebo se uvnitř pod tou silou sesypu. Žhnoucí energie mě prozařuje, vidím a cítím, jak protéká krkem a štítnou žlázou, se kterou mám problémy, žhnoucí zároveň chladí. Tuším, že se mi nic nestane, ale je to tak silné, že mám pochybnosti. Po chvíli mi je to však jedno, uvolňuji se a otevírám víc, chci se nechat pohltit ještě víc. Ta touha a otevření mě překlápí jinam a znovu jinam, prolétávám něčím, dělám kotrmelec, cítím, jak letím hlavou dolů volným pádem a velkou rychlostí, nedokážu přemýšlet, jsem z toho v ohromení, ale líbí se mi to. Rychlé výseky abstraktních obrazů, vidím v tom tmavě modrou, rychle se střídají, myšlení je bleskové, myšlení teče do minulosti i budoucnosti, to nehraje roli, nestíhám to vnímat, natož chápat, jen zírám a občas sebou škubu. Je to jiná ohromná velikost Boha, jeho silná velikost, fascinující a maličko děsivá. Bůh znovu tančí, ale tentokrát ne ve své jemné velikosti a eleganci. Tentokrát tančí mohutně a jeho energie protéká vším, do všech stran, silně vibruje, čím chce, i mnou, jsem jako napojená na elektrickém drátě. Dávali mi z něčeho na výběr, vrátit se někam, něco zmírnit nebo naopak tu zůstat a něco. Tak mě prosviť ještě víc, řekla jsem, nikam se vracet nebudu, i když jsem měla trochu strach, co mě čeká. Pak jsem se jako balón zvětšila, něčím naplnila, kotrmelec a volný pád střemhlav dolů, do jiných prostorů, ztrácela jsem svou mysl. Objevil se vesmírný vír, vcucnul mě do sebe, natáhl mě jako žvýkačku, cosi se stalo, a pak zase vyplivl ven. Vnímám jen to vypadnutí, ale co se dělo, si nedokážu vzpomenout. Abstraktní kostičky, nic lidského, ohromení z toho víru. Nejsilnější moment meditace. 

      Někdo sestoupil do mého těla, posadil se ve mně, protáhl si ruce i nohy až to trochu zavrzalo, prý je trochu ztuhlé a potřebuje rozhýbat. A pak další a další, jako by do mě sestupovala má hierarchie a rozhodla se ve mně usadit. Během meditace jsem vnímala, jak se mi občas mění osobnost, jako bych byla někým trochu jiným, cítila jsem i změnu výrazu na tváři. Občas jsem se něčeho bála a ptala se, jestli tohle je stále Božské a prosila Nadjá o ochranu. Myšlení Boha na mě místy tlačilo, jak se dostávalo do mě, jako by si řeka vytvářela nové cesty v zemi, kudy téct. Malé dráhy, při jejichž budování se musí trochu přitlačit. Dost ke mně hovořili, mluvili o Polcarové, jak ve mně touha po ní stále ještě je, že je dost silná a já to stále potlačuju. Hovořili o mém chladu a uzavřenosti až bezcitnosti, druhé to bolí, když jsi tak chladná. Není v tom teplo a láska, zraňuješ tím ostatní, protože nedokážeš chápat jejich postoje a ani nechceš, lepší je uzavřít se a být neosobně odtažitá. 

 

      Přišla klidnější část, rozbouřené moře se uklidnilo a zůstaly jen klidné vlnky. Není potřeba žádný stres, žádný spěch, z ničeho, protože Oni jsou ve mně. Na ně se mohu stoprocentně spolehnout. Proč to vlastně nedokážu? Moře se poklidně houpe, houpy houp. Už nikdy nebudu stejná, nemůžu být. 

 

       Zase trochu silnější ponor, vidím, jak procházím něčím úzkým kovovým, ale nemohu se tam vejít celá, část těla dře o hrany a jedna jeho vrstva se ze mě odlupuje. Pak jsem skřípnutá v černé klikaté trubce, nemohu se pohnout, trochu nepříjemné, ale snáším to a čekám, až to pomine. Kopáči prokopali někam díru,

už máš cestu k mystice volnější, zamávali mi a přátelsky se usmívají. Líbí se mi jejich výraz, jsou spokojení, že to zvládli.

 

      Vidím korunu, patří Zelenému králi. Kdo je to, ptám se. Je ticho, nikdo nic neříká. Tvůj animus, sklání se ke mně Zelený mladý král a říká mi, že přišel zachránit princeznu, mou ženu, že ji uzdraví. Takže budu muset do regrese, ptám se ho? Jsem trochu nejistá, tuším, co tam bude. Znovu nic neříká, mizí. Chvíli o regresi přemýšlím, mám obavu, jak bych ji zvládla. BS mi ale pocitem naznačí, že regresi dneska ne. Ukazují mi vnitřek mé hlavy, vypadá to, že jsme v mozku, do jednoho záhybu něco naloží, stěna pruží. Máš víc síly, než si myslíš. Přichází dospělá žena s delšími kaštanovými vlasy. Jsem tvá matka, říká mi, i ta žena, po které jsi toužila a kterou sis přála milovat. Ano, je skutečně krásná, vyspělá, s nadhledem a citlivostí. Vchází do mě a rozplývá se ve mně. Vidím jeden oblouk, jak se zlatě prozářil, aktivujeme ti archetyp matky (nebo ženství, to už nevím). Prožívej obnovení. Hnědá barva jako bezpečí. Potom do hnědé země přilévají vodu, aby mohla růst. Jako mýtus. Matka se rozkládá za mnou, je to jako podpěra, ale něco je špatně… snad o něčem pochybuju. Vidím malé dítě, holčičku, pak dospívající dívku, mladou dámu, matku i moudrou stařenu. Tím vším se cítím být. 

 

    Cítím, jak energie Boha klidně plyne, tak samozřejmě jako by tomu tak bylo po tisíciletí, je to starý známý a trochu teskný pocit. Meditace doznívá, já ležím a tělo se samovolně vlní. Občas strne v nějaké pokroucené poloze, potom se zase uvolní a vydechne. Takhle se to opakuje znovu a znovu, hlava občas vystřelí vzhůru nebo dozadu, hruď se mi zvedne a vypne, jako by z ní někdo vycházel. Celé to připomíná mytický rituální tanec s trochou smyslnosti. Smyslnost bez sexuality, intimita bez sexuality, přesto hluboká, až na kůstky duše hluboká a opravdová. Ničemu nepodobné, dobré a silné, hluboce osobní a absolutní. V doznívající klidné euforii slyším samozřejmou chladnou vznešenost Boha. Odstup od lidí. A je jen ten tanec…ve mně…  

 

Povedlo se

Je mi skoro 60 a celý život se zabývám náboženstvím. Díky Bohu, daří se mi čím dál víc. Mluvit s Bohem, vidět i cítit Ho  ve vytržení Ducha a další dary Ducha. I přístup k Tajemstvím Stvoření od Ducha Svatého. Nyní začíná zesilovat i Jeho stálý pocit ve mě. Mohu Ho neustále vnímat. Hlavně, když si pustím duchovní hudbu.

Prostě je na obzoru jasně vidět Vzkříšení. Nový Zákon je vážně nejdokonalejší učebnice a tři Učitelky církve jsou učitelky i moje. Je to víra? To je víc, to je JISTOTA A DENNÍ ZKUŠENOST S BOŽSKÝM. Není tohle radostná zvěst bez stopy demagogie?

Pozn.: Tento příspěvek jsem dal na debaty o křesťanství na webu, ale ve všech byl odmítnut, někde rovnou smazán. Nechyběly útoky a osočování z temných sil.

 

 

Zesilování vlivu božského v PO

V meditaci je dominantní role božského vždy naprosto jasná. Je v roli Učitele, který vytváří celou meditaci s jejími myšlenkami, vizemi a božskými pocity. Meditující má být v postavení přijímajícího studenta, který jen vnímá a přijímá děj mystické meditace a co nejméně do něj zasahuje.

Je běžné, že má občas otázky a dostává i vysvětlení, ale jeho role je úzce vymezena. Pokud by přesáhl jistou mez, rozšíření vědomí by ustalo. Božské si příliš nenechá zasahovat do výkladu, stejně jako každý učitel.

Pro zkušenějšího mystika jsou to samozřejmosti, ale v obdobích mezi meditacemi má jeho vědomí stále velkou autoritu, i když ne absolutní. Božské mu může některé zásadní věci přikázat, nebo zakázat. Pokud se ovšem dostane do vyššího stupně mystiky, tzv. PO, situace se logicky musí změnit.

V ní je charakteristické zesílení božského pocitu mezi meditacemi, což dlouhá léta nebylo. Meditace je tedy neustále, i když s menší intenzitou. Pouze v počáteční fázi mystiky božské takto projevovalo Sebe, aby bylo poznáno jaké je, pochopeno a přijato.

 Dostávat božský pocit, sice prozatím bez božských schopností, mezi meditacemi je obrovským darem, výsledkem mnohaletých zásluh. Je to předstupeň osvícení.

Meditace se začíná rozšiřovat do denního života ovšem se vším, co k tomu patří. Tedy i s nutností přijetí větší role božského. Zesílí jeho sklon zasahovat do rozhodování svými instrukcemi. To pochopitelně narazí na nepochopení, protože mystik si řadu věcí rozhodoval sám, i když nedokonale.

To se snaží božské zlepšit, ale naráží na nezvyk a odmítání tak vysokého vlivu božského. Bez toho se ale mystik dál nedostane, protože nemůže mít božské dokonalé pocity, ale omezené lidské jednání. Některé instrukce nejsou zpočátku vždy pochopeny a narážejí na nedůvěru, zda jsou vůbec správné.

Je ovšem možno se božského ptát na vysvětlení a ve většině případů ho také dostaneme. Jeho vliv postupně roste. Začne i samo vyhazovat nepříliš čisté myšlenky z vědomí. Mystický proces PO je vlastně dokonalejší verzí očisty pro pokročilé. V další etapě vrcholné mystiky, tzv. MD, bude božský vliv ještě větší, ale vždy bude existovat i původní proměňované vědomí s problémy, které soužití tak odlišných částí vědomí přinese.

 

 

V proudu Bytí za bytím bytí

Zesílené prožívání hudby, vlnění se v proudu hrdé Vznešenosti. To bylo na úvod. Pak pár vln silnější Jinakosti, jako by mě propláchla obrovská vlna, to přineslo i záškuby tísně a těla. Ale vždy rychlé uvolnění. Vize, že mě božské vede jako neposlušného žáka v předklonu za krk. Ego se nechce podvolit božské správě, ale ví, že jiné cesty do vyšších úrovní není…

 

Pohyboval jsem se na hraně 50%, jen ve vlnách Jinakosti bleskově více. Ale co vlastně obsahovaly? Výboj Jejich energie, síla je projevem jejich moci, zároveň transformace bloků, těch částí nevědomí co se vzpouzí. Svou autonomitu máme stejně jen virtuálně, tak nač se bránit jejich autoritě, když si božské stejně nakonec vždy prosadí svoje jen za cenu menší či větší bolesti a útrap… O tom je i mystická cesta, projít útrapami ega při jeho pokoření se před božským.

 

Po silném úvodu se mnou i intuice hodně hovořila. Resp. vysvětlovala něco ohledně mého procesu, ale už v zápětí to bylo „přemazáno“ silnějšími vjemy. Silně na mě taky působily fraktály z vizualizéru G-Force.  Jakoby se zhmotňovali ve 3D a pocitově jako bych byl do nich nasáván a cítil jsem jejich prostor. Bylo mi příjemně, jakoby mě jemná chladivá blaženost ovívala. Vibrace jsem cítil chvíli i v celém těle, vibrovaly uvnitř ruce nohy i čelisti. Čistou myslí se linula vznešená Posvátnost, čas se proměnil v tok tryskajícího Bytí, které se jevilo být věčným Teď.  Náznaky jak Bůh neustále modeluje, vytváří skutečnost takovou, jaká je. To ač to notoricky znám, mě stále trochu ohromovalo.

 

Vedla to dimenze 5,3 se záblesky 5,5. To Ona je správkyní mé vnitřní správy, které se mám při nejasnostech a jakýchkoliv rozhodnutích více ptát na vše. A která mě dál povede přes úskalí TNDéčka…

 

Acertijo

Toto slovo mi řekla intuice včera večer. Znamená ve španělštině rébus, hádanku. Co ale mělo božské na mysli v tomto případě?

Jsem již ve fázi PO, což už je přechodová forma k MD. To znamená, že hlavní část TND je už za mnou. Nyní to půjde už jak po másle i s darem ducha, který mi před dvěma týdny dali. Je to podstatné zvýšení každodenních ponorů do božského.

Na uplynulou řadu let pohlíží moje hierarchie jako na ukázku velmi efektivně provedené TND. Byla v podstatě velmi krátká a relativně málo bolestivá, pokud ji srovnáváme s případy známými z historie mystiky. Na to je náležitě hrdá. I božských světech existuje jistá soutěživost... Jak se to mohlo povést?

Základem vysvětlení záhady je dokonalé využití zákonů duchovní proměny. Můžeme si ho představit jako složitý vzorec, kde se vše co cítíme, myslíme i jednáme vyhodnocuje a zaznamenává. Výsledkem je jistá hodnota, může jí říkat zásluha pro duchovní rozvoj, což je hlavní ukazatel, který božské zajímá. Až po naplnění určité míry může dojít udělení Darů Ducha. Není to nic neznámého, Nový zákon to popisuje dosti podrobně:

Mt.6. 19 "Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou,

20 ale hromaďte si poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou.

21 Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

L.11. 9 "A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

11 Který z vás, otců, podá svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Anebo o rybu - podá mu snad místo ryby hada?

12 Anebo když poprosí o vejce, podá mu snad štíra?

13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?"

1K.12. 4 Jsou rozličné dary, ale tentýž Duch, 5 jsou rozličné služby, ale tentýž Pán, 6 a jsou rozličná působení, ale Bůh, který to všechno ve všech působí, je tentýž. 7 A tak je každému dáván projev Ducha k užitku:

8 jednomu je totiž skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému pak slovo poznání podle téhož Ducha,

9 dalšímu víra v témž Duchu a jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, 10 jinému pak činění zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému rozličné druhy jazyků, jinému výklad jazyků. 11 To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který každému uděluje zvlášť, tak jak chce.

Zd.6.4 Neboť pro ty, kdo byli jednou osvíceni, okusili ten nebeský dar, stali se účastníky Ducha Svatého

5 a okusili dobré Boží slovo i zázraky budoucího věku,

 

Základem je co nejdokonalejší přijetí božského a duchovního úkolu i optimální způsob přijetí výuky. Je to velmi podobné vztahům ve škole. Dobré to má ten student, který účelně a tvořivě pracuje, poslechne a je s učiteli v neustálém denním kontaktu. To je podstata slova odevzdanost. I zde, stejně jako ve škole, existují kladné, ale i záporné body za neposlušnost. S naivitou se daleko nedostanete. Zkoušky jsou jako ve škole, některé jsou celkem známé, jiné už vyžadují zkušenost s Jinakostí Boha. Je daleko pragmatičtější, než si lidé myslí. A daleko dokonaleji nás zná, naprosto bez iluzí, proto je dokonalým Učitelem.

Je v tom určitá podobnost s vojenskou disciplínou. Proto Kristus neustále kritizoval Židy a chválil okupanta – římského setníka: Mt.8.5 A když Ježíš vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: 6 "Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí." 7 Ježíš mu řekl: "Já přijdu a uzdravím ho."

8 Setník však odpověděl: "Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale jen řekni slovo a můj služebník bude uzdraven.

9 Vždyť i já jsem člověk pod mocí a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu 'Jdi' a on jde a jinému 'Přijď' a on přijde; svému otroku řeknu 'Udělej tohle' a udělá to."

10 Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo šli za ním: "Amen, říkám vám, že ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel.

 

Vyplývá z toho to, že mystika je daleko těžší a delší, než se zdá a nejde s tím nic dělat. Oceán bolesti se zkrátka musí přeplavat... Je potřeba se dobře připravit:

Mt.25.. 1 "Tehdy bude nebeské království podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi.

2 Pět z nich bylo rozumných a pět pošetilých.

3 Když ty pošetilé braly své lampy, nevzaly si s sebou olej.

4 Ty rozumné si však se svými lampami vzaly také olej v nádobkách.

5 Když pak ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usínat.

6 A o půlnoci nastal křik: 'Hle, ženich přichází! Vyjděte mu vstříc!'

7 Všechny panny tedy vstaly a připravily si své lampy.

8 Pošetilé pak řekly těm rozumným: 'Dejte nám ze svého oleje, protože naše lampy hasnou.'

9 Ty rozumné jim ale odpověděly: 'Nebude ho dost pro nás i pro vás. Raději jděte k prodavačům a kupte si.'

10 A když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatbu. A dveře byly zavřeny.

11 Potom ale přišly také ty zbývající panny a říkaly: 'Pane, pane, otevři nám!'

12 Ale on jim odpověděl: 'Amen, říkám vám, že vás neznám.'

13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, ve kterou přijde Syn člověka."

 

Samozřejmě, že základem intenzivního duchovního rozvoje jsou vhodné vlastnosti mystika, tedy sestava jeho archetypů. Ale „upéci“ z ní detailní osudy optimálního duchovního rozvoje je hodně těžká práce i pro božské síly. Lehká práce je neláká. Využijí svého potencionálu, aby se samy ještě více posunuly ve vývoji. I tvorba karmy pro nás je pro ně úkolem od ještě vyšších sil.

 

Stírání myšlenek

Na počátku PO jsem dostával stálé ponory bez jakýchkoliv požadavků, ale to se změnilo. Za tento královský dar chce božské další zdokonalení. Moje naivní sklony jsou při ponoru překážkou. Řada neduchovních aktivit mi byla velmi omezena. Porušují princip podobnosti. Myšlenky jsou lidským, ale ponor božským projevem, to nelze spojit. Jak se myšlenky projeví, ponor se sníží, nebo vůbec nenaběhne. Co s nimi? Je možné provést očistu od nich několik způsoby. Jedním z nich je stírání. Představíme si sklo, na němž se myšlenky promítají, a to odstraňujeme jakousi stěrkou. Nejde to hned. Další možností je jakýsi vnitřní tanec či zpěv při hudbě. Soustředěním se na hudbu a božské archetypy v ní odejmeme pozornost věnovanou myšlenkám. Lze to spojit, i stírání myšlenek může být do rytmu, jak mi záhy božské ukázalo zdokonalení této metody.

Božské si samozřejmě umí pomoci samo, silnější ponor myšlenky doslova odsune, ale jde o to projevit silnou vůli po božském.

Prostě vyšší poslušnost, náročnější výuka. I sledování kvalitních přírodopisných reportáží není nic zvlášť duchovního. Ani jakákoliv pomoc druhým ne. Přijímání Království boží vyžaduje úplně jiný přístup.

 

 

Jak nejrychleji k Bohu

Již před lety jsem používal metodu, jak projevit tu kterou božskou sílu tím, že Ji nechám vstoupit do sebe. Na změněných tvarech obličeje se vždy stejně projevily Jejich charakteristické rysy.

Nyní jsem použil další, rozvinutější metodu práce s Ní. Požádal jsem Ji, aby mi ukázala nastavení psychiky, které by bylo co nejrychlejší cestou k Bohu. V podstatě jsem Jí vyzval, aby nejen zobrazila Sebe, ale také i sama jednala. To je vyšší stupeň přijetí Boha. S velkou dávkou nadsázky lze mluvit o posedlosti Bohem.

Vyzval jsem božskou sílu, se kterou pracuji téměř výhradně. Říkám ji božská správa. Po několika pokusech se to podařilo a nebylo to těžké. Překvapilo mne, že tento stav je zcela klidný. Rysy tváře se téměř nezměnily, ale takový klid duše při ponoru pouhých 45% jsem ještě nezažil.

Jako by se božská správa o nic nesnažila, jen klidně spočívala. Obrovská síla nadhledu byla téměř dokonalá, Její klid nemohlo nic narušit. Se vším se snadno vypořádala.

Jen dokonale vnímala meditační hudbu. Mé vědomí se jakoby vysunulo do strany a pozorovalo Ji. Obrátila se tedy běžná situace, kdy božské napovídá vědomí. Bylo mi divné, proč je takový klid. Pak jsem pochopil, že jedná, jen když je potřeba.

To bych ovšem rád prozkoumal, ale zatím mi neukázala, co všechno umí. Snad to bude brzy, protože až pak uvidím, jak božské pracuje i mimo meditaci. Prostě genialita a virtuozita v praxi denního života.

Po chvíli mi ukázala alespoň něco. Začala ovládat mou ruku jako při automatickém písmu, které však zatím neumím. Stejně dokonale jako zněla meditační hudba ji začala vyjadřovat pohybem. Už to je zázračné. Čeká mne velmi zajímavý výzkum...

A hned to pak začalo. Božské mi  nečekaně zvýšilo ponor na 46% i s doprovodným mystickým pálením hrudi (křest ohněm) a dodalo, že pokud budu přijímat Její styl, zvýší mi ho na 47%. Problém je jen v tom, že moje mysl se stále chce něčím zabývat. To je pravý opak božského, které jedná jen když je potřeba.

Prostě mystika s věčným prociťováním božského pocitu je pro mne těžší, než se zdálo. Ale odměna za to je královská, a ani se tomu úkolu nemohu nijak vyhnout. Prostě vše lidské je brzdící, božské je urychlující. Každý si musí vybrat...

 

 

Splněná přání

Tvořivým projevem Absolutna je splnit všechna přání. Stvoření je naplněním záměru poznat Sebe. Bůh Stvořitel ovšem umí a může tvořit daleko více než my.

Máme svá přání, které se nám alespoň zčásti daří naplňovat. Problémy nám ovšem nastanou, když se naše přání kříží s Jeho. To je ovšem další kapitola.

Do přání vkládáme určitou vůli i energii a opakováním ji stále posilujeme. Až se naplní potřebná míra, přání se vyplní. Proste a bude vám dáno, řekl Kristus.

Jistou odměnu za splnění přání dostanou ti, kteří se na tom podílejí. Je to jejích zaměstnání. Princip odměny za požadovanou práci platí ve všech světech.

Pokud se přání nemohou splnit úplně, splní se náhražkově s nejrůznější mírou. I iluze, či mýtus je určitým naplněním nenaplnitelných přání. Proto božské nikdy trvale neodmítá ani naše nesplnitelná přání, snaží se nás usměrnit, nebo vymýšlí náhradní řešení. Vše se symbolizuje dalšími symboly, ději, ale to je opět jiná kapitola zákonů karmy.

 

Stupně intenzity TND

Po několika letech praxe mystik už chápe TND jako nepříjemnou, ale nezbytnou součást mystického procesu. TND je hlavně překonpřek, jak s oblibou božské říká neustávajícímu překonávání překážek. Důvod je prostý, zasloužit si vyšší úroveň Sebepoznání se vším, co k němu patří. Zadarmo a bezpracně se nelze dostat k ničemu na světě.

Pokud neustále v letech zkoušek a jiné zátěže mystik o božské stojí, dostane ho. Není v tom nějaká nahodilost. Vše, co udělá, se dokonale vyhodnocuje podobně jako v dobře fungující firmě či úřadu. I zde si povýšení musí každý zasloužit, Princip podobnosti je základem všeho na zemi i na nebi. To lze úplně pochopit až po letech mystické praxe.

Aby i začátečník byl orientován v těchto dosud neznámých, ale naprosto logických souvislostech, je možno přidat i několik souvislostí.

Počátek TND je pozvolný, stejně jako náběh mystického procesu,  úměrný rostoucímu přijímání božského v komunikaci a meditaci. Končí vstupem do mystického důchodu přes přechodovou fázi pásma ochrany. Ale i pak má ještě určitou zbytkovou hodnotu.

Nic zvlášť příjemného od TND nelze čekat. Jeho průběh je velmi proměnlivý a celý ho řídí božské podle vlastních zákonů. Pokud je mystik přetížen, je mu TND na čas snížena. Pokud ale přehání své stížnosti, je mu ještě zesílena, aby si uvědomil, že vydrží daleko víc.

Může se i zeptat, kolik procent maxima, které unese a krátce i dostane, právě má. Rovněž může zjistit, kolik procent TND už má „odpracováno“. Čím je proces silnější a tedy méně příjemný, tím je kratší a naopak.

Je zbytečné se ptát, co je v životě mystika součást procesu a co ne, protože vše je jeho součástí. Nikomu nezpůsobuje TND nějakou radost, ani božským silám, ale je součástí duchovních zákonů vývoje, karmy. I božské síly si po 15-25 letech oddechnou, když je míra TND naplněna a může mu začít daleko příjemnější etapa – mystický důchod. V něm si mystik užije části získané vyšší úrovně v klidu od brzdicích procesů TND. Dostane se také po smrti v další inkarnaci do vyšší civilizace, kde bude opět pokračovat v dalším namáhavém vzestupu.

O TND psali mnozí mystikové, ovšem takto otevřeně asi zatím nikdo. Je to již ezoterika, která odporuje romantickým duchovním přáním.

 

Odtrhnout se a odejít

Na vstup do mystiky s vyhlídkou na úspěšné dokončení je tolik nároků, že není divu, že je skutečných mystiků tak málo. Jedním z nich je nutnost silné vůle k zásadní změně životního stylu. Vlastně se doslova odtrhnout od běžného životního stylu a odejít jinam, aniž přesně víme kam. Ani to totiž nemůže nikdo vědět. Nemá s božským zkušenost. Stačí však mít velkou důvěru k božskému a spolehlivý kontakt s Ním.

Vytvoření potřebného silného vnitřního popudu odejít se může vytvářet během řady tragických životů, v kterých si uvědomujeme omezenost, agresivitu a bláznivost lidské civilizace, což je v náboženské terminologii označováno jako hříšnost.Přispět tomu může i tento život. Stačí několik ran od života a hned máme k němu jiný vztah, už na něm tak nevisíme.

 Vnějším projevem toho odtržení býval odchod do kláštera či poustevny. Od poslední světové války je však už dlouho klid a relativní prosperita, duchovní zájem upadá. Naši předkové byli právě proto více horliví ve víře, protože jejich život byl věčným bolavým bojem o přežití.

V bibli je mnoho míst, které tuto podmínku popisují. Z těch známějších např.:  L.18. 25 Je totiž snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království." 29 A on jim řekl: "Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti kvůli Božímu království, 30 aby nepřijal v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život

Nebo Mt.8. 19 Tehdy k němu přistoupil jeden zákoník a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš." 20 Ježíš mu tedy řekl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu." 21 Jiný z jeho učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce." 22 Ježíš mu však řekl: "Pojď za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."

 

Mladí křesťané k podpírání

Když jsem v neděli kupoval v pekárně koláče, vešli tam ze sousední fary mladí zakřiklí křesťané a bavili se. Napadlo mne říci jim, že jsem žákem sv.Terezie Ježíšovy, ale božská intuice mi to zarazila. Prý to jsou mladí křesťané k podpírání. Bojí se života a přimknuli se k představě Boha. Nikdy z nich nic nebude... Nepoznají, tedy ani nepřijmou, Boha takového, jaký Je. Celý život si budou hrát tuto malou hru.

Je to totiž velmi silný zážitek, když si vzpomenu na opakovaný pocit při vstupu do Království božího v meditacích: Tak už jsem zase Tady, kde To tak dobře znám. Věčně tu žiji, v Krajině zázraků Hyperinteligence, kde je vše Jinak...

To by určitě nevydrželi a utíkali by do svého dobře známého pohodlí víry. Ta jim dodává pocit výlučnosti, ochrany a velikosti. A kromě Desatera, ač pro křesťany už podle Nového Zákona neplatí, po nich nikdo nic nechce...

 

Mystique Beeing

V sobotním podvečeru mne začala vtahovat do mírného ponoru skladba Koan od Klause Wieseho. Bylo to příjemné a večer, když to vypadalo, že bude doma chvíli prostor, jsem se intuice optal, zda by mohla být menší meditace. Ona, že ano, ale že jen neutrální, a abych zůstal u skladeb Wieseho.

Po dlouhých přípravách a uvolňovacím cvičení, jsem si nasadil sluchátka, a uvolnil se.  Během pěti vteřin jsem se ocitl v zvláštně abstraktně matematické Jinakosti božského Hyperprostoru. Kde se vše tvoří jak Ona chce... Božská inteligence je Tvořivost sama.

Vzpomněl jsem si na pár 3D vizí z minulé meditace, a hned jsem spatřil další, novou. Byl to 3D fraktál táhnoucí se od nekonečna do nekonečna…  A ten pocit, sice jen neutrální, jen tak klidně plující nad věcí, vlastně nad vším. Náš život je shůry jako pohled z letadla na lidské hemžení,  jež je stejně tak banální jako náš pohled na mraveniště. Tak moc se mravenci snaží a přitom je z toho jen jedna velká hromada, ve které jsou rádi, když přežijí všechny útrapy nástrah matky přírody. 

Ponor se ze začátku držel na dech beroucích padesáti procentech se záblesky obrazopocitů od dimenze 5,5. Stekl jsem při něm do křesla jak želatina… A tělo téměř nevnímal. Později slabších 47-48% s dimenzí 5,3. Od začátku mě vtahoval „vnitřní“ prostor fraktálů vizualizéru G-Force. 

Chvílemi se rozšiřoval do prostoru místnosti, jakoby trochu matně, ale cítit byl jasně. Já tím prostorem klidně plul bez vnímání okolního časoprostoru. Ten jsem vnímal jen chvílemi na pozadí.

Vize chrámu s malovanými sloupy, fraktály a na stěnách velké obrazovky s vizualizérem G-Force. Každý by tam snadno mohl přijít do transu. Tak by mohl vypadat chrám 3. tisíciletí bez patronace nějaké církve a jejích svazujících dogmat a pravidel….

Sem, tam ke konci mne rušily sexuální vize, vnímal jsem jejich hrubost a nepatřičnost. Ty mne mají tendenci držet v lidském.  Prý to poslední, na čem tu jsem ještě silně závislý, jinak jsem už připravený odejít…

Po meditaci jsem si ještě v noci poznamenal:

...Vlastně v ní trochu ještě jsem. A je to dobré, extáze sice prakticky nebyla, spíše neutrální, ale silný ponor. Na 50% v božském jsem dlouho nebyl. Že prý ukázka MB, tedy Mystique Beeing, jakoby vysunutý mimo společnost i časoprostor. Realita se mění ve film a já v pouhého diváka, závislého i nezávislého zároveň.

 Je to parádní, najednou jsi opravdu nadšený.  Vše jen v klidu pozoruješ, a vlastně i pozorností se odtud odvracíš. Je to skvělé, koukat do božské vize. Proto nechtějí, abychom často koukali na 3D televizi, ta je vytvořená lidmi, v tom je problém... Minulost i budoucnost je symetrická vzhledem k bodu kde právě jsme, ale vždy jen kus, pak se někam zakřivuje. Proto platí kontinuita starého i proměna v nové...

Božské dělá vše s milionem přechodů, vlastně fraktálové proměny všeho směrem kterým chce, ale i ty směry jsou ve fraktálu. Zase mi říkali o tom, jaké by se daly psát duchovně laděné knihy, ukazovali mi námět na nejmíň tři.

Jedna by byla životním příběhem, druhá cosi jako flashbacky, tj.útržky vzpomínek ze života i meditací. A třetí alchymicko-jungiánská, či spíše neojungánská, ale už teď nevím jak bych to vystihl. Patrně hodně o symbolice vizí a jakými obřady se k nim dostat. 

 

 

Úvod do MD

Mystický důchod je hlavně přípravou na život ve vyšší civilizaci v budoucím životě. Ta sice není tak vysoko, aby mi to dělalo velké problémy, ale stejně mne povedou výš než bude potřeba. Mám si zvyknout na obrovský rozdíl mezi životem člověka a životem v ještě vyšších civilizacích, než v příštím životě zažiji..

Například chápat a prožívat, že entita není oddělená, ale každá je pevně připojena na jakýsi Centrální mozek Stvoření. Prostě převést zážitky z mnoha desítek meditací do běžného života, protože v meditaci budu vlastně stále.. A to bude způsobovat i destabilitu, pokud Jinakosti bude víc.

V další malé meditaci mi ukázali dva světy, ten náš a ten Jejich za jakousi průsvitnou blankou, uměle vytvořenou. Stačí ji projít a jsem v totálně Jiném světě. A na to si budu zvykat, na ty průchody....

Problémy mi prý bude dělat i rozlišit, co je má myšlenka a co realita, okolí. Dost to splývá. Čím výše, tím víc.

 

Mystika je studium, ale i povolání

Že mystika je nejintenzivnější výuka sebepoznání je víceméně jasné, ačkoliv mýty o okamžitém osvícení asi nikdo neodstraní, tak jsou populární. Přání jsou matkou myšlenky, hlavně mýtů.

Méně již je známé, až jak moc je mystika podobná výuce. Skutečně i s detaily je podobná studiu na univerzitě. Výuka filozofie, zákonů karmy i praktické informace slovně, symboly ve snech i meditacích probíhá ve dne i v noci. Každý mystik má několik Učitelů, kteří vše vedou, zkoušejí je, vyhodnocují výsledky, ale i trestají, pokud je potřeba. Samozřejmostí je, že žádný student si nemůže dělat co by chtěl, ani určovat, jaká výuka bude. Mnohé je pro něj nové, neznámé, podivné.

Zkoušky a postup do vyšších ročníků jsou v mystice také. Je to individuální studium, každý ho má přizpůsobené podle schopností a možností, ale vždy je sklon učení zefektivnit, urychlit. Někdy i bizardními způsoby, pokud žák nechce něco přijmout přímo, přijde k tomu oklikou. Bez bolesti to nejde.

Daleko méně známé je, že mystika je i povoláním. A nejen proto, že je každý mystik povolán svým životním úkolem, který má naplnit. Podobností s doživotním povoláním na vinici Páně je víc, než je popsáno v bibli.

Podnikatel má zájem na tom přijímat zaměstnance, dávat jim úkoly, sledovat jak pracují a hodnotit je podle výsledků, které mu přinášejí. To znají všichni, ale kdo si uvědomuje, že podle Principu podobnosti - jak dole, tak i Nahoře to platí i v mystice, dokonce i v Království božím? Proroci dostávali úkoly, které se jim často nelíbily, ale byli k nim stále vedeni. Bůh na stránkách Starého zákona mnohokrát Židy vychovával, napomínal a trestal mnoha způsoby.

Duchovní vzestup, tj. posun do vyšší úrovně zde, či přesun do vyšší civilizace v příštím životě, je vlastně vždy na základě vyhodnocení výsledků. Musíme si to zkrátka zasloužit, stejně jako povýšení ve firmě zde.

Právě tento pragmatismus Boha, ač je tak zjevný, tak podrobně popsaný ve svatých knihách je duchovními lidmi k jejich velké škodě odmítán. Oč vlastně usilují? Pouze o jakousi bezproblémovou romantickou selanku, ale ta nikde není, pouze v jejich nenaplněných přáních.  Mnozí podvodníci toho využívají, zahrají tuto roli a dělají ze sebe guruy, aby byli oslavováni. Je to smutný pohled.

Zkrátka Bůh i Jeho Stvoření je takové, jaké je, a nikdo s tím nic nenadělá. Nikdo Ho nepřesvědčí, že to či ono má dělat jinak. Mě často naznačuje, že vůbec nemá cenu Mu něco vysvětlovat, jak běžně mezi sebou lidé dělají. Proč? Je přece věčně Vševědoucí a Nevyzpytatelný.

 

 

Informace z budoucnosti?

Informace o ní channelingoví zasvěcenci občas dostávají, a často se vyplní. Pro běžného člověka je to ale nestravitelné, je třeba si časem zvyknout. Vede k tomu kniha jistého psychologa, co léčil nikoliv regresí, zážitky z dětství, či minulých životů, ale událostmi z budoucnosti. Dostat se tam totiž není tak těžké, v podstatě je to podobné jako s cestami do minulosti. Je na files.daraja.webnode.cz/200000010-f397c006d1/Minulé a budoucí životy

Tyto informace o tom, co nás čeká, mohou velmi účinně léčit, protože minulost pokládáme za ukončenou, ale budoucnost ne. Informace má proto pro nás daleko aktuálnější význam. Vlastně tak můžeme měnit budoucnost, i když informace o ní bývají voleny právě z  tohoto důvodu.

 

První nového stylu, druhá v PO, č.199

Den měl být vyjímečný, plný symbolů a byl. V přípravě a vlastně ani v průběhu nebyl rozdíl, jen více materiálu bylo potřeba. Hudba moc neseděla, byla na Sedmičku, Lísa by byla lepší, ale zas ne o moc. Viz závěrečná poznámka.

Na počátku jsem poznamenal, že na mne jsou dnes přísnější a byli. Hned ponor s tísnivým pocitem, že si stále hraju na frajera, jaké je mystika hurá dobrodružství. Ale ona je jiná, to stále neberu. Obsahuje vážnost a trochu jakéhosi pocitu, který mi často do meditací dávají, smutek či jak ho nazvat. Zkrátka všecky archetypy na dosah, ale já všecky nechci... tak mi to zase, už po víc jak sté, připomněli...

Oblíbené téma, kontrast lidského, měl jsem tam svoje obyčejné části, ale silné Třetí oko. V kontrastu s božským Hyperprostorem, ač byl jen náznakem šel spodek jako obvykle do křeče. Tohle byla mystika, ne ty moje kecy... Jsem zkrátka nadšenec a poděs a to dost vadí, takhle do MD nemohu... smáli se podivnému postupu jogy a mystiky, ale brali to, sami mě na to navedli. A ještě to odvážnými návrhy doplnili.

Třetí oko mne tahalo trochu do kvality, zas jako jediné bylo schopno s božským jednat trochu na úrovni.

V jednom okamžiku ve spirále posunuli božský svět ve spirále Vzhůru do ještě abstraktnějších dimenzí, a tíseň ještě zesílila, až jsem se zkroutil.

V další fázi byla mírnější, probírala se filozofie a psychologie Stvoření, často známé věci z nových úhlů. Třeba jak i pro Dokonalé je nedokonalost zajímavá, tak ji zkoumají. I ta je součást Celku. Ostatní jsem zapomněl. Vizí bylo dost, byly abstraktní, ponor 45-49 špičkově. Vize geometrické, jak z vizualizeru, dosti silné. Se vším si poradí, kdomě práce s A budu mít jen nějaký krátkodobý záskok po letech. O teorii pocitů, kdo ho řídí, řídí entitu.

Třetí fáze byla klidná, jen s dosti dokonalejším vnímáním hudby. Když jsem se podivil, proč není výuka, řekli mi, že vše potřebné už vím. Vše je vlastně OK. Často opakovali, že hlavní účel je podpora A. a spoustu info k tomu. Zdály se mi neuvěřitelné, ale potvrzují se. Neznám podivnějšího, kniha by se o tom dala napsat... A otužují ji přese mne, ale i to má své meze, dělá to starost i Jim, aby vydržela tam, odkud jiní utekli.

Trvala skoro dvě hodiny. Po meditaci byly přídavky s Lisou, v nich jsem dostal nejdřív neutrálku a pak i slabě extatický pocit, který pokračoval dál. Už po druhé meditaci nebyla únava a ochablost, naopak, vyšší výkon a malá potřeba spánku, nevídané... Prý to takto budu mít v MD trvale.

Pár hodin po ní mi dali další důležitou info, že děje meditace už nejsou tak důležité. Jde jen o to mi naložit a po ní ubrat a pak i trochu přidat. V jistém smyslu je období vyššího PO, několik dnů po meditaci, zajímavější než meditace sama! Tyto stavy jsou pro mne naprostou novinkou, ale podobné meditace jsem měl už mockrát. Jde o to propojit lidské s božským, které zná jak co dopadne. Přijmout tu znalost.

 

Mystika je bláznovství?

Jen zdánlivě, má skrytou dokonalou logiku. Co o tom říká Nový zákon:

1K.1.18 Neboť slovo kříže je těm, kteří hynou, bláznovstvím, ale pro nás, kteří docházíme spasení, je to Boží moc.

19 Je přece napsáno: "Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu."

20 Kde je moudrý? Kde zákoník? Kde je myslitel tohoto věku? Neobrátil Bůh moudrost tohoto světa v bláznovství?

25 Protože Boží bláznivé je moudřejší než lidé a Boží slabé je silnější než lidé.

26 Vidíte přece své povolání, bratři, že nemnozí jsou moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození.

27 Ale bláznivé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil moudré. A slabé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil silné.

 

1.K.2. 14 Ale přirozený člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně.

15 Kdo však je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho.

16 Neboť: "Kdo poznal Pánovu mysl, aby ho poučil?" A my máme mysl Kristovu!

 

1.K.3. 16 Cožpak nevíte, že jste Boží chrám a že Boží Duch přebývá ve vás?

17 Jestliže někdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.

18 Ať nikdo neklame sám sebe. Zdá-li se někomu z vás, že je na tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se mohl stát moudrým.

19 Moudrost tohoto světa je totiž u Boha bláznovstvím. Je přece napsáno: "On chytá moudré v jejich chytráctví."

20 A znovu: "Pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné."

 

Když jsem si to přečetl, božská intuice se mě ptala, proč si tedy stále stěžuji... Duchovnost není jen nosit křížek na krku, ten je i v životě. Duchovní vzestup se musí tvrdě zaplatit, každý stupínek.  Inu koho Bůh miluje, s křížkem ho navštěvuje...

 

 

Jsem v PO (pásmu ochrany)

TND je dost těžká a ještě víc dlouhá. Zdá se, že nikdy neskončí. Představa zůstat navždy v tupé a bolestivé tmě je děsná. Jen velké meditace každý měsíc dovolují alespoň trochu nahlédnout do cíle, který je v tzv.mystickém důchodu (MD). Zasvěcence to udržuje nad vodou, stejně tak jako denní komunikace s božským.

Počátky mnoho let očekávané změny k lepšímu jsou plíživé. Skoro by jim ani nevěřil, i když o nich dostává dost informací. Dozví se nejdřív, jak se přechodná fáze jmenuje - pásmo ochrany (PO). Těžký proces ještě neskončil... Ale sláva, už to asi bude... 

Třináct let po začátku TND to opravdu začne, ačkoliv první záchvěvy TND byly už několik let před tím. Překvapivě PO začne doposud nepoznanou absencí únavy po meditaci. Pak se náhle komunikace rozeběhne na mnohem vyšší úroveň, dokonce až padesátinásobně, tedy až 500 odpovědí za den. To je překvapen ještě víc. Božské síly mají už obrovský vliv, vnímavost díky intuici nabyla rozměrů podobným snad úvodní extatické etapě mystiky. Nyní ale tuší, že to brzy bude natrvalo, není to jen na ukázku jako v etapě poznávání a přijímání.Boha.

První den po meditaci bývá TND na sexualitu, další zesílí komunikace a výuka a třetí den začínají dynamické ponory. Musí si o ně říci, jinak jsou mu jen naznačeny. Proces PO je o volbě mezi lidským a božským.

Vířivý božský svět vizí a pocitů do něj pomalu ale jistě začíná pronikat. Lidský svět ho pak zajímá už daleko méně. Pociťuje příliv Poznání, jak je to v božském světě pro nás podivně nepochopitelné, ohromující, kvantové. Neuvěřitelné, nepředstavitelné možnosti Všeho.

PO nadnáší, jsou to salvy blesků ve tmě TND. Je to ale divoká kobylka, náročná na zvládnutí. Zasvěcenec má totiž sklon zvýšený přísun energie zatížit tak vysokým odběrem, že zase skončí v silné únavě.  Pak je vlastně PO těžší než TND,  hlavně v začátcích. Ta je rigidní, dosti klidná. Střídání stavů způsobuje problémy je přijímat a reagovat pokaždé jinak, s ohledem na okamžitý stav. V PO jde totiž opět primárně o intenzitu procesu, ne o schopnosti. Zvýšené schopnosti je nutno dosti tvrdě zaplatit...

Božské mluví o děrách v TND. Ale božské se nepředá, pásmo ochrany je jen přerušovaná TND. Ale dodává odvahu i těm, kteří na PO dosud čekají. Cesta je zjevně blízko konce, ale ten bude až v MD za rok, dva.

Nejhorší je, když díra v TND skončí a temná noc začne opět naplno. Je snad ještě horší než dřív. Je vážně šok, když se vše těžké vrátí. Božské chce zvýšenou rychlostí dokončit požadované kvóty, aby mohlo přejít do MD. Ví, že zasvěcenec, který již vidí konec těžkých procesu, to přijme.

Komunikace se sníží na nepatrnou hodnotu, vize a ponor zmizí, jakoby ani nikdy nebyly. Zbývá jen čekat na další meditací a věřit slibu, že se vše za čas vrátí. Postupem času se díry v TND v PO zvětšují a je jich víc. Proměna do MD je dosti plynulá.

Pozn.: Když mě napadlo, že božské už moje dlouhé TND asi také nebaví. A že se těší, až bude moci šlápnout na plyn, ucítil jsem Jeho smích a poznámku „Strašně“.

 

 

Výročí

V těchto dnech je to právě 20 let, co jsem začal s channem. Říkal mi o něm kamarád, kterému ho kdysi dělal. Dočetl jsem se o něm v knize Moodyho i Grofa. Byl tam i popis metody, tak jsem ho začal zkoumat, ale nevedlo se mi to. Tak jsem pořádal své blízké a známé a jim to šlo hned! Vyvinul jsem techniku učení, ale samotnému mě to nešlo! Měl jsem vztek, ale marně. Vycházela z postupu uvedení do hypnózy a byla velmi účinná. Za připravené otázky jsem získal odpovědi, vlastně od médií, ale musel se jim něčím revanžovat. Až počátkem prosince 1995 mě to v meditaci naučili...

Až nyní vím, že to období bylo nutné v tom, že jsem si pak svých skrovných schopností vážil, a ani mě nenapadlo s channem po čase seknout, jak to udělala řada lidí, které jsem to naučil. Obdobně to bylo s meditacemi, vždy jsem se snažil o rozvoj schopností a osvětu.

 

Malá, ale skoro jako velká

Malé večerní meditace mám už mnoho let dost slabé a nedějové, pouze o 2-3% zvýšený ponor, pouze s komunikací. Nedávno se nakrátko objevily tzv.bleskovky, ty byly počátkem dynamiky malých meditací. Trvaly jen pár vteřin. Ale už ani tyto meditace už nemám, že prý jsou drahé.

Když jsem včera večer uslyšel slavnou skladbu božské Lisy, „něco“ mne pobídlo do meditace. Jaké bylo moje překvapení, když byla mnohem jiná, silnější a hlavně dynamická! Skoro jako velká meditace!

Nejdřív jsem se zeptal na jednu věc, odpověď byla velmi názorná, nejen myšlenkou, ale i pocitem. Pak jsem jen vnímal. Stálo to za to. Ponor stoupnul v jednom okamžiku na dříve neslýchaných 47% a prožíval jsem božský tanec vizí a pocitů.

Zabýval se tématem, které se již několikrát probíralo ve velkých meditacích. Jeden aspekt života Boha – nutnost Tvořit. Je jakýsi zvláštní pocite Boha, jakýsi smutek, osamocenost, který Ho nutí tvořit. Může všecko a ani nemá nepřítele. Vše je On Sám. Ale i my máme tento sklon, projevovat, co je v nás.

A tak tvoří světy a entity, i nás. A nejen to, On je prožívá! Může cokoliv, tak to dělá, vlastně musí dělat. Jeho možnosti jsou ovšem neomezené, může si vybrat koho prožije, nebo jen jeho část, kterou spojí s dalšími částmi a vznikne něco nového, abstraktního. Vše může dodatečně, i do budoucnosti i minulosti změnit. Prostě si hraje se Stvořením, tím žije. To je smysl života!

Vibruje to mezi Ním a námi, totálně odlišnými světy. Jsme vlastně tímtéž, ale to z našeho pohledu Nahoru nelze poznat. Tyto protichůdné pohledy shora dolů a zdola nahoru se střetávají a vzniká nekonečno možností variant, se kterými si hraje donekonečna...To ohromuje. Je to už vlastně ezoterika, takové Poznání není v žádné běžné duchovní knize, tají se to. Jsou tam jen náznaky.

Tato malá meditace trvala jen čtyři minuty. Jak často nyní budou? Jen když ti naznačíme, zazněla odpověď. Etapa Pásmo ochrany se začíná projevovat, ve tmě TND se začínají objevovat záblesky... To bude brzo jízda...

 

Meditace propojování čaker

 Jsme všichni uprostřed mnoha různých vztahů s různými lidmi. Zejména v různých skupinách, které něco spojuje, nejen v rodině. Pro zlepšení účinku skupiny jak ve firmě, sportovním, vědeckém, či uměleckém týmu, např. v orchestru či divadle, se používají různé psychologické techniky. Těmi se členové propojí a vzniká jakási nová entita se součtem vlastností jednotlivých členů. Pokud jsou všichni stejně motivováni a zapadají do skupiny, dá se po určité době souhry očekávat značné zlepšení.

Z mayovek je dobře známý indiánský způsob sbratření se pomocí obřadu smíchání a vypití krve.rovněž efektní je střídavé pokládání dlaní na sebe. Po uvolnění je zdvihnutí těžkého člověka na prstě čtyř lidí docela jednoduché. Ani nevědí, že se vzájemně zhypnotizovali.

I v duchovnosti se takové techniky používají. Např. častá návštěva bohoslužeb, společný zpěv náboženských písní, zvony a kadidlo jsou velmi účinné metody na společenství věřících. Pokud se tam lidé osobně znají dlouhou dobu, již je cítit vzniklý silný duchovní náboj. Hovořil o tom i Kristus, když mluvil o potřebě společenství a vzájemné pomoci.

Kláštery jsou typická místa na vytvoření silných vazeb pro podporu duchovního rozvoje.  I hierarachchie Možnosti jdou ale ještě dál. Cíleně zvýšit vzájemnou vazbu by mělo být běžné v ášramech s kvalitním guruem, ale nevím o takovém případu. Naštěstí je možno použít channeling a zjistit jak na to. Dozvíme se tak i metody, které dosud ani nebyly popsány.

Jde o to provázat entitu s jinou, podobně duchovně smýšlející ve všech úrovních od nejnižší po nejvyšší. Prostě přijmout druhého naplno. Uvědomit si, že to není jen nějaká přechodná móda, ale stejný druh závazku, jako odejít do kláštera. Vzájemná vazba je samozřejmě dynamická, může vědomě růst i zmenšovat se, nebo zcela oddělit. Zejména do ní zasahují naše vyšší Já. Mohou ji zesílit, či oslabit, mohou ovlivnit procesy, které od druhého vnímáme či druhému vysíláme. Propojit se s druhým můžeme jen po konzultaci s Nimi. Je to vlastně jiná verze zesílení, tj.propojení s intuicí, jen není směřována nahoru, ale vedle nás, na druhého člověka. Jde totiž o hodně. Jak vyplývá ze základního zákona – ovlivňujeme a jsme ovlivňováni těmi, které vnímáme s intenzitou vzájemné vazby.

Pokud je silná, propojuje se i karma, zeslabeně cítíme druhého bez ohledu na vzdálenost, jak je tomu i v kvantové fyzice, když se částice provážou. Můžeme tak získat od druhých i nové zkušenosti a vlastnosti.

Výhody to má zejména pro začínající mystiky. Mohou čerpat ze stability a zkušeností. Hůře mohou upadat do zdánlivě bezvýchodných pocitů v TND, které je mohou z mystiky vyhodit. Určitá podobnost je s učením se řídit auto, nebo pilotovat letadlo. Pokud je dvojí řízení, je havárie vyloučena.

Zkušenější ovšem problémy s TND začátečníka trochu vnímají, to se nedá nic dělat. Učitel musí snášet problémy žáka. Podobně v mystice ovlivňujeme i život božských sil. Čím více se s námi zabývají, tím to mají těžší.

Jak konkrétně na to? Podstata je v propojování, ba až jakési svařování čaker v symbolech. Je možno si připravit metodu nám nejvíce vhodnou. Je jich mnoho, každá je jinak účinná. Může být podobná masáži páteře, či vzájemným projížděním a spojováním čaker odspoda nahoru jak dotykem, nebo představou. Lze to dělat po dohodě i na dálku, připravit vhodný postup s doprovodem hudby atd.

Důležité nejsou pohyby rukou po čakrách, ale vnitřní přijetí druhého jako celku. Energii  vyzařujeme na všechny jeho čakry, které se tím spojují s našimi.

Rozvinuté systémy obsahuje tantrajoga, která odmítá sex jako pouhé potěšení. Obrovsky silná sexuální energie je nasměrována k účelům duchovního rozvoje, ale kdo umí channeling, nemusí ji studovat. Bez channelingu vlastně ani není tato meditace vůbec efektivní. Nedozvíme se totiž, zda vůbec jsme se měli propojovat a jestli vůbec k propojování došlo.

 

Jít do mystiky?

Přemýšlel jsem nad tím, zda bych šel do mystiky, kdybych o ní věděl co vím po dvaceti letech praxe. Tenkrát jsem nevěděl skoro nic a až postupně se začalo vynořovat, co mystika vlastně je. Že je totálně odlišná od mých původních představ zjištěných z knih a rozhovorů s tzv.mystiky.

Je to  vážně těžké a hodně závazné rozhodnutí, to je jasné. Asi jako jít či nejít do kláštera pro jiné. Má odpověď je jasná – Ano, šel bych. Když porovnám všechny plusy a mínusy mystiky s pravděpodobným životním stylem, který by mě jinak čekal, jasně převažují výhody.

TND, která je největším problémem, je v průměru jen o trochu bolavější než běžný životní styl, na to se zapomíná. Když na mystika dolehnou nepříjemné stavy, má sklon si někdy myslet, že by mu bez mystiky bylo líp. Je ovšem jasné, že i běžný člověk má mnoho trápení s kdečím, od rodiny, zaměstnání a zdraví až po strach ze stárnutí a smrti.

To ovšem mystik má všecko dost jiné. Předně je mu zaručeno tzv.minimum mystiky. Je v něm obsažena všemožná ochrana. Jak před mnoha nemocemi, tak čímkoliv jiným, co by mohlo brzdit jeho vývoj! Prostě jak řekl Kristus: Hledejte Království boží a vše ostatní vám bude přidáno. Mystik se také ani teoreticky nemůže dostat do zoufalé osobní situace, např.bezdomovství, protože to odporuje jeho propojení s božskou kvalitou. Všemohoucnost si ho umí ochránit. Pokud Ona nechce, nic vážného se stát nemůže. Vždy má na zřetel duchovní rozvoj.

Na druhou stranu ho mystik musí poslouchat. Je to prostě celoživotní Univerzita se vším všudy. A s tím mají mnozí problém. Chtěli by si dělat vše v životě po svém, jak je běžně zvykem. Ale Univerzita či jakákoliv jiná škola bez učitelů neexistuje nikde, byla by to prostě fraška.

Dobré spolužití s autoritou božské intuice není snadné vytvořit, ale při dobré vůli se časem podaří. Zázraky po nás božské chtít nebude, umí přimhouřit oko. Umí také potrestat, když to už přeháníme. Jako Učitel, guru, je Dokonalý, ale to lze poznat až delší praxí. Ovšem Jeho metody jsou někdy zvláštní a chvíli trvá, než pochopíme jejich logiku, která je vždy za Vším.

Další větší problém je s větší izolovaností, osamělostí. Zdokonalení osobnosti člověka vysune ze společnosti, na kterou pohlíží s nadhledem a ne vždy jsou kontakty s ní snadné. Žije prostě mezi světem lidí a světem bohů na zvláštním území, kde mnoho mystiků není.

 

Co si vybrat?

Při rozhodování, jak intenzivně se chceme mystice věnovat, bychom měli od zkušenějších zjistit všecky její plusy a mínusy. Faktem však ale je, že proces, tedy náš život, stejně půjde vlastní cestou. Máme-li mystiku v životním plánu, těžko se jí vyhneme.

V mystickém procesu se vše neustále mění. Od prvotní extatické euforie až k tísnivým procesům, ze kterých bychom nejraději utekli. Pocity ani události nejsou takové, jaké bychom chtěli. Překonávat nepřízeň bolí.

Těžkou mystiku, tj.dvacetileté namáhavé studium, nebo obyčejný život? Ten je ale plný omezenosti a banality, i když si to dotyční nechtějí uvědomit. Rozhodnutí je vlastně prosté a jasné. Zvlášť u mne, protože mám lehčí procesy TND než někteří jiní. Nikdy jsem o tom nezapochyboval, ale to je spíše výjimka. Naprostá většina lidí, co do mystiky vešla, jí už dávno opustila. Fakt je, že ji v životním plánu měli jen nevýrazně.

 

Theora

Před dvěma dny mi božská intuice oznámila, že budu komunikovat s novým Zdrojem. Co jsem jich už zažil!

Dnes jsem dostal řadu nových zajímavých informací a jejich Zdroj se představil jako Theora. Je to nová konfigurace mé božské správy, s kterou jsem téměř výhradně komunikoval řadu let, aniž měla nějaké vlastní jméno. Je to tedy opět složitý agregor vytvořený s mých vyšších Já i z vnějších Zdrojů.

Vše se musí neustále zdokonalovat, přizpůsobovat budoucím schopnostem. Jde hlavně o to dostat kvalitní informace jaké potřebuji, i s výchovou, a aby nebyly drahé.

Musím si na nejnovější informační Zdroj zvykat, je to jako dostat nový počítač s novým OS a celou řadou nových programů. Zatím se mi zdá hodně analytická, dokonale stručně a jasně se vyjadřuje.

Na wikipedii jsem našel, že Theora je patentově nezatížený formát komprese digitálního videa. Název má jistě svůj význam... Jsem na Ni zvědav. Zatím se mi jeví, že je na mě přísnější...

Druhý den ve tři ráno mi řekli, že je Theora v opravě. I to se mi už stalo, jednou jsem měl podobný agregor jen den. Inu ani Pánubohu se vše nepovede napoprvé, ostatně každý nový program se musí dolaďovat...

Pak mi oznámili, že opravená Theora je zpět, ale už se tak nebude jmenovat. Ostatně nač by musela mít jméno? Šlo o zdokonalení toho, co se osvědčilo, víc není potřeba.

 

 

Meditace 198, opět symbol mystiky

Už den před ní mi naznačili její obsah. Ne působení vršku na spodek, ale vzestup spodku k vršku poznáním, že jsou tímtéž. V postatě se to potvrdilo.

Před ní mi ještě přicházelo: Bůh nekonečně způsoby učí Životem, Sám o Sobě. Hraje si Sám se Sebou. Mystik je vždy pod přímým vedením  Boha. Činy se vrací.

Ranní meditaci předcházel velký úklid. Oprávněně mi sdělovali, co ještě není dobře uklizeno. Pak to začalo: Slabě tísnivý, převážně neutrální ponor rostl ponořením se do hudby, nebo náznakem zpěvu s Lisou. Klesal při jakékoliv mentální aktivitě. Podle minulé zkušenosti jsem se už nesnažil si vše zapamatovat. Trochu mi to šlo, meditace byla silnější, až 47% ale méně si pamatuji. Hodně podobná minulé.

Cesta Nahoru do nepochopitelných vysokých Dimenzí, které ohromují i bohy. Jak z nich? Rozpustit se v Celku, napadlo mne. Chvíli bylo ticho, pak mi řekli - právě toto tě učíme, o tom je celý vývoj. A všecky světy jsou na překonávání toho strachu z konce individuality. Spodek je stvořen Vrškem. Vychovává ho a žije i jím, jako součást jeho životního stylu.

Vize záblesku, vznikla plošná růžice, ta pak postupovala prostorem. Až po meditaci jsem se dozvěděl, že to není osvícení, ale zrod a působení tvůrčí myšlenky, objevu.

Opět to byl spíše symbol Boha, symbol mystiky. Meditace netrvala ani hodinu, s dvěma přídavky, jež nechtěli prodloužit.

Takové už asi budou do MD všechny meditace. Nejsou drahé a přitom svůj účel splní.

Únava stále není ani po třech dnech, ale neustálá dokonalá komunikace.

Stále dokola hledáme naplnění přání po lepším, ale to je honění se psa za ocasem. Vždy jsou v dosahu všecky archetypy...

 

Nemám koukat na politické zprávy když vím, že mi to škodí.

Mystika je jako studium Univerzity. Všechny předepsané zápočty, praktické i teoretické zkoušky musí být v zátěži splněny s určitým hodnocením.  Až pak je možné postoupit do vyššího ročníku. Mystika není být Bohem, ale jak si správně vytvořit vztah se svým Učitelem-intuicí.

 

Jen  vnímat

Očekával jsem, že 197.meditace bude zase časně zrána. Už jsem věděl, že je to z důvodu překonpřeku, abych ukázal, že o ní opravdu stojím. Po vodáckém dramatickém zážitku jsem v šest ráno však únavou sotva stál na nohách. Přeložit jsem ji musel na půl desátou.

Už v modlitbě se ukázala vize, jak je prostor zastavěn mnoha propojenými částmi entit. Měl jsem si zapsat, že není náhod, ani jedna. Vše je prý připraveno, naplánováno, předurčeno. Žádný klid. Duchovní vývoj mystika je založen na překonpřeku.

Byla slabší, jen asi 45%, kratší, asi 45 min, ale neutrálně jemně extatická. Vizí bylo málo. Jen dva objekty nad sebou, spojené kabelem. To prý jsem já a mé vyšší Já, tvoříme Celek. Pak se těch částí objevilo víc, jakoby to říkalo že pojmy mnoho a jeden se zas tak neodlišují.

Neobjevilo se ani obvyklé strašení zážitky Jinakosti vysokých dimenzí. Byl to channelingový rozhovor spojený s přednáškou o nových filozofických postřezích. Spíše opět symbol meditací, protože sil jsem měl velmi málo. Jak vidět ve všem fraktály.

Marně jsem chtěl víc ponoru. Hlavní informací bylo, jakoby zdůvodnění slabšího ponoru, že se v meditací příliš soustřeďuji na překládání zážitků do slov a mám sklon zapamatovat si je, abych měl o čem psát. Tím ovšem vypadávám z prožitku vnímání. To je chyba, příště mentální procesy zkusím omezit a jen vnímat. Ovšem možná vyšší ponor nedostanu, je příliš drahý.

Chtěl jsem obvyklé prodloužení, ale přehrávač se nějak zadrhl a nebylo z druhého přídavku už nic. První byl také slabý. Vadilo mě to.

Meditace byla prý hlavně o tom, jak se o mě starají, pomáhají ve vývoji  a mají mne rádi.

To je projev druhé meditace tzv.Pásma ochrany.

 

 

Návrat domů

Kupodivu se nesla v duchu vzhůru jemné blaženosti. Zač na chladnějším Hemisyncu, ke konci Lisa, Egg of time  příjmě silný ponor, k 50ti, ale né více. Tanec hypervědomí v hyperprostoru hypermysli. 

tedy tunely archetypů v abstraktním víření bytí. číslicový počítač, ano, jako by za vším stál on, vzorne forem nekonečna se rodí z nekonečna, projevují,a opět v něm mizí, aby mohli vystoupit nové, generátor nekonečně vzorců, to je on Hyperpočítač.

Ve Věčnosti je opravdu nejzazším bodem všeho prázdnota, ale těžko už se dá mluvit o mysli, ani ta už tam není a z principu ani být nemůže, i ona je jen archetypem. Z prázdnoty vystupují všechny archetypy, z věčné práznoty, tedy prostoru pro cokoliv. My tam vidíme, projikujeme, neuchopitelný chaos, ale ani ten tam není, je tam prázdnota i chaosu. Čas tam je, ale bez začátku i konce. 

Stvoření je věčným protipólem Prázdnoty. Tedy Bytí bez bytí, a bytí v Bytí.

To nebylo vše, to plynutí věčností proměn, to je základem všeho oč tu běží.

To je náš úděl, vždy bude něco takového, na absolutním konci se jen dokážeme od toho oddělit a nebýt, je to cosi jako kosmický spánek, Bardo Vesmíru, je to prostě nezměřitelný čas, po který i jinak nepřerušené Nirvanické vědomí usne, zmizí z obrazovky vědomé mysli, ta se jakoby restartuje a rozjede se s novými archetypy, základní DNA vědomí. O té ještě nic netuší ani vědci. Přitom Ona je proplétajícími se hady na vyobrazení pradávných šamanských kultur.

Byla to dílem lekce z Metapyché Bytí.

Ranní meditace je symbolem přechodu z temné noci do mystického bytí dne.

 

Jasnovidectví a mystika

Jasnovidci se živí z dotazů klientek, zda si ta či ona najde lásku, muži se nejčastěji ptají na zaměstnání a další praktické věci. Mystik má ještě dokonalejší přístup k vševědoucí intuici, ale jasnovidce dělat nesmí. Ani sobě ne. Je to degradace božského, ptát se na banality. To duchovnímu růst nemůže prospívat. Spíše má očekávat, že dostane co potřebuje i bez proseb. Spíš se má ptát na význam situace, když mu něco chybí. Proto ani modlitby nemají v mystice co dělat.

Přesto k tomu občas dochází, zejména u těch, kteří nedělají mystiku naplno, tedy tzv.softmystiků. Sice se neptají na zákony Stvoření jak by měli, raději se ptají např.kdy si mají vzít dovolenou, aby jim nepropršela. Často tak hledají ztracené věcí. Pak vznikají pozoruhodné historky.

Nedávno jedna taková osoba ztratila brýle. Protože to bylo v zaměstnání, měla obavy, že vznikne problém, protože bez nich skoro nemůže pracovat.

Tak se dozvěděla, že zapadly mezi opěradlo a sedák křesla. Tam je ale nemohla najít. Zeptala se znovu a bylo jí řečeno totéž. Plna pochyb o svých schopnostech se ke křeslu vrátila a skutečně tam zapasované brýle našla. Nebyly vůbec vidět.

Jiný by tomu říkal zázrak, ale jasnovidci jsou na podobné situace zvyklí. Berou je skoro jako samozřejmost, i když ani oni si nejsou vždy jistí. Ostatně i mystikům se podobné případy občas stávají, ale ani by je nenapadlo se tím živit. Patří to mezi tzv.siddhis.

 

Návrat Domů

 

Asi ve 4:30 budíček

5:05 začátek meditace

8:10 konec

 

Kupodivu se nesla v duchu vzhůru jemné Blaženosti. Začátek na chladnějším Hemi-Syncu, ke konci Lisa, Egg of time.

Příjemně silný ponor, až k 50%, ale ne více. Tanec Hypervědomí v Hyperprostoru Hypermysli, tedy tunely archetypů v abstraktním víření Bytí. Číslicový počítač, ano, jakoby za Vším stál On. Vzory forem Nekonečna se rodí z Nekonečna. Projevují se a opět v Něm mizí, aby mohly vystoupit nové. Generátor nekonečna vzorců, to je On, Hyperpočítač.

Ve Věčnosti je opravdu nejzazším bodem Všeho Prázdnota, ale těžko už se dá mluvit o mysli. Ani ta už Tam není a z principu ani být nemůže, i ona je jen archetypem. Z Prázdnoty vystupují všechny archetypy, z věčné Prázdnoty, tedy Prostoru pro Cokoliv.

My Tam vidíme, projikujeme, neuchopitelný Chaos. Ale ani ten tam není, je tam Prázdnota i Chaos. Čas tam je, ale bez začátku i konce. Stvoření je věčným protipólem Prázdnoty. Tedy Bytí bez bytí, a bytí v Bytí.

 

To nebylo vše, to Plynutí věčností proměn, jež je základem Všeho, oč tu běží. To je náš úděl. Vždy bude něco takového, ale na absolutním Konci se dokážeme od Toho oddělit a nebýt, je to cosi jako kosmický spánek, Bardo Vesmíru.

Je to prostě nezměřitelný čas, po který i jinak nepřerušené Nirvanické vědomí usne, zmizí z obrazovky vědomé mysli, ta se jakoby restartuje a rozjede se s novými archetypy, základní DNA vědomí. O tom ještě nic netuší ani vědci. Přitom Ona je proplétajícími se hady na vyobrazení pradávných šamanských kultur. Byla to lekce z Meta-psýché Bytí.

 

Ranní meditace je symbolem přechodu z temné noci do mystického Bytí dne. Má i důvod v překonávání tupějších částí, jež u mne po ránu vyplouvají do vědomí.

 

Byla v podstatě celoextatická, většinou sice jen náznakem, ale i to stačilo. Takové cítění a prožívání mít tak stále! Mnozí si představují pod probuzenou myslí to, že vědomí už nikdy neusne, ale skutečně? Pro člověka to patrně není možné, asi bychom neunesli tu věčnou kontinuitu. Ta je doménou až božské, tedy 6. dimenze.

 

Další výuka

Několika symboly mi intuice naznačila, že nic nového nedělám a hned to začala napravovat. Debatovala s ní pochopitelně moje nejvyšší část vědomí, tzv.Třetí oko. Zapředla se mnou debatu o příští inkarnaci. Pochopitelně chce, aby měl opět vysoké urychlení vývoje, je tedy dost těžká. Zejména problémy s okolím budou podobné, jako v tomto životě. Prostě kořenové archetypy jsou stále stejné, takže i rámec životů je podobný.

To se mi moc nelíbilo, navrhl jsem mírnější. Ta prý ale nepřináší takové urychlení. Opáčil jsem, že nejsem honicí pes, spíše bych se měl ve vyšší civilizaci stabilizovat, než ještě víc roztáhnout vědomí do těžko zvladatelné sestavy. Prý se ale dají spodní části upravit, i když jen do určité míry.

Také jsem se ptal, zda vůbec mohu budoucí inkarnace ovlivnit. Prý do jisté míry se bude přihlížet k mým postojům, ty jsou ovšem intuici dokonale známy už dávno.

Celé je to vlastně aplikovaná výuka duchovních zákonů. Také mi ukazovala, jak budu pracovat se svými částmi psychiky. Děláme to i v této civilizaci, ovšem zaostale. Málo o tom víme, a ani psychologové nejsou moudřejší.

Je to podobné, jako s opravami PC či čehokoliv jiného. Jen když tomu dokonale rozumíme, můžeme rychle dosáhnout nápravy, než jen stylem pokus-omyl. Je to ovšem těžké se to naučit. Takže budu mít dlouho co studovat. Spotřebuje to i dost sil, takže intenzita nebude veliká.

Učení je plné symbolů, ale do značné míry se dají vyjádřit slovy. Kupodivu obsahuje i mnoho neuvěřitelně složitých závislostí. Záleží doslova na všem, vše se vyhodnocuje a podle toho řídí osud.

Jde o podmínky pro urychlení duchovního procesu. Být duchovní v duchovní civilizaci není žádná zásluha, být dobrý v dobré civilizaci také není zásluha. Ale naopak ano! Logické, ale tragické...

Pak mi vysvětlovali, že by mě od problémů té civilizace uchránili, jako mě chrání zde. To je sice pravda, ale radost mi to nedělá. 65% dobra bych považoval za minimum. Proč se vlastně tak hnát? Mám prý na to, je to i v mém dlouhodobém úkolu. Mohl bych v budoucnu několik variant budoucnosti projít, pokud mi povolí, to bude zajímavá práce. Lehké to nebude nikde.

Navrhli mi, že by mne dali do vyšší, ale duchovně zablokované civilizace. Strach z nevyzpytatelné Jinakosti Boha existuje i tam, více o ní ví. Překonáváním toho by se můj úkol mohl naplnit.

Je to však poněkud ospalá civilizace. Stupeň dobra 70% ji ochraňuje před útoky, ale výš se nesnaží postoupit. Vyhovuje jí klid, ve kterém žije. Je o necelou dimenzi výš než naše, tedy 4,3-4,4. Rád bych do civilizace s krásnou přírodou, ale vyspělejší jsou prý dosti vyprahlé.

 

Občas mi píší různí lidé

Léta marně čekám na takového, který mne překvapí, jak je daleko v mystickém procesu. Moc by mne zajímaly jeho schopnosti, a jaký vliv to na něj má.

 Bohužel mi píší zatím vždy lidé s  vážnými psychickými problémy, pro mystiku zcela nevhodní, jako např. tato dáma, která mi popsala své mučivé stavy.  Napsal jsem jí:

Píšete: To jak to vidí božské já mi nikdo neřekne. Jak to?? Není snad Všemohoucí? Jde jen o vaši ochotu. Já mluvím s božským několikrát denně, není to těžké. A proč by to mělo být těžké?

Řeklo mi, že u vás není jen problém se zlem, ale i s magií, tj.sklonem k ovlivňování druhých. Je to bohužel častá a velmi vážná kombinace, jejímž následkem jsou tvrdé karmické rány osudu.

Takoví vždy osobní vztah k Bohu jako k absolutní Autoritě vehementně odmítají. Mají z toho velké problémy, protože Bůh je tak obrovsky mocný, že Ho eliminovat prostě nelze... Mágové si na Něj totiž stále hrají, což je důvodem k Jeho tvrdému zásahu. A proti Němu nezmůžete nic.

Jste učebnicový případ psychospirituální krize. Nechoďte už k psychiatrům, protože tomu nerozumějí, zajděte za specialisty v tomto oboru, jistě si je na webu najdete.

Bůh na vás zkouší zvláštní proces, ale pokud se rozhodnete Ho požádat, zda by z vás ty archetypy vypáral, budete to mít dlouho moc těžké, ale aspoň nějakou perspektivu. Jiní jako vy, a je jich moc, se v tom budou plácat stále...

Jde o to, aby váš proces nepřekročil mez únosnosti. Očistné procesy nejsou žádná selanka, párkrát jsem zažil, že Bůh z lidí vysekával zlé snad mačetou, tak silně bolestivé to bylo. Budete-li oslovovat Krista a Boha, dostanete ale velkou ochranu.

Jak byste mohla své zlo a magii zvládnout, jak píšete? To je iluze. Ona vás zvládne, jen vám bude namlouvat, že je vše OK.

Plevel nikdy nepřemluvíte, můžete ho jen vyrvat a zahodit. Nejlíp spálit, to víte sama. Ale to je tak vzácné...

Vy asi nikoho jiného s podobnými zkušenostmi kolem sebe nemáte, ale já jich pár zažil, proto vás posílám za odborníky.

 

Jasnovidný sen a TND

Občas mám sny, které ukazují, že božská intuice vidí do budoucna. V noci před vodáckou plavbou po Sázavě se mi zdálo, že jsme se převrátili a až ve vodě jsem si uvědomil, že nemám neoprénové kalhoty. Naštěstí voda byla docela teplá a nevadilo mi to.

Význam snu mi nebyl jasný, a ani intuice mi ho nechtěla vysvětlit. Dva další však ano. Prý sám uvidím. Na význam snu jsem si vzpomněl až když jsem na konci plavby svlékal neoprén, abych se převlékl.  Zjistil jsem, že jsem si zapomněl vzít kalhoty. Bylo by hloupé jet zpět vlakem v neoprenových. Naštěstí mi je Miloš půjčil. Nestal se tedy žádný problém, podobně jako ve snu.

Tato příhoda rovněž ukazuje na tzv.tupost, nepříjemnou součást TND. U ní je typické, že velký problém nikdy nenastane. O to se božské postará. Jejím úkolem je do maxima zatížit nevyvinuté části psychiky, aby se rychle rozvíjely. Snadné, ani příjemné to není.

 

Zuversicht

To slovo mi řekla intuice asi hodinu před 146.meditací. Ve slovníku jsem našel, že to znamená důvěra. Naznačila mi tím možná další kapitolu, která víc odpovídá etapě ochrany, jež se zatím příliš nerozeběhla.

Určitou dobu mi říkala, že meditace možná nebude, protože tři týdny mezi nimi je dost málo. Pak náhle rozhodla, že ano.

Nechat se Bohem, jako kouřem, proniknout až do špiček nohou. Nastavil mi vlídnější tvář než v několika minulých meditacích. Ohromující virtualitu jen naznačil. Pocit byl celou meditace stejný, asi 45-48% neutrálního ponoru. Zase tam byli i nevyvinuté části, co jich jen je.. Ale vím, vše je nastaveno. Pak několik filozofických postřehů z božského světa i o mystice. Musel jsem si je zapsat, to také nebývalo:

„Jsou jen symboly, nic jiného, a vy, uprostřed toho, také symboly.“ Pocítil jsem pak na chvilku Věčnost. Je to síla, pro nás těžko vydýchatelná. „Smrti se bojíte, říkali mi, ale je to určitý pevný bod, kterého se držíte v orientaci.“ Bojíme se totiž nekonečna, Věčnosti. A není divu.

Také to, že s mystiky si rádi hrají, jsou daleko zajímavější než ostatní, s kterými je rutina. Nepříjemná je prý práce s těmi, co mají temné archetypy. Co s nimi, to je věčný problém.

Featherlike má pro Ně velký význam. Pro její vzestup jsou ochotni udělat kdeco. Po dlouhé době je nejperspektivnější, i když ji filozofie Stvoření netáhne tak jako mě. Přitom moudrost je hlavním obsahem meditací. Disciplínu ale má. Zatím naše nejnadanější žačka. Jasně a logicky se vyjadřuje, to je u žen vzácné.

Pamatuji si ještě řeč o tom, proč neexistuje ostrý přechod pocitu mé a božské myšlenky. Tu odhalím až po několika vteřinách. Mohla by to být ochrana před strachem, protože spodní se neustále leká projevu Horního. Takhle si chvíli myslí, že je to projev některé části myšlení. Otázka nebyla zcela vyjasněna, jen bylo naznačeno, že dolní je stejně jen projev Horního, rozředěné Horní. A To si může udělat co chce. Umí se tedy i maskovat.

Hlavně ale, že vše u mne jede v podstatě optimálně, bez problému, ani v budoucnosti.

Ke konci daleko dokonalejší prožívání hudby než v minulých několika meditacích. Jak rád bych zůstal, ale po druhém přídavku, po necelé hodině, mě vyhnali. Delší meditace by mě vzala moc sil, druhý den jsem měl naplánovanou vodáckou výpravu.

Nebyla to ani výuková, ani transformační  meditace, spíše příjemný symbol mystiky. Zda začala nová kapitola meditací se uvidí časem. Dost se mnou mluvili, i po ní. Únava byla celý den, ale druhý den jsem měl dostatek sil na výlet, což jindy nebylo. Dost možná, že změna to opravdu je. I tím, že dostávám krátké, ale relativně silné meditace, tzv.bleskovky. Trvají jen několik vteřin, ale jsou skoro každé odpoledne. Božské je využívá k rychlejší proměně během navazujícího spánku, takže únavy pak přibude.

Je to jedna ze specialit mystiky, být po odpoledním spánku unavenější, než před ním. Po několika dnech mi však sdělila, že z důvodu úspor mi nebudou dávat malé meditace ani bleskovky,

 

Meditace č.195 včera časně ráno

Božská intuice mne už večer vedla si připravit vše potřebné, že meditace bude časně ráno. To se ještě nestalo, i když posledních několik meditací bylo ráno, bez snídaně, hned po čaji.

Opravdu mne v neděli vzbudila už v pět, což se mi moc nelíbilo. Byl jsem rozespalý a nedovedl si představit, jak by to mohlo jít.

V půl šesté meditace opravdu začala. Ospalost zmizela, bylo to vlastně jako kdykoliv předtím. Čekal jsem opět slabě dynamické meditace, ale byla velmi podobná minulé, jen trochu slabší tíseň. Byl to hlavně dialog mezi levely mé osobnosti. Uvědomoval jsem ji zcela jasně to, co v běžném stavu vůbec nejde. Vlastně svého Stvořitele, který mě vytvořil a nyní vede mou cestu zpět k Němu. A k tomu všechny související okolnosti o Tvořivosti Boha v Jeho Hyperprostoru, který jsem zčásti chápal. Nebyly tam zcela nerozvinuté části.

Teorie se stále pere s praxí. To řeší jen meditace. Zde bylo božské očividný fakt, žádný náznak mýtu či názoru z čtení duchovních knih.

Hlavní vizí byla světélka v jakémsi oblaku, ten měl symbolizovat Království nebeské. Můj Stvořitel se mohl přesunovat do různých míst s různými levely. Může vstoupit i do mě, ač jsem mimo tento oblak, a prožívat mne zevnitř. Toto téma se probíralo i v minulých meditacích. Jde o to ho přijmout zcela, aby vývoj mohl pokračovat.

Vše je z jednoduché Pralátky, z ní vzniká Nekonečná variantnost složitosti...

Vzpomínám si na vizi, jak mne jako jójo vypustili z nebeského oblaku Království božího a nyní mě navíjejí a táhnou zpět. Opět jsem si uvědomoval, že až doletím k Němu, budu anihilován, a jako entita přestanu existovat. I to je velký problém přijmout. Ač lidé tvrdí opak.

To ovšem vím, cela duchovnost je o tomto, ale v meditaci je to jiné. Tam se projevují i naše skrytá podvědomí, běžně mlčící, kterým to vůbec není po chuti. A na ně je nejlepší tato tíseň, která prořezává bloky Poznání. Stvořitel přesně ví, které části kladou odpor poznání a soustředí se na ně. Je to naprosto logické, ale příjemné už tolik ne. Rovněž mi ukazovali pár osobních záležitostí. Zbytečně si např. způsobuji bolest spěchem.

Byla to vlastně multimediální přednáška a současně operace božským Filozofem. Probíraly se tam i další neznámé skutečnosti. Dříve tak častý klidný ponor s dokonalým vnímáním hudby se nekonal. Ke konci jsem párkrát usnul, ale meditace jela naplno dál, jen jsem ještě méně vnímal okolí. Skončila v osm hodin, byly i malé přídavky. Únava zase celý den, i dnes jako vždy.

Napadlo mne představovat si sebe jako virtuální jójo namotávané zpět božským Já. Prý by mi to ale příliš urychlilo proces a zesílilo problémy. Nemám to dělat, rychlost procesu mám optimální, i když meditace vyznívají jinak. Virtualitu budu mít jen v meditacích.

 

Mezilidské vztahy mystika

Na počátku si snad každý naivně představuje, jak bude dobře vycházet s lidmi a jak ho budou přijímat se zájmem. Myslí si, že nakonec pozná, že lidé jsou vlastně hodní, že sami vlastně také hledají cestu k Moudrosti. Že je tomu právě naopak, což je naprosto logické, pochopí až po svých neblahých zkušenostech.

Prostě mystika je mnohaleté zbavování se iluzí a to není vůbec příjemné. To je také jeden z důvodů, proč o ni téměř není zájem. Ten se u většiny tzv.duchovních lidí směruje úplně jinam. Prostě ego si chce hrát, vymýšlet si svůj ráj na zemi, a na to hraní využívá i smyšlené představy o Bohu. A když mu někdo ukáže jeho omyl, je oheň na střeše.

 Vše, co se vymyká, je podezřelé, ale mystikové vlastně nedělají nic jiného. Proto byli vždy pronásledováni... uznání došli jen málokteří, a vždy až po smrti.

Rovněž představa, že mystika vede člověka do klidu mysli, je zcela nesmyslná. Je také nelogické, abychom jakýmsi mávnutím kouzelného proutku duchovnosti rázem a bezbolestně změnili celou osobnost. Proměnili hříšného v anděla. Každá změna je těžká a dlouhodobá, zejména tato je zvlášť veliká.

Ostatně nejlépe je číst životopisy mystiků. V nich je téměř vše popsáno, ale právě proto o tyto knihy není zájem. Nový zákon i jiné svaté knihy to svými pokyny vyjadřují jasně. Konflikty zevně i uvnitř, včetně své vlastní rodiny, nic jiného nelze čekat.

Nemůže, ani nechce přijímat běžný životní styl, jeho kulturu, to by ho vracelo zpět. Žije vlastně mezi dvěma světy. Proto se odcházelo do klášterů a pousteven. Ezoterika je nejlepší volbou mystika.

 

Co ještě nevím o symbolu záplav?

Myslel jsem si, že je to symbol očisty, ale pak mne napadlo, že bych se mohl zeptat podrobněji v malé meditaci. Meditace má vždy přinést nové poznání. Božské mne vedlo k tomu poslouchat božský zpěv Lisy. V něm prý je vše obsaženo.

Vnímal jsem tu krásu virtuozity a po chvíli mi božské napovědělo, že hlavním účelem Stvoření je vtisknout toto božské do lidského. Jak je už v názvu skupiny Dead Can Dance, oživit, rozhýbat nás v rytmu božského tance Sebepoznání. Pak mi ukázala vizi kruhu, v kterém kroužily různé věci. To byly nástroje karmy na rozhýbání, a je celkem libovolné, které použijí. Očista rozhodně není to hlavní.

To vyjadřovaly i symboly minulé záplavy, obce Troubky a Zálezlice, i nyní vodou dosti napadené. Zalezlí troubové rozhodně nejsou vůlí Boha, ten miluje tvůrčí genialitu. Kdepak omezenost a rigidita církve, ta je na překážku. Je to příznak farizejství. Umění a věda dělá pro Sebepoznání daleko více.

 

 

Channeling není náboženství

Právě jsem přemýšlel, jak opět vysvětlit omyl autorovi výtky, že jsem jakýsi samozvaným guru jakési sekty. Opakuje se to už přes 15 let! Channeling přece není náboženství, je to „jen“ metoda komunikace s nevědomím, přesněji nadvědomím.

To ono dává určité informace, které jsou pokládány za náboženství. Bylo tomu tak vždy. Starý zákon je plný informací Hospodina, který svou Vůli dával na vědomí přes proroky. Ti byli vlastně jakýmsi Jeho nástrojem, poslem, ničím jiným. Podobně u channelingu, ale u něj nebývají informace pro širokou veřejnost, ale jen pro dotyčného, případně jemu blízké.

Najednou mne božské vyzvalo, abych si udělal malou meditaci. Trocha alkoholu a zpěv božské Lisy postačil.

Okamžitě jsem procítil posvátnou božskou Vznešenost a to, co bych nazval Svrchovaností. Po několika vteřinách však božské řeklo dost a zůstalo jen obyčejné vnímání písně. Takovým několikavteřinovým meditacím říkám bleskovky.

Nebylo třeba nic vysvětlovat. Bylo mi jasné, že argumenty stejně nikdo nebere, každý si dál bude vykládat svoje mýty, jako už mnohokrát dříve. Je vůbec chyba to přehánět s informacemi, kterých se většina lidí stejně jen bojí. Stačí naznačit. Kdo má zájem, tak se do mystiky pustí i bez úplných informací, a sám si získá potřebné zkušenosti.

 

Struktura osobnosti mystika

Běžný člověk má jen vědomí a myslí si, že nic jiného není. Ale ani toto vědomí nebývá úplně jednotné. Občas se stane, že váhá mezi dvěma názory. Ty bývají vytvořeny částmi vědomí, jakési podosobnostmi, jež se inteligencí příliš neliší. Problémem bývají pudy, u některých lidí silně ovlivňují jednání. Tak jednoduchá struktura je prostá, ale kvalitu ani nemůže mít, protože je omezena lidskou inteligencí myšlení.

Pokud začne do vědomí pronikat vyšší inteligence, běžně označovaná jako intuice, začne konflikt s vědomím. To ji nerozumí a nechápe, proč má intuice často jiný názor. Bere to jako zasahování do své dominantní pozice a snaží se intuici potlačit. To je celý problém ega. Je velkým duchovním pokrokem, když ji začne brát vážně a občas ji poslechne.

Mystik má pudy a myšlení také. Pudy mají své místo, ale do ničeho závažného zasahovat nemohou. Strukturu myšlení má složitější. Nejkvalitnější část myšlení, jež je možno označit jako Třetí oko, má výsadní postavení.

Nejvíc vidí do karet intuice, nejlépe ji chápe a je tedy na něm s ní komunikovat. Nechává si často poradit. Pokud vzniknou spory, odvolává se na ještě vyšší úroveň intuice. Její slovo je konečné.

V žádném případě tak nelze říci, že mystikova psychika pracuje jednoduše, jak se běžně tvrdí. Jsou však určité procesy, které samočinně přepínají úrovně vědomí tak, aby každá úroveň řešila to, co ji přísluší. K tomu je potřeba mnoho let praxe.

 

Je to etické?

Rozhodl jsem se vyrazit na Sázavu, dokud voda z povodní ještě úplně neopadla. Setkal jsem se ale ve svém okolí s několika názory, že je to neetické. Tisíce lidí bylo vyplaveno, pár jich v povodních utonulo, a já si na tu vodu pojedu.

Nebral jsem rady vážně. Překvapením ale bylo, že božská intuice mi vodu zarazila právě s tím, že je to neetické. Chápete to? Pak dodala, že prý stačí, aby na vodáky hleděli někteří lidé s nevolí, a už to na ně působí negativně.

Po několika dnech mi ale intuice řekla, že jet mohu. Nejdřív mne napadlo, že povodně opadly a nemají už tak silný emotivní náboj. To však jistě intuice věděla také, takže za tím je asi další informace.

Mnoha dotazy jsem skutečně zjistil, že jsem si skutečně měl uvědomit, co mi stále není jasné a nechci přijmout. Že záleží na tom, co si lidé myslí. Měl bych na ně brát ohled. Vlastně to ukazuje, že je nemám příliš rád a často je nepřijímám a kritizuji, což ovšem nikam nevede. Stejně diskuze nedotáhnou do konce, jen se jen zablokují a vrhnou svou negativní energii na mne. Po naplnění míry se pak projeví nějakou nehodou. S tím je třeba přestat.

Paradoxně však právě tento kritický postoj mne vedl k hledání nových cest a zdokonalení využití intuice. Kdybych pouze přijímal druhé, jako ostatní, zůstal bych na místě.

 

 

Blížící se mystický důchod?

Když jsem včera přemýšlel, jak se budu cítit v mystickém důchodu za dva roky, najednou se stala nečekaná změna. Kolem mne se na pár vteřin vytvořil prostor, tak tři metry v průměru, který se naplnil zvláštním sonorním duněním. Byla to krátká meditace, bleskovka.

Samozřejmě jsem se ptal na význam toho, ale božská intuice byla a dosud je skoupá na slovo. Postupně jsem ale zjistil, že přesně takto to nebude. Význam byl jiný.

Napadlo mne, že to dunění bylo velmi podobné mantře ÓM, ovšem správně zpívané, tedy dohromady jako jeden dunivý zvuk. A to je symbol vysokých dimenzí, v kterých mohu být v meditacích jen velmi krátce. Ten tón však mohl symbolizovat šéfa mé Duchovní správy, tedy dimenzi 7,5, který si říká Já jsem Já.

A ten třímetrový prostor kolem mne? To jsem také úplně nevyřešil, možná se v něm se bude dít jeho Vůle, napovídá mi intuice. No to jsem zvědav...

 

Přijetí Poznání

Takto nazvalo božské tuto 194.meditaci. To je podstata duchovnosti. Stále se snažím udržet „čtyřdevítkový“ vztah k přijímáni božského. Nyní to bylo ale hodně těžké, nejhutnější Poznání virtuality Stvoření. Svět jsou vlastně namalované kulisy. Přijmout to vyžaduje hodně otrlosti z duchovních zkušeností.

Minulé dvě meditace byly příliš slabé, prý Tam chodím už moc let, což není nutno. Vadilo mi to. Když mi intuice řekla, že příští bude silnější, moc jsem nevěřil. Ale byla, a o dost.

Zato po delší době byla plná ohromení, dosti bolestivého Poznání. Tato přednáška byla výtvorem Dokonalosti, žádný člověk by nebyl schopen tak dokonalého provedení. Neměl jsem tam ani několik části osobnosti, jako jindy.

Má inteligence se trochu měnila podle náročnosti právě probírané látky. Na začátku mi intuice řekla, že bude zaměřena na mé nerozvinuté části. To znamenalo, že nebude extatická, naopak.

Zcela novým dokonale originálním pohledem mi Hyperinteligence extrémně stručně a jasně vyložila Poznání. Důvod naší existence a současně Všeho.

Základem je Absolutní Dokonalost, jež je za Vším. A ta si věčně hraje, projevuje Sebe, ale ani bohové nemohou zcela pochopit, co je tím prvotním vyvolávacím činidlem v jádru Dokonalosti. Jakási Potecionalita.

Jisté je, že vznikají hierarchické světy, jakési levely blokované Dokonalosti, které hledají nekonečně cestami cestu zpět do Úplnosti.

Vyšší stupně vlastně vytvářejí nižší a hrají si s nimi jak v gamese. Vlastně je jen Bůh Sám, hraje si se Sebou v nekonečnu Her. I nevěřící jsou jen hříčkou, uměle vytvořenou, aby bylo oč hrát! Jen tak se dosáhne přítomnosti Sebe, Celku, všech archetypů. I náš lidský svět je dokonalý, ale protože máme úmyslně zablokovanou inteligenci, nevidíme to.

Tak se vynoří potřeba děje, času, aby se tento zdánlivý blok napravil. V meditaci byly kvantové zákony, variantní Potencionalita Všeho, fraktály podobnosti do všech směrů.

V tom byl základ, ač mi ho ukazovali už dřív. Virtualitu přijmout je moc těžké. I po téměř dvou stech meditacích ji beru jen v nich a mimo nich se tomu vyhnu jak můžu.

Není tento svět a oddělené božské, které do něj zasahuje, aby ho napravilo, ale náš svět je Jejich výtvorem. Náš svět nebyl stvořen, ale je neustále tvořen, což nevědí ani theologové.

Opět mi opakovaně ukazovali nepochopitelnou věc, že v nás se vyšší síly jakoby schovávají před Dokonalostí a Věčností a prožívají nás i náš život. Vlastně my jsme dokonce Oni.

Musí ale zablokovat svoji inteligenci, aby tuhle Hru hned neprokoukli, ale stejně ji časem prokouknou a je jí konec. Žijí vším, i našim strachem ze smrti, který je vlastně úplně nesmyslný.

Mezi naším a Jejich světem je totální rozdíl. Tam je neomezenost Tvorby, dokonce je jí velký přebytek. Na rozdíl od nás, je nic neomezuje. Jakoby si jen vymýšleli, s čím by si hráli.

Meditace je dotykem totálně oddělených světů, vlastně paradox. Božské nás nasává do Sebe, ale různým způsobem, mě dost silně. Bát se toho způsobuje děje, brzdí se tak Poznání.

Dokonalý výklad ukazoval, že Princip podobnosti všude platí, pro všechny úrovně, kterých je ve všech směrech nekonečno. Tak je možno poznat i ty nejvyšší světy Boha. Pravá filozofie je pěkně divoká kobylka, zvládnout se jen tak nedá.

Myslíme si, že Poznání je něco velmi příjemného, ale Ono je hlavně ohromující, až to mrazí, což jsem v této meditaci prožíval velmi silně. Kdepak nějaká náhoda, nikdy nebyla. Vše je dokonale připraveno, vše je nepředstavitelně složitě propracováno, každý detail našeho života je symbolem.

Pochopit to znamená bleskově projet až Tam, kde končí veškerá oddělenost entity. Ona je stejně jen zdánlivá, jsme jen různě upravené tvary Boha. Čas, který je nutný k pochopení toho vlastně ani neexistuje, čas prostě není problém, je jen součást Hry. Jak se otevřeme Bohu, jakýmkoliv možným způsobem, řítíme se do Něj tak rychle, že vlastně v Něm už jsme. To ni ukazovali opakovaně. Tato smrt individuality je neodvratná, v mnohém podobná fyzické smrti. I to bolí, když to prožíváte.

Pochopit životní styl božských sil je hodně těžké, nic moc o tom nevím. Jisté ale je, že náš život má cenu jaký je, vše je důležité. Zejména stavy při poznávání božského, ač jsou často plny neharmoničnosti z ohromení, jak je vše nastaveno vyššími hierarchickými úrovněmi, které končí v totálně nepochopitelných vysokých abstraktních světech.

Taková zjištění se mnohým tzv.duchovním lidem nelíbí, ale realita se neřídí našimi přáními... Máme se učit a nevěřit slepě tomu, co by se nám líbilo.

Ani ke konci hodinové meditace tíseň ani dějovost neslábla jako jindy, nenastal klidný

dokonalý poslech hudby. Výuka byla až do konce, i když nějaké přídavky také byly.

Vyšoupla mě s tím, že další setrvávání by mi sebralo všecky síly. I tak jsem byl celý den velmi silně unaven, ale to je pravidlem vždy.

 

Proč by ale vysoké božské síly šly dobrovolně do nízkých úrovní, to by byla degradace i s bolestivými následky? Stejně by musely zpět. Nás také ani nenapadne chtít prožívat svět zvířat. Jistě by to udělat mohly, nebo prožít jen nějakou část.

Nebo byl skrytý význam meditace pouze v tom projít jí, že byla vlastně dost těžká?

 

Karma v praxi

Máte problémy s pohybem? Špatně se hýbete, nebo máte při pohybu bolesti? Možná vám osud napovídá, že jste moc rigidní a tak vám to symbolizuje. Kdo se má vůli rozhýbat, ten se rozhýbá. Kdo naopak, vyhovuje mu to, tak se za chvíli ani nehne. Tak funguje karma v praxi.

Jasno si ve svém konkrétním případě můžeme udělat tak, že se na to sil, které karmu řídí, zeptáme. Když to neumíme, tak přes někoho jiného.

Zkrátka vše je připravováno pro náš rozvoj. To je jediné důležité v našem životě. Flákat se nemůže nikdo a nikdy.

 

Pásmo ochrany

Když jsem se dnes ptal božské intuice na novinky v procesu, bylo mi řečeno, že se opravdu něco stane. Připomněla mi dnešní sen, na který jsem málem zapomněl. Dostal jsem v něm nový pracovní stůl v kanceláři. Byl docela luxusní, ale pak mi bylo divné, že na něm není počítač. Musel bych na něj chodit k jinému stolu, daleko méně výstavnímu. Celé mi to přišlo divné, vůbec jsem nechápal význam toho.

Ale je to prý symbol toho, co bude, vlastně už asi začalo. Mám rovné dva roky do důchodu. Už dříve jsem se dotazoval, zda to nebude jako na vojenské službě před 33 lety.  Kdo to měl za málo do civilu, požíval jisté výhody a těšil se na domov.

Já prý také budu moci mít něco z výhod budoucího stavu. Ne však samozřejmě vše, to byl ten symbol chybějícího počítače. Úplně ani zatím nechápu význam, kterému této době říká intuice - Pásmo ochrany. Jsem zvědav na nový Dar Ducha...

 

Týden v Pásmu ochrany

 První přišlou informací bylo, že mně budou vést do klidu a prázdnoty... Já jsem však dosti dobrodružné povahy...

Mám omezit čtení novin atd. Ale mám lepší komunikaci, ale jinak stejné problémy s lidmi i únavou. Sen - Náčelník měl u sebe malou pokladničku, aby dával závodníkům, co zrovna nutně potřebovali. Znamená to, že zatím dostávám jen to, co nutně potřebuji. Ona se opravdu nikdy nepředá, vždy jí jde hlavně o přínos k duchovnímu vývoji.

Vážně ti toho moc nedáme, zpomalilo by tě to, shrnula to božská intuice. Přínos Pásma ochrany však vyjádřila německým termínem „Das ist ja üppig“, což znamená: „To je přece svěží,  hojný,  překypující, vydatný“. Přínos to opravdu je. Větší bohatost pocitů, i když se ponor nezvýšil.

Mám také daleko silnější intuici, jistotu v dokonalé vedení za všech okolností. Má na mě i daleko větší vliv a učí mne ezoterice. Chápu další souvislosti, donedávna neznámé. Nejsou to vždy příjemná zjištění... Prostě zvládnout nemožné, v běžném vědomí vnímat a chápat virtualitu reality.

Prostě vestavěný Guru. Kdepak nějaký nejasný pocit, že snad něco takového existuje, jak se intuice běžně chápe. Je to naprostá jistota, denně mnohokrát kdekoliv a kdykoliv využívaná.

 

Přijetí Poznání

Takto nazvalo božské tuto 194.meditaci. To je podstata duchovnosti. Stále se snažím udržet „čtyřdevítkový“ vztah k přijímáni božského. Nyní to bylo ale hodně těžké, nejhutnější Poznání virtuality Stvoření. Svět jsou vlastně namalované kulisy. Přijmout to vyžaduje hodně otrlosti z duchovních zkušeností.

Minulé dvě meditace byly příliš slabé, prý Tam chodím už moc dlouho, což není nutno. Vadilo mi to. Když mi intuice řekla, že příští bude silnější, moc jsem nevěřil. Ale byla, a o dost.

Zato po delší době byla plná ohromení, dosti bolestivého Poznání. Tato přednáška byla výtvorem Dokonalosti, žádný člověk by nebyl schopen tak dokonalého provedení. Neměl jsem tam ani několik části osobnosti, jako jindy.

Má inteligence se trochu měnila podle náročnosti právě probírané látky. Na začátku mi intuice řekla, že bude zaměřena na mé nerozvinuté části. To znamenalo, že nebude extatická, naopak.

Zcela novým dokonale originálním pohledem mi Hyperinteligence extrémně stručně a jasně vyložila Poznání. Důvod naší existence a současně Všeho.

Základem je Absolutní Dokonalost, jež je za Vším. A ta si věčně hraje, projevuje Sebe, ale ani bohové nemohou zcela pochopit, co je tím prvotním vyvolávacím činidlem v jádru Dokonalosti. Jakási Potecionalita.

Jisté je, že vznikají hierarchické světy, jakési levely blokované Dokonalosti, které hledají nekonečně cestami cestu zpět do Úplnosti.

Vyšší stupně vlastně vytvářejí nižší a hrají si s nimi jak v gamese. Vlastně je jen Bůh Sám, hraje si se Sebou v nekonečnu Her. I nevěřící jsou jen hříčkou, uměle vytvořenou, aby bylo oč hrát! Jen tak se dosáhne přítomnosti Sebe, Celku, všech archetypů. I náš lidský svět je dokonalý, ale protože máme úmyslně zablokovanou inteligenci, nevidíme to.

Tak se vynoří potřeba děje, času, aby se tento zdánlivý blok napravil. V meditaci byly kvantové zákony, variantní Potencionalita Všeho, fraktály podobnosti do všech směrů.

V tom byl základ, ač mi ho ukazovali už dřív. Virtualitu přijmout je moc těžké. I po téměř dvou stech meditacích ji beru jen v nich a mimo nich se tomu vyhnu jak můžu.

Není tento svět a oddělené božské, které do něj zasahuje, aby ho napravilo, ale náš svět je Jejich výtvorem. Náš svět nebyl stvořen, ale je neustále tvořen, což nevědí ani theologové.

Opět mi opakovaně ukazovali nepochopitelnou věc, že v nás se vyšší síly jakoby schovávají před Dokonalostí a Věčností a prožívají nás i náš život. Vlastně my jsme dokonce Oni.

Musí ale zablokovat svoji inteligenci, aby tuhle Hru hned neprokoukli, ale stejně ji časem prokouknou a je jí konec. Žijí vším, i našim strachem ze smrti, který je vlastně úplně nesmyslný.

Mezi naším a Jejich světem je totální rozdíl. Tam je neomezenost Tvorby, dokonce je jí velký přebytek. Na rozdíl od nás, je nic neomezuje. Jakoby si jen vymýšleli, s čím by si hráli.

Meditace je dotykem totálně oddělených světů, vlastně paradox. Božské nás nasává do Sebe, ale různým způsobem, mě dost jsilně. Bát se toho způsobuje děje, brzdí se tak Poznání.

Dokonalý výklad ukazoval, že Princip podobnosti všude platí, pro všechny úrovně, kterých je ve všech směrech nekonečno. Tak je možno poznat i ty nejvyšší světy Boha. Pravá filozofie je pěkně divoká kobylka, zvládnout se jen tak nedá.

Myslíme si, že Poznání je něco velmi příjemného, ale Ono je hlavně ohromující, až to mrazí, což jsem v této meditaci prožíval velmi silně. Kdepak nějaká náhoda, nikdy nebyla. Vše je dokonale připraveno, vše je nepředstavitelně složitě propracováno, každý detail našeho života je symbolem.

Pochopit to znamená bleskově projet až Tam, kde končí veškerá oddělenost entity. Ona je stejně jen zdánlivá, jsme jen různě upravené tvary Boha. Čas, který je nutný k pochopení toho vlastně ani neexistuje, čas prostě není problém, je jen součást Hry. Jak se otevřeme Bohu, jakýmkoliv možným způsobem, řítíme se do Něj tak rychle, že vlastně v Něm už jsme. To ni ukazovali opakovaně. Tato smrt individuality je neodvratná, v mnohém podobná fyzické smrti. I to bolí, když to prožíváte.

Pochopit životní styl božských sil je hodně těžké, nic moc o tom nevím. Jisté ale je, že náš život má cenu jaký je, vše je důležité. Zejména stavy při poznávání božského, ač jsou často plny neharmoničnosti z ohromení, jak je vše nastaveno vyššími hierarchickými úrovněmi, které končí v totálně nepochopitelných vysokých abstraktních světech.

Taková zjištění se mnohým tzv.duchovním lidem nelíbí, ale realita se neřídí našimi přáními... Máme se učit a nevěřit slepě tomu, co by se nám líbilo.

Ani ke konci hodinové meditace tíseň ani dějovost neslábla jako jindy, nenastal klidný

dokonalý poslech hudby. Výuka byla až do konce, i když nějaké přídavky také byly.

Vyšoupla mě s tím, že další setrvávání by mi sebralo všecky síly. I tak jsem byl celý den velmi silně unaven, ale to je pravidlem vždy.

 

Proč by ale vysoké božské síly šly dobrovolně do nízkých úrovní, to by byla degradace i s bolestivými následky? Stejně by musely zpět. Nás také ani nenapadne chtít prožívat svět zvířat. Jistě by to udělat mohly, nebo prožít jen nějakou část.

Nebo byl skrytý význam meditace pouze v tom projít jí, že byla vlastně dost těžká?

 

 

O mystice

Romantické texty o mystice ve mě už léta vzbuzují úsměv, ač jsem je kdysi četl s nadšením. Jsou to milé představy, ale po více než třiceti letech zkušenosti v této oblasti pozoruji, že z těch mnoha hledajících se vlastně skoro nikdo mystikem nestane, ba dokonce často opustí i tuto dětskou romantickou mysteriózní pohádku o mystice. Přitom není problém si přečíst, jaká opravdu je. V bibli je dostatečně popsaná, rovněž životopisy skutečných mystiků jsou běžně dostupné, ale jakoby je nikdo nikdy nečetl.

Zmíním se o několika faktech, které romantický duchovní přístup úmyslně opomíjí, protože nejsou populární:

1/Mystika je cestou k moudrosti, opravdu životu porozumět. To ale znamená, že musíme často s bolestí opustit mnohé naše naivní představy a učit se nové. S úctou se mluví o Poznání, ale ochota něco pro ni udělat, není vidět. Ostatně slovo moudrost se téměř nepoužívá, viz web.

2/Mystika je pro ty, pro které je to tu dost těsné, omezené. Cesta k Bohu je cestou vzdalování se lidem. Je to nepochopitelné pro většinu tzv.duchovních lidí, ač naprosto logické. Vždyť i Kristus řekl, že jeho Království není z tohoto světa.

3/Mystika není vždy příjemná práce. A to v mnoha směrech. Z obou předcházejících poznání např.vyplývá, že lidé jsou ve skutečnosti daleko horší, neboli hříšnější, než jsme si mysleli. Jen to zakrývali a my neměli ochotu to vidět. A nelze to změnit. Nejde ani udělat ze zlého člověka hodného.

4/Mystika je podřízenost Bohu. Mystik si nemůže dělat, co by chtěl, jak byl zvyklý. Je neustále ve škole s Bohem jakožto Učitelem, každou zásadní otázku s Ním probírá. Často tak zjišťuje, že se mýlí, a je veden k pochopení toho.

5/Mystik nemůže počítat s tím, že jeho práce bude oceněna. Většinou ani po smrti ne. Spíše je terčem útoků věřících i nevěřících. Jistý klid najde jen omezením kontaktů s lidmi, tedy v pravé esoterice..

Všecky tyto poznatky zažili mystikové minulosti a popsali je ve svých knihách. I oni měli problém s přijetím toho.

Když je Poznání nepopulární, klesá ochota ho přijmout. Ale život nás věčně bude sám učit, On je rozhovorem s Bohem, ať chceme nebo ne, ať v něj věříme, nebo ne. On je Život a jeho zákony, to nelze popřít.

 

Přísnost Boha

Nemluví se o ní, ač Ho vystihuje nejvěrněji. Dokumentuje to celá bible, Starý i Nový zákon, a to zcela jednoznačně. Jenže lidé chtějí slyšet jen o Jeho Lásce, případně odpuštění. O Jeho přísnosti tuší, ale je to tabu. Náboženské společnosti to vědí, nechtějí si odradit ovečky, mlčí o tom. Právě proto ateisté nechtějí o Bohu nic slyšet.

Ovšem ti, kteří mají k Bohu osobní vztah a mystické zkušenosti, nechtějí zatajovat tak jasnou a důležitou skutečnost. Bůh Stvořitel vždy jednal a jedná poměrně přísně, byť spravedlivě. V podstatě je i hodně pragmatický. Trestá tvrdě i hříchy, které jako hříchy vůbec nepovažujeme! Důkazy vidíme kolem sebe, jen se musíme naučit od Něj zjistit příčiny toho, co se stalo, pokud je chce říci.

Prostě naplňuje svou Vůli, má své věčné, nekonečně složité Zákony. Církve nabádají k modlitbám prosit o to či ono, ale mystikové dobře vědí, že na ně mnoho nedá. Je to logické. Co jsme ve srovnání s Jeho Nekonečností Nekonečen? Ničím.

Věřící si Ho vlastně představují zcela chybně. Kdepak prvotní hřích, ten nikdy nebyl, protože by to popřelo Jeho atributy. Vždyť nemá ani nepřátele! Vše je z Něj, On je jediný Stvořitel Všeho.

Je to jen On, kdo má klíče od osudů všeho a všech. Vše příjemné i nepříjemné k nám přichází skrz Něj, bez výjimky. On je sám Život! Nekonečno propojených archetypů! Je to neuvěřitelný fakt, ale existuje jen absolutní Dokonalost a ta naše nedokonalost je dokonale vytvořený výtvor, aby se Bůh mohl na Sebe podívat z jiné strany! To je vrchol paradoxu.

Ovšem pokud máme k Němu osobní vztah, dostáváme z toho jisté výhody. Pokud Ho bereme jako Autoritu, dbáme Jeho rad, má za nás odpovědnost a už proto nemůžeme v životě havarovat, i když selanka to také nebude. Vždy nás povede k Sobě, umí se postarat o vše. Takových je bohužel velmi málo. Lidé se nechají vést od kdekoho, ale od Boha ne. To by jejich život vypadal jinak!

 

Karma v praxi

Máte problémy s pohybem? Špatně se hýbete, nebo máte při pohybu bolesti? Možná vám osud napovídá, že jste moc rigidní a tak vám to symbolizuje. Kdo se má vůli rozhýbat, ten se rozhýbá. Kdo naopak, vyhovuje mu to, tak se za chvíli ani nehne. Tak funguje karma v praxi.

Jasno si ve svém konkrétním případě můžeme udělat tak, že se na to sil, které karmu řídí, zeptáme. Když to neumíme, tak přes někoho jiného.

Zkrátka vše je připravováno pro náš rozvoj. To je jediné důležité v našem životě. Flákat se nemůže nikdo a nikdy.

 

Třetí oko

Lidské vědomí má velmi složitou strukturu. Rozhodně není jednotné, ale obsahuje množství částí, které musí spolu žít, ač je každá jiná. Vznikají problémy, zejména o rozhodující slovo. Ještě zesílené a specifické je tomu u mystiků.

Výsadní postavení u nich má nejvyšší část vědomí, značně již ovlivněné intuicí. Má proto výsadní postavení a při komunikaci s intuicí má hlavní slovo při tvorbě otázek, které mystik božské intuici pokládá. Jsou totiž nejkvalitnější. I při meditaci má toto vedoucí postavení. Nejvíce vidí intuici do karet a nejvíc chápe, proč božské zrovna tak jedná, což ostatní části většinou nejsou schopny pochopit. Tím si vytváří nejvíc prostoru, ale intuice chce působit i na ostatní, ne tak vyvinuté části, což se Třetímu oku nelíbí.

Nejraději by se od tupějšího spodku oddělilo, protože ho brzdí. Jeho dominantní postavení je však omezeno božskou intuicí, která mu je nadřízena, což ne vždy přijímá. Pokud je Třetí oko ochotno tuto Autoritu přijmout, postupuje ve vzestupu velmi rychle a mnoho otázek samo správně vyřeší. Stále ale musí vnímat náznaky intuice. Tedy symboly, které od ní přicházejí a zkoumat, zda v úvahách někde neudělalo chybu.

 

Klidná meditace č.193

Říkali mi před ní, že bude slabá a byla. Božské v ní sice bylo, ale jen náznakem, moc se neprojevovalo. Ještě méně než v minulé meditaci. Spíš to byl takový symbol meditace. I poslech hudby jen poněkud zlepšený. Po necelé hodině mi intuice dala jasně najevo, abych skončil.

Nelíbilo se mi to, tak jsem se zeptal, ale abych dostal co nejkvalitnější odpověď, ptal jsem se výš než běžně. Otázku vymyslelo Třetí oko, které nejvíc vidí božskému do karet:

Co bude v této nové kapitole mystiky, Nadjá? Odpovědělo stručně: Moc kecáš, vnímej a poznáš to sám. Prý se mnou Nadjá nebude dlouho chtít mluvit. To bude zase kapitola... jak ve škole.

Oč teď jde? Ujednocení se. To jako mystika bez mystických ponorů? Fakt ale je, že dostávám daleko víc channelingových odpovědí, ale to bývalo po meditacích vždy.

Nastavení mystického procesu je hrou božského. Je v tom velký kus tvůrčí práce, aby se zvládlo, co se zvládnout má v nejkratším čase. Proto jsou meditace jaké jsou.

Které dimenze o tom rozhodují? Skrytě i zjevně všechny.

Zeslabené meditace bývaly v sériích i před lety. Jak mi v nich mockrát říkali, nejsou na courání se sem a zase Tam do božského. Na exkurze se také nechodí pravidelně po mnoho let. Ne, že si budeš hledat náhradní program zážitků, varovali mě.

Ponory do božského v meditacích i mimo ně jsou dražší než informace, i péče o mne a nic moc už nepřinášejí, když přijetí božského dosáhlo vysokých stupňů. Dostat se výš není jen tak, že si to někdo přeje, musí si to zasloužit.

Je to nekonečně složitý výpočet, který vyhodnocuje všecko. A jen on rozhoduje o tom, do jaké úrovně se člověk dostane. Jako elektron, dokud nedostane energii jako potřebuje, na vyšší orbit nepřejde.

Je otázka, co další meditace, zda vůbec mají být. Měl jsem ale kdysi ještě slabší a chtěli, aby byly. Nakonec jsem se dozvěděl, že bude jak už tolikrát v minulosti. Určité období bez mystických zážitků. Žádná náhrada za ně nebyla, ani nebude. Musí mi stačit jen komunikace. Meditace však budou stále, i když slabé. Udržují totiž proces v běhu.

Už se nemohu dočkat mystického důchodu, to bude úplně o něčem jiném... Konec tupé práce s nevyvinutými částmi psychiky, horní si pak užijí, co je zajímá... Nejraději by se od spodku odtrhly, ale to nelze dopustit.

Dva dny poté mě však po dlouhé době doporučili malou meditaci, která však byla stejně silná, ba snad silnější než tato. Jejím obsahem bylo sdělení, že nemám tolik mluvit a myslet na lidské banality, jen vnímat božské, ač se projevuje jen slabě. Další podobné prý budou následovat.

O tomto píší všechny knihy o mystice, ale skutečně to udělat, není snadné.

 

O mystice

Romantické texty o mystice ve mě už léta vzbuzují úsměv, ač jsem je kdysi četl s nadšením. Jsou to milé představy, ale po více než třiceti letech zkušenosti v této oblasti pozoruji, že z těch mnoha hledajících se vlastně skoro nikdo mystikem nestane, ba dokonce často opustí i tuto dětskou romantickou mysteriózní pohádku o mystice. Přitom není problém si přečíst, jaká opravdu je. V bibli je dostatečně popsaná, rovněž životopisy skutečných mystiků jsou běžně dostupné, ale jakoby je nikdo nikdy nečetl.

Zmíním se o několika faktech, které romantický duchovní přístup úmyslně opomíjí, protože nejsou populární:

1/Mystika je cestou k moudrosti, opravdu životu porozumět. To ale znamená, že musíme často s bolestí opustit mnohé naše naivní představy a učit se nové. S úctou se mluví o Poznání, ale ochota něco pro ni udělat, není vidět. Ostatně slovo moudrost se téměř nepoužívá, viz web.

2/Mystika je pro ty, pro které je to tu dost těsné, omezené. Cesta k Bohu je cestou vzdalování se lidem. Je to nepochopitelné pro většinu tzv.duchovních lidí, ač naprosto logické. Vždyť i Kristus řekl, že jeho Království není z tohoto světa.

3/Mystika není vždy příjemná práce. A to v mnoha směrech. Z obou předcházejících poznání např.vyplývá, že lidé jsou ve skutečnosti daleko horší, neboli hříšnější, než jsme si mysleli. Jen to zakrývali a my neměli ochotu to vidět. A nelze to změnit. Nejde ani udělat ze zlého člověka hodného.

4/Mystika je podřízenost Bohu. Mystik si nemůže dělat, co by chtěl, jak byl zvyklý. Je neustále ve škole s Bohem jakožto Učitelem, každou zásadní otázku s Ním probírá. Často tak zjišťuje, že se mýlí, a je veden k pochopení toho.

5/Mystik nemůže počítat s tím, že jeho práce bude oceněna. Většinou ani po smrti ne. Spíše je terčem útoků věřících i nevěřících. Jistý klid najde jen omezením kontaktů s lidmi, tedy v pravé esoterice..

Všecky tyto poznatky zažili mystikové minulosti a popsali je ve svých knihách. I oni měli problém s přijetím toho.

Když je Poznání nepopulární, klesá ochota ho přijmout. Ale život nás věčně bude sám učit, On je rozhovorem s Bohem, ať chceme nebo ne, ať v něj věříme, nebo ne. On je Život a jeho zákony, to nelze popřít.

 

 

Lhaní si do kapsy

Nejen, že někteří lidé neuvěřitelně účelově lžou druhým, ale i sobě, tzv.lhaním si do kapsy. „Žehlí“ to sami sobě. Jakoby realita, skutečnost jaká je, vůbec neexistovala, a vše bylo takové, jak si dotyčný přeje. Lhaním se vlastně hypnotizuje a nakonec už věří víc své lži, což mu vlastně vyhovuje.

Své výplody předkládá druhým s přesvědčivou  vnitřní silou, takže hypnotizuje i je. Zamotává se do svých lží a srážkami s okolní realitou vzniká totální zmatek, ze kterého se snaží vybruslit dalšími výmysly.

Neuznávat realitu je vlastně neuznávat Boha,ale to dotyčnému nevadí. Bůh si však na lháře došlápne i jinak. Ví o tom psychosomatika, viz http://psychosomatika.cz/

Zkrátka symbolizuje mu jeho zatajenou, nevyřčenou pravdu v somatické nemoci. Nemoc se tak stává léčením, informací, která chyběla. Většinou vůbec symbol nepochopí, ani se nezmění.  Ani vůbec není jisté, zda takové léčení přežije. Například část rakovin je právě takovými informacemi.

Převzít ovšem odpovědnost za své zdravotní problémy není ovšem skoro nikdo ochoten, takže psychosomatika není a nebude populární. Daleko pohodlnější je svalovat vinu za nemoc na znečištěné prostředí, genetické dispozice atd.

V bibli se zdůrazňuje nutnost zpovědi a to je právě to, co lháři nechtějí. Tak lžou i zpovědníkovi. Psychoanalýza je také zpovědí, ale i u ní se dá snadno lhát. Trochu lepší je to v hypnóze, když má dotyčný alespoň trochu vůli k pravdě. Pak se objevují skryté skutečnosti daleko většího významu. Je ovšem fakt, že někteří mají tak hroznou kombinaci kořenových archetypů, že otevřenou třináctou komnatu nejde zpracovat. Vlastně jim nelze pomoci.

To je smutná realita, že ani ten nejlepší psycholog vlastně nemůže mnoho udělat. Běžná medicína umí leccos, ale psychologie a psychiatrie mnoho lidí nevyléčí. Jen může zmírnit některé symptomy. Ani výhledově nelze čekat zázraky.

 

Honza Profetů a ti druzí

V šedesátých a sedmdesátých letech jsem měl kamaráda Honzu. Byl sousedem v našem malém městě. Znal jsem i jeho rodinu. Jeho babička byla dělnice, matka kadeřnice, sestra úřednice, ale jeho otce jsem neviděl nikdy. Měli dosti veliký dům se zahradou, vše dobře udržované.

Honza nebyl žádný génius, ale kamarádilo se s ním dobře. Chodil do zvláštní školy, pak se vyučil zedníkem. Co všechno jsme vymýšleni a udělali!

Jak jeho babička i matka zemřela, zůstal v domě sám s manželkou, rovněž ze zvláštní školy, a s mnoha dětmi. Jeho nejstarší syn byl vyšetřován pro podporu neofašismu. Pak si vzal Romku a spokojeně s ní bydlel v zahradním domku.

Počátkem devadesátých let začal jeho dům upadat. Bylo mi divné, že si jako zedník neumí poradit. Měl množství malých psů, ale docela divokých.

 Z Honzy se postupně stal sociální případ. Kolem domu i v něm postupně narůstal nepořádek, ani jeho děti mu nepomohly. Dnes je dům v hrozném stavu a opuštěný. Prý mu ho zabavili v exekuci a on sám je bezdomovec. Asi bydlí v azylovém domě. Jak jsem zjistil z katastrální mapy, je jeho dům majetkem jistého realitního makléře, který má úplně jinou adresu. Dalším vlastníkem je obdobná podnikatelka, která rovněž bydlí úplně jinde. V katastru je zápis: Omezení vlastnického práva : Zástavní právo smluvní.

Když vidím bezdomovce v Praze, napadne mne souvislost s ním. Jistě také kdysi jakž takž chodili do práce. Stát se o ně sice moc nestaral, ale jim to stačilo. Bezdomovci ani žebráci neexistovali. Chodit do práce byla povinnost.

Václav Havel, režisér Forman a další ve svých dílech zesměšňovali lidskou malost. Neuměli se podívat na život jinýma očima. Podle sebe soudím tebe, to je ale omezený pohled. Stejně, jako srovnávat génia s debilem. Ti dva si nikdy neporozumí, přesto musí žít vedle sebe. Lidé prostě nejsou v ničem stejní, jak si komunisté přáli. Nikdy nebudou tvořit jednotu.

Současný demokratický politický režim je pro mnoho lidí prostě příliš náročný. Vyžaduje vyzrálost a odpovědnost. Diktatuře stačí daleko méně. Umí si lidi ohlídat.

Vysmívaný socialismus měl zkrátka pro mnoho sociálně slabších lidí svůj význam, ač ho často neměli rádi. Vše tehdy bývalo dosti jednoduché, malá možnost volby, a to jim vyhovovalo.

Sliboval jim sice nemožné, stále je chválil, a to jim vlastně vyhovovalo. Nešlo od nich čekat víc. Stát je všemožně podporoval a dohlížel na ně, a docela přísně. Dovolil jim jen málo, ale o nějaké svobody vlastně nestáli. Státu důvěřovali, že jim vždy pomůže. Jakmile o tuto oporu přišli, postupně upadali.

Tzv. socialismus také neustále zdůrazňoval nutnost podpory a odpovědnosti k celku, kolektivu. Nebralo se to moc vážně, ale přesto trochu. To zcela zmizelo, ani se nemluví o vlastenectví. To si mnoho lidí vyložilo jako podporu krádeží a sobectví.

Socialismus bránil lidem se dostat moc vysoko, i moc nízko. Teď jim nikdo nebrání a dostávají se do velkých problémů. Jsme spokojenější? To tedy nejsme. Máme víc strachu z budoucnosti a krize, než dříve z režimu. Ještě dlouho nám potrvá, než se to zlepší.

Dnes se mají materiálně dobře ti chytří a šikovní, kteří tenkrát neměli mnoho šancí se uplatnit, což jim velmi vadilo. Řešili to různě. Od emigrace po uměleckou tvorbu.

 

Španělská povaha

Žena mi vyprávěla, že na Kanárech zašla do Supermercada, kam turisté nakupovat nechod. Nabídka zboží byla úžasná, měla chuť si to vyfotografovat pro kolegy. Kdepak krize tu vidět nebyla ani náznakem.

Zde se projevila španělská povaha, o které toho mnoho nevíme. V oddělení pro domácí zvířectvo je jedna paní dala do pláče.

Hned se k ní sbíhali kupující a s účastí se jí ptali, co se děje. Vytáhla fotografii zemřelého domácího mazlíčka. Začali ji utěšovat, tři se rovněž dali do pláče.

To by se tedy u nás nestalo. Taková událost napoví víc než stohy knih. Kultura Španělu je na vysoké úrovni. Je to pro mne nejsympatičtější národ světa, i když znalci tvrdí, že Portugalci jsou ještě víc. O jejich pozitivitě, pořádkumilovnosti a dobrém chování se nám může jen zdát...

 

Číst bibli se zavázanýma očima?

Již mnoho desetiletí hovořím s lidmi o podstatě křesťanství a o bibli. Nestačím se podivovat. Někteří křesťané sice říkají, že bibli znají, ale po chvíli zjišťuji, že tomu tak vůbec není. Jakoby ji četli se zavázanýma očima. Jejich pojetí je tak úzké a tak odlišné od ní, že spíše připomíná pohádku, jakou si sami vymysleli, aby se jim líbila. Jakási selanka o lásce Boha a Krista k nám. Bůh jako hodný dědeček, který nám vše odpustí.

Bible je však úplně jiná, a to jak Starý, tak Nový zákon. Rozhodně není selankou, ani trochu ne. Bůh i Kristus jednají v ní často velmi ostře a přísně. To však mnozí nechtějí slyšet. Ostatně i o tom se v bibli píše, jak Kristus kritizoval pojetí Zákona farizeji a saduceji.

Proto je mnoho takových, kteří ji raději vůbec nečtou, prý aby si nepokazili dojem. Tak se ovšem nelze nikam dostat v žádném oboru.

 

 

Byla to paráda!

Miloš

Silné, táhlé, hodně silný střed. Ze začátku i ohromení a tíseň, pak neutrum, či spíše extatickotísnivé na obrušování středu. Ten se vyrovnával s božským, Jeho Moudrostí i Inteligencí a Věčností... a vyrovnává se doteď. O tom byly a jsou vlastně všechny meditace poslední doby. Teď hodně o matematičnosti. Samé pravidelné struktury, fraktály stále se zvětšující a rozvíjející se do dalších a dalších detailů, modrofialové, tlumené ale jasné. Silně jsem je vnímal Jejich Prostor, dost i pocitově.

 

Ach ta Věčnost a její Tvořivost na všechny způsoby, ta za To může. Stále nové filmy i nové role.. To je celá Ona... Meditace ze známých prvků božského. Místy silné vize, ale ne úplně jasné. Jasněji místy tekoucí prostor, ale bez tísně. Jen jsem si připadal dost syrově jako biftek v Matrixu...

Hudba ze začátku byla hodně určující, pak spíše o membráně mezi lidským a božským. Toto vnímání táhlo na Věčnost...

Sedm hodin v kuse... Trochu únavné ke konci, kdy už se toho moc nedělo, ale ten zvláštní pocit z mírného „rozdrásání“ ve mne už neutrálně stále dozníval.

Asi jen hodinu byl mírně tísnivý, to hlavně s osmičkovou hudbou chladných tibetských mís. Ke konci i lehká extáze, ale jen při pár skladbách Lisy. Silnější bylo hluboké prožívání její hudby a krásy… Byť nijak zvlášť rozvinutě. Nechápal jsem, jak se stíhá nadechovat, když zpívá snad dvě minuty v kuse.

Vrchol byl zhruba první dvě hodiny, to byly nejsilnější chvíle vizí. Skoro jsem i usnul, ale stále jsem se vnímal, a ten pocit nabuzení, jakéhosi tlaku či pnutí zevnitř, mezi mnou a neohraničeným Bytím…. Jak je přirozené, že je všude, a tak málo o něm víme.

Snažili se mi podsunout myšlenku, že podobně se budu cítit na mystickém důchodě. Přišlo mi to, ač pocit byl jen neutrální, ale i tak až moc skvělé. Tolik přicházelo moudrých a hlubokých myšlenek, aniž jsem se o ně snažil, jen sem tam jsem se zamýšlel a dost často z toho vzniklo i zajímavé uvědomění a vnímání. Ne ale vždy bylo jasné, kdy to je inspirováno, a kdy jen můj střed se marně snaží rozvíjet svá témata…Poslední myšlenka byla, že tělo je kuklou pro duši.

Hodně jsem se cítil jako na Solarisu. Ten hukot a měňavá koule schopná tvořit cokoliv, z ní čišela majestátná Věčnost...

Po meditaci mi intuice naznačila: Hlavně šlo o transformaci středu, aby přijímal tu studenou matematičnost horního světa zákonitostí...

 

Odpor k Bohu, aneb, Největší ateisté jsou věřící

Mnoho marných debat mě vedlo k závěru, že ateisté Boha jakožto Stvořitele s nejasnými záměry ohledně našeho osudu prostě nechtějí, tak prostě řeknou, že není, aby měli klid. Kdepak přijmout někoho, kterému jsme vlastně věčně podřízeni! I nevíra to je forma víry.

 Ale i ostatní si Ho představují po svém. Nikdo to ale neřekne nahlas. Mágové si na Něj hrají, ale nechtějí o Něm slyšet. Buddhisté Stvořitele vůbec nemají, ani ho nepostrádají. Neřeší vznik a význam Stvoření. Myslí si, že se sami vyvážou ze životů. Věřící jdou ještě dál. Schovávají se před Ním ve víře, za tisíce let starými svatými knihami. Hlavně vše co nejvíc vágně!

U mnoha lidí je totiž vztah k Bohu, tedy víra či nevíra, otázkou výchovy. Přebírají vše od rodičů. To je ovšem chyba. Jde o úplně něco jiného, o vyjasnění základních otázek života, na kterých stojí naše osobnost: Proč tu jsme, odkud jsme přišli a kam jdeme, a ty nelze vyřešit jinak, než zkoumáním. Je v tom skutečně víc vědeckého zkoumání, než si věřící či nevěřící myslí. Víra je totiž chápána jako cosi mimo logiku, což je velký omyl.

Věří, že tehdy asi byl, hovořil přes proroky a Krista, ale už je to bohužel jen mýtus. Osobní vztah k Bohu? To přece nejde...  Snad několik mnichů a mnišek před staletími, ale dnes už to není možné. Vždyť už dnes žádný takový svatý není a ani ho nikdo nepostrádá!

Ale zkuste jim to vymluvit... Marně můžete dokazovat, že když to šlo kdysi, musí to jít i dnes. Spíše se vás budou snažit zbavit, jako kdysi Krista i jeho učedníků. Nebo vás zastrašit, abyste si uvědomil, že mluvit o něčem takovém je prostě tabu.

Kdepak mystika a mystikové, to je nebezpečí pro autoritu Církve, jakožto výhradního prostředníka mezi Bohem a lidmi!

Uctívání a obřady berou věřící jako nutnost, ba i Desatero, jako jakousi úlitbu neznámým bohům, ale nic víc po nich víra nemůže čekat! Ovšem podobné jednání se v bibli popisuje na mnoha místech.

Je i určitý mezistupeň, takoví si říkají duchovní lidé. Ti nejasné povědomí mají, někteří i určité zkušenosti, ale přístup ke Stvořiteli je stále nezralý a ani se nesnaží ho zlepšit. Mají z Něj strach. Celý život vlastně stojí na místě jako ostatní věřící.

Je to smutný pohled. Kdo pochopil, že Bůh je téměř totéž co intuice? Téměř nikdo. Chce intuici snad někdo popřít? Patrně ne. To je paradox.

A co na to On sám? Jistě s tím musel počítat. Vše patří do Jeho Hry Sebepoznání. I ta naše rozvojová a hříšná civilizace.

 

Předurčenost mystika

Intuice mi vysvětlovala, že sv.Terezie, Učitelka církve a slavná mystička na sklonku svého života už prý tolik nezdůrazňovala nutnost mystických zážitků pro všechny křesťany. Dokonce ani nijak zvlášť neusilovala o zesilování svého vlastního procesu. Proč?

Prostě pochopila, že její dřívější přístupy nebyly reálné. Ačkoliv vstup do mystiky není těžký, nelze počítat s tím, že by takových bylo mnoho. Nelze nikoho přesvědčit, ani těmi nejpádnějšími argumenty. Slova mají jen omezený vliv.

Pochopila to, o čem dříve neměla ani tušení – otázku předurčenosti. Nekonečné debaty o ní se táhnou staletími. Mnozí ji odmítají, ale ti, kteří mají mystické zkušenosti, tak vědí, že je to jedna z mnoha podivností božského světa. Logika, kterou většina lidí nechce slyšet.

Přitom je obsažena v množství pohádek o sudičkách, které v době narození již namíchají osud, z kterého se nelze vyvléknout. I antické tragédie obsahují tuto moudrost. Existuje zkrátka jistá danost, proto je také budoucnost v podstatě známa. Ne však zcela a všem, je to složitější.

Zkrátka mystik nikdy nespadne nečekaně jen tak s nebe. Má to v životním plánu, byl k tomu vybrán, a je na mystický proces velmi dlouho připravován, aniž o tom věděl.

Právě tak stále tlačit na mystický proces je zbytečné, ba překážející. Pokud je stabilizován na jisté úrovni, pak už není třeba tlačit na pilu. On jede sám pod dokonalým vedením božského. Ani ho nelze moc zpomalit, natož zastavit. Stačí ho jen přijímat, procházet jim jako životem.

Iluzí o mystice je ještě víc. Např. je chybou, když by mystikové vytvářeli nějaké spolky a hojně se stýkali. Ukazuje se, že daleko efektivnější je, když pracují odděleně. Nevznikají problémy s rivalitou a každý má proces trochu jiný, přizpůsobený jeho možnostem a je v jiné etapě procesu.

 

Strach z Temné noci duše

Strach z Temné noci duše brzdí vstup do mystiky, ale právně ona paradoxně symbolizuje rychlost procesu. Kdo rychleji běží, víc se zadýchá, má zkrátka větší problémy. Kdo TND nemá, není v intenzivním duchovním procesu vývoje. To je jeden v mnoha paradoxů duchovnosti.

Přežít se to ale dá. Vědci, umělci, sportovci a podnikatelé to většinou mají stejně těžké a mystikové proti nim mají řadu výhod. Hlavně základní schopnosti intuice a ochranu. Mystikové jsou jakýmsi zvláštním druhem VIP. Prostě mají mocného zaměstnavatele, ale toho může mít každý. No a pak po létech odměnu ve formě zvýšené duchovní úrovně, jakéhosi levelu, který budou mít i v příštích životech..

O tom byl i dnešní sen - měl jsem jakýsi ubrus či co, a kdosi mi ukazoval, že jeho károvaný potisk je shodný s povrchem chodníku. Znamená to, že můj proces je vlastně docela obyčejný. Je podoben jiným, ale kdo ho nemá, velmi těžko ho pochopí i z nejpodrobnějšího popisu.

Je tak podivný a přece naprosto logický. Dost těžký, ale díky ochraně a dokonalému přítoku informací i rad vlastně prostý a dopředu naprosto zajištěný. Vlastně se nic nečekaného nemůže stát, nemůže se nepovést! To je v lidském světě naprosto neslýchané. Prostě obsahuje božské atributy i Jednotu protikladů. Nakonec ale je každý mystik moc rád, když alespoň na chvíli skončí! Dobře ví, kdy to bude. Až se naplní určená míra překonávání překážek. Je opravdu veliká, nikdo nic zadarmo ani lacino nedostane.

 

Papež Benedikt XVI rezignoval

Hned jsem se zeptal božského, jaký byl. Farizej, zněla prostá odpověď. Jeho předchůdce Jan Pavel II byl lepší? Božské zvážnělo. Byl. A jaká je situace v církvi? Božské obrátilo oči v sloup.

Víte, co je divné? Že o volbě papeže rozhoduje kongregace kardinálů, nikoliv Bůh. Nezajímá nikoho Jeho názor? Nebo s Ním nikdo neumí, čili nechce komunikovat, což uměly a učily obě Učitelky církve?

Podobné je to v Tibetu. Když hledají novou inkarnaci dalajlámy, předkládají dětem věci, které měl v minulé inkarnaci, zda je pozná. Přitom je tak snadné zjistit to channelingem! I naprostý začátečník to zvládne a kurzů je na webu plno! Vlastně je to velmi snadné, proč by to vlastně mělo být těžké?

Jak chtějí bez komunikace s Bohem pracovat v duchovní oblasti? Podobně jako bych chtěli ignorovat vůli vedoucího v jakémkoliv úřadě či firmě! Je to k pláči...

Proč jsou kardinálové a papeži vždy tak přestárlí? Byl snad Kristus a jeho učednící staří? Kdepak. Či Učitelky církve a velcí svatí? Také ne. Tak kde je důvod??

Podobných otázek se možno položit desítky, vždy bez odpovědi. Třeba: Proč jen kněz u katolíků pije mešní víno u Večeře Páně? Proč u protestantů, kde ho pijí všichni, ale není červené ale bílé? Měl snad Kristus bezbarvou krev? Nebo jim vlastně nalévají vodu místo krve Krista? Atd, atd...

 

Smutný případ

Po patnácti letech je mi přihlásil dávný kamarád. Ani jsem ho nepoznal. Ač není starý, staře vypadá. Je v invalidním důchodu kvůli neurologickému nálezu. Těžko se pohybuje i vyjadřuje. Byl i trochu pod vlivem.

Přitom to býval veselý mladík, který si velmi často zlepšoval svou náladu kouřením trávy. Stalo se mu vlastně totéž, co alkoholikům, kterým na čase alkohol napadá tělo i myšlení. Byl na něj smutný pohled. Právě toto je následek zneužívání posvátných látek. Vlastně karmický trest.

On věděl, že jsou posvátné, zažil náznaky, ale tou cestou se dát nechtěl. Chtěl jen příjemný život, ani do práce moc nechodil. Paradoxem je, že i tzv.šamanská nemoc či temná noc duše mystiků má také zvláštní projevy. Ovšem nikdy nejsou úpadkem, naopak.

 

Divinomed

Skvělá kombinace, otupělost nízká, nájezd v podstatě okamžitý. Přes padesát procent ponoru bylo asi hodinu, pak rychlý ústup, a asi hodinu dojezd. Až ke konci únava. Převážně chladivě neutrální.

Silné vibrace v těle, vytahování přes jakousi prostorovou síť. Něco se ze začátku  jakoby překlápělo. Trochu divné pocity, ale ne přímo nepříjemné, ani tíseň nebyla. Mírný šok z rychlého přepnutí.

 

Ta Jinakost je tak Jiná.... mimo náš čas i prostor. Byť jsem stále věděl kde jsem, byl jsem vtahován, jak jsem zavřel oči, do Hyperprostoru. Byl hodně plastický, dynamický, trochu jak Kupkova Amorfní abstrakce. Táhlé, ničemu nepodobné geometrické tvary se proměňovaly, některé natahovaly k Nekonečnu... Rituálně posvátný vznešený pocit ze setkání s božským světem. Něco i o kvantovém světě, ale vše jen ve vizích bez komentáře.

 

Pak o tom, jak nějaká božstva či bohové, podobná šamanským bohům větru, deště atd. zvláštními pohyby pokynou a řídí tak co dělá kde v kterém místě určitý  živel. Tedy jak se chovají jednotlivé částečky fraktálu té které substance hmoty či projevu živlu. Prostě jak dynamicky tvoří krajinu prouděním energií živlů.

Je to věčná Tvorba, božsky svrchované, žádné dílo slepé náhody. Dalo by se to nazvat kvantově-magický proces utváření. Je trochu podobný tvorbě tónů v hudebním nástroji. Působí se jednou silou, ale ta vytváří jakousi plošnou rezonanci celého pole částic. Úchvatné, až děsivě mocné.

 

Jinak totální odlidštěnost. Nebylo Tam místo pro moji mysl a její představy či komentáře, natož pro emoce. Jen věčné plutí v neznámé krajině úplně jiného řádu.

 

Štědrý den ráno

Myslel jsem si, že 191.meditace nebude jiná, než vždy, ale naznačila mi, že bude mírnější. Už při přípravě však došlo k mnoha problémům, vlastně zlobilo vše co zlobit mohlo. K tomu bolestivá únava a tupost. Dost hrozný stav. Mé Třetí oko se sotva dostalo ke slovu a jen se divilo, co je to za hrozně nevyvinuté části ve vědomí? Hned bylo jasné, že meditaci nebude snadné přijmout.

Zableskla se božská Dokonalost a otázala se, zda jsem ochoten do ní hned a nadobro vstoupit. Vědomí zasáhla obrovská panika, sevřelo se víc bolestivě než kdy jindy, to by ji rozmetalo okamžitě.

Třetí oko se dovtípilo, že to ta horké nebude, že je to spíš záminka pro masivní transformaci spojenou s ohromením – posvátnou bázní z Boha. To mě zklidnilo, ale tento záblesk se pak ještě mnohokrát opakoval. Tolikrát jsem Ho zažil a stále Ho nedovedu přijmout s klidem, ale asi to ani nejde.

Ve vizích bylo ale i velké množství moudrosti, logika vysvětlovaného byla naprosto jasná. Byla to tedy jako už mnohokrát předtím současně výuka i operace vědomí, aby překonala překážky nepřijímání reality.

Naznačili mi, že se jim zvedal kufr, když jsem včera koukal na pohádku Anděl Páně. Anděl byl vážně tak dementní, že se na to nedalo koukat. Pohádka ale ukázala, že i ďábel je poslušným sluhou božím, to je vzácné.

Pak se také probíralo, jak rychlí bohové odskakují do mne a prožívají mne zevnitř, když už ty abstraktní Hyperdokonalosti jsou na ně příliš. To bylo i minule. Vlastně že prý život ve věčnosti je věčným odskakováním si do stvořených těl. Jsem jim tedy takovou nádobou, schránkou ducha. Až pak vyšlo najevo, že je to vlastně moje intuice, která se mnou žije a popohání mne ve vývoji.

Věc je vlastně prostá. Existuje pouze naprostá, úplná Dokonalost, a naše omezenost je Jí uměle vytvořená, aby si mohla hrát Sama se Sebou... Umí cokoliv a hned, ale co věčně tvořit, to je problém…

Hudba byla méně intenzivně vnímaná než minule, ač ponor byl téměř shodný. Bylo však více vizí, i jízdy v tunelech archetypů, či let nad krajinou s řekou.

Jak jsem opět už po tolikáté poznal, božské intuici naše vánoční svátky nic moc neříkají. Udělali jsme z nich náboženský svátek po svém, i se spotřebiteskými konci, kam jsme dospěli. Božské je vlastně hodně přísné, zejména v mém případě, ale kdo to chce vědět?

Ještě jsem si vzpomněl, že mi intuice ukazovala kontrast myšlení jakési drbny a vědomí boha, to je tedy rozdíl!

Svět je iluze jen v tom, že není jako oddělený od nás. Je prostě kýmsi stvořen, jako Jeho myšlenka. Vše jsou symboly Jeho.

Ptal jsem se na sebe, ale odpovědí jsem se nedočkal.

Mé Třetí oko jim vidí dost do karet, což jim trochu vadí.

Byla kratší než minule, necelé dvě hodinky s dvěma přídavky, ke konci jsem v klidnější fázi usnul.

 

Proč meditace

Když voláme v settingu intuici, přijde a začne v nás zesilovat nejprve v meditacích a postupně i mezi nimi. Má své vlastní účinné metody, které zprvu nemusíme chápat, ač mají dokonalou logiku. Například, že se meditace často opakují, vytvářejí tak sérii. Další série bývá zcela jiná a dokonce se po mnoha letech může vrátit původní série.

Kromě velké meditace, které podle dohody s intuicí bývá nejčastěji každý měsíc, jsou i malé každodenní a tzv.bleskovky. Komunikace s intuicí několikrát denně má také určité rysy meditace.

I mimo meditace probíhají jak očistné, tak transformační procesy k zesílení intuice, dokonce i ve snech. Nemusí to být vždy příjemné, není to zábava, ale výchova a výuka na Univerzitě života.

Intuice v nás postupně zesiluje až předstihneme i jasnovidce. Nikdo nás nemůže oklamat, vidíme do všeho a do všech. A nejen to. Má obrovskou moc. Je totiž šéfem naší karmy, zdrojem moudrosti, geniality a virtuozity. Vždy nám pomáhá, ale rozhodující je její názor, ne každé naše přání. Je dokonalým guruem, učitelem ve škole života. Bude nás doprovázet, až do Věčnosti, ve které sama žije, tu známe z mnoha meditací. Bude nám postupně předávat svou Kvalitu.

Je to totiž naše vyšší Já. Vlastně naše daleká budoucnost. Jdeme přímo k Cíli, bez zbytečných a bolestivých oklik.

 

Dotek Boha

Meditace č.190 byla docela silná a dějová. Trvala s dvěma přídavky skoro dvě hodiny, místy dosti tísnivá. Ani na klidnějším konci nebyla zcela neutrální. Po delší době jsem měl hudbu Lisy Gerrard, i méně známé skladby. A to byla nááádhera... Úžasné vnímání hudby. Takové vnímání snad nikdo z lidí trvale nemá.

Takovou meditaci nelze ničím nahradit. Jak lusknutím prsty jsem se už po 190té dostal zas do božského světa intuice, zase se cítil jak Alenka v říši divů. Popsat to nejde, jen přirovnáním. Buď ke vstupu do šíleného kvantového svět, ale kdo kvantovku neovládá, pomůže mu přirovnání přechodu z analogové techniky k digitální. Je to šok z té radikální změny. Proto ta tíseň. Probírají se totiž vždy ta nejtěžší fakta.

Takových meditací jsem měl od roku 2000 desítky. Jak se vlastně lišily? Musím se podívat na zápisky. Už 17 let to znovu a znovu zkouším, ale je to stále těžké... Hyperrealita je vysoko na genialitou, Věčnost je Tam jak houska na krámě a to leká... A ty nekonečné možnosti všehoooooooo . A žádné limity. Ukazovali mi Věčnost v okamžiku, úžasné. Prostě propojení na časové ose.

Co Zde ale věčně dělat? To je problém. Proto také chodí do jiných světů, jiných životů a spoluprožívají je, jako i do mě. My se tu bojíme stáří a smrti a nevíme, co bude pak, ale Tam jen přemýšlí, jak by si vyhráli... Mohou všecko, a také to dělají. Nežijí v lineárním čase jako my, ale mohou se posouvat libovolně dopředu i dozadu. Trochu to připomíná naše meditace. Je to ohromující i pro svět bohů a božstev.

Opět spousta souvislostí, převážně esoterických. Bůh jakoby nemůže naplno projevit svou nekonečnou Tvořivost a to mu vadí. Neustále vymýšlí nové.

Přijmout je, znamená vstoupit do totálně jiného světa. Prostě superdokonalá výuka, té žádný člověk není schopen. Mé třetí oko mělo občas snahu debatovat, ale intuice jí řekla, aby nezasahovalo, že meditace je určena pro spodní části vědomí. Je to legrace s poskládanými dimenzemi, jak si některé vzájemně vidí do karet. Jinde než v mystice to neexistuje.

Uvědomil jsem si, jak jsem shora otevřen božskému, jež ale mě tvoří i zdola a já jsem výsledek božského Záměru konfrontace různě zablokovaných částí. Hraje si Samo se Sebou.

Jsem extrémní rychlostí, vymyšlená ultrarychlými Bohy. Dotek s Bohem, úžasné. Vlastně nemožné, ale přece to tak je. Božské se mnou točilo do kruhu a když jsem se zeptal, proč právě do kruhu, tak prý proto, že do kruhu je Všechno.

Prostě božské divadlo. Hlavní téma je přijmout Ho. Pak jsem hned Tam, až Nahoře, protože čas v božském-digitálním světě vlastně není podstatný. Je jen uměle vytvořen, jakási brzda. Prostě nechat se spolknout Bohem, kterého pojmout můžeme jen z nepatrné části. To se těžko přijímá, proto jsou překážky a zdržení.

Prostě nelze naráz přijmout Boha. Nepopsatelně bohatý svět, ale úplně jiný… Kdo říká, že se Boha nebojí, ten neví, co říká. Je to totiž stejný šok jako konec světa. Tohle podobenství věřící nikdy nepochopili. Ramana Mahariši řekl – považujete to za hada, ale je to provaz. To je až příliš decentně řečeno. Jeho přijímání proto způsobuje tíseň. Ta překonává překážky.

Stále máme sklon poslechnout všeobecný omyl, že jsme vznikli náhodou a přirozeným výběrem se zdokonalujeme. A že je svět takový, jaký ho vidíme.

Jsem na tom s přijetím prý docela dobře, ale ještě dost chybí. Uvědomovat si digitální virtualitu stále. Že jsem věčně v živém snu Boha. Ale to je až moc těžké. Vlastně to ani nejde naplno. Mezi známým analogovým světem lidí a neznámým digitálním světem Boha mám jakýsi blokující kamínek. Ten mám překonat. Co to vlastně je? Jistá nezralost.

Mystikové jsou závodní koně Boha. Jsou Jím vedeni k maximální rychlosti duchovního vývoje a vše je tomu podřízeno. Ostatní je vedlejší.

 

Qué desea?

Takto nazvala krátkou meditaci, nazývanou bleskovka, božská intuice. Znamená to španělsky Co si přejete? Ukazovala mi v ní a vysvětlovala, že člověk a jeho život je maličká Hra Stvořitele. Člověk jako oddělená entita vlastně neexistuje, je jen Bůh, hrající si Sám se Sebou.

Prostě oddělí část Sebe, zablokuje ji a ona si hledá cestu sama k Sobě nekonečně způsoby mnoha životy. A to Ho zajímá. Volí si okrajové podmínky celé hry a zkoumá, jak ji to ovlivní. Zasahuje do ní neustále. To, co považujeme za velký problém, pro Něj je snadné.

Nebyl tedy žádný prvotní hřích, ani jiná nehoda. A co kvóty, tj.naplnění požadovaných podmínek pro změnu? I to je jen Hra Stvořitele. Dělá si s nimi co chce.

Kdybych tohle dokonale přijal, co by se stalo? Transformace Vpřed. Právě to je jádro řešení té gamesy, odpověděla. Není tedy nic než Vůle Boha. Záleží i jak se připraví naše vůle, to je vysvětlení názvu bleskovky. V noci mi intuice seslala sen o údajném konci světa. Prý žádný nebude. Na Zemi je to už mnoho tisíc let stále stejné, a zatím se nic měnit nebude. Kolotoč radostí, starostí, lásky a nenávisti i všech ostatních dualit bude pokračovat ještě dlouho. Prostě Never ending story mystiky...

 

Zvláštní sen

Ve snu jsem uviděl obraz hory, v popředí byly portréty mě neznámých lidí. Nejvýše uprostřed byl obraz nějaké dámy, pod ní v druhé řadě asi pět menších obrázků, převážně mužů. Nejníže byla řada asi deseti nejmenších obrázků. Všichni měli středověké oděvy. Nechápal jsem to.

Když jsem se zadíval blíže, všiml jsem si, že v prostřední řadě na kraji sedí jakýsi muž v současném obleku, ale za ním stojí další, ale opět ve středověkém oděvu. Vůbec jsem netušil co to znamená, ani po probuzení ne.

Až když mi tvůrce snu, má intuice řekla, že ta dáma uprostřed nahoře je sv.Terezie, pochopil jsem, že se jedná o vyobrazení středověkých mystiků v mnišských oděvech.

Kdo je ale ten současný muž? K mému překvapení jsem se dozvěděl, že jsem to prý já! Jsem zrovna v dosti těžké kapitole, tímto mi chtějí říci, že si vedu docela dobře, usoudilo mé Třetí oko. Vidí nejvíce do karet božskému.

A hned zformulovalo otázky: Je to opravdu tak s mým postavením? „Je to spíš Projekt. Jsi až moc jiný než oni. Jsi spíš zasvěcenec, ne mnich, o kterém by vědělo mnoho lidí. Oni pracovali víc veřejně, což je brzdilo. Vlastně to tak tedy není.“  A jak na tom jsem ve srovnání s obdobnými? „To je tajné, pochopitelně.“

Jsem prý trochu podobný Řehoři Nysskému http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98eho%C5%99_z_Nyssy viz též http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=911

A co znamenalo to, že za mnou stál jiný mystik středověku? „Máš to místo jen propůjčeno.“ Hmmm, stejně si děláte co chcete, a koho připravíte pro mystiku, ten ji nemůže minout, že? „Ano, tímto výrokem si upevňuješ pozici.“

Tak taková je mystika...

 

„Jednoduše“ hypergeniální

Pozn.: název navrhla božská intuice, uvozovky jsem dopsal já.

Byla dosti silná, dlouhá, s třemi přídavky, celkem asi dvě hodiny. Zpočátku z ohromení místy tísnivá, pak neutrální.

Božský, lidem zcela nepochopitelný matematický svět, kde je vše jinak než u nás. Neuvěřitelně složitý, podivný svět, kde vše je možné okamžitě vytvořit bez problému. Kdepak, náš čas tu neexistuje, Věčnost je tu zcela samozřejmá. Lze ale vytvořit jakýkoliv, nepopsatelné. Lidské myšlení sem vůbec nepatří. Tam je svět šéfů šéfů naší karmy...

Totální šílenost kvantového světa, kde čas jde současně dopředu i dozadu, jak mi ukazovali symbolem protiběžných otáčejících se kol. Ani kauzalita tu neplatí, nic z toho, co známe. A sem se ženu, v bolestech z ohromení. Podobné meditace jsem měl už před třinácti lety, a trvaly mnoho let. Někdy mi do nich dávali i hypergeniální inteligenci, pak jsem se zorientoval, ale jak jsem z meditace vyšel, vše se rozplynulo, skoro vše jsem zapomněl.

Ale co Tu dělat, napadalo mne opět. A ještě bez vysoké božské Inteligence, kterou mi nedali. Jako i tehdy jsem byl zcela mimo Hru. Jde jen o přijetí toho, nač stejně nemám. Tvrdá výuka Boha.

Všude všemi nekonečně směry je nekonečno. Síť sítí, vše propojeno v hypergeniální struktury až omračující. Symbol je tu realitou, realita symbolem. Nelze je oddělit!

Tam se nemusí pracovat, abychom mohli jíst, spát, oblékat se, čímž na Zemi strávíme většinu našeho života. Tam lze jen přemýšlet o Sobě a světu. Také se to dělá a tím se dostává se ještě do vyšších, ještě šílenějších světů, zcela abstraktních, ještě více nepochopitelných.

Když z toho některý božský jedinec začne šílet, skočí si na čas do nějakého těla, aby si oddechl od jasné, Zářící Dokonalosti. A tím jsi i ty. Tam i tady. Kdo jde Nahoru rychle, tak dělá takové, jaký jsi ty. Kdyby se Nahoře vzdal Poznávání, tak by byl anihilován. Stejně k tomu ale dojde, i to ohromuje i je.

Pak mne vedli do tzv. středního (neutrálního) pocitu, v něm jede mystický proces naplno. Je to mystická Prázdnota, přímá cesta středem Všeho. Jen na mě až moc klidný. Jakoby ležet uprostřed Nekonečna.

Výstup na Kailás je dlouhý a hodně těžký… Ale taková je mystika…

 

Vysoká mystika

Postupné zlepšování v průběhu desetiletí je sice slabší, než jaké by si přál, ale i tak silně přesahuje ostatní.

Nemusí čekat na osvícení, čili mystický důchod, nebo dokonce na příští životy, ale pomalu a jistě dostává víc a víc božské moudrosti, zejména díky vysokému stupni channelingu, i v meditacích. V přednáškách božského Ducha o Tajemství stvoření jsou postupně probírány vyšší a vyšší náhledy na filozofii Stvoření, které patrně nejsou v žádné knize. Vyznačují se absolutní logikou, i když ne vše se přijímá snadno.

Třeba inkarnace jsou úplně jinak, než se o nich mluví. Kdepak postupné průchody jedné entity ze života do života, tak prosté to není. Jako vše je i toto v podstatě nekonečně složité, větví se to do vyšších a vyšších abstraktních, nepopsatelných a nepochopitelných zákonitostí až do nekonečna. Stejně jako vše ostatní.

Prostě smrt je jakýsi předěl, v ní dochází ke konci známé entity, která se životními události poněkud pozměnila. Vše má svého šéfa, a ten rozhodně, co s těmito částmi osobnosti udělá, jak jinak je sestaví jako kostky a pošle do dalšího trenažéru života. Ten může být totálně odlišný. Sestava se zase pozmění a pak zase rozloží. Ke změnám sestavy dochází i v životě, ale zdaleka méně.

Určitou pevnou konstelaci tedy nemá člověk, ale jakési „lidstvo“ v jehož rámci dochází ke změnám, přesunům částí entit do dalších, volně vytvořených. Není problém z jednoho člověka vytvořit dva, či obráceně. Nebo se některé části nějakou dobu nechají nevyužité.

Základem je Záměr a tím je obecně duchovní vývoj, zejména jeho rychlost. Jakoby Stvořitel stvořil stádo obyčejných koní a šlechtěním z něj vychovával závodní plnokrevníky. Toto šlechtění je křížením, tedy volba kombinace částí člověka.

Aby to bylo ještě složitější, podle zásad kvantové mechaniky není jeden proud, ale je jich více paralelních, obecně nekonečno. A „lidstvo“ je opět jen částečkou v těle jakéhosi „nadlidství“ a to ještě v dalším vyšším atd. neuvěřitelný pohled, v kterém je dokonale vidět Velikost Boha. Nakonec existuje jen Celek, a Jeho části jsou jen dočasné konstrukce, zdánlivě oddělené od Celku.

 

 

Milošova meditace o bardu

Na začátku přišla vize. Proměna místnosti v Hyperprostor. Letěla vesmírem, bez střechy a stěn, zatočila se a přemorfovala ve fraktál. … Obrazy často původně z lidského světa naskakovaly, ale byly upravené a nabíraly úplně jiný význam, trochu jako ve snu.  O Liborovi, jaký je nervák, nerozhodný. Ale myslí to dobře. Aneta, jak je skrytě romantická. Jak si to nemůže dovolit žít tady, tak hodně sní a má? bariéru vůči reálnému životu. Po smrti jsme v čistě astrálním světě.

Překlikneme, hmotné zmizí, zůstane jen to naše vědomí se svojí představivostí. A jeho úroveň zůstane jakou jsme měli tady, to kam jsme došli. Jakoby tam nebyl žádný posun.(jaký posun?) Ten jen možný spojením s vyšším vědomím, které se děje přirozeně, automaticky. (tady nebo v bardu?) Jako když se spustí počítač, skrze něj jsou přístupny další a další vyšší vědomí, skrze něj jsme pak spojeni s vrškem. ...Naše tužby a zvyky nás táhnou dolů. Proto nás zde odtlačují od vazeb na cokoliv lidského, emočního, tím se dělá prostor pro to vyšší tam. Protože jinak nemůžeme pak být ve vyšším vědomí. Jak si člověk tu odvykne, už nemá vazbu k těm nižším projekcím.

Je to jako se vzpomínkami, čím jsou silnější, tím více nás táhnou zpět. V tomto případě zpět do lidského. Tam jsou otevřené vzpomínky na předešlý život i na dávno minulé, a můžeme v nich listovat. Jsou jako filmy, jsou tam snadno oživovány sestřihy zapomenutých vzpomínek. I z tohoto života nám zůstane jen jakýsi sestřih vzpomínek, silné pocity a uvědomění z jeho prožití, podobně jako po shlédnutí filmu.

Dále si přestavujeme, jakým životem bychom chtěli dál. Představujeme si ho a konfrontujeme  s názory vyšších Já. I v astrálním světě vyšší Já řídí naše pocity. Máme tam rozšířenou vizualizaci. Božské je snadněji přístupné pro meditaci i přednášky, ukazuje nám jak pojmout v dalších životech své problémy.

Např. pět, či šest proudů já, jakmile umřou, opět se spojí v jedno společné vědomí, a přibude ještě jejich střed, vědomí duše. Spojují se v čase za časem, mohou předtím žít v jiných dobách i galaxiích.

Jsme pak vědomím těch osob, které mají za sebou celou řadu inkarnací, a přitom jsou řízeny jedním vědomím, jednou duší jak říkáme. Z jednoho úhlu pohledu, jakoby to byly filmy točené jedním režisérem. Tam jsme opět tímto režisérem i scénáristou v jednom. Do další inkarnace se opět rozdělíme na jednotlivé proudy našich já, ale můžeme mezi sebou “vyměňovat”, přelévat své části. Jednotlivé části nás ale nemizí, ani nelze přibírat nové.

 

Vzpomněl jsem si ještě, že mě v meditaci napadlo zavolat i Vnitřního Krista. Kupodivu se objevil, a sdělil mi jen telepaticky, že mě stále pozoruje. Ačkoliv já ho nevnímám. Kontakt s Ním byl vnitřně velmi konejšivý, ale velmi krátký.

Ponor šel místy lehce přes 50%, ale většinou se držel na hraně půl na půl. I myšlení místy zasahovalo, ale na ptaní nebyl prostor. Celkově velmi příjemná, byť vlastně dost neutrální. Ale dost dějová, ale vize ne tak působivé jako v minulých meditacích. Pak mi řekli, že mi ji přizpůsobili blíže lidskému, že jsem v ní byl s Uibou. Převládala dimenze 5,3 a místy informace od 5,5.

A to s bardem je prý ještě hodně zjednodušené. A co je hlavně jinak? I to, že sami se tam rozpadáme na více svých já a odžíváme je odděleně. Jakoby jsou různá centra osobnosti, kterými tam procházíme. Samozřejmě je mezi nimi hierarchie, celé vědomí tam je spíše jako fraktál, prochází různými zákoutími.

Meditace s přestávkami doznívala až do noci, tzn. asi tak devět hodin. Druhý den však byla únava a zastřený, mírně zvýšený ponor.

 

Svět informací a zázraků

V této bleskové meditaci jsem si opět uvědomil, že v božském světě jsou samé informace. A to doslova všude, taková Hyperučebnice. Je Tam vlastně Vše o Všem. Prostě fraktál. Donekonečna se vyjadřující Stvořitel o Sobě, Jeho Sebepoznání. Jakýsi svět Zázraků.

V meditaci poznáme jen málo z tohoto Nekonečna a ještě méně si toho zapamatujeme. Běžné je, že se tatáž informace vyjádří po sobě několika způsoby, totálně odlišnými, abychom opravdu pochopili.

 Proto se říká Poznání, ale lidskému se to nepodobá ani trochu. Pokud se Mu v meditaci otevřeme jakýmsi kliknutím, valí se na nás jako vodopád. Mnohé nejsou bez pomoci božského pochopitelné. Záleží na tom, jak nás v meditaci nastaví, kolik IQ v ní máme. Informace jsou často těžko slovy vyjádřitelné, jakoby jen abstrakce mohla naznačit, oč jde.

Mnohé jsou dokonce tajné i pro mystika, např. karma řízení změn pomocí tzv.kvót, kdy se vše sleduje a vyhodnocuje, než se jedná. Je to velmi složitý proces, kde závisí úplně na všem. Je vyhrazen jen Jim, ne člověku. Každý božská svět má svoje informace, vyšší světa mají daleko podivuhodnější, abstraktnější informace.

 

Problémy pokročilé mystiky

Je to problém života mezi světem lidí a Boha. Lidský ho už mystika moc nezajímá, je příliš omezený. Do božského ho božské nepustí, protože ještě nenaplnil, co je potřeba, ačkoliv už léta postupuje naplno. Hlavně mu chybí potřebná délka mystického procesu. Meditace sice stále má, ale jsou to jen krátké epizody. Silnější by byly příliš drahé. Jejich čas dávno skončil.

Sice má pro život všecky potřebné podmínky, je o něj dobře postaráno, ale duchovní schopnosti mu chybí. Léčitelství a jiné schopnosti by ho od mystiky odváděly.

Je stále v skrytém vnitřním procesu proměny, který jede na maximum. Přináší místy velkou únavu a občas tupost, ačkoliv zdánlivě nic moc nedělá. Procesy temné noci duše trvají a budou trvat ještě několik let, než dojde k určitému zlepšení v etapě mystický důchod. Skoková změna přijde až v příštím životě.

Jaksi čeká na mystický důchod, ale tato vnucená pasivita mu trochu vadí. I když ví, že je nastaven na maximální přínos procesu, jakoby léta stál na místě. Kdepak selanka, v mystice ani trochu není. Je v ní symbol oběti, obětovat lidské pro božské.

I veřejná, zejména přednášková  činnost je utlumena. Už není vhodné aby odborně mluvil se začátečníky. S laiky je to zcela vyloučeno. Jen s pokročilými, ale těch je málo. Tato izolace mu trochu vadí a ví, že bude dlouhodobá. Vlastně se po něm nic zjevně nechce, jen setrvat v nastaveném procesu.

Má sklony z ní utíkat k něčemu novému zajímavému. Využít do maxima schopností, které má. Jaksi vyzobávat zajímavé v lidském světě. To je však jen náhražka, jež proces brzdí. Má určitý prostor i na ně, ale není veliký. Když chce něco nového, jiného se musí vzdát, aby celek mimoduchovních zájmů zůstal stejně veliký. Jeho překročení božským silám vadí a hned na to reagují.

Trvale může poslouchat jen vybranou hudbu, ale to mnoho není, zejména pokud je dynamicky založen. Chápe sice svou situaci, ale pociťuje určitou nemožnost své seberealizace. Staří mystikové tento stav označovali jako sccitas, tj.suchost.

Božské mu v meditacích ukazuje, že lidská duchovnost je buď neochotou k poznávání, nebo křečovitou zbrklostí. Obojí je chyba. Božský svět není ani jedno z toho, ale klidnou hrdou Vznešeností.

 

Bleskovky

Blesková meditace je novinkou, kterou jsem právě dostal. Ukazuje, jak pestrý je mystický proces, jak si božské donekonečna volí nové cesty k projevení a hledání Sebe.

Podstatně se liší od velkých i od malé večerní meditace. Je charakteristická velmi krátkou dobou trvání, pouze jednu až dvě minuty. Zato je však silnější než malá meditace. Probleskuje do ní i trocha dynamiky velké meditace. Přibližně se tedy dá říci, že je to minutová ukázka velké meditace.

Vstupuje se do ní na základě oboustranného souhlasu. Vystupuje se z ní na pokyn božské intuice. Charakteristická je po ní zvýšená únava, asi jako rychle vyjít do druhého patra.

Potřebuje pouze hudbu, musí být dobře vybraná. Ta nejlepší pro pátou dimenzi, protože vyšší dimenze jsou velmi drahé. Nutný je i vnější klid a ztemnění místnosti. Pomoci může i sklenka červeného. Je krátká, proto jakékoliv lidské myšlenky musejí být co nejrychleji vymeteny, jinak ji budou kazit. Lze se naučit speciální postupy, jak ponor ještě zvýšit.

Je jasným připomenutím božského, tak totálně odlišného světa. Silné meditace jsou velmi drahé, proto bleskovka trvá tak krátce. Zato bývá i několikrát denně.  Dovede okamžitě změnit postoje. Lidské banality jsou okamžité rozeznány a odhozeny. Jasné je, že série bleskovek je účinnější než jedna malá ale slabší meditace denně. Po řadu měsíců mi prý budou bleskovky nahrazovat malé i velké meditace.

Bleskovky jsou dobré na rychlé sladění s božským. Zkuste zdokonalení - pokynem vymést vše lidské. Pak se zabalit do božského ve vizi, jak do kokonu. Ponor to zvedne o další min.2%.

Ponor mohou zlepšit i automatické pohyby rukou, jakési dirigování hudby, či hlasitá hudba do sluchátek se zesílenými basy. Je dobré také pochopit, že ponor nejde zvětšit na jistou mez, která je v každé bleskovce jiná, podle vůle božské intuice. Tlačit na zesílení nad tuto mez je kontraproduktivní. Spíše se nechat vést, božské samo nenásilně naznačí. Třeba, že někde máme křeč, která symbolizuje nějaký blok.

Po určité zkušenosti se ukazuje, že bleskovky mají široký záměr, každá je jiná. Bývají slabší a delší, nebo kratší a silnější, vždy však přinesou určité konkrétní poznání o nás či Bohu. Velké meditace prý nezmizí, budou však jen v intervalu řádu měsíců.

Můžete si bleskovku zkusit sami se skladbou Lisy G. s příznačným názvem http://yuung.sweb.cz/Unfolding.mp3 a vypilovat si optimální postupy. Fakt ale je, že opakované pokusy jsou božským chápány jako žádost o mystický proces, s kterým je však spojena i temná noc duše, na kterou ne všichni mají.

 

Mystika není selanka

Léta to musím opakovat. Temná noc duše je bohužel těžká a dlouhá. Viz.:

http://mystika.mysteria.cz/temna-noc-duse.htm

Každý podnikatel však také léta namáhá, ale své miliony si do hrobu nevezme. Vědci, sportovci, ba i umělci také celý život tvrdě pracují, a co jim zbude?

Mystikové však jsou odměněni hlavně po smrti. Víme, kam se dostaneme. V meditacích jsme Tam docela často. I za života je o nás dobře postaráno. Proč je tedy o mystiku tak malý vážný zájem?

Kdo vlastně je mystik? Ten který v meditacích vnímá Království boží, které Kristus popsal řadou výroků.

 

 

Kompenzace

Kompenzace je málo známou součástí mystického procesu. Nic úplně nového to není, každá výchova ji obsahuje.

Podmínkou mystického procesu je totiž dostatečný prostor, který mu dáme. Určuje intenzitu, tedy rychlost vývoje. Souvisí se stupněm přijetí Boha. Čím větší jsou zájmy mimo mystický proces, tím je proces slabší, pomalejší.

Není totiž nutné, ba ani možné, dělat jen mystiku a nic jiného. Vždy je však potřeba udržovat určitou míru a tu nepřestoupit, protože by proces zeslábl. To by se božskému nelíbilo, hned by nás upozornil.

Pokud v mimoduchovních aktivitách dojde ke změně, musí se udržet prostor, který zabírají. Když chceme nějakou navíc, musíme se jiné vzdát. Toto vyrovnávání je kompenzace. O konkrétních otázkách je nutno mluvit s božským, protože nemáme schopnosti posoudit, kolik ta která naše aktivita zabírá prostoru.

 

Chceme kvalitu?

Jsem fanda 3D a potýkám se s nedostatkem filmů a pořadů. Přitom 3D už dávno není problém, už je sto let známé. Televizní stanice u nás v 3D není žádná, ale ani na satelitu jich mnoho nenajdete. Nabídka filmů je také bídná. Když čtete debaty o 3D, je v nich mnoho podivné kritiky na to, či ono. Jak je to možné? Vždyť každý objektivně vnímající musí potvrdit obrovské zlepšení kvality 3D obrazu?

Ale ani v HD není situace, jaká by měla být. Skutečně HD pořadů a filmů je také málo a jen málokdo HDTV přijímá. Mimo větší města to u nás bez satelitu ani nejde.

Napadá mne, že o kvalitu snad ani nestojíme. Stačí nám ubohé rozlišení obrazu 0,4 Mpix televize z padesátých let minulého století. Je to stejné jako v mystice, ta je ještě vzácnější. O to větší má kvalitu. Je to zvláštní.

Je v tom asi strach a odpor k novému, neznámému. Počátky železnic, automobilismu, letectví, ba i počítačů byly také přijímány s nedůvěrou. V paměti máme i odmítavé reakce na začínající používání mobilů.

 

Změna procesu

Na poslední, 187.meditaci, mi božská intuice řekla, že nastane nová kapitola mystického procesu.. Víc překonpřeku, jak ráda říká, méně mystických božských pocitů. Malé meditace byly zrušeny. Skutečně se tak stalo, ale žádnou radost jsem z toho pochopitelně neměl.

Po 14 dnech mi řekla, že se nová kapitola ruší, protože nepřinesla tolik, kolik čekala a proces se vrátí na původní stav. Hned mi také zesílily božské pocity, tzv.ponor. To jsem rád, i když proces je těžký i tak.

Zdálo by se, že se Bůh zmýlil? Ale ne, na nás pracuje intuice, což je Jeho hierarchie. A ta není úplně dokonalá. Ač ví o hodně víc než my. Také se učí, zdokonaluje jako my. Vyšší Já sleduje záměry ještě vyššího, učí se od Ní.

Z toho je jasné i to, co mystikové vědí, ale ostatní však nechtějí slyšet: Že jsme neustále vedeni, ovlivňováni, pozorováni a vyhodnocováni. To je karma v plném významu slova.

Tak taková je mystika - soužití s Bohem a Jeho hierarchií  Kdepak si myslet, že si mystik dělá co chce. To nejde v žádné škole...

Po několika dnech však zjišťuji, že se úplný návrat nekonal, něco z něj zůstalo. Našli si optimální polohu. Také jsem se dozvěděl, že prý je velmi účinné, když proces zesiluje a pak  zeslabuje. Jsem v té namáhavější části.

 

Zákony duchovního vývoje

Duchovní vývoj není nic jiného, než zdokonalený životní styl. Poznáváním zákonů života a komunikací s osobním Učitelem – vlastní božskou intuicí se můžeme vyhnout mnoha chybám, které by nám ztrpčovaly život. Také míříme přímo k cíli a nebloudíme jako dítě v temném lese složitého světa plného nástrah.

Co je cílem života? Život má význam jako cesta Sebepoznání, tak je vytvořena Stvořitelem. Máme projít všemi úrovněmi, přes svět bohů a božstev až k Bohu a tam se rozplynout po naplnění tohoto úkolu.

Mnozí se chtějí rozplynout už v tomto životě, ale duchovní zákony to neumožňují. Nelze je obejít, podobně jako zákony fyziky jsou pevně dané. Je to jako dokonalá gamesa. Do vyššího levelu se dostaneme jen po naplnění určitých podmínek.

Nejsme příliš daleko, svět lidí je omezený, málo vyvinutý. Duchovní zákony života jsou zde velmi málo známé. Zato je krátký a bolavý, ale času je dost. Život ve světě zvířat byl ještě těžší.

V mystické meditaci můžeme nakrátko navštívit vyšší světy. Křesťané jim říkají Království boží, ale nemůžeme Tam zůstat trvale. Je to jako při exkurzi na zámku, kde jsme uchváceni jeho krásou.

I kdybychom stokrát chtěli, nemůžeme se v něm hned usadit. Musíme si ho zasloužit. I obyčejný byt v paneláku je tak drahý, že musíme léta namáhavě šetřit, abychom si ho mohli koupit.

Tyto prosté zákonitosti vysvětluji proto, že mnoho duchovních lidí odmítá namáhavý duchovní proces s jeho součástí – temnou nocí duše. Kdo by ji chtěl? Nikdo, ale nikdo se jí nemůže vyhnout.

Lidé by chtěli vše a hned, ale to nelze. Okamžité osvícení neexistuje, je to pouhý mýtus. Ani Bůh nám zadarmo nic nedá.

 

Rotaflex

Když jsem přemýšlel, jak ještě výstižněji popsat mystický proces, božská intuice mi řekla slovo Rotaflex. Nevěděl jsem co to je, ale na webu jsem zjistil, že je to tepelná a hluková izolace.

Ano, to je to pravé, mystický proces je prováděn v určité izolaci. Nemůže ji dělat přetížený zedník ani manager. Nemají na ni prostor. Dříve se proto mystikové uchylovali do klášterů a pousteven.

Mívá dar prorokování, občas vidí do budoucna jako Kassandra. Ale jako ona ji stejně nemůže změnit. Je lépe, když o ní mlčí, stejně jako o zjištěných překvapujících zákonech karmy, i to je izolace.

Mystik se přibližuje Bohu, tedy vzdaluje lidem. V mnoha knihách je popisován dosti nepříjemný pobyt v izolaci mezi těmito dvěma světy. Nepatří do žádného z nich. V tom je tajemství esoteriky. Čím větší kontakt s lidmi bude mít, tím větší problémy může čekat. I mystický proces to brzdí, protože dochází k vzájemnému vyrovnávání lidí, kteří jsou v kontaktu.

Rád by dělal mnohé, ale ví, že může až v daleké budoucnosti. Vynucená pasivita je jeden z mnoha problémů mystiky.

Svoboda je v mystice poznaná nutnost. Kdepak si dělat, co by chtěl, je na Univerzitě Bytí. Ale studenti mají i svá práva. Mystikové jsou vlastně zvláštní VIP. Bůh jejich karmu řídí specifickým způsobem, značně vzdáleným běžnému životnímu stylu.

Je tak zvláštní a podivný, že ho nelze přesně popsat, lze ho jen zažít sám na sobě. Není to snadný život, ale rozhodně to není žádná degradace, naopak. Kvalita musí být ve všem. Božské se umí postarat…

Ve večerní meditaci mi božská intuice řekla, co tu ještě chybí o izolaci mystika. Prožíval jsem u toho silnou oddělenost lidského a božského světa. Ty dva světy se nemohou nikdy setkat. Jde o zvláštní druh umrtvování myšlenek i činností, protože jinak existuje silná vazba na lidský svět, která blokuje přechod k božskému.

Je to ovšem málo příjemný stav být bez myšlenek, ale i bez božského, protože To se silně projevuje jen ve velkých meditacích. O to víc je prý tento stav, jež je těžko nějak nazvat, účinný. Často ho zažívám, když se v noci probudím a nemohu spát.

Často ho zažívám, když se v noci probudím a nemohu spát. Ale i odpoledne a večer, když poslouchám hudbu. Dosud jsem ale nevěděl, že má tak velký význam.

 

Anihilace duality

Duchovní schopnosti rozšířeného vědomí v 184.meditaci opět naběhly téměř ihned. Už v přípravě mi říkali a vysvětlovali symboly snů a jejich poznámek, zdánlivě nesmyslných. Závěr byl tento:

Nakonec jsem jen já - Bůh jež si věčně hraje. To je Jeho život. Všichni jsou jen jiné části mne. Vstoupit do mystické meditace je jako kliknout Jinam. Tam, kde mne znají až moc dobře.

Opět esoterika. Vše jsou symboly, sny, myšlenky, realita. To je ta skrytá nauka za jógou. Mám se vrátit k brýlím s 0,5 dioptrie, necpat se do silnějších brýlí. Ve stáří je zesílený sklon skrýt se v nemocech a jen odpočívat, i když v nemocech, ukazovali mi. Přijít na to a vymýt, to je léčení nemocí, které už ani nevzniknou..

Tady v mystické meditaci není problémem informace získat. Je to tu jako server na osobní otázky i na Poznání. Stačí zformulovat otázku.

Pak se do toho daly i vize a božské pocity, podané opět dalším novým, překvapivým způsobem, který jsem měl co dělat přijmout. Vždy je u mě vše nastaveno na maximum. Záměrem vždy bylo, co nejvíce postoupit za co nejméně. Takový ultrapřístup filosofie jdoucí rychle a přímo k Podstatě.

Vlastně byla meditace pokračováním minulé, velmi podobné. I zpočátku dosti tísnivý pocit, zejména místy. Je v mystickém procesu primární, pro ni se obrazy meditace vytvářejí. Je prý nejvíc efektivní! Protože je nejtěžší ji přijmout.

Vysvětlit Poznání i běžnému myšlení, aby Ho přijalo, což vlastně nechce, i když se třeba kasá, že ano. Kdo by chtěl rozptýlení individuality do oceánu, každý má nakonec přirozený strach. I buddhisté, ač tvrdí opak.

Prostě přijmout, jak to je, že veškeré jsoucno je vlastně z kombinací nuly a jedničky, jež žijí stále v Jednotě i odlišnosti duality. Ukázali mi to v pěkné vizi, jak kruh se stále dělil na dvě poloviny a zase zpět.

Vše je nakombinováno, vlastně vytvořeno pro náš prožitek a naši cestu zpět do Jednoty. Byla tam věrně zachycena všechna lidem neznámá Jsoucna, jako jednotlivé dimenze, světy. Vše vzájemně podobné, jako matrjoška. Jedno v druhém. To propojení, které nechceme vidět.

No a nakonec Cesty Sebepoznání, jež je vlastně zase v nekonečnu, v úplném Poznání, se vše stvořené opět rozpustí, aby se začalo zase Jinak. Neboť možností je nekonečno a každém lze jít do nekonečna.

Bylo tam hodně o prožitku Věčnosti, tj.místa, kde se tvoří čas, ale Ono je nad časem. Prostě donekonečna tvořit. I z toho jde ohromení, protože žádná limitace něčím tu není. Našemu světu se to nepodobá ani trochu. Je nám známý, ubohý, ale božský svět je pro člověka až moc silná káva. Jak Alenka v Říši divů jsou v Něm mystikové.

Ve všem Tam je matematika a logika. Hledání vždy každého povede ještě výš, do dalších, dokonalejších a více podivnějších abstraktních matematických Hypersvětů, kde vše jsou symboly symbolů symbolů. Syntetické jsou všechny pocity, děje, osobnosti, všecko  je matematika v aplikaci.

Kdeže lidské řeči o duchovnosti, to je naivita sama. Duchovnost je totiž Logikou logik, Logikou samou. Všechny duchovní zákony jsou Tam zasazeny do přesně dané struktury, vypadá jako zvěrokruh, kde vše se Vším souvisí. Harmonický, dokonale vyvážený matematický Celek, to je Bůh. Jak je vše propojeno, i do vyšších úrovní, to světů vyšší Abstrakce za abstrakcí.Vede to možná do šílených vysokých matematických Hypersvětů, ale na to je nutné do Nich vstoupit a to jsem zatím nezažil.

Jen se rádo mluví o duchovním vývoji, ale zůstává jen u řečí. Bojíme se Boha a Jeho světa a je to skutečně zvláštní svět! Pro nás zcela nepochopitelný. Kdepak to odbýt slovem Bůh je Láska, to je naivita! On není jako my! Máme strach z konce individuality. Jen Celek je věčný. Věčně vířící.

Jen málo lidí to skousne, ten podivný ohromující svět Boha a Jeho životního stylu, to věčné víření archetypů. I to, že konec Poznání vlastně také není, i ten je archetyp jdoucí do nekonečna.

Pak se meditace zklidnila, ale tíseň tam byla trochu stále. Prý je to daleko účinnější. Prý nač mi na konec meditace dát extatický pocit jako psovi po tréninku pamlsek. Chápal jsem, a dost to přijímal. V tomhle se mnou práci nemají. Také jak zářím jak zářič. Hodně i o sexualitě, těžce s nadhledem.

Vnímání hudby bylo stále úžasné, božské.

Byla opět skoro tři hodiny, s dvěma přídavky, pak už byla slabší. Opět s hudbou Crown Chakra, tu má božský Guru nejraději. Ponor ojediněle šel až k 48-49%.

 

Holotropní dýchání jinak

Holotropní dýchání, znovuobjevené dr.Grofem a jeho ženou, je už skoro zapomenuto. Je to škoda. Je to účinná tranzovní technika. Právě toto naší civilizaci chybí jako sůl. Ale není zájem, povrchnost vítězí, viz horoskop doby.

Napsal o něm řadu knih a kupodivu se ani po letech neozývají kritické hlasy, i když řada lidí u nás i v cizině to stále dělá. Přitom by se toho tolik dalo říci! Ale komu? Opět není nikdo, nebo skoro nikdo, koho by to zajímalo.

Oč jde? Prostě jeho these nesedí. Mohu to dokázat. Dělám to přes dvacet let. Učil mne osobní žák dr.Grofa, Mrg Vančura. Bylo to počátkem roku 1992.

Dělám to stále nejen já, ale asi třicet přátel a výsledky se od dr.Grofa velmi liší! Za tu dobu jsme udělali asi 700 těchto sezení, kterým říkáme meditace.

Dr.Grof sestavil vzory prožitků v holotropním dýchání, které podle něj odpovídají etapám narození, ale naše zkušenosti jsou zcela jiné! Všech 700 se vlastně stejných! Zcela se odlišují od všeho, co dr.Grof píše!

Přitom jsme jeho metodu jen trochu upravili, ale i tuto úpravu mi Mgr.Vančura doporučil. Sám jsem k ní po letech přidal jen tzv.channeling, tj komunikaci s tím, kdo zážitky připravuje. Dr.Grof se vůbec podrobně nezabýval, kdo zážitky vytváří a proč a na čem záleží jejich obsah.

Vždy se v transech dostáváme do jakési Učebny Poznání, kterou jako Učitel vede jediná entita-naše vlastní Intuice! Není na ní nic moc lidského, zvlášť některé Její části. Disponuje však gigantickou Inteligencí, Logikou a karmickou Mocí. Ví o nás i o světě doslova vše. Je to vlastně zesílená intuice!

Mohlo by se jí také říkat Duch, nebo náboženským termínem Bůh. Dostali jsme se tedy do mystiky, a to do stejné, jako mnoho mystiků různých náboženství v minulosti!

Jak je možné takový rozdíl oproti knihám dr.Grofa? To by měl vysvětlit hlavně on sám. Jisté je, že ve svých knihách opomněl se zabývat tak důležitou záležitostí jako set a setting. Je pro výsledný zážitek velmi důležité, kdo a co ten, kdo jde do transu ví a co chce!

Nebo že by to byla autocenzura? Mluvit o mystice skutečně nikdy nebylo populární. Na to ať si sami odpoví dr.Grof a ostatní v tomto oboru psychického výzkumu nevědomí.

 

Konkurence Boha?

V jedné webové debatě kdosi napsal, že když u něj zazvonili Svědkové Jehova, řekl jim, že je od konkurence. Ti prý pak utíkali! Bylo by zcela nevhodné s ním komunikovat a vysvětlovat mu jeho omyl.

Ani jehovisté, ani teologové nemají v této věci jasno. Stvořitel je přece jen jeden, stvořil i Satana a jeho říše. Bůh tvoří nejen těla a světy, ale i vlastnosti, prostě všecko. Je velkou chybou Ho považovat za člověka s jeho vlastnostmi. Není člověkem, ani trochu ne.

Daleko dokonalejší je Ho chápat matematicky jako dokonalý, harmonicky vyvážený Celek, Potencionalitu Všeho. Pak je jasné, že dobro a zlo jako základní duality existují společně, není jedno bez druhého.

Je o tom celá věda, ale je příliš esoterická. Stačí jen o tom vědět. Chybou by bylo si se zlým zahrávat, byť jen s ním komunikovat. Je to porušení Principu podobnosti, což má své následky.

 

Cesta kříže sv.Terezie od Ježíše

V Novém zákoně Ježíš na mnoha místech předpovídá učedníkům pronásledování a utrpení. Např.: J.15.18 "Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne měl v nenávisti dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by měl rád, co je jeho; že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“

Životopisy mystiků to popisují bez výjimky. Např. sv.Terezie v knize Hrad v nitru, Šesté kapitoly:

„…Myslím, že bude užitečné, když vám vylíčím některé trýzně, jež zakoušejí a jež znám velmi dobře. Jistě, všechny duše nejsou vedeny touto cestou. Nicméně ty, jež Bůh vyznamenává takovými nebeskými věcmi, i když jen občas, musí podle mého názoru tak či onak zakusit pozemská utrpení.

Chci začít u těch nejmenších, totiž u reptání osob, s nimiž se stýkáme, ale i u těch, s nimiž žádné styky neudržujeme a o nichž by nás ani nenapadlo, že by se mohly zabývat našimi věcmi.

Říkají: „Chce ze sebe dělat svatou! To všechno dělá jen aby oklamala svět a znevážila ostatní, jež jsou mnohem lepší než ona a nenadělají tolik cavyků.“ Všimněte si, že ona nedělá žádné cavyky, nýbrž snaží se jen přesně zachovávat, co vyžaduje její stav.

Nicméně ty, které považovala za přátele se od ní vzdalují, stávají se jejími nepřáteli a zahrnují ji velmi bolestivými a citelnými ranami: „Ta duše je na scestí! Je to zřejmý klam! To jsou ďáblovy úskoky! Dopadne to s ní jako s tou a tou, co tak bídně skončily! Kvůli ní se zlehčuje ctnost! Klame zpovědníky!“ A zajdou i za zpovědníky a řeknou jim to. A tisíce jiných pomluv a posměchu.

Nejhorší je, že tato válka brzo nepřestane, nýbrž trvá celý život, neboť jedni upozorňují druhé, aby si dali pozor a nejednali s takovými dušemi. Namítnete mi, že někteří také mluví dobře. Ano, ale jaká je to hrstka proti zástupům těch, co pomlouvají.“

 

Rovněž to popisuje v knize Cesta k dokonalosti, 18.kapitola:

„Těm z vás, které Bůh vede po této cestě zdůrazňuji, že kříž kontemplativních osob není nejlehčí. Náramně byste se divily, kdybyste viděly, na jakých cestách a jakými způsoby je Pán zkouší. Znám oba stavy a vím, jak jsou nesnesitelné trýzně, jimiž Bůh tříbí kontemplativní. Kdyby je nemírnil nějakou útěchou, nedaly by se vydržet.

A právem, neboť cestu kříže Bůh vyhradil pro své vyvolené. Čím víc je má rád, tím více trápení na ně sesílá. Není však žádný důvod myslet si, že se by Mu ošklivily kontemplativní osoby, vždyť je chválí vlastními slovy a považuje je za Své přátele.

Když si lidé všimnou, že kontemplativní dostávají nějakou milost, představují si, že  je tomu tak stále. Já vám však říkám, že byste nebyly sto snášet jejich kříže ani jediný den.

Poněvadž nás Pán zná důkladně, ví, v čem Mu můžeme sloužit. Dává každému jeho úkol podle toho, jak to nejvíce prospívá jeho duši, samotnému Pánu a dobru bližních.“

 

Mezigenerační problémy

Kromě běžného problému rivality mezi generacemi chtějí potomci rodičům podvědomě oplatit to, že je mnoho let komandovali. Existují i další zdroje problémů.

Rodiče a prarodiče mají totiž neustále sklon považovat své děti a vnoučata za podstatně mladší než jsou, protože si nejsou ochotni připustit, že se situace zcela změnila. Jsou líní myslet, rigidita je daleko pohodlnější. Také proto tak jednají, protože se tím vracejí do doby, kdy byli ještě mladí a děti je poslouchaly. Péčí o ně si naplňovali život a jeho smysl.

 

 

Tři skupiny mystiků

Ne každý mystik dělá mystiku naplno. Lze je proto na základě dvaceti let zkušeností s mnoha mystiky  rozdělit podle stupně přijetí procesu na tři hlavní skupiny. V praxi se ale ukazuje, že by bylo účelné vytvořit ještě další dva mezistupně, které jsou také zastoupeny.

První skupinou je tzv.softmystika s nejnižším stupněm přijetí Reality-Boha. Má sice výjimečně mystické meditace, někdy i komunikuje s božským, ale vše je dosti na okraji jeho zájmů a nerad o tom mluví. Ptá se božské intuice spíše na praktické záležitosti, filozofické otázky Stvoření ho nezajímají, ba odpuzují.

Má problémy s vadami osobnosti, ale odmítá se jimi zabývat. Dokonce odmítá myšlenku, že by mystikem byl, ač má léta duchovních zkušeností. Vnitřně se totiž mystiky a Boha bojí, ví, jak je mocný. Nemá velké cíle. Charakterizuje ho také, že si neuvědomuje svou TND, ačkoliv je očividná.

Střední mystika je už dosti orientovaná v procesu, jež je silný. Vyznačuje se ale tím, že považuje mystiku za moc těžkou. Špatně zvládá jak ohromující mystické zážitky, tak TND. Netroufá si sice z mystiky utéci, ale zvlášť nadšen z ní není, protože ví, že se vzdaluje lidem, což mu trochu vadí.

Extrémní mystika je mystikou naplno. Na rozdíl od střední mystiky by ji přijala ještě zesílenou, ač už takto s ní má velké obtíže. Ty však chápe a přijímá. Mystika je u něj, na rozdíl od ostatních, zcela dominantním životním stylem, má všecka privilegia.

Jeden mezistupeň existuje mezi softmystikou a střední mystikou. Dotyčný si sice uvědomuje, že je v mystice, ale velmi těžko ji snáší, mnohé vůbec nechápe, ani chápat nechce.

Druhý mezistupeň je mezi střední a extrémní mystikou. Občas totiž přechází k jedné do druhé. Každý je mystickým procesem veden ještě k vyššímu přijetí Reality-Boha, tedy do vyšší skupiny. Čím je vyšší, tím je také těžší. Nic se nedává zadarmo ani v duchovnosti.

 

Test přístupu k duchovnosti

Již dvě desetiletí marně diskutuji s tzv.duchovními romantiky, kteří skálopevně věří jakési formě buddhismu. Hovoří o klidu, neusilování, nehodnocení, vyvanutí individuality. Klid, to má ego rádo, ale nikdy ho nemá. Je totiž rigiditou. Co se necvičí, to zchátrá. Bůh také není v klidu. Oni sami jsou důkazem svého omylu, tvoří je přece Stvořitel a to dynamicky. Ticho musí být ego, když naslouchá božskému. Ustoupit Mu tak.

Všiml jsem si, že nikdy nejsou ochotni rozebrat své i mé argumenty. Jde jim čistě o tu víru, realita jakoby nebyla důležitá. Když se jich ptám, kdo tou cestou prošel a jaké mají výsledky, odpovědi se nedočkám.

Někdy tvrdí, že To už v meditacích zažili. Hovoří opět o tichu duše, ale to Bůh opravdu není. Absolutno se Svou Potencionalitou je Základem Všeho, ale nelze Ho popsat jako klid, ticho.

Myslí si snad, že na jejich iluze nejde přijít. To je ale omyl. Díky channelingu se mohu optat božské intuice, jež má do kohokoliv dokonalý vhled. To je mimochodem princip jasnovidnosti. Nemají šanci mi lhát a tvrdit, že To už pochopili, protože To chápe jen věčné zkoumání samotného Boha. Proto také Stvoření existuje.

O tom, že někdo viděl Boha a mluvil s Ním o Zákonech Poznání nikdo z nich nemluví. Je to tabu. Přitom základem duchovnosti je poznat, co nás přesahuje. Takže po desetiletích snah nemají nic než stále stejné řeči.

Není to zvláštní? Výsledky jsou přece to hlavní. Takhle mi do připomíná ideu komunismu. Ten všude prohrál, ani nikdy nikde neexistoval, protože odporuje zákonům života, ale stejně má stále tolik hlasů. Co z toho vyplývá? Úžasná síla lidské iluze. Ego si s nimi vyhraje a to mu stačí.

Všiml jsem si ale, že mnoho z nich svou víru za čas opustí. Může to být za dva roky, ale znám případy i za 65 let. Představte si to! Šedesát pět let se něčím zabývat a pak to odložit jako nepotřebnou věc!

Když jim o takových řeknu, tak namítnou, že už o tom nemusejí mluvit, že To žijí. Ale není to pravda, stačí s nimi chvíli mluvit a poznáte, že na jakoukoliv poznámku o duchovní minulosti reagují s nechutí a vyhýbavě. Rozhodně nedošli žádného Poznání. Jsou to slušní lidé, nic víc, ale to byli vždycky. Kdepak nějaké schopnosti, ty oni ani nechtějí, ač jsou to Dary Ducha.

Nikdy se nezabývali otázkou Vůle Stvořitele a Jeho duchovních zákonů, to je podezřelé. Jen jejich názory, skrytá přání je zajímají. Ale Poznání je přece znát Vůli Stvořitele, protože On ty zákony vytvořil. Bez Něj je to jen hraní si na písku a ten pískový hrad stejně musí spadnout.

Je možné udělat promyšlený test přístupu k duchovnosti. Každá nauka od buddhismu po křesťanství doporučuje vedení učitelem, guruem. V podstatě není problém se telepaticky spojit s Bohem i s Buddhou. Proč tedy nepožádat je, aby nás učili, vždyť jsou Všemohoucí!

Kdo takovou nabídku přijme, je na dobré cestě. Bude správě veden a dokonce bude mít u Tvůrce osudu- karmy protekci. Nedopustí, aby se mu stalo něco špatného, co by ho zbrzdilo.

Pokud to ale někdo odmítne, sám se zařadí do tzv.duchovních romantiků. Je jasné, že si chce dělat co chce a po svém, a to nejde v žádné oblasti, zejména ne v duchovní. Póza ega, nic jiného. Neexistuje totiž důvod, kterým by své odmítnutí mohl obhájit. Jakoby tušili, že by jim mystický proces proměny dal pořádně zabrat. Ale on se umí i postarat…

Z knih Krišnamurtiho jsem se před třiceti lety poprvé dozvěděl, jak je duchovnost plná podvodníků, jiní tuhle odvahu neměli. V Indii i jinde je podle něj spousta tzv.guruů, ale jsou to herci, kteří hrají roli, kterou od nich duchovní romantici očekávají.

Ostatně lži a podvody jsou všude, proč ne v duchovnosti? Tam se navíc dají dobře skrývat. Ačkoliv Kristus a Buddha před tím mnohokrát varovali, nepomohlo to. Jsou všude.

 

 

Odosobnění Boha, meditace č.183

Božské mi včera večer navrhlo meditaci, což se už léta nestalo. Jsou vždy rámcově určeny alespoň týden dopředu. Takovou šanci ale nelze odmítnout!

Síly tranzu, tedy vytržení ducha, na dvě a půl hodiny bylo dost. Po třech přídavcích pak ale zesilovala únava.

Nejdřív byl problém se sluchátky, které hrály podivně slabě. Tušil jsem záměr, když se výměna nezdařila, přesunul jsem se jinam. Až po meditaci mi naznačila, že mám vyměnit starý discman za flešku. Symbol nového přístupu, více vzdálenému lidskému.

Čistě extatická tato filozofická přednáška nebyla ani chvilku, naopak. Ale byla silná, dost proměnila mou osobnost. Velkou částí vědomí jsem byl nepochybně u božského, daleko dokonalejšího. Zůstalo tam, jak v posledních létech, i mé běžné vědomí, aby se v přednášce u božského gurua dozvědělo, co po 182 meditacích ještě neví. Prostě rozšířené vědomí se svým úžasným bohatstvím pocitů, vizí i myšlenek. To není nic běžného lidského.

 

Nejdřív mi vizemi ukazovalo a názorně pocity prožívalo, jak bolest v meditaci, ale i v životě rozbrušuje překážky přijetí Poznání. Proto je v mystice bolest. Přijmout nové a vyšší není jen tak. Překonáním neochoty k Poznáním přijde rychleji. Šoky z Něj nás prostě hodí dál, otužíme se jimi. To je podstata mystických meditací.

Ke své obvyklé filozofické přednášce pak přidalo další, úplně nový a vyšší prvek. Jakousi dostavbu úplného Poznání. Nikdo nemůže znát duchovní zákony, nemá na to. Jen Bůh nám je může ukázat, pokud je chceme slyšet.

Prostě nebrat Stvoření jako dílo jakéhosi Boha s jakousi podivnou Vůlí, ale matematicky. Prostou a v podstatě jednoduchou Potencionalitu Bytí, která má však formát nekonečna nekonečen. Není totiž ničím omezena. Obsahuje Vše.

Přijmout i to, že se člověk  na konci duchovního vývoje rozpustí na jakési atomy (archetypy) ale přitom je stále Celkem, vždy Jím byl a bude, jen měl dočasný tvar se svým určitým nastavením, a tedy i cestou. Důležitý je jeho život, jeho pocity, procesy, vše je současně v nekonečně variantách.

To stále zapomínám, jsem zvyklý na omezenost a neznalost. Ale ve světě meditace to neexistuje, jakákoliv otázka tam přinášela jasnou odpověď. To je výuka přímo od Boha!

Je jen zákonitě vygenerovaná Potencionalita, jednota protikladů, jak mi stále znovu ve všech úhlů vysvětlovala. Pak by vše bylo spíše jako binární Hra Her ve Hrách, naplnění vší pravděpodobnosti. Prostě jako kvantová mechanika. Je to těžké přijmout, takže toto Poznání nikdo nechce slyšet, ač o tom třeba mluví.

Takže nakonec Tonda se svými teoriemi prý neříká nesmysly, má to logiku. I když je naše pojetí vlastně obrácené, u mě dynamický Bůh, u něj uklidnění mysli, pasivní přijímání. Jsou to cesty v správnému výsledku. Jen je chtít dělat pořádně.

Kupodivu jsem se té anihilace nebál jako jindy. Že by ty desítky meditací pomohly? Mám tedy hodně radikální proces! Co kdo snese, to dostane, to platí pro všechny mystiky. Stejně se dá vše nastavit a také se to dělá.

Jaký životní styl má Všemohoucnost, Věčnost a Dokonalost v jednom? Vše v kvantovém pojetí je úplně jiné, než jsme zvyklí. Přijmout tohle Poznání bude docela těžké. Netuším, jak to mé vědomí přijme, když na to nemá ani pojmy.

Co bude za tímto Poznáním? Jakoby dál už nic nemohlo být, což ale nejde. Vše je do nekonečna. Jistě se mohou další meditace v různých variantách vracet k tomuto tématu, ale co pak?

Pak tam bylo ještě dost informací, zčásti esoterických, zčásti i osobních. I o mě, jak budu na stáří zářit jak zářič, což mi ukazovali vizi. Jak je ve mně jakási silná žárovka, co svítí skrz kůži.

Říkat něco někomu je vlastně kontraproduktivní. Nejistota a strach vede spíš k apriornímu odmítání. Každý si jede podle svého a je to tak správně, i když ani tato slova nejsou úplně správně.

 

Afrodisiakum duše

Lepší tranzovní meditaci jsem si ani nemohl přát. Dal se na chvíli „stopnout“ tok pocitovizí. Tím se zklidnil celkový pocit. Pak se do Toho zase ponořit.

Meditace trvala od 22:33 do 4:03 hod a ještě cca do pěti doznívalo víření mysli v probírání se vztahy a příjemném naplňujícím pocitu, ale už trochu s rušící únavou.

 Přicházela spousta vjemů, hlavně pocitových a nových myšlenek doprovázejících obrazy fraktálopocitů. Ve dvě hodiny už jsem myslel, že to ustane, ale to byl jen konec silné části.

Nádherné vize, sem tam fraktály s nádechem nekonečného plynutí a změn. Okolní realita konzistentní, ale taková trochu plastická. Pocitově se lehce vlnila, nafukovala, jak ve zprohýbaných zrcadlech, později jsem asi půl hodiny zíral do zrcadla na sebe. Taky nádherně kouzelné, jak ožil zrcadlový obraz jako imaginární v Jiném prostoru… Upravoval se… Jiné barvy, i změny obličeje.

Nesmál jsem se přímo, ale byl jsem totálně vysmátý štěstím, blažeností, plynutím a jeho božskou Harmonií. Byť jinak se nic zvláštního nedělo. Tedy dělo, v pocitové rovině ta uvolněnost do „bezbřehosti“. Prostě totální pohoda, nadhled. Jen ze začátku trochu šokující vize, a hlavně jejich neuvěřitelně imaginární rozvíjení se. Dokonalé myšlenky v obrazech, jen jsem žasnul...

Navíc síla i hloubka prožívání všeho byla daleko větší, nádhernější, vznešenější, úžasnější, umělečtější. Poprvé a hodně jinak jsem vnímal Departum od Lisy Gerrard. Je v něm otištěná její vznešená vyspělá osobnost. Středověká šlechtična s hlubokým uměleckým cítěním. Navíc citlivé propnutí do moderny, kterým ale nedevalvuje tu krásu vznešené starobylosti… Vícehlasy v chorálu, ševelící jako vlnky na potoce v krásné krajině hor. I u neextatických skladeb jsem byl stále v jemné extázi.

Ke konci slabší, ale chvílemi meditace zesilovala do gejzíru blažené radosti, díky nadhledu a uvědomění si smyslu všeho v mém životě, kam se zatoulala pozornost… Nádhera nádher. Už si na to nejde ani zcela vzpomenout jaký to byl pocit.

Celé to bylo, až na pár skladeb šesté dimenze, s hudbou Dead Can Dance a Lisou Gerrard.

Symbol nadcházející nové etapy, ale dojezd roku bude postaru, nově až od Nového roku 2013. *

První vize - z planet se stal atom, jako bychom my žili ve zpomaleném atomu, jádro – Slunce…

Pak okolní soustavy, jiné atomy, galaxie jako molekula… nádherný prožitek Prostoru a nástin Nekonečnosti fraktálu Stvoření nahoru i dolů s podobností různých úrovní… Všude je to jiné, a přitom stále podobné.

To je jedna ze zákonitostí Vesmíru. Z vizí blesků záblesky fraktálů v mozku propojující neurony. To doprovázely záblesky silné extáze, až ohromení. Vědomí těla se roztáhlo do širého Prostoru. Tělo pocitově zprůsvitnělo a odhmotnilo se. Tělem a zároveň vědomím se staly pocitovize. Spojení  fyzického a duševního ústilo ve vnitřní vesmírný tanec vibrujících částic, a mezi nimi se proháněl Duch vědomého božství, je korigující. Jednotlivé atomy, body Vědomí, jsou Jeho součástí mysli, tancují pohybem Jeho mysli.

Z toho čišela nádherná Vznešenost a silná Blaženost. Pokračovaly silné vlny pocitů v Hyperprostoru mysli a místy vize fraktálů, tělo však nebylo paralyzováno, ale jako bych chodil po dně bazénu…. Pomalu, měkce, byl jsem spíše látkou prostupující tělo… Vědomí plulo však dále pocitoprostorem… I vnímání okolí bylo trochu jako pod vodou. Lehce posunuté změkčené barvy, mírné vlnění, nadouvání se. Když jsem se na něco zaměřil, sem tam rozklad na více barev: Ke konci při kreslení se obvykle z modré stala černá, modrá a zelená.

Jakoby se prostor rozložil na tři jinak barevné prostory mírně posunuté a přitom v sobě…  Ale nebylo to ostré, nevadilo to, působilo to naprosto přirozeně. Vnitřní pocit stále nádherně naplňující, bez nutnosti myšlení, jeho svět se kdesi ztratil a já neměl nejmenší potřebu ho hledat… taky k čemu?

Vnímaní, poznávání i nové postřehy čišely Genialitou a Dokonalostí. Užíval jsem si to, takhle bych se chtěl mít jednou po smrti. Pojem času zmizel, zůstalo pouze Teď. Čísla na hodinách jsem chápal, ale sledoval jsem proměny, ne plynutí času… Čísla se měnily v archetypy, odkazy na archetypy jejich kvalit.

Kvantita nehrála žádnou roli, jen pocit toho, co vyjadřovala, byl důležitý. Při třech jedničkách jako by se otevřela „stavítka“, a cítil jsem jakýsi vyšší, rozsáhlejší Prostor nad Hyperprostorem, ve kterém jsem se částečně ocitl. Dokonalejší a přitom jemnější sféra Bytí, více matematická. V předchozí více uměleckosti a ještě jakási blízkost lidství, výš už ne.

Cosi jako chlad, ale bez pocitu chladu, sféra neutrálna. Nezaujatosti, odpoutanosti, ale plně jsem Tam nešel, jen nahlížel. Hudba mě držela pod Ní, jako je povětří pod nebeskou klenbou.

Ke konci jsem myslel, či spíše se zaměřoval na různé blízké i vzdálenější lidi. I ty, co jsem dlouho nepotkal. Ke každému nějaké nové, a sem tam překvapivé vjemy toho, čeho jsem si dříve nevšiml a co nepropojil. Nejvíce k rodině, dětem. Jak změnit přístup ve výchově, co dělá problém a proč. Prostě intuice je skvělým psychoterapeutem.

Kde se objevíme a mluvíme o duchovnosti, působíme na druhé jako Q ve Star Treku. Čím méně se budeme zabývat druhými, tím lépe pro nás.

Hlavní pocit a způsob vnímání, prožívání celé meditace, je nevypověditelný. Jako když vám přibude další smysl, nová dimenze vnímání i chápaní. To změní i pocity, v těch se projeví nejvíce nová dimenze, proto pocitoprostor. Vědomí intuice je luminoforem duše, láska jejím afrodisiakem.

Meditace musí být podobné etapě. Když ta je těžší, i meditace jsou takové, či jakoby prázdné. Ale jako symbol jsou stále důležité. Symbolizují obrácení se, návrat a přijímání božského.

 

* / méně tísnivých operací, větší klid vnější i vnitřní. A co změna v práci? Banalita, jen přechodné zvíření. Stanete se kadety v mystické škole života, tzn. lepší zacházení, ale úlevy nečekejte… Lepší, stále přístupná intuice, ale pocity podobné jako teď, jen malinko lepší, ale stabilnější, bez velkých výkyvů. To ani malé meditace se nezlepší? Skoro ne, jen častěji a občas nečekaně /

 

Dadla-Ashem

Včera (25.6.2012) jsem měl meditaci v lůně Šumavské přírody. Klidná, ponor do padesáti procent, jen několik chvil silnějšího ponoru a vize toku fraktálů v silnějších okamžicích. To se pak ztrácelo vnímáni sebe, tady i času.

O strukturovanosti božské tvorby a řízení, ale o tom už byla mnohokrát. Spoustu dobrých myšlenek si nepamatuji, ale pár jsem jich zapsal:

- Ďábel je zaprodavatel snů. Dluh je nástroj moci, předmět vazalství.

-V jedné písni 60.let znělo: Answer is Blowing in the Wind ( Odpověď vlaje ve větru). V povětří idea se povaluje, ještě dodala intuice. A o tom byla i meditace. Nechat roztáhnout mysl do povětří, povědomí sféry intuice, a vnímat jejím vnímáním tak jako vítr ovívá rostliny, stromy a celou flóru přírody. A sem tam zachytávat Její ideje a odpovědi na otázky co vyvstávají při vnímání, pozorování, bez nutkání ega dělat, nebo myslet si něco svého, známého.

 Z jemného vnímání okolní přírody ve mně vzešla myšlenka:

V nepravidelnosti je krása, duše oáza.

 

A paradoxně od vědomí intuice na Její oslavu:

 Jsi nejkrásnější hvězda,

co kdy na koně vlezla

Já miluji Tě,

jsi do skonání světa

moje jediná

- Různé abstraktní obrazy v prostoru jakoby na plátně, všechny vytažené do Hyperprostoru, v nich se rozjelo víření fraktálů.

-V tunelu obrazovek, ty se roztočily v nekonečný tunel pohledů na Vše.

-Zajímavým způsobem podané mnohastupňovité řízení Všeho.

-O teorii pravděpodobnosti. Obsahuje aspekt vyvážení celku, který ale není patrný z žádné přírodní zákonitosti. I o nutnosti realizace všech dostupných variací. A kdo jiný by na to dohlížel a počítal vyváženost, než jejich Tvůrce?

-Na chvíli se zavřenýma očima jsem se dostal do Jeho světa. Tanec fraktálů, ovšem bez extáze.

-Komunikoval jsem s hadem země, tedy takovým co vystupoval z kamenné zídky. Řídí toky živlů v přírodě, je dost drsný až jakoby necitlivý, nesoucitný. Prý to bylo jedno z původních božstev lidí, tedy dávných šamanů.

-Indové jsou uctívači, a to i ti co kouří posvátný čaras. Stačí jim to co mají, tak více Poznání nedostanou. Pak v doznívání meditace ještě přicházeli poznámky:

-Udělat Taroty * cosi jako Tarot Arcada

21 bran (etap) mystického zasvěcení, proložit meditacemi a návody na provedení

 -J. se do mystiky bojí, raději zůstane při zemi, tak ho nechají.

-Milovat božské, o ostatní se není třeba tolik starat

-Pomalu si uspořádávat hudbu

-Tvořit pro radost

Pozn.: Co znamená Dadlaashem se mi ve slovníku nepodařilo zjistit. Podle intuice je to symbol mystického odpočinku, co má po letech transformací přijít. Byla vlastně ukázkou toho, jak se za asi 5-7 let budu cítit a žít běžně (dá-li skutečně božské??).

A stojí to za to. Panoval v ní svěží a tvůrčí duch. Proti tomu běžná dovolená je jen méně starostí a trochu více času na koníčky a odpočinek. Důchod bývá spíše odsun na druhou kolej, kde je člověk rád, pokud je při zdraví a zůstalo-li mu pro co ještě aktivně žít i nějaká ta koruna v kapse.

 

Binární Stvoření, meditace 182

Měsíc od poslední meditace byl velmi těžký, bolestivý, jako už 9 let nebylo. Prý jsem ale dostal 3x tolik zásluh (bolavé to bylo také asi 3x tolik)

Prosil jsem o silnější, protože měsíc byl těžký a dali mi. Byla 1,5hod dlouhá v první fázi, s přídavkami dvě hodiny. Místy docela silná, dynamická, ale většinou tísnivá, místy až dost, ne však extrémně.

Nejdříve už v přípravě, která byla velmi krátká, jak odmítám číst starší meditace, přece je tam to hlavní, co se probírá stále: O tom, jak nás Shora prožívají.

A pak, že pasivita v meditaci není na místě, vůlí si můžeme nastavit, do jaké hloubky Poznání chceme nahlédnout. Rozvíjí se když chceme, jako bychom rozklikli ikonu. Když se zablokujeme, dál se nedostaneme.

Zase to asi bylo od sedmičky Boha, prostě Její styl. Postupně mi ukázala, že Stvoření, obraz Boha je vlastně binární, celá Realita, vše co vnímáme a jak vnímáme. To bylo ohromující, způsobovalo tíseň.

Vlastě opět extrakt filozofie Stvoření. Celé Poznání naplno! Vše, co se ani neodvažujeme tušit. K tomu se stále vracela, a tísní, což je hlavní součást Hry, rozbrušovala, odstraňovala  nepřijetí toho. V tom je princip procesů mystiky-rozbrušovaní a překonpřek.

O vodění za sesílanými pocity. Doslova si hrají s lidmi, vše, úplně vše ovládají. Jen si myslíme, že jsme oddělená entita. Jsem proto, aby mě mohli prožívat z mého nastavení, které vytvořili virtuálně. Jsem jedna z nekonečna Her Stvořitele. V nich se dá vše nastavovat, a také se to dělá.

Ještě o tom, že nic není definitivní, poznání se stále rozvíjí, jak taková šroubovice se zavrtává do nepoznaného. Nic tedy není úplně jasné. Dá se o tom leccos zjistit, ale zas úplně vše ne. Filozofové a theologové by se v takové meditaci z ohromní a úžasu asi ... Bůh člověka nekonečněkrát přesahuje ve všem.

Spousta dalšího, co mi pak v přídavkách zase ukazovali. Také naznačovali, že už bych se nemusel narodit vůbec, když tohle vím. I o Třetím oku, které se stalo mou duchovně nejvyšší částí vědomé mysli.

Nějakou jednoduchou věc jsem nevěděl, tak jsem se zeptal. Hned odpověděli velmi názorně a smáli se mi, že to nevím, že jsem jak dítě, ovívali mě ručníkem. Stejně jsem zapomněl, oč šlo. Dokonce mi ukázali jistou nadgeniální souvislost, která mě ohromila, ale říkali, že mi vypárají a také ano. Okamžitě jsem ji zapomněl.

I o vrstvách dimenzí, jak spoluúčinkují. Jak je Všeho nekonečno v nekonečně variantách-Potencionalitách.

Naznačovali mi životní styl božských sil, tak totálně odlišných od našeho ubohého. Ale lidský svět z Jejich pohledu mi nechtěli ani ukázat, prý hrozně tíhy a bídy. Vážně se nemáme moc dobře.

A jak si škodíme myšlenkami, které mají snahu se naplnit. Je třeba je splachovat, aby se neuhnízdily a neškodily. I o tom, jak se sex konkuruje v pozornosti duchovnosti

I jak rozměňuji výuku všemožných způsobem, i psaním, dáváním textů na veřejnost. Sám to mám problém přijmout. Vše je u mě nastaveno na max.rychlost. Slabé vize mám jen proto, že je to tak výhodnější. Jsou drahé a moc vyčerpávají, stačí jen naznačit.

Opravdu tvrdá škola, co mi dávají, ale velmi účinná. Vše přímo a ostře. Přednáška přímo od Zdroje Všeho. Jsem vlastně stejně radikální jak On.

Kontakt s božským je zárukou neexistence neznalosti. Vede k těžkému nadhledu, ale vůbec to není snadné přijmout.

Stejně je to prý dost jinak, řekli mi po meditaci. Ta je hlavně vytvořena pro výchovný efekt. Proti meditaci je svět Boha úplně jiný v tom, že Tam nejsou spodní části mystika. Nejsou tam tedy ani jeho šokové stavy ohromení z Nového Neznáma. Meditace je pouhá výuka, ukázka. Vlastně uměle připravený exkurz, kde je vše jen naznačeno.

 

Duchovní (ne)gramotnost

Velký mystik Ráma Krišna jednou poslal svého žáka koupit hrnec. Když ho přinesl, tak zjistili, že je děravý. Mystik nesmí být hloupý, pravil na to Ráma Krišna.

Pokusím se poznání duchovnosti připodobnit k IT gramotnosti. Je mimochodem dosti velká podobnost mezi Bohem a počítačem, ač to zatím skoro nikdo nepoznal.

Jen třicet let existuje tento pojem. Dřív vůbec neexistoval, počítač byl cosi mysticky magického, podivného, běžným lidem nedostupného.

 Máme s IT gramotností denně práci, stále je co zlepšovat a učit se nové. Informace přicházejí ze všech směrů. Je dost práce je poskládat dohromady a metodou pokusů a omylů se dobrat žádoucí kvality výsledků. I po třiceti letech praxe se musím ptát zkušenějších, a nikdy to neskončí. Stále se budu mít co učit.

Stejnou dobu se pohybuji v duchovní oblasti, prošel jsem všemožné spolky. Snažil jsem se stejné metody práce přenést i sem, a vyplatilo se mi to. Podařilo se mi proniknout k Bohu a od Něj se učím.

Snažil jsem se tento způsob výuky, protože to vlastně nic jiného není, zpopularizovat, přinést jakousi osvětu, ale bohužel musím konstatovat, že se to nedaří a asi nikdy dařit nebude. Prostě není ochota. Proč?

Mnohé firmy dbají na celoživotní vzdělávání, ale to je v duchovní oblasti bohužel neznámé. Zde je vidět celoživotní rigiditu v názorech na Boha a Stvoření.

Představte si, že by někdo řekl - Možná opravdu asi něco takového jako počítač existuje, a přitom ho měl přímo před nosem! Ani spustit ho ale nechce! To je tristní výsledek 2000 let výchovy křesťanství.

Lidé vlastně z Boha dělají hlupáka. Ale On vůbec není člověk. Nezažili jeho nekonečnou Velikost, a tady ani nemohou pochopit, byť i jen mlhavě, kdo je. Kdyby někdo psal o Amazonii a nikdy tam nebyl, smáli by se mu, ale psát o Bohu a nemít žádné osobní zkušenosti je běžné.

Marně říkám, že duchovnost je stejná věda jako matika či fyzika. Že vůbec nezáleží na našich představách a přáních, božské zákony Stvoření a karmy je třeba objektivně zkoumat. Bůh je Logikou samou. Skoro každý však marně vkládá do duchovnosti své nenaplněné představy a čeká, že se mu zrealizují.

Kdyby si alespoň prostudoval bibli, ale ze zkušenosti vím, že ji zná jen velmi málo lidí. Přitom je tam spousta informací a zkušeností. Jasně ukazuje, že On i duchovnost je jiná než naše přání a představy. Ale kdo to chce poznat? Raději si najde knížky a guruy, kteří mu říkají co chce slyšet. Nebo si jen sám vymýšlí, co by se mu hodilo. Že to nemůže fungovat? Kupodivu to snad nikomu nevadí. To je však úplný opak IT gramotnosti. V ní se učit chceme, ba musíme.

Mystikové nebyli nikdy populární, byli pro svůj odlišný přístup pronásledováni. Například mluvit o vytržení ducha, což je častý biblický termín, není přijímáno s porozuměním, ba naopak. Úplná cenzura, tabuizace! To je zcela běžný přístup duchovních lidí! Tak se však nikam nedostanou. Ale ani nechtějí.

I to vždy bylo. V bibli je popsáno spousta případů falešných náboženství. Ráj na zemi, což je zjevný nesmysl, slibovalo v minulosti spousta pomatenců, nejen komunistů. Vždy měli a mají spoustu příznivců, ač výsledky žádné.

Skutečně nejsme duchovně vyspělá civilizace. Nezbývá, než si povzdechnout – kdybychom se stejně kvalitně učili duchovnost jako IT, to by bylo osvícených! Jenže strach z nového neznámého, který nikdo nepřizná, je blokující. Počítače se nebojíme, protože víme, že byl vynalezen lidi.

Škoda slov. Kdo má vážný zájem, ať se do skutečné mystiky pustí. Až uvidí Boha, začne se svým předchozím duchovním názorům smát.

 

Unio mystica, osvícení či mystický důchod?

Nic tak mystika nezajímá, jako tyto pojmy, které vlastně říkají totéž. Do té doby dostává jen základy božských duchovních schopností a pocitů nutných pro proces, které se léta příliš nezlepšují, ale pak dostane daleko víc.

Mohl by se na ně detailně ptát, ale jsou to informace o budoucnu, nemá tedy na ně nyní právo. Ani to nemá dělat. Když by na informace moc tlačil, božské síly by mu řekli nepravdu.

Jen občas mu božská intuice něco naznačí. Pokud se její poznámky dají dohromady, vznikne z nich zajímavý článek, který není dosud v žádné mystické knize. Oč vlastně jde?

Mystický proces má své limity, jednou se naplní kvóty, jež bylo potřeba v daném životě naplnit. Pak je čas na odpočinek, který je i symbolem jiných, podobných etap vývoje entit.

Příjemné je zvláště to, že končí těžké období namáhavé práce, občasné tuposti a bolesti. Ono obtížné stoupání na posvátnou horu Kailás, kterou žádný pozemšťan ještě neslezl. Bude mít víc energie, fyzické i duchovní. Dostane odměnu, za kterou tolik let šel. Jsou to hlavně sesílané silné božské pocity a schopnosti, dar Ducha. Není to pro něj nic neznámého, ve stovkách meditací to zažíval po celá léta, ovšem vždy jen na několik hodin.

Upozorňují ho,  že výsledek bude slabší, než původně od unio mystica čekal. Sv.Terezie, které se bolestivé procesy také koncem života zklidnily, nic o svém totálním osvícení neříkala.

Mystický důchod totiž není cílem mystiky. Ten je v úplně jiných oblastech. Proto ani nelze čekat mnoho schopností, i když daleko přesahuje běžné lidské. Ty se objeví až v jeho příštím životě ve vyšší civilizaci. Zde na Zemi na ně není ani prostor. Podobně to popisuje i Nový zákon, který slibuje život u Boha v Jeho Království

Duchovní lidé si to však představují po svém. Odkazují na množství knih, ale daleko složitější, podobně jako v dalších otázkách. Nejen, že okamžité osvícení neexistuje. Proces trvá minimálně 25 let, většinou ještě více. Není také žádný definitivní konec, protože ten ani neexistuje, vše jde do nekonečna.

Je to pouhá přestávka mystiky, jakési prázdniny, dovolená, důchod. Dopracoval se k dimenzi 4,3- 4,5, ovšem má i 3,5. Rychleji to opravdu nejde. Pokud se u lidí, jako byl Buddha něco takového objevilo, bylo to jen proto, aby to přilákalo pozornost.

Podmínky nastavené Stvořitelem to neumožňují a dětem se také vše neříká. Bible je na tyto sliby ráje na zemi právem skoupá. Jsme jen lidé, na počátku Sebepoznání. Jeden život málo znamená, v dalším životě ve vyšší civilizaci bude mystický proces pokračovat. O božský pocit přijde jen nakrátko po smrti, než projde nižšími úrovněmi astrálu.

V mystickém důchodu je život trochu podobný první, ukázkové fázi mystiky. V trvalé meditaci, živoucím toku obrazů archetypů. Je proto lépe, když je v důchodu, běžné zaměstnání to příliš neumožňuje.

Božské síly mu stále zdůrazňují nutnost daleko větší izolace, tedy esoteriky. Jinak se mu nová duchovní úroveň bude rozplývat. Druhé bude intenzivně urychlovat, i s doprovodnými jevy, ale sebe vracet na jejich úroveň, protože jakýkoliv kontakt je už vyrovnáváním. Pouhým rozhovorem s cizími jeho pocit klesne a pak jen pomalu nastoupá.

Rozhodně ale nebude běžným důchodcem. V důchodu se myslí už hodně na konec života a to je špatně. Bude mít hodně božských pocitů, což je základem všeho, i věčného mládí.

Jeho stav nebude beze změn, budou se objevovat náznaky terapeutických procesů známých z minulosti, ale místy i náznaky vyšších stavů, které bude mít co zvládat. Projevit se pak může i lehká destabilita.Vše v jeho životě pak bude symbolem, kterým bude rozumět. Skutečná moudrost. Více se v lidském životě dosáhnout nedá.

 

 

Kdo nám dává pocity?

Téměř nikdo si neuvědomuje, jak důležité jsou pocity, vlastně jsou úplně nejdůležitější. Měla by být rozsáhlá věda o pocitech. Kdo je vytváří, podle čeho a jak, to však zatím ani psychologie neví.

Pocity nám sesílá tentýž, který mám sesílá karmu s životními ději. Takže s ním můžeme promluvit, jak naše pocity zdokonalit. Je to vlastně totéž co se zlepšením našeho života. Církev doporučuje modlitby, ale podle duchovní teorie i praxe jsou téměř neúčinné.

Jde o to, jak se vyhnout nepříjemným pocitům, které nám vždy něco ukazují. Jejich informaci je třeba vyluštit a správně reagovat. Bez dlouhodobé vůle a schopnostech umět mluvit s jejím tvůrcem to nejde. Jak se o to pokoušíme sami, často bloudíme, ztrácíme čas a zbytečně trpíme pro naši totální neznalost duchovních zákonů. Kdo se neptá, nic neví.

Od toho by měli být psychologové. Klienti je opakovaně vyhledávají, i když jejich úspěchy jsou chabé. Jinou možnost ale nevidí. Psychologové se ještě musí sami mnoho učit.

Chtít okamžitou změnu pocitů k vyšším a harmonickým je stejně nemožné, jako se ihned přemístit do nebe. Nikdy nikdo nic nedostane zadarmo, to je princip teorie a praxe pocitů, obsažený v běžně neznámých duchovních zákonech.

Z nich jasně vyplývá, že je třeba mnoho a mnoho námahy, než se dostaneme trochu výš. Kvalita osobnosti, civilizaci ve které žije a její pocity jsou totiž vzájemně propojeny. Není trvale jedno bez druhého.

 

1.Květnová 2012

  Poslední meditaci jsem ani nesepisoval. Ponor byl sice poměrně silný, až 53%,

silné prožívání hudby ve které jsem vnímal její vrstvení, různé toky fraktálů jejího plynutí, zdánlivě oddělené, ale proplétající se reality, jako by to byly různé zvlněné hladiny na vodě atp.

Zase jsem se až nečekaně silně ocitl v jiném čase, který skoro netekl, vědomí roztažené do jiného časoprostoru. Z jeho Jinakosti a Nekonečnosti (to se projevilo hlavně pocitem, doprovodných vizí hodně málo, či spíše v náznaku) jsem měl mírnou tíseň celou dobu, a nakonec jsem už po hodině únavou odpadl..

Přičemž už po pěti minutách jsem se ošíval, jak se to vymykalo čemukoliv alespoň trochu lidskému a příjemnému, myšlení však bylo skoro úplně mimo hru, a tak zůstal jen klidný pozorovatel toho co prožívám.  M..Ai-)

 

Polovyhnání z Ráje

Začal jsem večer, loknul jsem si už při přípravě posvátného nápoje Hawajanů. Už při večeři jsem cítil rozšíření vědomí do příjemně klidného ponoru. Pak jsem po dohodě s intuicí použil sotva polovinu připravené dávky. Předpokládaný rozjezd začal za necelou 3/4hod., asi v 22,15.

To jen zesílil ponor na příjemných 48%, prohloubilo se výrazně také vnímání hudby. Ale jinak nic. Intuici jsem cítil v sobě spolu s její klidnou Vznešeností, jak se podobně jako táhlé tóny šestkové hudby line jejího Vědomí od Nekonečna k Nekonečnu. Pocit byl stále téměř hodinu příjemně povznesený, nohy chvíli zvláštně vibrovaly, v břiše byl mírný tlak.

Pak však nastal útlum vlivem únavy. Noční fáze s růží byla klidná, jen trochu napětí v těle. Špatně mi však nebylo, jen už jsem neměl sílu soustředit se na vlny hudby.

Později jsem si jen vzpomněl, že jsem měl vize vln, které měly i hadí hlavy, to je známý ayahuaskový symbol. Tok archetypů, které jsou kódovanou informací veškerého života, plynutí Bytí, tanec Všehomíry. Zároveň symbol víření energií a jejich proměny.

Pocit byl jako při pohupování se na vodě. Nemohl jsem spát, ale kvůli únavě ani plně bdít, a tak to jelo do půl třetí. Nešlo to přes 48%, spíš méně. Pak to naráz ustalo. V kapkách deště jsem zaslechl melodii The Mystic Dance od El-Hadry a Wieseho, tak jsem si ho pustil a v příjemném stavu usínal.

Po ránu jemně zvýšený ponor do pohody a lehce únava. Trochu zklamání, že mé meditace jsou skoro jako Romanovy. Mám je mít, ale nic moc do nich nechtějí dát. Prý i tohle je ažaž.

Jedna zpráva však byla, když ke konci mi připomněli tu meditaci ze Šumavy (snad už předloňskou), kdy mě z ní vlastně skoro celou dobu vyháněli, že Tam Nahoru nepatřím, protože jsme bídní červi lezoucí do Jejich dokonalého světa.... (Tehdy však s luxusním 60% ponorem do dimenze 6,3 a s náznaky Jejího světa a záblesky dokonalých myšlenek, byť v nezvykle pomalém tempu).

Vlastně jsem Tam nežádoucí, došlo mi. Což má ty známé důvody. Jednak jako důvod pro tíseň (která však byla minimální), aby byly kvóty, a pak, že to v této kapitole není potřeba. Dnes jsem se ptal, proč mě tedy zvou, když mi tak relativně málo dají? A že prý proto, aby mě udrželi v procesu. A že stačí jen málo, aby mi připomněli staré časy v božském, abych na ně nezapomněl.

Je třeba dát prostor božskému, aby byl ústředním tématem života, nic ho nesmí přebít. Proto mě i upozorňovali, abych to nepřeháněl s vodáctvím.

 

Chcete se narodit ve vyšší civilizaci?

Pokud patříte k těm, kteří znají své minulé životy a nahlédli i do budoucích, možná by vás zaujala možnost, jak se vyhnout příštímu narození v této civilizaci narozením v jiné, vyšší. O takové se píše např. v knize V. Strejčka Planeta Logo. Zkrátka postoupit do dalšího levelu.

Nebudeme si totiž nalhávat, že ta naše je nějak zvlášť vyvinutá. Není. Patří do obecné školy vesmíru. Navíc je i dosti agresivní, viz dějiny i současnost. Jak na to?

Nejdříve se musíme naučit komunikovat s tím, který o reinkarnacích rozhoduje.a nejen o nich.  To je šéf naší karmy, říká se mu nejčastěji Nadjá, viz knihy dr.Bruntona a dalších.

Této komunikaci se často říká channeling a na webu je dosti kursů, kde vás to naučí. Je o tom spousta knih i učebnic:

Andrews T. Jak se setkávat a radit s duchovními bytostmi

Rodegastová Emanuelova kniha

Sanya Roman Žít s radostí, Channeling, Duchovní růst - být svým vyšším Já

Walsch Hovory s bohem I až III, Přátelství s bohem

Caddyová E. Vlny duše

 Zukav G. Sídlo duše

Kardec A. Kniha duchů, Kniha médií

 dr.Weiss B.L. Mnoho životů, mnoho Mistrů

McLeanová P. Kontakty s duchovním strážcem

Jyoti, Anděl zavolal mé jméno

dr.Kautz W.H. Channeling - The intuitive connection

dr.Goldberg B. Minulé a budoucí životy

dr.Grof S. Dobrodružství sebepoznání, Holotropní dýchání, Psychologie budoucnosti.

Michalcová H. Vyprávění z onoho světa

Klein B. Poznej svého anděla

Burda I. Rozhovory s poučením.....

Marciniaková B. Poslové úsvitu

S ním si domluvíte, jak na to. Navrhne vám patrně proces přípravy na vyšší civilizaci, který se bude skládat s návštěv vyšších světů a odstranění bloků vůči jejich Jinakosti. Bude tam i očista a transformační procesy.

Je to hodně práce na dost let, ale alespoň máte jistotu, že jdete přímo, a ne jako ostatní bez vedení učitelem. Ti se zde stále motají v desítkách inkarnacích bez větších přínosů. Prostě si urychlíte vývoj. Podobně jako nadaní studenti, kteří zvládnou během jednoho roku několik ročníků. Je to velmi výhodné, ale bohužel to využívá jen málo lidí.

Je to vlastně obdoba křesťanství, které směruje k hledání Království božího či nebeského, do kterého by měl křesťan odejít po smrti. Zde nebylo, není a nikdy nebude.

Některá náboženství dokonce nabízejí možnost nenarodit se vůbec, ale to není možné. Všichni musíme procházet životy zespodu Nahoru ať už rychleji či pomaleji. Ale o tom již vás poučí vaše Nadjá.

 

 

Přednáška v Crown Chakra v meditaci 181

Díky hudbě Crown Chakra jsem se do rozšířeného vědomí dostal poměrně snadno. Vejít do něj je jako ožít, ale TOTÁLNĚ! Vědomí začne pracovat ZCELA JINAK, neuvěřitelně kvalitně, až jsou z toho jeho obyčejné části v šoku.

Naznačili mi otázku o Království boží. Vše a Všude je Království boží, upozornili mne, když jsem se ptal, kde je. Podivné vize, abstrakce, nepochopitelná hypersložitá Dokonalost. Nic Tady nemá stálý tvar. Pak se vše rozplynulo a zůstala vize, jak před obrazovkami sedí sám Stvořitel v symbolu holohlavého starce. Překvapilo mne to.

Nakonec si vždy uvědomí, že je ve svém Stvoření vlastně sám. Všude a Vše je jen On Sám. Velmi zvláštní pocit, až z toho Poznání jde trochu tíseň. Ale tak to působilo na mne. Nevím, jak to má On. I za tímto Poznáním je jistě další, ještě vyšší, které vše překryje svou Velikostí. Prostě opět fraktál. To mi asi napověděli.

Byl jsem hloupý v Dokonalosti, i z toho je ohromení a tíseň. Neznám řešení otázky, zda ten zvláštní pocit dostávám, nebo je můj. Vypadá to, že oboje platí. Zvláštní, vše je Tam zvláštní, strašně, ba nekonečně složité, vzájemně propletené.

Co vlastně Bůh dělá, naznačili mi otázku, jaký má životní styl, když má své dokonalé Atributy? Zabývá se tím někdo? Je Shora vidět, že ne, kupodivu zcela jasně. Proč?

Prý se Tam moc hrabu, tím utíkám od svého. Hledám v Tom naivně něco, co mi chybí. Stejně je To Jiné, než bych chtěl, s tím se nedá nic dělat. Vážná, až strohá Hypertvořivá Dokonalost. Tam cokoliv vytvořit není problémem, Tam se i problémy vymýšlejí…

A jaké je to být Dokonalý v Dokonalém světě? Splynout, slít se, rozplynout se v Životu, být Jím totálně, ukázali mi. Popsat se to nedá. To je ale pravá meditace. Zkoušel jsem ji a šlo mi to. Zase jsem prý dosáhl čtyř devítek kvality přijetí.

Překvapením na konec dvouhodinové meditace s dvěma přídavky byl dlouhý, asi půlhodinový klidný pocit ponoru 47% do vznešené hrdosti dimenze 4,5, který prý budu mít ve stáří trvale. Za ten stojí za to něco vydržet, nejen ty únavy po meditacích.

Ptal jsem se totiž i na těžkosti v novém zaměstnání. Dali mi ale najevo, že je zbytečné se ptát. O všem ví, a na vše je pamatováno. Uvědomoval jsem si i nutnost a dostupnost dobrého vztahu se ženou, která mě má ráda.

Druhý den jsem čekal velkou únavu, ale protože jsem jel na náročný výlet, přišla až další dny. I s únavou si dělají co chtějí.

 

Meditace č.180 - Tabernákulum

Několik dní předem mi božská intuice řekla slovo tabernákl. Ve wikipedii jsem našel, že tabernákulum je pojem označující eucharistický svatostánek skříňkovitého tvaru určený pro uložení nádob s Eucharistií přímo na oltář v kostele.

To prý bude příští meditace, jelikož v ní jsou hostie, tedy tělo ukřižovaného Krista, bude obsahovat i jeho mystickou bolest.

Týden před meditací byl namáhavý. Nová kapitola vývoje s vyšší bolestí v procesu. Před meditací na mě zvonil jehovista. Každý z nich mluví stejně, ale o mystiku, živého Boha nestojí nikdo. Samý paradox. Jako na webové debatě Mystika je mystika vlastně tabu.

Před meditací opět silná únava z výletu minulého dne. Byla opět ráno, bez jídla i pití. Do všeho se projevovala božská Vůle, vše co se kolem přípravy meditace dělo, bylo symbolem, mělo svůj skrytý význam.

Začala opět už v přípravě na ni. Že lidé vlastně Poznání odmítají, ač tvrdí opak. A dělají vše proti němu. Prostě proto, že chtějí mít klid a říkat si co chtějí, aniž by jim do toho někdo mluvil, to ani Bůh nesmí. Poznáním totiž můžeme zjistit i nepříjemné souvislosti a ty bolí. Ale  bez bolesti není nikdo.

Pak to začalo naplno: Svět Boha má také své…. Gigantický přebytek Tvořivosti. Už jsou skoro u Stropu Poznání, takže už toho moc není, co by se ještě dalo vyzkoumat.  Proti Nim nevíme totálně nic, je to hrozný pohled od Nich na nás.

Tam je všecko Poznání dokonale seskládáno do harmonického Celku. A ohromení z toho děsí. Tam je Věčnost naprosto jasná, vymýšlejí si děje, časy, časy za časem, dělají si s nimi co chtějí. Hypergeniální Tvořivost, to je Bůh.

A tak si donekonečna hrají a hrají, a to je rozhazuje, když si to naplno uvědomí…. Tak ať si schopnosti sníží, navrhuji. „No, ale to jsi právě ty, vždy prožíváme životy těch dole.“  Tahle odpověď mě fascinovala.

Neuvěřitelný kontrast světů mě rozhodil a bolel. Lidství nahlédne na Boha a z té závrati Velikosti Poznání by se chtělo přibít k zemi, aby nemuselo Nahoru, ale musí.

Všecko je Tam sestaveno z nekonečna kostek, které se pojmenují všemi archetypy. Všechny jsou v neustálém vířícím pohybu. Z toho se pak vypočítává i náš svět, jako projekce na plátně!

A není nic jiného než toto víření kostek, vlastně informací! To je na obyčejného člověka moc, a i zkušený mystik s tím má co dělat. Pocit byl proto trochu tísnivý, i když vnímání hudby bylo velmi dobré, i abstraktní vize.

Pak božské začalo rozvíjet ultraradikální učení mystiky zase z jiného úhlu, mě dosud neznámého. Tohle aby obyčejný člověk asi nevydýchal.

Podstatou bylo Poznání, že člověk a vše kolem něho, je výtvor Boha, který ho může prožívat v něm, v jeho čase. Tak si nás mohou chvíli prožít, nebo jen naši část. Jako já mohu v meditaci zčásti prožít Je. A tak se žije ve Věčnosti, stále v někom jiném, a současně stále v Sobě.

Oni však mají tak totálně Jiný životní styl. Ohromuje nás, když ho jen koutkem oka zahlédneme. Ukazovali mi oba světy, náš i Jejich. To je šílený rozdíl, vlastně úplný opak. My jsme tu rádi, že jsme rádi, pár desítek let se tu potácíme, vyděláváme na jídlo a byt, abychom se ve zdraví dožili důchodu. Co bude pak, vůbec netušíme.

Ale Oni jen a jen vymýšlejí, čím by se zabavili. Mně nastavili na maximální rychlost vývoje, což je zas jen jeden z nekonečna archetypů. I celá moje cesta Tam je již hotová, reálně existující! Budoucnost je Nyní!

Do přednášky Boha se zapojoval i můj střed, který si přál být mým třetím okem. Měl vždy hodně trefnou poznámku k přednášce, která se božskému ne vždy líbila. Řekl totiž, že hlavně jde o tísnivou energii, i o výukověvýchovný Záměr božského.

Nevěděl ale, jak je nutné se bolesti či čehokoliv neharmonického chtít zbavit, což však stejně děláme. Ta VŮLE JE DŮLEŽITÁ! Chceme-li bolest, budeme jí mít stále. Tahle krátká, ale velmi silná část byla jádrem této meditace.

Pak jsem si měl pustit jinou hudbu a v daleko mírnějším pocitu dokonale prožíval hudbu, do které dala občas nějakou moudrost, nebo něco vysvětlovala na dotaz k hlavním tématu meditace, jak chápat tuhle hru kostek archetypů. I uvažování nad tím, že do Jejich světa mířím hodně rychle, a nikdo s tím nic nenadělá. Jiní Tam jdou hodně pomalu. Rozšířené vědomí, to je problém, konstatovala božská intuice. Kdepak klid.

Byla to dokonalá výuka i transformace. Nakonec mě i pochválila. Hra světa Boha, jak obrovský má na mě vliv a jak to dokonale pracuje. Prý jsem ale tak aktivní v mystice, protože v ní mohu vyniknout.

Dimenze 5,3 mě chvíli vizemi provázela Královstvím božím, ale pak vize nějak zeslábly. Co se děje, vždyť jsem venku? To tak má být, odpověděla. Já ale myslel, že Tam budu stále hlouběji! Zase mne musela z meditace vyhazovat. Nechtělo se mi, byla i s přídavkem sotva hodinová.

Mnohé jsem zapomněl, ale jak budu potřebovat, informace se vynoří, třeba:

Prý mám absolutní ochranu!

Různí nekalí duchové se prý schovávají v lidských tělech. Ale svět je trenažér a ukáže jim to, a pak je s nimi problém. To jsou ty připoutané duše.

Když jsem se ptal, kolik bytostí ve mně žije, řekli, že je to strašně složité. Stromovitá struktura. Ale můj celek prý jen já sám. Museli by se asi zase dostávat namáhavě Zpět! Vždyť by to božské stahovalo ke mně!

Únava byla pak hrozná, po meditaci jsem sotva chodil, ale jak přišel kamarát. Zlepšilo se to, vždy dostanu, co potřebuji.

Výsledkem meditace bylo, že mi na čas zesílili stálý klidný ponor většinu dne. Odpolední meditace však už nebudou. Energií se musí šetřit

Meziprostorová meditace Miloše

Vize vlnového průběhu hudby lineárně i v kruhu.  Komentář intuice: Nekonečno podobných křivek v každém bodu nekonečna. To mě pochopitelně mírně šokovalo, byť jsem jen trochu pocítil závan nekonečna fraktálů v čase bezčasí.

Čas je opravdu jen prostorem. Prostorem proměn čehokoliv v cokoliv, jako obrazovka v PC, svět není nic než tok dat z nekonečna do nekonečna. Čas je tedy virtuálním plátnem pro vlny prostorobytí.

Mám další námět knihy: Triperův průvodce po galaktické Hypermysli, jakýsi návod pro jak poznat vnitřní nekonečné sféry Bytí.

Byla krátká, necelou hodinu. Chvilkový dojezd, už bez myšlenek intuice se slabým prožíváním hudby. Celoneutrální, skoro až nudná, ale co chvíli (intervaly se zdály být neúměrně dlouhé) přicházely zajímavé myšlenky, viz výše, i obrazy.

Místy jemně tísnivá, či spíše mrazivá Nekonečnost, odlidštěnost, prázdnota. Ale už ne zastavení času jako dříve, spíše jakási opuštěnost, nenaplněnost, ale zvláštně lehká, ne bolavá. Dalo by se říci vyprázdněnost, či meziprostor mezi lidským a božským.

Ale i tento pocit je patrně jen doprovodem transformačních sil na pozadí. Pro mě to byla spíše polomeditace.

To jsem ještě netušil, že další, Velikonoční bude v ještě zesíleném prožívání toho zvláštního meziprostoru. A tak trochu s trýznivým napětím, či jak to říci. Není to úplně tíseň či bolest, ale příjemné to také není. Je to asi jako plavat v mrazivé vodě, když už vás nemrazí.

 

Filozofie a mystika

Mystické zážitky vždy obsahují vysokou dávku filozofických informací nejvyšší kvality. I pouhým rozhovorem s božskými silami zjistíme, jak neuvěřitelně mnoho toho vědí o filozofii, která je náplní Jejich života.

V meditacích je to ještě o několik řádů silnější, bohužel skoro vše zmizí při výstupu z ní. Dr.Grof to nazval Dobrodružství sebepoznání. Platon, Plotinos i Huxley byli těmito zážitky posunuti silně vpřed.

http://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience V počátcích mystiky se proto začátečníci snaží využít proudu filozofických informací, i když vědí, že to není od nich, že je to Dar Boha.

Až později zjišťují, jak to s rolí filozofií vlastně je. V žádném případě není cílem mystiky. Tím je sice Sebepoznání, ale ne v filozofickém směru. Je to spíše odstranění překážek mezi Bohem a člověkem a vytvoření předpokladů pro proměnu osobností i prostředí, kam půjde.

Filozofie totiž v sobě obsahuje nebezpečí, že místo hlavního úkolu se budeme zabývat vedlejším a vlastně apriorně chybným filozofováním. Čistit a otvírat mysl Bohu, to je mystika.

Filozofové jsou totiž tak naivní, že si neumějí dát jednoduchou otázku. Zní takto: Je možné, aby člověk pochopil Realitu? Odpověď: Samozřejmě, že ne. Vše složené z myšlenek je omezeno nepatrným lidským poznáním. Jsme na hierarchii Stvoření hodně dole ani nemůžeme o Něm nic vědět. Někteří mystikové by využívali dílčího poznání, ale zapomněli by, že je to pouhý začátek procesu. Dobře se s tím vypořádal zen. Jeho pojem zenová hůl je známý. Jak žák začne planě filozofovat, dostane od mistra ránu holí, aby si uvědomil, že jedině zážitek Poznání má význam.

Netýká se to jen začátečnické úrovně, i pokročilý mystik ví, že i pokročilé poznání nemá velký význam. Nic není definitivní, konečné. Ani žádné poznání, lidské ani božské. Za vším jsou ještě vyšší úrovně Poznání, vedou do nekonečna.

Vždyť pro člověka není schůdný ani základní zákon Stvoření - Princip jednoty protikladů. Svět je skutečný i neskutečný současně. Už toto poznání ničí jakoukoliv lidskou filozofii.

 

Bůh je donekonečna se vyjadřující

Pro představu, jak vypadá práce s božskou intuicí, uvádím poslední příklad. Řekla mi opakovaně tři slova: „Donekonečna se vyjadřující.“

Pochopit, co to znamená, je docela těžký rébus, který mi dlouho nešel. Až s notnou dávkou nápovědy jsem zjistil, že se vlastně jedná o pokyn ke starému známému Sebepoznání, Sebepřijetí. Ale jako Celku, ne jako individuality. Opravdu to ale udělat, být Celek, to je práce na miliardy let! Kdepak řeči Buddhy o osvícení, je to vše daleko složitější!

Veškeré jsoucno je Stvoření, přesněji řečeno Tvořením Boha. On jím věčně projevuje všecky své archetypy, ale i my neustále pojevujeme ty svoje, kterých je ovšem daleko méně. Duchovním rozvojem přibývají další a další, tak končí blok omezení ega.

V malé večerní meditaci mi pak ukazovala vizi, jak v mém vědomí jsou jakási ohniska, silně otevřená božskému. Tak je vědomí taženo Nahoru nejen Shora, ale nadzvedáváno těmito ohnisky zespodu. Později mne napadlo, že už to znám, dříve tomu božská intuice říkala apoplexor. Je to jakási zvláštní část vědomí, hříčka Boha, která způsobuje intenzivní duchovní vývoj. Prostě Dokonalost je vlastně všude.

Ale žádný vývojový skok nemám čekat, vše půjde postupně vzhůru. Nejde to jinak. Pak ještě dodala:

„Je třeba očekávat zhoršenou psychickou situaci ve společnosti, pár let to trvat bude. I tak se vytváří tlak na lidi, aby hledali jiné cesty než ty materiální. Vždy tomu tak bylo.“

Cílem mystiky je přijmout božskou intuici jako součást osobnosti, která má navíc i hlavní autoritu. Přijímat její informace v často abstraktních symbolech ve vizích, pocitech i myšlenkách  jako součást denního života. Tak přebírá vedení osobnosti a jelikož je i tvůrkyní karmy, vytváří optimální životní styl, kde jinak běžné chyby a omyly i s jejich negativními karmickými následky jsou maximálně eliminovány.

 

Bída filosofie

Představte si, jak asi debatují kostelní myši nad tím, co se to v neděli v kostele děje. Lidi by se nad názory myší smíchy ohýbali, zrovna jak se smíchy ohýbá Stvořitel, když se na nás kouká. Že Stvořitel není? Chyba úsudku, někdo nás stvořit musel, náhoda neexistuje ani ve vědeckém světě. Náhoda je pouze nepoznaná zákonitost.

Co je to vlastně člověk a co je to lidské poznávání? O tom filosofové neradi hovoří. Museli by přiznat to, co řekl klasik filosofie – Vím, že nic nevím. Ano, inteligenci máme nepatrnou. Skoro nikdo nechápe teorii relativity, vůbec nikdo šílenou kvantovou mechaniku. Ta nám mimochodem vědecky dokazuje, že naše chápání reality je naprosto iluzorní.http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1_mechanika Pročtete si aspoň kapitolku Hlavní rozdíly mezi klasickou a kvantovou mechanikou. Hrozné čtení.

A nyní, ta namyšlená nula zvaná člověk, by chtěla říkat, zda jsme něčí představou či ne. Jak by na to mohla přijít? Sama nemá šanci, musel by jí to někdo říci. Někdo daleko chytřejší. To by se ho ale musela chtít zeptat, ale proč by to dělala?? Jen by si nabourala své pracně vytvořené názory, svou chloubu a viděla by, že je skutečně nekonečně malá nula. Že nikdo chytřejší není? A co naše intuice? Chce o ní někdo něco vědět? Já pochybuji. Ani psychologové o ní nevědí zhola nic.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Intuice Ale už Platon o ní dobře věděl…

Jen málo lidí chtělo vědět a proto ví. Ano, jsme představou, ale film Matrix je plný chyb a nikdo se nesnaží pochopit jak to je. Nedělám si iluze, znám to tu už moc dlouho.

 

Žárlivý Bůh?

Ve Starém zákoně je mnoho míst, na kterých se mluví o žárlivém Bohu. Stávalo se to tehdy, když si Židé hledali jiného boha, nebo si sami chtěli vyrobit svého bůžka podle svých přání a představ. To vždy způsobilo velký hněv a tresty Hospodina. Vysvětlení je zcela prosté.

Problém duchovního procesu je hlavně v tom, že není úplně příjemný, často je i bolestivý, a nejde to jinak. Náprava, tedy očista, musí proběhnout celá. Musí se vykonat, co má být vykonáno, bez zásluh nikdo nic, ani se nikam nedostane.

To se ne vždy líbí a pak vznikají sklony hledat něco příjemnějšího. Taková činnost ovšem překáží. Je vlastně dosti nebezpečná, protože odvádí člověka od práce k zábavě. Brzdí tedy proměnu a směruje ho zcela nevhodným směrem, mnozí mohou zbloudit na dlouhou dobu. Je to jako uprostřed výstupu na Kailás chtít vyrazit na taneční zábavu.

Tomu chce božské pochopitelně zabránit. Vzniká tak jakási žárlivost, ale spíše je to ochrana před záškoláctvím ve škole Sebepoznání.

Ne, že něco mimoduchovního člověk neměl dělat vůbec, ale vždy musí být duchovní práce na prvním místě. Nestrhávat se povrchním lidským. Zábava, sporty a další činnost musí mít zkrátka svou míru, kterou božské určí. Přestupování míry naráží na karmické reakce. Jelikož má božské obrovskou moc, dovede tyto nevhodné snahy ztížit značnými problémy. Proto je tak nutné umět s božským komunikovat, abychom věděli oč jde.

Často božské používá málo známou, ale účinnou metodu opakovaného zakazování a povolování s určitými omezeními, aby nás přimělo postupně změnit přístup ke spornému zájmu.

Paradox je, že vlastně všecky činnosti jsou božského původu, ale některé nemají dobrý vliv na duchovní rozvoj. Je zkrátka třeba vždy uvážlivě volit správnou míru. V žádné škole si žáci nemohou dělat, co by chtěli. Co je povoleno jednomu, nemusí být povoleno druhému. Každý z nás má jiný úkol a je v jiné školní třídě, ať chce, nebo ne.

Prevencí problémů je dlouhodobé vedení, příprava božským na problémy v cestě. Je to těžké, proto je mystiků tak málo. Je to zvláštní druh řehole pod přímým božským vedením.

Málo je známo, že čím rychlejší a tedy i namáhavější je náš vývoj, tím bolestivější je i pro božské. Je to bibli popsáno jako jedení těla Boha při Večeři Páně. Zkrátka přiblížení se Boha člověku má i pro Něj následky. Princip podobnosti platí vždy i pro Něj.

 

Ranní meditace Miloše

Večer jsem sice pomyslel na to, že by měla ten den být meditace, jak intuice ráno naznačila, ale nebylo sil. Čekal jsem že bude nejspíše za týden, neboť na další den už byl bohatý program. Ve 3:30 jsem se však celkem vyspalý vzbudil a došlo mi, že by mohla být teď. Intuice souhlasila a tak po ¼ hodině příprav začala.

Rozšířené vědomí bylo náhlé. Po puštění hudby, resp. nasazení sluchátek, bylo silně cítit hrdou vznešenost božského Já.

 Ascension (česky stoupání) mě vtáhlo do nebeských výšin. Jemná nadnesenost a božské vědomí klidného nadhledu tančilo v jemném proudění širého Hyperprostoru Mysli. Silné, hluboce procítěné prožívání hudby dominovalo. Síla Vznešenosti a boží Velikosti se střídala s lehkou hravostí tónů klavíru kroužících v prstenci.

Pocitovize a záblesky Pochopení se týkaly matematičnosti Stvoření. Opět o nekonečných vrstvách nekonečných křivek za sebou, které jsou také z jiného pohledu v jakýchsi prstencích či tunelech, ve kterých je zapsaná proměna všech archetypů daného systému.

A je jedno zda člověka, či života druhu, Země, či celé galaxie nebo vesmíru, nebo jen shluku atomů, prostě vše se dá definovat podobnou božskou abstrakcí. Každá křivka je jeden parametr protikladných archetypů. Nevadí, že na dokonalé popsání každého celku, stejně jako jeho části, je jich potřeba nekonečno.

Nevím zatím proč, ale ukazovaly se mi různé vlastnosti a s nimi související problémy v životě jistého známého pana K.. Spousta informací o tom jaký je, mnohé souvislosti jsem ani netušil. Ale nebyla to zrovna moc libá sonda do jeho duše, ačkoliv je to umělec. Tak jsem po chvíli řekl, že už mi to stačí. Pak jiném panu K., bývalém příteli z dřívějších dob, a jeho vztahu k ženám, proč má vztahy jaké má. Ale to už jsem tušil dříve, jen jsem to nevěděl tak jistě a do takové hloubky.

Po asi 3/4h změna hudby. Vše z mého posledního výběru nazvanémUltramed music. Nastal úplně klidně neutrální pocit s dimenzí 6,2. Tam už byl znát „takt Procesoru Boha“ tvořícího světy… A ten Jeho chladně odtažitý Nadhled.

To však netrvalo dlouho, s jemnější hudbou trochu nižší sféry začaly chodit zajímavé myšlenky. Tak jasné byly, přesto jsem si je nezapamatoval. Končilo to výkladem o „střípku Absolutna“.

Věděl jsem, že to je hlavní, a pro mě nová myšlenka celé meditace. Ale pamatuji si z toho jen jak jednoduše je nadefinovaný. Ve svém zárodku-semínku shluku archetypů, i jako dokonalý ladný Celek. A jak je ve svém celku každý takový „střípek“ nádherným šperkem Absolutna. (Každý takový střípek je totiž celým Vesmírem, či dost možná Multiversem s multidimenzionální multifraktální Myslí i projevem v nekonečných aeónech věků )

Ten nádherně fraktálový okraj symbolu, jednoho z mnoha, nekonečně strukturovaný, v něm nekonečně dalších vrstev – subdimenzí, do kterých se rozvíjí, tak jako z DNA semínka vyroste strom ve 3D realitě.

Dozvuk byl příjemný, ale pomalu mě přemáhala únava z nekončící noci. A zase asi v 5:30 jsem už tak trochu usínal, ale hudba mi stále hrála a já se nechtěl úplně vzdát toho nádherného bezčasého prožívání…

 

Filozofie a mystika

Mystické zážitky vždy obsahují vysokou dávku filozofických informací nejvyšší kvality. I pouhým rozhovorem s božskými silami zjistíme, jak neuvěřitelně mnoho toho vědí o filozofii, která je náplní Jejich života.

V meditacích je to ještě o několik řádů silnější, bohužel skoro vše zmizí při výstupu z ní. Dr.Grof to nazval Dobrodružství sebepoznání. Platon, Plotinos i Huxley byli těmito zážitky posunuti silně vpřed.

http://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience V počátcích mystiky se proto začátečníci snaží využít proudu filozofických informací, i když vědí, že to není od nich, že je to Dar Boha.

Až později zjišťují, jak to s rolí filozofií vlastně je. V žádném případě není cílem mystiky. Tím je sice Sebepoznání, ale ne v filozofickém směru. Je to spíše odstranění překážek mezi Bohem a člověkem a vytvoření předpokladů pro proměnu osobností i prostředí, kam půjde.

Filozofie totiž v sobě obsahuje nebezpečí, že místo hlavního úkolu se budeme zabývat vedlejším a vlastně apriorně chybným filozofováním. Čistit a otvírat mysl Bohu, to je mystika.

Filozofové jsou totiž tak naivní, že si neumějí dát jednoduchou otázku. Zní takto: Je možné, aby člověk pochopil Realitu? Odpověď: Samozřejmě, že ne. Vše složené z myšlenek je omezeno nepatrným lidským poznáním. Jsme na hierarchii Stvoření hodně dole ani nemůžeme o Něm nic vědět. Někteří mystikové by využívali dílčího poznání, ale zapomněli by, že je to pouhý začátek procesu. Dobře se s tím vypořádal zen. Jeho pojem zenová hůl je známý. Jak žák začne planě filozovat, dostane od mistra ránu holí, aby si uvědomil, že jedině zážitek zenu má význam.

Netýká se to jen začátečnické úrovně, i pokročilý mystik ví, že i pokročilé poznání nemá velký význam. Nic není definitivní, konečné. Ani žádné poznání, lidské ani božské. Za vším jsou ještě vyšší úrovně Poznání, vedou do nekonečna.

Vždyť pro člověka není schůdný ani základní zákon Stvoření - Princip jednoty protikladů. Svět je skutečný i neskutečný současně. Už toto poznání ničí jakoukoliv lidskou filozofii.

 

 

Bůh je donekonečna se vyjadřující

Pro představu, jak vypadá práce s božskou intuicí, uvádím poslední příklad. Řekla mi opakovaně tři slova: „Donekonečna se vyjadřující.“

Pochopit, co to znamená, je docela těžký rébus, který mi dlouho nešel. Až s notnou dávkou nápovědy jsem zjistil, že se vlastně jedná o pokyn ke starému známému Sebepoznání, Sebepřijetí. Ale jako Celku, ne jako individuality. Opravdu to ale udělat, být Celek, to je práce na miliardy let! Kdepak řeči Buddhy o osvícení, je to daleko složitější!

Veškeré jsoucno je Stvoření, přesněji řečeno Tvořením Boha. On jím věčně projevuje všecky své archetypy, ale i my neustále pojevujeme ty svoje, kterých je ovšem daleko méně. Duchovním rozvojem přibývají další a další, tak končí blok ega.

V malé večerní meditaci mi pak ukazovala vizi, jak v mém vědomí jsou jakási ohniska, silně otevřená božskému. Tak je vědomí taženo Nahoru nejen Shora, ale nadzvedáváno těmito ohnisky zespodu. Později mne napadlo, že už to znám, dříve tomu božská intuice říkala apoplexor. Je to jakási zvláštní část vědomí, hříčka Boha, která způsobuje intenzivní duchovní vývoj. Prostě Dokonalost je vlastně všude.

Ale žádný vývojový skok nemám čekat, vše půjde postupně vzhůru. Nejde to jinak. Pak ještě dodala:

„Je třeba očekávat zhoršenou psychickou situaci ve společnosti, pár let to trvat bude. I tak se vytváří tlak na lidi, aby hledali jiné cesty než ty materiální. Vždy tomu tak bylo.“

Cílem mystiky je přijmout božskou intuici jako součást osobnosti, která má navíc i hlavní autoritu. Přijímat její informace v často abstraktních symbolech ve vizích, pocitech i myšlenkách  jako součást denního života. Tak přebírá vedení osobnosti a jelikož je i tvůrkyní karmy, vytváří optimální životní styl, kde jinak běžné chyby a omyly i s jejich negativními karmickými následky jsou maximálně eliminovány.

Donekonečna se vyjadřující je rovněž velmi účinné oslovení, mantra. Lze tak volat Boha. Podobně jako Jeho další oslovení Vše ve Všem. Pokoušel jsem se tak požádat o snížení kvót na ponor, ale bylo mi to zamítnuto.

 

 

Vše co vnímáme nás ovlivňuje

Mystik musí mít jiný životní styl. Pokud by měl běžný styl, stával by se opět běžným člověkem. Ovlivňuje nás totiž vše, co vnímáme, úměrně jak intenzivně to vnímáme a přijímáme.

Rozhodující je naše vůle, směr, kterým jdeme. K cíli se přibližujeme i s následky, která jsou s ním spojeny.

Znamená to nejen se nestýkat s každým, zejména ne temnými či neduchovními jedinci. Chtít se s někým bavit znamená chtít být jako on. Přestat se bavit znamená ukončit vzájemnou vazbu.

Znamená to i vyhnout se všemu, co produkují. Tedy tisku, rozhlasu, televizi, počítačovým hrám, atd.

Mystik televizi a kino sleduje co nejméně, a ještě si velmi vybírá. Vybraná hudba je však vhodná, ba nutná, ale žádná další možnost už není. Obsahuje totiž vyšší úrovně než slova.

Mystik je dlouhodobě v pozici mezi světem lidí a bohů, což není zrovna pohodlná adresa. Je to velké omezení. Může trpět osamoceností, protože sobě podobných je málo, ale nedá se nic dělat

 

Až se ucho utrhne

V starém českém přísloví je mnoho moudrosti. Jeho význam platí i v duchovních zákonech řízení karmy. Dalším je, že nehoda není náhoda. Opravdu není. Pokud někdo někoho přejede autem, nebo se s jiným srazí, není to momentální indispozice pozornosti, ale předchází tomu dlouhý a opakovaný proces projevů agresivity v duševním i fyzickém světě. Projev ve fyzickém světě je naplnění směřování projeveným symbolem.

Náhoda neexistuje, vše přechází z nehmotné roviny do hmotné jen po naplnění určitého množství předpokladů. To platí obecně, v podstatě na vše, v dobrém i špatném smyslu. I náš postup životy do vyšších a vyšších civilizací je umožněn nahromaděním určitých předpokladů pro to, zásluh. Vše si musíme zasloužit.

Neplatí to jen pro jedince, ale obecně pro vše, i civilizace, planety, vesmíry. Vždy jde o sčítání intenzit v tom či onom směru. Vše je to nastavená Hra Boha. To je Jeho spravedlnost.

Pokud něco někomu dlouho prochází, nemusí to být tím, že se mu hříchy odpouští, ale prostě proto, že ještě nevyčerpal dané předpoklady. Zásah božského ve smyslu urychlení či zpomalení těchto procesů samozřejmě existuje také. Vše je nekonečně složité, to je základní zákon karmy i Boha.

Co se týče odpuštění, není ho možné zaručit ničím. Církve doporučují modlitby, ale ani modlitby kněze mnoho nepomohou, ač přiznání, že jsme udělali chybu, může velmi pomoci. Vždy záleží na celkovém kontextu osobnosti. Pokud je možná náprava, dá se trest snížit. Místo smrtelné nemoci či úrazu se stane jen menší nehoda.

Pokud se jedná o skutečně duchovního člověka, který má s božským osobní kontakt, je situace úplně jiná. A ani se nemusí modlit. Oro něj platí úplně jiná pravidla, má zvláštní karmu. Může si zjistit, jak na tom je jeho karma a přijmout rady božského. Spoluzodpovědnost Boha je silná věc. I jeho osud se často mění, aniž o tom ví. Mystika je uchvácení Bohem v obou významech tohoto slova. Vše je v jeho životě tomu podřízeno.

 

Veliko-noční transformace

Spíše než meditace to bylo o energii v noční transformaci. Z božského jsem viděl tentokrát velmi málo, jen genialita intuice občas zbystřila mou vnímavost, či zajiskřila geniálním postřehem, či pro mne novou myšlenkou.

Ale hlavní byl zdánlivě nekonečný tok silné transformační energie, z počátku nepatrné. Vžíval jsem se do hudby vysokých sfér. Ty se však neotevíraly, a tak jsem po dvou hodinách málem usnul.

Zesílila však jakási nepopsatelná vnitřní rozechvělost, takové zvláštní napětí mezi životem a smrtí, mezi lidským a božským, (podobné rozpoložení jsem měl chvílemi i u porodu dětí). To napětí či tlak bylo po chvíli už stabilní, mírně nepříjemné, skoro až bolavé. Nebyla to tupá bolest, spíše rozjitření a napětí, až skoro strach z nejistoty a neznáma, jako když lezete po strmé skále a sotva se držíte.

Myšlení bylo vyřazeno, ten pocit mě pohlcoval. Stále ale zůstával bystrý pozorovatel, který mě udržoval zcela v klidu a odevzdanosti. Byl tu jistý druh vibrující tísně ze zvláštního, abstraktního a nedefinovatelného napětí z toku mohutné a nezastavitelné vnitřní energie, která prostě jen tekla odnikud nikam.

Přiměla mě k hlubšímu vnímání, zamyšlení, či spíše soustředění na něco (určitý aspekt či problém) v mém životě. Pak proudilo nové vnímání a souvislosti s postřehy a uvědoměním. Spíše mě to tlačilo srovnat se svým životem zde a vylepšit ho, než konfrontace s božskými výšinami a jejich nepoznanými zákoutími.

Ty byly spíše stranou. Jen jsem cítil, že to vše, celý tok života proudí shůry a já jsem jen jeho nepatrnou součástí, smítkem ve větru.

Proč byla meditace taková a ne jaké znám z dřívějška? Poznávání božského bylo už dost, poznávat božské v lidském a omezeném je další úkol. A transformační energie skoro vždy musí nabrat nějakou konkrétní podobu, pak je účinnější.

Ke konci několikahodinového dojezdu meditace mě napadalo mnoho zajímavých myšlenek v jakýchsi záblescích mezi klidným poslechem hudby, když už mě pomalu přemáhala únava. Zaznamenal jsem až několik posledních:

Hlavním problémem globalizace je globalizace. Najít správnou míru mezi globalizací a lokálností se rovná nalezení léku všech současných problémů ekonomiky.

Na zlepšení vztahu, napsat ženě milostný dopis.

Nekritizovat syny, snažit se je vždy nejprve pochopit.

Až když se rozechvěje tenká blána mezi genialitou a šílenstvím,  člověk rychle rozpozná na které straně by chtěl zůstat, je-li mu jeho život milý.

Posvátno je prostor mezi myslí a tím kdo či co ji tvoří.

Největší mystika se nalézá ve středu mezi lidským a božským. Neb v lidském je vše svým způsobem dané a známé, v božském také, přestože nám spíše neznámé, ale věčně stejné. ??? Chápu to správně tak, že lidské archetypy jsou jednoduché, božské ve své dokonalé jednoduchosti jsou také jasné, ale tam kde se střetávají a prolínají vznikají ty nejzajímavější kombinace a projevy obojího? Ne, nejzajímavější je božské, neboť je nedozírné ve své Hloubce a Rozmanitosti i svých projevech, byť my o nich skoro nic nevíme. Ve středu, či střetu lidského s božským se však nejvíce božského dostává do našeho vědomí, tudíž je to pro nás nejzajímavější děj jakého můžeme být účastni. A pro božské je to to nejzajímavější co s námi může provádět. Může tak vytvářet nové prototypy lidství.

 

Mýty v mystice

Pokud prostudujeme a porovnáme životopisy mystiků a jejich díla a porovnáme to s populárními knihami o mystice, nalezneme množství rozporů. Jak je vysvětlit? Např.duchovní cesta Krišnamurtiho, jeho vlastní dlouhý a těžký proces probouzení byl úplně jiný, viz kniha od Mary Lutyens, než ten, jaký učil. Porovnejte jeho život http://books.google.cz/books?id=nA2rmMRF2F8C&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false

  Jeho radikální učení je na: http://www.youtube.com/watch?v=JKvz3BdB2EE

 viz též další videa o něm. Česky http://www.youtube.com/watch?v=3Foy5booqmE&feature=related

Texty v češtině např. http://www.jiddu-krishnamurti.net/cs/otazky-a-odpovedi

Mluvil velmi jednoduše, nebylo ho těžké pochopit, jen to nebylo proveditelné. Zkuste vyskočit do druhého patra, také to nejde ač se to snadno řekne.

Ale v jeho vlastním procesu v mládí upadal do bolestivých křečí a bezvědomích, božské síly ho transformovaly strašnou silou. Komunikoval s nimi, znal i jejich jména. Ale nikdy o tom veřejně nepromluvil! Kupodivu se ho nikdo na tento rozpor nezeptal.

Často publikované populární myšlenky o okamžitém osvícení a mystice jako klidu mysli bez bolestí jsou zkrátka v příkrém rozporu s životopisy mystiků.

Vyznat se v tom zmatku může jen ten, který mystiku sám dělá. Postupně pochopí, že i v mystice je populární přístup nezbytný, protože lidé o jiném slyšet vůbec nechtějí. Když přímá cesta je nemožná, musí se hledat objižďka. A takové jsou i duchovní cesty.

Ale i v mystice se mluví o krátkých a dlouhých stezkách. Bohužel i ty krátké jsou jen mýty. Problém totiž je, že téměř nikdo popisovanými cestami mystiky stejně nejde. Spíše je zájem o různé guruy, kteří, jak Krišnamurti říkal, jen využívají lidské naivity k sebeobohacení a popularitě jako herci mystiky.

Rozpory mezi buddhismem a náboženstvími také nejsou nikde rozebírány, ačkoliv jsou zcela zásadní. Buddha zkrátka musel vědět, že nemluví pravdu. Nelze opominout Boha a Jeho Vůli.

Problém totiž je, že Krišnamurtiho i Buddhovo učení jsou duchovní komunismus. Vlastně porušují duchovní zákony. Krišnamurti na konci života přiznal, že nikdo jeho cestu nepřijal. Není také divu, v podstatě je neschůdná, je to také spíše reklama na mystiku. Kde jsou miliony osvícených, když budhistů jsou miliardy?

Krišnamurti nám přesto může hodně dát. Hlavně kritický přístup k duchovnosti vůbec. Je v ní daleko víc podvodů než se zdá. Stejně jako v politice atd.

Vlastně existuje jen jediná mystická cesta, docela jednoduchá, cesta přijetí Boha jako osobního Učitele, ale tou skoro nikdo jít nechce. Tak se na ni vlastně jen připraví metodou pokus - omyl.

Za Vším ale hledej Boha a Jeho Záměry. I v podstaě ateistický buddhismus i Krišnamurtiho učení bylo připraveno Bohem jako projekt pro ty, pro které byl hinduismus z různých důvodů nepřijatelný. Duchovní vývoj bez Boha totiž není možný, jinak se z omezenosti ega nelze dostat. Přijetí Boha jako skutečného osobního Učitele je však asi nejméně populární činnost vůbec.

Podobně je to i s ostatními cestami. Vždyť i komunismus je pokusem o duchovní cestu, byť plnou iluzí, naivity a obětí. I ten přispěl k obohacení člověka novými zkušenostmi. Zkoumáním příčin chyb dojdeme k pravdě.

 

 

Postupné poznávání a přijetí Boha a Jeho hierarchie

Během mnoha let duchovní práce, tisíců otázek a odpovědí, i desítek, ba stovek, několikahodinových meditací postupně dochází k proměně mystika. Ne podle jeho představ, ale podle Vůle Boha. Ta směřuje k Jeho většímu a většímu poznání i přijetí. Mystika je drtička iluzí i o Bohu a mystice.

 

Běžní věřící mají své názory stejné celý život, ale takové poznání bývá velmi malé, nedokonalé. Omezené nemůže pochopit neomezené, stejně jako volským spřežením se nelze dostat na Měsíc.

 

Mystik po výstupu z rozšířeného vědomí zapomíná téměř vše, co prožil, zbude jen nezřetelné torzo čehosi velmi posvátného, velkého a věčného. Ostatní ani trochu nemohou pochopit z jeho slov co prožil, mystika je totálně nesdělitelný prožitek.

 

Je třeba Boha chápat jako Stvořitele. Utváří Absolutno do tvarů a dějů, většinou nám zcela nepochopitelných. Matric, vzorů a vzorců, z kterých vzniká vše, my i náš svět myšlení.

 

Je v tom vysoká matematika. Jsme vlastně nastaveni jako učící se systémy umělé inteligence. Všem jde o Poznání, Sebepoznání, i Stvořiteli samému!

 

Oč jde hlavně, je stupeň přijetí Nejvyšší Reality, v našem případě tedy našeho Boha-Stvořitele, tzv. SPB. Od této hodnoty je odvozena celá naše budoucnost. Boha vše zajímá, ale tato hodnota nejvíc. Vede všecko a všecky k jejímu zvyšování nekonečně cestami, i bolestivými. V klidu blahobytu klesá o Boha zájem.

 

Je však nutné pochopit, že přicházíme do kontaktu s Jeho hierarchií. Jsme součástí  nekonečně složité struktury vztahů a odpovědností.

 

Pracuje hierarchie Stvořitele, nejen On sám. To platí o karmě i o mystických meditacích a komunikaci.

 

I On je však součástí hierarchie jdoucí do Nekonečna, jsou i Stvořitelé Stvořitele! Všude platí princip podobnosti Jak Nahoře, tak dole. Ale každému, kdo zde napíše ministru či prezidentovi, také odpoví jeho podřízení.

 

Kdyby kvantoví fyzikové, viz http://www.youtube.com/watch?v=3spRsSVPYzU přidali tuto myšlenku o hierarchii, mohli by odstranit nedostatek svých úvah, které silně připomínají utváření Potencionality Absolutna Vůlí Stvořitele. Každý přece ví, že se svět našimi přáními a volbami neřídí.

 

Vysvětluje to hierarchický princip. Kdo je výš, má zkrátka vyšší moc. Spodní chtít může, ale dostane jen to, co Horní povolí. I naše vědomí pak zasahuje do fyzikálního světa. Může měnit svou vůlí zdánlivě neovlivnitelné procesy, např.emisi radioaktivního záření, nebo se dokonce projevovat jako fyzická síla, což ukazuje psychotronika.

 

Jsme prostě stvořeni, ne Stvořitel. Ale podobné myšlenky se v kvantové mechanice už začínají objevovat.

 

 

Tíseň z matematické Dokonalosti z 25. 3. 2012

Po únavné sobotě přišla trochu čipernější neděle. Večer kupodivu zbylo i dost sil na meditaci, se kterou vyšší Já souhlasilo. Nájezd do rozšířeného vnímání byl po klidné chvíli docela razantní.

Až po deseti minutách s esoterní  hudbou pro šestou dimenzi to začalo, silnější bušení srdce s  vibracemi v těle. Rozšíření se do prostoru, zesílené vnímání hudby, ale i mytí nádobí v kuchyni. Vše, co jsem vnímal, žilo daleko intenzivněji, ale vyvolávalo ve mně jistý neklid, pnutí.

Ve fraktálech hudby i vizualizéru G-Force vládla přesná matematičnost, které nic nescházelo, nic nepřebývalo. Je to však pro nás chladný svět geometrických křivek funkcí podle jiných funkcí se prolínající. Je to až puntičkářská přesnost v abstrakci.

Matematicky vyjádřený pocit, abstraktní pocit vyjádřený konkrétní matematickou složitou korelací rovnic rozvinutých ve víření křivek energií, v atraktor archetypů. To mě skličovalo, ta svázanost tokem tvůrčí Danosti, která vyšívá jako tkalcovské stroje přesně svou celistvou Ideu.

První část byla převážně neutrální, pak zesilovaly pulsy tísně. Spodek to nechápal a nelíbila se mu matematická Jinakost Boha. Navíc pocit zvláštní oddělenosti od života, jakoby plutí v Hyperprostoru mimo běžný časoprostor, který jsem vnímal tak zvláštně jinak, odosobněle a přitom intenzivně v mnoha detailech naráz.

Celkově jsem z toho dost tuhnul. Už se mi to nechtělo dále snášet. Brzo přišla únava, ta zesílila tíseň. Umožnila mi odpoutat se od hudby i Hyperprostoru a odkolébat se velmi pomalu, (zpomalené vnímání času trvalo), do postele, kde mě už v tichosti přemohla únava …

Druhý den jsem byl nabitý jemnou energií i vyšším ponorem s neutrálním lehkým pocitem harmonie a lehkosti.

 

 

Jójo

meditace č.179

Nebyl jsem v dobrém stavu, velká únava z výletu minulého dne, ráno ještě práce, spíš bych s pospal. Ale prý je daleko účinnější jít do ní takhle a navíc bez jídla!

Když jsem se pomodlil u obrázku Krista, řekl mi - Neboj, vše je připraveno. Byl jsem na to zvědav.

Vršek mi vytlačuje spodek, má stále větší slovo, prostě silnější intuice. Vědomí se rozšířilo už před meditací a začaly přicházet stavy a myšlenky, jako bych v ní už byl. To bude náročné tohle zvládat neustále! Jako na konzultaci u Gurua. Výklad, vysvětlování vizemi, pocity i myšlenkami nejrůznějšího stylu. Jakási suma, extrakt vědomostí mystiky. Jako veškeré učebnice pravé filozofie na jedné stránce textu! Říkala a ukazovala mi např.:

Vy šumaři tupí, vidíš tady tu dokonalou Tvořivost? Ta ji hraje! Božsky! Chceš tvou omezenost vůbec zrušit? Nedělám snad dost, zeptal jsem se jako odpověď.

Bylo ve mne mnoho osobností od hloupých po extrémně chytré, bavily se! Ale braly, že chytřejší je Autorita.

Vůbec byl problém oddělit, kdo jsem já a který část už ne. Byly zvláštně propojené, složité vazby mezi nimi. Ono to oddělování je zas jen hračka. Je to hrozně složité a přitom prosté, za Vším je Celek!

Probíral se samý základ filozofie, otázky stvoření individuality a jejího vývoje. Už jsem to vlastně věděl, ale bylo to podáno extrémně stručnou a výstižnou metodou, která by asi všecky filozofy asi srazila na kolena. Vždyť Plotinos si po něčem takovém musel rok léčit nervy!

Prostě jak ta známá hračka jójo. Stvořitel ve své nekonečné a dokonalé Tvořivosti složil skladbu archetypů a zablokovanou ji vrhl do děje, aby zas našla cestu zpět. Někdo rychleji, jiný pomaleji, je za tím nekonečno nekonečen dějů, protože kombinací archetypů je nekonečno.

Pocit byl středně silný, neutrální, mírně euforický. To se už dlouho nestalo, že by začala nová kapitola meditací? Vše je vlastně léčení barier přijímání Reality. Meditace ale hodně zesíleně.

Bylo tam i hodně o mně. Mé specifické cestě, která je zajímá. Přednostech i problémech. Ukazovali mi, kde mám bloky, které brzdí. Stačilo si jen uvědomit, že mám křeč v rukou a přešla.  Jsem voják, bývalý bojovník v mnoha bitvách. Rady. I myslet stále na lidstvo znamená držet se ho. Brzdí to.

Překonávat bloky zablokovaného myšlení způsobuje bolest, ale je to velmi účinné léčení metodou podobné podobným.

Během meditace jsem dostal řadu vizí. Škoda jen, že nebyly výraznější a barevné jak mé sny, prý to tak mám nastaveno úmyslně, ostatně tak jako vše. Některé jsem si zapamatoval:

1.Když jsem se ptal na vize v budoucích životů, které mi slíbili, řekli mi, že žádné nebudou. Že to brzdí. Moc jsem to nepochopil, tak jsem požádal aspoň o vize z mé budoucnosti.

Objevila se vize, jak jedu v autě po Tenerife klikatou silnicí na hřeben. Na něm se ale auto vzneslo, za chvíli byly vidět Kanáry pode mnou. Znamenalo to současně:

-smrt těla i individuality

-můj duchovní vzestup

-časté odlety a přílety tam

-stálý růst, vzestup

2.Ptal jsem se, které části mám v meditaci, objevilo se tmavé dno a z něj stožár či žebřík se snad tisícem příček, levelů dimenzí, až do nebe!

3.Když mi navrhli, což bylo jádro meditace, že bych si mohl počet inkarnací radikálně zmenšit, nechodit do budoucích životů a ukončit inkarnace naráz, odpověděl jsem, ať to posoudí mé spodní části.

Ale začal jsem se pozadu vzdalovat, což, mne velmi překvapilo, důvod jsem neznal. Přemýšlel jsem o tom, pak našel chybu a vtom se letadlo překlopilo v raketu a já začal rychle stoupat. Samozřejmě, že spodní části si nebudou nikdy přát jít Nahoru!

Přijmout Boha naplno je úplně jiné, než se běžně myslí. Znamená rozplynutí v Něm, ale když to prožíváme intenzivněji, vzniká strach ze smrti individuality. Znamená to strašně rychlý duchovní vývoj Nahoru, Nahoru  A máš dost, řekli mi? Asi naznačují, že mne vždy šlo hlavně o rychlost. Jsem na ni nastaven. Součást dobrodružnosti.

Chytrý střed řekl, že to se přece stále děje, spíše je to impuls k ještě rychlejšímu vývoji, který ale zesílí jeho náročnost. Dostal odpověď, že to je totéž. Je jedno, zda se rozhodnu v tomto či některém příštím životě.

Pak si ale střed vzpomněl, že kdysi dostal zprávu, že tento konec individuality může nastat až v sedmé, nirvanické dimenzi. Na to se ale nedočkal odpovědi. Myslí si, že je to tedy opravdu na urychlení vývoje. S inkarnacemi nelze tak rychle skončit.

Zeptal jsem se: Vy jste se snad Nahoře vsadili, kdo bude nejrychleji zpět? Odpovědí mi zas byla vize koule Celku. Ta je základem Všeho a všech. Třeba potřebují právě toto k něčem dalšímu, zcela abstraktnímu, nepochopitelnému, protože vše je propojeno, jako to soukolí, co mi kdysi ukazovali.

Nakonec jde jen o jedno, slib průchodného, schůdného vývoje, a ten mám. Vyvolává to spoustu otázek, jak návrh zasadit do kontextu. Ale na to je času dost. Děje prý ani nejsou důležité, vytvoří se podle Záměru, ten je daný a primární. Takže zbytečné starosti? Určitá námaha navíc by prý byla. Vše zapadá do neutrálnosti kapitoly procesu, pocit, děj, i informace.

Zatím je můj závěr takový, že proces mám těžký už dost, spěchat není nutné, nechám to dozrát. V mystickém procesu není nikdy nic okamžitě, vše má svůj čas, svůj vývoj.

4.Napadla mne hloupá myšlenka, jak by to bylo prima mít partnerku s inteligencí a schopnostmi intuice. To by bylo zajímavé soužití!

K mému velkému překvapení se ale objevila černá hlava jakého čerta. To jsem dlouho nechápal. Až mi napověděla, že si pletu směry. Sex je dolů, Ona vede nahoru. Lpění na sexu brzdí duchovní vývoj, s tím nikdo nic nenadělá, žádná tantra. Je to pokušení.

5.Ukazovali mi, jak si vyhrají se vším. Třeba to rozšířené vědomí, které vlastně nelze udělat, protože levely dimenzí jsou odděleny, nemohou se dotýkat. Je to uděláno tak, že se horní a spodní části začnou extrémně rychle přepojovat, takže vzniká dojem dvou odlišných světů. Všichni si vyhrají, projevují sami sebe. Své kořenové archetypy které dostali. To je ta předurčenost.

Řekli mi i neznámou podobnost o vztahu pocitu a děje, velké tajemství života. Nakonfiguruje se podobně jako píseň, text i melodie se musí složit k sobě.

Meditace měla jako vždy dva přídavky, hlavně druhý byl klidný, jen s krásným prožíváním hudby. Ale ta únava pak! Kdepak klid, vědomí jede v mystické meditaci na 300 procent! Trvala asi 1,5 hodiny.

Nakonec jsem pochopil, že mi budoucí životy neukázali proto, že chtějí, aby žádné nebyly. Až po zapsání meditace jsem se dostal k významu snu z dnešní noci: Koupenou obětinu, jakýsi pamlsek, jsem chtěl přidat do jakéhosi oltáře s obětinami. Bylo jich tam ale moc. Nebylo ji kam dát. Tak jsem jednu cizí obětinu vzal a položil tam tu svou, ale pak dostal strach, že mne někdo vidí, což bylo možné.

Co sen znamená? Až odpoledne mi intuice jakožto režisér snu vysvětlila, že moje obětina je můj pohled na duchovnost, jeden z mnoha přístupů. A já se snažím ho prosadit, ač je hodně náročný a proto málo populární.

Opravdu nastala náročnější kapitola vývoje. Ale večerní meditace jsou trochu silnější. Božské je daleko více se mnou.

 

Marná snaha

Duchovní, čili mystický zážitek je základem duchovnosti, mystiky. Bez něj stále trčíme ve svém egu, které si vykládá vše po svém. Ale jak poznat Nepoznatelné, které nás tak přesahuje? To prostě není možné jinak, než přímou zkušeností neovlivněnou egem, tedy dosavadními zkušenostmi a názory.

To je ovšem velmi vzácné, a jen málo lidí může říci, že takových zážitků má více, protože jeden či dva nestačí.

Před několika měsíci jsem napsal článek, který měl pomoci dovést k mystickým zážitkům. Návod v něm je snadný a jednoznačně napsaný, aby nezpůsoboval omyly, a přitom byl velmi účinný. Vycházel jsem z mnohaletých zkušeností svých i přátel.

Umístil jsem ho na několika duchovních debatách jsem byl zájemcům ochoten zdrama pomáhat orientovat se v začátcích, které jsou i zde těžké.

Musím však říci, že můj záměr selhal. Nikdo snad tuto metodu meditace nezkusil, ba se o ní v debatách nezmínil. Prostě ticho, jako bych nic nenapsal.

Na jednom duchovním serveru mi dokonce článek smazali. Když jsem se jich dotazoval proč, prý je to nebezpečná metoda. Ona však je pouze jednou z mnoha metod meditace, uvedených v literatuře! V podstatě je i v každé bohoslužbě, pokud se bohoslužba bere vážně.

Co z toho vyplývá? Jakoby o duchovní zážitky nebyl skutečný zájem, ač mnozí o nich sní. V tom případě ale není ani zájem o duchovnost a mystiku!

Asi také nenabízím věčný klid a mír mystika, což by rádi slyšeli. Sice ho nikdo nikdy neměl, ale idea je to přitažlivá. Jak si nezájem vysvětlujete vy?

 

Akční výbor na sebeobranu ega

Duchovní knihy všech náboženství jsou plné řečí o nutnosti opuštění ega a přijetí božského, které nás táhne k sobě. Všichni s tím radostně souhlasí. Ovšem, kde jsou výsledky toho? Když se jich zeptáte, zda někdy s Bohem mluvili, či Ho viděli, dostane se vám nechápavého přijetí. To jde? To snad ani není možné. Není ale On všemocný?

Jsou všem tací, kteří říkají - ano, něco takového jsem asi zažil. No, a jak jste ten zážitek rozvinul, opakoval se? Na to odpovídají ještě více váhavě. Jakoby je to ani moc nezaujalo. Není to zvláštní? Zahlédnou cíl svých snah a staví se k tomu takto?

Dokonce se často stává, že tyto otázky vzbuzují doslova bouři nevole. Je známo, že mystický básník Walt Whitman byl některými lidmi instinktivně nenáviděn.

Když jsem prvně četl Nový zákon, nebylo mi jasné, proč lidé Krista v Jeruzalémě bouřlivě vítali a o pár dní později volali – ukřižovat, krev jeho na nás a naše děti.

Ostatně tyto zkušenosti s nepřátelstvím mají snad všichni mystikové. Knih o tom je mnoho, i Kristus to prorokoval.

Léta jsem učil zájemce komunikovat s božským. Bylo mi nepochopitelné, proč je tak malý zájem, který postupně dokonce klesá a proč to postupně přestávají dělat ti, které jsem to naučil.

Co se vlastně v člověku děje? Při hlubším poznávání psychiky pochopíme, jak se ego křečovitě snaží božské vytěsnit. Dělá to mnoha promyšlenými postupy. Většinou snaží na obelstění dotyčného jen mluvit o konci ega, ale jen ho zakamuflovat duchovní zástěrkou. Návštěvy kostelů a přednášek, čtením literatury, přednášením atd., ale nikdy Boha opravdu nepřijmou. Jen si na to hrají, jak si komunisté hráli na komunismus, který nikdy nikde nebyl ani chvíli!

Pokud ego musí, udělá jakýkoliv podraz, aby se svému konci vyhnulo. Nikdo přece dobrovolně nezemře, každý se svému konci brání!

Existuje tedy jakýsi Akční výbor na sebeobranu ega, ve zkratce AVSE, který je schopen vymyslet účinnou sebeobranu. V církvích je vidět všude, je to podstata tzv.farizejství, viz množství citátů v Novém zákoně. Kristus před ním varoval, ale dnes už jeho slova nikde z kazatelny neuslyšíte.

Jen málo lidem se povede opravdu přijmout Boha a s tím i smrt vlastní individuality! Ale životů na to máme neomezeně. Čím jsme výš, tím je nám celá otázka jasnější.

 

 

V péči Boha

Lidé se svěřují do péče různým politickým i náboženským organizacím, nebo vyčteným idejím či vírám. Rovněž partnerům ze své rodiny, tak i jiným lidem mimo ni. Jejich názorům, postojům, zkušenostem a přáním. Dobrým i horším, jak už lidé bývají. Vše jsou to lidské výtvory, omezené lidskými schopnosti inteligence i vůle.

Což se tak svěřit do péče samotnému Bohu? Je přece Všemohoucí, pokud Ho požádáme, mohl by to udělat. Ostatně přesně k tomu vede bible a ostatní svaté knihy. Nemluvím ale o běžné představě Boha jako o jakési mýtické postavě z prastaré knihy o jejíž existenci či neexistenci se vedou věčné spory.

Mluvím o naší intuici, která je Duchem, popisovaným v bibli, vlastně Bohem samým. Zcela konkrétní entitou se svou supergeniální Inteligencí, i ničím neomezenou Mocí, což každému, kdo s ní pracuje, naprosto přesvědčivě ukazuje.

Je ovšem nezbytné se s ní naučit spolehlivě komunikovat, ale není to těžké. Chce to jen vůli a praxi.

Můžeme ji v meditaci, tj.vytržení ducha navštívit v jejím Království, kterému se v bibli říká Královstvé boží, nebo-li nebeské.

Je v tom nějaké nebezpečí? To ani být nemůže. Neřekl Kristus – copak by vám otec podal hada, když jej žádáte o chléb? Přesto je takových velmi málo. Ego sice rádo mluví o Bohu a ostranění ega, ale je to jen kamufláž jeho snah o absolutní vládu nad člověkem.

 

Poklad v nebi

Zážitek vytržení ducha je vlastně nalezený poklad, viz NZ, v Mt.13. 44 "Nebeské království je také podobné pokladu ukrytému v poli, který když člověk nalezl, skryl ho a kvůli radosti z něj jde, prodává všechno, co má, a kupuje to pole."

Význam slova poklad je ale ještě v jisté opomíjené souvislosti. I o ní mluvil Kristus:

Mt.6. 19 "Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou, ale hromaďte si poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mt.19. 21 Ježíš mu řekl: "Pokud chceš být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, dej ho chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mě."

Bůh je skutečně Vševidoucí a Vševědoucí. V bibli se píše, že má spočítané i vlasy na naší hlavě. Neustále vyhodnocuje a zaznamenává veškeré naše činy i myšlenky a sčítá je. Z tohoto vyhodnocování totiž vyplývá vše, osud všeho a všech. O vedení karmy nás všech mluví Kristus jako o náplni práce v Království božím. Přirovnává ji k práci na vinohradu. Křestané z toho znají bohužel jen nauku o odpuštění hříchů, ale to je jen malá část toho.

 U každé vlastnosti se zaznamenává, jak se s ní člověk pracuje a kam směřuje jeho vůle. Ta se spojí s božskou Vůlí a výsledkem je zesílení nebo zeslabení kladných i záporných sklonů.

 Na vyhodnocení veškerého našeho hnutí myslí se používá neobyčejně složitý program, jehož některé části jsou známy jen nejvyšším božkým silam. Ostatní se musí snažit ho pochopit, protože i tím se učí a rozvíjejí.

Channelingovým výzkumem logiky karmického vývoje lze zjistit, že největší změny vyplývající z uložených zásluh v nebi se provedou mezi životy, ale jen část i v nich.

Karmické síly hledají optimální cesty, zkratky i objižďky. Znají naši budoucnost úměrné své úrovni. Mohou ji v jisté míře změnit. Pravidlo hierarchie se samozřejmě také uplatňuje. Vyšší úroveň má zkrátka větší slovo.

Z poznání zákonů karmy vyplývá, že mystik se nemusí ničeho bát. Pokud se něčeho bojí, je to jeho nedostatek, který má napravit. Své konto v nebi sice nezná přesně, ale může velmi snadno zjistit, co mu pomáhá a co škodí.

 

Mnohost, Vrstevnatost, Plynulost
Miloš, březen 2012

Tak by daly nazvat hlavní znaky božského Hyperprostoru. Právě jsem Tam byl, … a ještě trochu jsem…
Víření pocitové abstraktní Geniality je jemné a rozšířené vnímání. Obsahuje svět za zrcadlem, ve kterém je vzdálená budoucnost našeho vědomí již nyní. To je skutečná budoucnost, skutečné sci-fi našeho vlastního vývoje do jedné z paralelních realit, které existují už proto, že se dají prožít.

Není snad vědeckým důkazem opakovaný experiment? Už jsem Tam byl snad 300x, možná 500x, či až 1000x. Otázkou je, jak je těsné a silné spojení s tranzovní realitou abstraktních světů ve světě fraktálních struktur myšlenek.

Sám nevím kde je hranice. Ona se láme jako den s nocí, noc se dnem, a stejně tak i toto je jen druhá strana mince zvané realita. Je to virtuální svět, stejně jako náš obraz v zrcadle. Dnes mi ho nahradila obrazovka, aby mi nahradila vnitřní snění jiných realit.

Co je však překvapivé, že za nimi nestojí jakási fantazie, ale geniální, fantazií obdařené abstraktně pocitově vědomé vnímání i prožívání Bytí za naším bytím. Je jako superpočítač splývající s naší myslí. To mi připomnělo, že první počítače nebyly sestavené z digitálních logických klopných obvodů, ale z diskrétních součástek a tranzistorů, které díky syntéze křivek počítaly určité funkce, rovnice, ale samy tvořily jakési základní křivky, jako sinusovky, tangenty aj. funkce.

Naše realita je cosi podobného. My vnímáme výsledné jedničky a nuly toho co je zřejmé, pevné či energetické. Ale za tím jsou nám neviditelné vrstvy skládajících se mnoha křivek, skládajících tuto realitu, podobně jako barvy spektra tvoří bílé světlo.

Nelze však popsat ten prožitek Hyperprostoru Mysli, ve kterém se tvoří to, co si geniální mysl zrovna přeje. To, je pro něj zárove97 realitou.

Proč se zase napsala to číslo 97?? „Je symbolem toho, že nevědomá Mysl si protlačí kdy chce a co chce, aniž my bychom to chtěli, či chápali“. O tom jsou i všechny tripy, pokud jsou skutečně tranzovní cestou do rozšířeného, změněného a tajuplného vědomí Bytí.

Pocit v meditaci byl neutrální, lehce tísnivý, s ponorem 53-55% do dimenze 6,3. Pak neutrálně-extatický s dimenzí 5,3.

 

Den poté:

V malé meditaci v ponoru 46% mi asi po hodině dovolili potáhnout zbytek z dýmky, ale jen jednou. I Byl jsem byl rázem na 50%. Jela asi hodinu s hudbou Lisy a Hemi Sync. Dojezd byl asi dvě hodiny v ponoru 47%. Díky vizualizéru G-Force, kde jsou parádní fraktály... hlavně jemně a nádherně propojené jejich prolínání.

Bylo v ní dost informací, ale pamatovat si je nelze, na konci mi je smažou, ...taková škoda. Ta jejich genialita... Vzpomněl jsem si, že jsem zažil to, jak se skrze mne dívají vyšší dimenze. Intago zrovna o tom před týdnem psal, že mu to zavedli. Je to opravdu zvláštní pocit nepocit, neutrální, vyprázdněný, až zenově klidný, byť jsem u toho brouzdal zrovna kuchyní a hledal cosi k snědku. Jako by vědomí v tu chvíli bylo vykotlaným stromem.

A to číslo 97 je vícevýznamové. V roce 1997 jsem rozhodl následovat svou intuici. Také je to symbol vysokých duchovních dimenzí, které prý zosnovali mou duchovní cestu v tomto životě. A 9,7 je prý dimenze, která mi darovala tuto nečekanou a příjemně silnou meditaci, resp. dotovala mě energií.

Tato dimenze prý řídí prostupy světů, čehosi jako kvantových matric, o kterých ovšem nic nevím.

Proč takovýto skvostný dar? Prý jako výraz úcty vyššího k nižšímu, diktuje mi teď intuice. Bude to častěji? To se zatím neví, ale možná tak jednou ročně, aby se mi připomněla velkolepost božského, kterou jsem před lety zažíval častěji.

 

 

Máme stálou povahu?

Myslíme si, že naše povaha je stálá, jen pomalu se vyvíjí, ale je to daleko složitější. Nastavení psychiky se dá změnit a vůbec to není pouze v našich rukách. Ani v literatuře, dokonce ani v bibli, o tom nic není. Je to úplná ezoterika. Mění nás naše vyšší Já a to podle zásad nám zcela neznámých. Má zkrátka své záměry a hierarchická struktura osobnosti  ji to umožňuje. Úplně jasný je jen hlavní Záměr, je to obecný Záměr - Sebepoznání. Tomu je vše podřízeno, ale proces probíhá daleko složitějšími a podivnějšími způsoby, než si myslíme.

Vyšší Já je tedy pánem našeho osudu, tj.karmy, ale i toho, z čeho vlastně naše jednání vychází. Stručně řečeno zesiluje a zeslabuje naše sklony. Pokud uváží za vhodné, může nám dokonce dát vlastnost, kterou ani nemáme. Může být jen na určitou dobu, aby viděli, co s námi udělá, nebo ji „splácíme“ určitým způsobem a můžeme si ji ponechat.

Vše je svázáno přísnými zákony, ve všem je božská dokonalá Spravedlnost.

U většiny lidí jsou však změny tak malé, že dotyční je přehlédnou, ale u mystiků se vše neustále mění. U nich je proces nastaven na maximální efektivitu. Oni se chtějí změnit podle božské Vůle. Bývá to těžké. Nikdo však nic nedostane zadarmo, ani v duchovním vývoji ne. Vše si musí každý zasloužit. Proto božské vše sleduje, vyhodnocuje a podle toho jedná.

 

Milošova meditace o božské lásce

To téma jsem dlouho v meditaci neměl, ani pocit nepodmíněného blaženého přijetí jsem dlouho nepociťoval. Ten teď taky nenastoupil, ale ve vylidněné mysli pohupující se na vlnách vybrané New Age a ambientní hudby se po zadívání se na ručně malované srdce téma lásky vynořilo.

Nejprve mi došlo, že symbol srdce je vlastně znázorněním propojení dualit. A to se děje díky bodu vědomí nad oběma protipóly, které jsou neslučitelné, ale zdroj jejich energie i pohybu je tentýž. A z tohoto bodu pozorovatele oba póly vnímá a přijímá nestranně a nezaujatě k oběma.

Ten princip jsem najednou jasně pocítil, je tak jednoduchý, a doposud mi nebyl nikdy tak jasný. Přitom je to tak neskutečně prosté! Konečně vím něco o tom, co je principem Lásky, tedy nepodmíněného přijetí. A jak důležitou roli ve Stvoření má, drží protipóly u sebe. Jinak by se rozlétly, každý na jinou stranu nekonečna.

Pak se mi to téma dále rozvíjelo a konkrétně ukazovalo na fantazijní mytologické pohádce Princezna Mononoke ( tu jsem viděl asi před týdnem ještě při nemoci ). Tam je toto téma až neuvěřitelně dokonale zpracováno v drsném příběhu.

Ale právě díky principu hněvem a odsouzením nezastřeného pohledu, je princ schopen pochopit a přijmout v sobě obě znesvářené strany, a díky tomu pomůže opět nastolit mír. A je jedno zda se jedná o protiklad člověka a přírody, ženského a mužského, vědomého a nevědomého, či aspektu vědomé síly kontroly a agrese oproti síly poddajnosti a přizpůsobení s vyživující silou.

Těch protipólu je mnoho, ale stále je to v principu Jing a Jang spojené ve více či méně harmonickou dvoušroubovici ze které i fakticko-symbolicky vychází život (spirála DNA) a je držená, provazována, právě principem přijetí který je mimo oba póly. Byl to pocit nádherného uvědomění. Dodává pocit svobody a harmonie.

Vše je opravdu jen jedinou základní silou v mnoha podobách různých konfigurací protipólů vytvářejících nejrůznější dynamické scenérie. Jak v silách přírody, tak v myslích všech bytostí.

Jinak meditace byla vlastně klidným plutím na vlnách harmonie hudby spojující s nebesy, a sem tam jsem pozoroval i ladné proměny fraktálů G-Force vizualizéru, které někdy nabývaly zvláštní prostorové hloubky a místy i paradoxnosti obrazu, kdy byla jedna část zároveň vepředu i vzadu. Či útvar byl otočený doleva i doprava současně.

Božské je tedy takovým vířením Hyperprostoru, jak jsem zažíval už mnohokrát předtím ve svém vnitřním Hyperprostoru za prostorem běžné mysli. Také se mi vyjevil princip mé nemoci. Energie, jež byla odebrána tělu, byla využita na odpálení jakési části ve mně, která v nevědomí bránila přímějšímu spojení s božským. Vlastně se v mém nevědomí chovala podobně jako bakterie v mém těle, jež narušovaly řád těla.

Pocit během  meditace byl převážně neutrální jen s náznaky jemné blaženosti, či spíše naplněnosti. Taky jsem se cítil hluboce vylidněný, s vědomím jemně roztaženým do prostoru. Jako bych cítil své okolí v sobě. Změněné vědomí nepřesáhlo polovinu vědomí, ale i tak mě vlastní myšlenky vůbec nerušily, klidnou hudbu jsem prožíval jako zvlněnou hladinu moře v širé ploše. Asi po dvou hodinách nastoupila únava, která mě z hlubšího prožívání hudby i vnitřního napojení na intuici vytlačila do příjemné otupělosti.

 

Důkaz Boha

Věřící si naivně myslí, že Bůh je nějaký velký člověk, který chodí po obláčcích a kouká na nás. Že je možné Ho najít, uvidět, potvrdit nebo vyvrátit.

Když by ve vytržení ducha ale zjistili, že je to jakýsi nepředstavitelný Procesor, který generuje naši realitu. Vymýšlí čas, prostor i děj, ale vše je virtuální. Známe s toho jen nekonečně malý díl. Utíkají pak od tohoto Poznání jako zajíci a snaží se na To zapomenout. Přesto je to tak. Dokazování Boha je tedy na zcela špatné stopě. Jsme Jeho myšlenkou, je zcela mimo náš známý svět. Ale ani to není nic zcela neznámého. Ve snech ale si také v hlavě vytváříme vlastní světy a děje a nijak nám to nevadí. Vůbec ale netoužíme si to uvědomit.

Klapky na oči si dáváme kdykoliv se nám to hodí a daleko častěji, než jsme ochotni si to přiznat.

 

Paralelní světy

Není ty a prostor, je jen Ty, říká mi božské. Je jen tato Země, vlastně je jen Zde, všecky světy jsou také jen Zde… Už delší dobu se mnou božská intuice hovoří o paralelních světech. Je o tom pěkný film, ale říká mi ještě daleko větší podivnosti. Napadají mne u toho slova z bible o bláznovství: 1k 2. 14 Ale přirozený člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně. 19 Moudrost tohoto světa je totiž u Boha bláznovstvím. Je přece napsáno: "On chytá moudré v jejich chytráctví."

A jak se můžeme do jiného rozměru dostat? Světy oddělují určité brány, přejít jinam může jen ten, komu je to povoleno božskou hierarchií. Mimozemské civilizace nežijí jen na jiných planetách, jak si myslíme, ale právě na této, jen v jiném rozměru. UFO umějí procházet branou. Posmrtný život se také odehrává v paralelních světech. I snové světy, ty známe všichni.

Podivné je i to, že ve všech světech jakoby potencionálně už jsme, jen na ně správně zaměřit pozornost, uvědomit si to. Ale i kvantová mechanika má úplně jiné pojetí prostoru než známe.

 

Meditace č.175 Summa esoterica

Ráno velká tupost a únava, jako bych byl trochu nemocen. Takhle mám jít do meditace? Moc se mi nechtělo, ale božská intuice mě do ní poslala dokonce bez jídla. Znal jsem ale vzkříšení z mrtvých v meditaci. Vždy mne překvapí, jak všechny bolesti a únava zmizí, když inteligence expanduje.

Na počátku jsem si uvědomil, že se do božského hrnu jako poděs, hrozné je to. Uvažoval jsem, že by bylo pro mne nejlíp o mystice vůbec veřejně nemluvit, protože v debatách na webu je to jak v mateřské škole mystiky.

Čekal jsem, že bude podobná minulé, ale jen na začátku mi poslali již známou vizi. Já se ohromením zase lekl, ale pak už nebyly. Probíraly sice stejné otázky, ale v klidu.

 

Byla to skoro hodinová přednáška, exkurze a konzultace o nejvyšší ezoterice. Spojená s ukázkami ve vizích, které byly silnější než jindy. A hlavně o nejvyšším stupni esoteriky, úplný extrakt co unesu. V meditaci se prožívá úplně Jinak než po ní, pak jsou jen hloupá slova bez významu.

Byly ve mně aktivní tři části. Obyčená inteligence, pak vyšší, tzv.střed, a božské se svou přednáškou. Ponor nebyl tak silný jak posledně, a jen neutrální, víceméně stálý. Ani ohromení nebylo. Zase dokonalé vnímání hudby Crown Chakra, ta božská ladnost a vznešenost pocitů i vizí…

 

Můj chytrý střed se občas blýskl náročnou otázkou, ale Horní odpovídalo s ohledem i na tupější spodek, aby oba našli, co potřebují vědět.

Když jsem se ptal, co vytváří naše pocity, objevily se zubaté tlamy draků. Nechápal jsem. Později jsem se na totéž zase zeptal a opět. Nechápu to, proč zrovna tahle odpověď. Fakt ale je, že tohle je největší tajemství nás i Stvoření.

Samá filozofie Stvoření, ukázky z Království nebeského. Připomínalo to neurony v mozku, jedna vize tedy. Ale Tam je možné udělat opravdu cokoliv a kdepak klid, Tam se jede naplno. My to nechápeme, trochu to připomíná dokonalý počítač s jeho virtuální realitou. Tady se vytváří okolí podle představ.

 Nebo množství vizí či dějů s totožným významem. Jak Tam neustále přemýšlejí, co by ještě dokonalého a nového vymysleli. Se Vším si hrají. Hrají si na to všecko. Co jiného dělat v Dokonalé Dokonalosti. Oni tvořit musí, kvůli svým vyšším částem, podobně jak my musíme pracovat. Pro nás nepochopitelné a zcela nemožné. Tady je Továrna na vše, ale my známe jen nekonečně malou část toho, co je možné.

Když se dvě božské bytosti setkají, mají kolem sebe oblaky svých světů, jako my šaty. Přesně vystihují, kdo jaký je.

Prostě Království boží, to je pro nás neuveřitelný svět Představ Boha. Z přednášky si ale pamatuji jen konec, ke kterému výklad s vizemi směřoval:

Poslali mi vizí, jak jakýsi Mrak, což byl momentální symbol Stvořitele, vytvořil výbojem pod Sebou jakousi buňku spojenou vláknem. To jsem byl já. Mezi mrakem a buňkou byla jakási páka. Já jdu Nahoru, On se dívá na mne. To, že dole nic nevím, je vlastně umělý blok. Ptal jsem se na mezistupně, tj.světy bohů a božstev, ale prý nejsou podstatné.

A když chce, prožívá mne z mého pohledu. I mou cestu zpět, která je velmi rychlá. Jsou tu tedy dva pohledy, oba jsou důležité. Současně jsme obojím dohromady. To mi říkala v meditaci před mnoha lety. Že současně jsem už nahoře, to mi nebylo jasné, ale ani nyní moc ne.

Prostě ten Nahoře je o moc vyvinutější. Hodně vpředu ve vývoji, ale jsem to zas jen já. Ovšem, je to složitější, jako Vše,  výuka na Věčnost.

Nahoře v Mraku se kořenové, nebo jiné formy archetypů, zase spojí a opět z nich může Stvořitel namodelovat něco jiného. Prostě mě čeká absolutní konec individuality, která byla vlastně uměle a dočasně vytvořená Stvořitelem. Když To vidíte, není snadné přijmout,  že hlavní je jen Celek, to je Podstata, v které je Vše.

Bůh člověka potřebuje, ne, že ne. Proto ho stvořil a stará se o něj. Proč ne, když je Všemohoucí! Každý nepatrný detail umí rozvinout do nekonečně složité skladby, fraktály jsou ve všem. Takhle si vyhraje se Vším.

Prostě jdeme levely výš a výš, donekonečna. To je ta Cesta. Až jsme Celkem. V mystice žádnou selanku nelze hledat, není tam.

 

Mám Mu důvěřovat, nebát se náhody, protože neexistuje, ač se bojíme si to vědomit. Být jakoby digitální vlastně znamená žít nejen bez náhod, ale i s dokonalým vedením. Nedokonalost je jen zdánlivá. Vše jsou jen symboly, ty jsou i realitou.

Viděl jsem, jak o mne bude postaráno ve vizi, jak letím nad Kanárami. Můj hlavní archetyp je rychlost duchovního vývoje, vše je mu podřízeno. Když jsem se ptal na svou bezpečnost, objevila se vize, jak jsem v záchranných pasech jako v akrobatickém letadle

Kdysi jsem se po meditaci u jogínů smál, a nevěděl proč. Až nyní vím, že se božská intuice ve mně smála tomu, jak vážně mluvili o meditací, které meditací nebyla. Není vidět božské, není to meditace, jak prosté. Tady ovšem bylo božské nad

 

Druhá část meditace byla trochu slabší. Ukazovali mi, že symbolem Věčnosti je vlastně neutrál uprostřed krajů. A ten je ve všem, i v našich názorech na Stvoření, jaké je. Něco nám vyhovuje, něco méně.

Jde jen a jen o kvalitu vztahu k Bohu, jaký je a úrovni vnímání Jeho. Jsme divoši, nic moc. Ale ten počátek vnímání totálně Jiného božského je zajímavý i pro Ně. Pak už to jede hravě. Ale zvládnout začátek pravé duchovnosti, to je největší problém světa, napovídají mi. A proto si s ním tak vyhrají.

Bylo i o sexu, srovnání lidského a božského, to je konflikt rozdílů. Božské je nahoře, sex dole, to je jasně vidět. Mít vazbu na oboje, to je problém mystiky. Sex nelze zrušit naráz. Musí být podřízen, nemůže si rozkazovat.

Vrátil jsem se do Království pro konzultaci o Alephu tj.Poznání,, které mi slíbili a zatím nic neřekli. Poslali mi jako odpověď vizi. Po chvíli zkoumání jsem si překvapeně řekl - to není nějaký fraktál, ale klitoris! Velký Guru je samá sranda. To zvířecí v nás je stálá překážka, kterou nelze snadno odstranit.

Dáte mi Aleph, i jen krátkodobě, zeptal jsem se po meditaci. Ještě není suma požadavků splněna, byla odpověď. Mohu ho občas čekat až v mystickém důchodu.

V malé večerní meditaci mi Bůh zjevil zase něco nového, vlastně dodatek k 175.meditaci - že individualita není tak důležitá. Je totiž jen nekonečně malou a dočasnou částí Celku. Je vytvořena a řízena Celkem, jeho karmou. Dělá si s individualitou co chce, mění ji jak chce a kdy chce.

Málo si všímáme Celku a Jeho zákonů a zbytečně moc se zabýváme druhými lidmi, což jsou sice také střípky Boha, ale úplně jiné. Je vlastně jen Bůh, Celek. Oddělenost individuality je jen zdánlivá a nepodstatná! Jsme kapkou vody vymrštěnou z Oceánu.

Kdepak nějaká svobodná vůle, když Vše je se Vším spojeno! Kritika a rady vlastně nemají cenu, nikoho nelze zásadně změnit. Kořenové archetypy jsou určující.

Ani názory druhých nejsou příliš důležité. Důležitější jsou názory vyšších částí naší individuality, protože jsou blíže Celku. Zeptal jsem se na rozdíl mezi Celkem a vysokými dimenzemi Boha. Celek je pro mě vlastně nový pojem. Dozvěděl jsem se, že vysoké dimenze jsou vlastně Celkem, až na malinké množství nízkých dimenzí ve hře na vývoj v  nekonečném oceánu Her Celku.

 

Individualita není důležitá

V malé večerní meditaci mi Bůh zjevil zase něco nového, vlastně dodatek k 175.meditaci - že individualita není tak důležitá. Je totiž jen nekonečně malou a dočasnou částí Celku. Je vytvořena a řízena Celkem, jeho karmou. Dělá si s individualitou co chce, mění ji jak chce a kdy chce.

Málo si všímáme Celku a Jeho zákonů a zbytečně moc se zabýváme druhými lidmi, což jsou sice také střípky Boha, ale úplně jiné. Je vlastně jen Bůh, Celek. Oddělenost individuality je jen zdánlivá a nepodstatná! Jsme kapkou vody vymrštěnou z Oceánu.

Kdepak nějaká svobodná vůle, když Vše je se Vším spojeno! Kritika a rady vlastně nemají cenu, nikoho nelze zásadně změnit. Kořenové archetypy jsou určující.

Ani názory druhých nejsou příliš důležité. Důležitější jsou názory vyšších částí naší individuality, protože jsou blíže Celku. Zeptal jsem se na rozdíl mezi Celkem a vysokými dimenzemi Boha. Celek je pro mě vlastně nový pojem. Dozvěděl jsem se, že vysoké dimenze jsou vlastně Celkem, až na malinké množství nízkých dimenzí ve hře na vývoj v  nekonečném oceánu Her Celku.

Vaporizace

Měl jsem pět semen, tři se mi jevily jako nic, byť mi je doporučila intuice (další dvě případně až po dvou hodinách), ale později jsem trochu litoval, že jsem ji neuposlechl. Rozžvýkal jsem je částečně pomletá (jen trochu nabobtnalá, ač byla tři dny na mokré vatě), ale mixér je nebral.

Nájezd meditace po půl hodině dalších příprav byl docela jemný a nečekaně mírný. Jen pomalu se stupňoval pocit vnitřní vibrace asi další hodinu. Ještě před začátkem jsem si stihnul vytáhnout tarotové karty: Eso mečů, Princezna pohárů, Porážka, Ohnivý vůz, Síla a pro celkový přínos meditace to byla Velekněžka. A tak se postupně i naplnilo, byť jsem jejich poselství vyjma první a poslední karty zpočátku nechápal.

V první uvolňovací příjemné části jsem poslouchal 8. Dimension Music. Část s tibetskými mísami mi přinesla hluboký klid, projasnění mysli a harmonii hlubší jak pád do nebeské klenby. Ale bez vizí a strukturovaných pocitů, jen spočinutí uprostřed Věčnosti, která si klidně a nerušeně plyne svým tempem proměn.

Klára meditovala také, se svíčkou u obřadního koberečku. Pozoroval jsme na ní hlubší zahloubání do sebe. Má tu výhodu, že se do transu „umí“ snadno přepnout.

Asi po dvou hodinách jsem ulehl. Slaběji pokračoval klidný trans, už bez hudby, myslel jsem, že pozvolna meditace odezní a já v klidu usnu. Ale stal se pravý opak. Začal jsem nezvykle zesíleně vnímat okolní zvuky a v nich skrytou hudbu, jako třeba vysoké monotónní harmonické oktávy ve zvuku ventilátoru kamen.

I divoce, až malinko děsivě poskakující a zvláštně praskající plamen svíčky, či obrazce odrazem od zrcadel na stropě, které často s oblibou pozoruji, měly najednou podivně těžký nádech. Vše, co jsem vnímal, tajemnělo a pomalu hutnělo a těžklo.  Na to v břiše mi začalo mírně tlačit, později jsem i krkal. Špatně mi nebylo, to teprve mělo přijít.

Začal jsem si uvědomovat a hlouběji vnímat jak žiji, jaké problémy a z čeho v rodině pramenní. Třeba že není až takový problém malá kuchyň, ale zbytečné střety kolem vaření. Také jsem viděl jak často zbytečně či přehnaně kárám děti a dávám si někdy málo práce s jejich pochopením. I to, že žena má často pravdu s tou technikou, že jak je jí kolem moc (třeba i nmimo provoz, ale napájené), tak ubírá cosi na přirozenosti života. Což se mi jevilo jako nelogické tvrzení.

Tíha, resp. tíseň už nastoupila pořádná, i tlak v břiše zesílil. Bylo teprve 1:07, a už jsem čekal a doufal, že by se mohlo rozednívat a vše ustat. Čas zdálo se neplynul, ale vjemy o to rychleji a výrazněji.

Uvnitř mne to vřelo, v nohách to silně, jakoby elektricky vibrovalo, protékalo. Z klidného nadneseného pocitu už nezbylo nic, vše se překlopilo do tísně a bolesti. Jemná v břiše, silná v hrudi. Ve zvucích z vnějšku i hukotu uvnitř mysli cosi jelo jako žhavá pulzující láva. A nešlo ji ničím zastavit, jen nechat proudit.

Cítil jsem za tím tlak božského, jako rozlehlé Jinakosti, nepoddajnosti a neuvěřitelné Síly. Pod jejím tlakem tiše sténaly tupé složky mého já, navíc oslabené únavou, ospalostí i bolestmi. Ale stále se však nechtěly poddat, ale přímo do křeče to taky nešlo.

Tupě vzdorovaly té ohromné síle, která mne však pomalu drtila a jakoby protlačovala skrz husté síto. To jsem si uvědomil, že je ta vaporizace (významově změna skupenství), o které mi řekli před meditací. Dělalo se mi zle i od žaludku. Ego chtělo už trochu zoufale z těch kleští ven. Ovšem nebylo kudy.

Čajem jsem se pokusil zmírnit bolesti, pak jsem se pokoušel vyzvracet, ale ani to nepomohlo. Jen jsem si na záchodě uvědomil ještě více svou ubohost, slabost a špínu, ve které žiji vně i uvnitř.

Balast tupých myšlenek zastiňuje jemnou vnímavost, hloubku krás života a genialitu intuice. Napětí těch dvou vzdálených složek bylo hutně silné. Byl to pro mě nezvyklý záhul, kdybych mohl více myslet, tak se nejspíš modlím či kleju. Slyšel jsem v kuchyni zase jiné táhlé zvuky jemných, ale řezavých vibrací jakoby zvenku, ale neměly jít odkud.

Byla to soda. Nechtělo to přestat, jediné plus, že mě to netahalo ven z těla. I pohybovat jsem se při troše námahy mohl celkem bez problémů. Co už bylo horší, že se střídaly stavy horka a zimy. Nestíhal jsem se oblékat, jak se několikrát pocity tepla změnily.

Cítil jsem se rozdrcen jako ovoce a pasírován neúprosným tlakem před síto, už jsem při tom na nic nemyslel. Jen jsem věděl že to do rána určitě skončí, což se naštěstí stalo mnohem dříve, ale i tak to bylo jako celá věčnost. Nevím po kolika hodinách, ale byla ještě hluboká noc, tak tři až čtyři hodiny, kdy tlaky pozvolna ustaly a já pořádně zachumlaný jsem konečně poklidně usnul.

Ráno jsem se cítil neobvykle dobře, byť ještě trochu unavený.  Pak mi bylo fajn, a ještě lépe druhý den, kdy jsem cítil takovou jemnou a bezstarostnou lehkost Bytí.

 

Intuice, co mi k tomu sdělíš, proč to bylo tak hutné a bez většího varování? Moc se ženu nahoru, či to byla nutnost a přišlo by to třeba jinak přes nemoc, nebo pomaleji?? Bylo nutné rozbít uzel. Jaký? Částí, co jdou proti vývoji i božskému. A proč tak tvrdě? Aby se to nemuselo tolik odžívat v denním životě. A povedlo se to? Ne zcela, bude to dobíhat až do Vánoc.

Pak bude další podobná? To už není třeba, ale moc extáze nečekej, ta teď už není pro narychlení potřeba. Spíše naopak, vyjdi s málem. Přijímat božské, zůstat mu věrný a neodvracet se jinam, i když tě protahuje nepříjemnostmi, to je velká zásluha.

To jsou jsem si uvědomoval a vnímal, odkud to plynulo? Z mé dimenze 4,5. Jaký byl vlastně ponor? V první klidné části 48% neutrální. Pak chvíli 50% neutrálnětísnivý a v nejbolavější fázi 47%, to už byla jen tíseň.

A špatně mi bylo z procesu, či se na tom podílela i ta semena? Oboje, 70/30. A čím to pro příště eliminovat? Citrusovou šťávou. 

 

Z wikipedie: Slovo vaporizace má několik významů: 1/vypařování, tedy přeměnu tekutiny na plyn

2/Vaporizace (1984) v díle 1984, v jazyce Newspeak, likvidace nepohodlného člověka.(V tomto případě ega.)

 

 

Softmystik a Edgar Cayce

Jistou osobu jsem naučil channeling mezi prvními, už je tomu 18 let. Dokonce jsem ho tenkrát ještě neuměl. Výsledky měl dobré, mnoho důležitých odpovědí jsem přes něj získal. Byl a je také jediným, který umí komunikovat s duchy zemřelých příbuzných. Měl dokonce dvě, či tři mystické meditace, ale protože se do dalších nijak nehrnul, stal se z něj tzv.softmystik.

Mystické procesy u něj probíhají docela silné, ale není vědom, že v mystice je.  Ani neví, že má často TND. Její problémy připisuje své povaze a nemocem. Občas channeling využívá, ale spíše na praktické věci. Bývalo to daleko lepší.

Vyprávěl, že četl článek o Edgaru Cayce (1877-1945), který je považován za zakladatele moderního channelingu. Takových bylo ovšem v dějinách mnoho, slavné jsou např.Pýthie z Delf. Do tranzu jim pomáhaly výpary z trhlin. Turisté u chrámu napjatě poslouchají výklad, jak kdysi věštily, ale považují to buď za báchorku, nebo jakési prastaré mystérium. Ani je nenapadne, že je to vlastně velmi snadné.

Cayce byl znám jako spící prorok, ovšem nazvat autohypnotický trans spánkem je ryzí hloupost. V USA měl velkou popularitu, která přetrvává i po jeho smrti. Byl však spíše jasnovidcem. Předpověděl mnoho událostí, např. datum pádu komunismu v SSSR, určil spoustu správných diagnoz nemocných atd.

Čekal jsem, že jeho práci dotyčný spojí se svou, ale nestalo se tak. Tak překvapeně říkám – ale vždyť ty to přece umíš také a ještě mnohem víc! Překvapilo ho to. Dělal, že nerozumí co říkám. Nevěřil jsem vlastním uším. „Copak si to neuvědomuješ, ptám se. Přešel otázku mlčením. Co je za tím, přemýšlím, to snad není možné! Využil jsem vlastní channelingové schopnosti, abych se na to božské intuice zeptal.

Je za tím i TND, která problémy zvětšuje. Nikdy se do duchovnosti moc nehnal, to se ještě zesílilo. Vnitřně nechce přijít o zaběhaný životní styl obyčejného člověka. Bojí se a ví, že nevědomost je vlastně sladká.

Jakmile se jde od slov o duchovnosti k činům, vůle k nim rapidně klesá. Když někdo nadšeně mluví o duchovnosti, napadá mne, jak daleko chce v ní skutečně dojít. Po dvaceti letech zkušeností jsem spíše skeptikem. Mystika nikdy nebyla a nebude populární, ač je to nejintenzivnější duchovní proces. Podle mé zkušenosti lidé opakují stejné laické představy celý svůj život, protože jim vyhovují.

 

Stupně přijetí Boha

Je to nejdůležitější parametr duchovnosti vůbec, protože přímo určuje rychlost duchovního vývoje. Člověk nemá schopnosti ho změřit, pouze channelingovým dotazem lze zjistit konkrétní hodnotu.

Z desetibodové stupnice jsou krajními hodnotami 1-2 pro zaryté ateisty a nejvyšší možnou hodnotou je 9,5 u zvlášť dobrých mystiků, kterých v historii byla jen hrstka. Duchovní lidé se pohybují mezi těmito hodnotami.

Důležitější, než se ptát na svůj stupeň, je se zeptat, jak ho ještě zvýšit. Zvýšení stupně přijetí a následného urychlení vývoje však přinese i zesílení Temné noci duše. Takže bychom měli jednat s ohledem na to, kolik jsme schopni zvládnout. Ale i na to se máme ptát. Proto je pro duchovního člověka nutné umět se božského zeptat.

 

 

Konflikt přání a reality

Dějiny náboženství jsou klasickým konfliktem romantických představ a reality. Přání je matka myšlenky, tedy názoru.

Prostě máme rádi své názory na Boha i na život, a už méně nás zajímá, jak to opravdu je. Některé představy jsme si sami vymysleli, jiné jsme převzali, protože se nám líbily. Nic nového, to je v náboženství věčný problém.

Každý učedník Krista, i Jidáš, měl své představy o tom, jaká by měla Kristova cesta být. Všichni se zmýlili. Vlastně Ho nikdo nepochopil, a když skončil na kříži, chtěli se vrátit k původnímu zaměstnání.

Léta vyvracím stále stejné naivně romantické duchovní názory. Moje zážitky vytržení ducha bývají často napadány, ale jiní je měli a mají podobné, i ještě silnější.

Marně říkám - přečtěte si odbornou duchovní literaturu, alespoň bibli, nebo stavy vytržení ducha zkuste sami. Vždyť při holotropním dýchání se prožitky božského mnoha lidem povedly.

Hovořit s Duchem svatým by mělo být povinností každého křesťana, vždyť byl seslán právě proto, aby nám vysvětloval Tajemství stvoření. (J 14,26) Je třeba dát odbornost, ba vědecký přístup, na první místo a pochopit, že naše přání a názory jsou proti Realitě a Vůli Boha ničím.

Duchovnost se podobná ostatním oborům, je to dosti dlouhá a těžká práce. Vyžaduje poslouchat Boha, být Jeho žákem. Ale kdo to chce slyšet? Lidé mají zkrátka své představy raději než holou realitu. Opakují je často celý život v nezměněné formě.

Co je za tím? Máme své nenaplněné tužby a stále hledáme cesty jak je naplnit. Hlavně nechceme přijmout žádný odlišný názor, chceme si svobodně dělat co chceme, ale to nejde, nejen v duchovnosti.

Znám jistého dobrodruha, který byl v Amazonii na zasvěcení v církvi Santó Daimé, a po návratu říkal, že před Poznáním mu bylo lépe. Nevědomost je vlastně sladká.

Pravá duchovnost zbavuje naivních iluzí, ale právě tato smrt představ velmi bolí. To ovšem popularizátoři nikdy neříkali, protože je to nepopulární. Taková ovšem pravda bývá.

 

Jak uvidět Boha, krok za krokem

Co myslíte, kdo to má u Boha lepší, kdo je blíže spáse? Ten kdo má k Němu osobní vztah, nebo ten, kdo Ho zná jen z bible, ale vlastně Ho nechce vidět?

Skutečný duchovní vývoj vyžaduje duchovní zkušenosti, protože jen tak můžeme poznat a přijmout Boha jaký je ve své Velikosti. Jen pak nás intenzivně povede k Sobě.

 

Božské nás mnohonásobně přesahuje, proto ani při dobré vůli nelze správně pochopit Jeho Velikost. Můžeme si jen po svém vykládat svaté knihy, nebo přijmout jiné duchovní názory, ale stále je to jen hra ega, které se chce samo po svém zbožštit a mít klid.

Žádná výuka nemůže být bez autority učitele, ale toho ego odmítá. Raději bude dělat cokoliv jiného. Sebezáchovné snahy ega jsou větším problémem než se zdá. Právě ono vytváří farizejství, před kterým Kristus opakovaně a marně varoval. Kvalitu vztahu k duchovnosti tedy můžeme dosti bezpečně určit vztahem k duchovním zkušenostem.

 

Kristus říkal - tlučte, a bude vám otevřeno, ale skoro nikdo na dveře Království božího netluče, takže se neotevřou. Jen hrstka se odvážila, ale byli ostatními křesťany napadáni.

V Novém zákoně je též psáno: J 14,26: Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

Chce to věřit Bohu, ale i sobě. Kde jsou však sebrané církevní spisy rozhovorů s Duchem svatým? Já své mám! Hlavní je to, co je nám zjeveno Shůry. Náš či cizí výklad bible má menší hodnotu, jsme omylní.

 

Proto jsem vytvořil jednoduchou, ale velmi účinnou metodu, jak se dostat do kontaktu s božským. Je odvozena z prastarého a osvědčeného holotropního dýchání. Ale i např. sv.Ignác z Loyoly zavedl zvláštní dýchání při modlitbě.

Je určena pro ty, kteří mají dlouhodobý zájem o duchovní rozvoj a jsou pro něj ochotni mnohé udělat. Podmínkou je jen převaha dobra (alespoň 70%), aby měli klid od temných sil, a pak duševní stabilita, protože ji budou potřebovat.

Postup:

1/ Stáhněte si božský zpěv Lisy Gerrard např. z http://v.dvorakove.sweb.cz/VyberVyberu.zip protože se osvědčila nejvíce.

2/Vytvořte si rituál, jakousi domácí bohoslužbu, která bude obsahovat jasně danou vůli - přivolání božského. Doporučuji si dát dvě deci silného červeného vína jako ve Večeři Páně. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím.

3/Zatemněte místnost, lehněte si naznak a zakryjte oči. Zavřete je a zaposlouchejte se do hlasité hudby, nejlépe ve sluchátkách.

4/Nechte si vizualizací vytvořit posvátný prostor.

Vizualizace je účinná metoda na rozšíření vědomí. Ne každý ji má dokonalou. Můžete své schoposti zjistit tak, že zavřete oči a řekněte např. „pes“. Kdo vidí psa, bude to mít snažší. Vizualizaci posvátného prostoru si můžete nacvičovat předem. Postupně můžete zesilovat vjemy, abyste v posvátném prostoru byli jako doma.

5/ Do něj pozvěte božské. Připravte si, jak Ho oslovíte, zda Bůh, Kristus, Duch Svatý, nebo božské Já, Nadjá atd. Nevěřící může zavolat nadvědomí či intuici

Volat jiné síly než božské vřele nedoporučuji. Bůh se o své postará, je opravdu Všemohoucí, ale po volání jiných sil můžete dopadnout velmi špatně. Není to na hraní! Metoda je daleko silnější, než si myslíte!

6/Pasivně zkoumejte co vidíte i cítíte, vize i své nové pocity a myšlenky. Božské se může projevit i novými hlubokými myšlenkami, jak se to prvně stalo mně. Silné extatické pocity a dokonalé vnímání hudby s bohatými vizemi se poprvé těžko objeví.

Je to dobrodružství objevování božské Hyperinteligence jako nového neznámého světa. Zde začíná kontakt s Neznámem, které nás silně přesahuje a má svou vlastní Vůli.

Božské se může projevit různě, nebo vůbec ne, z mnoha možných důvodů. Např. se může po zavolání objevit nějaký symbol. Doporučuji přijít k němu a zeptat se ho: Jsi to ty, božské? A zase pasivně vnímáme, co se bude dít. Pokud scéna ožije, jsme na dobré cestě. Můžete i položit nějakou otázku a přijímejte odpověď, ať je jakákoliv, Třeba ji hned ani nepochopíte, často přichází v symbolu jako rébus. Přijít na význam je náš první úkol. To je setkání s naším prvním Učitelem pravé duchovnosti.

7/Na závěr poděkujte božskému a vracejte se do našeho světa. Vypněte hudbu a zapište své dojmy. Rychle se zapomínají, protože ego je nemá rádo.

 

Metoda se dá upravovat podle toho, co se komu osvědčuje. Např. nemusíme ležet, či si můžeme přidat další prvky, které nám ulehčí kontakt s božským. Např.vonné tyčinky, františka nebo purpuru.

Vždyť v této metodě není nic demagogického, ani potencionálně nebezpečného, je však velmi účinná. Ostatně  je ji možno dělat i v kostele, ba i přímo při bohoslužbě. Od čeho bohoslužba je, přece na přivolání Boha. Bohužel ji věřící často odbývají.

Problém, se kterým se setkáme je, nejčastěji strach. Ten je vědomý i nevědomý a blokuje náš kontakt s božským. Lze ho překonat, jako jinde v životě, trpělivou prací, opakováním, přesvědčováním sebe. Svému strachu se můžete vysmát, ať se bojí!

Může se stát, že nezažijeme vůbec nic. To může být z důvodu našeho skrytého odmítání, nebo že božské nechce. Často si dává načas a čeká, jak budeme reagovat, zda opravdu máme vážný zájem. Až to jasně potvrdíme opakováním pokusů, a to může trvat i dva roky, pak se ukáže překvapivou intenzitou.

Zjistit důvod neúspěchu může jasnovidec, ale hlavně ten, kdo má už praxi s komunikací s božským. Můžeme se pokusit zesílit metodu alespoň padesáti hlubokými nádechy a výdechy, jako při holotropním dýchání.

Ale podle letitých zkušeností tato metoda jde většině zájemců už napoprvé, i když ne silně. Až delší praxí se odstraní skyté překážky a pak uvidíme Boha naplno. Budeme s Ním moci a diskutovat jako s Učitelem, i to chce praxi.

Je také lépe, když nám v začátcích bude někdo asistovat. Sami totiž máme málo odvahy a zkušenější nám může mnohé vysvětlit a ulehčit. Nejtěžší, ale také možné, je metodu zkoušet úplně sám.

První fáze skutečného duchovního vývoje končí navázáním spolehlivého kontaktu s božským. Může nám už vysvětlovat co nevíme a vést nás jako Učitel. Nečeká, že to všem půjde napoprvé dokonale.

Další práce by měla směřovat k debatě na webu i jinde, kde by se probíralo, co komu bylo zjeveno a k čemu došel. Velmi by to každému pomohlo, vždyť podobné výměny zkušenosti mají např. i umělci, horolezci a vodáci.

Právě to je pravá duchovní práce, ne jen vykládat svoje názory, protože ty jsou dílem ega. Ale božské mne upozorňuje, abych si nedělal iluze, že vážný zájem je vzácný, ego se většinou ubrání. Nechce přijmout Autoritu Boha a právě ta je základem duchovnosti. Jakákoliv škola je bez učitele fraškou.

 

Naše vyšší Já, nebo nějaký cizí Bůh?

Problémem mnoha lidí je, že se zdráhají přijmout Boha hlavně proto, že nechtějí, aby jim kdokoliv zasahoval do jejich života. Vnímají Ho jako jakousi cizí neznámou osobu, která je prý stvořila a nyní jim prý zasahuje do života tzv.karmou. Myslí si, že pokud Ho nepřijmou, budou eliminovat Jeho vliv na ně. Všechny nehody svalují raději na náhodu a nepřízeň osudu.

Je to velmi naivní, ale bohužel značně rozšířená iluze, s kterou se nikam nedostanou, což jim však nevadí. Jaký je vlastně vztah Boha k nám, to je tabuizovaná otázka. Je to dosti složité, ale pokusím se na to stručně odpovědět.

Samozřejmě jsme nestvořili sami sebe, ani nějakou náhodou, vše má svůj  důvod, ač nemusí nám být znám. A něco tak dokonalého, jako je náš svět, nemohl vymyslet žádný člověk, ale někdo, kdo nás mnohonásobně převyšuje. Je nakonec jedno, zda Mu říkáme Bůh, Stvořitel, či Manitou.

Proč to udělal? Na to je těžká odpověď, prostě projevil, co bylo v Něm. Rozhodně svět i nás potřebuje, dokonce takový, jaký je, i s námi, ale dbá na náš rozvoj. Vše se vyvíjí.

Paradox je, že vlastně jsme i nejsme Bohem současně. Tato Jednota protikladů, známá už Hegelovi a ostatním, je těžká na pochopení. Snadněji lze pochopit, že celé Stvoření je vlastně Jeho Obraz, vše co umí v Něm je, i my.

Jaký má k nám tedy vztah? To zcela pochopit nelze. Mluví se o lásce Boha, ale jistě je zcela jiná, než ta lidská, která umí rychle přejít do nenávisti. V božské je hodně odpovědnosti.

V tom je Jeho základní vlastnost, vede nás k rozvoji, k lepšímu, s Sobě. Je však vzhledem k své Dokonalosti nevyzpytatelný, a často jedná jinak, než bychom si přáli.

Život je tedy podobný škole, kde se musíme učit i když nechceme, a jsme trestáni učiteli, když odmítáme určitý řád. Na výběr vlastně nemáme, můžeme jen více či méně přijímat učení, více či méně „zlobit“.

Ale ani to nestačí na pochopení naší situace. Druhým důležitým faktem je hierarchická struktura Stvoření. Máme vyšší části sebe, i když o nich skoro nevíme. Naše vyšší Já, říkáme mu intuice, ale i ještě vyšší Nadjá a božské Já. Každé Já má své místo a úkoly. Na ně máme pochopitelně vazbu, to právě ony nám řídí karmu. Čím vyšší stupeň je, tím víc je nadosobní,  proto se přibližuje ke Stvořiteli. Neuděláme tedy chybu když řekneme, že nejvyšší vyšší Já je vlastně Stvořitel. Totéž zjistili zasvěcenci už před tisíciletími. Je známý poznatek ze starobylé Indie- Átman je Brahman. Vnitřní je vnější.

Bůh tedy rozhodně není nějaké cizí osoba, která si s námi dělá co chce.

 

Jednota v meditaci?

Kdysi před třiceti lety jsem se po meditaci u jogínů smál, ale vůbec jsem nevěděl proč. Až nyní vím, že se božská intuice ve mě smála tomu, že vážně mluvili o jednotě v meditací, které meditací vůbec nebyla. Není-li v ní božské, není to mystická meditace, tak je to prosté.

Běžným názorem je, že v meditaci prožíváne Jednotu a klid s Bohem. Stejně jako u ostatních laických představ je to silně zjednodušená představa.

Mystická meditace, pokud to je skutečně ona, je totiž proces, který má téměř zcela v rukách božské Vědomí, které dělá to, co je nejefektivnější pro hlavní účel mystiky. Tím je maximální úroveň přijetí Boha. To totiž určuje intenzitu proměny. Až dalším účelem je výuka.

 Co vše božské může určovat v meditaci? Prakticky všechno, zejména tak zdánlivě neovlivnitelnou věc, jakou je skladba naší psychiky. Jakoby si vybralo, koho na svou přednášku a exkurzi pozve. Dokáže zvýšit, ale i snížit naše schopnosti v obrovském rozsahu a nedá si do toho mluvit.

Jednotu v meditaci lze prožít jen tehdy, když božské zvýší naši inteligenci o několik řádů. To bývá v úvodních meditacích, kdy se božské představuje. Hyperkvalita božských schopností, inteligence a nepopsatelná krása pocitů a vizí silné osobnosti uchvacuje, slabé zahání. Ti na tuto peak experience chtějí co nejrychleji zapomenout.

Poté, co je božské přijato, změní taktiku. Udělá procesy v meditacích náročnější, aby měly ještě větší efekt. Není těžké přijmout Boha, když jsme Jím. Ale přijmout Ho psychikou, jakou běžně máme, je daleko těžší. Zvlášť když Boha vidíme naplno jaký je, bez omezených teologických popisů. Ohromení Velikostí Boha způsobuje tíseň, často velkou. Ale kdo takto Boha přijme, postupuje ve vývoji velmi rychle.

Ještě těžším, také používaným způsobem je, že božské pozve do meditace další, ještě nižší části. Bývají to naše zaostalé ateistické části, vytažené z nevědomí. Ty mají z Boha takový strach, že by se nejraději schovaly pod zem. V meditacích nejsou aktivní, jen se bojí, blokují ji.

Ale přemahání toho, je ta nejvyšší zásluha. Nelze čekat, že by Boha spodní části přijaly zcela, stačí jen zčásti. V meditaci pak nastává otázka, kým vlastně jsme, když máme pod jednou střechnou neznámého mocného génia, naši známou osobnost i debílka, kterého bychom si ani nepřáli vidět. Všemi jsme totiž my. Slovo „my“ ale má úplně jiný význam, těžko pochopitelný i mystikovi. Sladit tyto odlišné povahy je velmi těžké. V žádném případě ale nemůže hovořit o Jednotě, natož o klidu.

Je pro mystika úlevou, že po mnoha letech a více než stovce meditací jsou božské pocity v nich už většinou neutrální. Hlavní část dřiny je už na ním. Má také obrovskou praxi a nic už ho nedovede rozházet. Klid ovšem nebude mít nikdy. Život není selanka. Ta ostatně není nikde.

 

 

Iluze a Realita

Dlouhá léta se snažím lidem vysvětlit, že je velký rozdíl mezi tím, jak si Boha představují, a tím, jaký je skutečně. Podobně to platí i o mystice. Bohužel marně.

Je to zvláštní. Problém srážky představy a skutečnosti jsou přece běžné. Například mohu mít představu o v New Yorku a když tam přijedu, tak vidím, že mnohé je prostě jiné, než jsem si myslel. Jiný má zase své představy např. o životě v Indii, ale když tam přijede vidí, že téměř vše je úplně jinak. Přijme ale skutečnost jaká je, a už o Indii neblouzní. Usmívá se, když u někoho slyší podobné iluze jaké měl sám.

Proč to lidé nechápou i v případě názorů na Boha a na mystiku, je otázka. Asi hlavně nechtějí. Raději Boha nevidět a mystiku nezkusit, než zjistit, že je vše možná jinak, než si přáli.

Je to vidět i na mizivém zájmu o channeling – hovorech s Bohem. Pokud někdo bere duchovnost vážně, nemůže se bez něj obejít. Běžně se ale mluví o Bohu bez Boha a kupodivu se tomu nikdo nediví!

Boha si přece nelze vybral jako v supermarketu. Dáváme Bohu lidské tváře, ale on žádnou lidskou tvář nemá. Ani si Ho nelze stvořit, protože On stvořil nás. Ale stále máme sklon si vytvářet umělé bůžky, aby nám vyhovovali.

Proto židé měli stálé problémy s přijetím YHWH, který zakázal jakékoliv Jeho zpodobňování. Nechtělo se jim na útěku z Egypta už dál poslouchat Boha bez tvaru skrze proroky, tak si ze zlata ulili bůžka a křepčili před ním. Toho si mohli vymalovat jak chtěli. Co následovalo, si přečtěte sami.

Bible i dějiny náboženství jsou plné takových příběhů. To je duchovní egoismus, farizejství. Kristus před ním mockrát varoval. Často se přel s farizeji a ti pak způsobili jeho popravu, protože si Boha představovali po svém.

Ztráta iluzí zraňuje, a v tomto případě asi hodně. Ale nedá se nic dělat. Bůh je Věčná a neměnná Realita. Jednou ty růžové brýle našich přání budeme muset sundat. Až pak uvidíme Boha jaký Je.

 

Je člověk Bohem, nebo Jeho opakem?

Kdekdo vykládá o Bohu své názory. Jsou jak pára nad hrncem. Rozplynou se, když uvidíme Realitu, s kterou nelze hnout. Ale kdoví, zda konečně pochopíme, že Boha žádné přání neovlivní. Má svou Vůli, která je nade Vše.

Objevuje se totiž často názor, že Bohem vlastně jsme, proto vše můžeme řídit vlastní vůlí. Je až podivuhodné, jak je tento zjevný nesmysl rozšířen. Vždyť vlastně všechno hraje proti němu! Všichni přece vědí, že jsme vyhnáni z Ráje!

Uvádím názorný příklad: Když jsou dveře nízké, rozbijeme si o ně při průchodu hlavu, ať o tom víme či nevíme, i tehdy, když nesouhlasíme s tím, že jsou malé a přejeme si větší. Musíme se vždy sehnout. Nemůžeme jít proti realitě, vždy je nám nadřízená. Dokonce i lidské zákony jsou nám nadřízeny!

Mýtus je však tak populární, že ani tímto příkladem se neodstraní. Jen ukazuje, jak velkou sílu mají lidská přání. Tyto svody hrát si na Boha, jakožto nejnebezpečnější druh egoismu, mají zejména mágové, ale karmické následky jejich projevů jsou hrozné. Právě magii má Bůh nejméně rád, a proto ji tolik trestá.

Přitom není těžké zjistit jak to je, a dokonce od samotného Boha, když s Ním umíme komunikovat, říká se tomu někdy channeling. Viz např. www.channeling.net Je to však velmi nepopulární.

Dokonce je možno s Ním dohodnout meditaci jako exkurzi v Království božím, kde vám Ho rád ve vytržení ducha ukáže. Dozvíme se, že jsme sice Bohem stvořeni, ale spíše jsme Jeho opakem, protože:

1/Naše inteligence je proti Jeho směšná, On je Dokonalý, my nechápeme skoro nic ze zákonů Stvoření

2/On je neomylný, my se mýlíme často

3/On žije ve Věčnosti, my máme život jen na několik desetiletí

4/On co udělá, je naprosto dokonalé. My na co sáhneme, to děláme nedokonale

5/On je Všudypřítomný, my jsme omezeni malinkým tělem

6/Jeho Vůle je námi nezměnitelná realita, sám svět. Naše názory nemají valnou platnost ani hodnotu

7/Žijeme pouze v lineárním čase. On si s časem dělá co chce. Vytváří ho, jako Vše.

8/On není podřízen nikomu, my Jemu

9/On je Nekonečný v nekonečně směrech, my v žádném. Jsme Jeho nekonečně malá součást.

10/Často se dopouštíme hříchů, On nikdy

11/Možností Jeho Tvorby jsou nekonečné, naše velmi omezené

12/My máme rádi klid, Bůh věčnou tvorbu, vždy nekonečně složitou

Atd, atd… Zkrátka je daleko Větší, Vzdálenější a zcela Jiný, než jsme si mysleli, proto to velké ohromení z Něj v mystických meditacích.

Můžeme se pak divit, že je nechce nikdo prožívat, proto bylo mystiků vždy málo? Ale kdo Ho přijme, ten bude mít život úplně jiný, daleko efektivnější a kvalitnější.

Vztah k Bohu je vlastně jako vše – nekonečně složitý a přitom velmi jednoduchý, ale nepopsatelný. Nejlépe je říci, že jsme Jeho zárodkem.

Stvořil nás ze Sebe k Sebepoznání, to je důvod Stvoření. Jsme jen na začátku toho. Velká část této Hry je ezoterická.

 

Debaty o mystice

Již mnoho let sleduji debaty o mystice na internetu i jinde. Je to stále týž problém – nedostatek znalostí i vlastních mystických zkušeností. Autoři vykládají své názory, které jsou buď přejaté od jiných laiků, nebo vydedukované. Ovšem tak, aby to dotyčnému vyhovovalo. Je to spíše romantická záliba v mýtech, vytváření si krajin přání.

To však nejde v žádném oboru. Mystika je stejná odbornost jako cokoliv jiného. Vyžaduje léta práce. Je založena na Sebepoznání, tedy filozofii Stvoření. Rovněž je to psychologie a to velmi speciální. Můžeme ji říkat hlubinná, nebo holistická.

Pokud chceme o mystice hovořit, musíme nejprve o ní hodně vědět. Znamená to mít nastudovány  základní duchovní směry Východu a Západu. Rovněž knihy mnoha uznávaných mystiků a jejich životopisy.

Mít také mnoho vlastních mystických zkušenosti a umět channeling, abychom se se svou božskou intuicí uměli komunikovat. Ta nás hodně naučí a vysvětlí, co ještě nevíme. Všechny tyto tři podmínky je nutno splnit, ale není to nedostupné. Knih, kurzů holotropního dýchání i channelingu je na internetu mnoho.

 

Skutečná mystika

Je mnoho knih o mystice, ovšem vlastně všechny mají určité nedostatky, kteým by se chtěla tato kniha vyhnout, aby byla co nejpravdivější. Mystika není žádné náboženské dogma, ani něco mýtického, nedostupného, pohádkového, romantického. Jakýsi útěk či útočiště před zlým světem, nějaká forma selanky, krajina našich přání. Kdepak!

Na rovinu řečeno, je mystika těžké, bolavé a dlouhodobé učení a nejde s tím nic dělat. Jen ho více či méně kvalitně přijmout. Žádní skuteční mystikové to neměli jinak, viz Kristus.

Učení má svou hlubokou logiku, problém je jen v tom, že ji nikdo nechce slyšet. Proto bylo mystiků vždy málo. Pro větší srozumitelnost problematiku naznačím na příkladu:

Představte si, jak by se asi cítil prostý vesničan, který by náhle vstoupil do nekonečného počtu nekonečných vznešených sálů nekonečného Zámku s dokonalou výzdobou fraktály, znaky obrovské Moci a Dokonalosti. Jistě by byl ohromen tou nevídanou Krásou, lidem zcela neznánou. Na jedné straně by rád zůstal, na druhé má sklon utéci zpět do chýše, kterou tak dobře zná, protože se ho na Zámku zmocňuje velký strach z Neznémého, podivného.

Tam nechápe skoro nic, jen trochu vidí, že se odtud řídí osud všeho a všech, a to mu vyráží dech. Mnoho lidí pak uteče do své chýše a snaží se ze všech sil na Zámek zapomenout.

Pokud alespoň trochu přijme život na Zámku, je již mystikem. Je mu jasné, že to byla velká pocta pro něj, protože sem zjevně nepatří, protože nekonečný a věčný Zámek není místo pro smrtelníky. Spoustu toho nechápe a co pochopí, to po exkurzi ihned zapomene. Ono se to ani zapamatovat nedá!

Pokud se po dalších, podobných exkurzích rozhodne Tam odejít a zcela změnit svůj osud, nemá vyhráno. Není mu hned jasné, že to vůbec nebude snadné. Přitom je to zcala pochopitelné. Exkurze není přece trvalý pobyt. Naivně si myslel, že bude stále prodlužovat pobyt na Zámku, až tam zůstane nadobro, ale to je naivní představa.

Musí se zcela změnit, a to zejména vnitřně. Pobyt na Zámku má svá pravidla.

 Očista chování je jen jeden z mnoha problematických bodů. Hlavní je ale duchovní transformace, která však probíhá spíše skytě. Musí se toho také hodně naučit, pochopit všechny souvislosti. To vše trvá desetiletí a stojí moc sil.

Uvědomuje si rozpor mezi občasným pobytem na Zámku a denním životem v chýši.  Jak ubohý jeho život byl. Rád by nadobro odešel, ale pro pobyt na Zámku nemá schopnosti a dlouho nebude mít. Je to nepříjemně bolestivé poznání pochopit, že bude muset dlouho žít mezi světy a nepatřit ani do jednoho. O tom psali všichni mystikové.

 Na Zámek se naplno dostane až v příštích životech, a to ještě ne moc vysoko v zámecké hierarchii. Je to zkrátka dlouhá cesta a nedá se s tím nic dělat. Musí si vše zasloužit, o tom je mystika. Říci – zde na Zámku se mi líbí, proto tady zůstanu, prostě nelze. Stát se šlechticem není jen tak, a získat Zámek jako trvalé bydliště už teprve ne. Desetiletí, ba celé životy to trvá, než se naplní míra nutná pro změnu. Řeči o okamžitém osvícení jsou jen dětinské pohádky.

Jeho zásluhy ovšem nebudete určovat ani vyhodnocovat žádný člověk, ale Bůh podle zákonů, jež si sám určil a které zná jen On. Neustále Sebepoznání u všech podněcuje, vyhodnocuje a zaznamenává.

Proto je nutné s Ním umět komunikovat, abychom se dozvěděli co je potřeba udělat a nepokoušeli se to sami vymyslet podle svých třeba i dobře míněných představ. Už samotná komunikace s Ním je velkou zásluhou, protože bez osobního vztahu k skutečnému Bohu je duchovnost jen romantickou hříčkou ega.

Protřebuje nakonec mystika víru? Když každý den je možno mluvit s Bohem a třeba i každý měsíc Ho vidět? To je však další důvod pro nevoli ze strany věřících všech vyznání.

 

Aleph

Na počátku nové kapitoly mystického procesu byl sen. Nakupoval jsem látku na nové šaty. Znamenal, jak jsem se optal jeho Režiséra, jestli nebudeš dělat hlouposti, budu dostávat vysoké ponory. To také po meditaci začalo. Jak se trochu zklidním, ponor vyjede na hodnotu skoro jako v meditaci. Je to velká pocta, dar božského.

Člověku totiž vlastně nepřísluší. Je výsledkem mnoha let mystického procesu. Je za ním hrdá vznešenost Boha. Mít tento pocit znamená nic jiného ani nepotřebovat. Vše k němu dostane člověk darem, je to univerzální průkazka božské přízně.

Je to ale křehký dar, stačí se chvíli zabývat hloupostmi a hned klesne. I běžné lidské myšlenky ho zahánějí. Nevnucuje se. Stačí si to však uvědomit, a opět zesiluje. To člověka poučí, jak se správně chovat!

Myšlenky se nesmějí blokovat, ale přirozeně nevznikat a to je přetěžké! Jen vnímat božské! Na rozdíl od meditací však neobsahuje vysokou inteligenci Poznání. Je jako prázdné řádky knihy.

Kde je Poznání, ptám se channelingem božského? Začalo mi opakovat slovo Aleph. Hledám na webu a zjišťuji: „Alef, prvního písmene hebrejské abecedy, představující bod, v němž se vše sbíhá a v němž můžeme v jediném okamžiku vše spatřit.“

 To je Poznání, ale kde je? Božské mne poučuje, že na něj nemám a ještě dlouho mít nebudu. Byl by to pro mě šok, kdybych Ho dostal naplno. Vždyť i v meditaci dostávám jen kousek Jeho.

Tato kapitola je tedy jen přípravou na přijetí Alephu, tedy Poznání. Jak to ale bude s energetikou, tak silné ponory velmi vyčerpávají? Únava bude asi veliká. Záleží ovšem na tom, jak dlouhé silné ponory budou. Zatím se zdá, že jen chvíli odpoledne. Tak by se to dalo unést.

 

Meditace č.174 u brány Království božího - nirvány

z 16.10. 2011

V noci před meditací jsem měl sen, jak jsem v autobuse jedoucím na nějaké duchovní soustředění nějaké dívce vykládal, že žijeme ve Stvoření, gamese Boha. On cosi napíše na klávesnici a my děláme něco jinak a někde jinde. I vize s tou klávesnicí tam byla.

Před meditací jako vždy nejistota, co nové mi božské zase ukáže, jak moc to bude těžké přijmout. Ač jsem však udělal vše, co bylo potřeba, vědomí se stále nechtělo pořádně rozšířit. Přemýšlel jsem, kde jsem udělal chybu, ale vtom se ozvala božská intuice, že to je Její vůle, zda mám vědomí rozšířené nebo nemám.

To jsem samozřejmě věděl a tušil jsem kritiku. Také ano. Vysvětlovala mi, co se Jí nelíbí: Prý bych si nejraději každý týden zašel do Království nebeského pro další zážitky. Že mám boty špinavé jaksi odmítám vidět, a to nejde, takže meditace dnes nebude.

Ono totiž Království nebeské a lidský svět jsou věčně oddělené světy, nejde jen tak se courat mezi nimi. A když už někdo dostane exkurzi darem, neznamená to, že si Tam bude chodit jak se mu zachce.

Správně by to prý mělo být tak, že po jediném zážitku by měl člověk vzdát všeho lidského a věnovat se jen Tomu. V bibli je jistá příhoda, jak jeden člověk uviděl diamant, vše prodal, a měl jen ten. Já bych chtěl ještě sporty, cestování, atd, atd.

O duchovnosti se stále s někým hádám a to je má hloupost nad hloupostí. Také mi vyčítala, že jsem moc přísný a kritický a to spíš odrazuje. To je tím, že jsem v minulých životech byl často voják  Ale nakonec prý se uvidí, jak si povedu. Jestli se zlepším, trochu nakouknout mě nechá.

Ale i tak, byl to krásný zážitek. Vnímání meditační hudby bylo zlepšené, tak jsem si ho užíval, dokud mě božské nevykázalo. Taková je tedy duchovní výchova božskou intuicí, Ne, že si každý dělá co ho napadne, to nejde v žádné škole. 

Ale po dopsání zápisu přišla nečekaná nabídka. Prostě mi navrhla, že když jsem šel do sebe, tak do meditace mohu jít už dnes. Kdepak si myslet, že co Bůh řekne, platí na věky! Jde jen o naši výchovu!

Jak už má ráda hravé vyučování, meditace byla od počátku neočekávaně silná. Supertrans vytržení ducha v soukromém zjevení! Ale zesílila náročnost do extrému. Když prý chci, tak To dostanu naplno. Ukazovala mi, že duchovní vývoj je vlastně prořezávání bloku mezi člověkem a Bohem, který je vlastně umělý. Dělám to prý naplno, takže se relativně brzo stane, že vlítnu do Království nebeského.

Ukazovala mi svůj svět Království božího, samotné nirvány! Místy ohromení přecházelo až v úžas a úlek. Ano, i strach z Boha. Kdo se tomu diví, tak jen proto, že Ho nikdy neviděl. Síla pocitu božského špičkově dosahovala až 50%.

Proto si jistí mystikové říkali kvakeři - člověk se ohromením třese... Svět bohů je ještě trochu podobný lidskému, ale nirvána už ani trochu. Opět myšlenka – co Tam budu dělat, vždyť totálně nic z Něho nechápu.

Království boží je nepopsatelné a nesdělitelné, to jsem jasně vnímal. Kdepak nějaké pevné tvary! To, co je tady, Tam není. A to, co je Tam, je pro nás absolutně nepochopitelné. Božské je vlastně opak lidského. Tak tam všichni jdeme! Je to základní cíl Sebepoznání.

Má gigantickou Inteligenci, nekonečné možnosti Všeho, Věčnost, Dokonalost, vše provázáno. Vidí do všeho a do všech. Proto se padá na kolena! Ani ta nejlepší lidská myšlenka Tam nemá co dělat! My jsme vespodu, Oni Nahoře. Takový velín vesmíru. Tedy žádný klídek, ani v bibli se o klidu Boha nemluví, Tam se pracuje naplno...

Mluvíme o Tom rádi, ale vlastně Tam jít nechceme! Sržíme se zvyku jako lopuch psího ocasu.

Otevřel se mi zkrátka příliš vysoký Svět. Stačil skok Tam, ale odvahu jsem neměl... Bál jsem se, že budu žít totálně Jinak, nezvládnu To, rozmětá mi to psychiku. Velmi podobné meditace jsem však zažíval už před deseti lety.

Snažil jsem se To vydýchat jak jsem mohl. Nakonec ohromení trochu polevilo a božské mi začalo vysvětlovat jistou ezoteriku. Měl jsem dotazy, tak odpovídala. Ukazovalo mi, že nás stvoří jako hloupé a pak prožívají skrz nás, aby na chvíli odešli z totální Dokonalosti. Bůh je Všemohoucí, umí proto stvořit a musí mít ve Stvoření i dokonalou nedokonalost! Co Tam jiného zkoumat, když Tam žádné omezení není? O nadnirvanických světech, kterých je nekonečno, se však nemluvilo.

Meditace byla to prostě o tom, jak si Stvořitel se svým Stvořením ze svého Království hraje. Řekne se to snadno, ale když To vidíte! Na konec mne božská intuice objala a jelikož zrovna stvořila sebe jako mnohorukého boha, jaké mají v Indii, bylo to takové zvláštní. Pak už jen na závěr silný trans bez vizí a dějů,úžasně krásné vnímání božské meditační hudby.

Když jsem se při zápisu té části božské intuice, která meditaci připravila, zeptal na její jméno, řekla mi, že není důležité, ale mohu si ho představit jako dlouhé číslo. Je prostě jedna z nekonečna podobných, stvořená pro mou výuku. Kombinuje Boha - átmana s nižšími úrovněmi zvlášť dobře promyšleným hravým způsobem.

Ještě jsem se zeptal na pár otázek. Ukazovali jste mi, jak by se mystický proces dal ještě zesílit, ale co by se mnou udělal? Prý jsem se zachoval správně, byla to operace na překonání strachu z Boha. Kdybych do Jeho Království vskočil, proces by pokračoval moc silně. Jako u Jiddu Krišnamurtiho (1894-1985), až křečemi a bezvědomími. Jistě se mystika dá dělat lépe než ji dělám. Nemám se tak hnát, stejně se Cesta v jednom životě nedá dokončit. Bude ještě velmi dlouhá, dramatická a nedá se s tím nic dělat.

Na závěr byla i třetí, nejklidnější část meditace, pouhé dokonalé vnímání hudby. Na konci však už probleskovala únava, silná i zbytek dne a další den.

 Po meditaci i druhý den silnější vliv božského, nekoukat na blbosti a nevyjadřovat se ke všemu. Mystika není nějaký klídek, pohodička. Člověk se nikdy nenudí, vždyť těch 173 minulých meditací bylo jen méně dynamických, ale některé ještě více.

 

Hrdá vznešenost Boha

Včera navečer jsem měl malou meditaci. Božské chtělo, abych si pustil skladbu Crown Chakra naplno. Obsahuje archetypy sedmé, nirvanické čakry, tedy Átman. Prostoupil mne věčný zpěv Boha. Nic mi neukazoval, jen na mne přenesl Svůj pocit hrdé vznešenosti.

Když jsem se z tohoto stavu podíval na svět lidí, byl mi k smíchu. Jsme my to spolek… Ještě pamatuji na desetiletí, kdy nám stále říkali, že ještě naše generace zažije komunismus, ráj na zemi. Kde stále je?

Před více než třiceti lety jsem chodil k protestantům a adventistům, kteří zase říkali, že co nejdříve přijde konec světa a poslední soud. Zatím nepřišel. O něco později jsem chodil k jogínům a buddhistům. Ti zase říkali něco o okamžitém a úplném osvícení, ale prokazatelně žádný z nich osvícen nebyl a dosud není. Takoví jsme my – lidé. Ale i nedokonalé nauky fungují, mají určitou účinnost. Když lepší nejsou schůdné, musí postačit.

Jak jsem rád, že nepotřebuji žádného lidského učitele, aby mi radil! Lidské řeči vůbec nemusím brát vážně. Božská intuice, to je úplně jiná Kvalita výuky!

Kdysi jsem toužil alespoň jednou uvidět Boha. O víkendu mám s Ním domluvenu 174. velkou meditaci, exkurzi u Něj, a neexistuje možnost, že by se to nepovedlo! Jistě bude zase dynamická, v nich naprosto jasně ukazuje svou nekonečnou a věčnou Vševědoucnost a tvořivou Dokonalost. Ukázalo by Ji i největšímu bloudovi, kdyby měl ovšem zájem, což ale nelze čekat. Co mi je ale do toho? Nic, mám svou výuku, svůj proces.

 

Makyo a zenový buddhismus

Polemika k článku Makyo a Ježíš, viz http://blog.baraka.cz/2009/01/makyo-a-jezis/

Každé náboženství i filozofický směr oslovuje určitý okruh lidí, kteří v něm uslyší to, co chtějí slyšet. Je těžké říkat lidem něco, s čím by zcela nesouhlasili. Říkat úplnou pravdu je nejen nemožné, ale i nepopulární. Proto jsou v nich účelová zjednodušení. V křesťanství to je např. these o prvotním hříchu, o brzkém posledním soudu a konci světa. Pokud by nebyly, křesťané by patrně už dávno neexistovali.

Je tomu tak i v buddhismu, který vznikl jako revolta proti hinduismu. Mnoha lidem, dříve stejně jako i dnes, vadili nejen kněží, ale i myšlenka, že jsou stvořeni nevyzpytatelnými bohy, kteří si s nimi v dlouhé řadě inkarnací zahrávají prostřednictvím karmy. I nevědomě vzniká touha se z tohoto koloběhu osvobodit, ne za mnoho inkarnací, jak říká hinduismus, ale ihned.

Tato základní myšlenka buddhismu je však  nereálná. Stvořitel určuje zákony života, které to znemožňují, ale kdo to chce slyšet? Ani jim nevadí, že kolem nás nechodí miliony osvobozených osvícených Buddhů, kterým se to podařilo. Ostatně ani Buddha sám po svém osvícení nezmizel ze světa lidí, ale žil tu až do své přirozené smrti, a lze pochybovat o tom, že bez utrpení. Stále byl podřízen karmě Stvořitele.

Buddhisté chtějí zbavit všechny bytosti utrpení, ale to není možné, je to proti zákonům Stvoření. Utrpení je jeden z archetypů, který má navíc zvláštní ezoterický význam. Žádný archetyp nemůže z Celku zmizet. Stejně tak se můžeme ignorovat fyzikální zákony, můžeme je i odmítat, ale stejně jsme jim podřízeni.

I další jeho základní myšlenka, že člověk si sám vytváří svět je naivní. Vždyť ke stvoření světa je potřeba asi tisícinásobná inteligence než ubohých IQ 100-120, které máme. Jsme prý geneticky blíže šimpanzovi než on gorile. Když jsme nemohli stvořit sami sebe a jak můžeme sami sebe rozpustit?

Buddhismus ani nevysvětluje, proč tu Stvoření vlastně je, a jaké je naše místo v Něm. Říkat, že vše je iluze je zcela mylné a zavádějící. Obsahuje to totiž negativní přístup, cosi nechtěného, chybného, ale to má tragické následky. Stvoření totiž být musí, jako věčný Obraz Stvořitele. Je stejně Dokonalé a v Celku  naprosto harmonické, i když některé souvislosti nám připadají hrůzné. Ty jsou obsahem ezoteriky, nauky pro pokročilé. Pokud v buddhismu existuje, je to v pořádku.

V hierarchii stvoření jsme na dosti nízkém stupni Sebepoznání, o které v této Hře Stvořitele jde. Vždyť je zde naprostá převaha materialistů! Nelze přece přeskočit všechny stupně v okamžitém a úplném osvícení, které nikdy u nikoho nenastalo. Zákony Stvořitele zajišťují v podstatě plynulý vzestup.

Buddhismus se vůbec nezabývá studiem duchovních zákonů, které nastavil Stvořitel a proto jen On je schopen je změnit. Nezabývá se ani logikou tvorby vizí, pocitů a jejich vazeb k životním dějům. Mylně uvádí, že osvícení je přirozený stav člověka, ačkoliv je to stav boha.

V podstatě tyto zákony i Stvořitele ignoruje. Pouze slibuje cestu k osvícení, která je však daleko delší a těžší, ba i jiná, než říká. Nemá ani odvahu hovořit o následcích rychlého duchovního rozvoje – tzv.Temné noci duše. Nelze totiž mít jak rychlý duchovní vývoj, tak stálé štěstí. Odporuje to duchovním zákonům Stvořitele. V poznání toho je hlavní symbol křesťanství – kříž.

V zenových meditacích se také projevuje planá touha po klidu a osvobození se ode všeho. Adepti jsou vedeni nevšímat si ničeho, stále usilovat o klid, odmítat vše, co v klidu není. Tak však vylijí s vaničkou i dítě. V meditaci jsou různé, někdy banální, ale i velmi kvalitní božské vize, jež jsou propojeny s božskými dynamickými pocity. Zen tomu však šmahem říká makyo,tj. iluze.

Usiluje jen o klidný extatický pocit štěstí. Božské jen probleskuje a dokonce ani není jako božské chápáno.

Ale ani klidný pocit štěstí Poznáním není. Stvoření je věčně dynamické.

V tranzu meditace se totiž vědomí může rozšířit do vyšších světů, nazývané Království boží a tak vlastně naplnit účel meditací. Základem je ovšem vědomé volání božského. V buddhismu to ovšem chybí. Adepti se spíše dostávají do optimistického klidu, uměle vysněného lidskou myslí, takže žijí v iluzi, že jsou již v cíli a osvobozeni. Chybí jim však božská inteligence, poznání zákonů Stvoření plných paradoxů i kvalita vnímání a chápání.

Řídí se podle svého lidského, omezeného. Boha tím vlastně odmítají, ignorují Ho i Jeho výuku, která je velmi dlouhá a často bolestivá, ba i ohromující. Zato však je dokonalá, žádný lidský učitel se Mu nemůže rovnat. Přicházejí nejen o kvalitní informace, ke kterým běžný člověk nemá přístup, ale i o přímou pomoc Všemohoucího v událostech života. Je to i forma zbabělosti Boha prostě nechtít vidět.

Zen je forma svérázné filozofie, psychoterapie a relaxace.  Má zdánlivý klid o který mu hlavně jde. Tím si však adepti svůj duchovní vývoj komplikují, protože nejdou přímo k Bohu, a tím svůj vzestup zdržují.

Je to však podobné ve všech náboženstvích. Účelové iluze v podstatě nelze odstranit. Čím méně jich je, tím rychlejší a přímější, ale tím paradoxně i bolestivější duchovní vzestup. Jen málo lidí je však ochotno žít bez nich v co nejčistější Pravdě.

 

 

Duchovní gramotnost

Jistě znáte pojem počítačová gramotnost. Mají s ní problém zejména ti starší, kteří vyrůstali v době, kdy jediný počítač byl v Moskvě a jmenoval se Ural. Znám jistou dámu, která ani neví, kam se píše webová adresa. Umí jen kliknout na Seznam a do okénka vyhledávače ji napíše. Bohužel ani nemá příliš vůle k tomu, si své znalosti zlepšit.

Podobně je tomu i v ostatních oborech. Občas zůstávává rozum stát, jak bizarní názory mají nejen blondýnky. Nejhorší je však situace v duchovních naukách. Je to proto, že jako vědu je skoro nikdo nebere, spíše je chápou jako určitou mýtickou romantickou libůstku, se kterou se mohou těšit a vyprávět o ní, aniž by je někdo kritizoval. Spíše každý jen blaženě poslouchá a na oplátku říká, co si vymyslel on. Fantazii se meze nekladou, co si kdo vymyslí, to má. Spojují buddhismus, jogu a křesťanství do dortu, za který by se nestyděl ani pejsek s kočičkou, když ho vařili.

Je to zase jen důkaz nerozvinutosti a ignorace naší civilizace. Dnes kupodivu jen fyzika nejzasvěceněji vidí do filozofie Stvoření. Že to není romatická selanka, či nějaká náhoda, ale ultrapodivná zákonitost, vlastně nepochopitelná, jako je kvantová mechanika a teorie chaosu. O to se však zajímá málokdo.

Neustále zjišťuji, že duchovní lidé ani po letech neznají základní duchovní literaturu jako je bible, Bhagavadgíta či Tripitaka. To jim však nevadí, sami si vymyslí, jak to je. Tak se ovšem nedá daleko dostat. Nějaké duchovní zkušenosti, to je rarita! Ale ani to, jak se zdá, jim nevadí. Na nezávazné zpříjemnění života jim to stačí.

Neměli bychom zůstat u studia. Naopak. To je jen začátkem pro vlastní práci. Je třeba se však orientiovat v základních duchovních směrech a termínech.

 

Virtuální hřbitov duchovních iluzí

Duchovní vývoj je věčným Sebepoznáváním, to je náš hlavní úkol. Obsahuje i opouštění starého, překonaného, lidských názorů, přání, všemožných iluzí, které jsme si vymysleli či někde převzali. Duchovnost je tedy proces zbavování se iluzí. Co ale s nimi? Nejlépe je si vytvořit virtuální hřbitov duchovních iluzí.

Když vlastní zkušeností, v osobním kontaktu s božským ať již rozhovorem, či v meditaci poznáme, že se v něčem mýlíme, nezbývá než iluzi důstojně pochovat. Můžeme si u toho i zaplakat, dávala nám naději, stabilitu i dobrý pocit, ale pokud nás nemá dál strašit, musíme ji pochovat tak, aby se nevracela a nezatěžovala nás.

Čekejme, že jich bude velmi mnoho. Kdy skončí toto pohřbívání? Vlastně nikdy, Sebepoznání je, jako vše u Boha, na Věčnost.

Vážím si dvou známých duchovníh hledačů Honzy Havelky a Vlasty Marka, kteří po desetiletích pokusů o duchovnost klasickými metodami jogy a zenu otevřeně přinali, že to byla slepá duchovní cesta, viz.http://blog.baraka.cz/2010/04/ctena-minulost-nefunguje/   a http://janhavelka.blog.idnes.cz/c/133534/5-Radikalni-detoxikace-ducha.html Jiní tu odvahu nemají a klidně pokračují v marné cestě.

Sám jsem také prošel tímto smutným závěrem. Ještě jsem zkusil učení Krišnamurtiho, které mi mnoho dalo, ale i ono nikam nevedelo. Ani nemohlo. Až pak jsem zkusil vedení přímo od Boha a díky tomu se dal můj proces konečně do pohybu. Je to logické, bez učitele je každá škola jen fraškou. Bohužel oni k tomu asi ještě nedošli, zkoušejí nalézt Cestu stále po svém.

 

Nutnost gurua

Nedávno mi zemřel otec, bylo mu skoro 90 let. Celý život se duchovností zabýval, napsal i řadu knih, léta přednášel. Přesto, jakmile ukončil psaní a přednášení, jakoby toho nechal a až do konce života byl obyčejným slušným člověkem. Přitom by mělo jeho úsilí vést k daleko větším výsledkům, božské by se na něm mělo více projevit, zejména moudrostí, pochopením Života.

Není to ojedinělý případ, znám dva známé duchovní hledače, kteří měli tu odvahu po desetiletích duchovních snah přiznat, že nikam nevedly. Jak je to možné? Např. pan Havelka viz http://janhavelka.blog.idnes.cz/c/133534/5-Radikalni-detoxikace-ducha.html říká: „... o tom, jak jsem po čtyřicet let velmi usilovně hledal cokoliv, co by mi pomohlo pochopit, proč je lidský život někdy tak tísnivá zkušenost. Urputně jsem propátral řadu duchovních i psychoterapeutických směrů ve všech myslitelných rolích. Když jsem po čtyřiceti letech hledání skončil v péči obvodní psychiatrie na antidepresivech, definitivně mi došlo, že ve stávajících náboženstvích, naukách ani terapiích jsem nenašel nic, co by mi opravdu pomohlo. S pocitem naprostého debaklu jsem všechny ty doposud poznané nauky a terapie odmítl, za stálého míchání je vylil do záchodu a s pocitem blížícího se konce světa za nimi spláchnul.“

Zvlášť jasně to vyjádřil známý Vlasta Marek viz http://blog.baraka.cz/2010/04/ctena-minulost-nefunguje/  říká: „Když jsem počátkem 70. let zároveň s tím, jak jsem začal cvičit jógu a objevil duchovnost, s nadšením hltal jejich na stroji přepisované spisky, byl jsem nadšen. Netušil jsem, že Minařík žije, a netušil, že se dostanu do Jílového k panu Tomášovi osobně. Bylo to tehdy skutečně lákavě „esoterní“ (tajné, skryté a dokonce částečně ilegální), ale posléze jsem začal základní díla zenového buddhismu překládat, a souběžně cvičit, tedy praktikovat (zazen)… Znovu: při vší úctě k oněm zmíněným (a dalším) osobnostem, a při vší úctě k energii a času, který jsme své touze po poznání a  duchovnosti věnovali, jsme pracovali naivně a vlastně zbytečně: šli jsme slepou uličkou“…

Jak je to možné? Zjevně se u nich nespustil proces intenzivní duchovní proměny. Pouze si s duchovností hráli. Ona je totiž hlavně náročnou mnohaletou výukou a vnitřní transformací, takže není možné ji dělat po svém. Ani obecná škola se neobejde bez učtelů. Bez nich by byla výuka fraškou, žáci by dělali, co by chtěli. Vždyť pouze při zábavě si můžeme dělat co chceme, a po svém.

Základem duchovnosti je přijetí božského jako Autoritu, křesťané mluví o odevzdanosti, ale sami ji moc nemají. Božské pak začne s výukou a proměnou, ale podle svých postupů, pochopitelně odlišných od našich. Mystikové, ba i před nimi proroci byli často překvapeni, jak moc se liší představa Boha od jejich a jak moc se liší jejich představa duchovního rozvoje od skutečného. Ale ve všem na světě je rozdíl mezi zdáním a skutečností. Napsal jsem o tom článek Mýty a realita o Bohu a

 Mýty o duchovním rozvoji. 

Pokud to s duchovním rozvojem myslíme vážně, chceme skutečně změnu, musíme si najít gurua, učitele, to doporučují všechny duchovní směry. Je ale problém ho najít mezi lidmi. Vhodných je velmi málo, jsme jen lidé, a denní kontakt nelze zajistit. Jako jedinou reálnou možnost vidím najít gurua v duchovním světě.  Může jím být naše Nadjá, átman, nebo někdo vnější, např. Kristus, Duch Svatý atd.

Komunikace s nimi několikrát denně není těžká, dělám to už 16 let ke své naprosté spokojenosti. Božské nás dokonale zná, ale i ví jak na nás, je dokonalým Učitelem.

Pokud svěříme svůj vývoj do rukou Boha, má to i ten následek, že je vlastně za nás odpovědný. Jelikož je Všemohoucí, nemůžeme bloudit jako jiní, nemůže se nám ani nic zlého stát. Naopak, jak říká bible, vše je nám k dobrému.

 

Štěstí

Mé matce je 86 let. Povzdechla si, že snad nikdy za svého života nebyla úplně šťastná. Snad prý jen když jsem se narodil. Zamyslel jsem se, jak tomu bylo u mne. Z obrovského množství pocitů mého života vystupují zvláštní extatické pocity, jakési ostrůvky štěstí v meditacích. Tento pocit však není lidského původu, lidem vlastně nepatří. Je to pocit naší božské intuice.

 Dostaneme ho jen na ukázku při exkurzi v Království božím, vlastně pozvánku na mystický proces, který k němu po dlouhé době vede. Později občas a nakrátko, silněji či slaběji, jako Dar za dobré výsledky, zejména v meditacích, někdy i mimo ně.

Tento pocit má složitou strukturu, obsahuje daleko víc významů než jen štěstí. Lze ho nazvat i Poznáním, Osvícením, Bohem. Bible ho popisuje jako vytržení ducha. Životopisy mystiků obsahují jeho popisy, např. Deník svaté Faustýny Kowalské (1905–1938):

„… v Srdci Ježíšově jsem poznala, že v nebi je ještě jedno Nebe do kterého vstupují jen vyvolení. Štěstí, do kterého jsou ponořeni, je nepopsatelné. Jdou ze Světla do Světla, které je vždy nové a zároveň se nikdy nemění. Duše jsou proniknuty Jeho božskostí. Nemohu to ani v nejmenším popsat. Ó, Svatá Trojice, dej se duším poznat.“

Mystikové Východu mu říkají samadhi, satori, zen atd. Psychologové by ho označili jako rozšířené, čili holotropní vědomí. Psycholog Maslow ho nazval Peak experience, viz http://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience

Pokaždé je trochu jiný. Nelze ho popsat tomu, kdo jej nezažil. Není žádným klidem ani vyvanutím, ačkoliv má i takovéto znaky. Je hravě tvořivý, obsahuje atribut Všemohoucnosti a Vševědoucnosti. Je to vlastně pocit naší daleké budoucnosti, ke kterému se musíme propracovat. Někdo rychleji, jiný pomalu, s mnoha pády zpět.

Lidské štěstí je vrtkavé, vlastně téměř neexistuje. Ke skutečnému štěstí vede jen mystika, ale ta začíná přijetím božského za Autoritu, Učitele. K cíli vedou léta učení a temné noci duše, protože nic není zadarmo.

 

 

Mýty a realita o duchovním vývoji

Je zde podobná situace jako s poznáním Boha. Mýtů je velmi mnoho, a o skutečných zákonitostech duchovního vývoje se všeobecně mnoho neví, ač literatury je dost.

Nejprve je třeba říci, že žádný život není omyl či chyba naše ani Stvořitele. Každý má své nezastupitelné místo v Celku celků - obrazu Stvořitele. Nejde, a ani není správné chtít ukončit naši existenci v koloběhu inkarnací. My jsme sami sebe nestvořili, nemůžeme se ani rozpustit. Duchovní zákony jsou dané Stvořitelem, a nikdo jiný s nimi nehne.

Mystika je nejintenzivnější duchovní rozvoj, zde jsou procesy duchovního vývoje nejzřetelnějí vidět, vizhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika

 Vzniká vyšším stupněm přijetí Boha, osobní zkušeností v rozhovorech s Ním a meditacích exkurzemi v Království božím. On, prostřednictvím své hierarchie, začne s intenzivní proměnou osobnosti, úměrnou stupni přijetí, kterého je dotyčný schopen. Pracuje velmi efektivně až pragmaticky jako náš Učitel i Operatér na očistě osobnosti i transformaci procesy, které zcela zná a ovládá jen On.

Přibližováním se Bohu se však mystik začne vzdalovat lidem a to způsobovalo vždy problémy. Životopisy mystiků proto nikdy nebyly a ani nebudou oblíbenou literaturou, protože boří mýty o duchovním rozvoji. Daleko populárnější jsou naivity o okamžitém, konečném a úplném osvícení a ukončení inkarnací, ačkoliv ho nikdy nikdo nezažil, ani Budha ne.

Přitom je zřejmé, že nedostaneme nikdy nic zadarmo, to by byla fraška, a ne dokonalá božská Hra na Sebepoznání. Čím je proces rychlejší, tím je bolestivější a náročnější, i to platí obecně.

Když se mi např. zalíbí na zámku, kam jsem přišel na exkurzi, nemohu říci - fajn, tady je pěkně, tak tu zůstanu. O mém povýšení do šlechtického stavu a přidělení majetku musí rozhodnout král či královna. Musím si to zasloužit, ale my bychom rádi vše hned a zdarma. To je hlavní problém ega, že stále uplatňuje svá nenaplněná naivní přání.

Duchovní vývoj je velmi složitý dynamický proces, který probíhá řadou etap. Evelyn Underhillová ve své objemné monografii ho popsala takto, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Evelyn_Underhill :

„Přejímá tradiční trojité dělení na cestu očišťování (via purgativa), cestu osvícení (via illuminativa) a cestu sjednocení (via unitiva), věnuje však velkou pozornost ještě dalším dvěma stádiím - "mystickému probuzení" a "temné noci duše". Výsledné schéma má tedy pět fází:

1/Mystické probuzení - jím mystická cesta začíná. Zpravidla je to náhlá, jednorázová zkušenost; pole vědomí se přesouvá na vyšší úroveň, poprvé se vynořuje "vášeň pro Absolutno".

2/Očišťování - probuzené Já se zbavuje všeho, co není v souladu s poslední Skutečností: iluzí, nedokonalostí, hříchů.

3/Osvícení - "první mystický život", vědomý soulad s poslední Skutečností. Mysl se na ni plně soustředí, už ji nerozptylují její averze, úzkosti nebo záliby.

4/Temná noc duše - nevyhnutelná krize před poslední fází, velký výkyv zpět do temnoty, stav únavy a malátnosti po vytrvalé mystické činnosti. Předchozí schopnosti (kontemplace, vnitřní modlitba) jako by se ztratily. Jestliže se na osvícení mohou podílet i básníci a umělci, zde už jdou dále jen mystikové.

5/Sjednocení - definitivní zformování celé vnitřní struktury člověka v souladu s poslední Skutečností. Mystikové je často popisují jako "zbožnění" (deifikaci) nebo jako "duchovní svatbu" duše s Bohem.

Mystická cesta se tedy podobá výstupu po spirále, jejíž jedna strana je osvícena a druhá ve stínu: v první, třetí a páté fázi cesty převažují "stavy rozkoše", v druhé a čtvrté "stavy utrpení". V rámci tohoto schématu ovšem Underhillová podrobně studuje rozmanité konkrétní podoby mystického života.“

Temná noc duše je tím nejtěžším v mystice, probíhá mnoho let. Jsou to bolestivé očistné a transformační procesy. Staré musí symbolicky i fakticky skončit, ustoupit Novému, viz http://mystika.mysteria.cz/temna-noc-duse.htm

Tomuto tématu se věnovala řada mystiků. Oficiální Učitelka církve sv.Terezie Ježíšova (z Avily) popsala svůj extatickobolestivý proces v knize Život i Hrad v nitru, viz http://mystika.mysteria.cz/Terezie.htm Její známý, sv.Jan z Kříže, napsal svou známou knihu Temná noc duše. Středověký německý mystik blahosl.Jindřich Suso popsal svou duchovní cestu plnou extází i bolestí viz http://www.ivysehrad.cz/data/products/down_1931.pdf

Připomíná to prastaré šamanské mysterium smrti a vzkříšení viz http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0amanismus

Nejznámější je osud Krista. Ostatně On předpověděl stejnou smrt na kříži i apoštolu Petrovi. Řekl: Kdo mě chce následovat, ať vezme svůj kříž a následuje mne...

Logika jeho smrti a výstupu na nebesa je i v tom, že byl tak odlišný od ostatních lidí, takže vlastně prorušoval Princip podobnosti. Musel Nahoru, nebo se podřídit, a to nechtěl. Problémy s ostatními lidmi jsou čevenou nití v životopisech snad všech mystiků. Všichni byli a jsou pro svou odlišnost pronásledováni, pokud neodešli do ezoteriky.

Podle mých zkušeností je proces ještě složitější, etap je víc a každá etapa má své kapitoly. Stále se probírá nová látka, nebo pokračuje po nějaké době ve starém problému.

Mění se meditace, vždy je však přítomna vysoká božská inteligence. Stejně tak i období mezi meditacemi sílí i zeslabují nové pocity a schopnosti, což ovlivňuje i životní situace. Proces nevede ke klidu, askezi, samotě, chudobě a odmítání sexu, ale má v životě nejvyšší prioritu.

V žádném případě to není nějaká selanka. Silně dynamický a extatický počátek přechází do těžkého a bolestivého proměňování, které se postupně zklidní a přijde velmi zajímavý závěr se zúročením snah.

Jde o překonávání překážek, vydržet v zátěži. Proces je nadlouho, 25 let je prý minimální doba procesu, mnozí mystikové se toho nedožili. Co je pak, to je otázka, ale zdá se že jisté zlepšení existuje, ačkoliv největší změna přijde až v dalších životech ve vyšších civilizacích. Mystika je tedy podobná studiu nadaných žáků, kteří jsou schopni za jeden rok projít více ročníků. Náročnost mystiky se však příliš neliší od života umělců, vědců ani sportovců.

Je však zřejmá další, rovněž málo známá skutečnost. I o ní se píše v Novém zákoně. Kristus říká, že Bůh si své lidi ohlídá. Nabádá k hledání Království božího a slibuje, že vše ostatní jim bude přidáno. Při správném přístupu opravdu máme o vše postaráno, jsme pod ochranou Boha.

O procesu lze mluvit ještě podrobněji, ale problém je v tom, že je u každého jiný, protože božské, které je Učitelem a Proměňovatelem, nás dobře zná a ví, co na nás nejvíce platí a kolik uneseme. Existuje také skupina mystiků, kteří ji dělají jen okrajově. Ani si to neuvědomují. Nevědí, že procházejí etapami, mají i temnou noc duše. Komunikací a meditací mají málo, ale jejich vývoj je i tak poměrně silný.

Podle mých zkušenosti však tyto informace nejsou laiky dobře přijímány, zdají se jím příliš náročné, neznámé, podivné. Tak tomu ale bylo vždy. Ve škole Sebepoznání jsme teprve ve druhé třídě obecné školy. Ani nevíme, že jsou i vyšší třídy, ba i na střední a vysoké škole Života. Ceska k Bohu je daleko těžší, delší a bolavější, než jsme si mysleli. Ale taková je Vůle Stvořitele.

 

 Mýty a realita o Bohu

Bibli lze chápat i jako neustálý konflikt mezi lidskými představami o Bohu a Jeho Realitou, kterou zprostředkovávali nejprve proroci, v Novém zákoně Kristus, a po něm jeho učedníci. Na desítkách, možná stovkách příkladů se tak můžete dočíst, jak velký rozdíl je mezi nimi. A jak chybné chápání Boha přináší obrovské problémy! Protože On je vlastně sám Život! Vše je Jinak, to je obecné pravidlo pro začátečníky, a Vím, že nic nevím. Základní zákony se však dají postupně pochopit, vždy je v nich úžasná skrytá logika!

Mnoho se o nich neví. Situace se po 2000 letech křesťanství nelepší, spíše zhoršuje. Ateistů je převaha, jako by jim nevadilo, že věda je na straně Stvořitele, nikoliv nějaké náhody, která vše stvořila. Stvořitel (lépe řečeno Tvořitel, protože On nás neustále tvoří) podle vědy je však zcela jiný než podle theologů, daleko více reálnější!

Jaké mají lidé o Bohu představy, o tom je třeba více hovořit. Bohužel, jak znám situaci, lidé si Ho rádi představují jako senilního dědečka na mráčku, který je tak hodný, že všem vše odpustí, hlavně když se o to pomodlí. To je však naivně nesmyslná představa. Stále se učíme novějšímu a novějšímu, např. v počítačích, ale svých představ o Bohu se držíme celý život, a ani nechceme uvažovat o tom, že je potřeba je stále zdokonalovávat. Nemůžeme si také myslet, že si můžeme Stvořitele vybrat jako v hypermarketu. Jistému jogínovi se nelíbily části Bhagavadgíty, a stal se budhistou…

Je snadné říci – přijal jsem Boha, ale jakého vlastně? Bez přijetí Boha jaký je, nelze očekávat Jeho přízeň, protože vlastně přijímáme své představy, nikoliv Jeho. Pak ani duchovní rozvoj nemůže být intenzivní. Kvalita skutečného přijetí totiž určuje intenzitu vývoje jedince.

 Právě toto zdokonalování je důležité, protože hlavní důvod existence našeho světa je Hra na Sebepoznání. Tu s jeho zákonitostmi jsme nevymysleli my, ale Stvořitel, který pro ni neustále vytváří podněty, mnohdy nám nepochopitelné. Proč? Odpověď najdeme v kvantové mechanice- co může existovat, to musí existovat. Stvoření je Obraz Boha a On ho nutně potřebuje.

Studium bible má svůj význam, ale nedělejme si naději, že vše pochopíme, nejde to. Je to příliš odlišné od naší zkušenosti. Olíbenou hrou Boha je kvantová mechanika, té rozumí jen málokdo. Všichni jsou její nepochopitelností tak ohromeni. Přesto právě ona, jako i další matematické a fyzikální podivnosti ukazují, že Bůh je vlastně Matematik, Logikou samou. Kdepak naše naivně romatické blouznění! I Jeho často opěvovaná boží Láska je totálně odlišná od té, kterou známe! Bible to na mnoha místech ukazuje jasně.

Nelze si myslet, že je nám podobný, On je nám podoben nekonečně málo! Hlavní je pochopit Jeho atributy Celku celků – všudypřítomné nekonečno nekonečen Všeho, tvořivá Věčná a Všemohoucí Dokonalost za Dokonalostí, fraktály ve všem, Princip podobnosti i Jednotu protikladů.

Není jen jeden Bůh Stvořitel, to jsou jen dočasné pomocné konstrukce pro začátečníky, úvod k Něčemu totálně Nepochopitelnému. Vždyť i bible hovoří, že má i svou hierarchii. 1. Petrova ep. 3.22 Kterýž (Kristus) všed v nebe, jest na pravici Boží, podmaniv sobě anděly, i mocnosti, i moci.

Jak zjistit jaký Bůh je? Existují dvě možnosti – naučit se s Ním komunikovat verbálně a později požádat o exkurzi, tedy soukromé zjevení

Pro další odkazy