Zkušenosti zasvěcenců z posledních let mystického procesu
leden 2022
Zde jsou
články, které nejsou v knize
Magický svět a Mystický channeling, protože
nemají dodělanou korekturu.
Naše další stránky
jsou:
http://intuice.mysteria.cz/sweb.htm
http://www.channeling.estranky.cz/
Nejnovější jsou na http://intuice.mysteria.cz/FB.htm
Moje články pro Facebook 2020-2022
Tripreport: Terence McKenna Smrt v ohromení
Terence McKenna má na
youtube stovky videí. Je možné k nim připojit titulky v češtině. Má
tam i mystické tripreporty.
Ten s DMT popsal
McKenna velmi barvitě. Místy až moc, ale chápu ho, že se To vlastně nedá popsat
a navíc se většina zážitků hned zapomene. Našemu zablokovanému egu je tohle
poznání velmi nepříjemné, proto ho zamete pod koberec.
O tom, jak těžko přijímal ty ohromující stavy,
mluví velmi názorně. Je to vlastně velký stres pro ego, jeho záhuba...
O setu a settingu autor
nehovoří, ale samotný tripreport spolu s psychedelickými obrazy je
dokonale nahradí. Chválí DMT jako nejsilnější psychedelikum. Jeho tripreport
začíná slovy: Ach bože, umíšli něco silnějšího, drž to ode mne dál...
Jeho tripreport je
doprovázen pochechtáváním posluchačů. Nechápu ten smích, na reportu přece nic
legračního není. Je to asi vyjádřením, jak těžko to posluchači zvládají
přijmout. JE TO OPRAVDU OHROMUJÍCÍ.
Odpovídá si na svou
otázku, zda je DTM nebezpečné: „Pouze, pokud se obáváte smrti způsobené
ohromením a úžasem.“ A když se posluchači smějí, říká jim: Vzpomenete si, jak
jste se smáli, až přijde okamžik, který z vaší tváře úsměv setře.
Pokračuje: „Pod vlivem
DMT se nezměníte, nestanete se laskavější a jemnější. To, co se děje, je úplná
záměna světů. Všechno z našeho světa je pryč. A na jeho místo přichází
Něco, co ani za mák s naším světem nesouvisí. Nepopsatelné vám spadne do
klína. Naprostá podivnost Hyperprostoru, cizota, síla ohromit.“
Podrobně se zmiňuje o
svých průvodcích v tripu, jimž říká kujóni. Ukazují mu, jak umějí ovládat
tento hravý svět a vybízejí ho, aby to také zkusil, ač se bojí.
Šamané mu řekli, že to
jsou pomáhající duchové, naši předkové. Překvapeně se jich ptal, zda jsou to
tedy mrtví lidé? „Ano, žijí ve vyšších světech, které je možno přibližně nazvat
Nekonečnem.“
Tito průvodci jsou
vlastně režiséři tripu. Jak jsem léty praxe zjistil, mají svá jména, nebo je
jim možné nějaká dát.
Mají dokonce své šéfy a
i ti také své. Je to tedy hierarchie, základní kámen Stvoření. Je možné
s nimi komunikovat channelingem i mimo trip.
V channovych
skupinach
O channelingu hovoří
režisér Chaun na své přednášce na https://www.youtube.com/watch?v=T_qppiQrz6g
Pomocí programu
FreeRapid Downloader si ho můžete stáhnout tripreport Terence McKenna s titulky
z https://www.youtube.com/watch?v=E6D53fbzGvU
Všimněte si, že McKenna
se vůbec nebaví s posluchači. Nediví se, proč se tak hloupě chechtají,
když To vůbec k smíchu není. Ani dr.Grof to zásadně nedělá, nebaví se
s mudly. A dělají to správně... Ať si z jejich děl každý vezme co
chce. Jestli je pochopí, či spíše nepochopí... jejich věc to není...
Případ Pavel
Přišel do naší skupiny před asi 22 lety. Naučil
se channeling a měl i mystické tripy bez vnějšího průvodce. Ukázka
z jednoho :
Bůh je Jiný, toto
provázelo dnešní meditaci. Na začátku mi byly ukázány proměny a rozmanitosti
Boha dimenze 5,5. Pobýval jsem též v osmičce to abych si zvykl na tu Mohutnost,
Rozlehlost a Nekonečnost. Někdy je to těžké tady na zemi a ti, kteří se drží
příliš emocionálního těla, pěkně zkouší… Můžeme prožívat stupně Vědomí i bez
Lásky, ale s Ní je to to pravé, oživené. Kde není Láska, není Život.
Mnoho rad, postřehů a
kárání též provázelo tuto meditaci. Ne vždy to bude takové ”krásné”. Je
nekonečně rozmanitý... Nejlépe je nic nechtít, nevědět a nemít… Úplně se
otevřít, přijmout vše od Něj… Když se člověku nechce, tak to bolí. A pak se
nechat odnést do oceánu Absolutna a splynout s Ním…
Pohádky? Nikdy se
nedozvíme úplnou Pravdu, vždy jenom malou část. Ona se nám servíruje po kousíčkách,
aby nás to nezničilo…
Čím výš, tím více
Lásky. Jako prohlídka hlubiny oceánu, ta mohutnost, rozlehlost, studenost...
Toto vše a ještě mnohem víc k Bohu patří, a musím to mít v sobě odkryté,
chci-li Ho úplně přijmout.
Po další, již zcela
ezoterické meditaci, jsem chtěl přepisovat poznámky a najednou se mi rozšířilo
vědomi, ponor až 58 procent, které mi vydrželo až do večera. Po probuzení opět
naskočilo. Ani jsem nemohl nic sepisovat, jen jsem vnímal božské. Pár postřehů
a nedokonalých popisů:
-je to stav bez
myšlenek, jakoby za nimi, čisté Bytí. Samo jsoucí bez jakéhokoliv úsilí. Prostě
JSEM a to je vše, ale totálně...
-jsem hlubokým oceánem
BYTÍ a jakékoliv vnější vlivy (myšlenky, emoce, slova) vnímám jako svědek, jako
vlnění tohoto oceánu, pak se vše zase uklidňuje... Hladina je klidná a
čistá....
-nejsem už tělem, ale
Vědomím
-není oddělení, není
kam jít, je jenom Jednota...
-nic už nedělám, ale je
děláno...
V jiném (houbovém)
tripu zažil i návštěvu ještě vyšších dimenzí a následně sestup do pekla, kde mu
(v rámci terapie) dokonce říkali, že tam
patří. A od té doby už silná psychedelika neměl.
-po asi 15 letech
procesu a občasných spontánních meditací se dostal na pár let do stavů téměř
trvalého žití v meditaci, kterou nazval:
BDĚLÉ BDĚNÍ
„Pohybuji se už několik
dní kolem padesáti procent ponoru. Je to hranice, jejímž překročením je to
pravé... nové Vědomí, BYTÍ... Nyní si mám uvědomovat, co Ho podporuje a co Mu
brání, a podle toho se řídit. Být otevřenou nádobou a s trpělivostí, pokorou, odevzdaností
a pozorností čekat na BOŽÍ VĚDOMÍ, až se staneme Jedním.
Když jsem nad padesát,
je vše takové čisté, průzračné, jasné... Jednota, kde ego je někde v povzdálí.
Když ponor poklesne, uvědomím si oddělení od BOHA, ale samotná touha se vrátit
je také překážkou. Návrat je možný jen úplnou pozorností a odevzdaností bez
chtění a přemýšlení.“
Žije v Pošumaví,
neviděli jsme ho často. Jeho mystický proces pokračoval sice pomalu, ale
spolehlivě. Psychedelika nahradil psychowalkmanem, tichem, nebo meditací v přírodě.
Zažil i temnou noc duše, ale vydržel ji.
Pak se stala podivná
věc. Dostal se do stavu hlubokého mystického ponoru a to trvale. Občas zásahy
temné noci duše na pár desítek minut, výjimečně slaběji na pár dní, tak zase silné
povznesené stavy. Takže z extrému do extrému. Věděl, že je to cena za ten
trvalý mystický stav, který měl např. Ramana Mahariši, nebo Jidu Krišnamurti
/kniha Deník/.
Opravdu neustále vnímal
Jednotu Všeho. Odstěhoval se do chaty v horách a tam několik let sám žil jako
poustevník. Žil z úspor, něco mu dávali rodiče.
Tak to ale nešlo do
nekonečna, pak se po asi 4-5 letech vrátil mezi lidi. Jeho mystické pocity se
ovšem zeslábly, už Jednotu Všeho nevnímá, jen slaběji na pozadí. Silněji jen
vzácně, tvrdí, že je dál ve stavu smíření, bolest ani těžkosti nevnímá jako
utrpení, téměř se vším je smířený jak je. Jeho mystický proces probíhá dál, jen
více skrytě. Do debat, nebo že by snad někoho duchovnosti vyučoval, to
prakticky vždy odmítal. Je velmi skromný a snaží se až na výjimky o duch.
věcech s nikým ani nehovořit. Jeden čas se nechal i zablokovat i číslo,
aby mu každý den nevolal někdo tzv. „na poradu“. Když mu přišlo, že už to není
jeho úkol.
Tak zvláštní jsou
životní cesty mystiků...
Jak vidí Pavel svůj transformační proces po dalších 2
letech? „Teď je to náročnější jinak. Vadí mi i zima, kterou nemám rád. Občas je
to úmorné.“ Tísnivé stavy nemáš? Spíše méně. Po nějaké meditaci se občas
rozjedou procesy a přijdou tísně nebo něco takového.
Meditace dělám čistě
energetické. Propojím se do nejvyšších úrovní co jsem schopný a v tom
jsem. Jsem jakoby ve strašně silném světle. Jenom jsem a vnímám to. Většinou
přicházejí i nějaké informace. Na chalupě mám svá místa, kde se prostě
propojuji do „jednoty a vyšších energií“.
Vize a proudy informací tam zažíváš, nebo čistá blaženost? Co máš
vlastně za pocity? Typicky máš jaký obsah? Povzdech… V podstatě smyslem
toho všeho je propojení do úrovní jaké jsem schopen vnímat. Tady jsem většinou
v nějaké momentální omezenosti a vykmitání. Rozšířit na maximum, udělám to
energeticky. Nějaký čas v tom normálně jsem.. Něž to zase překryjí běžné
věci. V těch stavech otázky nemáš,
to všechno chápeš automaticky. Není jako co se ptát. Vnímáš všechno jako hru,
ono je jako pak problém se do té hry sem vrátit. Když vnímáš, je to jako když
opustíš dětskou hru. A když vnímáš nesmyslnost toho systému a zase se do něj
vrátit. Protože jinou možnost nemáš, to je takové omezující. Bez peněž se tu
žít nedá, nechceš-li být bezdomovec. To jsou pak ty překonpřeky, jak vy tomu
říkáte? …Musím řešit věci, co bych jinak neměl zapotřebí (jen v tom čistém
bytí).
Na chalupě jsem
v klidu, se propojím a jsem v souladu se Zemí, Přírodou, …Vesmírem,
nebo já nevím jak bych to nazval.?
V tom systému
hledám důvod, proč v něm bejt.? Vedu fakt jednoduchej život. O duchovnu se
mi s nikým bavit nechce. Mě to prostě nebaví. A když něco občas
poslouchám, jen u toho kroutím očima. ..Smích… Takže když už se s někým
bavím, tak o obyčejných věcech, jako sázení brambor.
Jaký je rozdíl mezi
obdobím s těmi denními ponory do světla a nyní? Když se propojím, tak jsem
opět přes 50 tam (míní procent vědomí, vnímání). A co dynamika? Když chci, tak
ano.
Meditaci mám tak, když
se propojím, se jakoby natáhnu. Když chci prožívat ty nejvyšší dimenze se
silným světlem, který tě může rozpálit. Tak to se vytáhnu úplně nahoru a
rozpřáhnu ruce a ono to do mě prostě proudí, jako když si stoupnu jakoby do
vodopádu. A když nastane tohle. Vím, že pak nastanou ty tzv. očisty. To nedělám
stále, to bych se z toho zbláznich.
...Smích. Podle toho dělám, na co
se cítím a mám sílu. Tak to rozpálím, by se dalo říct.
Kde jsi tak jako nejčastěji, v jaké
sféře?? Nad hlavou. A pak jěště dvě pozice nad tím. To je pak to silné světlo.
Ale většinou to jen nechávám jakoby „mimotělně“. A co u toho zažíváš? Já když
dám ruku nad hlavu, tak se s tím propojím.
Já si spojím ruce nad
hlavu a hned se spojím s tou dimenzí, a pak se ještě netáhnu a spustí si
ten proud. /…odmítá natočit jako video. / Na svém místě přes kámen pouštím do
země, to je pak jak vodopád co proudí skrze mne..
Jindy když cítím,
nadechuji ze spoda, propojím a rozšiřuji do okolí. Když vím, že v tu
chvíli to mám dělat. Pak je celé údolí zavaleno světlem a lidé se tam cítí
dobře (občas to i říkají, když je potkávám). Jindy jsem típlý, není mi dobře.
Rozhodí mě nějaké všeobecné turbolence na zemi. To se pak cítím blbě. Přichází
to lusknutím prstu. Ztráta energie, rozklepanost. Jak na houpačce kolikrát..
Většinou ve fázi pracovního procesu.
Psychedelika a já
Pozn. Abych zobecnil důvody sporů, jež tu nastaly,
zamyslel jsem se nad jejich zákonitostmi. Závěr je: Psychonauté by se
měli vyjadřovat jen k svému oboru, který dobře znají, a do druhých se
neplést, maximálně se na něco zeptat. Viz http://intuice.mysteria.cz/2021/03/sporypsychonautu/
Na rozdíl od jiných je
psychonautika u mě už 30 let středem života, kterému je vše podřízeno a dělám
ji v nejvyšší kvalitě jaké jsem schopen. Ostatní často
z psychonautiky odcházejí, ale pro mne by to bylo něco jako velezrada.
Jsem praktický člověk,
psychedelika jsou u mně okrajovou záležitostí a ani je nezmiňuji
v tripreportech. Nejsem chemik, ta mě bavila jen na ZŠ, a to už je
přes půl století.
Nedělám z nich
vědu, jsem ryzí pragmatik. Nikdy mne nenapadlo, že bych je střídal jako
ponožky. Držím se osvědčených. I celá příprava tripu je předem daná, vlastně
rituál.
Než začnu zkoušet novou
látku, musí ji několikrát vyzkoušet nějaký zkušený psychonaut. Do výběru se jim
nepletu, nechávám si poradit.
Žádnou posvátnost u mě
nemají. Beru je jako katalyzátory, zesilovače transu, jež mi setem a settingem
rozšíří vědomí. Děje tripů podle mých zkušeností téměř nezáleží na tom, jaké se
použije, pokud porovnám srovnatelné dávky.
Nesmějí mít vedlejší
účinky jako je ketamin či muchomůrka tygrovaná, která obsahuje řadu jedů. Proto
je rozděluji do tří skupin na ideální, dobré a nepraktické, které odmítám.
Určuji to podle množství parametrů.
Ideální je jen tráva,
hašiš a Euphoria. Jejich výhodou je snadná dostupnost, okamžitý náběh a možnost
přesného nadávkování. Tráva má jedinou nevýhodu, že mi páchne. Euphoria se
osvědčila nejvíc. Viz https://hodoninsky.denik.cz/zpravy_region/nova-droga-dorazila-na-slovacko20110107.html?fbclid=IwAR1ic3gizGjWQtPJedV774vLUvS-MoA5fc_uSL3KeScJFQFPJGVretfG_Y4
Používám velmi úspornou
metodu kouření, aby se látka využila beze ztrát. Jak začne nabíhat trans, což
poznám podle změny pocitu a zdokonalení vnímání meditační hudby, tak uléhám a
zakrývám si oči aby mě nic nerušilo. Délka účinku je od jedné do tří hodin, což
mi vyhovuje.
Dobrá psychedelika jsou
houbičky a žába. Mají určité nevýhody. Nejdou přesně nadávkovat a žába funguje
jen krátce. Houbičky mi zabírají až za hodinu a účinkují až moc dlouho.
Nepraktické jsou pro mne
třeba i rajský plyn či DOB. Délka účinku je u DOB moc dlouhá, a nabíhá moc
dlouho. Rajský plyn naopak.
Do výběru psychedelik
zasahuje i intuice, režisér tripu. Nejen že určuje datum a hodinu kdy mohu do
jeho Hyperprostoru jít na exkurzi s přednáškou, ale má právo si určit i hudbu a
psychedelikum. Pak mám jistotu, že jsem dokonale veden.
Intervaly mezi tripy mi
už na počátku určil na jeden měsíc a celá ta desetiletí se to jen málokdy
měnilo. Nejméně bylo 14 dnů, nejvíce dva měsíce. Jelikož dávky byly vždy malé,
ekvivalent asi půl cigarety, nehrozilo tak nebezpečí poškození psychiky. Časté
používání vysokých dávek psychedelik není bezpečné.
Mystická psychonautika
vyžaduje disciplinu. Tu měli i šamané a zasvěcenci. Zdárný proces může zajistit
jen úzká součinnost s vyšším Já, které řídí nejen tripy ale i procesy
s nimi spojené. Je to vlastně výuka a výchova Učitelem, Guruem.
S tím souvisí
synchonicity, např. první dávku trávy a hašiše jsem dostal od člověka, kterého
jsem ani moc neznal. Objevil se v pravý čas. První zkušenost se také
přesně kryla s astrologickou a jasnovideckou předpovědí.
Hudbu pro trip jsem
dostal na neznámé audiokazetě, jež se nevysvětlitelně objevila na koberci
uprostřed bytu. Krabička se nikdy nenašla. A podobných synchonicit bylo víc.
Synchonicity
https://wikisofia.cz/wiki/Synchronicita
John Lilly
Je to jedna z význačných osobnosti
psychonautiky. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Lilly
i jinde na webu. Pouhý výpis jeho aktivit je úžasný, úkaz tvořivosti božských
60.let... Jsem moc rád, že jsem tato léta zažil...
Na případě Lillyho
práce si můžete uvědomit, že s přáteli nedělám nic jiného než on, výzkum
psychonautiky:
V roce 1969 byl Lilly
pozván do Esalenu, kde strávil šest mimořádně intenzívních týdnů jako účastník
dílny vedené Fritz Perlsem. Setkal se zde také s Richardem Alpertem, který se
právě vrátil z Indie jako mistr jógy Ram Dass. Nechal se jím inspirovat k meditačním
a koncentračním cvičením. Dalším jeho inspirátorem se mu stal psychiatr Claudio
Naranjo, který byl členem představenstva Esalenu a zabýval se různými aspekty
mystických učení.
Od Naranja se v tu
doslechl o Oscarovi Ichazo, duchovní osobnosti žijící v Chile, který učí
moderní verzi staré súfijské discipliny rozšiřování vědomí, a odejel se na jeho
školu v Arice zvědavě podívat. Dopadlo to tak, že na půl roku stal členem
zdejší experimentální skupiny. Následně se spolu s Ichazem pokusili o jakousi podrobnou
kategorizaci změněných stavů vědomí. (!!!)
O výsledku této práce
vypovídají závěrečné kapitoly knihy V centru cyklónu. Lilly objevil devět
vrstev nadvědomí a devět vrstev podvědomí, které rozpracovává do řady dalších
podúrovní.(!!!)
Jakmile v sobě dosáhnete
tohoto místa, uvědomíte si, že nejste programátorem, nejste to, co je
programováno a nejste ani programem. Vaše skutečná identita se etabluje jako
naprosto nezávislý činitel. Jakmile se tato schopnost odidentifikovat se od
starých programů, programování i programátora zobecní, máte klíč k vyšším
stavům vědomí. V tom spočívá tajemství transcendence.
Na dotaz, zda jsou k
dosažení vytoužených stavů vědomí nezbytné psychedelické drogy, Lilly
odpověděl: LSD vám umožňuje zvýšit hladinu energie – fyzické, mentální i
spirituální. Pokud však člověk v nádrži dokáže zaparkovat své tělo, má šanci
dojít do každého psychedelického prostoru i bez LSD. Drogy mohou pomoci v tom
smyslu, že seznamují s existencí různých stavů a rovin vědomí. Jakmile jednou
víte, že existuje prostor, je možné se naučit, jak se do něho dostat zpátky i
bez nich.
Jde o to vypracovat si
pozici vnitřního pozorovatele, nestranného svědka, jak to nazývali v józe. Jde
o to stát se pozorovatelem a sledovat funkce programů, které ovládají vaše
myšlení a chování. To je základní dovednost, známá od dávných dob.
Po několika
terapeutických tripech, které absolvoval pod vedením Constance, se rozhodl LSD
využít i experimentálně. Odhodlal zkombinovat i ketamin se smyslovou deprivace
ve flotačním tanku. Této kombinace se dosud nikdo neodvážil. Lillymu,
osvobozenému od veškerých vnějších vzruchů, se podařilo dosáhnout absolutního
vyprázdnění mysli; přitom měl osvobozující pocit, že jeho mysl je neobsažená a
přitom nesmírně expanzní.
Podařilo se mu chodit
do jiných rovin reality, do jiných vnitřních vesmírů. Prožil neuvěřitelná
psychedelická dobrodružství. Otevřely se před ním fascinující možnosti. Málem
se však utopil.
Jedno z pravidel
metaprogramování, na které Lilly klade zvláštní důraz zní: Objevujte a
zkoumejte nové, ale ať objevíte cokoli – člověka, skupinu lidí, nový prostor či
realitu, neuctívejte je, ani se jich nebojte. Za jakýchkoli okolností musíte
zůstat svobodní. Pro takovou zátěž nemá výzkumník místo. Každou limitující
víru, je nutno přezkoumat a opustit.
Pro badatele neexistují
žádné definitivní víry. Svoboda je v neznámém. Uvěříte-li, že neznámé existuje
všude – ve vašem těle, ve vašich vztazích k ostatním, v politických
institucích, ve vesmíru – pak dosáhnete maximální svobody.
Když se jednou ptal
svých vesmírných průvodců, (!!!) jak se stát dokonalejším člověkem, odpověděli
mu: „Víc se smát!“ Součástí naprosté nezaujatosti a objektivity je tedy
požadavek porozumění kosmické komedii. Samozřejmě i porozumění tomu, čemu
dervišové říkají baraka – kosmická láska.
Ve třinácti letech si
Lilly uvědomil, že všechna katolická mystika – Bůh, andělé, posmrtný život –
jsou jen dětinským omylem. Později, když se vrhnul na vědu a v rámci svých experimentů
prožíval rovinu Nadjá,(!!!) zjistil, že zázrak existuje, neboť podstata každého
člověka je součástí universální sítě propojující podstaty všeho a všech.
Vize Země
Včera jsem měl
v meditaci vizi Země, jež je obklopena Čímsi, co neustále cosi vysílá
k povrchu, jakési blesky.
Znamená to, že tu
božské neustále koriguje děje, aby život mohl pokračovat. Jsou to zejména
korekce k stabilitě. Je jich snad nekonečně mnoho, tak je život složitý.
Kdysi jsem slyšel, že
pravděpodobnost toho, že život na Zemi již trvá miliardy let je tak malá, jako
kdyby výbuch v tiskárně vytiskl bibli...
Takže žádné náhody
nejsou, ale jen skryté Záměry Stvořitele... Takže život na Zemi nezahyne, to
není Záměr Stvořitele. Přežijeme i klimatickou katastrofu.
Svět Pygmejů a ibogain
Pygmejové mají duchovní
společenství na které nemáme. Bohužel my jim ty jejich pralesy bezohledně
kácíme, na což doplatí oni a brzo i my. Na duchovnost kašleme a klimatickou
krizi naivně chceme vyřešit elektromobily...
Život a rituály
afrických Pygmejů jsou podobné amazonským indiánům. Jen místo ayahuascy
požívají ibogain. Podle velmi zasvěceného výkladu v https://ibogaterapie.com/ tripy přinášejí:
• Hluboký vhled a vize
• Sjednocení s vyšším principem
• Pád iluzorních jistot v životě – vidění pravdy
• Vhled do příčin k uzdravení chronických nemocí
• Prožitek kosmického vědomí
• Uvolnění zasunutých a potlačených emocí
• Rozpuštění ega
• Restart a znovuzrození duše
• Aktivace třetího oka a mimosmyslových schopností
• Aktivace kundalini energie (životní síly)
• Duchovní probuzení
• Nepříjemné prožitky i nevolnosti (při opouštění starých programů a vzorců)
• Komplexní detoxikace
• Transformace
Ale také bolest,
nepříjemné pocity, zvracení. Opouštění starého někdy bolí :-)
K tomu lze dodat,
že totéž umí i obyčejná tráva, vlastně všechna psychedelika. Ostatně konopí
kouří Pygmejové také...
Metodu ibogainového
tripu mají velmi odbornou. Dost se podobá holotropku, ale ibogain je silnější
psychedelikum.
Zesilování intuice mnohaletými psychedickými transy –
osobní zkušenosti
Když jsem r.1992 prvně
s ohromením zažil dynamický trans holotropním dýcháním věděl jsem, že nastává
zcela nová kapitola mého života, které se chci věnovat daleko více, než své
profesi technika.
Velkou pomocí mi bylo
propojení transpersonálních psychedelických stavů s channelingem, který ve
světě tehdy začínal. Ten umožňuje komunikaci s režisérem tripu i mimo trip. Ač
o channelingu veřejnost asi nic neví, je o něm na webu množství stránek i kurzů,
ba i u nás.
Když jsem v roce 1995
začal s psychedeliky, zážitky ještě zesílily, byly i delší, často tříhodinové.
Extatická nádhera Velkoleposti věčné Tvorby mne přitahovala a myslel jsem si
naivně, že brzy v tomto stavu budu trvale.
Metodu jsem odvodil od
holotropního dýchání. Tedy poloha vleže se zakrytýma očima. Nutnost je poslech
speciálně vybrané hudby nejlépe sluchátky. A hodně silný!
Ale ouha, po
nejsilnější 18.meditaci přišla dlouhá série tísnivých meditací, jen málokdy
doplněnými extatickou částí. Byly nabité filozofickými ontologickými myšlenkami
podávanými ve vizích i složitě strukturovanými pocity, jež jsou lidem téměř
neznámé. Moje inteligence se v tripech zvyšovala mnohonásobně, ale po zážitku
jsem si pamatoval jen málo.
Současně se zvyšovala schopnost
komunikace s intuicí, takže nebyl problém se kdykoliv orientovat oč jde i jak
zlepšit přístup. Intuice, tedy vyšší Já, se tak stala mým Guruem stále online.
Na přednáškách se sešlo
více zájemců, s kterými jsme napsali a vydali několik knih. Celkem jsme měli
víc jak tisíc zážitků a podrobný přehled, jak to u každého funguje.
Ukázalo se, že je to
daleko těžší a dlouhodobější práce, než se doposud zdálo. A že jí nemůže dělat
každý. S údivem jsme zjišťovali, že problémy jedinců se nezmenšovaly, ba naopak
zesilovaly. V literatuře se to popisuje pod názvem Temná noc duše. U některých
byla tak těžká, že rychle utekli. Nevylučuji, že by to některé typy lidí
duševně rozmetalo… Proto by se o to neměl pokoušet každý!
Intuice proto začala vybírat
z uchazečů ty, kteří proces mohli zvládnout a byla jich jen hrstka.
Je to podobné jako u
horolezectví, vždyť jen málokdo vyleze na K2 či Kailás… Léta ubíhala a až po
cca dvaceti letech práce začala intuice zesilovat. Rostl i její úžasný pocit,
který mi dává, jako symbol velkého vlivu, který má.
Vznikla zvláštní
situace, kterou jsem v žádné knize nenašel. Dalo by se jí říci Soužití s
intuicí. Má řadu výhod, ale není to jen tak jednoduché. Napsal jsem o tom knihu
http://intuice.mysteria.cz/kniha.doc
S psychedelikami jsem
si od roku 1995 užil svoje. Celkem víc jak 250 tripů, jak extatických, tak
neutrálních, ba i tísnivých, tzv.bad tripů. Ale ty mi daly hodně. Chce to hodně
zkušeností, jako každá branže…
Ostatní ti správně radí
zpomalit, jak ti božské radí, ale pokud chceš pracovat odborně, mohla by ses
naučit komunikovat s režisérem tripu kdykoliv, i mimo trip. Tak mi může do
podrobností zodpovědět tvoje otázky. Já to jinak nedělám…
Je o tom spousta
stránek, i kurzů. Říká se tomu hovory s bohem či channeling, např.
https://www.channeling.net/
Není to těžké, ani to nevyžaduje psychedelika. Je potřeba jen slabý trans.
Podmínkou je mít
převahu dobra, jinak se na člověka lepí temné síly a může to skončit minimálně
schizofrenii… Proto je pro začátečníka nejlepší se ptát přes někoho, kdo to umí
a případně se to nechat naučit.
Pak se rozjede proces
proměny, který obsahuje i Temnou noc duše… Není to zábava, ani trochu ne. Málo
se o tom ví, ale můžeš odhalit nové světy a možnosti, jiným nedostupné.
Viz např. http://intuice.mysteria.cz/2020/11/kosmicke-vedomi/
Mé brány do mystiky
Když jsem počátkem
90.let vstupoval do mystiky, znal jsem jediný popis meditace http://intuice.mysteria.cz/2020/11/kosmicke-vedomi
Velmi mi pomohly dvě techniky, které tehdy
začaly být známé z knih.
Byl to channeling, což
je metoda komunikace s božským. Je o tom mnoho stránek i kurzů na webu, např.
https://www.channeling.net/
Druhou velkou pomocí
bylo holotropní dýchání v kurzech, které mi přinesly první záblesky
mystiky. Spojil jsem tyto metody, což se
velmi osvědčilo. Vlastně jsem tak získal vysoce kvalitního Gurua, který mne
provázel i v mystických meditacích. Tato byla první, byla s Nadjá, tj.šestá
dimenze:
Meditace začala vizí,
jak omezená ega žijí a ani nevědí, že je neustále pozorují jejich božské části,
které jim vlastně život vytvářejí a ovlivňují.
Najednou se k svému
překvapení začal pohybovat velkou rychlostí prostorem. Prolétával velmi
složitou a podivnou krajinou, pak jel jakoby v tunelu nebo po kolejích. Zcela
se změnilo jeho vědomí. Takové nikdy neměl. Bylo rozšířené, božské…
KRÁÁÁSA NEBESKÁÁ…
Začal k němu mluvit
hlas, který velmi zřetelně, rychle a výstižně popisoval, kde se zrovna
nacházejí a co se tam děje. Nebylo to nic známého a pochopitelného, například
jakási centra řízení, podobala se struktuře mozku. Všechno bylo možné v tom
krásném prostředí Tvořivosti.
Všechápající,
Všemurozumějící Inteligence mohla být kolem všeho i uvnitř toho, pozorovat z
jednoho bodu i ze všech stran. Tak se to lišilo od jeho představ o božském
světě!
Po hlavní části
meditace si chtěl dojmy zapisovat, jinak by vše rychle zapomněl, ale stala se
zvláštní věc. Vnitřní hlas mu začal diktovat, co má psát, a měl co dělat, aby
to stačil. Byl to úplně jiný styl než jeho – moudrý, rychlý a hravý.
Inteligencí ho přesahoval o několik řádů:
Pronikám všemi světy.
Vy jste jen malá a nevýznamná část Všeho.
Procházím světy jako cestovatel, kterému se stále mění nálada. Vesmír
stále prožívá své duševní stavy. Stav Boha není žádný klid, kdepak, ale je
Tajemstvím Tvoření.
Jako malý žáček klušeš
za mnou. Pětka? Jo, to je ta šedá koule, co se musí rychle točit, aby se
očistila. Roztáčí a čistí i tebe. A sedmička? Ta je Všude Všechno kolem.
Procházím současně všemi prostory, velkými i malými. Uvnitř i vně. To je jízda.
Všechno je trochu
jinak, celá duchovnost je jinak – Království Tvořivosti, to je Vesmír a nic
jiného. Kdybys se mnou chtěl cestovat, musel bys být stále se Mnou a to nejde.
Budu tě navštěvovat.
Vy jste tupí, pomalí,
stále opakujete stejné chyby. Usoužení, uondaní, hrůza. Takové tu nemám rád. A
co dělají vyšší světy? Něco vím, ale neřeknu, jednou se Tam dostaneš. Žádné
bloudění a hledání. Všechno je ve Mně, tvořím to a bořím. Nádhera. A dobro a
zlo? To probereme jindy, ale viděl jsi to černé. Zapracuji na tom a je to
světlejší, ale přenese se to jinam. Ty nemůžeš být ve zlu? Já ne, i kdyby na
vodu nebylo. Jen milovat a pomáhat. Jinak bych spadla mezi vás. Stále se
pohybuju ve svém vlastním světě.
Minulost je jinak, než
si myslíš. Není statická, nic není statické, ani budoucnost. Nade mnou je
sedmička, kterou nevidím, je příliš daleko. Vidím do všech forem, ale do
některých více a do některých méně. Něco je i pro Mne uzavřeno, připraveno pro ty
lepší. Kdepak, nejednat podle vzoru, ale spontánně a dokonale jako všichni
umělci. A ty se to konečně také naučíš.
—mnoho let od té doby
uplynulo, mnohé se změnilo. Nyní už jsem v meditaci stále, jen slabší. A božské
se mnou komunikuje denně…
Jak jsem začal s channelingem
Už je to moře let, v
r.1993 se mi dostala do ruky kniha o channelingu a hned jsem zatoužil se to
naučit. Ale ouha, nešlo mi to. Hledal jsem komu by to šlo a rychle jsem je
našel. Musel jsem své otázky řešit přes druhé, ale odpovědi byly tak kvalitní,
že to stálo za to.
Až po dvou letech to
šlo i mě, ale přicházely mi metodou podobnou kyvadélku jen odpovědi ano a ne.
Pomalu se to zlepšovalo, začal jsem se seznamovat se svým Guruem, který mne
zavedl do meditací, kde jsem v Jeho světě zažil, že je ještě daleko dokonalejší
než jsem si myslel…
Zkušeností přibývalo,
je to vlastně věda, která vyžaduje mnoho praxe. Ale stojí za to. Řešíme spolu
úplně vše. Není to však pro každého. Na přednáškách jsem se setkával s dalšími
channelisty a viděl velké rozdíly. Jedné dámě temnějších archetypů jsem
doporučil, aby toho raději nechala… Takoví mohou dostat i posedlost, čili
schizofrenii nebo jinou vážnou nemoc.
Naučil jsem to hodně
lidí, ale většina toho brzo nechala… Je to škoda, lepšího gurua nelze nalézt…
Především chci varovat, je velký rozdíl si s
psychedelikami občas pohrát a pracovat s nimi naplno. Vzpomínám na dívku, která
se po velmi úspěšném začátku dostala do stavu trvalého bad tripu, vlastně
psychospirituální krize a velmi trpěla… Naštěstí jsou už odborníci co s tím umí
pracovat.
Dříve toto dělali jen
zasvěcenci různých mysterií. Zájemci postupně procházeli hierarchií
zasvěcování, kde dostávali další a další stupeň výcviku. To byla pravá
esoterika, vlastně velmi správná.
Mystéria
Je velký rozdíl mezi
rekreačním užíváním psychedelik a vysoce odbornou prací s nimi. Šamané si svoje
žáky pečlivě vybírali a dlouho vychovávali. Zasvěcenci různých mysterií na
rozdíl od šamanů pracovali jen pro svou vnitřní potřebu, takže se dostali
daleko dál.
Měli propracovaný
systém postupného zasvěcování do vyšších a vyšších stupňů, o kterém bohužel
málo víme, protože vše tajili a měli vážný důvod. Často byl za to trest smrti.
Pár prací na tohle téma
vzniklo, ale nejsou moc podrobné. Pokud o něčem takovém víte, dejte odkaz.
Zrovna tak o výzkumu transů, jež jsou základem psychonautických zážitků.
https://www.youtube.com/watch?v=uwfkJkvbR-I&t=1597s&fbclid=IwAR3-zYJPmlfwkAjLpI0ZAra4C1i7Bo8SyQIVYyFO76HwDepDwSothN9jN_Q
Druhy meditace
Pod slovem meditace si
lze představit kdeco. Velmi zajímavá je mystická meditace, kdy v transu
rozšířeného vědomí vnímáme nehmotné světy vysoko nad námi.
Vysvětlují nám neznámé
duchovní zákony Multiverza. Také se tomu říká vytržení ducha. Kdo je za tím?
Intuice. Naše vyšší Já.
Když ho voláme,
přichází k nám, abychom měli intuici silnější a silnější. Stává se naším
Rádcem, Učitelem, Guruem.
Dává nám i svůj pocit,
který je opravdu božský. Je v něm cítit Věčnost, Nekonečnost a Dokonalost
Tvorby, kterou si lidé ani neumí představit.
Po letech praxe jsme už
v meditaci stále, jen je trochu slabší. Vzniká zvláštní situace – trvalé
soužití s intuicí.
Velmi děkuji dr.Grofovi
za jeho holotropní dýchání, které mi tyto meditace pomohlo nastartovat.
Tam jsem se naučil, že ticho
v meditaci je lepší nahradit speciální meditační hudbou, která intuici
přivolává. Pozice je nejlepší v leže na zádech se zakrytýma očima, aby nás nic
nevyrušovalo.
Dvanáctá meditace – Opus Magnum
Meditace začala tím čím
vždy, ukázkami bohatství Boha. Opět dokonale prožíval hudbu, ke které dostával
výstižné komentáře. Jako v divokém amfiteátru kolem něj vířily myšlenky, vize,
symboly božské moci, Dokonalost Sama. Jaká to byla Krása, úžasnost zážitku,
Kráska na pochodu, silné a vznešené Stvoření božské.
Jaká to byla nádhera,
jen se tak dívat! Božská síla ukazovala co vše je v Ní, nabízela mu bezpočet
možností, jak pochopit Její myšlenku. Viděl, jak nekonečně způsoby stále hledá
Své sebevyjádření, ještě větší Dokonalost, Lásku a Krásu, aby se přiblížilo k
Absolutnu.
Téma meditace bylo
jednoduché. Ukázat Bohatství Boha, Věčnosti, Dokonalosti a Jeho vnitřní
strukturu. Jak Vyšší ukazuje nižšímu, co umí. Ukazování světa jeden druhému, to
je Vesmír. Proto vznikl a proto trvá.
Pochopil, že je v
božském světě, ne někde jinde. Taková nádhera něco stála a cítil, že mu budou
ubývat síly. To byla Krása, tak si hrát s Věčností od Věčnosti po Věčnost!
Takové to bylo, když znovu okusil celé božské. Nebude ale mít možnost Zde
zůstat, na to nemá.
To byla nádhera, krásné
duchovní myšlenky mu vířily hlavou, jen si je zapisovat nemohl. To by byly
přednášky, to by lidé koukali! Ale nešlo to, věděl, že je zase zapomene,
nadobro. Jen mu některé božská hravá síla nadiktuje do počítače.
Třeba tuto: V každém
bodu vesmírného života je možné zcela změnit směr k dobrému i špatnému, k
božskému i nízkému. Vesmír je veletrh splněných přání.
Bylo rušivé se mentálně
pokoušet něco z toho zapamatovat či detailně pochopit. Božské nelze uchopit
myšlením. Opět bylo propojeno Horní se spodním skrz bránu ega, které pro tu
chvíli přestalo existovat. Opět byly napojeny spoje, aby cesta od Boha k
člověku byla volná
Pozn.: Nemohu ale říci,
že tyto meditace jsou vhodné pro všechny. U řady lidí s duševními problémy
mohou vést k psychospirituální krizi viz
http://www.diabasis.cz/psychospiritualni-krize/co-je-psychospiritualni-krize
Úryvek ze sedmé meditace
Při vstupu do meditace vnímal hlubší ponor než
dříve, únava okamžitě zmizela a cítil se naplněn silnou božskou energií.
Představila se jako 4,8má dimenze a opět
probíhala krásná cesta videoklipy, ale vědomí lehké vznešeně hrdé radostné
dokonalosti bylo dominantní. Cítil nekonečnou šíři intuice plnou lásky, síly a
harmonie s jasným a ostrým vnímáním. Nic takového běžný člověk nikdy nepozná.
Podobně jako v minulých
meditacích spodní myšlení občas hrubě narušilo vědomí vznešenosti. Prožil i
krátkou regresní psychoterapii spojenou s promluvou, kde se prožila a probrala
část jeho hříšné minulosti. Letmý pohled shora dolů byl hrozný, ukázky válek,
zločinů. Pak ho vyzvala, aby psal na počítači co prožil a diktovala mu:
”Vedu jeho hloupé prsty
po klávesnici v tom rychlém sledu myšlení a ukazuji mu, co rychlý myšlení umí,
co dělá. Tomu nízkýmu myšlení připomínám: Vůbec nejsem spokojena s tvojí prací.
Chápeš příliš pomalu, neumíš a nechceš přijmout Moje drahý rychlý myšlení jak ho ukazuju teď tobě. Tvý pomalý myšlení
je blokující, nestíhá chápat. Teď ti to říkám zvlášť drsně, zvlášť krásně.”
Horní myšlení mělo
navrch, spodní se jen občas prosazovalo otázkami. Kvalitativní rozdíl byl
strašlivý. Někdy zapomněl část odpovědi a nemohl ji dopsat, ale nadvědomí mu
dalo novou, stejně dokonalou. ”Neboj se, bůh je bohatý. Nevadí, když se něco
zapomene. Vzkazuju ti, drahé dítě, že jsi příliš pomalý, ale jsem tu Já, abych
tě narychlila, dej mi otěže a jedem. Nemusíme jet tak pomalu, nech Mě vést
tebe. Prostě Mi dej tvou důvěru a já to udělám za tebe.
Vůbec není potřebné
abys dál psal. Zbytečné, tebe tě to zavádí stranou, ale tou pomalou. Prostě jen
vnímej a jednej.” To byla ta věc, kterou v minulé meditaci přešel. ”Vždyť stále
vůbec nechápeš to Horní myšlení a držíš se dolního. Stačí jen chtít, udělá se
cvak a je to. Pak si té kvality dost nevážíš.”
To bylo to pravé, řeklo
spodní myšlení. ”Ale ta SLOVA jsou stále spodní myšlení, odpovědělo nadvědomí.
Mysli už konečně v tom horním. Stačí ho zavolat a bude tu.” Je to silné, řeklo
si zase spodní myšlení.
”Není jen ezoterický důvod, že se nemáš s nikým bavit,
protože víš věci, které by se běžně neměly znát. Ty totiž ani nemáš verbalizovat,
ale vnímat. Verbalizace blokuje vnímání, pochop konečně. Posledně jste tu
probírali psychoterapii a zůstali jste ve verbalizaci. Stále jen kecáte a
kecáte ale kam to vede?
Už jen dávat otázku je
verbalizace, už to je degradace. Vnímej vyšším myšlením, to je dar sedmé
meditace. Uvědom si to konečně, jen to přijmi. Nepolemizuj s kdekým, poškozuješ
sám sebe. Pořád nějaké náboženské hádky. Nebo ty vaše věčný kecy ve skupině.
Kdo to má poslouchat? Tvoje cesta k Bohu je otevřená. To jsou poslední slova
tomuto lidstvu.
Znovu a znovu mu božská
terapie, ukazovala spodní hloupý přístup. ”Pocit vznešenosti je důležitější než
slova. Cítíš tu velebnost? Bez poslouchání toho slova? Ale nemít jen prázdnou
hlavu, to nestačí. Musíš mít vnímavost. To co děláš nemá úroveň, pochop to.
Zapamatuj si tu bolest, když se snažíš mluvit tady. Stále se snažíš dostat víc
a víc informací. Ale zamotáváš se do toho. Prostě skoncuj s tím. Cítíš jak to
bolí? Nač chceš zase zjišťovat ten stupeň ponoru v dimenzi, copak to necítíš? Vnímej
bez verbalizace a je to. Jen v tom buď a budeš mezi námi. To je meditace.
Božskou mysl bolí tvá slova. Jsou příliš hrubá. Cítíš jak do Ni narážejí? A
pořád někoho nepřesvědčuj, nemá to cenu, nechtějí to slyšet. Vnímej a buď v
Ní.”
Pokud by vás zajímaly
moje zkušenosti, kdysi jsem sepsal příručku channelingu. Je na
http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm
Tripreporty
Když jsem s holotropním
dýcháním začínal, bylo jich spousta, ale postupně se vytrácely až časem skoro zmizely.
Podařilo s mi najít jedinou databázi tripreportů a to
http://stavy.wz.cz/stavy.htm
Pokud znáte další, dejte vědět. Vždyť je to zdroj pro vědecké zkoumání
transovních stavů a já jako hlubinný psycholog bych výsledky výzkumu uvítal. To
co dělá NUDZ s psylocibinem se mi nelíbilo a vedl jsem s nimi marný kritický
dialog. Celá tahle branže trpí na malou vědeckou odbornost, ač se zkoumá od dob
Hoffmana v padesátých letech…
Dobrý tripreport je
dost těžké napsat, málo si člověk pamatuje. Někdo má na to talent. Překvapil
mne tenhle autor, kterému to šlo velmi dobře jak s žábou tak ayou:
https://iwrite.cz/esc-50-ayahuasca/
Psali jsme si, ale na
poslední mail, proč žádný nový tripreport nemá, neodpověděl. Asi se už bojí,
ale to není první případ…
S přáteli jsme za těch
25 let měli dohromady asi tisíc tripů, které jsme se snažili popsat. Výběr z
nich je na http://intuice.mysteria.cz/meditace.htm
Zjistili jsme, že
relativně snadným a dobrým tripreportem je nadiktovat, co si člověk pamatuje,
ještě když trans zcela neodezněl. To je v nahrávce slyšet a přidává to
autečnitosti. Na konci té stránky takové nahrávky jsou na ukázku.
Jo, teď mne napadá, že
tripy jsou vlastně urychlovače všeho podle nasměrování setem a settingem. Někdo
získá umělecké schopnosti, někdo je vysmátý, někdo jde rychle do nebíčka jiný
do peklíčka. Hmmm. Napíšu o tom článek.
Drogy v náboženství a mystice – rešerše
Psychedelické drogy
mají bohužel u veřejnosti vinou feťáků spoustu předsudků. Ač je známé, že je
šamané a zasvěcenci používají už mnoho tisíc let. Jsou u kořene i všech
náboženství. Vždyť mešní víno je také psychedelická droga!
Obecně řečeno jsou
pouhými zesilovači mystického transu, tedy vytržení ducha. Jen část lidí je
schopna se dostat do něj bez nich. Dalšími možnostmi je např.holotropní
dýchání, súfický tanec či bubnování.
Drogy se používaly
dokonce už v judaismu. Viz https://wave.rozhlas.cz/ve-starem-zidovskem-chramu-se-nasly-zbytky-konopi-propojuji-judaismus-s-uzivanim-8216847?page=1
Nelze opomenout sómu védského náboženství, viz
https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3ma_(n%C3%A1poj)
Kanabinoidy od pradávna
používaly v mnoha náboženstvích. Konope a jóga sú spájané už celé stáročia. V
indických náboženských textoch sa píše, že Shiva – tretí boh hinduistického
triumvirátu (Trimúrti: Brahma – stvoriteľ, Vishnu – udržiavateľ, Shiva –
ničiteľ) pil marihuanový nápoj nazývaný Bhang aby sa lepšie zameral na svoje
vnútro (pozn. preklad. – dušu) a zapriahol tak svoje božské sily. Boh Shiva je v
hinduizme tiež známy ako pôvodca jógy. Viz
https://www.bongoshop.sk/index.php?fc=module&module=ybc_blog&controller=blog&id_lang=2&id_post=25
Obrazce malované na čele umožní u sádhuů
rozpoznat, k jaké hinduistické sektě patří. K zařazení napomáhají i další
atributy – trojzubec, zvláštní nádobka na vodu a roucho, nejčastějším doplňkem
je i dýmka čilum naplněná marihuanou. Šiva podle legendy objevil psychotropní
účinky konopí. I svatí muži využívají gandžu pro lepší pohled do svého nitra
při meditacích. Vdechnutí svůdně omamného kouře doprovází zvolání „Bum Šankar!
– Jsem Šiva!“ Hranice mezi meditací a kuřáckým dýchánkem je křehká…
Podrobný rozbor mystických účinků
psychedelických drog obsahuje seminární práce
Povstala evropská kultura z rituálů s psychedeliky?
Jednota – pocit vesmírného souladu dosažený
pozitivní transcendencí ega. Ačkoli obvyklý pocit identity nebo ega se vytratí,
vědomí a paměť nezmizí. Namísto toho si osoba začne intenzivně uvědomovat, že
je součástí dimenzí mnohem rozlehlejších a větších než ona sama. Kromě
následování cesty „vnitřním světem“, kde externí smyslové vjemy jsou opuštěny,
lze jednotu prožít skrz vnější svět a tak se osoba cítí součástí všeho
(například objektů, lidí, vesmíru). Jednodušeji a elegantněji vyznívá anglické
„all is One“.
Transcendece času a prostoru – znamená
cítit za hranice minulosti, přítomnosti a budoucnosti, za běžný tří-deminzionální
prostor ve sférách nekonečnosti a věčnosti.
Hluboce procítěná pozitivní nálada –
zahrnuje elementy radosti, požehnání, míru a lásky dosahující nesmírné
intenzity, často doprovázená slzami.
Pocit posvátnosti – neracionální,
intuitivní, poklidná reakce úžasu a údivu v přítomnosti inspirující reality.
Podstatnou součástí je úžas, pokora a oddanost, i když tradiční teologické nebo
náboženské termíny není nutné v popisu použít.
5 popisuje faktory mimo
subjekt, tj. fyzické prostředí, v němž se látka podává, psychologickou a emoční
atmosféru, již se subjekt vystavuje, jakým způsob se se subjektem zachází a
jakou reakci experimentátor na drogu očekává
Noetická kvalita – označuje, dle Williama
Jamese, pocit vhledu či iluminace na intuitivní, neracionální úrovni s ohromnou
silou jistoty. Subjektivně se jí připisuje status nejzákladnější reality. Toto
vědění se neprojevuje nárustem faktů, ale získáním psychologického,
filosofického nebo teologického vhledu.
Fenomén paradoxu – logické kontradikce se
při důkladné analýze popisů stanou zřejmé. Jedinec může zažít například
„totožnost protikladů“, přitom si udržet konzistenci pojetí sebe a světa jak v
okamžik zážitku, tak i po něm.
Údajná nesdělitelnost – zážitek je mimo
hranice slov, neverbální a nemožný popsat. Přesto jedinci tvrvající na
nesdělitelnosti zkušenosti se pokouší elaborovaně komunikovat svůj zážitek.
Pomíjivost – psychedelický peak (vrchol)
nepřetrvává ve své plné intenzitě, namísto toho přechází ve svůj odlesk (orig.
afterglow) a přetrvává pouze jako vzpomínka.
Přetrvávající pozitivní změny v přístupu a
chování – k sobě, ostatním, životu a zážitku samotnému.
Bytost na každé úrovni
si připadá v centru svého vesmíru, s nepoměrně velkými věcmi nad ní a menšími
pod ní. Poté následuje již krůček k prozření, že všechny formy života pouze
variují ústřední téma: všichni jsme jednou bytostí dělající tu samou věc tolika
způsoby, kolika jen je možné.
Mystická a
psychedelická zkušenost člověku umožňuje spatřit, že všechny tyto „Já“-centra
jsou ve skutečnosti on sám: ne ovšem jeho povrchní ego, ale to, co hinduismus
nazývá paramatman – Self všech self. Stejně jak nám sítnice umožňuje vidět
nespočet impulsů vpodobě světla, tak nám mystická zkušenost ukazuje nespočet
individualit jako jedno Self.
Uvědomění věčné energie
– Proto se prakticky nemáme čeho bát, jelikož my sami jsme věčnou energií
vesmíru hrající si před sebou samým na schovávanou. V podstatě se jedinec ve
svém prožitku stane bohem, jelikož bůh je vše, co existuje. Viz
V Těle božstva
Na třetí meditaci se
připravil důkladněji větší očistou a harmonizací. Doma na koberci se nečekaně
objevila neznámá kazeta s neznámou meditační hudbou. Nebyl to zpěv, hudba byla
elektronická. Bral to jako pokyn ji použít, což mu umožnilo navštívit svět
božstev, Nadjá.
Už ráno se mu objevila
vize, kde ležel v posvátné nádrži – mikvi, do které přitékala voda a on se v ní
rozpouštěl až se úplně rozplynul.
Pod božským vedením
sestupoval do meditace, setkal se s božskými silami a postupně se stával Jimi.
Uviděl vizi displeje s údajem IQ. Čísla se začala rychle zvyšovat, brzy přibylo
čtvrté, pak i páté místo.
Opět uviděl jízdu Stvořením
a zase moc nechápal symboliku dějů. Na rozdíl od minulé byla meditace
klidnější, neměl už strach rozpustit se v božském. Myšlenek vznikalo jen málo a
nebyly rušivé, jen Ho vnímal.
Zaposlouchal se do
zpěvu a pochopil, že zpěvačka zažívá božstvo, je Jím. Skladba skupiny Dead Can
Dance aktivovala pátou dimenzi – intuici, Hudba sfér přivolávala šestou –
Nadjá, která měla daleko jemnější, silnější, lidem vzdálenější a dokonalejší
prožitek.
Zažíval stav hluboké
božské meditace. Snadno se zapomene, protože je tak Jiný. Již několikrát dříve
byl v podobném, ale slabším stavu, ale neprocítil, že je skutečně tak cenný.
Uklidnit se a vnímat vhodnou hudbu, to je nejlepší vstup do meditace. Vždyť je
to stále ZDE.
Dveře do svatební
místnosti však musí být otevřené. Bylo to tak jasné a krásné – prostě byl
božstvím, nic jednoduššího. Jen on sám se z Něj mohl vyhnat. V malém zbytku
spodního vědomí si téměř násilím protlačil myšlenku – Tak tohle je opravdová,
úplná, nezpochybnitelná Dokonalost!
Hlavním výsledkem této
meditace bylo, že mohl prožít a popsat pocit božstva, tj. Nadjá, jako silnou,
přirozeně posvátnou, hrdě vznešenou, radostnou a neuvěřitelně lehkou věčně
tvořivou Dokonalost. Moc, Šíři Lásky, Síly a Harmonie, plnou čistého a ostrého
vnímání. Není to tedy žádná budhistická prázdnota či utrpení Krista na kříži.
Poznal opět, že božská
láska se vůbec nepodobá lidské, ani našim představám o ní. Jeho láska je On
sám. Je klidná, je to spíše projev sounáležitosti a odpovědnosti. Zaměřuje se
na člověka, chce mu pomáhat, ale pracuje podle vlastních karmických zákonů.
I katastrofa dopravního
letadla je aktem lásky. Rovněž pocit božstva není soucitem, jak říkají
budhisté. Pokud by se měl vyjádřit přesněji, pak jedině jako radostné BYTÍ či
Jsoucno.
Pokud božstvo není
zaměřeno na nějaký objekt, nemůže si uvědomit Sebe, Svou vševědoucnost a
všemohoucnost. Proto si vytváří světy, ale již nemají takovou formu jako Ono.
Zkoumá také ještě vyšší
dimenze. Znovu si uvědomil, že kvalita prožívaného světa je stejná jako kvalita
vědomí. Božstva se nevzrušují, jednají důstojně a uvolněně. Na co si vytvářet
zbytečné stresy a povinnosti, proč si jen dokonale nehrát? Člověku hrdá
vznešenost Nadjá úplně chybí a kupodivu mu to vůbec nevadí. Lidé stále usilují
se něco naučit, ale naše božské části to již velmi dobře umějí. To, co je pro
nás geniální, je pro Ně úsměvnou nedokonalostí.
Je tak prosté být v
božském světě. Bohatství, krása, ale žádný majetek v našem smyslu. Být tvořivý
v běžném životě, umět si užít krásy. Neničit sebe vykonstruovanými myšlenkami a
názory, ani se ubíjet v pocitech, že se
nám něco nelíbí. Občas dostal i velmi praktickou informaci.
Cítil spřízněnost se
šamany dávných kultur. Všechna náboženství jsou vedle, ale ti, kteří hledali
nové cesty, občas něco našli. Pochopil, že řada lidí zažila podobné stavy změněné reality pomocí
psychotropních látek, ale bez komunikace s božskými silami je nedokázali
správně pochopit a za diletantský přístup byli potrestáni.
Závislí na heroinu však
žijí ve vlastním malém, mrtvém světě. Je nutné být smířlivý k těm, kteří v
hledání udělali chybu a trochu to přehnali. Ze zážitků změněného stavu vědomí
mohli být zmateni či okouzleni, ale k této lekci je nutný správný přístup. Je
to těžké a bez pomoci božských sil se snadno zabloudí.
Režisér tripu
Když jsem v 90 letech
četl časopis Vokno, upoutalo mne, jak tripař popisoval, jak se v tripu povídal
s mužíkem ve tvaru lysohlávky. S kým vlastně mluvil a kdo je vlastně režisér tripu?
Není přece možné, abychom ho vytvářeli my, na to nemáme. Režisér musí být někdo
úplně jiný. Tvorba a inteligence je u něj mnohonásobně vyšší. Kdo takový je?
Mohla by to být
intuice. O té sice nikdo nepochybuje, ale skoro nic se o ní neví, a jak jsem se
přesvědčil opakovaně, ani vědět nechce. A právě tyto tabuizované věcii mne
přitahují. Proto jsem se pustil do výzkumu.
Co je vlastně stav
tripu? Říká se mu trans, ale co to vlastně je? Ve wikipedii se píše, že je to
vlastně druh hypnozy a to autohypnóza. Ta je vedena sugescemi. Jaké sugesce
jsou v tripu? Vlastně skoro žádné a to je chyba.
Jedná se zjevně o
nevědomí, ale jak se k němu dostat? Metodou může být hypnoza. Když jsem dělal
regrese, naučil jsem se ji.
Moje cesta k intuici
Od počátku 80.let jsem
se zabýval náboženstvím. Postupně jsem prošel různými církvemi, ale nelíbilo se
mi tam. Hledal jsem někoho podobného Kristu, ale nacházel jsem spíše farizeje,
kteří si jen Nový zákon vykládali po svém. Kromě demagogie neznali nic.
Tak jsem přeladil na východní
notu a zajímal se o jogu, buddhismus i zen. Ale opět jsem se setkával s lidmi,
kteří byli křesťanům hodně podobní.
Pár let jsem chodil za
jedním slavným guruem, než mi došlo, že jsou to zas jen řeči a ty meditace jen
prázdným tichem. Moudrost nikde. Dokonce ani slavný Krišnamurti mě nenadchl,
jen u něj jsem prvně slyšel, že duchovnost je plná podvodů. Ostatně jako všude.
Až knihy dr.Grofa mne
zaujaly. Konečně zážitková terapie. Po dvou návštěvách holotropka u Mgr.Vančury
jsem se trhnul. Holotropko jsem si zdokonalil a spojil ho s channelingem, což
je komunikace s vyšším Já, režisérem tripu. Osvědčilo se to.
Moje tripy byly úžasné,
extatické poznávání božské Tvorby. Nebeská krása. Až pak mi božské začalo ukazovat, že vše není tak
prosté, jak jsem si myslel. Byla to soda.
Dokonalost má pro nás
neznámé, těžko přijatelné formy. Boha ji představujeme naivně jako hodného a
senilního dědečka na mráčku. Filozofie je vlastně dost drsná věda. Ale tímtéž
prošli i křestanští mystikové.
A výsledek? Prostě mám
po 26 letech práce silnou intuicí se vším všudy, která mi umožňuje nahlédnout
pod povrch věcí i lidí a zásobuje mne informacemi, které potřebuji vědět.
Odpovídá na dotazy.
Mystika není být Bohem,
to ani není možné, ale soužití s Ním. Ano, intuice je cesta k Bohu, který je
však v nejvyšších sférách tak Jiný.
Vlastně matematická věčná Dokonalost Logiky.
Intuice, jako můj Guru
online, mi dává mi i kus svého pocitu, je to Dar Ducha a ten je nad zlato.
Takže se mi povedlo co jsem chtěl, ač to nebylo a není zadarmo. Kupodivu to
snad nikdy nikoho nenapadlo, že se za nadpřirozené schopnosti musí platit.
Např. i jasnovidci i
psychokinetička Kulaginová trpí často únavou, to jen část toho problému.
Nejvyšší mystička, sv.Terezie z Avily měla léta bolesti.
Další problém je, že
tyhle schopnosti není s kým sdílet, znám jen dva, co vědí o čem to je. Silná
intuice také vzdaluje lidem, to je logický, ale nepříjemný následek mystiky.
Postaráno je ale o vše. Hledejte Království boží a vše ostatní vám bude
přidáno, řekl Kristus.
Mluvit o tomto je dost
riskantní, mnozí to nechtějí slyšet a ozývají se. Intuice říká, že na to mají
právo. Tahle cesta rozhodně není pro všechny, každý máme jiný životní úkol.
Co určuje obsah tripu?
Touto otázkou se
zabývám téměř třicet let. Ačkoliv je zcela zásadní, nikde jsem nenarazil na
podrobnou práci, jež by vysvětlovala rozmanitost tripů. Sehnat databázi
tripreportů je velký problém.
Výsledkem mé práce byl
závěr, že závisí úplně na všem. Na druhé straně je dobré říci, že jaký člověk,
takový trip. Zkusme si to rozebrat.
Na jedné straně jsou
zevní vlivy, tj. prostředí tripu. Vše, co je kolem něj, i místo je důležité.
Každý bod na Zemi má své vyzařování a to se střetává s ostatními vlivy,
může je posílit, zeslabit nebo ovlivnit.
Pokud je v okolí
více osob, i ty na trip intenzivně působí a nejen tím, co právě dělají, hlavně
jejich povaha je důležitá.
Hlavní vliv na obsah
tripu má tripper sám. Jeho povaha až do detailů, o kterých ani neví. Má i svou
představu jaký trip bude, co očekává. I jeho případné obavy mají silný vliv.
Přečíst si několik tripreportů ovlivní i ten jeho, to je ten tzv.set.
Pojem settingu se chápe
jen omezeně. Není to výzdoba místnosti atd. ale celkové zaměření trippera a
případný obřad, rituál, jímž trip zahajuje.
S tím souvisí i pozice
trippera i hudba atd. která ho tripem provádí. Ta má zvlášť silný vliv,
z mikrodávky umí vykouzlit silný trip. Zcela se však pomíjí vůle nevědomí,
které má na trip největší vliv.
Na trip působí i druh
psychedelika, zejména jeho relativní množství. Vše se vyhodnocuje a za dobrý
záměr bývá odměna, za špatný trest.
Všechny vlivy sečtou a
vygeneruje se výsledek, obsah tripu. Ten zase působí na trippera a jeho reakce
zpětně trip opět ovlivňuje.
Zažil jsem, http://intuice.mysteria.cz/2019/10/chut-zaby-aneb-co-je-md/ ale tohoto nedosáhl http://iwrite.cz/jsme-v-matrixu-ktery-dela.../... ani http://intuice.mysteria.cz/.../pari-kishma-meditace-s-5-meo/
Stáhněte si film Bufo
Alvarius a Bufo Alvarius Reloaded
Podle mne tam spousta věcí chybí, je to povrchní... Hlavní chyba je, že
nepisuje stav, který vzniká a jaké má zákonitosti. O setu a settingu skoro nic.
Měl jsem na to téma příspěvky na setkání k 75 výročí LSD, jistě si Cesarová na
mne vzpomene. Mimochodem víte kdo u nás všechno LSD bral? Skoro všichni
intelektuálové a umělci, vždyt jsme ho hromadně vyráběli. Dokonce i šéf
Ustavního soudu Rychetský.
Ten v autobiografické
knize Diskrétní zóna (formou rozhovoru ji napsal Tomáš Němeček) vzpomíná:
„Připravili nám slamníky na podlahu – v jedné místnosti byl Petr (politik Petr
Pithart; pozn. red.), ve druhé já, protože intoxikaci LSD asi skutečně nelze
prožívat jinak než vleže, je to ohromný náraz. Nemocniční kachlíky nevytvářejí
nijak příjemné prostředí a já měl navíc strach. (…) Neměl jsem žádné barevné
halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzívní, těžko
sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy.“ https://www.reflex.cz/clanek/causy/86443/lsd-v-cesku-se-znamou-halucinogenni-drogou-udajne-experimentoval-i-milos-zeman.html
Bral to i Gott ba i Zeman!!
Kdo je Režisér tripu?
Režisér tripu je
důležitým, byť opomíjeným pojmem v psychonautice. Jeho existence je přitom
naprosto jasně dokazatelná. Kdo nám vytváří děje v tripu? Někdo to přece
musí být a pokud je trip nasettingován aspon zčásti na intuici vyššího Já, musí
být hodně chytrý, ba hypergeniální.
To také vysvětluje, že
tripy jsou svým filozofickým obsahem dosti podobné u tisíců lidí. Právě intuice
je pak tím Režisérem tripu. Vlastně je to logické, zavoláme ji setem a
settingem a ona nám ukáže co chce. Není třeba se jí obávat, intuice je naše
nejkvalitnější část.
Psychonauti znají z
tripů bohužel většinou jen pojem Pomocníci. Je to lepší než nic, ale
nevystihuje to jejich pravou podstatu, jsou mnohem víc než pomocníci.
Komunikují s nimi jen v tripech, ale při troše cviku lze s nimi
komunikovat kdykoliv. Stačí se jen naladit do stavu vnímavosti, někdy se říká
alfa stav.
Pak nám mohou
vysvětlit, co jsme z tripu nepochopili správně, což je běžné. Až pak
využijeme tripy do maxima. To nám zesílí intuici, takže budeme těžit
z možností, jež nabízí. Výsledkem je rychlý duchovní rozvoj vedený
intuicí, který má své zákonitosti, bohužel málo známé.
Ostatně i sny mají své
Režiséry snů a od nich lze zjistit jejich přesný význam a nehledat ve snáři.
Stejně je snář jen náhražkou, význam je často jiný.
První meditace s
lysohlávkami
Osm proužků sušené
houby jsem vmíchal do teplých fazolí v kyselém nálevu, nebyly ani znát a
dokouřil jsem k tomu půlku zbylé cigarety. Poslouchal jsem jako vždy Lisu
Gerrard, moc se osvědčila.
Byla dost podobná
minulým, jen daleko delší, pět hodin. V první půli byl pocit dost silně
tísnivý, v druhé extatický, ale ne moc, spíš jejich kombinace, ale vždy
klidné. Božské síly byly jako posledně 4,5-4,8 IQ asi
Nastala obvyklá krásná
Hra rozšířeného vědomí, ukazoval spleť souvislostí jdoucí do abstraktního světa
Boha, jakési matematiky.
Byla to operace na
tisících místech v těle současně, jakoby v něm chirurgicky vytvářeli
prostorové obrazy, děje. Vytvářel mi mnoho abstraktních ekvivalentních obrazů
téhož, na to nejsem zvyklý, bylo dost těžké poznat co znamenají, správně je
prožít, to je ale požadavek života,
inteligence, Boha.
Kamarád Pavel se bojí
Jinakosti Boha a není se čemu divit! Všude tisíce otazníků jak to je. Vždy se o
něco hraje. Všechny děje jsou částí nějakého jiného, vyššího a skrytého děje.
Ukazovali mi božský virtuální blikavý svět, je jako promítaný film.
Vše je fraktál, i já
jsem bod na fraktálu, také fraktál. I mysl, vše. Jak je vše jako stroj
jednoduché zevně, složité podstatou! Neochota a strach se léčí tímtéž.
Ukazovali mi tajemství
sjednocení dualit, ale nedalo se to rozumem chytit. Kde je pak to oddělení?
Spíš naznačovali, než do detailu rozebírali.
Lézt po Himalájích také
není selanka. Zápisky jsou teď jen stínem meditačních prožitků.
Že se mi nikdy nic
nestane, mám dost odevzdanosti, poslouchám Jejich varování. Ta úžasná krása
meditací, i když jsou trochu bolestivé, ale Inteligence v nich pracuje úžasně!
To nelze s ničím srovnat.
Jak to pak budeš luštit
zápisky v meditaci, abys to sepsal, z toho bych se pozvracela, suše
konstatovala božská síla.
Naposledy mi vykládala
princip konfigurace archetypů. Prostě nic nepadá s nebe náhodně, ale vše
se nastavuje.
Druhy psychonautiky
Jelikož se zabývám
výzkumem psychonautiky, hledám, jak ji rozdělit a popsat. Znám vlastně jen
mystickou psychonautiku. Ta se směruje na vyšší Já, tedy intuici, poznává Ji
v tripech. K tomu dostává filozofickou a psychologickou výuku. Tímto
procesem se intuice postupně zesiluje, což přináší spoustu výhod.
Pak je tu nejčastější
psychonautika, jako druh zábavy. Už velmi dávno se využívala další, umělecká
psychonautika. Beatles, Morrisone atd. skládali texty a hudbu pod vlivem psychedelik.
Rovněž malování či tanec je pod vlivem velmi rozšířené.
Už v 60.letech se
prokázalo, že psychedelické tripy mohou pomoci i architektům, dokonce i
technikům. Dostávají kvalitní inspiraci podobně jako umělci.
Nejméně znám
psychonautickou terapii. Osobně považuji psychedelika za zesilovače všeho, tak
bych viděl použití spíše jen v paliativní péči, jinak riskujeme
psychospirituální krizi.
Znáte ještě nějaké
další druhy psychonautiky?
Psychedelické transy nejsou zdarma. Nic není zdarma
Když jsem začal sérii
tripů jednou měsíčně, bylo mi divné, že několik dnů před tripem i po něm cítím
hroznou únavu. Znal jsem ji už z channelingu. Když jsem komunikaci
s intuicí přeháněl, třeba 60 otázek denně, sotva jsem chodil. I
jasnovidectví bere energii, i telekinéze Kulaginovou atd. vyčerpávala.
Až po letech jsem
komunikací s Režisérem tripu zjistil všechny souvislosti. Řídí to duchovní
zákony. Základ je to, že jsme jen lidé a proto nemůžeme mít to, co mají bohové
a božstva, Jejich schopnosti a pocity.
Meditace, čili trip, je
jen malá exkurze k Nim. Jako když jdete na prohlídkou Versailes. Také není
zdarma a jen na chvíli tam smíte být.
Když už jsem měl
meditací víc než sto, čím dál víc mi Režisér tripu dával na vědomí, že už Tam
nemám chodit, že už To stačilo. Co chtěli mi už řekli a ukázali, prožil jsem
Jejich pocity a to stačí. Pak mi po 250tém tripu psychedelika zatrhli úplně.
I když jsem si vzal
ultrasilnou žábu, dali mi totéž co v malých meditacích které mám denně bez
drogy. Jen silnější Jejich pocit, ale bez děje, klidný. A tak to budu mít
trvale, ač mi to vadí.
Velkým přínosem ale je,
že tento Pocit mám vlastně stále, i když slabější. Kolísá v závislosti na
situaci. I za něj se platí tzv.zátěžemi. Je jich mnoho druhů. Ostatně popisuje
je i sv.Terezie z Ávily, sv.Hildegarda z Bingenu i sv.Faustyna. Nelze
jim uniknout. Nepřesně se jim říká Temná
noc duše. Viz http://intuice.mysteria.cz/temna-noc-duse.htm
Cesta k channelingu
K channelingu mne
přivedla kniha Moodyho. Můj otec v 80.letech byl 2x v Kalifornii v centru
Summit University, jež byla celá řízena channelingem od tzv. Ascended Masters
přes médium Elizabeth Clare Prophet, ale už asi po její smrti na Alzheimera
channeling nedělají. Škoda, že to nikdo nepřevzal.
Stránek o channelingu
je na webu různých států mnoho, např.:
https://www.crystalinks.com/channeling.html
Není od věci se
s jejich zkušenostmi seznámit. Channeling, jako vše je, možno stále
zlepšovat.
Tripreport
Jak nás vidí Velebnost vyššího Já
Po rušné debatě ve
skupině Psychedelické Česko jsem šel do backflashového tripu, tj.bez
psychedelik, jen navozením stavu v tripu. Během dvou vteřin jsem jako vždy
prošel Branou do světa Velebnosti, hrdé a posvátné Vznešenosti světa intuice,
vyššího Já s Jeho božským pocitem.
Vnímání hudby se opět
neuvěřitelně zdokonalilo, kam se hrabou virtuózové. Klid tripu náhle narušila
aktivita intuice. Začala mi ukazovat, jak nás vidí Ona. Jako hejno hádajících
se myšek. Přou se, každá vyjadřuje to své, a ne se shodnout. Gestikulují a přou
se jak na tureckém bazaru. A božská intuice tomu v úsměvem přihlíží ve
stavu klidné a posvátné Velebnosti.
Nekritizuje to, spíš
naopak. I když chování myšek je dost legrační, aspoň se snaží. Nakonec je asi
za tím vším...
Channeling dnes u křížku
Při návštěvě hřbitova
jsme dnes obešli hroby příbuzných a vyzdobili je. Svíčku jsme dali i ke křížku
Krista. Oslovilo mne tam božské: „Nebuď tak přísný a útočný na ostatní. Hádky
nemají smysl. Ber je jací jsou.“
Uznejte, že to má
logiku, jen ji realizovat... Hlavní je umět channeling viz
http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm
https://www.crystalinks.com/channeling.html
Doba covidová
Tohle se mi doneslo
v této podivné době covidové. Lidi jsou z kombinace pandemie a
začínajících svátků hodně vykolejení a řeší to drogami včetně alkoholu.
Jeden třicátník na
párty sobě podobných zkombinoval 30 lysohlávek a alkoholem a ještě se posílil
pervitinem. Odvezli ho na JIPku, kde vyřvával.
Jiného přivezli
policajti. Běhal nahý po ulicích. Našli mu LSD a davaj domů. Nejvíc je opět
opilců, rozjede se jim srdce a už jsou na interním oddělení.
Pak mají z toho
maléry, protože vychytralí zdravotníci volají rodinu, maminku atd., aby
hříšníka odvezli a domluvili mu, což fakt pomáhá.
Vždycky říkám, že
psychedelika jsou posvátné látky a kombinovat je s alkoholem či perníkem
je békovina.
Channelingová psychonautika známá i neznámá
Po letech výzkumů
psychonautiky je mi jasné, že současné znalosti o ní jsou velmi vágní. Řada informací
se ví, ale tabuizuje. Na spoustu otázek není odpověď a spousta otázek ani
nebyla položena, natož odpovězena. To však nám umožňuje široké pole působnosti
výzkumu.
Měl jsem to štěstí, že
jsem na začátku mé psychonautiky kromě knih dr.Grofa studoval i s knihu
dr.Moodyho kde se popisoval channeling. Už tenkrát jsem si všiml úzkého vztahu
mezi nimi a naučil jsem se postupně zvládat oboje. Přineslo mi to spoustu
výhod.
Channeling je
komunikace s vyššími úrovněmi vědomí, které označujeme jako intuice, vyšší
Já či Nadjá. Prováděla se od nejstarších dob u šamanů a zasvěcenců, později u
proroků i některých svatých. Metoda je poměrně jednoduchá. Není k ní
potřeba ani psychedelikum, stačí nízký stupeň transu.
Tak jako každá práce
vyžaduje praxi a verifikaci. Začátečníci často nevěří svým výsledkům a nemusí
se také správně napojit na kvalitní zdroje informací.
Psychonautikové bohužel
nemají velkou ochotu se to naučit. Přitom v transpersonálním tripu často
sami channeling dělají! Vyšší stupně vědomí se jim přihlásí v symbolech,
třeba v oživlých houbičkách.
Každý trip má přece
svého režiséra, není nahodilý, nesmyslný. Má svou logiku ovlivněnou setem a
settingem i když ji nechápeme. Pokud umíme s Režisérem tripu komunikovat i
mimo trip, může nám mnohé vysvětlit, co jsme nepochopili. Mnoho se totiž
zapomene, nebo pokroutí.
Kdo má zájem, může
tohoto režiséra tripu, svou intuici, využít jako svého osobního Učitele, Gurua.
Je daleko lepší než kdokoliv z lidí.
O channelingu je u nás
i ve světě spousta knih, např. Hovory s bohem, Emanuelova kniha atd. Jsou
i učebnice a kurzy na webu. Pro základní informaci:
http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm
https://www.crystalinks.com/channeling.html
Vánoční zamyšlení
Je doba Vánoc, období obrácení se k Bohu. Různí
preláti nám vykládají svoje moudra. Papež bude mít půlnoční dříve než jindy.
Ale trip je přece také bohoslužba, je-li tak nasettingovaná.
A v něm lze setkat
se skutečným Bohem. Je však úplně Jiný, než si papeženci představují.
Dokonalost, Všemohoucnost, Věčnost.
Bůh je Realita sama... A Ta je nepopsatelná. Proto
psychonauti jsou vlastně dál než oni. Mají odvahu jít do Toho, což by papeženci
vždy odmítli. Proto budou vždy jsem vykládat své naivity.
Mluví jen o sociální práci, o mravnosti i církevních
restitucích, pletou se do politiky. Nic z toho však není náboženství. To
je o poznání a přijetí Reality jaká Je.
To jsem napsal i proto, abyste si uvědomili, že psychonauti
jsou vlastně elita společnosti, která vidí do Podstaty, kterou jiní vidět
nechtějí, jen svá přání.
Ze třetí meditace
Je tak prosté být v božském světě. Bohatství, krása, ale žádný majetek v našem smyslu. Být tvořivý v běžném životě, umět si užít krásy. Neničit sebe vykonstruovanými myšlenkami a názory, ani se ubíjet v pocitech, že se nám něco nelíbí. Občas dostal i velmi praktickou informaci.
Cítil spřízněnost se šamany dávných kultur.
Překvapilo ho, jak blízko k božskému stylu mají Francouzi svým vnímáním krásy,
přírody, domova i života, pohodou a harmonickým jednáním. Dokáží si udělat čas
a vše vychutnat. Umějí si toho vážit a jsou hrdí. Nejblíže božskému jsou však
indiáni. Češi a Američané bohužel nejdál.
Všechna náboženství jsou vedle, ale ti,
kteří hledali nové cesty, občas něco našli. Pochopil, že řada lidí zažila podobné stavy změněné reality pomocí
psychotropních látek, ale bez komunikace s božskými silami je nedokázali správně
pochopit a za diletantský přístup byli potrestáni. Závislí na heroinu však žijí
ve vlastním malém, mrtvém světě. Je nutné být smířlivý k těm, kteří v hledání
udělali chybu a trochu to přehnali. Ze zážitků změněného stavu vědomí mohli být
zmateni či okouzleni, ale k této lekci je nutný správný přístup. Je to těžké a
bez pomoci božských sil se snadno zabloudí.
Pokud se Nadjá zaměří na naše problémy,
povzdechne si - Ach člověk.… Když se chtěl, ponořen do Něj, podívat na sebe,
ucítil jak se dívá dolů do temného.
Nebylo mu opět povoleno se zaměřit se na konkrétní problémy jak by chtěl, ale najednou měl
možnost poznat, jak vypadá jeho kniha i snaha o popis meditací z božského pohledu.
Uviděl tu těžkopádnou školometnost,
zoufalou a marnou snahu napsat něco kvalitního. Vytvářet větné celky je
zatěžující a útěkem z božské Plnosti. Chybí lehkost, pravá Tvorba, symbol. Když
si uvědomil, že i tuto meditaci bude stejným způsobem popisovat, nejraději by
to nedělal, jen zůstal v tomto stavu trvalé harmonie. Jsme tak silně
přitahování banalitami, neustále se zabýváme nečistotou.
Díval se svrchu na trapnou lidskou
tragikomedii, dokonalá Tvořivost, to je ono! I touha zapamatovat si něco z Ní
je nečistotou. Nelze si plést božský život s lidským, ti dva se nikdy nemohou
dotknout. Každý má úplně jiné prostředí, úkoly a pocity.
Vážně smutné je naše tázání po smyslu života, snahy či
otázky jak řešit své problémy. Přesto je to cesta. Proč se tak tyranizujeme,
proč netančíme v rytmu Dokonalosti? Jaká je hudba, takový je tanec. Na rozdíl
od božstva tančíme na omezené a hloupé písně. Vylétnout z božského do lidského
a ještě do horšího lidského je tak běžné, ani nám nepřijde, jak je to
destruktivní a smutné.
Co mi přinesly tripy
Tripy settingem
nasměrované na mou intuici mi přinesly mnoho.
1.Filozoficko-náboženské
poznání
2.Zlepšení základního
pocitu. Zdokonalení vnímání, chápání a jednání i uměleckého cítění
3.Ochranu
Podstatou změn je vliv
intuice. Ta mi dávala výukové lekce, jakési přednášky plné vizí a pocitů, lidem
neznámých, které mi ukázaly, že lidské myšlení vůbec není to nejchytřejší ve
vesmíru. Že je vlastně všecko Jinak.
Léty postupně intuice
zesílila natolik, že se stala důležitou Autoritou mé výchovy. Nejde o
sjednocení s ní, ale o soužití s ní.
Výše uvedené body postupně
rozeberu. Co tripy přinesly vám?
Co
mi přinesly tripy
1.Filozoficko-náboženské poznání
První část svého
rozboru chci věnovat Poznání. Je to nejrozsáhlejší oblast, vždyť všech 260
tripreportů mám právě s tímto obsahem. Je to však těžké popsat, mnohé se
dá pochopit jen v transu, kde máme silně zesílenou inteligenci. Jak
vystoupíme, mnohé se zapomene či pokřiví. Takže jen základ:
Vše je z Pralátky
Absolutna. Není to ani energie, ani prahmota, je to Tvořivost Potencionality,
zcela mimo vše známé. Tvoří i pojmy, archetypy, naprosto vše. Prostě co může
být stvořeno, to musí existovat a to věčně. Vzniká nekonečno nekonečen Her a
jedna z nich je ta naše známá, Sebepoznání. Od Boha pryč a k Němu
zpět jak správně říkají všechna náboženství.
Svět není postupným
zdokonalováním nejjednodušších látek, jak říkají materialisté, ale naopak.
Štěpením Dokonalosti do dokonalé nedokonalost a zpět. Vlastně taková Gamesa o
Sebepoznávání nekonečně cestami podle nastavení archetypů entit.
Ergo kladívko:
Představte si Dokonalost, co ale má dělat? Vždyť vše má! Pouze projevovat svou
Dokonalost dokonalým způsobem, ne? A tak to dělá.
Je tu pár důležitých
principů: Princip jednoty protikladů a princip podobnosti. Jak Nahoře tak dole.
Žádný komunismus a rovnostářství nikde není, vše má dokonalá pravidla.
Hierarchie je hlavní parametr. Jako kasty
v Indii. Zvířata, lidé, polobohové, bohové, božstva Bůh a i Těch je
nekonečno. Bůh může vše, my skoro nic.
Některé duchovní zákony
a jejich dopady jsou skutečně drsné, což se mnoha duchovním lidem nelíbí.
Nejraději by měli selanku jako v pohádce, ale ta neexistuje nikde.
Je v Tom hodně matematiky, a hodně
vysoké! Proto existuje esoterika, která se říká jen zasvěceným... Ani věřící
ani nevěřící to nepřijmou. Vzbudilo by to velké vášně. Je to přitom vše
logické, protože Logika je podstata Všeho.
Co mi přinesly tripy
2.Zlepšení základního
pocitu. Zdokonalení vnímání, chápání a jednání i uměleckého cítění
Na rozdíl od
filozoficko-náboženského poznání, jež je teoretické, je tento druhý bod velmi
praktický. Jde o to, co nejvíce vidět do všeho a do všech.
Podstatou je vliv
intuice. Léty postupně její vliv zesílil natolik, že se stala důležitou
autoritou mého života. Komunikace s ní už funguje bezchybně. Vše důležité
se s ní probírá do detailu. Je vlastně mým učitelem, guruem online.
Nejde o sjednocení s
ním, ale o soužití s ním. Zejména bráni chybám, kterých se člověk často
dopouští, protože nezná všechny souvislosti, ani informace.
Intuice je vlastně
zvláštní entita, která má své informace, názory i schopnosti na daleko vyšší
úrovni než my. Přitom je nám svým zaměřením dost podobná. Jsme to jakoby my,
ale v daleké budoucnosti, tedy daleko dokonalejší. A to se dá využít.
Má svoji politiku vůči
nám, jde jí o náš rozvoj. Jelikož dokonale zná duchovní zákony, o kterých my
mnoho nevíme, často se její rady liší od našich představ. Pak jde o to, koho
poslechneme. Pokud rozhodneme sami a uděláme chybu, jsou následky na nás. Pokud
poslechneme intuici, ručí za výsledek.
Podobné to mají
jasnovidci, ti ji také hojně využívají, ovšem i pro jiné lidi. Znamená to, že
se mohu zeptat i na budoucí události a často se je i dozvím.
Kromě toho mi dává i
část svých schopností vnímání např. umění, i část božského pocitu který má.
V podstatě jsem zčásti stále v meditaci. Mění se podle určité logiky
a v meditacích vše ještě zesiluje. Je kolem toho docela složitá věda,
kterou mohu pokusit vysvětlit jindy.
Co mi přinesly tripy III.
Tripy setem a settingem
nasměrované na mou intuici mi přinesly mnoho. Léty postupně zesílila natolik,
že se stala důležitou Autoritou mé výchovy. Nejde o sjednocení s ní, ale o
soužití s ní.
1.Filozoficko-náboženské
poznání
2.Zlepšení základního
pocitu. Zdokonalení vnímání, chápání a jednání i uměleckého cítění
Teď proberu poslední
bod
3.Ochranu
Tento bod nejlépe
popisuje citát Krista: Hledejte Království boží a vše ostatní vám bude přidáno.
Bůh si své ochrání, to je další citát z bible.
Skutečně to tak je. Je
to pro laika těžko pochopitelné, ale moc božské intuice je nesmírně veliká. Bůh
je totiž šéfem karmy. Dbá, aby se životní úkol splnil.
Jde o finanční, hmotné
i zdravotní zabezpečení, které se týká nejen mě, ale i blízkých. Dělá to jak
přímým zásahem do dějovosti, tak radami. Podobně to měli všichni mystikové. To
však neznamená, že by měli snadný život. Takový neměl nikdo z nich.
Co je intuice a jak ji poznáte
Z debat
k článkům, které jsem sepsal o tom, co mi tripy dávají jasně vyplývá, že představy
co to vlastně intuice je, máte velmi vágní, spíše pohádkové. To mě dost
překvapilo. Z mnoha vašich tripreportů je jasně vidět, že s ní
zkušenost máte. Právě ta je režisérem těch nejkvalitnějších tripů.
Možná více znáte jiné
její názvy, hojně používané: Nadvědomí, vyšší Já, Nadjá, či božské Já. Křesťané
ji říkají Duch.
Za prvé - je to samostatná
entita, žijící ve svém Hyperprostoru, jakoby nezávislá na nás. Má složitou
vnitřní strukturu jako fraktál, ale to nebudeme teď rozebírat. Má tedy svou
vlastní inteligenci, sama si zjišťuje informace a sama jedná nezávisle na nás.
Zasahuje i do našeho světa.
Za druhé - slovo nadvědomí či
vyšší Já ukazuje, že je daleko inteligentnější a mocnější než jsme my. Vířivé
fraktály, to je její jazyk... Chápe život daleko dokonaleji, proto nám může
poradit, pokud ovšem chceme.
To se egu nelíbí a
proto ji nemá rádo a všemožně ji potlačuje. Kdo by chtěl mít takového
konkurenta, že? Ego je tedy blok k intuici!
Za třetí - nelze ji téměř odlišit
od vysokých duchů, kterým se říká andělé, strážní duchové, božské agregory,
Hospodin, Bůh. I s nimi naše intuice spolupracuje. Existuje tedy vnitřní,
tj.naše a vnější hierarchie. Theosofové používají osvědčené rozdělení
odpovídající čakrám.
Neví to ani papež, ale
intuici, tedy Ducha, máme v sobě
rozvíjet. Od toho jsou všechna náboženství. Jelikož o to není zájem, vrhly se
církve na sociální či politickou dráhu, jež jim však nepřísluší.
Kdo intuici využívá?
Kromě několika jedinců v církvi, říká se jim mystikové, i umělci a vědci.
Např.Mozartovi posílala intuice celé skladby, on je jen zapisoval. Co by bez
intuice byly Beatles a spousta dalších skupin? Na inspiraci je to ideální.
Einstein dal ráno nohy z postele na
podlahu a vtom pochopil relativitu. Tak intuice pracuje, skrytě, nevnucuje se.
Pokud znáte bibli, je
tam mnoho popisů vytržení ducha. Duch svatý byl Kristem seslán aby nám
vysvětloval tajemství Stvoření. Jenže to nikdo nedělá.¨
A jak intuici poznáte?
Mám to už na začátku každé meditace. Najednou mi začnou přicházet neznámé geniální
myšlenky, i poslech meditační hudby se nesmírně zdokonalí. Začnou vize a
vševyjadřující pocity. Nic takového není člověk schopen vytvořit. Prostě
genialita a virtuozita, to je intuice.
A spojitost
s tripy? V transu lze setem a settingem rozšířit vědomí do intuice a
přijímat její podněty. Kdo má vůli, může s tím po čase dosáhnout
mistrovství. Není to však zdarma... Pak až pochopíte, co vše je intuice a co
umí. Je to docela silná káva.
Rozdělení psychonautů
V debatách se tu
občas setkávám s naprostým nepochopením.
Ostatně za 25 let na debatách na webu jsem si zažil svoje... Jak je to
možné?? Dávám tu odborné články o tom, že mi tripy daly rozšířené vědomí a
najednou ze mne dělá jeden fetáka! A hippika k tomu! Prostě když někomu
nerozumíme, nalepíme mu na čelo nálepku s hodnocením a hotovo. Co na tom, že je
hloupá. Chceme mít klid a nemyslet.
Přitom patřím
k zasvěcencům, kteří od pradávných dob psychedelika disciplinovaně
používali aby si upgradovali osobnost a poznání. Šamané zase pomáhali kmenu ve
všem co potřeboval, od lovu zvěře po náboženské obřady a léčitelství. Později
psychedelika začali hojně využívat umělci k prospěchu věci.
Problém je, že se
psychedelik chopili laici a začali je používat pro zábavu podobně jako alkohol
a mnozí na to doplatili. Tím se stalo, že u většiny lidí jsou psychedelika
podezřelá a každého takového házejí do stejného pytle – feták. Nedělám si
iluze, že by se ten hloupý názor dal všeobecně změnit.
Psychonautici by se
měli rozdělit do skupin. Proto jsem vytvořil skupinu Mystika, božská intuice,
meditace, channeling, psychonautika, psychedelika, viz https://www.facebook.com/groups/2487891464840801
Skupin by mělo být
daleko více podle zaměření
Případ Petr THC2
Na jeho případu chci
ukázat zajímavou skutečnost, jak bývalí fetáci či rekreační uživatelé trávy to
vzali přes mystickou psychonautiku k úplné psychedelické abstinenci.
Setkal jsem se
s ním na webové debatě před řadou let. Byl následovníkem dr.Tomáše a občas
si rekreačně zakouřil trávu. Když jsme ho upozornili, že by psychedeliky mohl
dojít k mystickému Poznání, projevil zájem.
S přáteli jsme mu
dělali sittera a skutečně se mu dařilo se dostat do kontaktu s Poznáním.
Problém byl, že se dost lišilo od toho, co si myslel na základě knih dr.Tomáše.
Hlavně ho to ohromilo a přivedlo k destabilitě. Prostě smrt představ, Vše
je dost Jinak. Tomu říkám Jinakost či Takovost Boha.
Chvíli to snášel a pak nás
pomluvil na webu, že jsme ho svedli na scestí. Sice jsme argumentovali tím, že
jsme mu ty vize a Poznání nedávali my, ale nechtěl to slyšet. Asi se rozloučil
i s trávou.
Tenkrát jsem to zažil
prvně, ale brzy následovali další a na konec jsme ze 30ti zbyli jen tři kteří
nápor Poznání vydrželi...
Takže by si někdo mohl
myslet, že nejlíp ho odnaučí brát drogy právě mystická psychonautika... Holt
ego se umí účinně ubránit...
Pátá
meditace Petra
Bezprostředně před
meditací mělo ego opět strach do ní vstoupit. Za dvanáct minut po projevu hadí
síly spodní části zachvátil zmatek. Nástup energie byl tentokrát ale pomalejší,
minulý “zásah blesku” se nekonal a náběh se odehrál během asi tří sekund.
Zklidnil jsem se však rychle a nepříjemné projevy jsem se snažil ignorovat.
Páteří proudila silná energie neutrálního charakteru, po asi deseti minutách se
překlopila do extatických projevů, pracovalo se hlavně na vyšších částech
osobnosti. V meditaci jsem prožil že Já i Svět máme společný základ – Vědomí a
to v sobě samo tvoří obraz celého světa jako v zrcadle.
Přepis záznamu z
diktafonu: Volám Nadjá… Energie nastoupila, je velmi silná a zdá se, že je
zatím stabilní. Ztrácím ruce, začínají mě brnět, brní mě i nohy. Je dvanáct
minut po začátku, je to velmi silné opět jako když sedím v elektrickém křesle.
Energie silně proudí od
pasu do nohou, ale i slaběji do rukou. Mění se její intenzita, jsem v ní
ukotven. Cítím jak silně žhne na konci páteře. Patnáct minut po začátku
intenzita energie narůstá, jakoby mě ukotvuje. Má neutrální charakter, na konci
páteře je lehce extatická. Cítím jak ve čtvrté čakře pálí jako když je tam
nějaký blok. Síla prochází pravotočivě páteří jako žhavý drát. Neutrální
energie se překlápí do silně extatické.
Cítím, jak se vytahuji
sám ze sebe, ze své páteře ven nad hlavu. Jdu někam Nahoru. ...
Pokračování viz http://intuice.mysteria.cz/meditace.htm
Ještě vzpomínám na
toho, co přijel z Peru a smutně říkal, že mu před ayahuascou bylo líp...
Mystika není selanka dr.Tomáše, Drtikola ani ing Vacka aj...
Vosí hnízdo
Asi píchnu do vosího
hnízda, když zas řeknu, že mezi trávou a LSD není žádný rozdíl. Už jsem o tom
tady párkrát mluvil, ale narážím na neustálé nepochopení. Každý si myslí, že
jaké psychedelikum, takový trip. Přitom
s kámoši jsme měli tisíc tripů s mnoha psychedeliky, takže to můžeme
posoudit.
Samozřejmě, že jde o
srovnatelnou dávku, ale mockrát jsem měl jen půl cigára trávy, ale jednou
normální dávku žáby. Třetí nádech už jsem nezvládal, taková síla to byla.
Přesto byl trip stejný jak s trávou! Proč asi?
Prostě jde jen o
jediné, o trans. A ten má své zákony a je ho možno zčásti řídit setem a
settingem. To, co trip ovlivnuje je zásadní, ale druh psychedelika to určitě
NENÍ.
Ale kdo si myslí, že
ano, už to je setting, a tím trip v řadě případů určuje, ale ne vždy.
¨
Psychonautika je stále v plenkách – a je to tak
správně!
Díl.1 Dějiny psychonautiky
Zamýšlel jsem se nad
tím, proč v IT a mobilech se raketově vyvíjí technika i znalosti lidí o
nich a proč tomu tak není v psychonautice. Přišel jsem na zajímavé závěry.
Pokud studujete dějiny
psychonautiky, je tu zajímavý rys, velmi výstižný. Začalo to v 60.letech
velkým boomem. I u nás. Vyráběli jsme masově LSD, bral je kdekdo
z intelektuálů a umělců. Nejen Gott a Štaidl, ale i Rychetský, Pithart,
dokonce i Zeman. I tráva se hojně kouřila. Božská 60.léta byla hnána vpřed
právě psychedeliky.
Psychedelika se
celosvětově využívala všemi, od laiků, přes umělce, politiky i duchovní. Mnoho
toho přinesla všem, ale co následovalo? Konec! Je to nepochopitelné? Je, ale má
to logiku.
Nešlo jen o to, že se
psychedelika šmahem zákony zakázala, po celém světě. I lidé se odvrátili. Proč?
Strach, až panický. Ale z čeho? Z neznámého, podivného, ohrožujícího
navyklé normy.
Chopili se toho navíc
vizionáři jako prof. Leary a nadělali v tom paseku. Chtěli realizovat svá
idealistická přání a představy a dopustili se mnoha chyb. Není divu, bylo to
tak nové a slibné! Výzkum psychonautiky byl logicky v plenkách.
Jak 60.léta odešla,
zmizela psychedelika ze scény, ne ale nadlouho. Za pár let se psychedelika opět
vrátila, ale v daleko menším měřítku. Zase se zjistilo, co už se
v 60.letech prokázalo, ale zase to ztichlo!
To se vlastně opakuje
dodnes, kdy je legalizace v pomalém postupu vpřed. Z toho vyplývá, že
to tak bude i dál. Vzpomeňme boom ayahuascy v 90.letech a žáby nedávno.
Opět se zdá, že skončí ve ztracenu.
Pozoruhodné na tom je,
že výzkum psychonautiky vlastně stojí. Nic nového se za 60 let vlastně neobjevilo,
takže je stále v plenkách, ale nikomu to nevadí! Napsaly se za tu dobu
stovky prací i popularizačních knih, ale spousta důležitých věcí tam prostě
chybí a bude chybět.
Zajímavé je i to, že
naprostá většina psychonautů, kteří v 60. i 70.letech začínali se tím
přestala zabývat. Takových jako dr.Grof je jen hrstka. To vše má své důvody, o
kterých se nemluví, ale právě proto mne zajímají.
Psychonautika je stále v plenkách – a je to tak
správně!
Díl.2. Je vůbec zájem poznat?
Uvědomil jsem si zajímavou
souvislost. Je vůbec zájem poznávat? Prošel jsem za 40 let mnoha skupinami.
Byli to křestané, jogíni, buddhisté atd. Společné u nich bylo, že sice mluvili
o poznání a osvícení, ale nikdo z nich je neměl!
Jak je to možné?
Několik z nich sice svou víru opustilo. Kamarád Honza dokonce napsal, že
učení jistého mystika, za kterým dvě desetiletí chodil, za stálého míchání
vylil do záchodu a spláchl! Mnozí však ve své víře zůstali. Zjevně jim to tak
vyhovuje.
Pak jsem přešel na
zážitkové transové terapie, v 90.letech velmi rozšířené . To jsou
hypnotické regrese a progrese a naučil jsem se je. Obsáhlá literatura
z nich dělala všelék, ale ukázalo se, že to tak prostě není. Některé
problémy se sice vyřešit daly, ale jiné vznikaly.
Regrese totiž umí
odblokovat bloky a tím se projeví temné skryté vlastnosti, jež byly staletí
zakryté velkou snahou se jich zbavit. To může samozřejmě nastat i
v psychonautice.
Ale ani zde nebyl zájem
situaci prozkoumat. Regrese, alias hlubinná abreaktivní terapie byla potichu a
pomalu opuštěna.
Ještě dokonalejší
metoda než regrese je channeling, to je komunikace s intuicí. Zde je možno
získat velmi kvalitní informace. Paradox ale je, že ačkoliv tato metoda je
velmi stará, u nás se provádí od 50.let, je téměř neznámá a nepoužívaná,
ačkoliv knih i učebnic je velké množství. Získal jsem v ní praxi a učil
ji, ale s překvapením zjistil, že naprostá většina ji brzo přestane dělat!
Channeling se
v psychonautice hojně používá, ač většinou nevědomě. Přesto se jeho
výzkumem a rozvojem skoro nikdo nezabývá, což je velká škoda.
Závěr je pro mne ten,
že není zájem dělat výzkum a rozvoj v těchto psychologických oblastech.
V posledním třetím
dílu proberu další důvody, proč je to dokonce tabuizováno.
Psychonautika je stále v plenkách – a je to tak
správně!
Díl 3. Tabu
Otázka proč je
psychonautika stále v plenkách mi dlouho nebyla jasná, až jsem sám zažil,
co tripy umí. V sérii mnoha desítek badtripů jsem vždy zažíval ohromující
Poznání:
Cítil
jsem nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a nechal se Jím prostoupit. Ta
Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou Dokonalost úplně Jiným
pohledem.
Byla by zbabělost to nechtít vidět. Ta
dětská hra lidí. V extrémně naléhavých vizích a pocitech jsem poznal, že
je vše Jinak. Je jen božská virtuální Hra!!
Vše, co se děje, se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno čímsi zcela
Neznámým z míst mimo prostor a čas.
Dokonalý Procesor
hleděl na Svou Hru a současně Jí byl. Znal svou strukturu, bez Stvoření by pro
Sebe neexistoval.
S největším ohromením
jsem poznal zcela odlidštěné božské matematické základy Stvoření a Jeho řízení.
Bolelo mě, když jsem poznal, že moje chápání světa bylo fikcí. Vše je Jinak,
ani čas a vývoj není jen lineární, ale jde i po skocích nahoru a dolů.
Dokonalý vnímá Dokonalé,
ale to je nutno prožít. Pocit to byl zvláštní, nelze ho popsat, ale rozhodně
není nějakým lidským romantizmem. Jedno je jasné, nevíme o Realitě nic, máme
pouze mrtvé představy. Vidět Vše provázané mezi sebou, nekonečné světy, kde nic
není bez pohybu. Harmonie Dokonalosti mě ohlušila až mě to bolelo.
Chápal jsem: Jsme Tvořivá síla nevázaná
na čas, tvar ani nic jiného a věčně hrajeme tuto božskou Hru, Sami Sebe. Náš
malý omezený domácí ráj ega neexistuje. Naše kontinuita života a těla je jen
čárka na Stvoření, na nekonečnědimenzionální Kouli, kde se Vše tříští na
triliony částí a znovu vzniká ve věčné proměně… Marně jsem přemýšlel, jak se s
tím srovnám. Téměř jsem nemohl unést ohromení z Vnitřní Přítomnosti Boha.
Ten náš lidský svět kdesi dole byl tak jednoznačný, jistý,
popsatelný a proto ho máme rádi. Božské bereme jen jako zpestření, rádi bychom
si Ho vyložili po svém. Hovíme si v sladké nevědomosti.
Konečně mi to bylo
jasné. Lidé prostě jdou do psychonautiky aby dosáhli toho co chtějí, ale
nacházejí i to, co prostě vědět nechtějí. Proto zážitky mají sklon zamést pod
koberec, nebo z psychonautiky utéci. I ti, kteří o psychonautice hodně
publikují, To dobře znají, ale neřeknou a nenapíšou o tom ani slovo. Vědí, že
by to jejich popularitě uškodilo. Tak to bylo a vždy bude tabu.
Nakonec není divu.
Učitel základní školy také učí děti fyziku ač dobře ví, že je to pohádka, která
nerespektuje teorii relativity ani kvantovou mechaniku. Lidem prostě stačí
křesťanství, jóga, buddhismus a další mýty. Na víc nemají.
A je to tak správně.
Máme před sebou ještě hodně dlouhou Cestu...
Na odlehčení o hašiši
Loni jsem byl touhle
dobou na Tenerife. Jednou večer se ze sousedního pokoje hotelu ozývala
logorrhea. Nějaký muž tam nepřetržitě hlasitě mluvil, ba řval. Když se blížila
půlnoc, naštval jsem se a z balkónu na něj zařval. Rázem byl klid.
Druhý den se mi
omlouval a nabízel mi za to dva kousky hašiše. Mám ho v oblibě, má mnohé
výhody, začínal jsem s ním. Kamarád mi přivezl z Tibetu, kam mnoha
autobusy jel navštívit buddhistické kláštery.
Udělat si trip
v hotelu jsem se obával, brát hašiš domu se mi zdálo nebezpečné, tak jsem
ho odmítl. Představil mi svou dceru a ženu, i batole tam měli. Co mě ohromilo
bylo, že žena i dcera si byly velmi podobné, stejně staré, ba i stejně
oblečené! Bylo vyloučené, aby je v hašišovém rauši rozpoznal.
Když viděl můj vykulený
xicht, smál se. Byl to mladý boxer z Anglie. Ptal jsem se ho na brexit.
Říkal, že ho vůbec nezajímá. Když jsem poznamenal, že je to podle mne chyba, že
se Anglie tak sama zahrála do ofsajdu, řekl, že nevadí. Buď je to dobře nebo
špatně. To mne také udivilo.
Angličané jsou zvláštní
lidé. Nebyli schopni pochopit ani jízdní řád autobusů, to Němci byli vždy na
tůru dokonale připraveni. Holt úpadek bývalého impéria...
Za tripy se platí
Je hodně věcí, o
kterých se v psychonautice neví a nemluví, ač jsou zcela zásadní. Jedním
z nich je fakt, že tripy nejsou zadarmo. Platí se za ně.
Možná jste si všimli,
že po silném tripu, někdy i před ním, je pár dní únava, nebo jak ten stav
nazvat. To je to placení. Znali a znají to jasnovidci, spiritisté, senzibilové,
léčitelé atd. Ač je to také málo známo, mezi psychonautikou a těmito
schopnostmi je úzká vazba.
Každá entita nehmotného
světa má zájem s námi komunikovat. Má z toho výhody. Naše vyšší Já to
má dokonce v úkolu za který je hodnocena. Jsou to složité a neznámé
souvislosti.
Kdepak trip zdarma, nic
na světě není zadarmo.
Nadějné vyhlídky – zklamané iluze?
Kdo by si nepřál žít
trvale v harmonii, klidu a osvícení? Když jsem opustil všecky duchovní
spolky, protože kromě planých řečí o víře a naději mi nic nepřinášely, upnul
jsem se k prožitkovým mystickým metodám.
Holotropko a
psychonautika měly úžasné formy uvítání. Nepředstavitelná Krása, tak bych To
nazval. Když jsem z tripů vystupoval, bylo mi hrozné pomyšlení, do jakého
světa se vracím. Kámoš ho popisoval jako život v lahvi od octa.
Zrovna tak naivně jako
Ram Dass jsem si myslel, že po letech praxe budu ve stavu tripu stále. Jako jemu
se to nepovedlo ani mě. Ono to prý není možné. Nikomu se to nikdy nepodařilo.
Odporuje to totiž duchovním zákonům. Jsou kruté? Přísné určitě. Ale logické,
jako celý ten Hyperprostor.
Často jsem
v tripu, kterých jsem měl už přes sto, říkal, že dobrovolně neodejdu. Moje
božská intuice, tedy Režisér tripu, mě trpělivě upozorňovala, že Tam nemohu
zůstat. Jsou to světy bohů, božstev i Boha, ne lidí. Jsem tam jen na exkurzi.
Tripy jsou Jejich vizitka, která mě má přivést k Nim, ale ta Cesta není
krátká, ani snadná. Ona je to totiž Cesta kříže.
Ukázalo se překvapivě,
že nejlépe ji popisuje Kristus. Ten o žádném Ráji na zemi nemluvil, to jen
buddhisté a komunisté ho slibují. Křesťanství umísťuje Ráj až do posmrtného
života, ale od Režiséra tripu jsem zjistil, že i to je jinak. Cesta je daleko
delší. Království boží není z tohoto světa.
Takže po osmnácti
extatických tripech jsem dostával převážně tísnivé, které mi ukazovaly Realitu
Hyperprostoru, Království božího, kde pro lidi skutečně není místo. Mystika
není selanka, jakou by ji lidé chtěli mít. Ale silně zesiluje intuici a to má
vliv na vše. Změní člověka.
Pak proces přešel do
slabších neutrálních tripů. Nebyly tísnivé, ale mnoho se v nich nedělo.
Dokonce ani tehdy, když jsem si vzal žábu.
Už těch exkurzí bylo dost,
zdůvodnil to Režisér tripu. Ted se bude předělávat střed a spodek vědomí. Vršek
je vytažen až moc a tak roztažené vědomí není trvale únosné.
Nicméně něco mi dali,
vlastně hodně, ale osvícení to není, spíš náznak. Po 260 tripech mi Režisér
tripu další zarazil. Mám je dvakrát denně bez psychedelika. Krátké, klidné
s neutrálním božským pocitem.
Vlastně to jsou
backflashe, ale stejné síly. Je to Krása, ale přijal bych víc. I přes den jsem
trochu v tripu, ale je to drahé... Víc to prý nejde, jsme prý jen lidé.
Pokud máte jiné zkušenosti, rád si je přečtu.
Psychoterapie a psychonautika I.
Jelikož mám
v rodině řadu lékařů a psychologů, mohu desetiletí pozorovat jací jsou.
Měli by být vzorem zdraví a duševní pohody. Ale nejsou, ani jeden.
Všichni zápolí se svými
problémy, dopouštějí se řady chyb a z nich plynoucí maléry jim dělají
těžkou hlavu. Někteří z nich sami chodí za psychology nebo berou prášky na
nervy.
Čím to je? Tahle otázka
mne dlouho zajímá. Řešení už mám, ale vím, že popsat ho tady by bylo velmi špatně
přijato. Takže jen naznačím.
Mnozí lidé touží po
klidu, harmonii a lásce. Hledají, jak k tomu přijít, protože to nemají.
Hledají jednoduchá řešení. Obrací se na pomoc zvenku. Jedni chodí do kostela,
jiní za psychologem na psychoanalýzu atd. Zkoušejí i jógu a buddhismus.
Dosáhnou oč usilovali?
Osobně mohu říci, že jsem se s tím nesetkal. Má to svoje důvody, ale ty tu
nechci uvádět.
Zčásti jim to však
pomáhá, proto tam chodí léta. Vytváří se návyk, vazba. Klienti nosí
psychoterapeutům peníze, církve mají své ovečky. Všichni jsou spokojeni.
Dostanou víru i naději a to jim většinou stačí.
Že by se někdo hlouběji
zamyslel nad logikou toho, jsem si nevšiml. Běží to tak desetiletí, ba století.
Jen někteří psychologové mají odvahu sáhnout po daleko účinnějším nástroji, po
hypnóze. Tohoto slova se však lidé panicky bojí, ještě víc něž očkování proti
covidu. Odmítají to. Regresní hypnóza slibovala mnohé, ale ani ta se neukázala
jako všelék a byla téměř opuštěna.
Timothy Leary si
uvědomoval nedostačivnost psychoanalýzy a podobných praktik. Připodobnil je
k běhu myšky ve mlýnku. Běhá, běhá, konec nikde.
Snažil se spolu
s dalšími použít tehdejší novinku, psychedelika, jako nástroj
psychoterapie. Jde to tak? To proberu v druhém dílu.
Psychoterapie a psychonautika II.
Základním působením
psychedelik je, že zesilují hypnabilitu i sugestibilitu. Hlavní použití je tedy
u hypnoterapie, jež má řadu forem, včetně regresní terapie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hypnoterapie
Některé léky mají
psychedelické účinky, třeba ketamin, ale má řadu problémů v aplikaci,
zejména sklon k závislosti. Ten používá klinika Psyon, kde uváději: https://www.psyon.cz/ketaminem-asistovana-psychoterapie/
„V případě léčby
deprese je používána nízká dávka ketaminu, která nevede k navození umělého
spánku (anestezie) a nenavozuje bezvědomí. V těchto dávkách typicky navozuje:
jemný snový až disociativní stav,
vykazuje antidepresivní efekt a snižuje
riziko sebevraždy,
vykazuje protiúzkostný (anxiolytický)
efekt,
navozuje psychedelický stav (stav
rozšířeného vědomí).
Náš způsob práce s
ketaminem je ketaminem asistovaná psychoterapie (KAP). Ta spojuje výhody
psychologické (psychoterapeutické) léčby s plným využitím biologicky
podmíněného antidepresivního působení. KAP proto nabízí účinnou cestou posílení
psychoterapie ve směru dlouhodobé změny, kterou samotný ketamin, už z podstaty
krátkého působení, většinou nemůže nabídnout.“
No vida, místo slova
hypnóza používají slovo umělý spánek. Spánek ovšem není hypnóza, to se běžně
zaměňuje. Všeobecné povědomí o hypnóze je už přes dvě staletí zcela mimo
realitu a nevypadá to, že by se to někdy změnilo. Nepíší ale, co konkrétně
myslí slovem asistovaná. Jedná se snad o sugesce?
Je to asi podobné
psychoanalýze, ale v hypnóze je možno jít hlouběji a vyřadit myšlenky ega,
které do procesu terapie zasahuje a blokuje ho. Tak může z psychiky vyplavat
daleko víc. To může pomoci, ale i zhoršit situaci. Proč zhoršit? Protože se
mohou uvolnit bloky a aktivuje se skrytý zablokovaný problém. Tím může být
schizofrenie či agresivita.
Je tedy vůbec dobré to
zkoušet? To nikdo neví jistě, pouze naše vyšší část, intuice, nám může kvalitně
poradit. Ta nás zná dokonale.
Ze stejného soudku je
metoda MDMA-asistované terapie pro posttraumatickou stresovou poruchu
(PTSD): http://beyondpsychedelics.cz/statni-ustav-schvalil-podavani-mdma-pacientum-v-cr/
Jenže
v psychonautice není běžné dávat sugesce jako v hypnóze. Jakmile je
vědomí zaplaveno obsahy nevědomí, je slovní sugesce rušivá. Mikrodávka to však
umožní.
V paliativní péči mohou
psychedelika pomoci se vyrovnat se smrtí:
https://www.prozeny.cz/clanek/drogy-jako-lek-aneb-jak-muzou-psychedelika-pomoct-v-paliativ-56542
Zasvěcené pohledy na
možnosti psychonautiky: https://psychologie.cz/halucinogeny-v-medicine-v-terapii/
a https://www.michalpetr.com/psychedelika-jsou-mocny-nastroj-ale-nepodcenujme-rizika/
Závěr
Neustále hledáme
jednoduchý zázračný lék na všechny bolesti světa, ale nemůžeme ho najít. Zjevně
nic takového neexistuje. Často si přejeme klid, mír, vyrovnanost a harmonii,
ale to lze u psychedelik čekat jen stěží.
On totiž klid je pro
život stagnací, brzdí rozvoj o který hlavně jde. Nakonec si každý najde svoji
cestu podle svého nastavení. Život je výukový proces Sebepoznání.
Psychedelika nejsou
všelékem, ale nástrojem. Záleží jak s ním pracujeme. Podle toho můžeme
dojít i ke zcela opačným výsledkům. Psychedelika umožňují zásadnější změny,
protože podobně jako hypnóza jsou zesilovače všeho.
Psychoterapie
psychedeliky je stále na počátku a zatím využívá jen zlomek toho, co by mohla.
Daleko víc to uměli šamané. Pokud psycholog nevyužije jasnovidné intuice,
daleko se nedostane.
Rozvoj intuice, která
se může stát našim Učitelem, je tou nejvyšší metou psychonautiky, ale není vhodný
pro všechny. V klidu nás intuice nenechá, naopak. Ale zvětší kvalitu naší
osobnosti, urychlí náš rozvoj.
Psychedelika a strategické myšlení
V tripech vždy
zažívám jasnou a přesnou logiku intuice, jež na mne chrlí myšlenky, pocity a
vševyjadřující vize jež vysvětlují co nevím. Právě ta její dosti chladná logika
bez jakýchkoliv emocí a zjednodušených názorů a řešení mi dala nejvíc.
V podstatě mi
zesílila to, co jsem v sobě měl odjakživa, strategické myšlení. Zlepšilo
se mi i vnímání hudby.
Jiným psychedelika, jak
pozorují, dala úplně opačné sklony. Je to jen důkaz, že jsou pouhými
zesilovači, a to všeho.
Současné bláznění kolem
pandemie a odmítání očkování mi pak připadá směšné. Logika reality zjevně mnoho
lidí nezajímá. Mají jednoduchá řešení bez znalosti souvislostí.
Hledají to, co chtějí nalézt. Vnitřní stav
promítají ven. Týká se to i voleb v USA, zejména útok a vymlácení
Kapitolu. Samé emoce-nemoce.
Ale asi to tak bylo vždy, jen tohle podivné
myšlení lidé už nepotlačují, nestydí se za něj, naopak se jím chlubí, jak
správně řekl Viewegh. Fake news jsou prostě in. Každý si může říkat co chce,
tak říká.
Je to zvláštní doba.
Tzv.zpěváci, bohužel naši, zpívají, aniž by měli alespoň náznak talentu. A
nikomu to nevadí! Dříve by se jim vysmáli.
Psychonautika a jasnovidectví
Tripy umí daleko víc
než si umíme představit. O tom tady marně píšu. Znáte tuhle jasnovidku? Ta má
důkazů plno
https://www.iprima.cz/pr-clanky/zahady-zivota-tragicky-osud-nejznamejsi-slovenske-jasnovidky
Je i na youtube.
Úterý
Jediho
Úryvek z knihy https://www.kosmas.cz/knihy/120787/rozsirene-vedomi-channelingove-mystiky/
Odpoledne jsme šli s Jitkou do čajovny. Vypadal jsem jako mrtvola. Kruhy pod očima, nepřítomný výraz (pozůstatky z
pondělní terapie temné noci duše) a přitom mi bylo dobře.
Když
jsem vyšel z čajovny, vše se uvolnilo. Najel do mě ponor silný až 65%, který mě
dost rozhazoval, pořád jsem poskakoval, trhaně chodil a pořád se smál. Nebyl
jsem téměř schopen periferního vidění, vše bylo rozmazané. Ostře jsem vnímal
jen to, na co jsem měl upřený pohled, i když za chvíli jsem byl zase mimo.
Pustil jsem hudbu DCD a vše zesílilo.
Blaženost. Nemohl jsem chodit. Tak jsem jen tak postával, kýval se, vše bylo ještě
intenzivnější. Někdo by si mohl myslet, že jsem nafetovaný. Topil jsem se v
radosti, extázi a také ve strachu, jaké to bude v autobuse.
Sednul jsem si vedle
nějaké paní a naproti mně seděla holčička, mohlo jí být asi deset let. Tak
divně na mě koukala. Cítím, jak se do mě naváží INRI. Cítím dimenzi 6,5, možná
i sedmičku. Lásku a zároveň trhání, ale jemné. Pak průlet tunelem, nabírá to
obrátky, extáze se stupňuje. Výbuch, Výtrysk, Světlo, Láska, uvolnění.
Holčička se dívá ještě
divněji a trošku vyděšeně. Mám strach, abych nepřejel zastávku. Ukázali mi, jak
je můj strach naivní. Vyšel jsem z autobusu, potácel jsem se, trochu i blahem.
Doma jsem pustil zpěv
Lisy a lehl si. Vlna za vlnou. Obrázky, tíseň z Velikosti, stále touha Ji nějak
usměrnit. Sedmička plula a vůbec na to nereagovala, jen mě víc sevřeli. Zase
extatické vlny. Tvorba, zánik, kruhy archetypů, bouře Stvoření. Já malý,
užaslý, nespokojený. Láska, myšlenky ega o moci. Nedokázalo nic pojmout.
Průlety různými sférami (miluji rychlé průlety tunely archetypů, čím rychlejší,
tím lepší).
Otázky na své problémy
a tužby, okamžitá vlna řešení. Nepobral jsem to, vše tam bylo. INRI řekl, že na
to bude čas později. Točení Všeho, Všeho. Stále nové a nové formy. Jemnější,
silnější, co jsem unesl. Strach z Boha, Jeho Síly, Jeho Moci, Jinakosti, mých
představ. Láskou mě stále zahrnuje.
Nekonečná Hravost Boha.
Jiná od mých představ. Tvoří, jede, jede, jede, Tvoří. Úžas, velkolepost, ta
Velikost. Moc a magie je nic proti tomu. Opojen vším. Proměna, pokora, rozhození,
sklonění před Ním. Vztek na sebe. A zase dimenze 7,5. Fakt Síla, Moc, Extáze…
Vyslovil jsem IHS. Výbuch. Rozhození.
Objevil se a plul tam majestátně. Vedle INRI. Napojeni na
Vše. Majestátnost Řízení. V pohodě. Korigování mého vědomí. Vše řídí z různých
stran. Jiní
od mých představ.
Občas jsem si hověl v
”klidu” dimenze 6,5, sedmička jen prolétávala. Ozvala se: Chceš ještě?
Ano, co to dá (měl jsem ale pocit, že už mi moc sil nezbývá, že se brzo
rozsypu). Vše na mě padlo, černé, červené. Uvolni
se. Uvolnil jsem bolest. Pak vše zmizelo. Roztažení,
obrovské roztažení. Integrita mi zmizela. Byl jsem Prázdno. Takový pocit, jako
mazlavý. Natahovací. Jako želatina. Kolem vše bylo spojeno jakoby
švy. Stále ve zlaté záři. To mě dostalo. Nechápal jsem (prostor jsem nevnímal,
čas úplně divně). Pak mě to vrátilo.
Pak mi najednou
rozdělili vědomí do čtyř kuliček, ve všech se odehrávalo to samé a já na to
koukal. Proč se ve všech děje to samé? Začalo se v každé dít něco jiného…
Energie přicházela jakoby zpředu, cítil jsem tam ještě jiné Zdroje, hodně
silné, energetické, všespalující a přitom tak Plné.
Ego již nechtělo.
Unaveno. Byl jsem vyklepaný, jakýkoliv tón mě rozvibrovával. Vše na mě padalo. Neunesu Velikost Boha. Uvolni se. Vžžžžm. Výtrysk. Už jsem nemohl, všechno
mě drtilo. Skončila
Lisa, a narvali to do mě při hudbě DCD.
Ztrácel jsem vědomí.
Prostě si nepamatuji. Občas se do mě ještě silně opřeli. Já
už nemohl. Cloumali
se mnou jako s papírem. Nestíhal jsem prožívat. Pak
hudba skončila. Ulevilo se mi. Stálá tíseň, vyklepanost. Strach. Vyčerpanost.
Vykolejenost z Velikosti Boha. A přitom Radost, Úžas, Láska.
Vzpomínám na něj rád. Už je to řada let co tenhle
silný trip, nebo to byl i backflash, měl. Škoda, odešel od nás i od mystiky a
dal se na cestu kavárníka. Jelikož přišel o ochranu božského, stíhaly ho
maléry, naposled covid. Kdoví, zda si na svou mystickou minulost vzpomene:
Kdo to je INRI, sedmička atd.? To jsou naši Režiséři tripu,
božské entit. DCD je slavná skupina Dead Can Dance viz youtube.
Kritika článku Mystické prožitky v psilocybinové studii
českých vědců
https://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-kysely.php?itemid=38630
S přáteli jsme
měli asi tisíc mystických tripů, jiné ani nemáme, ale že bychom je popsali
takhle, to ne. Co je to mystika? https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika
:
Wikipedie to píše správně
a hned jsou vidět rozdíly:
„Náboženská praxe,
která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke
zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským.“
To ovšem znamená, že
v mystickém prožitku dochází k proměně vědomí. Inteligence nám
vzroste mnohonásobně. Alespoň částečně stáváme Bohem, je to vytržení ducha!
Lidské prostě mizí.
Poznání znamená vidět
svět úplně jinýma očima. To znamená vnímat Jeho atributy - Nekonečnost
nekonečně směry, Dokonalost a Věčnost. Chápat duchovní zákony lidem neznámé.
Výsledkem toho je ohromení.
Ale to článek vůbec
nepíše. Snaží se zážitek zasadit do zenového pojetí, ale jeho paradoxnost vůbec
nevyjadřuje. Místo toho udělal z mystického zážitku jakousi selanku. Podle
mne účelově tripreporty upravil, aby byly dobře přijímány laiky.
Když jsem začínal, měl
jsem pouze jeden tripreport, tenhle:
Kosmické vědomí
Autor knihy dr.Bucke uvádí popis zážitku
paní C.M.C.: Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem pocítila sladkou hrůzu a
ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno se udržet. Hned nato přišla chvíle
zanícení, unesení a nadšení tak mohutného, že celý vesmír zůstal klidně stát,
jakoby omámen nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující, Jediný,
Dokonalý. Všude jen dokonalá Moudrost, Pravda, Láska, Čistota.
Viděla jsem mohutnou vizi atomu, z něhož
je vesmír stvořen (pozn.- pravděpodobně kruhy archetypů). Nevím, zda materiálně
či duchovně, ale viděla jsem věčné Stvoření, jak Kosmos přechází z pořádku do
pořádku. Jaká radost vidět, že nikde není vynechán ani článeček, Vše je na svém
místě a Vše přijde ve svém čase. Vesmírný život je naplněn Láskou. Nevím, jak
dlouho trval tento mohutný stav unesení, mně se zdálo to být Věčností, třebaže
se jednalo o několik okamžiků. Pak nastalo uvolnění a blažené slzy zanícení
vytryskly z mých očí. Byla jsem spasena, na velké cestě Vzhůru, kterou musí
lidství nastoupit. Všechna přání mého srdce byla uspokojena, každá otázka
odpovězena, řeka došla oceánu. Milovala jsem nesmírně a byla jsem nesmírně
milována. Vesmírný příliv mi působil vlny radosti, spokojenosti a tryskal na
mne proudy vonného balzámu útěchy. Nekonečná Láska a Něžnost se na mne řinula
jako svatý olej uzdravující všechna má zranění, všechny mé bolesti. Jak směšné
a dětinské jsou všechny svévole a nespokojenosti v Přítomnosti této jasné a
klidné Majestátnosti!
Nerozčiluji se již, jak jsem dříve
činívala, ale jsem tichá, i když zřím zármutek celého světa, když vidím tu
nízkost, prostřednost a úzkost bez konce. Ach, ten sladký, věčný úsměv Přírody.
Nic se k němu nedá přirovnat. Vše bylo, jest a bude dobré.
Byly chvíle, kdy mé cítění bylo zavaleno
takovou Silou, že se stávalo bolestivým. Toto extrémní nadšení mě vyčerpávalo,
přála jsem si již mít opět všední den. Dívala jsem se starostlivě do budoucna,
neboť všechno to štěstí bylo tak úžasné, že jsem je nemohla unést. Ach, my se
domníváme, že vidíme skutečnost. Jak jsme slepí, kéž bychom v pravdě viděli!
Jednoho jitra roku 1894 jsem se dívala
šťastna a unesena s pohnutím na květiny a tu mi v nitru odpadl jakýsi závoj a
já chápala, že i veškeré rostlinstvo má život a vědomí. Měla jsem pocit, že
jsem sjednocena s Přírodou, jako bych byla jinou bytostí, oddělenou od druhých
a přece současně spojená se Vším. Vím, že pod veškerým neklidem a rozptýleností
života je nekonečný oceán Klidu, jejž nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní
mír Přírody je nade všechno chápání.
Set a setting. Díl I.
Tyto pojmy jsou víc jak
60 let staré, ale dodnes se zcela neujaly. Většina psychonautů se tím vůbec nezabývá.
Je to škoda, ale zjevně je to nezajímá a zajímat nebude. Má to své důvody.
Zabývat se tím totiž
znamená přejít do vyššího stupně psychonautiky, který byl vždy vyhrazen
zasvěcencům a šamanům. Běžní lidé se s tím ani neměli seznámit. Proč? Je
v tom určité nebezpečí.
Je to jako
s mobilem, někomu stačí tlačítkový a chytrý odmítají. Tím se sice připraví
o spoustu možností, ale vyhnou se malérům, např.jim někdo může vybílit konto.
Nemusí si také lámat hlavu. Rekreační užívání drog je nejčastější.
I když má někdo chytrý
mobil, nemusí ho využívat naplno. Jen hrstka lidí ho využije do maxima. Tedy i
psychonautika má své vyšší stupně.
Co všechno se dá
odbornou psychonautikou získat? To je velká kapitola, která si zasluhuje
zvláštní článek, ale značnou část není možné říkat veřejně, to zasvěcenci také
neříkali a věděli proč.
Spíše se vrátím
k nebezpečí, které to přináší. Psychonaut se ve vyšším stupni dostane do
oblastí zcela neznámých, ani literatura o tom není. Přitom jsou určeny mnoha
zákony, také neznámými. Pokud je někdo poruší, může být potrestán mnoha
způsoby.
Karma ho může poslat
pod auto, nebo na něj sešle zlé duchy, což se projeví jako schizofrenie.
Možností má nekonečně. Psychonaut si musí dávat pozor a nedělat levoty. Chvíli
by mu to karmické síly tolerovaly a pak by bylo zle.
Co tedy set a setting
je? Podstatou tripu je trans, tedy hypnóza. https://cs.wikipedia.org/wiki/Trans_(stav) https://cs.wikipedia.org/wiki/Hypn%C3%B3za
A ta je už 200 let vědecky zkoumána a
používána. Je řízena sugescemi či autosugescemi, jde-li o autohypnozu. O
autosugesci wiki píše https://cs.wikipedia.org/wiki/Sugesce
Já bych jednoduše řekl,
že je to nasměrování. Když chceme někam dojít nebo někomu zavolat, musíme se na
to soustředit. Pak je tu termín sugestibilita. Ta říká, jak silně účinkuje naše
autosugesce, což souvisí s termínem hypnabilita.
Každý člověk má jinou. Je to vrozené, ale dá se to nacvičit. Psychedelika silně zvyšují hypnabilitu, i sugestibilitu, v tom je jejich přínos. Přitom téměř nezáleží na tom, o jakou jde, což není často chápáno.
Set i setting je prostě autosugesce, což běžně není známo.
Běžně se totiž píše viz https://podaneruce.cz/wp-content/uploads/2019/08/Set-a-setting.pdf
Set je možné chápat jako celkové fyzické a psychické
nastavení jedince, tedy jeho aktuální náladu, životní situaci (čím je psychicky
náročnější, tím náročnější může být i stav po užití), očekávání, únavu,
odlišnou neurochemickou citlivost vůči dané substanci a zároveň případná nezpracovaná
traumata z minulosti
a jiné. Každý z těchto faktorů může stav vědomí a prožívání během
působení látky zásadně proměňovat.
Setting lze chápat jako prostředí, kde je psychoaktivní
látka užívána. Konkrétně hraje roli ne/znalost prostředí, jeho ne/příjemnost
pro uživatele a výběr osob, s kterými je substance užita (čím méně
důvěryhodných, tím větší nebezpečí potíží), včetně celého kontextu konzumace,
výběru hudby atp.
Tyto definice jsou podle mne neúplné
http://mr.fr.sweb .cz/h9.html Tato stránka je zvlášť dobrá.
Jelikož FB odmítá doménu sweb, musel jsem adresu rozseknout, tak ji zase spojte
https://psychonautwiki.org/wiki/Set_and_setting
Hlavní je záměr tripu,
měl by být dobře promyšlený. Podobně jako když usedáme k počítači abychom
něco zjistili. Když váháme, ovlivní to výsledek k horšímu. Na trip má vliv
úplně vše.
Set a setting. Díl II.
Nejlépe by bylo
nahradit termín set a setting obecným termínem metoda tripu nebo metoda
meditace. Ta obsahuje nejen přípravu ale i provedení tripu, i po něm.
Metoda je i u
holotropního dýchání, ayahuascových ceremonii, či s žábou. Mám k ní
výhrady. Není detailně zaměřená, jen obecně.
Na začátku je rozhovor,
co by klienti chtěli řešit a co očekávají, aby se odfiltrovali ti, jež mají
náběh na duševní nemoc. Ta by se jim mohla tripem aktivovat. Opravdu to není
pro každého a není to pro zábavu.
V přípravě je
třeba uklidit, vykoupat se. Kdo umí channeling, měl by se řídit pokyny Režiséra
tripu. Vždyť jdeme k Němu na návštěvu, exkurzi. I o termínu tripu bychom
se s Ním měli dohodnout.
První tripy musejí být
dobře a důkladně připravené. Po troše praxe už další běží podle vzoru samy.
Literatura je důležitá,
hlavně popis tripů, jež nás oslovily. Vytvoříme obřad, kde jasně dáme na
vědomí, co chceme prožít. Nikdo, nic, ani vlastní myšlenky nás od tohoto záměru
nesmí odtrhnout. To vy výsledek mohlo negativně ovlivnit,
Nejlépe je požádat o
to, co chceme zažít, svou božskou intuici. Jen ona se bezpečně orientuje
v tomto pro nás zcela neznámém a nepochopitelném Hyperprostoru. Často má
ovšem vlastní plán, co považuje za nutné nám dát.
Prostředí je možné
vyzdobit obrazy či soškami. I kadidlo je dobrý setting. Metodu ležení na zádech
se zakrytýma očima, aby nic nerušilo, jsem převzal z holotropka. Je možné
se přikrýt dekou, v některých tripech je dost zima.
Hudba je nutná,
speciálně vybraná, nejlépe do sluchátek. V holotropku si ji však nelze
vybrat, což je chyba. Na každý účel je třeba jiná.
Hudbu pořádně nahlas,
zesílit basy. Je vtahující, stačí se zaposlouchat a ne se snažit zastavit
myšlenky. Nelépe je pouze klidně a pasivně vnímat co přijde. Netlačit na pilu.
V rozšířeném vědomí nedělat chyby necitelnými zásahy myšlenkami či pohyby.
Přítomnost sittera není
nutná, ale kdo se bojí, může ho mít, ale neměl by do tripu zasahovat, hlavně ne
mluvením. Pokud je přítomno více lidí, je to rušivý moment. Dochází
k vzájemnému ovlivňování.
Výsledky tripu je dobré
zapsat či nahrát. V holotropku atd. se společně probírá, kdo co zažil.
Praxe má obrovskou důležitost.
Je to odborná, umělecká
práce.První pokusy nebývají nic moc, ale postupně se chyby odstraní a zážitky
se rozvinou do nepředstavitelné Krásy.
Siddhis v psychonautice
https://en.wikipedia.org/wiki/Siddhi
uvádí:
· Aṇimā: the ability to become smaller than the smallest, reducing one's body to the size of an atom or even become invisible.
·
Mahimā: the ability to become infinitely large,
expanding one's body to an infinitely large size.
·
Laghimā: the ability to become weightless or lighter
than air.
·
Prāpti: the ability to instantaneously travel or be
anywhere at will.
·
Prākāmya: the ability to achieve or realize whatever
one desires.
·
Īśiṭva: the ability to control nature, individuals,
organisms, etc. Supremacy over nature and ability to force influence upon
anyone.
·
Vaśiṭva: the ability to control all material elements
or natural forces.
Tyto tzv.nadpřirozené
jevy jsou nejvíce známy v šamanismu. Šaman jimi členům kmenu dokazoval své
schopnosti. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0amanismus
Podstatou je trans,
nebo-li vytržení ducha, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Trans_(stav)
Proto je logické, že se musí objevovat i v mystické psychonautice. O tom
píší i katolíci:
„S mystickými zážitky
jsou mnohdy spojeny nadpřirozené jevy, jako je levitace, extáze, stigmatizace,
bilokace ad., které však nepatří k podstatě mystiky.“
V dějinách
náboženství bylo takových případů nespočetně. Patří k Darům Ducha, kterých
mluvil Kristus. Jsou to znamení Boha, že vás bere vážně. Ovšem tyto dary může
dát i nečistá síla, viz Skutky apoštolské.
Zažili jste to někdy?
Já jen málo. Popsal jsem to v tripreportu:
Dokonalé vnímání hudby v tripu
Nejen paní/slečna
Císařová, ale i řada z vás, si na mne bude pamatovat z přednášky k 75.výročí
LSD. Kromě příspěvku jak jsem se k psychedelikům dostal a co mi daly, což
je na odkazu i s nahrávkou, viz http://intuice.mysteria.cz/prednaska.htm
jsem měl příspěvek i o uměleckosti díky tripu.
Popsal jsem, jak
v každém tripu, ba i v backflashi, se moje vnímání hudby rychle
radikálně zlepší do úrovně virtuozity. To je jasný důkaz toho, že se vědomí
rozšířilo do sféry božské intuice.
Ta takto hudbu vnímá a
díky tripu ji tak mohu poslouchat s Ní. Nejde jen o vnímání hudby, i mysl
se neobyčejně zdokonalí, přibudou i vševyjadřující lidem neznámé pocity a vize.
Zpěvačka Lisa Gerrard se zpěvem stává bohyní a vtáhne mne k Sobě do božského světa dokonalosti, věčnosti. geniality i virtuozity.
Je to velký dar a
neumím si představit den, že bych si to alespoň dvakrát neužil. Nepotřebuji už
na to žádná psychedelika, jen si lehnu, zakryji oči a zapnu naplno sluchátka.
Na závěr jsem se zeptal
posluchačů, zda to znají. Odpověď byla spíše záporná. To mne naštvalo a
prohlásil jsem, ať s tím něco dělají. Jak to máte s vnímáním hudby
vy?
Do kostela nebo do tripu?
Už s úsměvem
hledím na lidi směřující do kostela nebo na náboženské obřady ať jsou kdekoliv
na světě. Dokonce i na sešlosti s preláty či guruy, kteří produkují davům
svá duchovní moudra. Exotické obřady, mýty, mysteria. Ale proč ne, každý jsme
nějak začínali.
Až mystické meditace
alias tripy mi otevřely oči. To je Ono, ne ty praktiky všech možných církví a
duchovních spolků. Už je neberu vážně, protože jsem v tripech prožil, jaké
to opravdu je. O hodně Jiné než ty jejich řeči. Daleko větší a dokonalejší,
nepopsatelně. A zcela logické. Nač je pak víra, když je jistota?
Tripreporty v mobilu
Nejdříve jsem si
reporty zapisoval po mystickém tripu, ale většinu děje jsem stejně zapomněl,
hlavně to nejlepší. Pak jsem v badtripech psal poznámky přímo v nich.
Vypadl jsem sice z transu, ale víc obsahu jsem zaznamenal. Současně jsem
vypadl i z tísnivého pocitu a trochu si oddechl. A pak zas do transu...
Jako nejlepší se
ukázalo namluvit do diktafonu mobilu jeho obsah hned po tripu, když je člověk
ještě dost v něm. Tak se zachytí i ten mystický dech tripu, který je
z hlasu jasně slyšet. Na druhé straně se tak člověk vyhodí i ze zbytku
tripu, což je škoda si ho neužít do konce.
Dozvuky zážitku božského
Každá dynamická mystická meditace rozšířeného vědomí
je jiná, ale všecky více či méně rozmetávají představy ega o sobě i o Bohu.
Proto si o Něm nemáme dělat představy, jak říká Desatero.
Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je
účinnější nahrávka pořízená hned na výstupu z meditace, kdy se zážitky z
ní probírají ještě v dobré paměti. Je v ní totiž jasně zřetelné, jak silně
člověka ovlivní božské vize a pocity, tak vzdálené lidskému. Rozšířené vědomí
je v ní stále zřetelné. Je to ohromení z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti,
které způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých knihách.
Doporučuji to každému. Poslechněte si spojené nahrávky
z několika meditací a pokuste se do nich vcítit: http://intuice.mysteria.cz/MeditaceMilos2.mp3
Transpersonální telepatie
Už o tom tady píšu po
několikáté, ale stále to skoro nikdo nebere. Přitom v holotropku apod.
běžně s režisérem tripu komunikujete. Nikoho kupodivu nenapadne, že to
musí jít i mimo něj! Mohu to tvrdit s jistotou. Vždyť to dělám denně přes
25 let, naučil jsem to přes 200 lidí. Je to vyšší stupeň psychonautiky.
Komunikace s mimofyzickými
entitami je stará jak lidstvo samo. Prováděli ji šamané, zasvěcenci, proroci,
Kristus, Mohamed i řada svatých. Je tedy obsahem všech náboženství. Komunikace
je možná s množstvím entit, jež se liší téměř ve všem. Některé mohou být
velmi nebezpečné.
Před sto lety jsme byli velmocí ve spiritismu.
Veřejně už nepracují, jen muzeum mají. Je to škoda. Všimněte si medijních
kreseb, jsou podobné psychedelickým:
https://muzeum.cz/stale-expozice/expozice-spiritismu/
Když slyším, jak se
mnoho vědců marně snaží komunikovat s mimozemskými civilizacemi, je mi to
legrační. Vždyť je to tak snadné. I zde na FB je řada skupin, které to dělají,
mají i kurzy, třeba
https://www.facebook.com/groups/1669894756585097
https://www.facebook.com/groups/MCMedium
https://www.facebook.com/groups/ryoktylerellison
A jak se liší
channeling od spiritismu? Často se to plete, ale klasický spiritismus je
komunikace s duchy zemřelých, což channeling odmítá dělat a komunikuje
s vyššími úrovněmi vědomí, zejména s naší intuicí. Každý ji zná, ale
skoro nikdo o ní nic neví, protože ego ji nemá rádo. Je příliš mocná a
chytrá...
Pokud tedy budete
v rozšířené vědomí v kontaktu s úrovní, jež vás přesahuje,
klidně zahajte komunikaci s Ní a můžete s tím pokračovat i po
skončení. Když jste něco z prožitého děje nepochopili, klidně se zeptejte
a uvidíte, jak vám to pomůže.
Profesionálně to dělají
jasnovidci, třeba slavná jasnovidka, která pomáhá i policii, https://www.iprima.cz/pr-clanky/zahady-zivota-tragicky-osud-nejznamejsi-slovenske-jasnovidky.
Je i na youtube.
Je velmi praktické
jasnovidectví ovládat Nikdo vás neoblafne. Ale lidé, dokonce i psychonauti, se
toho velmi bojí. Kupodivu se nebojí tripů, to je paradox. Přitom mohou být na
daleko vyšší úrovni než je jasnovidectví. Oboje vyžaduje mít velkou praxi, aby
byla jistota kvalitní práce.
Moje cesta k channelingu
V roce 1993 jsem
četl knihu dr.Moodyho, která byla o channelingu. Začal jsem ho zkoušet, protože
mne to velmi zaujalo. Nešlo mi to, ale kupodivu to hned šlo mé dceři. Tak jsem
dával otázky přes ní.
Postupně jsem si našel
další media. Dokonce jsem to i učil, ač jsem to sám neuměl. Až v meditaci
v roce 1995 mě to božská intuice v meditaci naučila. Je to neznámá
metoda využívající mikro pohybů očích bulev. Vlastně praktičtější varianta
kyvadélka.
Až časem mě channeling
šel tak jak má být. Vytvořila se skupinka přátel, kde jsme si vyměňovali
zkušenosti. Velkým přínosem bylo propojení channelingu s mystickými
meditacemi, které mi velmi pomohly vidět svět Boha ve vše vyjadřujících
pocitech a vizích. To je pravá mystika rozšířeného vědomí.
Nyní jsem už
v meditaci stále, jen je slabší. A komunikaci s božským mám mnohokrát
denně. Je to i jasnovidectví, nikdo mne nemůže podvést. Intuici mám velmi
silnou, díky channelingu.
Psychonautika a klid duše
Mnoho lidí marně touží
po věčném klidu a míru duše. Hledají ho v buddhismu, zenu, někteří ho
zkoušejí najít i v psychonautice. Jde to vůbec? Osobně o tom pochybuji.
Psychonautika umí leccos, ale tohle ne. Aspoň jsem se s tím nikdy u nikoho
nesetkal, a že znám psychonautiků hodně.
Dokonce je to naopak.
Zejména mystická psychonautika umí psychiku hodně rozhodit. Je to totiž příliš
silná káva zjistit, že vše je vlastně úplně Jinak...
Ostatně je vůbec dobře
chtít mít věčný klid a mír? Podle filozofie, kterou
mě učí intuice v tripech i mimo ně ne, protože je to stagnace. Život je o učení
a o vývoji.
Co vy? Našli jste
v psychonautice klid a mír? Já tedy ne, ale ani jsem ho nehledal.
Umělecká i technická inspirace a osobní záležitosti
v tripech
Psychedelická malba je
nejčastějším výsledkem uměleckosti tripu nasměrovaného na vyšší Já. Kupodivu se
málo mluví o možnosti automatické malby. Prostě se rituálem napojíme na trip a
ruka vám začne malovat sama. A velmi dobře.
Automatické písmo je
také možnost, využívali ho spiritisté i channelisté. Bohužel nevím jak vyjádřit
celý děj tripu, to by bylo božské divadlo, ale jak tam dostat i ty božské
pocity? To jde jen v tripu.
Už v 60. letech se
tripy využívali i architekti a konstruktéři, v dnešní době jsem to
nezaznamenal, škoda. Ani o hudbě složené z tripu se nějak nemluví. Je to
asi vzácné, měl jsem to jen jednou, kdy mi intuice pustila neznámou skladbu do
hlavy. Noty ale neumím a zapamatovat to také nešlo.
Co jste zažili vy?
Co se týče osobních
záležitostí, ty se v tripech probírají poměrně často. Intuice se geniálním
a originálním způsobem k nám vyjadřuje. Hned je jasné, že vše vidí úplně
jinak než my. Vhled a nadhled, bez emocí, bych to nazval.
Konfigurace entity
Jak mi často božské
v tripu vysvětluje, celý proces vzniku a zániku entity je možno jednoduše
znázornit i tak, že uhněteme figurku a ponoříme ji do vody. Bude vyplavávat,
ale každá jinak. Některá rychle, jiná pomaleji, jedna se bude otáčet, jiná
vířit. Její základní podoba přitom zůstane stále stejná. Tato konfigurace
entity jsou tzv.kořenové archetypy.
Vždy tu tedy bude
podobnost při pohybu, životech v různých říších i inkarnacích. Stále platí
stejné zákony hydrodynamiky, tedy duchovní. V nekonečné složitosti života
je současně i jednoduchost. Je v něm místo pro vše. Vždy je tu stejný
hlavní směr, cesta zpět k hladině.
Figurek je ve vodě
nekonečně mnoho, jejich pohyby je ovlivňují. O to je to zajímavější.
Když se figurka dostane
až na hladinu, ztrácí zajímavost, úkol je splněn a rozpadne se. To je konec
entity, ale ten máme ještě hodně daleko.
Vyšší stupeň channelingu
Vše je možné zdokonalit
a je třeba to dělat, o tom je život. Channeling je úžasná schopnost, duchovní
vývoj si bez něj nedovedu představit. Ale něco mu přece schází. Nevíme vlastně,
jaký je svět božských Zdrojů, které s námi hovoří, ani jací vlastně jsou.
Představujeme si je lidsky, ale zjevně jsou zcela jiní než lidé.
Pro návštěvu Jejich
světa potřebujeme hlubší trans, dosažitelný například holotropním dýcháním. To
umožní rozšířit naše vědomí nebývalým způsobem. V takové meditaci můžeme
s božskými Zdroji také komunikovat. Dávají nám i své vše vyjadřující
pocity a vize. I naše inteligence je silně zvětšená. Až pak si uvědomíme, že
channeling je daleko víc, než jsme si mysleli...
Škoda, že ve stavu
meditace nemůžeme být trvale. Nejsme bohové. Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale
už ji hodně chápeme.
Rozšířené vědomí
V psychonautice
lze dosti snadno zažít to, co jinde jen velmi stěží - rozšířené vědomí. A to má
velkou cenu, což se v dnešní době nedoceňuje. Vždyť i výzkum rozšířeného
vědomí vázne. Přitom je mnohem zajímavější a záslužnější než astrofyzika. Proč?
Protože odhaluje mnoho nového.
Rozšířené vědomí bylo u
zrodu všech náboženství, existuje i v buddhismu, ale už je to v nich
vzácné, naráželo vždy na nepochopení dogmatického kléru.
Umělci díky rozšířenému
vědomí získávají inspiraci. I Shakespearovi pomáhalo THC napsat tak obrovské
dílo. https://magazin.aktualne.cz/vedci-odhalili-shakespearovo-tajemstvi-kouril-konopi/r~d4c2bfa63f6811e5b286002590604f2e/
Vytvořilo i krásu a
tvořivost 60.let. I nás disent včetně Havla jel na psychedelikách.
Víte, kdo u nás všechno LSD bral? Skoro všichni intelektuálové a umělci, vždyť jsme ho hromadně vyráběli. Dokonce i šéf Ústavního soudu Rychetský.
Ten v autobiografické
knize Diskrétní zóna vzpomíná: „ V jedné místnosti byl Petr Pithart, ve druhé já.
Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý,
velmi intenzívní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit
absolutní pravdy.“ https://www.reflex.cz/clanek/causy/86443/lsd-v-cesku-se-znamou-halucinogenni-drogou-udajne-experimentoval-i-milos-zeman.html Bral to i Gott ba i Zeman!!
Rozšířené vědomí mohou
využívat i architekti, kriminalisté či konstruktéři. Je to totiž „pouze“
zesílená intuice. Proto má psychonautika tak vysokou hodnotu, pokud se
s ní ovšem správně pracuje.
Psychonautika a jasnovidectví
Stále jsou tu dlouhé
debaty o jasnovidectví. Je o něm potřeba hodně vědět a mít velkou praxi.
Všeobecně se o jasnovidectví nic neví. Většina lidí ho popírá.
Psychonautika je velká
věda a umí daleko víc než si umíme představit. Víte, že sousedí
s jasnovidectvím? Jsou totiž založené na stejném základu – transu
s napojením na intuici. Trans při jasnovidectví je jen slabý.
Je to vlastně využití
možnosti intuice, která je i není námi. Rozhodně nás velmi převyšuje a to ve
všem. A o tom nás neustále přesvědčuje.
To určuje práci
jasnovidce. Tato práce má svůj kodex určený intuicí. Např.je zakázáno se ptát
na soukromé věci jiných lidí bez jejich souhlasu. Na své děti se však ptát
můžete.
Časté dotazy na důkazy
intuice nesnáší. Sama je dá, až uzná za vhodné. Je tedy zbytečné se ptát na
rodná čísla atd. Intuice má vlastní politiku vůči nám a ta se odrazí
v tom, co a jak nám řekne. Pokud se nevhodně ptáme, klidně nás bude tahat
za nos.
To platí i vmeditacích,
prostě dělá funkci Učitele. Rozhodně nám není podřízená, naopak. Občas nám
řekne i o budoucnosti, ale většinou proto, abychom věděli, že to umí. Žije
totiž ve věčném Nyní.
Meditace s intuicí
silně zesilují vzájemné vazby. Za informace se musí platit, to se také málo ví.
Proto jsou jasnovidci po práci unaveni.
Znáte tuhle jasnovidku?
Ta zažila důkazů plno
https://www.iprima.cz/pr-clanky/zahady-zivota-tragicky-osud-nejznamejsi-slovenske-jasnovidky
Struktura rozšířeného vědomí
Když zkoumáme, co se
v transu rozšířeného vědomí děje, po delší praxi máme spoustu poznatků,
ale do úplnosti to má daleko.
Je to totiž hodně
složité. V mnoha případech tam máme dokonce několik úrovní, které mají
složité vzájemné vztahy, protože je každá jinak vyspělá, tvoří tedy určitou
duchovní hierarchii. Osvědčila se klasifikace převzatá od theosofů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Teosofie
V rozšířeném
vědomí božské mnohdy dává filozofickou přednášku doplněnou božskými pocity a
vizemi. Ty se rozkládají do Poznání. Zčásti je možné ho popsat myšlenkou, ale
to proces narušuje a stahuje vědomí do lidského.
Každá část reaguje
jinak na to, co vnímá. Ta nejvyšší jakž-takž chápe a má sklon to překládat do
myšlenkových pojmů pro nižší části. Ta nižší chápe jen něco a stydí se za to.
Pak je tam i jedna
nejméně rozvinutá, která by se nejraději zahrabala do země, protože nechápe
vůbec nic, jen se bojí. Musí ale božské vidět a to je hodně na ni.
No a pak je tam entita,
které říkám táta. V něm jsou ty tři spodní entity a jeho snahou je udržet
tuto podivnou stavbu pohromadě.
Uvědomte si, že pod
jednou střechou je tam Hypergenialita, genialita, obyčejné myšlení i jakýsi
rudiment myšlení. V této situaci je nějaká Jednota zcela vyloučena.
Úkolem rozšířeného
vědomí totiž je něco úplně jiného. Aby všecky části osobnosti božské znalo a
přijímalo. To je hlavní parametr duchovnosti, který určuje rychlost duchovního
rozvoje.
Není problém učit naše
nejvyšší části, ale ty nižší to nechtějí. To je celý problém ega – nepřijmout vyšší
části a žít si bez nich jako ve škole bez učitelů.
47. meditace rozšířeného vědomí
V úvodu
mi božské řeklo: Vše je symbol symbolu symbolu symbolu… tj. Obraz Boha..
Moc hodnotím, popisuji, dělám závěry.
A
z každého vnímání vzniká nekonečné množství dalších dějů. To mě
v minulé meditaci bolelo – Věčné tvoření dějů. Může být jen TO? Ano,
všechno jde, ale pak už to vlastně neexistuje, není nikdo, kdo by vnímal.
Ukazovali mi, kolik
symbolů má moje myšlení a psaní – střed se chce uplatnit, rád mluví, ale proč?
Nemám odevzdanost, bojím se Boha, nepřijímám Ho. Špatně snáším Jeho Jinakost.
Psaní je touha projevit Ho lidsky, ale to nejde.
Bojím se nemyslet, že
bych přestal existovat Nechci být vlastně v harmonii, venku hledám, co bych měl
najít v sobě.
Mám vyhazovat nepatřičné myšlenky jako smetí.
Tak vytvořit víc prostoru pro Boha, méně mluvit a myslet. V mém psaní je i
touha sdílet, zesílit účinnost, má mnoho významů.
Konečně mi ukázali
strukturu jáství, kterou v minulých meditacích jen naznačovali – jako oko,
v kterém byly vazbami vztahů pospojované tři základní části osobnosti –
spodek, střed a Vršek. Tím vznikl další subjekt, který je spojoval. Říkám mu
táta.
Byly tedy celkem čtyři, ale kdo si to
uvědomoval? Zase další ohnisko pozornosti, další sestava těch tří. Je to tedy
fraktál. Důležité jsou jejich vazby. Když je v nich program – podporujte
Vršek, bude tím vše ovlivněno. Kdo váhá, přemýšlí, rozhoduje, s kterým se
ztotožňuji? Vždy toto ohnisko, i když i ono se vnitřně pře.
Také mi ukázali vizi
soustředných kruhů dimenzí. Ten byl pronikán paprsky Boha. On řídí vše
hierarchicky skrz dimenze, ale i přímým zásahem.
Rovněž jak se bojím
abstraktního nadosobního světa vysokých dimenzí Boha, kde je vše nekonečně a
nepochopitelně složité.
Chtěl bych si jen užívat
krásu silného božského pocitu v tomto světě, ale on patří do božského světa, je
na Jeho práci.
V další meditaci
se tísnivě-neutrální energii opět proměňovaly části spodku. Nejdříve na ně
božské otevřelo svůj Svět jiskřící n-dimenzionální Dokonalosti. Lekly se Ho,
šok je zabolel. Uvědomovaly si, jak jsou tupé a neinteligentní, jen se bojí.
Mají ale vůli k proměně. Procházel jsem stěnami energií, proudily
v celém těle. Kde jsem cítil bolest, tam byla hrana, která se obrušovala.
Božské mi mj. vysvětlovalo
dosud neznámou podobnost. Stejně jako vysoké dimenze Boha výtryskem tvoří
světy, aby projevily a ještě více poznaly Samy Sebe, tak i já tvořím myšlenky.
Obé jsou projevem i léčením neúplnosti. Projevit ji a prožít, pak jít za to. To
je Univerzální cesta Absolutna.
Opět mi pak ukazovali, jak Bůh z míst zcela
mimo čas a prostor vnímá a prožívá Jím vygenerované děje. Tak si hraje, jaké to
je být "živý".
Pozn.: Tyto meditace
jsou již dvacet let staré, takže už nejsou tak aktuální
Statistika
psychonautiky
Bohužel asi nejde
sehnat statistiku psychonautiky, jež by mě zajímala. Chtěl bych vědět kdy a
proč s ní začali, kam se dostali, co jim dala, za jak dlouho s ní
skončili a proč.
Za ta léta jsem se
s osudy mnoha psychonautů setkal. Mnoho jich nedělalo psychonautiku
dlouho, ale proč skončili lze těžko zjistit, protože kolem toho mlží. Lze se
jen domýšlet.
Mě zajímá hlavně to, že
mnozí doslova utekli, protože dostávali mystické zážitky jež nedokázali vydýchat.
Byli příznivci např.dr.Tomáše a rozpor jejich zážitků a jeho učení nedokázali
vyřešit, tak se vykašlali na oboje.
Psychonauté v Praze na konci 19.století
Z bakalářské práci o
dějinách spiritismu, viz: https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/13858/V%2B404-12%2BPb.pdf?sequence=1
Na straně 46 autorka
zmiňuje knihu Novodobý český hermetismus od Milana Nakonečného:
„Zde Nakonečný uvádí,
že se na konci 19. století vyskytovali jedinci, kteří se snažili proniknout do
hlubin poznání a dostat se dále než k pouhému spiritismu.
Z Podkrkonoší se
fenomén spiritismu rychle šířil i do větších měst, zejména do Prahy, kde byl
založen spolek „Na Poříčí“. Dále autor uvádí, že se zde scházela vrstva tamní
inteligence, která debatovala na různá okultistická témata a kouřila hašiš.
Zúčastnit se spiritistických seancí prý patřilo ke společenskému bontonu a bylo
jakousi samozřejmostí.“
K tomu patří i
kniha Hašiš a jasnozřivost od Gustava Meyrinka viz https://www.databazeknih.cz/knihy/hasis-a-jasnozrivost-29345
Tak vida, jak pokrokoví
psychonauté byli naši prapradědové. To by dnes nešlo, což je škoda. I
spiritismus se stal nepopulární, jen v Nové Pace má muzeum. Spiritisté
pracují už jen neveřejně.
Dějiny psychonautiky by
si zasloužily rozsáhlou monografii, ale kdo ji napíše?
Pár střípků je na webu,
třeba https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1995/cislo-4/puvod-rozsireni-drog.html
Ponor v mystické psychonautice
V prvních
mystických meditacích jsme řešili problém, jak si sdělovat nové neznámé pocity,
jež jsme s ohromením zažívali. Osvědčil se nám termín ponor do božského
pocitu, zkráceně ponor.
Tento božský pocit lze
nepřesně popsat jako posvátná hrdá Vznešenost. Jakoby pocit Krále králů. Je to
vlastně dar Ducha svatého.
Lidem je neznámý, ale
mohou ho ojediněle nakrátko zažít v tzv.vytržení. Pokud se mu nějaký
lidský pocit trochu podobá, je to orgasmus.
Vyjadřujeme ho
v procentech. Po mnoha letech se vnímání tohoto pocitu velmi zdokonalilo,
takže jsme schopni rozlišit i nepatrné změny.
Každé procento je již
velmi znát, tak rozlišíme i desetiny procenta. Na konkrétní hodnotu je možné se
zeptat božského Režiséra meditace, ale praxí ho určujeme už přesně sami.
Když ponor zesílí, náš
lidský pocit logicky zeslábne, což je patrné do hodnoty 50%. Jakmile dosáhne
51%, božské vědomí vytlačí lidské tak, že už není téměř znát. Není tak možné
rozlišit vyšší hodnoty. Tak silný pocit je však velmi drahý a proto vzácný.
Není nám totiž určen, jsme jen lidé.
Ponory se dál
rozdělují. Může být extatický, ten je nejkrásnější, nebo neutrální, či tísnivý.
Běžné jsou jejich kombinace.
Stálý ponor vzniká až
po mnoha letech duchovní práce. Není tak silný jak v meditacích, ale zato je
mimo ně, i když trochu slabší.
Pocit je velmi
důležitý. Je nejcennější co existuje, to lidstvo málo ví. Je totiž hlavním
symbolem každé entity. Jiný základní pocit mají zvířata, jiný lidé a zcela jiný
bohové.
Ještě dokonalejší mají
božstva i sám Bůh. Celé Stvoření je vlastně pocitem Boha.
Znáte ten Pocit pocitů?
Šarlatán
Konečně je na sdilej.cz.
Pěkný film, měl vyhrát cenu. Ale mordy v pohraničí zvítězily...
BTW-víte že je tu velká
spojitost s psychonautikou? Obé je založeno na transu. Že šarlatán žádné
psychedelika nepotřeboval? Holt tak moc byl vnímavý.
A nač mu sloužila moč
pacientů? Jen na to, že měl kontakt na něj. To je podmínka práce každého
jasnovidce. Jakákoliv osobní věc stačí.
Na jeho případu nám
božské ukazuje, jak si s námi hraje. Hravost Boha, to jste jistě
v tripech sami zažili, ne? A ukazovat nám, že vůbec nevíme, jak to
funguje... Co jiného by dělal, než ukazovat a hrát si, když je Dokonalost
Sama...
Mystické zážitky – a co s nimi?
Už v prvních
mystických meditacích mi božská intuice ukazovala, že rekreační uživatele drog
protáhne říší iluzí, ale občas jim něco naznačí. Když projeví zájem, ukáže jim
víc a víc. Proč to božská intuice dělá? Je to intenzivní výuky o kterou jí jde.
S přáteli jsem se
zaměřoval jen na mystiku a jiné jsme neměli. Nějaký smích nebo houpavá podlaha,
nic takového. Zato jsem z výkladu intuice pochopil z filozofie Všeho
mnohé, ač mě to Poznání často trhalo na kusy. Říkal jsem tomu Jinakost či
Takovost Boha. Kdo to ustál, zesílila se mu intuice a dostal i Dary Ducha.
Zde ve skupině je mnoho psychonautů, kteří To
zažili a museli se s Tím nějak vypořádat. Problémy měl každý, jinak to
prostě nejde. Každý k tomu přistupoval jinak, rozdíly byly veliké.
Jak ale pozoruji už 25 let psychedelickou
scénu, nejčastější reakcí je zážitky devalvovat, že je to nějaká iluze, či
víra, subjektivní dojem. Proto raději zametli vše pod koberec a nechali
vyšumět.
Menšina psychonautů s Tím trochu pracuje,
ale ochota k odborné dlouhodobé práci je bohužel malá. Přitom nelze nalézt
zajímavější a důležitější obor než tento, o kterém je tak málo znalostí.
Doslova poznávání nové planety.
První mystické meditace
bývají velmi příjemné, je to taková pozvánka do božského světa. Kdo ji přijme,
dostane těžší zážitky, které se přijímají daleko hůř. Jen málokdo se po letech
duchovní práce dostane do klidnější etapy kde si může užít toho, co získal.
Podle mých letitých
zkušeností od mystických meditací víc jak 90% psychonautů brzy uteklo. To co
prožili se tak moc lišilo od jejich představ získaných z knih známých
popularizátorů mystiky. Jakmile mystický proces přecházel do náročnější fáze,
tak hledali, kde nechal tesař díru.
Někteří dokonce na
psychonautiku zanevřeli. Velmi podobné zážitky měl Platon i Plotinos a po nich
statisíce jiných. Také se s tím dlouho a těžce vypořádavali.
Jak jste se s Tím vypořádali vy?
Psychonautika a bible
I.
Cherubové plamenným mečem fraktálů střeží Království
nebeské
Jako řada z vás jsem si užíval úžasně krásy mystických meditací. Její pocity a vize o několik řádů přesahovaly vše lidské, co jsem znal.
Pouze v šesté
meditaci mi božské ukázalo, že to zas taková selanka není. Ukazovalo mi
vyváženost dualit všech archetypů. Celek, jež je koulí duálních archetypů.
Naivně si myslíme, že
jednou budeme běhat po nebíčku a smát se na sebe, ale ouha. Kouli archetypů
budeme vnímat věčně. To se mnou poprvé seklo.
Naplno mi božské
ukázalo, že není žádnou selankou až v 18.meditaci. Viz http://intuice.mysteria.cz/nejsilnejsi-meditace.htm
Chvílemi jsem si říkal, že té ohromující mystiky snad nechám! Že To nevydýchám.
Po čase jsem si
uvědomil podobnost s biblí: Ve Starém zákoně je psáno: Gn 3:22-24 -
„Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby
střežili cestu ke stromu života.“
Když Hospodin vyhnal
Adama a Evu z Ráje, zabránil jim i jejich potomkům se lehkomyslně vrátit.
Do Království božího se nelze snadno dostat. Strážci prahu, cherubové, tam
nepustí jen tak někoho. Ostatně v Ráji, tedy království božím, nic jiného
než fraktály není.
Projde jen ten, kdo ty
vířivé fraktály ustojí. Jsou spojeny s vševyjadřujícími pocity a obsahují
poznání Tajemství Stvoření, které opravdu není snadné přijmout. To mnoho lidí
odradí, ale kdo vydrží, okusí úplné božské, nejen tu Jeho nejpříjemnější tvář.
První etapa mystiky je jako
selanka, ale nevydrží dlouho. Druhá etapa je daleko těžší a tak do klidnější
třetí etapy se dostane jen hrstka psychonautů.
Psychonautická mystika je mnohaletá těžká
práce, stejně jako každá jiné branže.
Psychonautika a bible II. Hořící keř je fraktál
V bibli je několik
míst, kde se popisuje vize hořícího keře jakožto symbolu Hospodina. Tuto vizi
spontánního tripu měli i někteří svatí.
Co je ten hořící keř?
Napadá mě, že je to vize fraktálu, jež se objevuje i v našich tripech
rozšířeného vědomí. To hoření je patrně víření archetypů na fraktálu.
Vizi hořícího keře
v transu často doprovázela komunikace s božským, tzv.channeling:
Z http://www.biblenet.cz/b/Exod/3#v2
:
Exodus 3, Mojžíš zatím pásl ovce svého tchána,
midiánského kněze Jetra. Jednou, když vedl stádo hluboko do pouště, přišel až k
Boží hoře Oréb. Vtom se mu v ohnivém plameni z prostředku keře ukázal
Hospodinův anděl.
Mojžíš se podíval a
hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Řekl si tedy: „Musím tam přece jít,
abych viděl tu velikou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!“
Když Hospodin viděl, že se Mojžíš přichází
podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: „Mojžíši! Mojžíši!“ „Zde jsem,“
odpověděl Mojžíš.
Na to mu řekl: „Nepřibližuj se! Zuj si obuv z
nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda.“ Potom řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh
Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si ihned zakryl tvář, neboť se bál
pohlédnout na Boha. Hospodin pokračoval: „Zřetelně jsem viděl trápení svého
lidu v Egyptě, ...
Pojem fraktálu je
poměrně nový: https://cs.wikipedia.org/wiki/Frakt%C3%A1l
Tenkrát o něm nemohli vědět, tak vizi připodobnili tomu, co znali.
Psychonautika a bible
III. Zjevení Janovo zvané Apokalypsa
Nepřipomíná vám
biblická Apokalypsa tripreport? Obsahuje pojmy jako vidění, což jsou vize a
vytržení ducha, což je trans. Něco takového můžeme zažít také.
http://www.biblenet.cz/app/b?book=Rev&no=4
4.1Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do
nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako
polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“
2Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A
hle, trůn v nebi a na tom trůnu někdo,
3kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a
kolem trůnu duha jako smaragdová.
4Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů
a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách
koruny ze zlata.
5Od trůnu šlehaly blesky a dunělo
hromobití; před trůnem hořelo sedm světel – to je sedmero duchů Božích;
6a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a
uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu
Počet tripů je důležitý
Uvádět počet tripů se
někomu jeví jako nevhodné. Mluvím o psychonautice ve které jde o poznávání.
Nikdo však nevyčítá horolezcům počty
osmitisícovek jež vylezli, ani hokejistům kolik gólů dali v NHL. Tak jako všude
jinde s praxí rostou zkušenosti i přínosy. Čím více tripreportů, tím víc
se naučíme, poznáme.
I srovnávat tripreporty
jak jdou za sebou je zajímavé, vyplyne řada souvislostí. Mnohé se v nich
opakuje, hlavně to s velikou důležitostí. Připomenutím si jich můžeme zážitek
lépe integrovat.
Nic není tak rozdílné jako psychonautické
procesy. Podle zkušeností svých i jiných vidím, že dynamika tripů postupně
slábne. Prostě se dokončuje výuka, každá škola jednou končí.
Kamarád jich ale má už
přes
Co se týče minimálního
počtu, aby psychonaut chápal oč jde, je to prý asi 50. To mi řekl režisér
tripů. Mnoho psychonautů však uteče dříve. Je to příliš silná káva Poznání...
Kitesurfing a
psychonautika
Když se před lety
objevil na Nechranické přehradě první kitesurfer, bylo hned jasné, že mu to
jede daleko líp než windsurfařům. Změny byly ohromné.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kitesurfing
Ti ho okamžitě
obklopili, prohlíželi každý detail a ptali se na všechny podrobnosti. Hledali
všecky informace jež byly dostupné a velmi rychle přešli na novou techniku.
Tak je tomu ostatně i
v jinde, mělo by to platit i v psychonautice. Když jsem o ní
v roce 1991 začal uvažovat, mnoho informací nebylo. Jen něco málo o
holotropku. Pustil jsem se do něj stejným stylem jak jsem byl u sportů zvyklý a
začal sbírat zkušenosti, jež často v žádné knize nebyly.
Nyní jsem už
psychonautický důchodce a pozoruji, že odborné literatury o mystické
psychonautice za ta léta příliš nepřibylo. Ani se o zkušenostech s procesem
mnoho nemluví. Vše má přece svůj vývoj, ne? Tak se snažím přinést něco svého.
Proč?
Divné mi je, že čelní
představitelé psychonautiky s desetiletími zkušenost mají absolutní
nezájem o debatu. Jen napíší knihy, organizují akce, ale o debatu nestojí, ba
dokonce se jí vyhýbají. Není to divné?
Proč je na některých
psychonautických debatách tak mrtvo? Třeba na https://www.tacz.org/skupiny/vyzkum-vedomi/
jež je už zrušen.
Měl by se s nimi
někdo udělat rozhovor, třeba by se to vyjasnilo. V mediích je to přece běžné a
každý expert z řad právníků či lékařů rád odpovídá. Za tím něco je a já
tuším co. Je to tabu...
Psychonautika je elitní věda
Psychonautika by měla
dostat zpět místo, které ji kdysi náleželo. Byla přece výsadou šamanů a
zasvěcenců. Ti byli hierarchicky hned za náčelníkem kmene, někdy i na jeho
úrovni.
Problém nastal, když se
psychedelik, tedy entheogenů, chopili laici a udělali si z nich předmět
zábavy, což psychonautiku zcela zdiskreditovalo. Až nyní se situace pomalu
zlepšuje. Je potřeba ji podpořit, rozvinout její potencionál.
Proč je psychonautika
věda? Protože zjevně patří k psychologii a filosofii. A proč elitní?
Protože rozšířené vědomí umožňuje to, co je jinde nemožné. Forsáž inteligence,
kterou je možno nasměrovat nejen na filozofii a psychologii, ale i na umění či
jakoukoliv vědu.
Inteligence je totiž
hlavní faktor vědecké práce. Vysokou inteligenci sice nelze mít trvale, bohužel
jen v transu, ale i to stačí.
Měly by vzniknout nejen
kurzy, které jsou již hojné, ale dokonce školy psychonautiky se vším, co k nim
patří. Cesta k rozvoji psychonautiky bude dlouhá a trnitá.
Lidé ji jen tak
nepřijmou. Mají z ní strach. Nelze čekat, že se toho chopí ministerstvo
školství. Situace spíš bude připomínat domácí univerzity disidentů před mnoha
lety.
Vyšší škola psychonautiky
Je tu dost těch, kteří
alespoň zčásti používají psychonautiku k osobnímu rozvoji. Jelikož
psychonautika je bohužel stále v plenkách, chci tu popsat své zkušenosti.
Představte si, že
chodíte do kurzu, kde vám učitel něco ukazuje a říká v cizí řeči vizí a
neznámých pocitů. Něco si sice z kurzu odnesete, ale je to hodně vágní.
Z rozšířeného vědomí se nedá moc zapamatovat, navíc toho hodně
nepochopíme.
V rozšířeném
vědomí se to dělá s různými osůbkami, čili průvodci, běžně. Jakmile ale
vystoupíme, zbudou jen náznaky, většinu informací zapomeneme. Podobně jako ze
snu si toho moc nevybavíme. To je stav v klasické psychonautice.
Hlavním zlepšením vyšší
školy psychonautiky je komunikace s režisérem rozšířeného vědomí. Je to
důležitá schopnost. Tuto progresivní metodu psychonautiky dělám s přáteli
od roku 1995, takže zkušenosti jsou velké. Vcelku funguje bez problémů.
O svém rozvoji jsme
detailně informováni a máme jistotu, že jdeme správným směrem. Za svoji snahu
jsme odměňováni různými dary. Třeba informace dostáváme o všem a velmi
kvalitní.
Komunikujeme pouze se
svou intuicí, čili vyšším Já. Naučit se to není těžké. Už jsem tu pár místních
psychonautů po mobilu naučil, stačí pár minut. V podstatě se využívá slabý
trans, na který není potřeba vůbec nic.
Získat jistotu
v komunikaci je věcí praxe. Začátečníci si často nejsou jisti, zda to
dělají správně. Potřebují tedy konzultaci, i když výsledky mají daleko lepší
než si myslí.
Už jsem to tu pár
psychonautů naučil, naposled včera. Jsem zvědav, jak to využijí. Šlo to dobře
díky tomu, že měli dobrou vizualizaci.
Co to je? Když řeknete
párkrát pes, vidíte ho se zavřenýma očima? Jestli ano, je výuka snadná. Pokud
vizualizaci nemáte, jako i já, dá to víc práce.
Tato komunikace je
stará jako lidstvo samo. Používali ji proroci, mystikové a zasvěcenci. Pomocí
toho se asi navrhovaly stavby pyramidy atd. Říká se tomu channeling, i když
toto slovo není zrovna nejlépe vybráno.
Skupin, knih i učebnic
je mnoho, jsou i na FB. Propojit psychonautiku s channelingem je přínosné,
kupodivu se o tom bardi psychonautiky v knihách nezmiňují. Kdo o tom
napíše monografii, posune vývoj psychonautiky dál. Kurzů na webu je mnoho. Takže
pokud máte zájem, obraťte se na ně. Není to ovšem vždy levné. Nebo zavolejte
mně, učím to zdarma. Příručku mám na http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm
Neučím ovšem každého. moje intuice si vybírá, koho to mám naučit.
Psychonautika a IT
Když čtu některé
příspěvky, napadá mne souvislost s IT. Když posadíte k PC někoho, kdo ho
nikdy neviděl, co se stane? Bude mlátit do klávesnice a vyděšeně hledět na
monitor, co mu to tam naskakuje. Nic takového nikdy neviděl. Sice vůbec nechápe
co vidí, ale líbí se mu to i tak.
Laika, který rovnýma
nohama skočí do psychonautiky, je možno ocenit za odvahu. Většina lidí se bojí
něco takového udělat, vrhnout se do úplného neznáma.
Osobně si myslím, že
lepším začátkem by byla regrese. Tam neznámé světy nejsou, jen my
v minulých životech. I na to je třeba odvaha. Zážitky nebývají příjemné,
ale vždy poučné. Většina lidí si i po mnoha desítkách let existence regresní
terapie myslí, že nic takového nemůže existovat!
Pokud má někdo o psychonautiku
hlubší zájem, po čase se začne orientovat. Podobně jako my všichni jsme práci
s IT začali časem zvládat. Už na to nekoukáme s prominutím jako tele
na nová vrata. Pomoc s výukou je možno najít všude.
Machři v IT
pracují vysoce profesionálně. Tak by tomu mělo být i v psychonautice, ale
to je ještě daleko. Je to moc těžké a nové. Literatury je pomálu, není nejlepší
a málo kdo umí poradit.
Proto se postupuje
velmi pomalu. Tím ale utíká čas. Psychonautika totiž může hodně naučit a hodně
proměnit, což téměř nikdo netuší. Rozhodně to není selanka, jak by lidé rádi
viděli.
Zkušený psychonaut se
pozná tak, že pracuje podobně promyšleně jako v IT. Umí spustit správné
programy a tomu, co vnímá na monitoru vědomí, také rozumí. Chápe všechny
souvislosti.
Jeden rozdíl tu však
je. Děje na monitoru vědomí v psychonautice při správném vedení vytváří
vyšší Já jako Učitel. Jde tedy o komunikaci, o výuku, o exkurzi ve světech,
které ten náš vysoko převyšují.
Kdyby uměla umělá
inteligence dosahovat vysokých inteligencí, pak by něco podobného šlo i na PC.
Odborná práce
v psychonautice má i svá nebezpečí. Podobně jako v IT se mohou
vyskytovat různí škůdci, hackeři. Kdyby někdo chtěl psychonautiku zneužít,
trest by ho neminul a to velký.
Existuje něco takového
jako policie Hyperprostoru. Té neujde vůbec nic a má neomezené možnosti
trestat. Chvíli hříšníka nechá a pak udeří.
Psychonautika a Elon
Musk
Při studiu filosofie
jsem si všiml, jak moc je podobná náboženství. Je to jen hromada různých
názorů.
Podobně křesťanství
s jeho různými církvemi, buddhismus, hinduismus, taoismus. Všechny
nabízejí vysvětlení, ale každé je jiné.
Pitoreskní obraz
poskytuje tzv.vědecký komunismus. Vždyť je to pouhé falešné náboženství, to si
nikdo nestačil uvědomit? Cesta od Ráje, tj. prvobytně pospolné společnosti
zpět do komunismu, tj. Ráji na Zemi. Vždyť je to předělaná bible!
Končí to ostatky
svatých, tj.Lenina, pravou vírou prelátů, tj.stranické hierarchii, i
jejich konkláví, tj.stranických sjezdů.
Na základní otázky
filosofie odkud jsme přišli, kam půjdeme a proč tu vlastně jsme, má každý jinou odpověď.
Jak to ale ve
skutečnosti je? Na to vám filozofové nejsou schopni odpovědět. Je tedy zjevné,
že je vše jinak. Nemůže přece platit tolik názorů současně, to je vyloučeno.
Kardinální otázka – je
vůbec naše myšlení schopno pochopit realitu jaká je? Odpověď je záporná. Vždyť
ani fyzikové nejsou schopni pochopit kvantovou mechaniku, a už vůbec ne ji
spojit s teorií relativity. Naše inteligence je prostě malá na tak těžký
úkol.
Jedinou možnost je, alespoň
na chvilku, využít rozšířeného vědomí. To umožní se podívat na věc
z nadhledu. V tomto ohledu uznávám myšlenky Elona Muska viz
https://www.teslafan.cz/clanky/elon-musk-dost-mozna-zijeme-v-pocitacove-simulaci
Řada lidí jistě bude
říkat, že je to jen vrtoch, touha slavného vizionáře po pozornosti, ale někteří
psychonautikové tohle zažili. Patrně je Elon Musk také psychonaut...
Toto je skutečné tajemství
života -- být zcela zasnoubený s tím, co děláte tady a teď. A místo toho,
abyste tomu říkali práce, uvědomte si, že je to hra."-- Alan Watts
Vaším úkolem je hrát
zábavu na pláži...
(Abraham-Hicks)
Dr.Grof o channelingu
Můj článek Vyšší škola psychonautiky
způsobil nepochopitelně velké emoce. Pár lidí zde se channeling už naučilo,
nebo má zájem.
Ostatně o komunikaci
s průvodci v tripech se tu občas píše. Tento průvodce, tedy režisér
tripu, může na sebe vzít jakoukoliv podobu. Určí ji podle toho aby vás to
oslovilo. Proč by to ale nemělo jít i mimo trip? Vždyť stačí jen slabý
trans. Channeling je prostě velmi slabý trip.
Není přece problém
srovnat tyto dva obory. Mají přibližně stejně členů, knih, učebnic i kurzů. Jen
se zatím kupodivu nestýkají, což je škoda. I zde na FB mají channelisté skoro
stejně skupin jako my:
https://www.facebook.com/groups/1669894756585097
https://www.facebook.com/groups/ryoktylerellison
https://www.facebook.com/groups/MCMedium
a pár dalších
kurzy https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=kurz+channelingu
Stručná příručka http://intuice.mysteria.cz/channeling.htm
Podpořil mě Josef
Machytka, když mi napsal:
„V nové knize
Stanislava Grofa "Cesta psychonauta" je channeling zmíněn v prvním
díle, je tam kapitola "Komunikace se spirituálními průvodci a
channeling".
Začíná to slovy -
příležitostně je možno se v holotropním prožitku setkat s bytostí, která má
roli učitele, průvodce, ochránce a nebo jednoduše slouží jako zdroj informací.
Taková bytost je obvykle prožívána jako nevtělená lidská bytost, nadlidská
entita, božstvo existující ve vyšších světech vědomí a obdařené mimořádnou
moudrostí....
Spirituální průvodci
jsou často vnímány jako vyspělé duchovní bytosti na vysokém stupni evoluce
vědomí, které jsou obdařené mimořádnou inteligencí a výjimečnou morální
integritou.
Toto může vést k vysoce
problematické inflaci (nafouknutí) ega u osob provádějících channeling, takže
se pak tyto mohou cítit být vyvoleny pro speciální poslání a mohou to vnímat
jako důkaz vlastní nadřazenosti.“
Tak vida, situace se
konečně mění, a i slavný bard psychonautiky se zmínil o channelingu. Co se týče
toho nafouknutí ega, považuji to za omyl, vyplývající z lidem těžko přijatelného
faktu, že někdo komunikuje s vyššími entitami.
Prostě channelistům
nevěří a myslí si, že je to jejich vlastní mesiášský mýtus. Pak to jako
nafouklé ego opravdu vypadá. Channeling je proto daleko méně přijímán než
psychonautika, což je paradox. Zážitkově je daleko slabší.
Jen přivítám, když se
channeling psychonauté naučí sami jako např.paní Zitová. Napsala pomocí něho už
16 knih! Viz http://zitova.cz/ Jiní mohou jít
na kurs, nebo je to zdarma naučím sám za pár minut po mobilu.
Jako doporučenou
literaturu o channelingu mohu uvést i výsledky výzkumu v Institutu
aplikované intuice v Kalifornii v knize https://www.amazon.com/Channeling-Intuitive-Connection-William-Kautz/dp/0062504517
Na youtube je toho o
něm mnoho. Třeba: Život s channelingem
- rozhovor s vám známým Martinem Chromjakem a Lucií Alferi z https://skolachannelingu.cz
Obří kolo
Dvakrát denně mám malou
meditaci, tedy trip. Je to vlastně
indukovaný flashback, který psychedelika už nepotřebuje. Stačí si jen
lehnout, zakrýt oči a pustit božskou Lisu Gerrard např. z sdilej.cz atd.
Za dvě vteřiny najedu do transu. Prožitek hudby se neuvěřitelně zdokonalí, i pocit se změní k nepoznání, jsem téměř do poloviny ponořen do božského pocitu.
Včera mi tam intuice
poslala vizi obřího kola. Místo kabinek tam byly obrázky archetypů a jejich
kombinací. Koukal jsem na obří kolo, které se věčně točilo, nešlo ho nijak
zastavit.
Co z toho vyplývá?
Vnímáme svět kolem, který je možno rozložit, rozepsat na archetypy, jakýsi
popis. Permanentní změna, ale to obří kolo je věčné. I ty archetypy. Ty jsou
zdrojem dějů.
Také z toho
vyplývá, že konec světa nebude, protože nebyl ani začátek. Dokonce nebyl ani
prvotní hřích. To by se křesťanům nelíbilo, ale mají smůlu.
Pomocí channelingu jsem
zjistil i další poznatky z vize. Nejde jen o naše okolí, vnímáme i vnitřní
stavy jako emoce, pocity a myšlenky. A i ty lze rozložit do archetypů. Existují
tedy obří kola dvě, ale jsou propojeny. Vnitřek je odraz vnějšku a obráceně,
zrcadlení.
Tria
Studentka Tria je velký
talent na mystickou psychonautiku. Překvapila mne tvrzením, že by chtěla i
tísnivý trip, hlavně prý aby byl silný...
Dala mi svolení své
tripreporty, tj.meditace, sem dát. Další jsou na konci http://intuice.mysteria.cz/meditace.htm
Metodu nesděluje, ale
nevylučoval bych N-ko.
První samostatný pokus
o meditaci
Intuici jsem nemusela
volat, byla tam, hned jak jsem zavřela oči. A pak se to rozjelo. Blik, blik...
Strašný šok, mé vnímání se štěpí, jsou tu asi tři roviny vnímání a já nevím, ve
které jsem, přelévám se, občas zavadím o tu svou realitu, chci se jí podržet,
zorientovat se, ale nejde to. Která z nich je správně, ta pravá, panebože, nedokážu
to rozlišit. Někde se ztrácím, pak se zas vracím. Jako na horské dráze.
Chvíli se to uklidní,
už vím, kde jsem, ale pak to zas začíná najíždět, prostor vibruje a snad trochu
jemně píská, už se zas ztrácím. Jsem v nějakém matrixu nebo co to je, panebože,
co když už se nedokážu vrátit do svého vnímání, ráno mě tu rodiče najdou a co
si pomyslí, tohle se nemělo stát…
Asi jako když přepínám
kanály, na kterých běží stejný film. Pohledy na stejný nábytek jsou pokaždé
jiné. Pak zas to přelévání vnímání. Mám strach, zaplavuje mě z toho šílený
strach, srdce mi silně buší. Dezorientace velká. Jsem ve snu, pak zas ne, musím
zavolat kamarádovi, nebere to.
Ježišmarja, jsem ve
špatném filmu, tohle je ten špatný sen, kdy si člověk uvědomuje, že je to sen,
ale ani za nic se nemůže probudit. Jsem ve světě za Zrcadlem, ztracená Alenka,
co si není jistá, zda projde zrcadlem zpět. Sedím na posteli, srdci si buší
přes celou hruď a stále se přeblikávám z pohledech na realitu i jejího vnímání.
Někde tady bude božské,
je vždycky všude, budou i v téhle ulítlé divnosti. Ale kde? Zavírám oči,
místnost mi mizí před očima, jako když mě něco i s celou místností vtahuje do
víru a jiného vnímání. Klepu se strachem, potřebuju se něčeho chytit, abych se
neztratila, jen jeden pevný bod prosím.
35. meditace
Fraktály, fraktály a
zase fraktály. Všechno je ve fraktálu a všechno je fraktál. Když něco jako
fraktál nevnímám, stejně tam je, ale z úhlu, kterým se nedívám.
Dimenze nejsou. Je jen
různé pozice na fraktálu. A dunění. Na počátku nebylo slovo. Byla tam vibrace,
ohromná, mocná vibrace. Pulzující černá díra. To není tón, není to zvuk, je to
jen mohutné cosi, co tvoří. Někteří lidé utíkají z meditace jako myši, řeklo mi
božské.
Dvanáct hodin ponoru. Několik hodin na
polovinu v Bohu. Z toho si skoro nic nepamatuju. Co tam bylo? Téměř nevím,
nevěděla jsem, co se stalo, kde jsem se tu vzala, co bylo předtím. Je to známé,
ale zvláštní. Jsem na zvláštním místě. Ale nevím, co se se mnou děje.
Usnula jsem, asi ano,
tohle je meditace ve snu. Nebo není? Jsem ve snu? Tak dlouho? Nemohu se
zorientovat. Prý mám silný ponor už tři hodiny? Něco s mystikou, procesem.
Ponor, proces, co jsou to za pojmy? Nic z toho mi nedává pořádně smysl, já jsem
přece tady, na tom zvláštním místě. A víc nevím, nemůžu myslet… Ale po čtyřech
hodinách si celkem zvykám.
Chvěje se celý byt, ačkoliv hudba hraje jen
v jedné místnosti. Opírám se o zdi, sedám si na zem, kam mám jít, co mám dělat?
Ponor mě pohlcuje a já jsem chvíli tady a chvíli Tam.
Když mám otevřené oči,
lépe se orientuju, ale ne o moc lépe, vnímám spíš výseky, to, na co se dívám,
nedokážu si spojit předtím-teď-potom.
Pokoj, ve kterém hraje hudba, duní od základů
tou mohutnou vibrací osmičkové nadnirvanické hudby. Fascinuje mě to a trochu
děsí. Tomuhle domu se právě mění základy, nemůže to být jinak. Realita a její
obraz je v napětí a hučení, mírně se rozmazává a fraktáluje. Vnímám to dost i s
otevřenýma očima.
Není to už tak, že
otevřu oči a všechno se stabilizuje. Vnitřní svět začíná nabourávat i ten
vnější, hudba má takovou ohromnou sílu, teď to vidím přímo před sebou. Ta
vibrace hudby ovlivňuje všechno – můj vnitřek, ale i vnější pokoj, prostor, ve
kterém se nacházím, a to mě trochu děsí.
Poházené deky, matrace, rozhozená deka na
posteli, všechno jsou to fraktály, je to obraz, právě takhle, jak to je.
Všechno ožilo. Koberce, rohožky, dřevěné dveře, sklo, závěs, a hlavně, ty
obrazy! Kdybych náhodou měla málo fraktálů, stačí se podívat na stěny,
nevyčerpatelná zásobárna fraktálů je přímo po ruce.
Asi po šesti hodinách
mi klesnul ponor na 49%. Místy mi začíná docházet, že jsem v silné meditaci a
že ta bude jednou určitě končit. Ach jen to ne, sice je to celé takové zvláštní
a mírně tísnivé, ale ať to pokračuje. Ponor mi chvíli klesnul a myslela jsem
si, že konec opravdu je.
Ale pak začala hrát
znovu osmičková hudba a ponor jel dál. Fraktály stále všude. Už mě to trochu
unavovalo. Stále to jiné vnímání, stále vnímat všechno dokonaleji. Opravdu to
může unavit. Není to špatné, ale stále dost podobné, proč nemůžete udělat
jinak?
Božské síly se ohlédly
k reproduktoru, odkud hrála hudba vysoké dimenze, já se tam podívala vteřinu po
Nich. Nemůžeme jinak, řekli a já pochopila, že Oni si tohle nevymysleli.
Vymyslel si to někdo nad Nimi. A hned na to mi ukázali, jak je vlastně velmi
zajímavé dát do všeho Celek, a ten různě zakrýt. Jako když se dá všude tabulka
skla, ale některá sklíčka se zalepí. Proč dát někam jen kousek, když se to tam
může dát všechno najednou? Vnímala jsem Jejich zalíbení v tom, jak je to pro Ně
zajímavé.
Když jsem mohla trochu přemýšlet, přišla
jsem na to, že jsem si takhle Boha fakt nepředstavovala. Ne takhle ve fraktálu,
ačkoliv teoreticky jsem o fraktálách už věděla. Nicméně nebylo to pro mě úplně
nové, podobnou moc a vznešenost spolu s obrovskou silou jsem už zažila. Jen teď
to bylo silné o trochu víc a hlavně jsem to pociťovala několik hodin.
36. meditace
Vzali mi všechno, dosud
známé.
Ne představy o
vztazích,
ne představy o
naplnění,
o čemkoliv lidském,
vzali mi můj svět,
celý svět.
Všechno skartované,
osobnost přetvořená.
Rozdrtili mě hrozně.
Nic nikdy nikde
nezůstává.
Všechno se přetváří
dál.
A to je ta šílenost.
Všechno, všude, ve
všem.
A pořád.
Nekonečně.
Nikdy to nekončí.
Tohle když vám dojde,
tak možná budete chtít
umřít,
a možná byste si i
přáli, aby to šlo,
jenže pak zjistíte, že
to není cesta,
že se před tím prostě
nedá utéct,
a nedá se utéct nikam,
nejen
do smrti, ale ani do
života,
prostě nejde nikam,
jen v tom být
a prožívat to
a to tu bolest
po čase zmírní.
Je to strašný.
Vidíte ten text nahoře?
I v něm je vidět
začínající
a zase končící fraktál.
A to je ten důkaz,
že se před tím
neschovám,
tohle mi ukazují
celou meditaci.
Všechno, co dělám,
je fraktál,
a jinak to nejde.
Jakmile tohle někdo
jednou
prožije
a přežije,
tak se mu otevře nový
svět.
A v něm já jsem.
Úplně nově.
Jsem jako zasazená
rostlina,
jako novorozeně,
co má jen
tu náruč Boha,
tu Jeho tvář,
ze které před chvílí
upadlo
do smrtelného úleku
a umřelo děsem
z nekonečného
STÁLE.
Ale která ho teď
tak trochu shovívavě
objímá
a učí ho, jak v tom má
chodit.
A to je vlastně
všechno,
co mám.
Jen Bůh,
a mé vztahování se k
Němu.
Všechno ostatní
je mrtvé
a pryč.
A to je bolest Zrození.
Takže až zažijete
tohle, jste na správné mystické Cestě Poznání Boha. Kdepak nějaké Tomášovy
pohádky z tisíce a jedné noci... Holt zažít Věčnost, Nekonečnost a Dokonalost
není jen tak...
Aplikace channelingu v psychonautice – příklady
Dr.Grof zmiňuje ve své
knize Cesta psychonauta i channeling,
tj.komunikaci s tzv.průvodci tripem, tedy jeho režisérem. Správně to má
být pouze intuice, tj.vyšší Já, nadvědomí.
Tento channeling můžeme
využít už před tripem. Dohodnout se s ním na správné organizaci a provedení
tripu, Třeba pozici, provedení rituálu, způsobu setu a settingu, druhu hudby
atd. Případně i místo, datum a hodinu začátku.
Záleží doslova na všem
Jdeme k intuici vlastně na návštěvu, na konzultaci. Měli bychom
respektovat jeho návrhy.
Channeling můžeme
používat i v tripu ale to vytrhává z transu. Děláte to ale běžně s
tzv.průvodci. Kupodivu se nezkoumá co jsou zač.
Hlavní využití
channelingu je však po tripu, kde při jeho integraci, tj.zpracování, probereme
s jeho režisérem čemu jsme v tripu neporozuměli a jak ho příště vylepšit.
Nic víc, žádná
ideologie. Je to smrtelně vážná odborná práce, tak žádné srandičky. Při jednání
s intuicí je totiž třeba zachovat jistý styl. Jelikož je to opravdu vyšší
Já, nemůžeme s Ním mluvit jako se svým podřízeným, ba ani jako se sobě
rovným, ale jako s Učitelem. Jinak se s námi nebude chtít bavit.
Musíme se tedy jakoby
vrátit do univerzitní výuky. Jde totiž o vyšší školu psychonautiky. Po jisté
praxi dojde ke zlepšení soužití s režisérem tripu a tím i k zesílení
intuice. To je základ intenzivního duchovního růstu.
Channeling je možno
využít i jinak, ale to je na další článek.
Psychonautika v náboženství
Každé náboženství
včetně buddhismu vzniklo z psychedelických zážitků, a ty v něm i
zůstaly, bohužel jen ve velmi omezené míře.
Takovým psychonautům se
říká mystikové. Řada z nich byla prohlášena za Učitele církve, ale téměř
nikdo je nenásleduje. Není totiž zájem.
Psychedelické látky se
v náboženstvích nepoužívají, i když Kristus ustanovil do svého rituálu
Večeře Páně mešní víno. Mystické zážitky jsou proto omezeny na ty, kteří mají
extrémní senzitivitu.
Mají však propracovaný
náboženský set a setting a tomu jejich zážitky odpovídají. Náboženská psychonautika používá komunikaci
s božským, tedy channeling, kterým je božské provází mystickým procesem.
Jednou z nich je
Faustyna Kowalská (1905–1938), kterou
prohlásil r.2000 za svatou papež Jan Pavel II. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_Faustyna_Kowalska
Život sv.Faustyny je námětem filmu Faustina z r.1994
Její channelingová komunikace s Kristem a reporty ze zážitků jsou
popsané v jejím Deníku, viz sdilej.cz atd
Všimněte si, že na rozdíl od východních mystik jsou zážitky vytržení
Ducha vždy dynamické, vždy jsou výukou Poznání. Nikoliv tichem, jež je však u
laiků daleko více populární.
V tom je křesťanství pravdivé. Nic ve Stvoření není bez pohybu... A
jen jejich mystika otevřeně hovoří o temné noci duše...
Na audiokazetě Boží milosrdenství jsou její reporty:
… při modlitbě jsem
uviděla znamení božího hněvu, které mělo postihnout jisté místo. Prosila jsem
anděla, aby ještě posečkal, neboť svět bude činit pokání. Moje prosba však vůči
božskému hněvu nebyla ničím. V tom jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Její
nesmírná Velebnost mi pronikla až do nitra duše. Když jsem si uvědomila Moc Jejich Milostí, byla jsem vzata před Trůn
boží Velebnosti. Ó, jak velký je náš Pán a Bůh, jak nepochopitelná je Jeho
Svatost! Začala jsem se modlit slovy, která jsem v duši cítila a viděla jsem bezmocnost
anděla, který nemohl potrestat za spáchané hříchy.
…dnes jsem byla andělem
zavedena až do pekelné propasti. Je velmi rozlehlá a je to místo velikého
utrpení. Jsou tato: Prvním je ztráta Boha. Druhým jsou neustálé výčitky svědomí.
Třetím je vědomí, že tento stav nikdy neskončí. Čtvrtým je čistě duchovní oheň
spalující duší, který ji ale nespálí. Je to velmi bolestivé. Pátým je stálá
temnota a smradlavý zápach. Démoni a zatracené duše se na sebe dívají a vidí
všechno zlo druhých i svoje. Šestým je
neustálá přítomnost satana. Sedmým je nekonečné zoufalství, nenávist
vůči Bohu, klení, nadávky a rouhání.
Existuje tam ještě
jedno utrpení a to utrpení smyslů. Čím která duše zhřešila, tím je trápena
hrozným, nepopsatelným způsobem. Tváří v tvář tomuto utrpení bych umřela,
kdyby mi Všemohoucnost nepomáhala. Píši to na boží příkaz, aby se nikdo
nevymlouval, že peklo neexistuje, protože tam nikdo nebyl a neví se tudíž, jaké
to tam je.
… v Srdci Ježíšově
jsem poznala, že v nebi je ještě jedno Nebe do kterého vstupují jen
vyvolení. Štěstí, do kterého jsou ponořeni, je nepopsatelné. Jdou ze Světla do
Světla, které je vždy nové a zároveň se nikdy nemění. Duše jsou proniknuty Jeho
božskostí. Nemohu to ani v nejmenším popsat. Ó, Svatá Trojice, dej se
duším poznat.
Kristus mi řekl: Pohleď
do Mého Srdce plného Lásky a Milosrdenství pro všechny a zejména pro hříšníky.
Pohleď na Mé utrpení a ponoř se do něj.
Můj nejhorší badtrip
Badtripy jsou i
v mystické psychonautice, ale mají svoje specifika. Bývá to např. nečekané
exkurze do pekla, jež zažila sv.Faustyna. Sv.Terezie z Ávily ho popsala
takto:
„Jednoho dne jsem byla přenesena do pekla, aniž
věděla jak. Bylo to velmi krátké vidění, ale zdá se mi, že na ně nebudu moci
zapomenout, i kdybych žila mnoho let. Vchod se mi jevil jako velmi dlouhá a
těsná podzemní chodba, podobná nízké, temné a úzké peci.
Podlaha byla samé páchnoucí bahno a plná
hnusných plazů. Co jsem tehdy vytrpěla, přesahuje všechnu lidskou
představivost. Cítila jsem v duši oheň, který neumím popsat, zatímco
nesnesitelné bolesti trýznily tělo. Byl to drtivý útlak, úzkost, hluboký
smutek.
Tak živá a zoufalá bolest, že nevím, jak to mám
vyjádřit. Říci, že člověk zakouší neustálý smrtelný zápas je příliš málo, neboť
aspoň ve smrti je nám vyrván život od jiných, zatímco zde se sama duše trhá na
kusy.
Ne, nedokáži najít výrazy ani jak vylíčit onen
vnitřní oheň, ani jak dát pochopit zoufalství, jímž vrcholily ty úděsné trýzně.
Neviděla jsem, kdo mne trýznil, avšak cítila jsem, jak jsem pálena a drásána, i
když daleko horšími mukami byl vnitřní oheň a zoufalství.“
Můj kamarád po návštěvě
pekla v tripu říkal, že nejhorším poznáním pro něj bylo, že ti pekelníci si
uvědomují, že to pekla opravdu patří.
Osobně jsem zažil ještě
něco horšího. Nazval bych to věčné zatracení. Představte si největší tíseň a
stokrát ji zesilte. Kdepak smrt, tohle bylo daleko horší. Hlavně proto, že to
bylo prociťováno jako věčné a nezměnitelné. Nedalo se z toho nijak
uniknout!
Jen jsem nechápal, co
jsem tak hrozného provedl, že mne božské tak strašně trestá. Až po tripu mi
božské klidně vysvětlilo, že jsem neprovedl nic, byla to prostě jen exkurze aby
bylo jasné co všechno umí.
Stejně tak odpovídal i
sv.Faustyně. Ukázal jí peklo, aby si nikdo nemohl myslet, že neexistuje,
protože ho nikdo nezažil. Psychonautika je prostě továrna na pocity lidem
neznámé. Příjemné i nepříjemné, Celek.
To je obsaženo i o onom
OOMM, ale musí se to zpívat dohromady. Pak je to pravé ohromující dunění hlasu
Boha. Kdepak nějaký senilní dědeček na mráčku... Ani trochu ne.
Osobní otázky
S lidmi, kteří umí
channeling, pracuji už 28 let. Ze zkušenosti vím, že odpovědi na obecné otázky
dělají snadno a správně, ale osobní otázky často nedělají vůbec.
Je to logické, náš egoismus
se všemožně brání přijmout Autoritu. Ptají se proto málo a ne do hloubky.
Vynucují si, co chtějí slyšet a to výsledek ničí. Podle zákonů channelingu
nemohou dostat informace, které nechtějí přijmout.
Je dosti těžké uvolnit
naše zábrany abychom mohli dostávat kvalitní informace o sobě. Musíme opakovat,
že chceme slyšet a skutečně chtít. Často je dobré ptát se na sebe někoho, kdo
channeling umí, nebo použít jinou metodu verifikace.
Zjistit tak i náš životní úkol a jak ho
plníme. Významy snů i událostí, vztahy k druhým lidem atd. Na osobní
otázky by měly být zvláštní vyšší kurzy channelingu. Měla by to být i forma
zpovědi.
Spontánní tripy
Ojediněle se stává, že
se do rozšířeného vědomí člověk dostane bez jakékoliv vnější příčiny, zcela
nečekaně. Přitom to není flashback, protože se to stává i když žádné tripy
nikdy neměl.
Psycholog Maslowa to
nazval Peak experience https://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience
Příkladů je mnoho,
např. TGM při cestě vlakem uviděl ojínělý strom a náhle se mu změnilo vědomí.
Najednou pochopil, že vše na světě má své místo.
Pani
C.M.C.:
Jednoho jitra roku 1894 jsem se dívala šťastna a unesena s pohnutím na květiny
a tu mi v nitru odpadl jakýsi závoj a já chápala, že i veškeré rostlinstvo má
život a vědomí. Měla jsem pocit, že jsem sjednocena s Přírodou, jako bych byla
jinou bytostí, oddělenou od druhých a přece současně spojená se Vším. Vím, že
pod veškerým neklidem a rozptýleností života je nekonečný oceán Klidu, jejž
nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní mír Přírody je nade všechno chápání.
V bibli je popsán případ obráceni Saola na křesťanství
:
2Kor 12, 2 Znám člověka
v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda
v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka (zda to bylo v
těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví),
který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku
nepřísluší mluvit.
Další případ se stal na Letnice:
Sk 2.1 Když pak přišel den
Letnic, byli všichni jednomyslně spolu.
Ale i
v dobrodružné literatuře se vyskytují tyto zvláštní stavy náhle
rozšířeného vědomí:
Bylo zima, ale ráno bylo nanejvýše krásné. Obloha byla tak
modrá a jasná, a slunce, nyní již hodně vysoko stojící, svítilo s pronikavou
severskou měkkostí. Podivná jasná krása toho jitra a pohled na zemi v dálce
vyvolal ve mně na okamžik zvláštní intensivní cit. Byl to vyšší a prudší cit
než cit štěstí. Byl v něm smutek i radost a všecko. Bylo mi jako kdybych v této
scéně oceánu, vzduchu a země náhle uskutečnil všechny touhy a všechna přání
svého života. Došel jsem toho utrpením. Byl jsem jen obyčejný dělník, pracující
na lodi, ale pro mne přišel tento slavný, zvláštní okamžik. Viz: http://intuice.mysteria.cz/tramping.doc
Kdo to vyvolává? Zjevně
režisér tripu, naše intuice. Znáte to? Mě se to tedy nestalo.
In vino veritas
Tato zkušenost starých
Římanů platí dodnes a všichni ji známe. V alkoholovém opojení se projevíme
jací jsme. Což to ale v tripech neplatí? Vždyť psychedelika jsou daleko
silnější než alkohol!
Léta jsem zkoumal, co
všechno tripy ovlivňuje. Seznam toho je velmi dlouhý, vlastně je ovlivňuje úplně
vše. Kdekdo si myslí, že druh psychedelika, ale podle mých zkušeností jen velmi
málo. Všechny způsobují jedno jediné a to je trans v síle určené dávkou.
Důležitějším faktorem
je set a setting. Obecně metoda tripu. Ale ani podle toho nelze vše vysvětlit.
Hlavním faktorem, který určuje jaké tripy budou, jsme totiž my sami.
Jaký je člověk, takové má tripy, ba i celý
život. Jen to není snadné pochopit. V tripech je to vyjádřeno
v symbolech, a i to málo co pochopíme většinou rychle zapomeneme. Až po
mnohaletém studiu začneme chápat, co to vlastně tripy jsou.
Ale stejné množství
zkušeností potřebuje i IT technika. V té je dobré nejen studovat
literaturu, ale ptát se zkušených. To ví každý.
Ale koho se má
psychonaut ptát na své tripy? Nejlepší je přímo jejich režiséra, tím je naše
nevědomí. To ono nám tripy vytváří podle nás samých.
Komunikovat s ním
není těžké, ale není ochota to dělat, což je velká škoda. Zkušený psychonaut se
bez toho ale neobejde.
Ayahuasca a Bufo
alvarius
V časopisu Téma
č.9/21 je článek o výtvarníku, básníku a psychoterapeutu Miroslavu Huptychovi
Básníkům bylo nejlíp na psychiatrii.
Hovoří o svém rituálu s
ayahuascou v Brazílii: „Není to pro rekreační užívání a už vůbec ne pro duševně
nemocné. U nich to, třeba tak jako u LSD, může otevřít 13.komnaty a skončit
toxickou psychózou.“
Otázka: Co jste po tom
rituálu cítil? „Najednou jsem se ocitl v úplně jiném vesmíru, jako bych
byl na návštěvě u Boha. Vnímal jsem úplně vše. Měl jsem pocit že slyším hukot,
prostor vybuchuje a já jsem roztříštěn do jednotlivých buněk.
Z mlhy dosavadní
existence jsem se vyloupnul do rozzářeného prostoru Nekonečna.
Zaplavila mě blaženost.
Bylo to hodně vizuální, proto se tomu zážitku také říká kino indiánů.
Viděl jsem úžasné,
nepopsatelné věci. Ohňostroj barev. Tak syté barvy jsem dosud neviděl.
Při ceremonii se
šamanem jsem byl přítomen přitloukání Ježíše na kříž. Cítil jsem tu jeho
strašnou bolest.“ ....
Uzavírá: „Po nápoji
ayahuasca nebo vyzkoušení sekretu ze žáby Bufo alvarius člověk nepochybuje. Je
to naprosto jasný! Je to jako když se v hlavě rozsvítí.
Když pak ten zážitek
vyprchá, jako když někdo otočí vypínačem, je zase tma. Zažil jsem to opakovaně.
A nyní mi snad už zůstává alespoň pološero.“
https://www.facebook.com/temacasopis/photos/a.298494523685284/1599177410283649/
Bůh podle zkušeností
psychonautiků
Tripreport z
http://intuice.mysteria.cz/nejsilnejsi-meditace.htm
Lidský
pocit mi téměř zmizel. Cítil jsem nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a
nechal se Jím prostoupit. Ta Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou
Dokonalost úplně Jiným pohledem než v dřívějších sedmnácti meditacích. Byla by zbabělost to
nechtít vidět. Ta dětská hra lidí... Přestal jsem věřit, že existuje nějaká
konečná pravda, že takový a takový je vesmír i náš vývoj k dokonalosti.
V extrémně naléhavých vizích a pocitech jsem poznal, že je vše Jinak. Je jen božská virtuální Hra!! Vše, co se děje,
se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno čímsi zcela Neznámým
z míst mimo prostor a čas.
Pak
mi diktovalo Nadjá:
"Bylo to dlouhé a krušné, zase poslouchat Boha. On se jen tak nenudil,
ukazoval ti, co je v Něm. A to malého zdrtilo. Ty sis totiž myslel, že je to jen
tak hledět k Bohu a vidět Ho, jaký Je. On je totiž úplně Jiný. Hlavně větší.
Nekonečněkrát. A to je ten pravý rozdíl. Ne, že je jen o trochu, o nekonečně! A
to je co říci. Proto zde musím rozhlásit, že ten, kdo vchází k Bohu, pocítí
nejdřív úžas, potom údiv a nakonec zoufalství. Uvidět a procítit Ho je totiž
Jiné než lidové představy. Ty by si Ho jen představily jako chytrého dědečka na
mráčku. Není takový, je tisíckrát a n-krát větší. Proto
je Jiný. Ať
tě tedy nebolí, když se tvé snahy a názory dostanou do střetu s Realitou.
Vím, že tě to bolelo,
procítit skoro úplně Boha. Je v Něm něco Jiného, než jsi čekal, ale to nevadí,
Takový je Fakt. Vidět ty tvary Realit a Symbolů, což je totéž. Vidět tu
nekonečnou variantnost Všeho a uvědomovat si, že i čas a prostor jsou vytvořeny
pouze pro váš prožitek.
Z https://iwrite.cz/esc-50-ayahuasca/
:
A pak jsem náhle pochopil, že TOHLE je skutečnost! Ten
tanec barev a rajská hudba. To je to, kde ve skutečnosti jsme. Celou dobu.
Odjakživa. A je tu o nás postaráno. Bytostmi, které nás stvořily. A že účelem
VŠEHO, co se mi dosud v životě událo, bylo dostat se sem. Přesně do tohohle
bodu. Zjistit to.
A ty barvy a hudba říkaly: „Jenom klídek. Všechno je v
pohodě. Stvořili jsme vás, abyste byli šťastní. To je vaše jediná úloha. Máme
vás rádi. Ty srandy a dramata, co si vytváříte ve světě, kterému říkáte
realita, si děláte sami. Asi abyste se nenudili. Ale je to zbytečné. Stvořili
jsme to tu pro radost. To je smysl života. Smysl vesmíru. A teď už to víš.“
Jedinečnou výhodou
psychonautiky je poznávat Neznámo a vyznat se tak i v nejtěžších
filozofických otázkách, i v pojmu Boha. V rozšířeném vědomí tripu můžeme
vidět, že vše je úplně jinak, než učí církve všech náboženství.
Vyprávějí spíše pohádky
o Něm, vycházející ze svatých knih. Běžným lidem to stačí. To je i důvod, že
mnoho lidí je tím odrazeno a stávají se ateisty. Preláti vůbec nemají zájem
zkoumat, kdo Bůh vlastně je.
Ale ani psychonauti o
tom neradi mluví, ač ho zjevně znají, nejen Dr.Grof, Huxley či prof.Leary. Pro
většinu lidí je to iritující. Tak se tomu vyhnou.
Předně není jeden Bůh,
ale je Jich nekonečno a každý je Jiný. V podstatě existuje hierarchie
vyšších a vyšších entit od nám známým, jdoucí do totálně nepochopitelného
abstraktního Nekonečna superpodivnosti paradoxů.
Rozlišují se úrovní
Inteligence, Dokonalosti, Moci, prožíváním Věčnosti i Nekonečnosti v nekonečně
směrech. Je tedy na místě mluvit o polobozích, bozích, božstvech. Ještě vyšší
je těžké pojmenovat.
Každý žije ve svém
světě, jež mu odpovídá, tedy nikdo z nich nežije mezi námi, ani se nám
nepodobá. Přesahují nás o několik řádů.
Každý z nich má
k lidem určitý vztah, určitým způsobem s námi pracuje pro hlavní úkol
Vzestupu, tj.Sebepoznání.
Ono je to v podstatě
nepopsatelné. Jistě byste k tomuto mohli mnohé dodat ze svých mystických
zkušeností. Tak pište, please, co jste zažili vy
Zkušenosti s vývojem
tripů mystické psychonautiky
Mystická psychonautika
je v mnohém odlišná od té běžné. Nejen v obsahu tripů, ale i
v jejich vývoji. Je za tím vůle vyššího Já, tedy intuice, jež je zároveň i
režisér tripů. Stává se Učitelem, Guruem.
Má vše dokonale
promyšleno a provedeno. Základem je životní úkol. Pokud tam je duchovní rozvoj
osobnosti, musí se s ním začít a léta na něm pracovat.
Proto, jak už
desetiletí pozoruji, obsah se mění od extatických návštěv božských světů, jež
právě slouží jako upoutávka a výzva – chceš Tam? Kdo To přijme, je
v mystickém procesu.
Pak už tripy nejsou
všechny extatické, neboť jsou moc drahé. Bývají směsí božských pocitů, tedy
extaticko-neutrálně-tísnivých, a je v nich veškerá potřebná výuka. Tato
transformační etapa je nejdelší, trvá řadu let až desetileti.
Pak se stane to, co
psychonauté nečekali, ani se jim to nelíbí. Četnost tripů slábne, zkracují se a
bývají i méně obsažné. Pocity jsou v nich převážně neutrální.
Vyšší Já vysvětluje, že
je to proto, že už se učivo poznávání vyšších světů vyčerpalo. Vědomí se už
mnoha tripy rozšířilo dostatečně a není vhodné ho roztahovat ještě víc, protože
by ztratilo stabilitu. Rozdíl mezi spodkem a vrškem vědomí by byl moc velký.
Proto se musí čekat, až
vršek vědomí vytáhne spodek trochu výš a stabilizuje ho. Další velké mystické
tripy budou zase až v příštím životě.
Psychonaut ale dostane
odměny za léta práce. Kromě ochrany a přísunu informací je to zlepšení
základního pocitu, je vlastně v slabém tripu neustále. K tomu dostane
i jeden až dva kratší tripy denně, ke kterým už ani psychedelika nepotřebuje.
Jsou stejně silné, avšak převážně bez dynamiky, klidné.
Je to moc složité a
podivné? Jistě, ale programování je také takové, ale spousta lidí ho dokonale
zvládá. Ostatní o něm mají jen matnou představu.
Přístupy k psychonautice
Zamysleli jste se, proč
psychonautiku děláte? Co od ní očekáváte a co vám dává? Zabývám se touto
otázkou mnoho let.
Pozoruji širokou škálu
důvodů a přístupů. Od odreagování se rekreačních uživatelů psychedelik po
vysoce odborné studium transů rozšířeného vědomí.
Zrovna poslouchám
prof.Horáčka na Radiožurnálu, večer bude opakování rozhovoru s Lucií
Výbornou. Mluví o své poslední knize Vědomí a realita, o které se zde už psalo.
Ketaminem si pokoušel rozšířit své zkušenosti o výzkumu vědomí.
Takže otázka pro vás,
proč psychonautiku děláte?
Vlastní zkušenost je
hlavní zkušenost
Jak zavolat režiséra tripu
Podle mne je jeho
existence dokázána už tím, že se v tripu dozvídáme něco nového, co
z naší hlavy nepochází. Trip podle mě není utvářen nějakou nahodilostí,
ale má vnitřní logiku.
Proto je účelné
zkoumat, kdo je jeho režisér. Jak na to, popisuji v následujícím setu a
settingu:
1.Příprava
Tento trip bychom měli
věnovat pouze tomuto, takže nějaké rozptylování čímkoliv jiným je nevhodné.
Není to zábava, ale vážný výzkum existence našeho vyššího Já, čili intuice,
který je tím pravým režisérem tripu. Je vlastně naším Guruem.
Měl by tomu dopomoci
určitý rituál, který můžeme sami vymyslet. Jeho součástí je i hudba, jež musí
hrát pořádně nahlas i během tripu. Doporučuji sjkladby
Lisy Gerrard- Stačí se zaposlouchat do hudby, myšlenky samy zmizí.
2.Trip
Na tento trip není
vhodná větší dávka, ale malá, abychom nebyli v transu příliš moc a mohli
ho vnímat vědomím. Nejlepší pozice je vleže na zádech, přikryti dekou, oči
zakryté aby nás nic nerušilo. Na počátku tripu stále dokola opakujeme: Volám tě
mé vyšší Já. Volám tě má intuice, režisére tripu. Zjev se mi!
Připomíná vám to
vyvolávání duchů? Ovšem, podobnost tu je.
Vnímání hudby i naše
pocity by se měly značně zkvalitnit, to už je důkaz přítomnosti vyššího Já.
Vnímáme, co se kolem děje vnitřním zrakem. Může se objevit jako cokoliv, šaman,
pták, nebo nějaký symbol.
Pokud se něco takového
objeví, můžeme se toho zeptat: Jsi to opravdu ty, mé vyšší Já, režisér tripu?
Pokud souhlasí, můžeme začít rozhovor na připravené otázky. Můžeme ho požádat,
aby nám ukázal, co nám chce ukázat.
3.Integrace zážitku
Na výstupu z tripu hned
nahrajeme naše dojmy do připraveného diktafonu. Až se s tím srovnáme,
můžeme zkoušet spojit se s režisérem tripu, aby nám vysvětlil, co jsme
ještě nepochopili.
4.Kontraindikace
Je to už vyšší škola
psychonautiky a ta není vhodná pro každého. Dříve to dělali jen šamané,
nejvyšší kněží a zasvěcenci. Hodně dává, ale je potencionálně nebezpečná
zejména z důvodu psychospirituální krize. Kdo má problémy duševního rázu,
i deprese, neměl by to dělat.
Ze zkušenosti ji mají
častěji ti, kteří mají rádi horory, mají piercing nebo tetování. Pokud by někdo
chtěl volat nečisté síly, riskuje hodně. Za daleko menší prohřešek poslalo
vyšší Já moji známou jasnovidku Petru pod kola auta.
5.Poznámka
Nemusí se to povést
napoprvé. Nejlépe napsat tripreport a uveřejnit, ať se ostatní poučí. Jistě
objevíte další vylepšení.
Pokud to budete
opakovat, znamená to vstup do mystiky a jeho procesu. Vyšší Já o vás začne mít
zájem a začne vás přitahovat k sobě. To je proces Poznání. Jeho
zákonitosti jsou dosti složité. Není to snadné ani krátkodobé. Jako výstup na
Kailás https://cs.wikipedia.org/wiki/Kailas
Dobrovolně neodejdu
Tak bych nazval sérii
tripů před několika lety. Měl jsem v rozšířeném vědomí tak božské pocity i
rychlé dokonalé vnímání a chápání, že mne myšlenka, že budu muset zase
vystoupit z osvícenosti do té lidské ubohosti, velmi bolela.
Rozhodl jsem se proto
k radikálnímu kroku. Režisérovi tripu jsem na jeho pokyn vystoupit
z tripu řekl, že dobrovolně neodejdu.
On mě ale docela
dlouhou dobu trpělivě vybízel k odchodu a vysvětloval, že Tam nemohu
zůstat, protože to není svět pro lidi. Prostě Tam nepatřím. Jsem Tam jen na
exkurzi. Je to i drahé Tam pobývat.
Dokonce mne jakoby
vyšoupl za dveře. Zaposlouchal jsem se ale do božské hudby, tím ve mne zesílil
božský pocit a rázem jsem byl zase Tam.
Cítil jsem ale, jak mi
ubývá sil a stoupá únava, což je signál konce tripu. To rozhodlo, a po chvíli
jsem byl z tripu venku.
Uvědomoval jsem si
nutnost toho, ale v příštích tripech jsem udělal totéž. Tak moc mi vadila
a vadí myšlenka, že rozšířené vědomí je vždy jen krátkodobé.
Po letech se ale
situace změnila a přece jen mi režisér tripu dal trvale rozšířené vědomí, i
když ne tak silné jako v tripu.
Z tohoto případu
vyplývá, jak důležité je umět komunikovat s režisérem tripu abychom se dovedli
orientovat nejen v něm ale i před a po něm. Chodíme totiž v tripu k němu na
návštěvu. Měl by mít možnost se k němu vyjádřit.
http://intuice.mysteria.cz/2021/03/dobrovolne-neodejdu/
Vyšší stupeň channelingu
Vše je možné zdokonalit
a je třeba to dělat, o tom je život. Channeling je úžasná schopnost, duchovní
vývoj si bez něj nedovedu představit. Ale něco mu přece schází. Nevíme vlastně,
jaký je svět božských Zdrojů, které s námi hovoří, ani jací vlastně jsou.
Představujeme si je lidsky, ale zjevně jsou zcela jiní než lidé.
Pro návštěvu Jejich
světa potřebujeme hlubší trans, dosažitelný například holotropním dýcháním. To umožní
rozšířit naše vědomí nebývalým způsobem. V takové meditaci můžeme
s božskými Zdroji také komunikovat. Dávají nám i své vše vyjadřující
pocity a vize. I naše inteligence je silně zvětšená. Až pak si uvědomíme, že
channeling je daleko víc, než jsme si mysleli...
Škoda, že ve stavu
meditace nemůžeme být trvale. Nejsme bohové. Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale
už ji hodně chápeme.
Chybovost
Je to těžké si to
přiznat, ale při detailním rozboru poznáváme, že se mýlíme téměř ve všem.
Základem je správná filozofie života. Přijímáme daleko častěji všeobecně
přijímané hodnoty, jako je moc a peníze, ačkoliv nás to vede jen za scestí.
Smysl života nám uniká,
protože o filozofii života nic nevíme, jen vlastní omezené názory. Moudrost a
filozofie téměř nikoho nezajímá.
Ale mýlíme se i ve
většině běžných rozhodnutích. Je smutné pozorovat, že se z následků chyb
skoro nikdo nepoučí a stejné chyby opakuje dál a dál.
Je za tím hlavně lenost správně vnímat a myslet, odhalit
logickou strukturu, vymyslet co jsou podstatné otázky a k nim shánět
kvalitní informace.
Bohužel i vzdělaní lidé
často podlehnou rychlým emotivním zkratkovitým reakcím a pak jsou jejich závěry
chybné či nepřesné, což si ani nechtějí přiznat.
O stupeň výše je
využívat gigantických schopností intuice, ale to je vysoko nad ochotou lidí se
o to alespoň pokusit. Je to velká věda, dosud téměř neznámá.
Nevědomost je sladká
Být mystikem není tak
snadné jak se zdá laikům. Neuvědomují si sílu iluzí které mají. Mohou si
doslova vymyslet co chtějí a věřit tomu.
Běžná víra není nic
božského, jak se mylně domnívají věřící, ale pouze jejich názor, čili přání,
jež si sami vytvořili.
Pravou víru popisují
slova Krista: ” Kdo má víru jako hořčičné semínko, pohne horou.“ Kdo však
tyto Dary Ducha má? Víra Krista je tedy úplně jiná, než si věřící myslí.
Dospělí odmítají měnit
svoje názory, ale mystika, jakožto výuka božským, vede ke změně téměř všech
názorů. Proto ani nemůže být populární.
Ve vytrženích ducha
mystikové vnímají výuku, jež jim božské dává a jsou z ní ohromeni. Doslova
jim před očima bourá jejich svět představ.
Přijetí Boha
Věřící tvrdí, že
přijali Boha a Kristus sejmul jejich hříchy a oni jako nevinní mohou tedy
vstoupit do Království nebeského. Když se jich zeptáte, zda jim to Bůh či
Kristus dal výslovně na vědomí, odpoví, že je to jejich víra. Jakoby je vůbec
nezajímalo, zda se to skutečně stalo! Je přece nemožné, aby člověk náhle a
definitivně přestal hřešit! Otázka tedy je, zda-li tato víra není planá.
Přijmout Boha jako
hlavní Autoritu je daleko těžší než nějaké prohlášení. Egoističtí lidé, kteří
si říkají věřící, to řekne, ale kdyby je Bůh oslovil, zacpávali by si uši, aby
Ho nemuseli slyšet. Takové případy bible popisuje.
Přitom stupeň přijetí
Boha je základní nutnost duchovního růstu. Kdo nepřijímá Boha jako Učitele, jak
se může něco sám naučit? Jen iluze do kterých zapadne.
Zejména velké mocné
národy jsou příliš namyšlené, než aby někoho poslouchaly, i když by to byl sám
Bůh. Malé národy, ke kterým patří i náš, které zažily těžké doby jsou daleko
přístupnější. Nemusí chodit do kostela ani se hlásit k nějaké církvi či
víře, ale je to v nich. Vrozené to nemá téměř nikdo.
Stáří a involuce
Stáří
s nevyhnutným úbytkem fyzických a duševních sil není nic příjemného. Nemoci
situaci ještě zhoršují. Na některé velmi staré lidi není pěkný pohled. Proč to
tak je? Jaké duchovní zákony to vysvětlují? Musí tvořit logickou strukturu ze
které vše vyplývá. Kupodivu o tom božské nerado mluví.
Jedna věc jsou nemoci,
které pomalu vedou k smrti. Platí, že čím má kdo horší vztah k Bohu, tím
horší má smrt. Kdo se bojí smrti i Boha a proto si přeje dlouho žít, může mu to
být umožněno, ale zaplatí za to fyzickým a duševním úpadkem i bolestmi, jež ho
vyhánějí ze života.
Problém involuce je
těžší. Proč máme být i za dobrý život potrestání úpadkem? Zdá se to nelogické,
ale platí to obecně, jen souvislosti nejsou běžně známy.
Kdo nechce do vývoje,
je k němu nucen i duchovním a
fyzickým úpadkem sil ve stáří. A to platí i ve vyšších světech. Proto o tom
božské nerado mluví, stejně jako my.
Výhled EU a světa
Jaký bude dopad
chystaného riskantního gigantického zadlužení EU? Překvapivě malý, odpovídá
božská intuice. Kdo bude platit splátky a úroky? Však to nějak zpytlíkují.
Princip je, aby nikdo nešel do bankrotu, to by byla katastrofa. Proto se jim
podaří jí zamezit i když na to některé země budou doplácet, ale Němci mají
peněz nazbyt a rádi si svou novou říši s omezenou pravomocí budou
spravovat. Vlastně se nebude nic tak moc velkého dít, jen se bude pomalu
upevňovat evropský stát. Řekli mi další informace z budoucnosti:
Anglie půjde dost
rychle do bezvýznamnosti, což ji vadit nebude. USA bude kolísat, vrávorat.
Německo bude hrdé, i
když bude muset dost platit slabším členům EU. Francii bude její stoupající
vliv vadit, ale sama bude mít málo sil to změnit.
Imigranti v EU
budou dělat problémy? Problémy budou, islám mají jako vlajku.
To bude podobné i mojí
situaci. Také se nebude dlouho mnoho dít, ale vliv božského bude pomalu
stoupat. K tomu vedou i zátěže.
Osobnosti v nás
Ze zkušenosti víme, že
mnozí lidé jinak myslí i jednají doma a jinak v zaměstnání. Tyto rozdíly
ukazují, že je v nás více osob než jedna.
V zaměstnání jsme
nuceni jednat racionálně, logicky, profesionálně. Ale jakmile přijdeme domů,
naše osobnost se změní. Ovlivňuje nás totiž silně i naše iracionální, emotivně
pudová část. Nechceme se jí vzdát, protože ji bereme za neoddělitelnou část
naší osobnosti.
Tuto jednoduchou
skutečnost si však u sebe nechceme uvědomit, protože by to znamenalo, že máme
problém. Ten ovšem odmítáme řešit a tak zůstává, i když nám přináší mnohé
problémy.
Vinou starší,
emotivnější částí osobnosti totiž děláme ukvapená povrchní rozhodnutí, panicky
jednáme a to není bez následků. Intenzivně brzdí náš osobní rozvoj.
Tyto dvě osobnosti v
nás se nemají rády. Dělají, že ta druhá neexistuje. Dokonce jich v nás existuje
daleko více, ale tyto jsou hlavní.
Jakmile jednu z nich
více využijeme, cítí se druhá odstrčená a začne se ozývat aby se také
realizovala. Jinak by ztrácela vliv.
Známý příklad je u
lékařů, kteří vědí, že nemají léčit sebe ani členy své rodiny. Snadno by se
totiž dopustili velké chyby. Emoce by jim zastínily správnou úvahu, diagnózu i
terapii.
Co s tím? Uvědomit
si to a pochopit kde je problém. Tím přestaneme málo rozvinutou část osobnosti
podporovat, takže postupně ztratí na významu. Je to ovšem těžké a dlouhodobé.
Nevzdává se snadno své role.
Ještě těžší je uvědomit
si svou nejkvalitnější část, která je však nejméně aktivní. Říká se jí intuice.
Vědomě ji posilovat trvá desetiletí, než dosáhne hlavní autoritu, ale výsledek
stojí za to. Možná je to překvapivé, ale právě toto je mystika.
Vrstvy poznání
Na každou otázku máme
odpověď, ale při bližším zkoumání zjistíme její nedostatky. Můžeme přijít
s další, dokonalejší odpovědí, ale při podrobném zkoumání poznáme i její
slabiny a máme možnost dalšího zdokonalení. To platí i v mystice, která
dává daleko dokonalejší Poznání. Ale ani to není definitivní. Poznávání totiž
vede do nekonečna. Je to tedy forma fraktálu. Není definitivní pravda.
Jakákoliv vyjádření zkušenosti je jen dílčí vrstva, vlastně kamufláž Reality.
O tom je i zkoumání
vzniku hříchu jezením plodů stromu Poznání, které vede k poznání dobrého a
zlého. Bůh tak vlastně vyslal zárodky lidí do Stvoření a tím i jejich cestu
zpět ve věčném koloběhu.
Bůh přece musel vědět,
že to takto dopadne, jiná cesta ani nebyla. Je to symbol jak pochopit význam
Stvoření jako Obraz Boha.
Tisíce let se o tom
dohaduje teologové, ale zatím se daleko nedostali. Ve skrytu vědí, že to
nechápou. Je to nedořešené a blokuje to duchovní rozvoj. Lidé se kvůli tomuto
prvotnímu trestu bojí poznávat boží Tajemství a zůstávají u biblické demagogie.
Účel covidové pandemie
Covidová pandemie
v roce 2020 začala novou kapitolu lidstva, čehož si zatím všimli jen
nemnozí. Její účel je velmi široký, je to zásah do osudů lidí a národů. Všechny
souvislosti lze zjistit jen komunikací s božskou intuicí. Ta může naznačit
i naši budoucnost.
Uvědomme si, že celou
dobu historie lidstvo provázely války, epidemie i neúrody. Velké války však
jsou už desetiletí minulostí. Bereme to jako samozřejmost, ale není tomu tak.
Militarismus je nám přímo vtělen.
Božské má svoje metody,
jak řídí své Stvoření. Pokud nechce válku, jež by zákonitě nastala postupným
zesilováním militarismu během dlouhé době míru, musí použít řadu zásahů.
Situace je zhoršena soudobým periodickým zesílením agresivity, jež musí být
brzděna v určitých mezích. Přitom nejde o nápravu lidstva. Ta možná není.
Jedním z božských
zásahů na udržení stability je právě tato pandemie. Ta karmicky zasahuje ty,
které božské potřebuje potrestat, ale také celkově zesílí stres lidstva.
Pandemie má vlastně
zástupnou roli světové války. Lidstvo se s ní musí vypořádat, přitom je
ale škod a obětí podstatně méně. Božské zařídí, aby se infekce nedala tak
snadno vymýtit, má k tomu nekonečně mnoho prostředků. Tím se Mu podaří
velký konflikt na čas odvrátit.
Co lze
v budoucnosti očekávat? Nic moc příjemného. Léta, ba desetiletí zmatků a
obav. Paradoxně se nebude dít nic moc nebezpečného.
Lidé se budou chtít víc zabezpečit. To zvýší i
ceny nemovitostí. Budou opatrnější ve všech směrech. Změní se i strategická
mapa světa. Velmoc USA bude upadat, asijské země posilovat.
Populismus je
nebezpečím pro civilizaci
Kultura, politika i
náboženství vždy čelily nebezpečí populismu. Je projevem úpadku civilizace,
protože ji nerozvíjí, ale oslabuje. V současné době je populismus velmi
rozšířen a jeho vliv roste. Situace v mnohém připomíná úpadek velkých
civilizací, jako byla Římská říše.
Ignorace reality, egoismus, nedostatek pokory,
lenost myslet, namyšlenost a rozmazlenost, to je půda pro populismus. Uvědomuje
si to však jen málo lidí.
Jeho problém je ve struktuře obyvatel. Lidé
jsou různí, liší se ve všem, a zejména v zájmech, stupni poznání a
kulturnosti. Podle principu podobnosti se zajímají hlavně o jim podobnou
úroveň.
Problém je, že těch,
kteří mají vysokou kulturní úroveň, je velmi málo, ač mají často pro své
schopnosti vysoké postavení a tedy vliv. Těch, kteří nejsou tak kulturně
vyspělí je však mnohonásobně víc. Paradoxně tak populismu nahrává demokracie,
kde všichni mají stejný hlas.
Z rozdílných zájmů
neustále vzniká boj, na který doplácí jeden nebo druhý. Masovost však stále
zesiluje svůj vliv. Mnozí se přestali stydět za svou omezenost a dávají ji
hlasitě najevo jako přednost.
Faktem je, že dnešní
životní styl je hodně náročný a stresující. Lidé proto usilují o relaxaci a na
kulturní rozvoj jim chybí vůle i síla.
Populismus je rozvojem
komunikačních technologií velmi usnadněn. Lidé nehledají objektivitu, ale to,
co je jim hodí, co potvrzuje jejich názory. Co se jim nelíbí, to ignorují. Lež
je tedy často populárnější jez pravda.
Přání je tedy daleko
populárnější než skutečnost sama, jež bývá dosti nepříjemná, zvláště
jednodušším lidem. Je i příliš složitá, což odmítají chápat. Myšlení je bolí.
Chtějí jednoduchá řešení, která dosáhnou toho, co se jim líbí. To věděli
všichni diktátoři. Co na tom, že se to nikdy nepovede....
Nepříjemné se zamlčuje,
uhýbá se před realitou, vymýšlejí se různé kličky jak problémy utišit.
Racionalita je nahrazována emocemi.
Synonymum pro
populismus je vulgarizace. Ta snižuje kvalitu kultury, politiky i náboženství a
nedá se s tím moc dělat, protože ji podporuje příliš mnoho lidí.
Je sice zjevné, že jde
o vulgarizaci, ale není sil se jí postavit, ba ani o ní mluvit. Spíše se jí
podřizuje více a více lidí, protože si uvědomuje její sílu. Současná silně
zvýšená agresivita v kombinaci s hloupostí a bláznivostí situaci
zhoršuje.
Bojovat
s populismem lze tím, že se o něm mluví, jaké problémy způsobuje. Nejvíce
se o populismu mluví v politice, méně v kultuře, ale vůbec se
nepopisuje v náboženství.
V politice byl jasným
příkladem populismu fašismus i komunismus. Oslovil široké vrstvy, které byly za
jeho ideje a sliby ochotny položit život, ač to byly od počátku zjevné
nesmysly, které neměly naději na trvalou existenci, protože popíraly základní
fakta.
Ale i v současné
době je populismus dobře vidět např. v USA a Velké Británii. Politikové se
zaměřují na povrchní přání obyvatel po blahobytu a neřeší následky, např.
ekonomickou, kulturní či klimatickou krizi, jež se tak postupně zhoršuje.
O populismu
v kultuře se bohužel mluví daleko méně, takže všeobecná úroveň zejména
mládeže je ohrožena. Kde jsou ty doby, kdy kultura měla za prioritu rozvoj
osobnosti. To už dávno není populární.
Populistická kultura se
zabývá povrchní zábavou plnou banalit. Zpěváci neumí zpívat, herci neumí hrát a
kupodivu to nikomu nevadí. Nabídka odpovídá poptávce, tj.co nejvíce násilí.
Vůbec se však nemluví o
populismu v náboženství, ačkoliv je v něm nejsilnější a bylo tomu tak
i v dávné minulosti. Církve a duchovní společenství ignorují podstatu svatých
knih a vymýšlejí si pohádky a rituály, jen aby oslovily co nejvíce lidí sliby,
jež nemohou splnit.
Víra je zde podávána
jako přání, které usiluje o to, co nám chybí. Vzniká jakási tragikomedie či
parodie na náboženství, která se plete do politiky i sociální práce. O hlavní
účel náboženství, což je poznání a přijetí Boha není zájem. Věřící
v církvi hledají to, co v něm vůbec být nemá. Například jistotu a
bezpečí rodiny, klid od stresů či splnění přání.
Modlitbami si prý svá
přání mohou splnit, ale paradoxně nikdo snad vážně nečeká, že se to opravdu
stane. Bůh je v nich jen jakási mýtická postava, jež existuje jen
v knihách a představách.
V historii bylo
mnoho hnutí za obnovu církve, ale neměly velký dopad. Hlubším náboženským
otázkám totiž rozumí jen velmi málo lidí a ti byli a jsou ignorováni, protože
říkají nepopulární skutečnosti
.
Tři hlavní iluze o
mystice
Věřící všech
náboženství jsou plni naivních názorů. Velmi rozšířenou iluzí je, že účelem
náboženství je umravňování, vyhnutí se hříchu. Je to pozůstatek Starého zákona.
V Novém zákoně je to mnohokrát popřeno jako neúčinná snaha.
Nový zákon je
o přijetí Boha a Jeho moci, zesílení Jeho vlivu v člověku, jež
očišťuje a pozvedává. To je věřícím tak nepochopitelné, že se stále drží jen
moralismů. Znovuzrození z Ducha, kromě několika výjimek z kterých se stali
někteří svatí, zůstalo jen zbožným mýtem, jemuž nikdo ve skutečnosti nevěří.
Spíše se věřící bojí
Boha a myslí si, že víra, kterou budou dělat podle svých představ, je zbaví
všech problémů.
Mystika, jako nejvyšší
stupeň duchovnosti, tedy živý vztah mezi lidským a božským, není žádnou iluzí,
není vůbec snadná a jednoduchá. Důvod je prostý, holou definitivní realitu je
daleko těžší přijmout než názor, který jsme si vymysleli, aby nám vyhovoval.
Duchovní zákony jsou
proto často pro nás nepříjemné. Odmítáme je přijmout a tak odmítáme i Boha.
Proto je tak málo těch, kteří je znají. Patří do esoteriky, ale té skutečné.
Mystika v pravém
významu slova, tedy nikdy nebyla, není a nebude populární, protože je to druh
askeze.
Dokonce upadá zájem o
její populární formu, ještě v 90.letech velmi rozšířenou. Je za tím i
nezdar metod popularizátorů mystiky. Oslovili množství lidí, ale nikomu se
nepodařilo dosáhnout toho, co jim slibovali, tedy nirvánu, samadhi atd. Nic
takového totiž nemůže existovat. Odporuje to duchovním zákonům.
O mystiku se totiž lidé
zajímají hlavně proto, aby získali co chtějí, bez ohledu zda je to vůbec možné.
Chtějí si naplnit své sny. Bohužel skutečná mystika je úplně jiná než představy
o ní, takže většina přání zůstanou nenaplněny.
Nejčastějším takovým
mýtem je, že mystika přináší klid mysli, vyrovnanost, naplnění a ukončení
bolestí a starostí. Je tomu právě naopak, jak popisuje bible, zejména Nový
zákon, rovněž životopisy mnoha skutečných mystiků. Nikdo z nich neměl
lehký život. Ne nadarmo je symbolem křesťanství kříž, což je utrpení.
Přijmout Boha
v Jeho Velikosti plné paradoxů je navíc tak těžké a ohromující, že ani
nemůže nikoho nechat v klidu. Navíc mystik je stále jen člověkem a mimo meditace
nechápe supersložité duchovní zákony, protože na to nemá schopnosti.
Druhým častým důvodem,
proč se laikové zajímají o mystiku je i to, že svůj život považují za těžký a
nepříjemný. Chtějí se ho zbavit, dokonce i příštích inkarnací, jak slibuje buddhismus
či hinduismus.
Křesťanství slibuje
odejít po smrti do věčnosti Ráje, což také není reálné, protože to odporuje
duchovním zákonům. Většina lidí, i věřících, se rodí opět zde a jen málo
jedinců pokračuje do vyšších civilizací ve věčné a nekonečně Cestě k Bohu.
Třetí častou iluzí je,
že mystika je jakási mýtická exotická zábavu, kde si může každý vymyslet
cokoliv a platí to. Kritika čehokoliv je zde nežádoucí.
Nahrává tomu exotika
Indie, Nepálu a Tibetu. Svatí mužové také vypadají velmi exoticky a to vzbuzuje
zvědavost, i jejich zvláštní výroky a činy. Tito tzv.mystikové si vymýšlejí
podivné způsoby životního stylu i meditací, jak se dostat k tomu, co si
přejí. Hrají si s tím jako děti na pískovišti.
To jsou povrchní,
dětinsky naivní přístupy a nelze čekat, že se do skutečné mystiky dostanou.
Vlastně to ani nechtějí. Neustále přijímat Autoritu Boha by jejich egoismus
nedovolil. Spíše budou své mýty používat jako ozdobu, než je to přestane bavit.
Vykládat jim, že mystika
je vlastně dlouhý a těžký proces, vlastně velmi strohá věda, kterou je nutno se
učit od božského, je zcela marné. Proto skutečných mystiků nikdy mnoho nebylo a
ani nebude, což vyjádřil i Kristus výrokem o malém stádci.
Termín mystika se nyní
používá jen ve vedlejším významu pro vše tajemné, ale tím je pojem degradován.
Za socialismu byla totiž víra a duchovnost vyjádřením odporu vůči komunistické
ideologii. Když padla, důvod zmizel.
Na lidi jsou daleko
vyšší nároky, takže spíše hledají zábavu či relaxaci a tou mystika rozhodně
není. Duchovnost a náboženství je v současné době horším stavu než
dříve, a nedá se s tím nic dělat.
.
Jak nás vidí Bůh
Věřící mají utkvělou
představu, že nás Bůh bezmezně láskyplně miluje a tomu věří celý život. Ani je
nenapadne, že to může být jinak. Ani je skutečnost nezajímá.
Mystik má ovšem možnost
to zjistit, protože má k Bohu přístup. Může Ho v meditaci požádat,
aby do něj vstoupil a na změněných rysech tváře mu ukázal Jeho vztah
k lidem.
Výsledek je to docela
překvapivý, ale logický. Pohled Boha na nás je dost těžké přesně popsat. Je
vlastně docela chladný, klidný a odtažitý. Je v něm obsažen fakt, že Bohu
je vše o lidech známo. Nedělá si o nás žádné iluze, vidí nás zcela reálně.
Jeho pohled kupodivu
nerozlišuje, zda hledí na charakterního či bezcharakterního člověka. Je
v tom i určitá přísnost. Ví, že si poradí se vším a s každým. Ale
úplně jinak, než si věřící myslí. Myslíme si, že jsme nejchytřejší ve vesmíru,
ale podle Boha jsme civilizace zlobivých dětí.
Vlastně úplně stejně
hledí na vše. Když se ho mystik zeptá, jak se dívá na něj, pocit se nepatrně
změní. Je v něm závan úsměvu. Mystik paradoxně překračuje nepřekročitelnou
barieru mezi lidmi a Bohem a to je zajímavé i pro Něj.
Náboženství
či zvláštní životní styl?
14. 5. 2020
Jsou běžně přijímaná náboženství ta nejlepší? Jistě ne, to by musely být
vidět výsledky, a to nejsou. Kupodivu nikomu nevadí, že ani po mnoha
desetiletích nedostane dary Ducha či alespoň slibovanou moudrost Kristovu čili
Poznání.
Kromě vágní naděje věřící nemají vůbec nic. A i ta naděje je vlastně
lichá. Nic z toho, v co doufají, nedostanou.
Jak udělat náboženství tak, aby opravdu fungovala? Je třeba se zamyslet,
co to náboženství vlastně je a co nabízí.
Už z názvu je zjevné, že jde o poznání a přijetí Boha. On se o své
lidi umí postarat, nejen dary Ducha.
Je ale to obsahem běžných náboženství? Právě, že ne. Náboženství je
v nich prezentováno jako vágní víra, která sice vychází ze svatých knih,
ale je podávána zcela odtrženě od Boha. Bůh je totiž v nich jen mlžnou
mýtickou představou v prastarých knihách.
Vlastně se vůbec neuvažuje s tím, že Bůh je věčně živý. Nikdo se Ho
na nic neptá, ač by měl. Skutečně jasný každodenní kontakt s božským není
náplní žádného náboženství.
Náboženství i duchovnost všeobecně tedy degradovalo do moralismů, rituálů
a zvyků. Vlastně nikdo ho nebere v jeho původní formě.
To je podstatou farizejství, před kterým Kristus mnohokrát marně varoval.
Z církví se staly politické strany se sociálním zaměřením se všemi neduhy.
Přitom k poznání a přijetí Boha není třeba nic z toho, co
církev i jiné duchovní spolky nabízejí. Dokonce ani víru či naději. Bůh totiž
umí dávat jistotu, ale jen těm, kteří Ho skutečně přijímají.
Bylo jen málo takových, skutečně malé stádce, kteří Boha poznali a
přijali. Jsou na to potřeba zážitky, kterým se říká mystická vytržení ducha.
Pak se Bůh stane osobním Učitelem, který každodenním kontaktem vede každého
podle jeho situace k Sobě tou nejrychlejší cestou.
Pak se již ani nejedná o náboženství, víru či filozofii, ale o zvláštní
životní styl.
Kritika církve?
Kritizují se
politikové, lékaři i umělci, ale církve ne. Dokonce ani ateisté je nekritizují,
což je zvlášť podivné. Přitom by tak snadno mohli. Možná se bojí Boha.
Stačí se zběžně začíst
do Nového Zákona a hned zjistíme, že se moc liší od toho, co říkají a dělají
církve. Kupodivu to nikomu nevadí.
Striktní výuka Krista a
populismus církve, to je gigantický rozdíl v přístupech k věřícím! Kristus
byl hodně velkým kritikem farizejství náboženských praktik, ale nynější církev
nekritizuje nikoho, patrně aby neodradila věřící, pro které je křesťanství
spíše vágním zvykem.
To Kristus rozhodně
neměl v úmyslu, naopak, chtěl burcovat věřící a to se mu povedlo. I své
učedníky upozorňoval, že nejdou rozšiřovat klid, ale svár.
Konání zázraků a
překvapivé nábožensko-filozofické myšlenky Krista jsou v příkrém kontrastu
s rigidními obřady církve. Vždyť v církvi snad nikdo zázraky, ba ani
léčitelství neumí. Nemají tedy Dary Ducha, jež jsou symbolem boží Přítomnosti
v člověku.
Dříve se církve
kritizovaly mezi sebou, protože spousta toho, co dělají, skutečně odporuje
bibli. Např. nanebevzetí Panny Marie, pití vína při obřadu Večeře Páně či
jídlao z krve zvířat, ale i to už dávno utichlo, ač rozdíly mezi sebou
mají stále velké.
Proč si církve myslí,
že je to tak správně? Zajímá ji snad názor svaté Trojice? Zjevně nikoliv. Jan
Hus tedy byl jen nedůsledný reformátor, problém církve je daleko větší. Ale
nikdo nemá zájem situaci změnit.
Mystika
není pro každého
Mojí
základní představou o křesťanství bylo, že Bůh se neustále snaží o vzestup
lidstva, které se tomu brání. Obsahem bible je právě boj s farizejstvím,
hloupostí, naivitou a agresivitou. A trnitá cesta Krista je radikální cestou
mystiky, kterou máme jít i my.
Po
mnoha letech mystického procesu však čím dál více poznávám, že je to jinak. A
to ve všech souvislostech! Není to tak, že jsme se odtrhli od Boha. To oddělení
byl Jeho záměrný čin. Není možné, aby se cokoliv stalo bez Jeho Vůle.
Celý svět a jeho dějiny jsou Jeho vůlí! Tedy
vše je, jak má být! To je překvapující změna! Můj radikální postoj
k duchovnímu vývoji tedy platí jen pro mne, ale u naprosté většiny
ostatních lidí je nereálný.
Vždy
mi bylo divné, že mne božské brzdilo, když jsem svoje metody a zkušenosti
zveřejňoval. Léta jsem nechápal proč. Stále jsem nedovedl pochopit, že Bohu
nevadí naivita a omezenost všech náboženství a filozofií. I všeho co dělají.
Přitom není zas až tak těžké náš stav pomocí komunikace s vlastní intuicí
podstatně zlepšit!
Až
postupně mi božské říkalo skryté skutečnosti a souvislosti, jež zcela popíraly,
co jsem si myslel. Skutečná mystika je totiž v mnohém jiná, než si člověk
na jejím počátku myslí. Proto ji nelze propagovat jako všelék. Není jím. Je
určena jen pro hrstku zvlášť připravených.
Mystický
proces má následky, které jsem nedomyslel. Předně se rozvíří temná noc duše, ta
je u mnohých hodně temná. Probudí se i druhá polarita člověka a nastane mezi
nimi boj. O tom mluvil i Kristus a sám zažil, kolik nenávisti vůči Němu
vzniklo.
Výsledkem
toho je, že se ego ještě více zakope a bude apriori odmítat i to, co by jinak
alespoň náznakově přijalo.
Další
velký problém je i v tom, že božské má s takovými lidmi hodně
nepříjemné práce, jež často přijde vniveč. Hodně práce mají s nejlepšími
mystiky. Silný vzájemný kontakt a práce s nimi božské stahuje k lidem.
Jsou sice za proces hodnoceni a odměněni vzestupem, ale dělají ho jen když mají
tento úkol.
Základním
faktorem je tedy nastavení jedince, jeho životní úkol. V něm je i rychlost
duchovního růstu. A ta nebývá vysoká.
Většina
lidí prostě vysokou mystiku nemá dělat. Je tedy lépe je nechat přirozenému
průběhu, ač je pomalý a klikatý. Nikoliv přímo, ale nepřímo přes nemoci i
strádání, války. Náboženství se jim má podávat pouze nepatrnými vágními
náznaky.
Bohu
vlastně vyhovuje oddělenost lidského a božského života. Kdepak skutečná
mystika, o ní je z mnoha důvodů zcela nevhodné na veřejnosti hovořit...
Ale tak tomu bylo vždy, proto esoterika existuje od úsvitu dějin lidstva.
Proč
nechceme vědět
Vždy
mne udivovalo, že čím déle a podrobněji popisuji mystiku, tím větší odpor se u
posluchačů zvedá. A je jedno, zda jsou věřící či nevěřící. Dlouho jsem nedovedl
pochopit všecky souvislosti.
Ostatně
není to nic nového, na odpor se stavěli už prorokům, Kristovi i Jeho skutečným
následovníkům, což jim i prorokoval.
Není
to jen projev ateizmu. Ověřil jsem si mnohokrát, že když hovořím o rozvoji
intuice, kterou nikdo nezpochybňuje, je všeobecné odmítnutí nakonec stejně intenzivní!
Často se popírají i schopnosti senzibilů, zejména jasnovidců. Léčitelů ovšem
ne, ti jsou akceptováni mnoha lidmi, protože je potřebují
Je zajímavá souvislost s kouzelníky, iluzionisty či mentalisty. Jistě znají mnoho šikovných triků, ale mnohé jejich kousky rozhodně triky nejsou. Skutečně porušují fyzikální zákony, v některých dokonce dopředu znají budoucnost!
Pozoruhodné je, že to
nikdo nekonstatuje. Jen se diví, pokládají to za trik a stále hledají nějaké
vysvětlení, které však nikdy nenajdou. Přitom by to měli označit jako zázrak,
ale tomu se vždy vyhnou. Jak tyto schopnosti vysvětlit?
Nikdo to nepřizná, ale
důvod je v tom, že tyto skutečnosti ničí to nejcennější co mají. Jejich
základní pohled na realitu. Materialistické chápání světa.
Pokud by tyto jevy
přijali, museli by odstranit své zažité představy a vybudovat úplně jiné,
k čemuž nemají ani nejmenší chuť. Panicky se bojí nového neznámého a proto
ho odmítají apriori. Vymýšlejí si důvody, ač jsou zjevně nesmyslné.
Jsou totiž ochotní
přijmout jen málo a to se jim i dostává. Náboženství formou pohádky a magie
jako trik. Jen velice pomalu a mnoha oklikami se posouvají
v poznávání nekonečně složité Reality.
Nedá se s tím nic
dělat. Vysvětlovat přímo tzv.nadpřirozené schopnosti způsobuje vždy jen to, že
se zablokují ve svých materialistických představách.
K čemu nás vede
pandemie
Pandemie koronavirem je
karmická Vůle Boha. Bohu se zjevně nelíbí, že Velikonoce slavíme povrchně.
Přijímáme Ho zcela nedostatečně. První připomenutím byl rok před ní požár
chrámu Notre Dam o Velikonocích.
Z důsledků pandemie
můžeme vyvozovat, oč Bohu jde, k čemu nás má vést karanténa. Je toho velmi
mnoho. Lze to snadno zjistit komunikací s Duchem sv. Předně je to
skromnost a disciplína. Tím obrácení pozornosti k jinému než dříve, což
byla hlavně povrchnost, chamtivost a namyšlenost naší civilizace.
Tím byly sportovní
soutěže, návštěvy fotbalových zápasů, hospod či nákupních středisek. Ale i
návštěvy obřadů, kostelů, zábav i kulturních akcí. Tomu všemu zabránil, jsou jen
náhražky duchovního rozvoje.
Pomocí pandemie nás
tedy vede k náboženské askezi, k zvnitřnění. Trvalý pobyt doma připomíná pobyt
v klášterní kobce.
Pandemie a duchovnost
Dostal jsem mnoho
informací o významech a souvislostech pandemie, i když ne vše, co jsem chtěl
vědět. Významů má velké množství, mnohé by nebylo populární zveřejňovat.
Božské mne oslovilo, že ještě nevím, že bude
pro mne i nečekaným překvapením. Marně jsem přemýšlel, jakým.
Pak mi prozradila, že
to bude překvapení i pro ostatní mystiky, které znám. To už mi začala docházet
souvislost a božské mi ho potvrdilo.
Zvýší se zájem o
duchovnost! Hned jsem namítl, že jistě ne víc, než tomu bylo v šedesátých
a devadesátých letech. Na vysokou mystiku to je stále zoufale málo, tak je
těžká a nedostupná. Božské souhlasilo.
Důvod zvýšeného zájmu
je zjevný. Pandemie vyhnala lidi z jejich zaběhaného stereotypu života
v blahobytu, kde chrámy nahradily nákupní haly. Najednou je jasně vidět,
jak jsme malí a bezmocní.
Počty mrtvých narůstají
v zemích, které se pyšní svou vírou, jež je však hodně povrchní, což si
odmítají uvědomit. Rozdíl mezi názory, co víra je a co by měla být, se táhne už
od dob Starého Zákona.
V něm je mnohokrát
jasně popsáno, jak Hospodin trestal za farizejství. To pokračovalo v křesťanství
a bude to i v budoucnosti.
Úpadek duchovnosti
v minulých dvaceti letech byl veliký, a kupodivu to téměř nikdo
nezaznamenal... Prostě duchovnost vyvanula, jako by vyšla z módy.
Ale tak tomu bylo
v minulosti také a v budoucnosti se to bude opakovat. Středověk byl
vlivem neustálých válek, epidemií a hladu velmi těžkým obdobím. Lidé hledali
pomoc u Boha a víra byla pro ně zcela samozřejmá.
Měla ovšem velká
omezení a jen zlomeček lidí pochopil, co skutečně znamená. Za to dostali od
Boha dary Ducha.
Mnoho křesťanů však odešlo od víry, neboť jim
nedala to, v co doufali. Bůh totiž vyslyší lidské modlitby jen tehdy,
pokud jsou v souladu s Jeho Záměry.
Pandemie a úpadek
civilizací
Hrozné je to nyní v
USA. Celý dlouhý měsíc nevěřícně přihlíželi, co se děje v Evropě, ale
neudělali vůbec nic, aby se na vpád pandemie připravili, ač bylo zjevné, že
dorazí i k nim a bude mít příšerné následky.
Nebyli ochotní
disciplinovaně opustit své pohodlné zvyky a naivně si nechali nepozorovaně
promořit populaci jako v Itálii a teď jim nepomohou ani drakonická omezení
Jejich zdravotnictví je
jen zdánlivě dobré. Kapacity nemocnic jsou velmi omezené, nemají ventilátory,
respirátory, ani obleky. A ještě propouštěli lékaře, kteří na to poukazovali.
Teď budou nadávat vládě, ale vinní jsou oni všichni.
Prostě nechtěli vidět
pravdu, byla moc silná a krutá, nepříjemná. Jejich populismus jim to nedovolil.
Tak zavřeli oči a říkali America First, že si poradí se vším. Snad si mysleli,
že je Bůh ochrání, ale v tom se šeredně zmýlili. Bůh nemá rád pokrytce.
Ale není to poprvé. Už
na začátku První i Druhé světové válce neúměrně dlouho zavírali oči před
přibližující se katastrofou, až bylo zle. Pak teprve se probrali
z naivního snu a začali jednat.
Podobně je na tom i
Anglie, když nejprve přišla s naivní představou nechat všechny promořit.
Dlouho jim trvalo, než pochopili, že příval nemocných nemocnice nemohou
zvládnout. Pak obrátili, ale už bylo pozdě, infekce se rozšířila.
Vše je to jen důkaz
úpadku civilizací, jež máme v přímém přenosu. Jako ve starém Římě nikdo
nechtěl vidět postupný úpadek, jak se dostávají pod vliv barbarů a nezvládají
řešit problémy říše.
Zpohodlněli přesně tak
jako nyní většina Evropy a USA. Jejich sebevědomí utrpělo velkou ránu a ještě
utrpí, protože virus rozhodně nezmizí mávnutím kouzelného proutku.
Agonie bude trvat
daleko dále, než si myslí. I za rok, dva, budou po světě vybuchovat nová
ohniska nákazy a to bude mít těžké následky pro všechny.
Ale pandemie není
jediná hrozba lidstvu, klimatická krize je další vážný problém. I kdyby
pandemie skončila a vše se vrátilo do starých kolejí, problémy s klimatem
budou časem ještě horší.
Ne všechny země jsou a
budou postiženy stejně, už nyní je to vidět. Kde je úpadek civilizací největší,
dopadne hůř.
Symbol
kříže
Včera
v modlitbě mi ve vytržení ducha Kristus poslal vizi velkého kříže, který
jako letadlo začal stoupat k nebesům. Procítil jsem i božský posvátný
božský pocit pocitů.
Je
to přesně tak, jak Kristus říkal v Novém zákoně. Cesta k Bohu není
druhem exkluzivní zábavy ani selankou, ale askezí. Symbol křesťanství je kříž.
Je symbolem utrpení, které je součástí každého života, nejen křesťanského.
V každém
náboženství je podmínkou vzestupu a znovuzrození, vzestupu k Bohu, což
vůbec není populární informace, proto se o něm nemluví ani v církvi. I tak je
náboženství čím dál více mimo okruh zájmu. Klesá zájem i o mnišství, kde je
nutnost askeze zčásti chápána.
Chceme
se utrpení zbavit, toužíme po klidu duše, proto je populární buddhismus, který
to slibuje. Jsou to samozřejmě plané sliby, ale buddhistům to nevadí. Podobně
komunisté chtěli vytvořit Ráj už na zemi, ale vytvořili spíše peklo.
Ve
středověku byly naopak sekty, které sebetrýznění praktikovali. To je ale také
chyba. Správný přístup nejlépe vidíme na životě Krista. Poslouchal a přijímal,
co mu Bůh Otec řekl.
To
je pravé křesťanství. Nejen studium bible, ale každodenní soužití s živým
Bohem, jaké měl Kristus i Učitelé církve.
Život
nám připravuje překážky, jež máme překonat. Naše jednání se vyhodnocuje podle
velmi složitého klíče. To rozhoduje o našem životě.
Matrjoška
Laické
představy o tom, co je to vlastně intuice, vlastně náš vyšší level, jsou
rozdílné, ale téměř všechny chybné. Jak ji srozumitelně popsat, je velký
problém. Nic podobného totiž neznáme. Vždyť jen nepatrné procento lidí umí
odlišit, co je od intuice a co je pouhou lidskou myšlenkou.
Známý
je termín nevědomí. V něm je to, co běžně nevnímáme. Rozděluje se na
podvědomí a nadvědomí. Nadvědomí má podivuhodnou vlastnost, je chytřejší než
my, což nechceme přijmout, ačkoliv by nám to mohlo v mnohém pomoci.
Nicméně je to fakt, který si můžeme vlastními pokusy dokázat.
Pro
snadné pochopení, co je intuice, je názorný příklad Matrjoška . Byla
ostatně původně vyrobena mnichem a mnicha i ztvárnila. Intuice je tedy osoba či
lépe osoby v nás, naše vyšší úrovně vědomí a bytí. Vlastně naše budoucí
stavy, ke kterým dojdeme mnoha inkarnacemi. Jsou v nás zástupy, jak
vyjádřil jistý básník.
Strukturu
intuice je však lépe nevysvětlovat, protože laikům je na obtíž její ohromná
složitost. Vlastně propojuje vše se Vším... Donekonečna se větvící fraktál.
Výsledky MD
Po 28 letech procesu včetně pěti let v závěrečná
mystické etapě MD je zřejmé, že pravá vysoká mystika je velmi dlouhý, dosti
těžký a složitě dynamický proces. Je to cesta k úzkému soužití s božským, což
není snadné. Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen
nepatrně.
Etapa MD, nazvaná mystický důchod,
plynule navazuje na etapu PO. Je podobná poslednímu ročníku vysoké školy. Už je
velký nadhled z mnohaletých zkušeností, ale proces jede dál, jen změn je méně.
Jde v něm o postupné zklidnění a
stabilizaci rozšířeného vědomí. Je tedy nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem
mystika na Zem, což je opakem toho, co čekal. Postupně dostává i víc zátěží, ač
doufal, že už nebudou.
MD je proto zklamáním, protože není
naplněním jeho romantických představ o mystice, jež jsou popisovány v mnoha populárních
knihách. Vše je přitom jasně řečeno v Novém Zákoně. Symbol kříže je symbolem
mystika. Jeho základním životním stylem má být askeze. Ta vyjadřuje odmítnutí
běžného životního stylu. Co je mimo ní, způsobuje dodatečné zátěže.
Mystika má totiž své přesné, lidem
neznámé, duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Z
nich vyplývají i limity dosažených schopností v každé inkarnaci. Není totiž
záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti.
Žádné okamžité a trvalé osvícení
neexistuje, to je jen populární iluze. Mystika nepřináší ani úplné Poznání,
harmonii a klid duše, protože to božské duchovní zákony neumožňují.
Hlavním zlepšením v MD je zesílení
stálého ponoru, někdy až na 47,75 %. Očekával však víc, až 50%. Tento velmi
cenný pocit je klidný, neutrální, bez vizí. Vyžaduje ale hodně zátěží jako kompenzaci. Přínosem jsou i
malé meditace několikrát denně s neutrálním ponorem i přes 48%, ale jen málokdy
mírně dynamické, což však bylo už dříve.
Vliv božské intuice je velmi silný,
doslova neustálý. Je to aktivní soužití,
trvalá přítomnost božského, jež je vnímáno v myšlenkách i statických
pocitech. Božské učí myšlenkami
filozofii Stvoření, jež je dosti těžká,
běžnými lidmi neakceptovatelná, ale daleko méně než dříve, protože vše potřebné
už ví. Některé esoterické informace však nejsou určeny ani mystikům.
Božská intuice ho usměrňuje doslova ve
všem, v každém rozhodování. Má zaručen stálý dohled. Nic z toho co napíše,
řekne či udělá, nemůže obsahovat velkou chybu. Hned by mystika upozornilo.
Co nechápe správně, to mu intuice hned
vysvětlí, někdy svérázným způsobem. S božskými hrami, plnými symbolů a hádanek,
si však už umí poradit. Komunikují s ním jen nižší božské síly. Vyšší jsou
dražší a nejsou nutné.
Božské se také mystikovi, i o jeho
okolí, o vše starají. A nejen v tomto životě. Vážné nemoci a nehody jsou
vyloučeny. Vše je podřízeno procesu. Vzniká velmi zvláštní životní styl, dosti
náročný, jež ho má přivést k ještě vyšší důvěře k božskému, aby se zbytečně
neobával toho, co stejně nemůže ovlivnit. Jde tedy o dosažení kvalit, běžně
nedostupných, rychlým a bezpečným duchovním procesem vedoucím do vyšších
civilizací v příštích životech.
Podobně jako v minulých etapách, všechny
božské schopnosti, které má, musí kompenzovat zátěžemi. Je totiž stále jen
člověkem, nemůže mít božské schopnosti jen tak. Zvýšené stálé ponory proto musí
být kompenzovány i postupným omezováním síly, dynamiky, pak i četnosti velkých
meditací, až téměř zmizí. Nejdražší jsou extatické ponory, ty proto v MD
vůbec nedostane, pouze neutrální.
V
literatuře jsou zátěže známé pod pojmem temná noc duše a mají mnoho forem. Jsou
limitujícím prvkem mystických schopností, což je až v MD zcela zřejmé. Občas
proto dochází i ke kratším či delším výpadkům ponorů, spojeným se zvýšenou
únavou.
Na počátku mystických procesů dostával
zážitků daleko víc než čekal, nyní naopak méně než by chtěl. Znamená to konec
návštěv vysokých božských dimenzí v několikahodinových velkých meditacích
s božskými dynamickými
vševyjadřujícími vizemi a pocity. V nich býval výklad filozofie
Stvoření, jež je doslova všebořicí, ohromivá. Ohromující mystické zážitky ho
měly nasměrovat k Bohu a Jeho přijetí, ale není možné je mít trvale, ani z
nich nelze zcela Boha pochopit.
Jeho vědomí je již stovkami silných
meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již dostatečné úrovně.
Rozšířené vědomí se musí stabilizovat a vybudovat to, co mu chybí. Všechny
částí vědomí musí přijmout neustálou přítomnost božské intuice jako hlavní
Autoritu.
Dosud se oslovovaly a zdokonalovaly
vyšší části vědomí, ale nyní je třeba proměnit i střední a nižší části, což je
dlouhý a méně příjemný proces, pro který nejsou zážitky z velkých meditací
vhodné. Těchto částí je mnoho a božské mu je střídá, takže zlepšení nepozoruje.
To není snadné přijmout.
Problémy způsobuje vršek vědomí mystika,
jeho pozice je totiž po desetiletích rozvoje dominantní. Ví toho už dost, měl
by učit svůj střed a spodek vědomí, ale nechce na ně brát ohled. Vadí mu, že už
není vyučován božským jako dříve a nemůže v meditacích vnímat, jaké božské
je. Chápe důvody, ale zlobí se na spodní části, že ho zdržují. Tím se narušuje
stabilita hierarchie vědomí.
Také mu vadí, že božské omezuje či brzdí
jeho aktivity. Mystik nemůže dělat vše co by chtěl v duchovní i neduchovní
oblasti, např. léčení či umělecká činnost. Má latentní schopnosti božských Darů
Ducha, ale když by je využíval, stahovalo by ho to dolů.
Je božským veden k pasivitě a úplné
esoterice, protože přináší klidný a intenzivní rozvoj. Čím více se blíží božskému,
tím víc je vzdalován lidem. Vnucená pasivita mu však nesedí. Hledá náhradní
aktivitu i tam, kde by neměl.
Nespokojenost s procesem v MD
vede ke sporům s božským, které mu vysvětluje důvody toho. Příčinou sporů
bývají zátěže, jež ho rozčilují. Zde se dá docílit určitých změn, i když božské
nechce snížit jejich celkový objem. Stále proto musí překonávat množství
překážek.
Je mezi světy lidí a bohů. Lidský svět
chápe daleko dokonaleji než dřív, ale božský je stále daleko, ačkoliv pokročil
v jeho poznání. Život mezi těmito světy znamená jistou izolovanost od obou
a i to přináší problémy. Je to zvláštní druh oddělenosti od běžného lidského
myšlení. Jeho vztah k lidem ani nemůže být harmonický. Zvýšené schopnosti
vnímání mu totiž ukazují, že situace lidí je horší, než se zdá...
Proto je i závěrečná etapa mystiky
obtížná a místy bolestivá. Ať se to mystikovi líbí nebo ne, MD takto probíhá až
do konce jeho života a má to velkou logiku. Důsledkem je i zhoršení vztahu k
božskému. MD sice logiku má, ale je pro něj těžko přijatelná a ani výhled není
růžový.
Není to odpočinek jak čekal, ale stálé
vytváření zásluh pro duchovní rozvoj o který jde nejvíc. Vyšší úroveň
v příštích životech není zadarmo, jak očekával, ale musí se zaplatit
zátěžemi. Jejich symbolem je křesťanský kříž. Přijmout ho však není lehké.
S problémy však božské počítá, umí
si s tím poradit. Ví kam a jak může zajít, zná ho dokonale. Jde Mu o
maximální rychlost jeho vývoje a plnění duchovního úkolu. Reaguje na situaci a
vymýšlí způsoby, jak mu situaci trochu vylepšit, aby ji více přijal.
Všichni mystikové nemají stejné MD.
Mystický proces se dá rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší
přináší vzestup do dalších inkarnací. Ale i to je určeno kombinací kořenových
archetypů.
Až nyní také chápe, že v procesu nejde
jen o jeho růst. I pro božské je jeho učení zátěž, práce a povinnost. Je za to
hodnoceno. Lze se o tom dozvědět jen málo.
Do této etapy se dostalo jen málo lidí,
všichni ji měli v životním úkolu v různé intenzitě. Ale i pro božské je
hodně překážek jež Ji ztěžují práci s mystikem. Proto ani nechtějí, aby
mystikem byl každý.
Další vývoj procesu bude v neustálém
zesilování Poznání i vlivu božského a v ladění zátěží, ponorů a schopností pro
maximální efektivitu pro mystika i pro božské, jež také dosáhne vzestupu díky
intenzivnímu procesu mystika.
O Vánocích Jinak
Když vidím v televizi
rozvoz betlémského světla skauty, Santu či všeliké betlémy, divím se. Copak vám
tyhle mýty stačí? Dětem prosím, ale dospělým?
Pobavil mne rozhovor
jednoho kněze v příloze Práva. Jedna žena mu řekla, že v Boha nevěří. On
na to, že také nevěří v Boha, v kterého ona nevěří. To je přesně ten
problém... Víra nebo nevíra je totéž. Bůh přece není něčí představa, ale
Realita sama...
Přitom v historii
církve bylo dost lidí, kteří věděli víc. Dokonce jim dala titul Učitel církve.
Ale představte si, že
je církev zcela ignoruje, své vlastní učitele, ač toho hodně napsali!
Proč? Prostě to není
populární téma, jesličky lidu stačí.
Fakt je, že je to
opravdu těžké, ba nemožné. Je velká odvaha říci, že Bůh není nějaká osobnost,
nějaký velký člověk, ale spíše superpodivná Potencionalita a dost o Něm ví jen
kvantová mechanika, které se bojí i sami kvantoví fyzikové...
Reinkarnace přesněji
Běžné představy o
reinkarnaci jsou velkým zjednodušením. Znovu se nerodí ten, který zemřel, ale
ani nikdo zcela jiný.
Základem vývoje je
práce s kořenovými archetypy, které byly vybrány při stvoření naší individuality.
Do každé inkarnace však
dle své volby božské posílá jen část kořenových archetypů jednotlivce. Jiné
s uplatní jinde, nebo dočasně zůstanou nevyužity. Jinde tedy mohou žít
zcela odděleně jiné části nás!
Je to tedy podobné,
jako s Celkem, který je rozdělen na nekonečně mnoho entit ve Stvoření, jež
hledají cestu zpět do Celku. A tyto entity se opět dělí do každé inkarnace.
Jde o to poskládat
archetypy v každé inkarnaci tak, aby
entita co nejvíc naučila a postoupila vzhůru. To vyžaduje velmi složitou volbu,
kterou se božské zabývá.
Navíc jsou tu druhotné
archetypy, které získáváme od druhých soužitím s nimi, ale i na dálku,
pokud to božské zařídí. Jsou to jakési odrazy druhých v nás, jež nás také
ovlivňují, ale nejsou na rozdíl od kořenových archetypů trvalé.
Podstata Matrixu
Božská intuice mi
opakovaně řekla slovo mordyjé, což je
v překladu smrt bohu. Pak mi řekla Ante finem. To znamená před koncem,
tedy smrtí.
Navedla mne totiž
k myšlenkám, že vše v mém životě je neustále vytvářeno pouze podle toho,
co božské chce. Žádná náhoda není, ani být nemůže. Ale lidé toto nechtějí slyšet, chtějí se od Boha
osvobodit, což je ovšem nemožné.
To zažili i autoři
scénáře kultovního filmu Matrix
a jistě to s nimi otřáslo. Proto se snažili ve filmu o fikci, že se od
Boha osvobodí. Připravuje se
již čtvrtý díl.
Udělali ze zážitku
pohádku, ale podstata je zřejmá. I ty vize kvantového počítače jsou autentické.
Ante finem zase
znamená, že já jsem před mystickou smrtí. Ta nastane, když si člověk uvědomí,
jako Charvát v meditaci s Bufo Alvarius, že vlastně vůbec neexistuje. Je
prostě výtvorem Boha, Jeho projevem, neoddělitelným od Něj, jedním
z nekonečna. Naše individualita byla a je jen zdánlivá. Na detaily se
musím ještě podrobně zeptat.
Přesně popsat jaká
Skutečnost opravdu je, je téměř nemožné a naprosto nepopulární. Je to čistá
esoterika. Kdo by se o to pokusil, byl by okamžitě terčem útoků.
Souvisí to
s meditací Aitoshe:
Meditace
s DCD a Eufo 19-01-2020 v01
Poprvé letos mi intuice povolila meditaci s poslechem Dead Can
Dance, obvykle jsou dynamičtější a euforičtější, takže se jimi šetří.
Chvíli po klidném a příjemné nájezdu jsem si začal hrát s představivostí,
ta si šla po chvíli vlastní cestou. Vize jdoucí člověka se změnila
v letícího prostorem s roztaženými údy do pentaklu, jako na
vyobrazení od Da Vinciho. Ten se pak změnil rotací v kruhu změnil
v kuličku, ta najednou běhala v Pinball hře, kde se odrážela mezi
patníky za různé body. Pak se obraz vzdálil a viděl jsem nepočítaně
pinballových stolů s kuličkami. Co stůl s kuličkou, to lidský osud,
jsem si uvědomil až později.
A do toho pocit, jak si božské sféry hrají s nastavením kolíčků v pinballech i
vystřelovací silou, a tak my odžíváme své osudy. Je to jejich hra, a Karmické
síly volí nastavení hry.
Do toho posléze uvědomění,
jak božské tvoří v primární prázdnotě – Potenionalitě možného. Zasazují
jednotlivé vrstvy a v každé je opět nekonečno nastavení, a hledají
v nich co by se Jim líbilo za kombinace. A tak práznotu vyplňují
konkrétnem.
Mírně
extatický ponor dosahoval až k 49 % ponoru. Ale to jen na 10-15 min. z úsporných
důvodů, pak klesnul k 48. A po hodině mi vypnutím hudby na konci seznamu
playlistu naznačili, že je meditace konec. Pak sice asi ještě hodinu jsem měl
přes 47, ale už jen klidných a bez zvláštních vjemů. Nakonec jsem na 2 hodiny
usnul.
http://intuice.mysteria.cz/2020/01/podstata-matrixu/
Ideální vztah
k mystice
Každá činnost se dá
provádět s různou kvalitou. Platí to i o mystice, kde jsou nedokonalé
přístupy velmi časté, jakoby ten nejkvalitnější mimo Krista snad nikdo nikdy
nedělal.
Jak by takový ideální
přístup měl vypadat?
Podmínkou každé mystiky
je živý každodenní kontakt s božským vizemi, myšlenkovou vzájemnou
komunikací i pocity. Božské se stává Učitelem s obrovskou autoritou.
Přístup
k poznávání božského by musel být velmi aktivní, ne slepě vykonávat pokyny
božského. Chtít se učit, ptát se, sám hledat souvislosti v duchovních
zákonech jež postupně poznává.
Primární v ideální
mystice je poznat a přijmout božské na maximum a vzít ho jako Učitele. A tak se
zbavit svých i cizích názorů na to, jak má mystika vypadat, protože jsou více
či méně naivní.
Poslouchat jen Jeho a
neprosazovat vlastní názory, ani názory církve či jiných autorit. Na to snad
všichni mystikové dopláceli a jejich vývoj se silně zpomaloval.
Božské vede mystika
k esoterice, jež je nutno přijmout, protože přináší maximální rychlost
duchovního vývoje.
Více je známá tendence
k askezi, ale ta se nemá odehrávat v poustevně či v chladných
klášterních celách. Podstata askeze je totiž jinde než v týrání těla hladem
či zimou. Je o odmítnutí běžného životního stylu.
A ten se týká i
klášterního života! Tam jsou totiž pravidla důležitější než přímé vedení
božským.
Esoterika se týká i
veřejného působení. Kromě vzácných případů vyžádaných božským pro perspektivní
jedince zůstává mimo publicitu. Jinak bude trpět útoky a osočováním.
Zátěže snáší odevzdaně,
protože si uvědomuje jejich nutnost, i když mu nejsou příjemné. Nedají se
stejně nijak obejít.
Trpělivě čeká na Dary
Ducha, na meditace i božské pocity a informace, kterými ho božské obdarovává a
je za ně vděčen.
Chuť žáby, aneb, co je
MD
Za sebou mám již přes
250 meditací s psychedeliky v minulých 24 letech. Měl jsem dost info
o radikálním účinku sekretu žáby Bufo Alvarius. Popularitu má velmi podobnou
ayahuasce před více jak dvaceti lety.
Ostatně sledoval jsem
její účinky na druhém. Byl to učebnicový příklad: Okamžitý nástup, velmi vysoký
ponor do vysoké božské úrovně a prožívání až matematické Dokonalosti v
nekonečné Věčnosti. Jen na velmi krátkou dobu několika minut.
U mne to však probíhalo
jinak. Hudbu si božský Režisér tripu vybral zpěv Lisy Gerrard. To znamenalo, že
se do vysokých božských úrovní nepůjde.
První nádech a nic. Při druhém už se začalo
vědomí měnit a třetí nádech bez pomoci už šla dýmka udržet jen těžko.
Velmi rychle jsem se v
transu ponořil do božské intuice o trochu víc než 49%, ale byl celkem klid. Jen
dokonalé vnímání hudby, jež neznají ani virtuózové. Tento božský neutrální
pocit jsem zažil už mnohokrát. Ba několikrát i silnější.
Ale nebyly žádné vize
fraktálů ani vyševyjadřující božské pocity. Když jsem nad tím vyjadřoval podiv,
bylo mi neustále vysvětlováno, že jsem v poslední etapě mystiky, jež
říkají mystický důchod.
A ten, jak vyplývá z názvu, je úplně jiný
než minulé etapy, což jsem před pěti léty, když začal, vůbec nečekal. Prostě
zklidnění a stabilizace procesu na jedné straně a zesílením stálého božského
pocitu až na úžasných 47,5%
Tato etapa MD je
nečekaně a paradoxně jakýmsi návratem do lidského. Je opravdu konec
s vytahováním do vysokých božských dimenzí v meditacích, ukázky Jejich
života a vysvětlování jejich vysoké filozofie, jež je doslova všebořicí,
ohromivá. Božské jsem sice prožíval silně, ale jen tři až sedm hodin
v meditaci každý měsíc či dva.
Rozšířené vědomí je
totiž už stovkami velkých meditací roztaženo až moc a přijetí božského je již
dostatečné úrovně. Tak nelze pokračovat donekonečna. Rozšířené vědomí se musí
stabilizovat a vybudovat to, co chybí.
A tím je neustálé
aktivní soužití, neustálá přítomnost božského. Nyní je vlastně neustále
přítomno, i když trochu slaběji než v meditaci. To je vysoká mystika.
Tento pocit je velmi
cenný, krásná Hra Vznešenost, ale je hodně drahý. Musí se splácet zátěžemi a ty
jsou limitujícím prvkem, což je až v MD zcela zřejmé.
Místo filozofie Tvoření
z vizí a božských pocitů jen její verbální vysvětlování jako na božské
filozofické fakultě. I ta je dost těžká, běžnými lidmi neakceptovatelná.
Je to v literatuře
nepopsané, dost těžko zvládnutelné. Všechny částí vědomí musí přijmout božskou
intuici jako hlavní Autoritu.
Ať se to mystikovi líbí
nebo ne, takhle to prostě probíhá až do konce jeho života a má to velkou
logiku..
Po patnácti minutách už
mi naznačovali, abych meditaci ukončil, ale uprosil jsem je ještě na jednu
skladbu. Na jejím konci už byla únava trochu znát, i božský pocit slábl.
Na konci meditace jsem
měl v ústech zvláštní chuť jež opravdu připomínala žábu, podobně byla
cítit v celém pokoji.
Je opět jasné, že o
tripu, tj. velké meditaci, rozhoduje jen její Režisér, nikoliv konkrétní
psychedelikum. To má jen malý vliv na obsah. Rozhoduje jen o rychlosti
nastoupení, síle a délce zážitku. Záleží ovšem na jejím množství a hlavně na
setu a settingu, tj.nasměrováním se na druh zážitku, což se bohužel málo dělá.
Takovouto meditaci bych
prý mohl mít jen jednou za rok. Pokud bych ještě více přijal božskou vůli, i
častěji.
Žába nakonec není něco
extra, pro zkušeného mystika je jen zesílením toho, co už dobře zná. Pro
úplného začátečníka je to ovšem velký šok.
Druhý den strašná únava
a další zátěže, to už znám desetiletí, ale do toho pozvánky na malé meditace.
V jedné mi dali dokonce jen o malinko slabší božský pocit, byla i jen o
trochu kratší. A to pouhým poslechem hudby a deckou červeného vína!
Když jsem si
v jedné takové malé meditaci postěžoval, že mi božské dává málo informací,
poslala mi alespoň vizi, jak letím proti skále. Nárazem jsem se nezabil, ale
pokračoval dál. Bylo jasné, že nikdy není ničemu konec, vše má kontinuitu, i
sama smrt.
Tyto zesílené malé
meditace s ponorem do 48,5% jsem měl týden, pak mírně poklesly jako dříve.
Na porovnání ještě dvě meditace s touto látkou
Aitoshe:
s hudbou
Klaus Wiese – album Baraka / Invocation I
Před meditací mi intuice dala vizi rozpuku
Světla ve stromové struktuře. Zahájil jsem potažením Euphorie. To jsem se jen
lehce rozvibroval a následne se rozdýchal. Pak jsem začal s Bufo. První potah,
vibrace v těle mi příjemně zesílila. Při třetím potahu už jsem začínal mít
problém si uvědomit, jak se mám nadechnout či vydechnout a zhoršilo se mi
vnímání těla. Jako bych nevěděl, jak pohnout rukou. Nebyl to však nepříjemný či
paralyzující pocit. Také jsem vnímal zhutnělý vzduch, jako by byl
zenergetizovaný. Procházel i mnou, a já přestával vnímat hranice těla a mírně
se rozplýval.
Pomalu jsem ulehal, čas
zpomaloval a mé vnímání se zjemňovalo. Vše z lidského světa mi začalo připadat
hrubé. Když jsem ulehl, vesmírné vědomí mi řeklo, že vše lidské je pro něj
tuhé, jakoby vytesané do kamene. Lidé mu připadají pomalí a strnulí, za celé
životy se jen pomalu mění. Ono je samý pohyb, změna, víření barev, symbolů,
energií a výrazů archetypů. Rozjela se přehlídka tvořivého víření a vznešenosti
a já se pod tou něžnou silou pozvolna a jemně rozplynul.
Pak nevím, jak to
pokračovalo. Po chvíli jsem se dostal až k 10,5 dimenzi božského vědomí
(číslování dimenzí podle center vědomí, které se dají zřetelně rozlišit), a To
mi říkalo: Ty bys chtěl do 11. dimenze. Ale tam by ses úplně rozpustil, bylo by
to jak pohlédnout božskému Architektu do tváře. K tomu byla vize, jak se dívám
na nohy Adama Kadmona, zářícího božským vědomím. Jak mu zářily palce, až mne to
oslnilo a přezářilo celý obraz. Vtom mě pohltila vibrace božského, jen jsem
vzdychal silným napětím i jeho uvolněním.
Občas meditaci přerušilo
něco z lidského světa, ale bylo to tak hrubé, tvrdé a neotesané, že chápu, že s
námi nemají nic moc společného.
Chvíli jsem se také
cítil uprostřed všech možných náboženských rituálů. Nevnímal jsem jejich
detaily, ale tu podstatu – Boha a Jeho Atributy. Ze všeho zářila nebeská krása,
vznešenost, dokonalost. A hlavně ta dokonalost, která se šířila vším. Vše
„vymazlené“ do posledního detailu, pixelu reality. Za vším a ve všem fraktály.
Některé jsem vnímal barevně v mandalách, ale možná to byly jen pocitové barvy.
Stoupal jsem virtuálně
na vrchol hory do
Návrat byl také
zvláštní. Sestup z oblak bych to nazval. Zdálo se mi nadmíru nepatřičné vrátit
se zpět, opět do svého světa. Ale postupně se vnímání kosmického vědomí
vytrácela, řídla i jeho intenzita. Podíval jsem se na zmuchlanou deku před
sebou a uviděl v ní dokonalý abstraktní obraz, jaký nevisí v žádné galerii.
Dalo se v ní číst a studovat cosi zajímavého na hodně dlouho, jako by to byla
mapa jiné krajiny, neznámé planety, v níž je zapsána celá její historie.
Nemohl jsem ani dlouhou
chvíli pohlédnout na přísedící, bylo to nepatřičné vzhledem k tomu, kde jsem se
pohyboval. Ale i to ustalo, a já se cítil zase člověkem tady na zemi a začal
opět komunikovat, nejprve stroze, pak až ve větách. Ještě asi 15-20 minut
dozníval ve mně pocit povznesení. Pak i ten se rozplynul a já měl pocit, jakoby
se ani nic tak extra nestalo. Ale věděl jsem, že stalo.
Nevím jak příznačněji
to nazvat, než-li božské vědomí, co ke mně sestoupilo, já ho viděl, cítil,
prožíval… Ale pak zase skoro nic, jen lehká ozvěna s vůní Bufa ve vzduchu.
Z rozhovoru s Intagem těsně po návratu z prožitku:
To je, jako když se
znovu narodíš. Musím hrát (na tibetskou mísu), protože ten kontrast obou světů
je hrozný. Jsi Tam a pak tady. Všechno je tu úplně cizí, jakoby hrubé, tvrdé.
Lidské je ztuhlé, jako
bychom se deset minut dívali na jednu fotku a pak se koukali na další. Tam je
svět plný barev, tvarů, pohybu, dynamiky a nádhery. Nevím, jak ten pocit
popsat? V něm je vše. Ten doprovázejí záblesky a cítění všeho. Tam je toho
tolik, takový mega-cirkus (smích) dokonalosti. To nedokážeme vidět, dokud Tam
nejsme. Je to tak zvláštné jiné a přitom tak blízko.
Spojil se mi tam Tibet,
křesťanství, hinduismus (a patrně i další nauky) všechno je to v tom pocitu.
Ukázal se mi vždy záblesk učení (jako
byl jen jednou ploškou mnohostěnu). Tam stále roste ona Podstata, to je v tom
vnímání. Přál bych vám Tam být.
Intago mi dal dotaz: K
čemu bys ji připodobnil, k jaké tvé minulé meditaci? Začalo to jako výstup. Byl
jsem v určitém bodu a chtěl jsem dál, ale nemohl jsem – shořel bych. A pak se
rozzářilo tělo Adama, prvního člověka. Začaly mu hořet nohy, proměnily se v
záři, až to puklo. A byl jsem jinde, už nevím, kde (smích). Já si nepamatuji,
co bylo pak.
Intago: Tak to funguje,
ale bylo to ještě kratší, než jsem slyšel, celé to bylo do 10 minut?
A jaké je to nyní, ptá
se Intago? Takový ticho, naplněný vibrací. Všechno je takové svěží.
Hodně let jsem Tam
nebyl, v Té úrovni. A nechce se mi přemýšlet, kdy to bylo (smích). Myšlení je Tam jen na pozadí. Jen takový šum
a přes něj jede to Vědomí. A pak i ten šum lidského zmizí, už není vůbec.
Je to fakt úchvatný.
Taková posvátnost toho světa, všeho. To se najednou propojí všechny duchovní
nauky. Tak jsem to prožíval.
Intago: Bylo to neutrální? Neutrálně
tísnivý. Kvůli té matematičnosti? Tý matematičnosti, a když zacítíš něco z
lidského, je to jako když do plátna obrazu hodíš sekyru.
Pari Kishma – Meditace
s 5-MeO
by Aitosh: 12-4-2020
Ani nevím, kolik jsem
si intuitivně odměřil, potáhl jsem na dvakrát necelou polovinu a už jsem měl
problém znovu stisknout zapalovač. Malinko zrníček se mi dostalo i do úst,
cítil jsem mírně štiplavou chuť.
A na tom se to po
chvilce rozjelo vjemem, jak se drahami v těle impuls přenáší do mozku, a viděl
jsem u toho sken mým tělem. Viděl jsem tkáně, orgány a jednotlivá vlákna
neuronových drah až po část mozku. Z něj se stal vesmír, z neuronů hvězdy,
galaxie a už jsem plul temným prostorem plným Vědomí. Dokonalého Vědomí Sebe
Sama.
Neuvěřitelně silný vtahující
pocit, který už si ovšem ani nepamatuji. Najednou jsem byl prostě na druhé
straně, na druhé straně mysli, za oponou běžného vědomí ega. Vnímal jsem
chvílemi, že moje ego je v tu chvíli mrtvé, není. Byla jen božská Přítomnost v
plynutí věčným Teď.
Nebylo to frází, ale
změnou vnímání, jeho převrácením, přeladěním do jiných sfér vnímání Bytí. Ještě
hlubšího a pocitově barvitějšího, naplněného vizemi, vjemy jiného času,
prostoru a vizí v něm se stejně geniálním tvořením jako i vnímáním.
Bůh on-line, Dokonalost
v každém kousku. Řada vizí Tvorby skrz hierarchii. Od záměru, přes archetypy,
které jako barvičky na okraji obrazovky určují co bude uvnitř, jak se
abstraktní překlápí v konkrétní obrazy i děje. Tvoří se skrze vrstvy vědomí,
každé dělá svou práci dle své úrovně a pravomocí. Nebylo to detailní, přesto
nádherně jasné jak to funguje, v pocitu, v tom záblesku chápání. A těch byla
spousta. Ještě jednu jsem si vzpomněl, realita je v takových bublinkách
jednotlivých okamžiků každého vědomí. Ty jsou zřetězeny na pomyslné niti. A
prostorem Mysli se jich tahné nezměrné množství.
Ale kde jsou ty vize
teď? Mnoho se mi jich z mysli vytratilo stejně snadno, jako do ní předtím
vstoupilo. Snad je něco v záznamu těsně poté… Ano určitě je, ale bez toho
pocitu, je to jako kreslit svět ve 2D, může to být hezký obrázek, i věrohodný,
ale nikdy nepojme tu živost Reality jako takové. A to množštví souvislostí,
které Tam jsou tak zřejmé, rovněž ne.
Bylo to úchvatné,
pohlcující i tísnivé z toho, jak Tam chybí lidské, naše nedokonalost a až
úsměvná jednoduchost. Naše nemožnost si cokoliv určit podle sebe. Tam je
danost, od shora dolů, až jakoby omezující. Egu nepříjemná danost a jasnost a
ještě ve všem ta jasná dokonalost Záměru pronikající od shora až do konečného
obrazu, konkrétní scény života.
Po chvíli sledu různých
obrazů, jak vše prochází dokonalostí projevu přes síťové modely, jak ve 3D
programu, až do naší tzv. hmotné reality, až sem to už přestával snášet.
Nastoupil nereálný strach, že je to tak silné a věčné, že bych v tom snad
zůstal?. Ale Tam se žít nedá, je to na mě moc, …setsakramenstky moc silné.
Příliš odlišné od lidského, které jsem chvíli úplně ztrácel ze zřetele, jakoby
nikdy ani nebylo.
Vtom jsem si uvědomil,
tak je to i se zástavou dechu, při ní se ocitáme automaticky taky na druhé
straně Bytí, tak trochu na prahu smrti a pokraji božského. Pro to je tak těžké
v tom stavu setrvat, přijmou druhou Tvář života. Bez dechu vydržíme tak dlouho,
jak dlouho vydržíme tam, ve stavu bez myšlenek, v čirém Bytí.…
Byl jsem v tom tak
silně, že jsem nevnímal nejen své tělo, ani jeho dech, ani své okolí na dlouhé
okamžiky Věčnosti. Občas mě nepříjemně vytrhlo něco, jako ztuhlé paty na tvrdé
zemi, či mírný chlad a tlak na místech dotyku se zemí, či všechny ty záhyby deky
na mě. To vše byly najednou tak výrazné, až téměř surové vjemy.
Ten kontrast obou světů
byl obrovský. Tvořilo to napětí, kde jsem, kde chci být. Nebylo tam otázek ani
odpovědí. Jen plynutí, vnímání, čiré Bytí božského okamžiku v dynamickém
projevu. Silná káva i na mne, ale přes to jsem si to užíval, tu Jedinečnost,
Dokonalost, Inteligenci, co to tvoří ve mně, a se kterou splývám.
Opravdu velká meditace
jak má být, ani jsem nedoufal, že dostanu tolik z Jinakosti božského Bytí a
takové silné vytržení. Ale ta vzdálenost mezi námi, byť je stále tady s námi
ačkoliv to běžně nevnímáme, je ohromná. Dech beroucí, ale děs sem nezažíval, to
ani trochu. Jen bouřlivé překvapení, skutečné velikonoční překvapení, které si
nelze dopředu ani trochu představit, či se na něj dostatečně připravit. Je to
pro mě už po tolikáté, ale přesto opět veliký zážitek, kterému zde v lidském
snad není, ani nemůže být rovno.
Meditace trvala 20
minut, byla na hudbu HemiSync – Higher. Neutrálně-tísnivý ponor do božského byl
neuvěřitelných 55%, špičkově až 60%. To je pocitově téměř úplné pohlcení Bohem,
či přesněji Nadjá, tedy božstvem, jež patří do 6.dimenze hierarchie Absolutna.
Přepis ze záznamu těsně po návratu:
Smích. Je to taková
úplná Dokonalost v okamžiku. Rozložení na všechnu tu horu struktur, varhan
Všeho. Až je to takový dech beroucí a chladný, že tam hledáš to lidský. To
lidské už tam není, překlopíš se celý Jinam. Do té Podstaty. Ty vrstvy té
podstaty, těch fraktálů a alikvót.
Úplně jinej svět. Až mi
to asociovalo s tím, jak ty lidi jsou jako bez dechu. Že je to o tom jak
(dlouho) vydrží být v té Přítomnosti naplno. Že to je druhá strana tohoto
světa. To je jako když zemřeš a jsi v tom božském. Vlastně my můžeme přestoupit
do toho božského, že ano? …Mě to přijde skoro nemožný. Je to tak vzdálený, tak
dokonalý, tak pro nás odlidštěný, že To chceš i nechceš zároveň. Smích.
Pak to šlo trochu do
tísniva. Z toho, že ta Dokonalost je taková jako přílišná, až je jako moc omezující.
A zároveň je tam ta Nevyzpytatelnost, že nevíš odkud vychází.
Tak tamto Bufo má
takovou žabo-vůni. A tohle má takovou specifickou žabo-chuť. Dostalo se mi
trochu na jazyk.
Jo, tím to začalo, že
jsem začal vnímal ten signál, kudy projíždí (nervy) a teď jsem viděl strukturu
těla nějakým rentgenem, nebo něčím. Ne rentgenem, jako tomografem. Viděl jsem
vnitřek těla, jako když ho proskenuješ. To je grafika! Hmm. Proto jsou i ty
počítače.
Je tak fascinující, že
si hraješ na Boha. Tam všechno modeluješ. My si fakt na to hrajeme. Jsou takový
samolepky, znázorňující něco reálného.
…Prostě tu plnou Realitou.
Opravdu (vše projevené)
vystupuje jakoby z ničeho. Začne se projevovat Záměr. Ten se pak překlápí do
nižších dimenzí. No ta struktura té hierarchie tam byla.
Nahoru a zase projedeš
dolů, jako když ti všechny klávesy na klavíru zazní. Projedeš celé spektrum.
…Ach, ten pocit se nedá pojmout. Je to kosmonautická výprava do jiných sfér.
Opravdu jsme
psychonauti. Smích. Ale ti praví. Prostě ostatní to asi dělají jinak. No, to je
vlastně tím vedením. Božské síly nás narovnaly jak šipky. Vystřelily nás kolmo
od země, ti ostatní jako by to brali různě od boku. Kam se propadnou, tam se
propadnou. My to máme jako nejvyšší excelentnost.
Ten náraz s tou Realitou,
cítíš to tělo nějak. Dokonale jsem vnímal tělo jako energetické. Jako když se
konstruuje. Nejdříve je 3D síť, ta se postupně přetvoří do další vrstev a
nabírá detaily a ještě jemnější detaily a to udělá symfonii projevu, který tě
zdánlivě uvězní v té takzvané realitě.
Jde o to, jak se
poskládají „sklíčka“, tedy jednotlivá nastavení archetypů. Jako by to byly řady
dominových kostek za sebou, skládající dohromady určitý obraz díky hodnotám,
které na sobě nesou.
Je to úžasný, takovou
spoustu záblesků uvědomění z toho božského světa jsem dlouho neměl. Až toho
bylo na mě až moc. V tom přívalu se ztratíš. To byl asi ten nejnegativnější
pocit, té ztráty ega! Svého kontinuálního vědomí. Pociťoval jsem to jako
ztracenost, být bez něj. Jsme stále takové děti vesmíru, co si tady pobíhají a
na něco si hrajou.
Takové kolektivní hry.
Smích. Takový ptáček hraje jakoby takový Minecraft (počítačová hra na přežití
se čtvercovou grafikou). Sleduje 5 bodů na přežití, mezi kterými kmitá a
mezitím má konstantní vědomí. My jsme v takové zahradě Boha. Podobně jako my
zde koukáme na ptáčky, On pohlíží na nás.
Hypergeniální pragmatik
V malé meditaci mi
opět božské ukázalo Sebe, jako Zdroj nekonečné Moudrosti a tvořivé Dokonalosti.
Dej mi víc Sebe, prosil jsem. Ale kdo to zaplatí, reagovalo božské. Myslel jsem
si, že platím zátěžemi až dost, tak jsem požádal, aby mi dali Oni ze Svého.
Mají přece Všeho nekonečně!
Tady ti nikdo nic
zadarmo nedá, odpovědělo božské. Nakonec jsou Tu rádi, že je to s lidmi
tak, jak je. Jak to, copak nechtějí jejich duchovní růst, vždyť jsou za to i
hodnoceni? To Jim nevadí, že lidé o Bohu mají samé mýty a pohádky?
Je dost problematické
s lidmi pracovat. Dělají to jen Ty božské síly, které to mají
v úkolu, jako jsme i My...
V další meditaci mě vysvětlovali
základní fakt, že lidský a božsky svět jsou vlastně pevné odděleny. To je
pravidlo hierarchie.
Nemohou se dotýkat,
stýkat. Tak jsou rozdílné hlavně v inteligenci. A mystika, která to narušuje,
pak doplácí na střet obou. Indické kasty nejsou přežitkem, mají svůj předobraz
v Království božím.
Bůh se svou hierarchií
je zkrátka Hypergeniální pragmatik, což skoro nikdo neví... Naše romantické
představy jsou prostě liché...
Esoterika mystiky
Když jsem žádal božské,
aby mi vysvětlovalo více, dává mi mnohé podrobnosti o tom, co ještě úplně
nepřijímám. Jak je vše daleko dokonaleji promyšleno a uděláno, než si myslím.
Něco se mi nelíbí, ale je to jen proto, že neznám souvislosti, vlastně je nezná
nikdo z lidí.
Hlavně nechápu, jak
může inteligentní člověk, v jiných oborech na výši, mluvit o náboženství takové
naivity a věřit jim. Dokonce i teologové a religionisté!
Léta se lidem snažím
trochu rozšířit obzory, ale dopadá to katastrofálně. Logické argumenty je
nezajímají, ba dokonce odpuzují. Drží se dogmat, nebo zcela naivních smyšlenek
a úplně jim to stačí! Kritické myšlení jim zcela chybí, drží se své víry, aniž
by měli Dary Ducha, jež by správně měli mít, a nejsou ani ochotni vyzkoušet
metody slavných mystiků prohlášených za Učitele církve... Jejich dětinská hra
na duchovnost jim zcela vyhovuje a dělají, jakoby jiná ani nebyla!
V jiných oborech mají kupodivu daleko lepší chápání.
Vždyť mystika je věda
jako každá jiná a není tak těžké do ní proniknout! Přesto o to není zájem, ale
naopak odpor. Takový nepochopitelný paradox je to. Přesto je naprosto logický!
Ostatně před tisíciletími v době Starého zákona to bylo stejné. Ani
prorokům, jež přinášeli aktuální slovo boží, ani Kristu se to nepodařilo
změnit, a věděli o tom.
Je tomu tak dokonce i
v jiných náboženstvích a duchovních směrech po celém světě! Proč je
situace neustále tak tristní?
Udělali
z náboženství selanku, což se zcela příčí Bibli! Kristus s učedníky
byli v opozici vůči zbytku světa a to církve ani nenapadne! To jsou
skutečnosti jež dosud neumím pochopit ani přijmout. Přesto to má logiku a nemám
to měnit po svém.
Mystika člověka
postupně předělává. Sice jinak, než původně očekával, cestou chápání logických
souvislostí, a to i zcela obyčejných. Vlastně je to zesílený nadhled, čili
vhled. To, co známe pod pojmem silná
intuice.
Je i pro něj těžké
pochopit, že lidstvo je daleko víc iracionální, než se zdá, zvlášť
v duchovním směru. Víra je synonymem iracionality, jež jim vyhovuje,
umožňuje si ji vytvořit podle svých představ. A s tím nelze hnout, vlastně
úplně předělat vztah. Na logické argumenty reagují iracionálně, postupně čím
dál více agresivně. O své víře odmítají diskutovat.
Náboženství však není
něčím mimo logiku, ale logikou samou. Co s tím? V podstatě se nedá
nic dělat, ba ani nemá. Výsledky osvětových pokusů jsou kontraproduktivní.
Často je proto lepší říci méně, než více a se všemi detaily.
Je třeba brát realitu
takovou, jaká je. Nikoliv jaká se zdá být, nebo jakou bychom ji chtěli mít.
Skutečná mystika je hlavně neustálou podřízeností Bohu, který denně a detailně
vede. Kdo to ale chce chce slyšet, nebo dokonce přijmout?
Mystika navíc obsahuje
skutečnosti, popsané i v Bibli, jež však nejsou přijímány, protože jsou
nepopulární. Je tedy vlastně opakem toho, co je přijímáno téměř všemi věřícími.
Změnu nelze provést rychle a snadno a ani přímočaře, ani desítky, ba stovky
inkarnací nestačí.
Co je za tím? To
vysvětluje božská logika, tedy duchovní zákony. Podle této filozofie je vše
dáno nastavením kořenových archetypů a z nich vyplývá i vztah k duchovnosti.
Změnit ho je téměř nemožné, zejména ne lidským úsilím.
Jen neparný zlomek lidí
má v duchovním úkole skutečnou mystiku. Je tedy tím, co se běžně označuje
jako esoterika, ale v pravém významu slova. Skutečný mystik to nemůže
ignorovat a ve svém veřejném působení má vždy dbát pokynů božského.
Logické přece je, že
čím více se člověk přiblíží Bohu, tím více se vzdálí lidem. I tak zřejmá
skutečnost je však lidem nepřijatelná. Je lépe jim nechat jejich duchovní
pohádky, protože stejně nic víc nepřijmou. Mystik hodně ví, ale téměř nic
nemůže sdělovat. Nepochopili by to, nepřijali, poplašilo by je to a odradilo.
To je ta pravá esoterika.
Vysvětlovat tedy logiku
mystiky a diskutovat o tom se proto
ukazuje jako nejméně efektivní, ba kontraproduktivní. Božské používá daleko
dokonalejší skryté metody, protože zná všechny souvislosti, lidem nepřístupné.
Dokonce ani
psychonautům, kteří se s pomocí psychedelik dostávají do mystických stavů,
jež ani nechápou a postupně se u nich objeví temná noc duše, ale to se jim ani
nemá říkat, aby je to neodradilo. Stejně se s tím nedá nic dělat. Musí si
pomoci sami.
K problémům se
zátěžemi a limity se mystikovi přidává i izolovanost od společnosti. Zesíleným
vhledem vnímá skryté předstírání, tedy farizejství ve víře, a to není příjemné.
Žabí let
V malé meditaci,
ve kterých mi teď několikrát denně, mi někdy dává intuice pocity jako
v těch, co bývaly kdysi jen s psychedeliky, reagovala na dotaz, zda
bych mohl vyzkoušet žábu, jež se nyní stala u psychonautů slavná pro silné, ale
krátké mystické zážitky.
Náhle jsem jakoby
v kotrmelcích padal, prolétával světy bohů a božstev a užasle prožíval
útržky Jejich dějů. Abstraktní, nám nepochopitelné děje, jež naši inteligenci
giganticky překonávají.
Nakonec jsem dopadl a rozplácl
se na betonové zemi a jakási špička boty Boha mne ještě rozmázla jako nedopalek
cigarety. Tak jsem zažil, i když zeslabeně, to, co bych prožil při žábě Bufo
Alvarius...
Osobní archiv
Po mnoha letech jsem si
dělal pořádek v archivu a procházel doklady téměř čtyřiceti let mé duchovní
práce. Měl jsem najednou všecky hlavní události pohromadě, což vybízelo
k úvahám, jaké to vlastně bylo a jak se realizovaly moje původní
představy.
Nakonec mne božská
intuice vyzvala do malé meditace. Dala mi pocit 48%, jež je již dosti božský,
mnoho meditací jsem v takovém ponoru měl. Říkala – vidíš, taková je
mystika.
Napadlo mne, jak bych
se tvářil, kdybych na začátku věděl, jaká opravdu je. Určitě by mě to hodně
překvapilo, mnohému bych nevěřil, jak je podivná a přitom velkolepá a těžká.
Skutečná mystika se
však stejně nedá popsat a už vůbec ne pochopit. Tak je odlišná od představ o ní
i od běžného života.
Co umějí všechna
duchovní učení dokonale, jsou romantické reklamy na ni. Vlastně pohádky pro
dospělé. Těmi jsem také prošel, cesta byla vlastně logická. Úplnou pravdu
neřekne nikdo a to má své důvody.
Našel jsem
v archivu z počátku mé práce křesťanské, jogínské a buddhistické
texty, které ve mě zanechávají již jen úsměv. Už tehdy jsem tušil, že to bude
složitější. Že je asi Něco, co tyto, tak rozdílné texty spojuje. Oslovili mne
jen křesťanští mystikové. Ostatní ne, tušil jsem, že je to jen reklama na
mystiku.
Když jsem po letech
pochopil, že naprostá většina duchovních informací jsou jen řeči bez jasného
výsledku, hledal jsem jinde. Různé zázraky z psychotroniky a spiritismus
alespoň něco dokazovaly. Ovšem těch, co to uměli, mnoho nebylo a já tehdy žádné
schopnosti neměl. Z učebnic jsem se naučil hypnotizovat a prvními mými
úspěchy byly regrese přátel do minulých životů. To bylo tehdy velmi populární.
I o regresích se mluvilo jak o všeléku, ale zkušenosti ukázaly, že to tak
prosté a jednoduché není.
Až holotropní dýchání a
channeling, což je metoda komunikace s tajemnou božskou intuicí, byly
jasným startem do skutečné mystiky a mého veřejného působení. Přednášek jsme
měli hodně, skupina se rozrůstala. Ale i tehdy jsem měl naivně-romantické
představy, kam až se dostanu.
Přání bylo matkou
myšlenky, ty byly určující. První mystické zážitky byly úžasné, ovšem tvrdý
zásah tísnivých meditací mi brzy ukázal, že to není selanka. Mystika je totiž
škola, kde Učitelem a Autoritou je naše vlastní intuice se svou složitou
hierarchií a jasnými záměry výchovy.
V archivu jsem
našel i texty z knih, jež jsem s přáteli vydal, i plány mnoha
přednášek. Rovněž záznamy mnoha debat na webu, které většinou přešly do hádek.
Až postupně jsem si uvědomil, že skutečnou mystiku lidé vlastně odmítají. Marně
v ní hledají realizaci svých nenaplněných přání.
Ani jsem si neuvědomil,
jak mne mystika pomalu a plynule předělává. Jak se intuice stále více zapojuje
do mého vědomí. Zdálo se mi to zcela přirozené. Jen jsem nechápal, proč ostatní
mluví tak naivně. Nechápou ani základní souvislosti, a nejen v duchovnosti.
Až před několika lety
jsem do detailů pochopil, že mystika, tak jako vše, má své přesné, lidem
neznámé duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne.
Lidé si přejí to, co nemohou dostat a nikdy nedostanou.
Je vlastně naprosto
logické, že skutečná mystika je jen pro hrstku lidí. Ostatním stačí romantické
představy, případně drobné pokusy psychonautů s transovními stavy,
vyvolanými holotropním dýcháním či psychedeliky. Ale ani ty nemají domyšlené do
konce a filozofickým obsahům se vyhýbají.
Jaká mystika skutečně
je, se jim prostě nedá říci. Nepřijali by ji. Ale i její náhražky pro ně mají
význam v jejich těžkém životě. Je to vlastně zcela neznámá věda,
v zásadách podobná jiným. Dává hodně, ale ne přesně to, co slibují
duchovní knihy.
Mystika není ráj
lidských přání a představ, ale naprostá logika výchovy s podřízeností
božským zákonům. Má tedy i své limity v každé inkarnaci.
Není záležitostí jen
jednoho života, ale Věčnosti. Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, ač
mýty o něm jsou tak populární a rozšířené.
Je to nenaplněná touha po selance.
Skutečná mystika
má tři hlavní problémy, běžně neznámé: Zátěže, limity trvalých mystických
schopností a malá možnost jejich realizace.
Mystikové by si přáli
trvale mít daleko víc božského, což znají z nemnoha velkých meditací a
ještě za to neplatit zátěžemi.
Při své Jinakosti plné
paradoxů je skutečná mystika vlastně zesílením, soužitím s intuicí. Jenže
právě proto ji ego nechce. Raději si ji nahrazuje představami, aniž by uvolnilo
prostor daleko vyšší inteligenci. Boj proti egu skrytě nahrazuje jeho posílením
a vytvářením nových iluzí!
Přesně tedy opačně,
protože skutečná mystika vede ke konci iluzí, které měli dokonce i slavní
mystikové, prohlášené za svaté! Tak moc je mystika obtížná a málo schůdná.
Konec duchovní Cesty je vlastně v Nekonečnu! Věčně se budeme mít co učit!
Hierarchie božských
světů
Božské mi ve vizi
ukázalo, jaké je mezi božskými světy kastovnictví. Hinduismus v tomto skutečně
vychází z duchovních zákonů. Je mnoho božských světů vzájemně
ovlivňovaných hierarchicky.
Neexistuje tedy jediný
společný svět, ale jejich světy jsou odděleny podle stupně Dokonalosti,
tzv.dimenze. Každý je totiž jiný, v každý má jiný životní styl. Mají vhled
do nižší dimenze, ale pohled do vyšší je pro ně už problém.
Nedokážou ji plně pochopit, protože překračuje
jejich schopnosti, inteligenci. Mohou se tam podívat, ale jen na krátko a jen
něco si z toho odnesou. Je to prostě exkurze do téměř neznámého světa. A i
za to musí zaplatit, protože dostali, co jim vlastně nepatří, tam doma nejsou.
Stejně je tomu i u
mystiků. Božské ani všem neumožňuje se do Jejich světa naplno podívat. A když,
tak jen několikrát. Více dostanou jen nejvyšší mystikové, kteří to mají
v životním úkolu. A hodně je to stojí v zátěžích, temné noci duše.
Psychonauti nemají tolik
zkušeností a často si své tripy chybně vysvětlují, protože většinu informací
pozapomenou. Dostávají tripy přesně na míru a mnohé důležité v nich ani
není, aby je to neodradilo.
Ani si neuvědomují, že
někdo neznámý musel jejich trip připravit pro zamýšlený účel, že to není jako
vejít do neznámé planety.
Ale i to je správně. Nepočítá se s tím,
že je to pro všecky. I zlomek Poznání naprosté většině stačí. Nevadí, že se
církve i esoterikové mýlí téměř ve všem. Naše civilizace na víc prostě nemá.
Představa, že všichni
jsou si rovni a žijí spolu s Bohem a Kristem, je naivní, ač vše má stejný
základ. Základní úkol Stvoření, tj.Sebepoznání, by jinak nešel uskutečnit.
Obětiny, votivní dary,
TND a zátěže
Domorodci na
indonéských ostrovech si v transu do těla zasekávají háky a jimi táhnou
vozy. Nebo jsou na nich zavěšeni. Je to odměna bohům za splnění přání. Rituál
oběti je starý jako lidstvo samo. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%9B%C5%A5
I v našich
končinách se dávaly děkovné votivní dary Bohu za uzdravení, o které se modlili,
či se již stalo. Souvisí to s oběťmi a obětinami popsanými v bibli a
jiných svatých knihách, viz .
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ex_voto
Týká se to i chápání smrti Krista jako oběti za usmíření Boha.
Tyto dary dávají
věřící, ale i Bůh si je sám vybírá. Mystikové tomu říkají temná noc duše, nebo
zátěže. Bolesti, nemoci i problémy s okolím proto provázejí mystiky odnepaměti.
Patří sem i iniciační
šamanská nemoc, která předchází získání mimořádných schopností, které
z obyčejného člověka udělají šamana. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0amanismus
Logika toho je vlastně
prostá, vše má svoji cenu…
Předurčenost
Svět je řízen jako
Celek, ne jak si myslíme náhodným rozhodováním jednotlivých entit. Z toho
vyplývá, že nemá smysl se obávat o osud lidstva. Je to Hra Boha a On si poradí
se Vším. Se vším se počítá, o všem se ví. Je to absolutní Dokonalost
v praxi. Není třeba se rozčilovat na lidskou naivitu, ač je tak zjevná. Má
své místo. Toto pochopení vede k určitému stupni vyrovnanosti.
Nekonečná složitost
reinkarnace
Běžně přijímaná
představa reinkarnace je jen zjednodušením. Celá skutečnost je daleko
složitější vlivem potencionality, která je i podstatou kvantové mechaniky.
Podle ní není budoucnost jen jedna, ale vzniká nekonečno možností, z nichž
každá má svou pravděpodobnost. Potencionální budoucnosti existují současně, ač
se nám to zdá nemožné.
Liší se od sebe vším,
místem a okolnostmi narození, můžeme se narodit do různé civilizace, i té naší
v budoucnosti i minulosti, jako člověk i něco jiného. Narodit se můžeme stejní,
nebo pozměnění.
V některých
variantách je i inkarnace v jiných kořenových archetypech než máme
v této.
Ty méně pravděpodobné
jakoby postupně zanikají, ty hodně pravděpodobné se štěpí dál a dál do podoby
jakéhosi stromu. Vše je Dokonalost, jejíž projevem je i nekonečná složitost.
O pravděpodobnosti
rozhodují všecky části hierarchie, ale vyšší část má i větší možnost zasáhnout
do výsledku.
Robotický kněz
V jistém japonském
šintoistickém chrámu zavedli novinku. Knězem je tam robot vybavený umělou
inteligencí. Dokáže tedy nejen kázat, ale i odpovídat na náboženské dotazy. Aby
se zamezilo genderovým sporům, je zpola ženou a zpola mužem...
Je to výraz bezradnosti
a naivity věřících. S umělou inteligencí si poradíme, hodně se v ní
dělá, ale k náboženství stále přistupujeme velmi neodborně a děláme
z něho už pár tisíciletí mýtus.
Přitom by stačilo se
naučit komunikovat s intuicí, ale i když jí nikdo nepopírá, ani to není
těžké, dělá to kupodivu jen velmi málo lidí. Tak lze prakticky dokázat, že
kromě naší známé osobnosti máme v sobě ještě jiné, daleko dokonalejší a
tedy i mocnější entity. Proč? To je otázka pro vás. Napovím.
Uvědomit si, že jsme
vlastně mocnými entitami trvale sledovaní, hodnocení a vedení určitým směrem
osudu není příjemné, ač o tom všechna náboženství hovoří.
Proto raději
spekulujeme o mimozemšťanech, jejich návštěvách zde a o výzkumu vesmíru, zda
tam není život atd.
Bůh jako Filozof
Po příjezdu do Liberce
mne napadlo, že by tu mohla být velká meditace, jež nebyla už tři měsíce. Ale
božské, že ne, jen malé. Dává mi už tři měsíce jen 47,5% někdy až 47,75%. Tak
jsem chtěl aspoň silnější, jak byly dříve, alespoň 48,75%. Prý by mi dali, ale
jen krátkou, neutrální a klidnou.
Božské mi dalo 48%,
docela dlouhou, což už jsem dlouho neměl, ač dříve byly běžné. Tento ponor je
už totiž zjevně božským, kdeže na něj ubohý lidský pocit má…
Prý mi ho za určitých
podmínek občas dají… Ponorem prostě šetří…
A jen jsem to dopsal,
pozvali mne na další malou meditaci a zas mi dali 48%, abych ji přijal jako
velkou a tedy začátek nové kapitoly 275…
Po chvíli mě pozvali
ještě na další a dokonce mi přidali ponor až na úžasných 48,5%, chtěl jsem i
trochu informační dynamiky, ale jen mi ji
zaznačili: Ukázali mi životní styl, který mají. Jakoby jen filozofují,
hrou zkoumají nekonečně složitý Život.
Série malých meditací
pokračovala, jako bývalo i dříve až týden po začátku nové kapitoly. Už jsem
myslel, že tyhle série malých silných meditací už nebudou, ale naštěstí jsem se
mýlil.
Když jsme si vzpomněl
na debaty na webu, hned mi ukázali, že prostě nemají úroveň, ač se lidé snaží
co nejvíc, na božské ani mít nemohou…
V dalších mi
dokonce v nejsilnější části skladby Lisy dali 49%. Úplný vodopád božského
do mne vletěl až ve mne skoro nic člověčího nezůstalo…
Ale pak únava už
zesilovala, a to kazí vnímání božského.
Druhý den malé meditace v neztenčeném ponoru pokračovaly, staré dobré časy
se vrátily. Chybí mi v nich jen dynamika, vysoká filozofie. Ta je prý
dražší, ale hlavně mě moc urychluje a moje etapa je o zpomalování procesu. Škoda.
Přemýšlím, kolik by
lidé za tyto božské pocity zaplatili, které se do mě vždy do tří vteřin vevalí.
Asi hodně, i když většina by se jich hrozně lekla.
Je to parádní. Po třech
dnech dlouhé série malých meditací mi omezili ponory na původní hodnotu, prý to
bylo moc drahé. Ponor 48% dostávám už jen ojediněle
Hudba mi tu jde daleko
hlasitěji do sluchátek, až mne ohlušuje a to velmi pomáhá...
Kdo zažije tohle,
nepotřebuje ani víru, ani bohoslužby, ani kněze s jejich ornáty, mšemi a
svátky včetně legračního Santy. Církev se staví mezi člověka a Boha a často
spíše překáží… Tak tomu bylo vždy a všude…
Toto je náboženství,
jež by měl každý křesťan znát, ne ty prázdné řeči prelátů či zprávy o
církevních restitucích a zneužívání nezletilých…
Zesílení vlivu božského
Večer v malé meditaci
v ponoru 48% jsem opět žádal o velkou meditaci, jež už dlouho nebyla.
Božské nejdříve odmítalo, že je s nimi konec, už je nepotřebuji, ale
nakonec souhlasilo. Materiálu jsem ale spotřeboval nezvykle moc, aniž by se to
nějak moc projevilo. Prosil jsem o dynamickou s vizemi i vševyjadřujícími
pocity, ale dali mi jen něco.
Téma meditace určilo
božské. Ponor mi dalo až 49% a byl klidný, neutrální. Není důvod mi dávat jiný.
Vizí bylo málo a nevýrazné. Pamatuji si na DNA šroubovice, či a jak mne táhnou
Vzhůru.
Ty jsi vlastně Já, tak
začala božská přednáška. Já božské jsem tě naprogramovalo a pak vyvrhlo ze
Sebe. A teď tě táhnu k sobě. Zrovna hrála skladba meditační hudby, kde se
ozývaly dunivé rány. Božské to připodobnilo ranám osudu, které mi dává při
cestě zpět k Němu.
V přídavku se mě
božské otázalo, zda jsem si všiml, jak Jeho vliv ve mne roste. Souhlasil jsem
s dalším zvyšováním. Jde tedy o zesilování intuice, intenzivnější soužití
s Ním.
V meditaci je vliv
božského velmi silný, jak mi ukázalo, když jsem chtěl cosi udělat
s přehrávačem a nešlo to, neboť to božské zablokovalo. Jde však o to, mít
ho silný neustále.
Čím blíže jsi ke mně,
tím víc Mne vnímáš a víš, že Můj vliv na tebe zesiluje. A to znamená i vyšší
přijetí Boha. Čím se to projeví? Prostě se proces zase posune víc
k božskému. Prostě silnější mystika.
Když jsem se
v přídavku zeptal, co jsem ještě nezapsal, božské řeklo, že vše je to
součást božské Hry. Když jsem se ptal na mou současnou etapu mystiky, říkali,
že ze mne udělali jakousi trysku, či turbínu, kterou ozařují druhé lidi. A to
má velký význam i pro Ně, tak se mohou dostat ještě výš, ale i zde jsou určité
meze jež nelze překročit.
Pak už bylo jen klidné
vnímání hudby, a pak mi dali jasně najevo, abych meditaci skončil, i když jsem
říkal, že dobrovolně neodejdu.
Zajímavé je, že
nechtěli, abych nejnovější poznatky dal do knihy. Božské nemá konec, takže
jakmile někdo dokončí své závěry, je mu dokázáno, že mnohé ještě nepochopil…
Neustálým doplňováním textu božské vlastně nutím, aby mi ukazovali to, na co
ještě nemám právo.
Malé meditace
následovaly a měly kupodivu ponor jako dříve, často až 49% a byly docela
dlouhé. Nebude to ovšem tak často jako dříve.
Dvě chyby mystiků
Spousta mystiků dělá tu
chybu, že se bojí uvidět Boha, jaký opravdu Je. V Jeho nekonečné
Velikosti, Moci, Dokonalosti, nevyzpytatelnosti i paradoxnosti. Nechtějí se
zbavit svých pozemských představ o Bohu jako hodném dědečkovi na mráčku, který
nás lidsky miluje a vše odpustí.
Jen mystický zážitek
vyššího stupně by je navždy zbavil těchto iluzí. Poznali by, že Bůh je daleko
větší, dokonalejší, lidem vzdálenější. Tedy zcela jiný než si dovedli
představit. Takové Poznání způsobuje otřes a ohromení, takže se ho mnozí
podvědomě i vědomě snaží nezopakovat či se mu úplně vyhnout. Nechtějí se zas až
tak moc stát mystiky.
Tím je ovšem jejich
stupeň přijetí Boha nízký a proces proto není tak intenzivní, jak by mohl být.
Tuší to, a jako náhradu se začnou starat o druhé, pomáhat jim, obětovat se pro
ně. Tím však udělají další chybu, jež ještě víc zbrzdí jejich proces.
Jakýkoliv kontakt je,
úměrně svou intenzitou, vazbou, jež způsobuje vzájemné vyrovnávání a
ovlivňování. To mystika poškozuje, zpomaluje.
Táhnout kdekoho do
mystiky, byť nechtěně, je nerozum. Je vhodná jen pro velmi málo lidí. Mnoha
lidem může způsobit problémy se psychospirituální krizí.
Je to klasický příklad
rozdílu naší a božské logiky. Chceme si po svém získat zásluhy, ale nejsou na
pravém místě. Přitom chápeme, že každý učitel musí nejprve získat učitelské
schopnosti praxí a učit až pak.
Navíc péče o lidstvo je
věcí Boha, ne jejich. Kristus měl tento úkol, ale ostatní takový nemají.
V životopisech
mnoha mystiků vidíme tento problém. I když byli na svou chybu božským
upozorňováni, stále se chtěli obětovat pro druhé, až na to doplatili.
Jistou skupinu mystiků
pronásledují v procesu démoni a proto velmi trpí. Taková byla např.
sv.Kateřina Sienská. Uvědomují si své zatížení a pomoci druhým se snaží pomoci
sobě, což není vždy na místě.
Jiní odešli do
pousteven, klášterů, do pouště atd. Nejlépe jim bylo ve společnosti jim
podobným, kterých však nikdy nebylo mnoho. To vede k určité izolovanosti
mystiků, osamělosti.
Je potřeba se ptát
božského a dbát Jeho rad, i když jsou jiné, než bychom si přáli. Vede nás
daleko dokonaleji, než si myslíme. Tento problém konfrontace přání mystika
s reálností procesu je všeobecný. Každý by chtěl mít proces podle svého,
ale on má přesnou logiku.
Na druhé straně je
silný mystický proces spojen se zesílením zátěží v temné noci duše. Je
trvale těžší a jen málo lidí ho zvládne dělat několik desetiletí. Vše je dáno
konkrétním nastavením, z něhož vyplývá duchovní úkol.
Nepopulárnost mystiků
Nepopulárnost mystiků
se projevuje v mnoha oblastech, nejen v duchovních, kde přinášejí
zcela nový pohled jak má vypadat. Je daleko od přání, jež laikové mají.
Iluze se však netýkají
jen této oblasti. I v běžných neduchovních oblastech panuje spousta iracionalit,
nelogičností, mýtů a iluzí, např. v oblasti politiky a národnostního
cítění. Jak o nich mystik promluví na veřejnosti je zle, protože má vše
podloženo argumenty, které však ostatní vůbec nechtějí slyšet.
To je to, čím se od
nich mystik liší. Musí se držet logičnosti, kdežto ostatní si mohou vymýšlet co
chtějí a věřit tomu. Jejich představy v realitě života většinou nefungují,
ale to jim příliš nevadí. Vše si vysvětlují podle svého a odmítají o tom
debatovat, či jen o tom přemýšlet.
Je jistě nepopulární
tvrzení, že konflikty mystiků s okolím jsou zákonité. Proto je lépe, když
žijí v ústraní. Příliš se vymykají běžnému průměru a nejde s tím nic
dělat.
Tyto spory popisuje to
i veškerá mystická literatura, včetně bible a životopisů svatých mystiků.
Spory s božským o
mystický proces
Mystický proces je
vlastně škola a i v něm dochází je sporům žáka a Učitele. Každý vidí proces ze
svého, značně odlišného, úhlu.
Častou příčinou sporů
v MD jsou limity mystiky. Dary ducha, jež mystik dostává jako výraz jeho
úrovně by chtěl mít větší. Hlavně mu vadí konec silných meditací, MD je o
zklidnění procesu.
Ví, že se dostal
daleko, ale chtěl by ještě víc, protože si uvědomuje obrovskou vzdálenost
lidského k božskému.
Darů dává božské velmi
opatrně, protože snižují efekt procesu. Snižují i přínos, který samo
z procesu má, jež potřebuje pro své účely. Úspěchy mystika jsou i Jeho
úspěchem a vzestupem.
Nespokojenost
s mystickými schopnostmi ale vede ke sporům s božským, které
vysvětluje, že to co má mu stačí, jinak to být nemůže.
Druhou příčinou
problémů jsou zátěže, pro mystika nepříjemné. Podle jeho pohledu se má jeho
stav stále zlepšovat úměrně času a snahy přiblížit se božskému. Myslel si, že
v MD už nebudou, ale to je omyl. Zvlášť špatně snáší, když se mu situace,
byť jen dočasně, zhoršuje. Božské však vidí mystiku jako askezi.
Až nyní mystik chápe,
že v procesu nejde jen o jeho růst. Božské ho potřebuje pro vlastní
potřebu a růst. Lze se o tom dozvědět jen málo.
Problém je v tom,
že je stále člověkem, nemá velký nárok na božské, ani jako pokročilý mystik. A
pokud božské dostane, musí si Ho jakoby zaplatit zátěžemi.
Nezná, ani nemůže znát
duchovní zákony, a z nich
vyplývající limity mystiky. Nemá přístup k vyhodnocování přínosů zátěží a
ceny darů. Vždy je v podřízenosti k božskému. Tím je konflikt na
světě a je vlastně neřešitelný.
Ve sporech tedy vždy
tahá za kratší část provazu, ale stejně se mu podaří jisté úlevy či změny
prosadit. Mystik musí hodně vědět o zákonitostech mystického procesu, aby mohl
o změnách správně jednat s božským.
Limity mystiky
V mystice je téměř
vše jinak, než se o ní píše ve většině knih o ní. Jedním z mýtů je, že
vede až k Bohu a k ukončení inkarnací už v tomto životě. Prý mystik
dživamukta je již za živa osvobozen. To však duchovní zákony neumožňují. Že se
to toho nikdo v historii nedožil kupodivu nikomu skoro nevadí.
Mystik je zklamán, když
po desetiletích v poslední etapě procesu nedostane to, oč usiloval.
Maximální možné výsledky jsou daleko slabší. Dostane jen něco, ale i to je vlastně
hodně.
Důvodem je běžně
neznámý fakt, že božské stavy lidem nepatří a pokud je trochu dostanou, musejí
se kompenzovat zátěžemi známými jako TND.
Výsledkem mystického
procesu tedy není Bůh, ani bohočlověk, ale člověk, který má silné napojení na
božské, z něhož čerpá. Člověkem ale vyzrálým, jež má zčásti božské kvality
a přístup k Jeho schopnostem zejména porozumět životu.
Mystika tedy není o tom
stát se Bohem, ale soužití s Ním. Hlavně je dokonale připraven na další
životy a další intenzivní vzestup v nich.
Pomoc intuice
v krizi
Je málo známé, že
božská intuice neustále sleduje, co se s námi děje. Podle svých pravidel
s námi jedná. Jednou je více aktivní, jindy méně. Jde Jí o to, abychom se
co nejvíc naučili, hlavně Ji poznali a přijali.
V životě se každému
může stát, že přijde do velmi náročné krizové situace. Pak záleží, co naše
intuice udělá. Pokud má důvody nám pomoci, udělá to.
Klidně se jakoby
převlékne za naše myšlení a jednání a vede nás daleko kvalitněji, než bychom
byli schopni, a tím nás zachrání. Pokud nám pomoci nechce, můžeme zahynout.
Proto je účelné s Ní mít dobré vztahy a v krizové situaci Ji zavolat.
Takové případy přinutí
i ateistu k zamyšlení, že nad námi opravdu něco vyššího je. To je i důvod
toho, že se takové situace stávají.
Sen o levitaci
Včera jsem měl po
dlouhé době sen s významem. Sny si pamatují již jen vzácně. Bylo v něm
řada lidí, jež zkoušeli levitovat a trochu jim to šlo.
Já přišel s tím,
že levitace nízko nad zemí je moc jednoduchá. Efektní je levitovat ve velké
výšce. Hned jsem to zkoušel, dalo mi to dost práce. Chtělo to zvláštní
nastavení mysli. Jakmile se narušilo, padal jsem. Nakonec se mi ale podařilo
vystoupat na svahu Ještědu až nad něj.
To už mi z té
výšky a z nebezpečí pádu nebylo moc dobře, ale byl jsem hrdý, že se mi to
podařilo. Ostatní ale zájem neměli, báli se výšky.
Ještě si pamatuji, že u
pokusů byl i premiér Babiš, kterému jsem o svém plánu říkal.
Božské mi vysvětlilo,
že sen znamenal mou snahu v mystice. Výsledky psychonautů mi jsou málo,
chci zpopularizovat vysokou mystiku, ale není zájem.
Snažím se do toho
zainteresovat známé osobnosti, jako je třeba Charvát, ale stejně to nejde, ani
nikdy nepůjde.
Co je mystika
Podle wikipedie, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika
je původní definice slova:
Mystika (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti
bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého
tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou
zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
-v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového
vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení
nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
-v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k
osobním zkušenostem hloubky a transcendence;
William James
charakterizuje mystiku čtyřmi charakteristickými rysy:
- Obsah mystické zkušenosti nelze vyjádřit
slovy. Mystikové své zážitky sice popisují, shodují se však v tom, že žádný
popis nevyčerpá jejich obsah.
-
Mystická zkušenost sice nepřináší žádné teoretické vědění, přesto má
povahu osvícení a náhledu, mystikové zpravidla hovoří o celku světa.
-
Mystik vnímá svoji úlohu jako pasivní; ať se jakkoli připravuje a cvičí,
zkušenost přichází sama a není člověkem ovladatelná.
- Mystické zkušenosti jsou přechodné,
přicházejí a odcházejí.
- L. Dupré k tomu dodává, že mystická
zkušenost integruje různé oblasti života a překračuje různé hranice.
Mystická meditace se
vyznačuje Dary Ducha sv.:
1/Lidské vědomí slábne
až mizí
2/Přichází silná Hrdá
posvátná vznešenost, úžasný dokonalý pocit Krále králů...
3/Přicházejí božské
dokonalé vize, pocity a myšlenky
4/Vnímání meditační
hudby se promění z lidského na dokonalé božské
Mimo meditaci jsou
Darem Ducha zesílená intuice, tím i vzestup inteligence a slabší projevy
uvedených čtyř bodů. Intuice rovněž zasahuje do života mystika, aby duchovní
cesta byla přímá a schůdná. Ochrana proti velkým problémům.
Je tedy soužitím s
živým Bohem, jež je pro mystika hlavní Autoritou. Při bližším pohledu je to
extrémně zesílená intuice. Mystika tedy poznáte podle toho, že říká: Bůh mi
řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a to. Oslovuje mystika denně, i několikrát.
Hlavní problémy
v mystice jsou dva, vzájemně související:
1/Temná noc duše, která
je jakousi daní za mystický proces, jež je velmi dlouhý a složitý, ale i v těch
nejsilnějších fázích jsou alespoň základní Dary Ducha stále přítomny, ač
zeslabené. Ale takových případů je naštěstí málo. Nejčastějším projevem TND je
únava.
2/Odpor ostatních,
věřících i nevěřících, k takovému životnímu stylu, jež vede ke konfliktům.
Ten je trvalý, dokonce narůstá úměrně veřejnému působení.
Život sám je učením se,
školou. Mystika není nic jiného, než velmi intenzivní výuka od nejvyššího
Učitele. Prostě škola, kde je učitelem Bůh, Duch, božská intuice.
Co je škola bez učitele? Bez Boha si ego omezené hraje na svém písečku. Chce se
vytáhnout z bláta taháním na tkaničky svých bot.
Mystikové prožívají
Hypergenialitu, ke které kráčíme ať chceme či nechceme. V takové mystice
nejde jen o informace a zážitky, ale hlavně o proměnu Bohem, kterého mystik
v meditaci přijal. Ten postupně odstraní bloky vnímání a chápání.
Božské má s námi
dokonalý výukový plán. Božského Učitele můžeme ignorovat, nebo přijmout, ale to
je velký rozdíl ve výsledku.
Pokud Ho někdo nepřijímá, nese následky svých chyb. Ve světě, který ho
tisícinásobně přesahuje, nemůže vědět, co je potřeba.
Mystika, versus
popularizace mystiky
Proč farizejové,
saduceové, i obyčejní lidé, včetně učedníků Hospodinovi ani Kristu nerozuměli?
To je problém táhnoucí se biblí o nepochopení toho, jaký je Bůh a jaká je Jeho
Vůle. A jen Bůh má právo to vědět správně. Nikdo jiný, zvlášť ne člověk. Bůh
však tuto pravdu může zjevit vybraným jedincům, mystikům.
Mystika je metoda
intenzivního urychlení duchovního vývoje. Obsáhnou mystickou literaturu můžeme
rozdělit do třech hlavních skupin. V první je skutečná mystika, autentický
zápis zážitků komunikace i meditace s božským. Taková je např. kniha Deník
sv.Faustyny.
V druhé skupině
jsou knihy lidí, kteří sice mystikou prošli, ale uvědomují si, že některé její
části nejsou laikům přijatelné. Aby jimi neodrazovali, prostě se těmto částem
mystiky vyhnou, nebo je popíšou
přijatelnými slovy. Příkladem toho je Krišnamurti.
Ve třetí skupině jsou
knihy těch, kteří mystické zážitky neměli vůbec, ale využívají díla jiných
mystiků ke kompilaci, kterou vydávají za svou mystiku. Uvědomují si totiž velký
zájem o ní a chtějí naplnit jejich potřebu. Indie, Tibet, mniši a jejich
rituály a mýty, to je orientální exotika, jíž lidé hledají.
I tyto popularizace
mají svůj význam. Osloví mnoho začátečníků a občas se najde někdo, kdo do skutečné
mystiky vstoupí.
Mezi skutečnou mystikou
a její popularizací je však velký rozdíl právě v těch částech, které by
většina lidí prostě nepřijala. Tím je ale rozdíl tak veliký, že různé
popularizace mystiky jsou zcela něco jiného než mystika sama.
Popularizace mystiky
zkresluje např. Temnou noc duše. Krišnamurti ji měl hodně silnou, bolesti, křeče, bezvědomí atd., přesto o ní nikdy
veřejně nepromluvil. Mluvil o mystice, která byla přijatelná, ale neschůdná.
Není divu, že na konci života prohlásil, že za 60 let působení nikdo jeho
metodu nepochopil.
Pokud se o TND vůbec
mluví, např.dr.Tomáš a dr.Brunton, tak se upravuje tak, aby byla pro čtenáře
přijatelná. Prý je jen jednou, což zjevně není pravda.
Druhým příkladem je
časté tvrzení, že meditace jsou vždy klidné, bezdějové. To však není možné,
mystické meditace jsou téměř vždy dějové, protože Bůh, i Jeho Obraz – Stvoření,
je věčně v pohybu.
Třetím častým mýtem je
původně buddhistická myšlenka o osvobození cestou vzdávání se všeho. Tak bychom
se ovšem museli vzdát i péče o naše tělo, což by vedlo rychle k smrti.
Rovněž vzdávání se našeho vnímání a myšlení by vedlo k demenci. Tak by nám
sám život ukázal, že se mýlíme.
Dalším hlavní
odlišností je nutnost časté komunikace s Bohem. Bůh mystikovi, nejen
v meditacích, ale i mimo ně, dává řadu pokynů, jež mu nemusí být vždy
příjemné. Mystika je tedy podřízenost božskému, jež je hlavní Autoritou. A to
je velmi nepopulární.
Proto o tom populární mystika nemluví, protože
by to odradilo ty, kteří by se oprávněně obávali, že jim Bůh bude narušovat
jejich názory.
Pravého mystika tedy
poznáte podle toho, že často říká: Bůh mi řekl to a to, nebo Bůh mi ukázal to a
to. Jeho komunikace i meditace se vyznačují přítomností božských pocitů, vizí, i
myšlenek. Démoni se k němu nedostanou, je pod božskou ochranou.
S kým vlastně
komunikuje channeling?
Při channelingu můžeme
volat jakoukoliv božskou osobnost, ale kdo nám to vlastně odpoví? To je
složité. Závisí to na množství okolností.
Rozhodně to není tak
prosté, že by nám na volání Krista vždy odpověděl sám Kristus. Podle duchovních
zákonů má právo odpovědět ten, komu to přísluší. Tento problém nastával i ve
spiritismu. Odpovědí bylo mnoho, ale kdo byli ti duchové, kteří spiritistům
odpovídali?
Záleží doslova na všem.
Kdo volá, jaká je jeho duchovní vyspělost a momentální stav, koho volá a proč,
i na co se ptá. I místo, kde volá, je důležité. Z toho všeho vyplývá, kdo
mu bude vybrán aby odpověděl, i jak.
Pro božské není problém
si zahrát na kohokoliv. Mystik v podstatě nikdy neví, s kým vlastně
komunikuje. Nakonec to však není ani tak důležité.
Důležitý je základní
princip channelingu a tím je výchova mystika. Vše je tomu podřízeno. Bůh si své
věrné ochrání.
Excesy duchovních
Hodně se mluví o alkoholických
a sexuálních excesech duchovních v různých církvích a duchovních
společenstvích. Veřejnost se podivuje, proč tyto osobnosti nežijí ctnostně, jak
se od nich očekává. Bohužel se nikdo nezabývá otázkou, zda je něco takového
vůbec možné.
Neuvědomují si totiž,
že se člověk nedá svou vůlí změnit, jako mávnutím kouzelného proutku. Katolická
církev nařizuje celibát, jakoby nevěděla, že se sexualita nedá vědomím
zastavit. Je silným procesem v nevědomí, jež lidskou vůli ignoruje. I
sebeintenzivnější přání žít v celibátu je prostě nereálné a přináší jen
problémy.
I životní styl
v klášteře s přísnou řeholí je druhem násilí na sobě samém. Člověk na
tento tak odlišný život prostě není připraven. Pokud se nutí do stylu, který mu
není přirozený, v nevědomí se začne vytvářet odpor, který může časem vést
k útěku z kláštera, nebo se konflikt projeví v psychice či
psychosomatice jako nemoc.
Problém také je, že se
mnoho duchovních osob nutí do předstírání něčeho, co nejsou. Výsledkem je
vyhoření, deprivace a deprese.
Paradoxně jsou určitou terapii alkoholické
excesy, které na čas vybijí nashromážděný náboj frustrace. Jejich problémy jsou
tedy logickým následkem příčin.
V mystice proti
své vůli
Jsou i takoví, kteří
jsou v mystice proti své vůli, dokonce o tom někdy ani nevědí. Takových,
kteří ji dělají vědomě s maximální kvalitou, vždy bylo a je málo.
Důvod je v tom, že
mají duchovní úkol tak veliký, že překračuje jejich ochotu duchovně pracovat.
Jsou mezi nimi i ti, kteří z mystiky vědomě utekli. Ta se ovšem nedá zcela
zastavit, takže proces jede dál, ač si to nepřejí, nebo si přejí méně, než by
bylo potřeba.
Proč to tak je? Prostě
proto, že Bůh jako Stvořitel má na to právo. To je karma v plném významu
slova – Vůle Boha.
Mystika z donucení je
ovšem značně zdeformovaná. Je daleko pomalejší, než by mohla být a přináší více
problémů oběma stranám. Je v ní častěji psychospirituální krize
mystika.
Na počátku může být
mystický zážitek, spontánní nebo vyvolaný nějakou psychedelickou drogou, který
uvede mystický proces do pohybu.
Je to podobné jako ve
základní škole, kterou žák odmítá, ale je povinná. I v bibli jsou případy,
kdy proroci odmítali splnit vůli Hospodina a byli k domu dotlačováni,
např.Jonáš.
Buddhistická a
náboženská mystika
Popularizátoři mystiky uvádějí,
že mezi buddhistickou a náboženskou mystikou není rozdíl. Srovnáním základů
těchto přístupů však ukazuje, že jdou proti sobě. Srovnejme základy obou
přístupů:
Čtyři vznešené pravdy
buddhismu:
1. vznešená pravda o
utrpení. Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.
2. vznešená pravda o
vznikání utrpení. Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním
na smyslových rozkoších.
3. vznešená pravda o
zaniknutí utrpení. Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím
právě této žádostivosti.
4. vznešená pravda o
stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení
Pravé chápání, pravé myšlení, pravá řeč,
pravé jednání, pravé živobytí, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění.
Kdo však rozhoduje o
tom, co je pravé? Vševědoucí Bůh či omylný člověk?
Náboženství usiluje o
poznání a přijetí reálné Autority Boha, jaký je. A vzestup k Němu pod Jeho
vedením. Kdo postupuje správně, dostává dary Ducha sv. jako odměnu.
Náboženští mystikové
vědí, že půjdou do vyšších a vyšších civilizací, ale to buddhisté zásadně
odmítají. Nestojí tedy o Sebepoznání, ač je důvodem naší existence...
Buddhismus bláhově
usiluje o osvobození vzdáním se všeho, zbavit se své existence, což je zjevně
opak náboženství. Takový přístup žádné výsledky nemá, ani mít nemůže. Odporuje
totiž Zákonům Stvoření. Je to falešná snaha ega o klid, který stejně mít
nemůže...
Buddhisti nemají Boha
Stvořitele rádi, neuznávají Ho, natož aby Ho poslouchali. Přijímají svou
představu, či spíše přání neexistujícícho Prázdna nirvány, vyvanutí.
Kdo má Osvícení,
Poznání, jež buddhismus slibuje?? Povrchní řečičky mají stejné jako běžní
křesťané. Ti však mají k dispozici bohatou mystickou literaturu Učitelů církve,
jež však ignorují.
Buddhismus je tedy
falešné náboženství, pouhé přání neexistujícího, mýtus. Plané sliby. Vlastně
vzpoura proti Bohu. Proto žádné výsledky nemají. Přesto je buddhistický přístup
velmi populární. Taková je síla iluzí.
Je ale možné, že se
buddhista může do náboženské mystiky alespoň zčásti dostat. Záleží na tom,
s čím do něj vstupuje.
Temné archetypy v
duchovních společenstvích
V církvích i
v jiných duchovních společenstvích jsou i věřící s temnými archetypy,
kteří se tam před nimi marně schovávají. Doufají, že jim to pomůže. To však
není tak prosté.
Je tam totiž pro ně vhodná
půda. Bývají schopní a bezohlední v kariéře. Svaté knihy si demagogicky
vykládají tak, aby jim to vyhovovalo. Je to, jako když se kozel stane
zahradníkem.
Svým temným působením
pak rozkládají církve a společenství zevnitř. Např.v době inkvizice napáchali
mnoho škod, dodnes nenapravených. Hledali ve věřících démony, ti však byli
v nich samých. Trestu ovšem neujde nikdo z nich. I dnes je stále plno
inkvizitorů, naštěstí už nemají moc jako dřív.
Monitory
Nyní, když mi božské
ukončilo velké meditace, se mnou daleko více komunikuje a oživuje mi dávné
silné mystické zážitky a dává k nim vysvětlující komentář.
Jedny z nich by se
dají popsat jako monitory. Píše se v nich i v Novém zákoně, kde Ježíš
vysvětloval, co se dělá v Království božím. Připodobňuje to k práci
na vinici, kde hospodáři pečují o to, aby úroda byla co nejlepší. Říká dokonce,
že když je některý vinný keř špatný, vyříznou ho a vhodí to ohně.
Kdysi v meditaci
jsem ohromeně vnímal, že božské hledí do zrcadel Mysli, podobně jako my do
monitorů počítačů. Tam se jim zobrazuje vše, co potřebují vidět a vědět. Nejen
nám známý fyzický optický děj, ale i vše, co k němu patří, ale my je
neznáme.
Je to obrovské množství vzájemně souvisejících
informací. Základem jsou ovšem kořenové archetypy a určený úkol entity. Vidí
celou jejich minulost, i budoucnost.
Mohou nám vnukávat
myšlenky, měnit naše pocity, napojovat nás na jiné směry vývoje. Mohou vlastně
cokoliv. Tím se vytvářejí různé varianty našeho života. Nežijí v jednom
čase jako my, ale mohou se v čase libovolně pohybovat.
Božské nemá tělo, je
čistým Vědomím, ale může vystupovat i do nás a prožívat nás. Nebo si zkombinuje
různé entity a vytváří si koláž z jejich pocitů aby je prožilo.
Mohou přepínat, co
chtějí zobrazit, i zasahovat do dějů. Konzultují to s těmi, kteří
s danou entitou také pracují, a je jich mnoho. Myšlenka, že si sami
vytváříme svůj život, je tedy naivní. Má na nás silný vliv ohromné množství
různých entit. Ale spousta z nich není z Království božího. Záleží na tom,
čemu dáme přednost, co k sobě přitáhneme.
Iracionalita
v duchovnosti
Mnohaleté zkušenosti
s duchovními debatami mi ukázaly, že v těchto otázkách nelze od lidí
očekávat racionalitu, kritické uvažování. V duchovních otázkách jde téměř
výhradně o přehlídku demagogií, které nepřenášejí žádné výsledky, což jim
kupodivu nevadí. Jejich povrchní ideje jim stačí, mohou se o ně opřít.
Někteří s nimi vydrží celý život. Jiní je
raději opouštějí, než aby je zdokonalovali, a stávají se materialisty a ateisty
jako je většina ostatních.
Logika není naše silná
stránka i v jiných oblastech, ale zde je to zvlášť znát. Rozhovory
ukazují, že duchovním lidem vůbec nejde o odborný sběr a třídění zkušeností,
ale každý si donekonečna opakuje své oblíbené články víry, jež vydává za
podložená fakta.
Jakmile v nich objevíte
logické nesrovnalosti, nebo odlišnosti od svatých knih, na které se odvolávají,
je zle. Vši silou se snaží obhájit svůj postoj, ač je zjevně nesprávný. Použijí
ještě hloupějších argumentů, doslova si tak utáhnou smyčku svou chybnou argumentací,
ale stejně s nimi nic nehne. Konstruktivní debata je zcela vyloučena, vždy
se zvrhne v hádku.
Čím to je, když božské
je Logikou samou? Tam je vše pochopeno v souvislostech a není místo na
nějaké báje a iluze. Vše je součástí kostry Logiky Stvoření, kde lze cokoliv
dohledat a vysvětlit.
Důvod je prostě
v tom, že přeceňujeme úroveň lidstva. Nejsme vyspělou civilizací, je
v nás plno iracionálních emocí, mýtů a bájí, o něž nechceme přijít.
Leden na Tenerife
Rád vymýšlím nové
originální a zajímavé projekty. Když začal windsurfing, hned jsem se do něj
pustil. Když začal paragliding, hned jsem se stal jeho instruktorem.
Ba i mystika. Nelíbilo
se mi plané řečnění o ní, tak jsem hned, jak u nás začalo holotropní dýchání ho
zkoumal a zlepšoval a rozvíjel.
I při cestování jsem
zkoušel něco nového vymyslet a po řadě pokusů jsem objevil fenomén Leden na
Tenerife. Snad všichni lidé, i z oboru, vám řeknou, že je to blbý nápad,
ale není. Naopak jet tam v lednu je úplně nejlepší měsíc pro ty, co nemají
rádi zimu jako já.
Copak se tam nedá
v lednu koupat? Ale dá, jen se musí vědět, jak na to. A že je to jen
ležení u vody jak na celých Kanárech je také nesmysl. Dají se snadno podnikat
úžasné výlety. Vždyť jen pralesů tam mají tři druhy!
No a jídlo, to je
paráda sama. Levné a dobré. Ale tím největším odhalením mi byla španělská
kultura. Mohu odpovědně konstatovat, že je vyšší než naše. Ne, že bych byl jako
oni, ale je to nejsympatičtější národ, jaký jsem poznal.
Nebozí turisté, co tam
v lednu jedou se dopouštějí mnoha chyb a delegáti jim ani neumějí poradit,
pro ně jsem sepsal pár zkušeností. http://intuice.mysteria.cz/2018/12/moje-tenerife/
Proto jsem také na
14-28.leden svolal konferenci o channelingu a mystice právě tam a mám
v úmyslu to příští roky zopakovat.
Mystika a zima na
Kanárských ostrovech mají mnoho společného
Právě jsem se vrátil ze
sedmého lednového pobytu na Tenerife. Nemám totiž rád zimu, ani zimní sporty a tamní
dovolená je pro mě vítaným zpestřením dlouhých měsíců pasivity.
Kladu si otázku, proč
tak málo Čechů tam v zimě jezdí. Odpověď je překvapivě stejná jako
v zcela odlišném problému mystiky, které se s přáteli věnují skoro 30 let.
Tam základní otázka zní, proč mnoho lidí nemá mystické zážitky, a to ani po
desetiletích praxe.
Hlavním důvodem obou
přístupů je podle mne nedostatek vůle poznávat. Chtít mystické zážitky, stejně
tak jako chtít poznat, co tento subtropický ráj v lednu nabízí. Pohodlnost a
rigidita je společným důvodem. Povrchní představy jim stačí. Při rozhodování se
mýlí vlastně ve všem. Od výběru letoviska, hotelu či aktivit.
Není tedy zájem poznat,
co překračuje naši všednost, ač právě to by mělo být účelem mystiky i cestování
zjevně proto, že odhalení nového, neznámého a často podivného narušuje jejich
klid o který jim hlavně jde.
S tím je spojená
neochota shánět potřebné informace. To dá opravdu dost práce. Existuje sice
mnoho knih o mystice, ale jsou pouhou reklamou na ni. Uvádějí totiž metody,
které k mystickým zážitkům prostě nevedou.
A to se týká i knih Krišnamurtiho. Na konci
života přiznal, že za 60 let přednášek nikdo jeho způsob nepochopil.
K čemu pak je?
Přesně stejně je tomu u
katalogů cestovních kanceláří. Z těch se toho dovíte jen velmi málo. Jsou
to opět pouze reklamy a banality.
Ani delegáti přímo na
Kanárských ostrovech, jak jsem se mnohokrát přesvědčil, nejsou schopni kvalitně
poradit. Vůbec to tam neznají, a ani je to nezajímá. Klasickým případem je, že
nebohým klientům doporučují pláž Arena, viz foto http://intago.sweb.cz/playa-Arena.jpg
Téměř nikdy se tam pro
velké vlny nedá koupat. Že poblíž existují daleko lepší pláže, se klienti vůbec
nedozvědí. Bojí se, že jim bude zima, protože předpověď uvádí teploty jen 17-22
stupňů, ale praxe dokazuje, že teploty na pláži nad 30 stupňů jsou zcela běžné.
Voda má v prosinci teplotu
A co se týče výletů, je
to ještě horší. Delegáti vám nabízejí výlet na vedlejší ostrov, nebo návštěvu
zábavních parků atd., jen aby dostali provizi.
Jak se dostat do
přírody a kde vlastně tam je, vám neřeknou. Ani to nevědí. Je dosti těžké
zjistit i dopravní spojení. Je to celá věda, jež se musí neustále přizpůsobovat
novým situacím, např. změnám v autobusové dopravě.
Pouze Němci jsou
schopní si poradit se vším a dokonale vybaveni i v pokročilém věku jezdí
autobusy do pralesů a zapadlých obcí, o kterých turisté ani delegáti nevědí.
Ostatní tráví celou
dovolenou v hotelu. Dokonce se ani v bazénu nekoupají, jak každý rok
pozoruji. Vracejí se domů aniž by cokoliv poznali a vůbec jim to nevadí.
A přesně stejné jsou i
výsledky v tzv.mystice... Jen si najít a vystlat iluzemi teplý pelíšek a
spočinout v něm co možná nejdéle. To však není mystika.
Anděl Páně
Při sledování této
naivní vánoční pohádky mi božské vysvětlovalo, jak to ve skutečnosti je. Na
rozdíl od pohádek, lidových představ a výkladu církve, nic takového jako soud
po smrti, kde se rozhoduje, zda do nebe či do pekla, nic takového není.
Natož aby o tom
rozhodoval hloupý anděl, který o tom debatuje s čertem. Ti dva se ani
nemohou setkat, natož aby spolu hovořili. To je zcela proti duchovním zákonům.
Navíc se ani žádný člověk nemůže dostat do nebe, tedy do Království božího.
Na to nikdo z nás
nemá. Musíme projít mnoha životy, mnoha vyššími světy. Rovněž se ani nemůže
dostat na věky do pekla.
Božské mi také
vysvětlilo, že trest nelze oddělit od života. Tresty jsou součástí životů. Ptal
jsem se i na souvislosti života, posmrtného života a snu. Mají mnoho
společného, ale náš denní život je tím hlavním, ostatní, tj.sen i posmrtný
život jsou od něj odvozeny.
To jsou skutečnosti,
které neznají ani filozofové, ani psychologové, ani církevní preláti. Neví to
nikdo a ani to nevypadá, že se to od nich brzy dozvíme. Před sto a více lety se
tyto skutečnosti zkoumaly ve spiritistickém hnutí, ale zájem již dávno klesl
téměř na nulu. Moudrost se bohužel stala spíše nadávkou.
Malá meditace
s ponorem 47,5%
Tyto meditace jsou jen
slabou ozvěnou velkých meditací s ponorem 48% a více. Jejich jedinou
výhodou je malá cena.
V této mi
naznačili vizí jak Celek jakéhosi Hyperslunce má kolem sebe připojené malé
planetky, to jsme my. Tedy jsme trvale připojeni, nemáme žádnou skutečnou
individualitu. Vlastně neexistujeme, jak zažil Charvát – Rimmer.
Přitom se prožíváme
jako ode všeho oddělení, což je i účelem této Hry. Jde tedy o Jednotu
protikladů.
Jsme takoví proto, abychom
zažívali všechny možné stavy naši oddělenost od Dokonalosti a učili se. Každý
je jiný, má své charakterické vlastnosti, archetypy. Mnozí si jsou podobní,
jiní zas jen velmi málo.
Kontakt mezi
planetkami, našimi osobnostmi existuje, ale vždy závisí na vzájemné
kompatibilitě archetypů. S blízkými se domluvíme, s úplně jinými
vůbec ne.
To mi božské vysvětlovalo, když jsem se zeptal proč
mi některé myšlenky posílá a přitom vypadají jak moje vlastní. Pokud se
nezeptám, neumím je odlišit, jak je jinak běžné. Božské totiž může cokoliv a
také to dělá. Skrytě i zjevně nás vede k Sobě, každého však jinými
cestami.
Ponor 47,5%
Když mi božské
v meditaci opět oznámilo, že malé i velké meditace teď už opravdu téměř
nebudou, ale náhradou mi zvýší stálý ponor na 47,5%, neměl jsem velkou radost.
Ponory ve velkých meditacích až 49% jsou již hodně silným vnímáním Boha. Vždyť
ponor 51% a více je již naprostým
rozplynutím v Bohu!
I dynamika meditace s
výukou v ponoru 49% je velmi silná, Tak je vidět věčná Krása a filozofie
božského naplno. Prostě 47,5% je na to slabé.
Ale když mi čtvrtý den
odezněla pomeditační únava a řadu hodin jsem začal trávit v tomto ponoru,
uvědomil jsem si, že je dost velkým zlepšením oproti původní hodnotě 47,25%.
Hrdá božská Vznešenost je již jasně patrná...
A k tomu mi
přidali i schopnosti božské intuice, takže je to vlastně neustálá přítomnost
Boha. Sice není hodně silná, ale naprosto zřetelná. Chce to jen dávat přednost
Bohu před sebou samým. Jen pak vynikne naplno.
Jeho vliv je ohromný,
mezi mnou a božským vlastně neustále dochází ke komunikaci. Vede mne jako
Učitel svým zvláštním, ale hodně účinným způsobem. Vlastně ani nemohu udělat
chybu, božské hned zasáhne a správně vysvětluje situaci. Je v tom božská
neotřesitelnost.
Tak taková je vysoká
mystika. Je tak zvláštní a přece logická. Výš se už nelze jen tak dostat,
zátěže by se staly těžko únosnými. Mystika totiž o klidu není, což většině lidí
vadí. Je dynamická.
Měl jsem obavy, zda
tento stálý ponor půjde udržet. Již před lety se objevily, ale brzy zrušily,
byly moc drahé. Lze však očekávat výpadky tohoto ponoru, i vlivem únavy, jež
bývá dosti častá. Pak nelze tento kvalitní pocit prožívat naplno.
Přediva mých vztahů
Božské mi naznačilo
ohromně složitou síť mezilidských vazeb, kterou mám. Probíhají v nich vzájemná ovlivňování ve
všem možném, dobrá i ta horší. Obecný princip je jasný, to, co vnímáme nás
ovlivňuje. Každá vazba je oboustranná, něco dávám a něco jiného dostávám.
Závisí na druhu a intenzitě vztahu i mnoha dalších věcech. Zejména na nastavení
každého jedince.
Božské má na to
vliv a samo také mnoha způsoby vstupuje
to přediva mých vztahů. To mi pomáhá vždy, což není možné říci i o všech
lidech. Na ty je třeba dávat pozor a komunikovat jen s některými, jiným je
třeba se zcela vyhnout.
Laik se může snadno
poškodit tím, že si něco cizího může přitáhnout k sobě, což se může
projevit nemocí, úrazem i jinak.
Božské skládá tyto
vztahy, plánuje nové i rozcházení se starými. Je to tak složité, že to není
možné lidskými schopnostmi pochopit. Proto by si měl mystik nechat od božského
poradit a neprosazovat vlastní vůli, byť dobře myšlenou.
Efektem vyrovnávání
sice můžeme druhému pomoci, ale současně nás tato pomoc brzdí.
Veřejné působení proto
byla pro mystiky pohroma, ale někteří měli takový úkol. Je ovšem chyba si
takový úkol sám dát.
Proto je esoterika
důležitá. Nerozhazovat, ale hromadit Poznání. Proto byly kláštery i poustevny.
Advent
Advent je čas vyhrazený
na přípravu narození Krista v nás. Ale tak, jak se běžně provádí, je to
dětinské. Jako v pohádce Ježíšek v jesličkách rozděluje dárečky.
Betlémy, zpěvy, církevní zvyky. Každý rok stejné, bez jakékoliv změny.
Mluví se o zklidnění,
ale děje se pravý opak, vánoční čas je velmi stresující pro všecky. Honba do
obchodních center, chrámů konzumu. Je to vlastně svátek materialistů.
Kdo si uvědomuje, že by
to mělo být úplně jinak a na konci toho by byl konec všeho, co dřív dělal?
Žádné náboženské zvyky, obřady svátky. Chození do kostela, podřízenost kněžím a
církvím. Dokonce i konec svatých knih a vyznání víry! Protože to všecko jsou
jen berličky.
Zato by měl to, co
běžní věřící nemají. Neustálou vnitřní přítomnost Boha. Jen ten ho vede,
neustále učí.
Kdyby tak lidé věděli, oč jde... Věčná
Hypergenialita, která ze sebe chrlí vesmíry a hraje si s nimi. Nekonečno
nekonečen Všeho...
Je to moc silné na
přijetí, takže se z toho udělá úplně něco jiného. Iluze mají ohromnou
sílu, daleko víc jak realita sama.
Absolutní důvěra k
božskému
Mystik získává mnohé
schopnosti od intuice, ale nesmí je využívat, protože by tím rozmělňoval a tím
zpomaloval mystický proces. Současně se nedozví mnohé, co ho zajímá.
Zejména podrobnosti o
své budoucnosti, i stav a nastavení jeho procesu. Vadí mu to, protože je zvyklý
na dokonalý přísun informací skoro o všem. Zejména filozofické otázky, o těch
ví nejvíce.
Nedozví se i to, co by
překonávalo jeho schopnosti, například podrobnosti o vazbě filozofie na
kvantovou mechaniku.
Minulost, detaily o
současnosti a budoucnost je utajována i před ním. Je ale veden k absolutní
důvěře k božskému. Tato důvěra nepramení z čtení bible, ale
z desetiletí denní zkušenosti s božským.
Ví, že nemusí vše
vědět. Zcela stačí, že je a bude o něj dokonale postaráno.
Bůh je Jiný
Lidské představy o Bohu jsou dětinsky naivní
pohádky. Dokonce i ty teologické. Dávají Bohu lidské vlastnosti a myslí si, že Ho uprosí ke všemu.
Že jim vše odpustí a je takový, jaký si přejí aby byl.
Kdo Ho však zažil
v meditacích nebo v komunikaci s Ním, vidí, že je zcela Jiný.
Lidské emoce nemá, ač je u Něj očekáváme. Je zcela logický, vše ví a je tedy
zbytečné mu chtít něco napovídat. O naše názory nestojí.
Význam odpuštění se
přehání, má daleko menší rozsah než si myslíme a i naše modlitby o něco nejsou
pro něj závazné. Nejsme na Jeho úrovni a nemáme mu co něco nařizovat či o něco
prosit, protože sám dokonale ví, co má dělat.
Dokonale zná všecky
zákony, o nichž ani netušíme, že jsou. Ani otázky viny a neviny nechápeme.
Myslíme si, že s nimi soucítí, ale i to je Jinak.
Na smrt i všechny
životní a světové katastrofy se samozřejmě také dívá daleko klidněji než my.
Zcela neemotivně.
Naši civilizaci
hodnotíme jako nejvyšší v celém vesmíru, ale to je velmi naivní. I to, že
budeme žít stále v klidu a míru. Na to nemá naše civilizace moc dobra, ale
s tím nemůžeme nic moc dělat. Jak se naplní míra, něco se vždy stane. Tak
to bylo i bude.
Naše možnosti ke změně
jsou daleko menší než si myslíme. Jediné, co nás může od velkých malérů života
uchránit není odpuštění slibované církví, ale přijetí Boha. To je však způsobí
ohromnou změnu v životě, ne vždy příjemnou. Je to velmi vzácné a muselo to
být dlouho Bohem připravováno.
Budoucnost rozhodně pro
Něj není neznámá, jak je tomu u nás. Vše je vlastně současně přítomno jako
svitek filmu. Vše, co se děje, je naprosto logické, nic není pro Něj utajeno.
Poznání i poznávání
Boha rozhodně nezískáme čtením bible, ani návštěvami kostela, ale každodenním kontaktem
s Ním.
Božské si vybírá
Chtěl jsem napsat
článek o využití transů pomocí psychedelik, čili entheogenů v umění,
zejména v hudbě, což se již dlouho skrytě či otevřeně dělá, ale božské mi
to zarazilo.
Kdysi jsem si naivně
myslel, že božské zve k Sobě všecky, ale kdepak. Také mi nedávno řeklo,
abych odstranil z webu náš výběr meditačních skladeb. Stejně některé nešly
všude přehrát kvůli autorské ochraně.
Prostě si božské
vybírá, koho k Sobě pustí a co mu řekne či ukáže v meditaci. Dokonale nás
zná. Vidí všecky naše problémy, které by se objevily a co by způsobily.
Pokud nemá zájem, není možno
okusit její kvality. A kdo je nezažil, nemůže pochopit, že něco tak dokonalého
může existovat. Vždyť je to důkaz Boha, který většina lidí apriori odmítá!
Mystika rozhodně není
pro všechny. Jak říká sv.Písmo: Hodně povolaných, málo vyvolených. Je to extrémní
Hra Boha, určená jen pro velmi málo lidí, kteří o ní mohou jen velmi omezeně
veřejně hovořit. Většina lidí ani nemá vědět, že něco takového existuje….
Alberta Einsteina lze
překonat
Revoluční objevy tohoto
génia fyziky jsou všeobecně obdivovány jako velmi těžko překonatelné. Je to
však možné, a to daleko více, než se zdá.
Einstein svými objevy
zpochybnil tzv.selský rozum. To je i důvod, proč jeho objevům většina lidí
vůbec nerozumí a dokonce je ani nechce chápat. Boří totiž naše základní
představy o životě, které si nechceme nikým nechat zpochybnit.
Ale i Einstein měl týž
problém. Zprvu odmítal přijmout kvantovou mechaniku, která naše materialistické
představy boří ještě daleko důkladněji. Nenechá z nich kámen na kameni.
Vše je prostě úplně jinak, než si myslíme.
Proto je kvantová
mechanika veřejností dodnes tabuizovaná a i kvantoví fyzikové se přou o
základních otázkách, jak ji vyložit, viz např.:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantová_mechanika
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1_fyzika
Při prosazování svých
myšlenek Einstein neustále narážel na odpor ostatních fyziků, často velmi
emotivní. Až zdařilými pokusy se mu podařilo vědce přesvědčit. A oni
přesvědčili veřejnost, která z něj udělala celebritu, aniž by chápala, co
vlastně objevil.
Einstein však neodhalil
hlavní tajemství života, zejména jeho smysl, ačkoliv to z kvantové
mechaniky vyplývá. Tím by se tak silně vzepjal odpor a odmítání, že by docela
určitě upadl v nemilost, nezájem a odmítání.
Kdo by chtěl do této
jámy lvové vstoupit, mohl by rozvinout to, co Einstein sice zčásti používal,
ale nikdy tomu pořádně neporozuměl a naplno nevyužil. Tím je tajemství intuice
a komunikace s ní.
Ta mu mnohé napověděla
a on uměl její jemné náznaky využít, ale nikdy se nezabývat tím, co to vlastně
je a k čemu dalšímu by se dala využít. A je toho velmi mnoho! Vždyť
intuice je mimo jiné též důkazem existence Boha!
Tomu, komu se
komunikaci s intuicí naučí, se odkryjí netušené obzory. Intuice je totiž mostem
k Bohu. Její nejvyšší části dokonce Bohem jsou. A mezi hlavní atributy Boha patří
Vševědoucnost, Všemohoucnost a Dokonalost. Tedy přístup ke Všemu!
Hlavním a nejlepším
Učitelem o všech zákonech Stvoření je přece Sám Stvořitel. To, co pro ohromnou
složitost nejsme schopni pochopit, je pro Něj úsměvnou nedokonalostí.
Záleží ovšem jen na
Něm, co nám ukáže a pak i vysvětlí. Nejde samozřejmě jen o fyziku. Každý
dostane nové informace v jeho vlastním oboru, kterému rozumí...
Mnozí umělci, zejména
hudebníci, ale i např.architekti, toho využívají a chodí si různými cestičkami
do božské intuice pro inspiraci. Často o svých metodách nechtějí mluvit, aby
neměli problémy. Pak to vypadá, že na svou geniální tvorbu přišli sami.
Bohu jde však o Jeho
zájmy, proto učí to, co je nejvíce potřeba, tedy filozofii Stvoření. Ta totiž
umožňuje silné přijetí Boha a tím i rychlý duchovní rozvoj, o který Mu hlavně
jde.
Nelze si tedy myslet, že
splní každému jeho přání, třeba mu ukázat objev otvírající cestu
k Nobelově ceně... Každý takový objev má totiž svůj čas...
Odpor k životu
Mezi tzv.duchovními
lidmi je populární buddhismus, protože jim slibuje to, co si přejí slyšet.
Odstraněním chtění prý skončí dějovost, sféra projevu. To umožní odchod do
klidu a prázdnoty nirvány. Trochu to připomíná duchovní komunismus.
Problém tohoto přání je
v tom, že odporuje duchovním zákonům, jež život ovládají, takže se nic
takového nikdy nestalo a nestane. Člověk přece nestvořil sám sebe a proto
nemůže sám sebe zrušit.
Stvořitel totiž
s jasným důvodem tvoří celou sféru dějovosti jakožto obraz, symbol Sebe a
nutně ji trvale potřebuje. Každý jsme totiž originální kombinací archetypů. Jen
jako Celek vytváříme Obraz Boha. A v tomto Celku nesmí nic chybět. To je
naplnění Potencionality.
Jak se postupně
zdokonalujeme, přibližujeme se Dokonalosti, jež nás stvořila. Navíc vše
existuje současně a to v nekonečně variantách. Nic z toho se nemůže
náhle ztratit, to by koule Celku nebyla úplná.
Buddhisté si odmítají
uvědomit, že odpor ke sféře projevu je vlastně odporem k životu, odmítáním
ho. To je velký nedostatek, vlastně nemoc, kterou léčí zase jen život ve
Stvoření.
Tento sklon je však také výsledkem kombinace
základních archetypů. Ztělesňujeme a věčně projevujeme každý svou kombinaci.
Mystická meditace
Mnoha debatami jsem
zjistil, že účelné je probrat samotné základy mystiky, protože mezi lidmi jsou
základní neznalosti co to vlastně mystický zážitek je a jak se pozná. Zažít ho
poprvé je to totiž velké překvapení a není divu.
Jak tedy poznáte, že
jste v mystické meditaci? Že vás Bůh osloví. A jak to udělá? Cítíte, že se
vám mění vědomí, ze známého lidského je najednou daleko dokonalejší. Hrdá Vznešenost
Krále králů... Nepopsatelná nádhera.
Přicházejí vám dokonalé
postřehy, které zcela jistě nejsou od vás. Je to zjeveno Bohem. Prožitek hudby
se také neuvěřitelně zdokonalí, je to virtuozita dříve nepoznaná. Mohou se
objevovat vize s duchovním obsahem. Mnohému ani nemusíte zcela rozumět,
s tím ani Bůh nepočítá.
Podá vám vlastně svou
vizitku. Jde Mu o to, zda božské přijmete, nebo ne. Je to na vás...
Je to tak velká věc, a
téměř neznámá... Vlastně důkaz existence Boha sdělený vaší vlastní intuicí...
Noční malé meditace
Mystická meditace, to
je gejzír Dokonalosti. Božské stále hledá nové a nové cesty jak mystický proces
zdokonalit. I nyní, po 23 letech, přišlo s úplně novou meditací.
Vzbudí mne ve dvě nebo
tři ráno a nabídne mi malou meditaci. Kdo by odmítnul? Mám jich přes den řadu,
ale proč neokusit božské Nádhery Dokonalosti ještě více i když jsem rozespalý?
Bohužel v silné meditaci trvale být nemohu,
božské vědomí je moc drahé... Je totiž pro bohy, není určeno pro lidi...
Rozespalost rychle
zmizí a opět se ponořím do té Krásy Krás. Meditace jsou neutrální, delší a
silnější než přes den. Chvíli trvá, než zase usnu.
Důvod volby těchto
meditací je stejný jako u velkých meditací. Na ty mě totiž budí časně ráno. Jak
se překonávají překážky, stanovené Bohem, je meditace dostupnější.
Jak nás mystika změnila
Je dosti těžké
posoudit, jak nás mystika změnila. Jak ovlivnila naše vnímání, myšlení i
jednání. Ani to nejde, protože bychom se museli srovnávat se stavem, který
nebyl mystikou ovlivněn, ale ten nemůžeme přesně zjistit. Odhadnout změnu lze
jen při srovnání s ostatními.
Bereme náš stav za
samozřejmost a chtěli bychom ještě víc. To, jak hodně jsme odlišní od druhých
ukazuje, že změny jsou daleko větší, než si myslíme.
Nejde jen o filozofické a náboženské a
psychologické poznání. Zesílení vlivu intuice silně zkvalitňuje celou psychiku.
Hlavně směrem racionality, logiky a neemocionality. Dál od lidských dětinských
představ. Není pro nás problém rychle sehnat potřebnou informaci a ve vysoké
kvalitě a orientovat se i v složitých otázkách.
Mystika umožňuje
zvýšení schopností v mnoha směrech jako je léčitelství, politologie, umění
atd., ale nemůžeme je vykonávat, protože bychom tím brzdili svůj duchovní
vývoj.
Zesílená intuice
umožňuje vyzrávání osobnosti, ale to něco stojí...
Zátěže a askeze v
mystice
Život mystika by měl
být v askezi. Cokoliv je mimo ni, je drahé. Ubírá na rychlosti vývoje,
ponoru, schopnostech i zásluhách. Proto cokoliv mimo askezi se musí platit zátěžemi
navíc. Intenzita závisí na tom, o kolik víc je to mimo ni. Je to určeno
duchovními zákony.
Vše je
v kořenových archetypech, každý člověk je jejich projevem. Určují
pochopitelně i zaměření do mystiky.
Religionistika versus
mystika
Spory mystiků s jinými
duchovními přístupy jsou běžné. Je totiž každý odjinud a každý mluví jinou
řečí. Tak obrovský je mezi nimi rozdíl.
Běžný duchovní přístup
je podobný religionistice a teologii, což jsou lidské představy o náboženství,
viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Religionistika
Zdrojem jejich názorů jsou různé výklady svatých knih, ale i jejich vlastní
přání jak by duchovnost měla vypadat. Závěry jsou pro nepochopení božské
Reality téměř vždy nesprávné.
Mystika však nejsou
něčí názory, ale složitý vnitřní proces, vedený Bohem, který předělává psychiku
člověka, který se Mu odevzdá, k Jeho obrazu. On je hlavní Autoritou, který
rozhoduje a proces proměny provádí.
Duchovní názory mystiků
jsou ovlivněny zážitky božského, proto mají daleko větší platnost. Na pochopení
je vhodné prostudovat životopisy mystiků, například Deník sv.Faustyny http://www.boziemilosrdenstvo.sk/download2.html
Mnozí se stali svatými i Učiteli církve.
Rozdíl přístupů je
vidět například na odlišném vztahu k meditacím. U religionistů i teologů
jsou to jejich představy, často touhy po klidu duše a modlitby. U mystiků je
meditaci zjevení, projev Boha. Jen mystik řekne -To a to mi řekl Bůh. To a to
mi Bůh ukázal.
Religionisté však o
mystiku nestojí. Zejména proto, že by pokyny Autority živého Boha nepřijali.
Neustálé soužití s božským je neláká.
A pro mystiky je religionismus pouze plané iluze, jež nikam nevedou.
Proto se ti dva nikdy
nedohodnou a jejich vzájemný kontakt je velmi omezen. Stejné je to i ve v
kontaktu s ateisty. Mystikové mohou komunikovat jen mezi sebou...
Autorita o
psychonautice
Kdo má nejvyšší
autoritu v našem státě? Jistě předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Svůj zážitek
z doby hromadných pokusů s LSD před mnoha lety popsal v knize
Diskrétní zóna, viz http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/spolecenske-deni/predseda-ustavniho-soudu-o-lsd.html
:
Neměl jsem žádné
barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzivní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu
říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy. Rozhodně to ve mně nevyvolalo
potřebu někdy tento zážitek ještě opakovat, spíš mě to utvrdilo v jistém
strachu z iracionálna, které je s tím spojeno.
Proč jste se k pokusu
hlásil, když jste měl z drog obavy? Abyste to aspoň jednou zkusil, nebo abyste
držel partu s přáteli? Měl jsem silný, až atavistický strach. Ale ano, chtěl
jsem to zkusit a ten zážitek je ve mně nadosmrti. Přitom je pozitivní!
Psycholog Eduard Bakalář a vedoucí týmu MUDr. Zeman zadávali testovací dotazník
měsíc před intoxikací a měsíc po ní. Ten dotazník lze jen těžko ošidit, je
dlouhý a s řadou kontrolních otázek - a výsledek ukázal pozitivní hodnotový
posun každého, kdo tím prošel.
V jakém smyslu? Člověk
se stával morálnějším? Nebo šťastnějším?Ano. Ve výsledcích vysoce stouply
takové hodnoty jako přátelství a vztah k jiným lidem, zatímco materiální
hodnoty typu vztah k penězům výrazně klesly.
Mimochodem nedávný
výzkum hodnocení zážitku po mnoha desetiletích ukázal, že i ostatní na něj vzpomínají jako na velký přínos. Byli
jsme velmocí LSD, který se u nás i vyráběl. Experimentů se zúčastnily tisíce
lidí, často umělců a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Podobně tomu bylo i ve
světě. Státy se však vlivu těchto zážitků zalekly a tyto látky zakázaly.
Jasné vyjádření
předsedy Ústavního soudu je v podstatě potvrzením existence Boha
s Jeho hlavním atributem - Dokonalostí, a to bez nutnosti jakékoliv víry.
Je třeba ocenit jeho odvahu, protože naprostá většina občanů to striktně
odmítá. Škoda jen, že svůj zážitek detailněji nepopsal.
Podobné zkušenosti
detailně popsali jiní psychonauti v mnoha knihách. V dnešní době
těchto experimentů opět přibývá a současně probíhá dekriminalizace entheogenů.
Je již možné o nich otevřeně psát a vyměňovat si zkušenosti.
V paralelním prostoru
Právě jsem vystoupil z malé
meditace. Je neuvěřitelné, že těsně u sebe, v jakémsi paralelním prostoru, máme
úplně jiný, neznámý, totálně odlišný, virtuální svět. Převyšuje lidský svět ve
všem.
Hypergenialita a
hypervirtuozita gigantické složitosti je Tam domovem. Hraje si Tam se vším ve
věčnosti.
Umění je to, co nás
přesahuje. Proto si významní umělci do tohoto světa Tvořivosti chodí pro
inspiraci.
Skutečný Bůh nemá nic
společného s vírou, ale se zkušeností... Můžeme se o Něm vyjadřovat jen když
jsme ho alespoň zahlédli, jinak nevíme nic.
Lidé ho znají jako
intuici, věřící jako Duch, ale pustit si Ho blíž k tělu nechtějí z mnoha
důvodů.... Tento nejvyšší a nejzajímavější zážitek je tak téměř neznámý.
Po letech praxe stačí
jen málo a jste v Něm, ale jde to jen na chvilku a jen trochu. Tento Svět světů
není totiž určen pro nás, ale je pro bohy, božstva i Boha...
Je to jako se studiem
jazyků. Začátečník je bezradný, ale po dvaceti letech praxe už mluví bez
úsilí...
V další malé meditaci
mi božské ukázalo, že vlastně nahlížím do stavu, ve kterém budu za miliony let,
tedy do své vlastní vzdálené budoucnosti! Tyto zážitky jsou nekonečnou výukou
Poznání... Jsem vlastně ve škole své vlastní intuice...
Karma je jinak
Ptal jsem před velkou
meditací proč mám takovou únavu, když jsem vlastně nic těžkého nedělal. Božské
mi řeklo, že únava je zátěž nutná pro vyvážení božského ponoru v budoucí
meditaci. Ještě podivnější byla informace, že i trest může přijít dříve než sám
hřích. Je to proto, že v božské Věčnosti čas není, Tam se děje vše současně.
Trest tedy může sloužit
i jako prevence. V obou případech jde o kompenzace, vyrovnávání. Na tom je
založeno Vše.
Karma je jinak než se
běžně popisuje, ale to je na delší vysvětlování. Některé její části jsou zcela
utajeny.
Mystika jako božská Hra
i lidský výmysl
Jsou dvě mystiky, jednu
můžeme nazvat populární, protože je výmyslem člověka podle jeho přání. Druhá
mystika je skutečná, protože je procesem vedeným Bohem.
V žádném jiném oboru
nejsou rozdíly tak velké jak v mystice. Kdo by chtěl bát pravdy? Přece ego,
udělá vše, jen aby se Bohu vyhnulo… A to se děje ve všech náboženstvích.
Skutečná mystika je v
řadě směrů opačná než populární a to je také důvod, proč o ní není zájem. Kdo
stojí o askezi a podřízenost božskému? Kdo stojí o TND, tedy temnou noc duše?
Rozdíly jsou tak
obrovské, nepřekročitelné. že ani není možná debata mezi nimi. Klasickým
příkladem je názor všech tzv.mystiků, že mystika vede k vyrovnanost a klidu
ducha. Přitom je to prakticky zcela vyloučené. TND to prostě neumožňuje. Člověk
zde na Zemi vždy zůstane člověkem, nebude nikdy bohem.
Je až legrační
pozorovat, jak v tzv.mystice koexistuje mnoho vzájemně rozporných ideologii,
např.křesťanská spolu s jogou hinduismu, buddhismem a zenem.
Hledají naplnění svých
romantických představ, ale mystika je práce a výuka jako každá jiná a naivita v
ní nemá místo.
Skutečná mystika je
extrémní božská Hra, právě tak jako celé Stvoření. Hlavním záměrem božského je
maximální duchovní rozvoj mystika. Proto používá i pro něj zcela neznámé
metody, kterým porozumí až po letech mystické praxe.
Byly by možno je nazvat
pragmatické, což většina mystiků vůbec neočekává. Není iracionální, ale naopak logickou
Hyperinteligencí samou.
Mystik čeká milujícího a
něžného Boha, který mu dá vše oč žádá, ale s překvapením postupně poznává, že
On je zcela jiný. Přitom často zná bibli, kde je Hospodin i Kristus podán zcela
reálně. Vlastně jsou to dosti přísní Učitelé. Proto je nikdo nechce slyšet.
Božskému nejde to, aby
se mystik nikoho nedotkl ani slovem. Náboženství není o dobrém chování, ale o
maximálním přijetí Boha jaký skutečně Je.
Proto mu kromě odpovědí
božské poskytuje i pravidelné meditace, kde se mu ukazuje. Ale i to po svém, i
zcela jinak než si mystik myslí. Jsou to vlastně výukové a transformační
procesy, dokonale provedené lekce.
A ještě mu do meditace
dají tísnivé pocity, když s ohromením odmítá přijmout Nekonečnou a Věčnou
Dokonalost Boha. To vůbec nečekal. Proto také důvěrně zná i nepopulární součást
mystiky jako je TND a občasná nestabilita. Žádný skutečný mystik selanku
nenažil. Jejich život rozhodně lehký nebyl.
Vlastně je vše v
mystice o dost jiné, než všeobecně přijaté představy. Jen skutečná mystika
počítá s živým Bohem, který dokazatelně pracuje neustále na výchově mystika.
Rozhodně to není nějaká
exotická zábava. Spíše škola a operace nevědomí, která ani nemůže být vždy
příjemná. Ani výsledky nejsou takové, jak si laici přejí.
Je vlastně docela těžká
a to celý zbytek života. Kdo by o to stál? Raději si vymyslí ideu dosti podobné
komunismu a ten pak vydává za pravou duchovnost!
Mnohá nedorozumění by
se dala vysvětlit na příkladech ze známých oblastí. Laikové mnohé chtějí a
proto očekávají, ale neuvědomují si, že to duchovní zákony neumožňují. Podobně
jako je nutno vědět o našich omezeních podle fyzikálních zákonů. Nemůžeme jen
tak levitovat, ač bychom chtěli. Lékařská praxe je také plná problémů a zátěže
a také není schopna vyléčit vše, stejně jako mystika.
Bůh je u nich jen
mýtem, kterého si vykládá podle svého, ale skutečná mystika je denní výuka od
živého Boha.
Rozhodně to není snadné
a proto je jen málo jedinců, kteří mystickou výuku opravdu dokončí. Ostatní
dříve či později utečou. A to i proto, že se setkají se zátěžemi, tedy TND o
které sice slyšeli, ale nedošlo jim, že se bude týkat i jich.
Problém je totiž v tom,
že mystika se řídí duchovními zákony, které mystik ani nemůže znát. Rozhodně je
nenajde v žádné knize, jen náznaky. Je to čistá esoterika a některé části zná
jen Bůh a neřekne je ani pokročilému mystikovi.
Přitom je výuka podle
těchto zákonů vedena. Něco začátečníkovi vysvětlí, ale trvá řadu let, než se v
procesu vyzná. Do té doby se však potýká s nepochopením, proč to či ono a
zejména meditace jsou takové, jaké je má.
V meditaci má vysokou
inteligenci, je mu zjeveno mnohé, ale po meditaci téměř vše zmizí. Nechápe proč
nemůže mít Poznání úplné, okamžité a konečné. Vysvětlení je, že mít trvale
vysokou inteligenci nemůže, protože je pouze člověk. I za meditaci musí
zaplatit zátěžemi, tedy TND.
Zapomene vše právě
proto, že mnohé lze pochopit jen s vysokou inteligencí. Mnohé skutečnosti ani
nemůže trvale vědět, protože by ho destabilizovaly ještě víc.
Nic z meditace však
nezapomene, vše se uloží do nevědomí odkud to stále působí.
Trvá dlouho, než mu
dojde, že i tísnivé pocity v meditaci spojené s ohromením jsou nesmírně
důležité. Nejde tedy jen o Poznání, ale i o transformaci nevědomí, kde se
tísnivou energií bourají bloky ega.
Nejlépe je mít velkou
odevzdanost a přijímat mystický proces i když mu zcela nerozumí, vždyť božské
si poradí ve svůj čas se vším, když se Mu dá důvěra… Ale i ta se dá vybudovat
postupně ze zkušeností.
Naivně si také myslí,
že božské mu vždy hned na začátku řekne plnou pravdu. Ale Ono je jako ostatní
učitelé, dávají Poznání postupně, po kouscích. Nejsou jako encyklopedie, ale
hlavně ho vychovávají
V mystickém procesu,
stejně jako ve škole, se mystik dopouští řady chyb a božské jako dokonalý
Učitel ho vede je postupně odstranit. Stejně jako ve škole je největší chybou z
mystiky utéci, což se však běžně děje…
V žádném jiném oboru
totiž není tolik mýtů a nepravd, a tak obrovský rozdíl mezi skutečnou mystikou
a názory o ní. Rovněž nepoměr mezi těmi, co o ní jen mluví a těmi, co ji
skutečně dělají…
Prostě výuka od
božského Učitele má vždy logiku, jen často není hned vidět. Důležitější je, co
se uvnitř skutečně změnilo, ne to, jaký má mystik právě na to názor. Do
nevědomí pochopitelně nemůže vidět.
Ze zkušenosti je
bohužel naprosto jasné, že to nikdo z laiků nechce slyšet a nezmění svůj
přístup ani trochu. Vůbec mu nevadí, že je zjevně chybně a nic nepřináší. Je to
stejné jak s komunisty. Také nikdy nepřiznají své omyly, a ve svých iluzích
jsou klidně celý život a nevadí jim, že komunismus nikdy nikde nebyl…
Ze všeho si vybírají
jen to, co chtějí a nad zbytkem zavírají oči. Je tedy vlastně zbytečné s někým
o mystice diskutovat.
Mýty a přání po lepším
světě jsou totiž daleko populárnější a nejde s tím nic dělat… Jejich ego totiž
o Boha jako konkurenta nestojí, jen si chce o Něm vytvořit mýtus aby si s ním
hrálo a tak se posílilo.
Jak takové rychle
poznat? Velmi snadno. Stačí se zeptat zda se setkali s tvůrčí Hypergenialitou.
Pokud neodpoví, nebo odpoví zamítavě, jasně se jedná o mystiky, který si na ní
jen hraje…
Nikdy neřeknou: Bůh mi
řekl, či ukázal to a to. Přitom taková je podstata mystiky. Jen opakují své
nebo vyčtené romantické exotické představy, jež jim vyhovují.
Sebeklam jim vyhovuje, protože splní, co si
přejí. A kdo jim to naznačí, setká se s jejich nenávistí. Není tedy správné jim
to říkat… Iluze patří do božské Hry, ale máme se jich zbavovat... To je to
Sebepoznání...
Ze zkušenosti vyplývá,
že jaký je mystik na začátku, takový bude stále. Z dobrého se nestává špatným a
naopak. Vše je na věky dáno v základním nastavení kořenových archetypů.
Mystický superstav
Meditace č.266 byla
opět o Jinakosti Boha. Nebyla tedy jako klidná minulá, ale jako předminulá, což
jsem byl rád.
Jak strašně Jiný je Jeho
svět! Všecko je Tam Jinak… Ukazovali mi, jak lidé, jakoby ze zásady, k božskému
nechtějí udělat ani krok, jakoby tušili, jaký je, ale já jedu ohromnou
rychlostí do tohoto superpodivného světa. Jsem tak veden, ale tím se stále
zvětšuje vzdálenost od ostatních, která se nedá nijak přeskočit. A bude stále
větší.
Tak mi božské často
ukazují a já stále jen žasnu, všeho je tam nekonečno a naráz! Věčnost
v okamžiku! Tam jde hlavně o to, jak tu nekonečnou Potencionalitu Tvorby
vytížit, naplnit.
To bere dech a není
divu, proč je mystiků, kteří tohle přijímají, tak málo. Věřící si přejí jít k
Bohu, ale kdyby Ho viděli, zahrabali by strachy se pod zem holýma rukama....
Nekonečně možností
Tvorby, co věčně s Ní, když vše je Tam okamžitě hotovo, každé přání hned splněno?
Proto náš, vším omezený svět, má pro Ně logiku, je pro Ně zajímavý. Před
osmnácti lety jsem měl podobné meditace od daleko vyšší síly, proto byly ještě
více ohromující než tyto, kde bylo mnohé jen naznačeno
Občas se ozval i můj
Střed, a říkal, že skok k Bohu není možno udělat hned, ale je spousta času
si na Něj zvyknout. Na to božské nereagovalo.
Stále mi ukazovali, že
právě Oni náš svět s jeho omezenostmi vytvářejí a že mají důvody, proč to
tak je, ač se nám nelíbí. Právě ta pestrost je zajímá.
Ponor byl 48,5% byl
dosti stálý, vždy ale se střední tísní, kvůli rychlosti vývoje a úspoře. Tím
byla meditace podobná předminulé.
Volal jsem také IHS,
ale marně. Moje Hierarchie ale nechce, aby kristovská IHS do mého procesu po
mnoha letech zasahovala a abych zamýšlený plán meditací v kostele sám
zkoušel.
Vliv prostředí kostela
i kostelní hudby je totiž příliš silný. Můj Šéf božské správy má můj proces
dokonale připravený.
Mystický trans je
vlastně takový superstav, který bych si přál mít stále, ale bohužel to nejde.
V přídavku mi ukazovali, co umí. Třeba říkali, že můj postřeh z dílu
seriálu Humberto byl správný, skutečným otcem syna byl onen účetní. A
vysvětlili mi, že problémem v partnerském vztahu byla dcera majitele
cirkusu. Jako Němka pohrdala Vaškem. Právě inteligence intuice umí pochopit
náznaky.
Ukázky práce božského
se týkaly i toho vojáka ze včerejší malé meditace, jež přišel z první
světové války. Ptal jsem se, zda ho i nás božské opravdu pozoruje tak
nezúčastněně. Kdepak soucit, jak říká buddhismus…
Božské mi odpovědělo, že ho nepozoruje, ale že
ho má ve své paměti, celé miliardy let jeho života naráz. Tak si ho může
promítat jak potřebuje. Nepozoruje tedy jen v časové linii jako my. Ale
opravdu u toho žádné lidské pocity nemá, to by se stalo člověkem.
Z meditace mě
vyšoupli tak, že přestala hrát hudba a nebyl jsem schopen ji znovu pustit, ale
už předtím mi naznačovali, že bych měl ukončit. Byla skoro hodinku, tedy delší
než dřív.
Byly jen dva krátké
přídavky. Kupodivu jsem byl dost málo po meditaci unaven. Brzy mi začali dávat
malé meditace, a bylo jich hodně a silné. Ten den asi deset, většinou s ponorem
48.25%. Nejdelší večer, skoro půl hodiny. Salva malých meditací pokračovala pět
dní, ale únava už stoupá. Pak zeslábly na běžnou úroveň.
Psychonauti
Úvodem
Postupně jsem napsal
několik článků s tématikou psychonautů. Vzájemně na sebe nenavazují, ale
to nebylo záměrem.
Psychonauti a mystika
Oslovily mne dva texty
z webu, jednak o jednom
z prvních psychonautů Johny Lillym https://marek.blog.respekt.cz/psychonaut-john-lilly/
Viz shrnutí na závěr: Ve třinácti letech si Lilly uvědomil,
že všechna katolická mystika – Bůh, andělé, posmrtný život – jsou jen dětinským
omylem. Později, když se vrhnul na vědu a v rámci svých experimentů prožíval
rovinu Nadjá, zjistil, že „zázrak” existuje, neboť
podstata každého člověka je součástí universální sítě propojující podstaty
všeho a všech. Podstaty všech lidí jsou navzájem propojeny.
Existuje neustálá
bezprostřední a naprostá komunikace všech mezi sebou, bez ohledu na to, do
které galaxie patříte nebo na to, zda si to právě uvědomujete. „Měl jsem
možnost tuto vesmírnou síť inteligencí, to co idealistické filosofie či
Východní náboženství nazývají Universálním Duchem, poznat.“
Druhým textem byla
Diplomová práce Fenomén psychonautismu v adiktologii: motivace, vzorce a
důsledky užívání psychoaktivních látek z pohledu psychonautů, viz https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/142609/
Práce mj.rozebírá
tripreporty pěti respondentů. Jeden jejich výrok mne zaujal- Jeden respondent
na otázku, co mu tyto zážitky s psychoaktivními látkami za účelem dosažení
sebezkušenosti vzaly, odpovídá, že naivitu pohledu na svět. Ztrátu naivity
popisuje následovně: „To už bych musel bejt jako fakt vyloženě férovej a musel
bych říct, že mi to vzalo, a já po tom netruchlim (důrazně), nějakou naivitu
pohledu na svět. (…) Když už chceš nacházet tu pravdu, tak se musíš smířit s
tím, že ta pravda je krutá, bolí. A ty jsi to chtěla vědět a už to tak musíš
přijmout. Už není ten panenskej pohled před tim, už se nevrátíš do tý...“
(Respondent č. 3)
Z ukázek vyplývá,
že zážitky psychonautů jsou občas z oblasti mystiky, to je jejich nejvyšší
výsledek. Pokud u ní chce nějaký psychonaut zůstat, je to ta nejtěžší a
nejdelší práce. Vzdálí však psychonauta okolí a to nezůstane bez následků.
Druzí mu nevěří,
nerozumí, ať se snaží jakkoliv jim to vysvětlit. Odmítají to, dokonce věřící i
nevěřící.. Tak podivné to je, a přitom naprosto logické. Musí se To zažít,
jinak To nelze pochopit. Ale takové to vždy v mystice bylo.
Rozšířené vědomí prostě
člověka předělá, takové malé osvícení to je. Po letech je člověk ve více či
méně rozšířeném vědomí už stále, ač se intenzita božského často mění.
Stačí si jen poslechnout hudbu a zakrýt očí a hned se vědomí změní, vypálí do
vyšších světů.
Intuice se postupně
zlepšuje, nic více a nic méně to není. Ovšem to chce zažít, jak takové zesílení
intuice vlastně vypadá...
Ze zamyšlení nad těmito
texty vznikly tyto dva články z mých zkušeností po dobu 26 let:
Záměry psychonautů
Zážitek rozšířeného
vědomí je tak silný, že dokáže zbourat lidské představy. Následkem jejich boomu
v 60.letech bylo, že establishment dostal tak velký panický strach, že
psychoaktivní látky zakázal a tento strach po padesáti letech jen pomalu
mizí...
Sledujeme-li životní
osudy propagátorů těchto látek jako byl Aldous Huxley, Alan Watts, Terence
McKenna, John Lilly , Timothy Leary, Robert Gordon Wasson, dr.Grof a dalších,
vidíme jejich snahy realizovat zvláštní životní styl ovlivněný psychedelickými
zážitky. Ty však pouze zesilují trans, který se může setem a settingem, vlastně
sugescemi, rozšířit vědomí do božské intuice.
Vzhledem
k současné dekriminalizaci těchto látek počty experimentátorů opět
stoupají. Jejich zkušenosti ukazují na to, co bylo již dříve zjištěno. Jsou
však i skutečnosti, které se tabuizovaly tehdy, ale jsou i dnes...
Například psychonauti
Charvát, dr.Grof, Leary i ostatní
vlastně nepopisují podstatu toho, co v tripech prožili. Že totiž uviděli
projevy Boha se všemi Jeho atributy jako je Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost!
A On jim ukázal Stvoření jako svou myšlenku i filozofickou logiku, jež má.
I božské světy a cesty
k nim, a o návratu do Dokonalosti postupným rozpouštěním omezenosti
v mnoha životech. Dokonce ani slovo Bůh v jejich knihách nenajdeme, a to
je velmi podivné...
Psychonauti měli a mají
různé životní plány. Často začínali jako přesvědčení ateisté. Jejich zážitky
jim odhalily ohromné a netušené možnosti. Božské jim je dalo takové, aby je co
nejvíc ovlivnilo směrem k rozvoji intuice.
V zážitcích viděli
cestu jak realizovat své plány, které však často odporují záměru intuice.
Většinou toužili po umělecké tvorbě, po životě v klidu a harmonii v přírodě, po
léčitelských schopnostech, po dobrých partnerských vztazích, či zkoumání
tajemství života, ale hlavně o
nezávislosti a svobodě.
Tedy i od toho, kdo mu
tyto zážitky vlastně vytváří... Chtějí si je vysvětlovat podle svého. Nechtějí
přijmout mocnou autoritu Režiséra tripu, o kterém vlastně nic nevědí. Topí se
často v zážitcích jako koťata a nevědí co s tím...
Jejich božské Já však
potřebuje zcela jiný přístup. Usiluje totiž o maximum tzv.zásluh, které určují
rychlost Sebepoznávání, tedy duchovního rozvoje. O ten totiž v této Hře
jde. Zásluhy jsou úměrné délce života s vysokým stupněm přijetí božského Já.
Jen tyto zásluhy umožní
zrození ve vyšší civilizaci. Jde Mu o životní styl zasvěcený božskému Já a Jeho
výuce. Co nejrychlejší cestu zpět k Bohu přes překážky, jež takový život
provází. To je hlavní motiv božského Já.
Takový psychonaut je
vlastně zasvěcenec na Univerzitě pod neustálým vedením božského Já. Nemůže by
si tedy dělat co by chtěl, usilovat o nezávislost a svobodu ode všeho. Božské
Já mu zasahuje téměř do všeho. Škola bez učitelů prostě nemá smysl.
A aby se mohl věnovat
duchovnímu rozvoji naplno, nemůže ani dělat nic jiného, tedy žádné léčitelství,
věštění či umění. Je veden k poznávání a přijetí božského
v meditacích i vzájemné komunikaci.
Je to tedy neustálé
soužití s božským Já, které ho vždy převyšuje a neustále učí tak, jak Ono
uzná za vhodné. Dává mu nejen odpovědi na otázky, ale i mystické zážitky,
později i Své zeslabené pocity a schopnosti. Umí zabránit chybám, které by se
bez Něj často dopustil. Také dbá o jeho zdraví i ochranu před vším, co by mohlo
jeho Cestu ohrozit.
Hlavní problém je však
se zátěžemi. Jsou známé i jako temná noc duše, psychospirituální krize nebo
šamanská nemoc. Člověk totiž není Bohem, nemůže mít co On. Pokud něco božského
dostává, musí to kompenzovat zátěžemi. Proto žádný mystik neměl a nemá klidný,
harmonický a bezstarostný život. Je to neustálé učení, práce.
Dostává ovšem daleko více
darů Ducha než jiní lidé. Vše v jeho životě je nastaveno tak, aby jeho
cesta byla co nejvíce přímá. Lehká však není nikdy. Trochu se podobá závodním
koním. Dostanou vše co potřebují, ale musí podávat maximální výkon.
Kdepak si vymýšlet co
chce a nechat se obdivovat davy. Je veden do esoteriky, protože jakýkoliv
kontakt s ostatními ho brzdí. Navíc není druhými příliš dobře přijímán,
protože se od nich vzdaluje k božskému Já. To, co říká, je pro ostatní,
věřící či nevěřící, dost nepřijatelné.
V božském však
nemůže být trvale a ani naplno, takže žije ve zvláštním světě mezi lidským a
božským světem, kde mnoho jemu podobných, nežije...
Lidské myšlení a božské
Já chce zkrátka něco odlišného, a to je zdrojem problémů... Oba trvají na svém,
takže výsledkem je určitý kompromis, který má tisíce forem. Božské má však
obrovské schopnosti, které umí prosadit. Hodně také závisí na tom, jaký má
dotyčný životní úkol...
Přístup psychonautů
Zážitky rozšířeného
vědomí nabízejí ohromné možnosti poznání. Ne všichni jsou však ochotni a
schopni je využít naplno. Kvalita a tedy i výsledky práce psychonautů jsou
velmi rozdílné. Je to stejné jako ve sportu, umění, podnikání či kdekoliv
jinde. Proč by to mělo být jinak?
Kdo práci psychonautů
nejlépe posoudí? Jejich vyšší Já. Základem je tedy se na Něj nasměrovat, což u
rekreačního využití tripů není zvykem.
Každý totiž jde do
tripu s určitým záměrem. Něco od něj očekává, od zábavy po Poznání Boha.
Opravdu je možno Ho v něm uvidět! To ale nestačí. Pro maximální stupeň
hodnocení je třeba nechat se Jím vést jako od Učitele na Univerzitě, a to až do
konce života.
Nejde již o pouhé
zkoumání těchto stavů z lidského pohledu, ale přímo o proměnu člověka božským
Já, které postupně předává část svých kvalit včetně pocitů. Trip je pak vlastně
stále, jen zeslabený.
To je zcela odlišný
přístup než mají rekreační uživatelé drog. K němu je nutné se naučit
spolehlivé komunikaci s vyšším Já, dokonce i mimo trip, což je další
duchovní obor, často označovaný jako channeling.
Tak vznikne úplně nový,
neznámý a zvláštní životní styl, který sice nejlépe vede k duchovnímu
rozvoji, ale pro většinu lidí je bohužel nepřijatelný. Nechtějí přijímat
Autoritu někoho neznámého, zvláštního a mocného.
Jen několik jedinců
v historii lidstva se tomuto životnímu stylu přiblížili. Byli to někteří
svatí, ale i řada zasvěcenců různých mystérií. Když čteme knihy slavných
autorů, kteří měli velké množství tripů v období mnoha let, vidíme, že tam
mnohé informace chybí. Že by je nikdy neprožili, je nepravděpodobné. Spíše se
jedná o autocenzuru. O mnoha svých prožitcích nechtějí mluvit, ba ani sami
slyšet!
Zde je vidět zvláštní
specifičnost tohoto oboru. Jsou zde mnohá tabu, jinde neznámá. A to se týká i
tak slavných osobností jako Aldous Huxley, Timothy Leary, dr.Grof i mnoha dalších.
Slovo Bůh a Jeho filozofie Stvoření se v jejich dílech většinou
nevyskytují! Až delším hledáním je možno tyto informace najít, třeba u Johna
Lillyho. Samozřejmě, že se zcela odlišují od toho, co popisuje církev. Ani oni
se však vědomě nenechali učit a proměňovat božským Já, jako tomu bylo u
mystiků.
Místo toho autoři probírají jiné, spíše
okrajové skutečnosti, nebo jiné, běžně známé, např. o propojenosti všeho. Důvod
je dobré pochopit. Zveřejnění všeho, co zažili, by jistě odradilo mnohé jejich
čtenáře...
Největší množství
psychonautů však nedělá ani to. Nevědí, jaký vztah mají k zážitkům mít,
většinou je nechápou, ba ani nechtějí pochopit. Přesto na ně mají určitý kladný
vliv.
Každý totiž od režiséra
tripu, jímž by mělo být božské Já, dostává takové zážitky, které k němu
patří. Je veden k tomu je ještě dokonaleji provádět a přijímat, ale to
není snadné, často ani schůdné. Psychonauti, nebo-li tripeři, tyto zážitky
časem přestanou vyhledávat, nebo je pak provádějí jen rekreačně.
Navíc, v mnohých tripreportech
se objevují nečisté síly, to je vážný problém. Takoví lidé by proto do tripů
vůbec neměli chodit.
Bůh udržuje rovnováhu
Meditace č.265 měla
pouze čtvrthodinovou hlavní část. Nejprve s ponorem pouze 47,5%. Božské se
mě zeptalo, zda chci ponory nebo zážitky. Já chci všecko, odpověděl jsem. To
prý nejde. Zvýšili mi ponor na neutrálních 48,5% a i hudba byla vnímána
dokonaleji. Pak mi vysvětlovali, že mi vzrostly schopnosti channelingu úměrně
se stupněm přijetí Boha. Mám i vysoký stálý ponor. Tím ale klesl význam velkých
meditací, jež jsou velmi drahé.
Začnou nové meditace
tohoto úsporného stylu. Nic moc se prý měnit nebude. To mi radost nedělá, ale
prý toho vím na člověka o božském až moc.
V třech přídavcích
po pěti minutách jsem měl k intuici několik dotazů na svou práci. Dívala se na
to s pocitem, který mi předala: „Já to přece vím, nech to na Mě, včas
dostaneš informace. Jsem přece neustále při tobě a udělám to tak, aby to v
každém okamžiku bylo správně.“
Hlavní informace v
meditaci byla, jak Bůh neustále udržuje, koriguje rovnováhu, a to ve všem. Aby
planeta mohla trvale ekologicky žít ve své rozmanitosti, aby i v člověku vše
fungovalo jak má.
Jakmile někde vznikne a
narůstá nějaký problém, božské včas zapracuje na něčem, co pomalu opět vytvoří rovnováhu.
Takových faktorů, ve kterých to božské dělá, je snad nekonečno. Jinak by už
dávno byla Země bez života.
Dali mi řadu vizí.
Jedna byla, jak fena kojí štěňata. Prý jak je těžké vše připravit, aby měla
mléko, aby byla naprogramovaná se o ně starat.
Božské se stará i o to,
aby žádná velmoc neporazila druhé země a nebyla dominantní. Karma lidí je také
vlastně o rovnováze...
Ale naivní lidé si
myslí, že to jde samo. Přitom se také namáhavě starají o sebe a rodinu, aby vše
fungovalo...
Malé meditace následovaly
jako vždy.
Jednoduchá metoda
mystiky
Před nedávnem jsem
vymyslel jednoduchou, ale účinnou metodu volání Boha pro laiky a úplné
začátečníky v mystice. Jediným problém je se dostat do vytržení ducha, neboli
rozšířeného vědomí. Na to je řada metod, nejsnadnější je asi vykouřit joint.
Pak jít do kostela, kde hrají varhany nebo zvoní zvony. Nejsou nutností, ale
pomáhají napojení se na božské.
Lze se domluvit s
knězem či varhaníkem, kdy tam je možno přijít, nebo si pustit zvony či varhany
do sluchátek, např. z https://uloz.to/!DgMrUsnQ/svatohorske-zvony-mp3
Opakovaně Boha či
Krista oslovovat: „Bože, Kriste, zjev se mi“. Je lépe si v kostele sednout,
abychom při silných zážitcích neztratili rovnováhu. Poprvé nemusejí být u všech
lidí znatelné účinky, ale opakováním mohou zesilovat. Získanými zkušenostmi lze
metodu zdokonalit.
Tuto metodu vyzkoušel
zatím jen jeden, ale jelikož je přesvědčením ateista, nezdařilo se mu to. Bůh
se ukazuje jen vyvoleným.
Byl bych rád, kdyby se
někomu zdařilo, aby se o ní daly sbírat zkušenosti. Rozhodně je to účinnější a
schůdnější metoda než holotropní dýchání.
Může však, zejména po
několikanásobném opakování, spustit náročný mystický proces i se všemi jeho
zákonitostmi jako je temná noc duše.
Nebo se může zesílit
skrytá psychická vadu, nebo psychospirituální krize. Proto je důležitý
předchozí souhlas Boha. Rozhodně to není pro každého. Bez hlubokého zájmu o
mystický proces by to neměl nikdo dělat.
I když i jediný zážitek je tak přesvědčivý, že navždy zamezí ateizmu…
Dnešní meditace
V dnešní krátké
střední meditaci mi božské pocity a myšlenkami sdělilo, co si ještě plně
neuvědomuji. Že vše, co ke mně přijde, přichází od božského, do detailu. Vše má
dokonale promyšlené a provedené.
Nejsou tedy žádné
náhody, nehody, nic nahodilého. Božské mně nyní víc oslovuje a informuje o
Svých záměrech. Je to vlastně o karmě v praxi.
Jde u mě o jediné, o
intenzivní duchovní vývoj. Tomu je vše podřízeno. I zátěže, které musí přijít, ale nikdy mne nemohou
ohrozit.
Jsem tedy i s ostatními
v jakési výukové gamese Boha. Pak jsem se ptal, jak můj případ odlišuje od
ostatních lidí. Ti to vlastně musejí mít stejné?
Mají, ale význam toho
si neuvědomují. O vývoj nestojí, tak jsou k němu dostrkáváni, někdy i dost
drsně. A stejně nechápou, co která životní situace znamená.
Zákony karmy neznají,
ani je nemohou znát, pokládají vše za náhodu a nepoučí se z ničeho. Bloudí
životy jako slepci.
Ale času je dost,
vlastně nekonečno, a ani Bůh nepočítá s jejich náhlou změnou. Pořád budou
pomalí a jejich cesta životy byla a bude, na rozdíl od mystiků, hodně klikatá.
Problesky
Ve střední meditaci mi
intuice dala vizi, jak jako kluk běžím pokojíky našeho domku a mám božský
ponor! Na to si však nepamatuji, je to přes padesát let. Pamatuji se ale, že mi
na střední škole intuice říkala, že moje cesta je jedna cesta, tedy zcela
originální.
K tomu mi
vysvětlila, že už dávno pracovala na přípravě mého duchovního rozvoje a toto
byla jedna z mnoha lekcí, jiné už mi popisovala dříve. Za božským pocitem
jsem pak šel jakoby po čichu.
Pamatuji i mnohokrát se
opakující sny, jak dobrodružně hledám v opuštěném domě skryté poklady a
tajemství.
Sklon k mystice
jen tak náhle nespadne s nebe, je to věc dlouhodobé přípravy. Pokud jí
někdo neprojde, ani mystiku nemá v životním úkolu, nedostane se daleko.
Druhý den mi v malé
meditaci opět ukázali, jak se během vteřiny stávám někým jiným. A už ne
člověkem, ale bohočlověkem, tak to jde snadno a rychle, ale nikdy nelze na
dlouho...
Lišky mají svá doupata
Když jsem se divil,
proč nemohu být dlouho na jednom místě, božské mi připomnělo tento
citát Písma:
Mt. 8. 19 Tehdy k němu
přistoupil jeden zákoník a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli
půjdeš."
20 Ježíš mu tedy řekl:
"Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by
složil hlavu."
21 Jiný z jeho učedníků
mu řekl: "Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce."
22 Ježíš mu však řekl:
"Pojď za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."
Výklady tohoto verše
popisují život Krista jako neustálou cestu, evangelizační práci. To je sice
pravda, ale každý verš bible má širší platnost, jen pochopit jeho symboliku.
Má to tedy platit pro
každého křesťana, což pochopitelně neplatí. Většina křesťanů žije na jednom
místě a celý život dělá a myslí v podstatě totéž. A ještě jsou
přesvědčeni, že tato tradice je správná, ale není.
Křesťané se neustále
snaží udělat z víry selanku, ale v bibli nic takového není, naopak.
To dokazují i verše
Dokonce ani mniši a
jeptišky, kteří celý život žijí v poklidu kláštera, to nedělají podle
Písma. Jistě je pohodlné tam utéci od dramat života, mít klid a o vše
postaráno. Jen se modlit, hrát si na duchovnost a ještě se nechat obdivovat.
Život mystiků pohodlný
nikdy klidný nebyl, ač si to mnozí přáli a považovali to za správné.
Je zhoubou duchovnosti
si myslet, že mystika vede ke klidu duše i těla. V této inkarnaci rozhodně
ne. To také Kristus nikomu nesliboval.
Věčný problém
s mystikou
Božské rádo naznačuje,
že stále o Něm nic nevíme a ani vědět nechceme. Dělá to různými způsoby. Třeba
tajemným fenoménem kruhů v obilí.
Často jsou v okolí
duchovně významných míst jako je Stonehedge. Je až legrační, že většina lidí je
pokládá za podvrh, ačkoliv i zběžné prozkoumání ukazuje, že je to nemožné.
Tak se vymýšlejí jiné
teorie, ty ovšem také selhávají. Je velká snaha tenhle problém zamést pod
koberec, aby byl klid.
Jenže kruhy se opět
objevují, už mnoho set let, a jsou ještě dokonalejší, což mnohé jistě štve.
Neznámo nás oslovuje, ale my nechceme slyšet…
Podobně i současná
popularita drogy z ropuchy Bufo Alvarius. Vždyť je to stejná móda jako
byla před patnácti lety ayahuasca. I tehdy za ní jezdili tripeři do peruánské
Amazonie a měli podobné zážitky jako dnes s extraktem té žáby.
A stejně jako dnes se
toho chytili podnikavci a dováželi ayahuascu k nám. Před tím v 60.letech
byla móda LSD, jež se u nás i vyrábělo a masově zkoušelo, i
v laboratorních podmínkách. Každý boom je ale časově omezen. Dobrodruzi se
dozvěděli mnoho věcí, jež vlastně nechtěli slyšet, a utekli…
Proč je mystiků tak
málo a hodně těch, co o ní jen bájí, nebo si jen tak sní hrají? Mystika zkrátka
vede jinam a je úplně jiná, než si začátečníci i laici přejí. Přímé vedení od
Všemohoucího neláká. Raději přijímají náhražku, jakou je např. papež. Proto
není mystika oblíbena v církevních, ale ani v mimocírkevních kruzích.
Myslet si, že výsledkem
mystiky je být jako Bůh, je nesmírně naivní. Něco mystik dostane, ale je to
daleko méně, než čekal. Přesto má mnohem více, než může běžný člověk mít.
Uvědomuje si, že ho
čeká ještě moc a moc práce v poznávání, na mnoho životů, dokonce celou
Věčnost. Okamžité a úplné osvícení neexistuje, ač tomu lidé věří a nevadí jim,
že ho nikdo nikdy nedostal.
Výsledkem mystiky je moudrost,
ale ta však často zjišťuje skutečnosti, jež nejsou populární. Logika ani nemůže
být populární selankou.
Zejména to, že člověk a
lidstvo na tom vůbec nejsou tak dobře jak si myslel. Vše je zkrátka jinak, a
hodně jinak.
Lidem úplně stačí
představy, řeči i přání, a vlastně ani nečekají, že se jim jejich naivity někdy
uskuteční. Vlastně osvícení ani nechtějí, ač říkají opak. V nitru vlastně
vědí, že to takto nejde, ale to jim nebrání se toho držet. Je to dětinská
nezralost s nádechem exotické zábavy.
Situace se postupně
mění, bohužel spíš zhoršuje. V 90. letech byl o mystiku a duchovost určitý
zájem. Ten v dalších desetiletích slábl. Na druhé straně
v souvislosti s dekriminalizací drog zesílilo používání silně
psychedelických látek a v tripreportech se proto objevují mystická témata.
Ta však nebyla a nejsou
rozvíjena, přijímána. Zájem uživatelů se omezuje na rekreační použití a
šamanismus či neošamanismus. Rovněž vzniklo mnoho směrů, jež si všimlo
souvislostí mystických tripů a kvantové
mechaniky s filozofickými souvislostmi, často však chybnými.
Důvod je
v zesilujícím egoismu naší doby, tedy odmítání jakékoliv Autority, i když
reálně existuje. V popředí je snaha vždy dělat jen to, co dotyčný považuje
za správné. Nebrat žádné vedení Autoritou jež nás přesahuje, ačkoliv život je
nekonečně složitý, takže ho lidská omezenost ani teoreticky nemůže zvládnout.
Proto vznikají chyby a omyly i jejich následky.
Posun
v Sebepoznání je tedy opět minimální, a nevypadá to na brzkou změnu
k lepšímu, i když se třeba v budoucnu objeví další silné a populární
psychedelikum.
Tripeři, tedy
psychonauti, doslova ignorují své vlastní zážitky a tabuizují je i před sebou
samými. Ani je nenapadne řešit, co je to za hypergeniální entitu, která jim
tripy režíruje a jakou má vlastně roli v nás i ve světě.
Realita a iluze
Vědecký přístup
odděluje realitu a iluze, abychom neupadli do omylů. Má to svoji logiku, ale i
svoje omezení. To vyplývá z principu jednoty protikladů.
I iluze jsou totiž
v jistém směru realitou. Pokud někdo věří nějaké iluzi, jedná podle ní a
prožívá jí. Má tedy svoje místo. Rovněž halucinace, sny, bludy a fantazie.
Takže je to také
realita. V božském světě toto oddělení neexistuje, tam je realitou a iluzí
vše. Dokonce symboly jsou realitou a realita symbolem. Bůh tak rád svět jednoty protikladů, jež je zdrojem
paradoxů. Vše totiž musí být nekonečně složité a současně naprosto jednoduché…
Bůh si své vždy
prosadí.
Při přípravě meditace
č. 264 byla poznámka božského: Bůh si své vždy prosadí. Čekal jsem, že bude jako
minulé, ale nebyla. Začátek se zátěžemi, časně ráno, to je už klasika.
Ponor byl
Vysoká Inteligence
rychle začala probleskovat geniálními myšlenkami. Na počátku jsem prožil, že
božské je u mě ještě těsněji, než si myslím. Že si s Ním stále jen hraji.
Mluvím, jakoby božské byl jen mýtus, ale není, ani trochu ne. Je naprosto
blízkou, silnou, hmatatelnou Realitou.
Celé to bylo o božském
světě, jak je Jiné než my. Byla to přednáška, exkurze a božské divadlo. A to
může přinést jen ohromení a tíseň. To vše jsem už v poslední době
mnohokrát zažil, ale ne tak intenzivně, silně. Rádi bychom si do světa bohů
promítali vše podle našich přání, ale v podstatě vůbec nevíme, jaké to Tam
je.
Neznalost je taková
skvrna na zrcadle Věčnosti, kterou však jde snadno očistit Poznáním. Ale i ta
neznalost je úmyslná. Ta vytváří čas, a děje, o které jde. Ale jak je to ve
světě božstev a Boha, kde se už vše ví? Co tam vlastně dělají? To je zcela
nepochopitelné, když Vše je Tam neustále přítomno!
Zkrátka neznáme
Dokonalost, ani Nekonečnost, ani Věčnost. Jak bychom To mohli zvládnout jen tak
přijmout, vždyť je pravým opakem nás? Jak Tam žít? To mi v této meditaci
neukázali, nechali to otevřené. V mnoha meditacích kdysi dávno jsem zažil
i To.
Tam je naprosto
odlišné, nám nepochopitelné Žití. Říci, že je to úplně jiný kontinent, je jen
velmi slabé vyjádření té Odlišnosti.
Mám hodně rychlý a
krátký vývoj, protože přijímám božské vedení takovými meditacemi,
z jednoho světa do druhého, který však vůbec nemohu pochopit, takže jdu
skoro do neznáma a nejde to jinak.
I přijmout vývoj, právě
ten dává faktor času, dějovosti. V božském je Vše již ale hotovo. Tam je
Věčnost, nemusí se o něco usilovat, že by dosáhlo, jen se Věčně projevuje.
Proto nás tvoří, proto je Vše jak je. To, čím se tu hlavně zabýváme, Tam vůbec
není, např. jídlo, cesty, manuální práce a běžné starosti s rodinou.
Když jsem si uvědomil,
že hudbu nevnímám moc silně, podstatně to zesílili na už dlouho nepoznanou
úroveň. Ukazovali mi, že se vlastně mám dobře, hraji prima gamesu. Těžím ze své
pozice, že o Tom vím víc, a to mi dává smysl, cíl. Poučuji laiky o božském
světě, o kterém nic moc nevím, ale stále žiji ve známém světě lidí. Nelze ale
jinak.
Takové meditace,
vlastně meditační operace, o Jinakosti, ale ještě více tísnivé, jsem měl před 12-18
lety. Ta tíseň je velmi důležitá, nejvíc rozbrušuje bloky vnímání a také je
meditace levnější, může tedy mít i větší ponor. Myslel jsem si ale, že
v MD už takové nebudou.
Po meditaci jsem si
uvědomil, že byla vlastně krásná, ač těžší než dřív. Ostatně není to akutní
problém, že to nezvládám, v božském přece nebudu mít lidské myšlení a do
světa božstev se ještě dlouho nedostanu. Dělá se tím jen rychlá a účinná cesta.
Celá meditace byla
vlastně o obavách z božského světa šesté a vyšší dimenze. Je to vlastně
logické, když trochu chápeme, jak to Tam vypadá, napadá nás, jak tam mohou žít
a co Tam vlastně dělají.
To je až moc těžké, pro
člověka totálně nepochopitelné, podivné. Ale něco by se napsat dalo. Záleží
hlavně na dimenzi božského. Každá je Jiná. Mně zatím říkají: Poslouchej hudbu v
meditaci, v Tom to je. Ale to mi nestačí, dávají mi přednášky, ale o tomhle jen
málo.
Přitom stále platí
Princip podobnosti. Takže je to Tam podobné jako zde, jen daleko dokonalejší. I
Tam je vývoj do ještě vyšších dimenzí.
Když jsem se zeptal,
zda Tam vytvářejí karmu lidí, jak to naznačuje bible, řekli mi, že to je hlavně
práce vyšších Já každého člověka.
Pak mi o tom
v malé meditaci něco řekli a ukázali, ač se to prý stejně nedá popsat.
Jsou virtuální ve virtuálnu, abstrakce za abstrakcí. Princip Jejich života je,
že si Tam vlastně hrají, projevují se. K tomu vize mozkových synapsí, tak
přibližně se Tam pohybují v časech za časem.
V meditacích jsem
to kdysi měl daleko silněji, jak mi připomněli, ale rád jsem to zas zapomněl,
tak moc to bylo divné. Můžou jít i do vyšších dimenzí, ale je těžší i pro ně
Tam být déle.
I Oni se učí
Sebepoznávání, postupují a pracují, ale totálně jinak než my. Je to Jejich
domov, mezi Jejich okolím a Nimi není rozdíl…
Bylo více a silnějších
malých meditací než po minulých velkých meditacích. Často však s trochou
tísně. Po týdnu opět zeslabení na dvě denně. Tedy podobné jako dřív.
MD jaký bych chtěl mít,
ale nemohu
Do meditace č.263 jsem
nešel zrovna v dobrém zdravotním stavu, a to se mi zesíleně vracelo únavou
na konci. Byly vytvořena pro maximální účel a co nejmenší náklady. Dost byla
podobná minulým. Obě moje úrovně již dlouho dobře spolupracují, dobře se znají.
Byla kratší, snad jen
půl hodiny, i s třemi přídavky. S neutrálním ponorem 48,5%,. Vnímání
hudby dokonalé, ale ne špičkové. V tomhle stavu tak být stále, tak bych si
to přál… Je to jakoby mi někdo na chvíli připojil jiný mozek... daleko
chytřejší...Důkaz? Jde o intuici, chce snad někdo popřít co umí?
Jinakost tam ale
nebyla, ani kritika mého přístupu. Božské už na mne má takový vliv, že mne ani
moc nejde kritizovat. Problém je jen v tom, že bych chtěl schopností víc
než mohu dostat, vlastně zaplatit. Chtěl jsem aby mi přidali z nekonečného
Celku, ale odpověděli, že to by se
každému líbilo, jen brát…
Lidé obviňují mystiky
že berou drogy jako alkoholici. Větší hloupost snad ani není. Opilec jen hloupě
blábolí. Ale mystický trans je pravým opakem! Neuvěřitelně zdokonalené vnímání
a chápání, a děsně rychlé k tomu…
Božská Tvořivost, Genialita,
lidem nedostupná. Nekonečná a věčná Dokonalost si hraje, vytváří si co
potřebuje a může zasáhnout doslova do všeho…
Ale bohužel údělem
mystika je celý život poslouchat hloupé lidské řeči. Kdyby To alespoň sami
zkusili… Ale to nechtějí…
Božská intuice se
vyjadřovala k mnohému, co jsem se ptal, či sama nastínila. Proud
okamžitých dokonalých postřehů. Jestli chcete vidět opravdu velkou Inteligenci
na pochodu, musíte za ní do transu. Jinde není.
Člověk je vlastně
vyvržen do umělé nedokonalosti a v konfrontaci s Dokonalostí vznikají
problémy, o které jde. Každý to řeší, tj.žije, jiným způsobem. Mystika je tedy
věčné učení od Autority. Živé, hravé, tvořivé Hyperinteligence, která mne
skrytě i zjevně vede.
Na mnohé otázky ale
opět nereagovali. Třeba o tom, co mne stojí Jejich zásahy na jiných lidech.
Bylo tam i o zvláštním vztahu Boha k člověku. To je tak složité a podivné,
že to nejde popsat.
Myslíme si, jak nás Bůh
miluje, vše nám odpustí a poslechne nás, když Ho o něco prosíme. Kdepak,
stvořil si nás jako služebníky, potřebuje nás k svému účelu, který ani
v úplnosti nemůžeme znát. Jde Mu téměř výhradně o Jeho zájmy. Jeho Lásku k
nám si představujeme moc lidsky...
Když jsem měl obavy zda
nevyhyneme, odpověděli: Lidstvo nevyhyne, proč by mělo vyhynout, My ho potřebujeme.
Ovšem hned bylo jasné, že život na jedné planetě může skončit Vždyť je jich
nekonečno, to nic neznamená…
Jak jsou naivní ti,
kteří by chtěli zastavit dějovost, což je touha buddhistů atd. To jsou taková
hloupá lidská přání… My se vlastně stále mýlíme... A ani si to neuvědomujeme...
Kdo to ale chce slyšet...
Světy jsou vzájemně
striktně oddělené. K tomu vede mystika, k přijetí zvláštního
postavení, které mystik má, mezi světem bohů a světem lidí, se všemi specifiky…
Mandaly archetypů jsou statickým
symbolem dynamického Stvoření. Z archetypů se tvoří děje, takže existuje
současně statické i dynamické. Mandala je tedy základním symbolem Stvoření,
obrazu Boha. Je Ho tedy možno vyjádřit nekonečným množstvím mandal.
Po meditaci mi božské
řeklo: Co brbláš nad zátěžemi. Nejsi přece obyčejný člověk. Mas vše jinak.
Mystikové to musí snášet....
Malé meditace i stálé
ponory po meditaci jsou jako po minulých meditacích. Po týdnu ale opět
zeslábly.
Výsledky
našeho výzkumu psychedelických stavů
-druh látky má
vedlejší význam. Jelikož je podstatou trans, tedy autohypnóza, určující je
sugesce, tedy set a setting. Proto některým stačí hol.dých., menšina
nepotřebuje vůbec nic. Běžně všem stačí mikrodávky.
-trip je
potřeba provést odborně jako rituál na rozšíření vědomí do sféry intuice. Není
to druh zábavy, ale namáhavá a dlouhá výzkumná práce Sebepoznávání.
-s intuicí,
jakožto režisérem tripu, lze během tripu komunikovat, aby nám vysvětlila co
potřebujeme znát. Lze se naučit metodu tzv.channelingu a komunikovat s ní
kdykoliv.
-mnohaletou
praxí lze intuici podstatně zesílit a komunikovat s ní neustále. Stane se
tak naším Učitelem, Guruem. Podstatně tak zlepší naše schopnosti. Ještě později
jsme v tripu stále, jen ve slabším.
75 let pokusů vylézt na Kailás
75 let výzkumu LSD je dlouhá doba, ale podle
mého se ve výzkumu nedošlo daleko, a to z řady důvodů. Stále se
v kruzích pohybujeme u začátku. Pokusím se situaci vysvětlit na příkladě
výstupu na horu Kailás v Himalájích.
Hora Kailás je posvátnou horou tří náboženství,
na kterou dosud nikdo nevylezl. Věřící jen chodí či plazí kolem ní. Nahoru
vlastně ani nikdo nechce. Jen ji uctívají.
Mám za 27 let praxe přes 250 tripů
s použitím různých psychedelických látek. Všechny jsou to jen a pouze
zesilovače, katalyzátory transu. Jsem původem hypnotizér, je mi jasné, že jde o
trans, tedy změněný stav vědomí, tudíž autohypnózu. Výsledek proto závisí na
setu a settingu, viz web.
Podobnost s horolezectvím je ta, že je pro
výstup nutná dlouhodobá odborná a namáhavá práce, jež je i potencionálně
nebezpečná. Proto není pro každého.
Jako i v horolezectví je zde potřeba
Průvodce, aby výstup byl co nejefektivnější a nejbezpečnější. Tímto průvodcem
je naše vlastní intuice. Pokud s ní navážeme spolehlivou komunikaci
v zážitcích i mimo ně, pomůže nám se bezpečně dostat na vrchol. Výš už
cesta pro lidi prostě není.
Není to nějaká exotická zábava, kde je možné
dělat cokoliv. Spíše se to podobá škole horolezců, kde se opakovaně a podrobně
probírá to, co je potřeba znát.
Naše intuice v roli Učitele, tedy Gurua
nás vede. Je to vlastně sám režisér tripu, který nám může vysvětlit v něm
i po něm, co ten který symbol znamená. Naučí nás i filozofii a vysvětlí všechny
souvislosti. O tom, jak si nepopsatelné Absolutno generuje nekonečno Her svého
projevu.
Jedna
z nich je ta naše, o Sebepoznání, o návratu do Celku Absolutna skrz
hierarchii od té nejprimitivnější až po tu nejdokonalejší a nejmocnější.
Nakonec poznáme, ani není žádná skutečná individualita, ani svobodná vůle, jen
dokonalá virtuální Hra....
Jak vše závisí na nastavení kořenových
archetypů a o principu Podobnosti a Jednoty protikladů. Zjištění jsou často tak
ohromující, že zaženou většinu zájemců, kterých je už tak málo.
Vliv intuice na nás neustále roste, tím zvyšuje
naše schopnosti vnímat a chápat. Není to tedy inflace ega, jak se mylně tvrdí.
Nic ovšem není zadarmo. Náročnost cesty ovlivňují pojmy jako šamanská nemoc,
psychospirituální krize a temná noc duše.
Na vrchol Kailásu se tedy pro velkou náročnost
skoro nikdo nedostane a výzkum LSD může klidně probíhat další stovky let, aniž
by se zvlášť pokročilo. Laikové stejně výzkumy nikdy nepřijmou.
Havárie letadla
Viděl jsem
v televizi případ havárie letadla kvůli zanedbané údržbě. Roztříštilo se o
vodní hladinu. Božská intuice mi pak vysvětlovala logiku té události. Zcela se
vymyká lidským názorům.
Ví se však o zákonech karmy. Že takové
neštěstí má své příčiny, není to náhoda. Činy všech v letadle dosáhly v té
chvíli jisté meze, tedy naplnění.
Jak je ale možné, že se
vše tak zázračně sešlo? Říká se tomu synchonicita. Z té ale vyplývá něco
zcela nového, ohromujícího. Rozhodně není žádná náhoda, ani žádná skutečná
individualita!
Ty se nám jen takové zdají, protože právě to
je podstatou této Hry na realitu. Existuje jen absolutní Dokonalost, která
věčně víří, vibruje, ale nikdy o svou Dokonalost přijít nemůže.
Myslíme si, že se
rozhodujeme, ale i to je součást této Hry. Ostatně ani pojmy jako náhoda a
svobodná vůle neexistují. Vše je vzájemně propojeno v dokonalý Celek.
Dokonce ani bohové, ani
božstva atd. také neexistují jako oddělené entity. Vše je pospojováno do
nekonečně dokonalého Celku, kde má každý svoji roli. Připomíná to strojovnu
Boha.
Proto je budoucnost
známa. Ostatně ani ta v podstatě neexistuje, děje se vše naráz.
A k čemu je toto
poznání, jaké má pro mne konkrétní význam, vyjma toho filozofického? Intuice mi
vysvětlila, že toto poznání jsem již před lety mnohokrát v meditacích
zažil, ale po ohromení vždy zas zapomněl.
Jakmile ho více přijmu,
odstraní se bloky a mohu postupovat rychleji. I to je vše naprogramováno,
připraveno, dáno. Podle bible od počátku světa. To je ta předurčenost. Toto
poznání není pro každého, je to již esoterika...
Zkušenost s intuicí
Fenomén intuice tak
zajímavý, že stojí za to prozkoumat jeho možnosti. Moje první větší zkušenost s
intuicí byla před 23 lety. Zhypnotizoval jsem jednoho mladého dělníka a napojil
ho na intuici. Pak jsem se ho začal ptát na zákony karmy. Viz např.
https://www.seberizeni.cz/12-zakonu-karmy-ktere-zmeni-vas-zivot/ Připomínalo to
debatu s velmi zkušeným filozofem. Bylo to velice zajímavé, bohužel jsem si to
nenahrál. Mnohé, co mi říkal, jsem dodnes v knihách nenalezl.
Pak jsem přítomným
navrhl, aby se ho ptali na svůj budoucí život. Skoro všichni toho využili.
Odpovědi byly opět rychlé, podrobné, jakoby bez přemýšlení. Styl mluvy byl
zcela jiný, než dotyčného dělníka.
Znali ho úplně
jiného... Všichni jsme byli užaslí. Dnes už jsou pro mne podobné záležitosti
zcela běžné.
Překvapení pro všechny
bylo, že když jsem dělníkovi po hypnóze děkoval, že jsem se o karmě mnohé
dozvěděl, s rozpaky řekl, že o karmě nikdy neslyšel!
Ostatně totéž dělal i
dr.Kautz v Center for Applied Intuition (CAI) v Kalifornii. Napsal o tom řadu
knih, http://www.itcprague2017.org/speakers/william-kautz a
http://appliedintuition.net/
Kdo o nás rozhoduje?
Myslíme si, že se sami
rozhodujeme, ale je to daleko složitější. Do veškerého našeho jednání totiž
zasahuje naše nevědomí, a to velmi intenzivně. Je to hlavně naše nevědomí, o
kterém nic moc nevíme, i naše nadvědomí, označované jako intuice.
Běžně se k jedné
situaci vyjadřuje několik částí našeho nevědomí. To, které se ozývá nejsilněji,
většinou poslechneme, aniž by to bylo vždy správně. Často pak uděláme velkou
chybu, protože se dáme strhnout našimi emocemi.
Například, pokud se
někdo podobně jmenuje, nebo vypadá podobně, jako někdo jiný, koho dobře známe,
máme sklon na něj přenášet zaběhané vzory jednání.
Často se ozývají dávné
vzory jednání z minulých životů. Pokud žil někdo jako šlechtic, má sklon
se tak chovat, ačkoliv je to už nevhodné.
Intuice bývá velmi
slabá, takže se prosadí jen málokdy. Proto má náboženství za účel zesílit její
roli, což se však často nedaří. Rozhodují pak jen přijaté vzory jednání od
faráře, či vyčtené ze svatých knih.
Jen mystické zkušenosti
pozmění naše nevědomí tak, že vliv nadvědomí je již tak silný, že většina
rozhodnutí, zvláště těch závažných, jde od božského a má svoji vlastní
dokonalou logiku.
Nedostatky svatých
Papež se neptá Boha, koho
má svatořečit, a to je velká chyba. Pak jeho volba vypadá jako politický tah
s určitým záměrem. Svatí by měli být vzory, ale nejsou. Jen Bůh totiž může
rozhodnout, kdo by svatý měl být.
Být svatý znamená mít
velký stupeň přijetí Boha, Krista. To je podstatou křesťanství. Mají ho pouze mystikové, kterých je však mezi
svatými menšina.
Každý svatý by měl mít
i velké Dary Ducha, ty jsou důkazem boží přízně. Jedna vyléčená žena u jeho
hrobu vůbec nestačí. A už vůbec nelze, aby z budoucí svaté těsně před smrtí
vyháněli démony jako z Matky Terezy...
V životopisech
svatých se bohužel nepopisují jejich nedostatky, jejichž karmické následky se
projevily i na jejich osudech. I ti největší svatí často tápali, snažili se
prosadit proti Bohu své názory, ač jim trpělivě ukazoval, že se mýlí.
Velkou překážkou byla
jejich oddělenost od ostatních, což jim způsobovalo konflikty i nejistotu a
váhání, zda to vůbec dělají správně a zda by se neměli vrátit mezi obyčejné
věřící.
Nedostatky samy o sobě
nejsou nepřekonatelnou překážkou, ale vždy by měla být snaha plnit boží vůli,
což předpokládá umět s Bohem komunikovat.
Bůh je ve svých
hodnoceních daleko kritičtější než papež, svatých by bylo daleko méně a mnozí
by byli zcela neznámí.
Kdo je režisér tripu?
Experimenty
s psychoaktivními látkami oslovily množství lidí, jež se začali sdružovat
a říkají si různě, třeba psychonauti,
Měli by si zjistit, oč
v tripech vlastně jde, co jsou a co se v nich vlastně děje. Je to
velká věda, ale bohužel velmi málo známá, protože je z řady důvodů
tabuizovaná.
Trans je změněný stav
vědomí, přepnutí do jiného stavu. Je třeba pochopit psychologické, náboženské i
filozofické souvislosti. To je tzv.set.
Proto má každý tripy
jiné. A co je to flashback, kdy již chemické látky nejsou přítomny, ale přesto
jde o trip, i když slabší. Stačí jen určitá podobnost, vzpomínka na něj.
Primární je samotné
zaměření tripů, neponechat to náhodě či náhodné myšlence, která nás může dostat
do badtripu. Pokud nám jde o osobní rozvoj, je to ten nejlepší úmysl. To by měl
vyjadřovat rituál, který si vytvoříme pro správný setting.
Pokud máme tripů víc,
je tu pozorovatelné jejich určité směřování, vývoj. To se přenese i do stavů
mimo trip. Měníme si tak život, aniž o
tom víme...Další otázkou je, kdo vlastně trip vymyslí a vytvoří. Nemůže přece
spadnout jen tak náhodně s nebe. Nějaká entita ho musela vytvořit, a pro
určitý důvod.
S tímto režisérem
tripu se můžeme zčásti bavit přímo v tripu, pokud není příliš silný, ale
dokonce i mimo něj, což je téměř neznámé. Na to se ovšem musíme naučit
speciální metodu zvanou channeling, což je komunikace s nevědomím,
přesněji řečeno s nadvědomím, tedy intuicí. A právě ta je pak naším
Učitelem, nejen režisérem našich tripů.
Takže po tripu nám může
do detailu vysvětlit, co měly vize a pocity znamenat. Můžeme s ním
skutečně komunikovat jako s učitelem v rozsáhlejších větách. Tak
poznáme, i jak velký význam v nás intuice má. Jak moc je jiná než my, i
když v základních rysech podobná.
Tyto zkušenosti a
zákonitosti však bohužel psychonauti neberou. Neberou vůbec žádné. Nechtějí nic
slyšet. Jsou to rekreační uživatelé drog. Klasický příklad zneužívání drog. Jen
si s tím hrají, nebo v tripu poslouchají technohudbu.
Bojí se toho a chtějí
setrvat ve svých vlastních vágních představách a mýtech. Realita zážitků je na
ně bohužel moc silná káva. Po letech si sotva vzpomenou, že něco takového kdy
dělali.... Nedá se s tím nic dělat, to je mnohaletá zkušenost.
Vlnovka
Božské mne
v průběhu let naučilo mnoho metod jak zesílit intuici. Všechny jsou založeny
na vhodně zvolených symbolech, jejímž
opakováním více a více přijímáme a zesilujeme vliv božské intuice.
Při metodě vlnovky se
v meditaci i mimo ní vizualizuje nit, kterou se jakoby přišívá lidské
k božskému.
Přitom se vzájemně
nemohou dotknout a zcela se spojit, jen se k sobě trvale přiblíží bez
možnosti odtržení. Horní božské tak neustále silně ozařuje spodní lidské. Tím
ho povznáší na vyšší úroveň i s následky, které to má.
Problém ega je totiž v
tom, že předstírá, že je jediné, a nadvědomí, neboli intuici, vůbec nechce
přijmout, ač je to nezbytné. Metodou vlnovky ji má ale stále u sebe, takže si
nemůže myslet a dělat co chce. Blok ega je tak odstraněn.
---
Síla ega
Přijetí Boha nejsou jen
slova, která se jen tak řeknou. Za tím musí být mnohé. Kdepak víra, ta znamená
jen velmi málo. Posvátné knihy jsou zase jen slova, která se dají vysvětlit
různě a z Boha je pouhý neživý mýtus, který nemá reálnou existenci.
Intenzivní duchovní
rozvoj potřebuje daleko více, doslova jistotu. Poznat, jaký Bůh opravdu je a
ne, jak si Ho představujeme. Vždy je to totiž jen naivní představa, On je
nepopsatelný, lidem totálně neznámý, podivně nepochopitelný.
Velkým přínosem je
mystický zážitek, kdy Ho opravdu vidíme, vnímáme v Jeho atributech
Věčnosti, Dokonalosti a Nekonečnosti. Ale ze zkušeností s mnoha lidmi,
kteří takovým zážitkem prošli, je jasné, že ani to nestačí.
Ego se dokáže ubránit. Buď zážitek zařadí do
matné vybledávající vzpomínky, nebo ho rovnou vytěsní jako halucinaci. Možností
má ještě víc.
Dokonce ani po mnoha
zážitcích není vyhráno. Ego má neustálou snahu božské od sebe odtlačovat jako
nevítaného konkurenta! Kdepak přijímat Jeho Autoritu!
Dokonce i
v nejvyšším stupni mystiky je vysoký stupeň přijetí nutno denně udržovat
komunikací s božským. Rovněž denními malými meditacemi a jednou za měsíc
až dva silnou dynamickou meditací, kde jsou atributy Boha zcela jasně zřejmé.
K tomu i zřetelný pocit božského i mimo meditace. To jsou silné šrouby
přidržující člověka u Boha.
Tři světy
Ptal jsem se božského na
vědu o snech, o kterých toho vím málo. Nebylo moc sdílné, ale naznačilo, že je
to stejné jako v životě po smrti. Že všecky tři světy, život ve dne, ve
snech i po smrti, mají stejný základ. Všechny vytváří božské a zasahuje do
nich, tedy do nás. Vše je vedeno účelem Sebepoznání, postupným vzestupem,
návratem entity k Bohu.
Každý svět má trochu
jiné zákony, ale v mnohém jsou si podobné. Podrobnosti o nich ale božské
neuvedlo. Prý to nutně nepotřebuji...
Mřížky
Právě jsem vystoupil z
transu. Nedělal jsem spiritistickou seanci či nějakou magii, ale to, co je
podle mne nejdůležitější. Návštěvu intuice.
Lidé nemají nejmenší
tušení, jaká v nich sídlí věčná, gigantická a všemohoucí Hyperinteligence.
Nádhera nádher. Kam se hrabou virtuózové i géniové, tohle je ještě výš... Kdo
má zájem, může ho vést, vyučovat a ukazovat Její svět nekonečné, věčné a
dokonalé Tvorby. Je to exkurze, návštěva paláce Boha, dokonalé prožívání o
jakém se může lidem jen zdát. Setkání s Dokonalostí, neuvěřitelně mocnou,
označovanou jako Bůh. Ale ego nemá zájem, dokonce přímo opak, odmítání.
Do meditace č.261 mě
zvali od časného rána jak bývá zvykem i s překážkami. Meditace začala už
při přípravě. Najednou se vědomí změnilo, začaly chodit slabé vize a vyšší
myšlenky. Ponor byl mírně tísnivý, 48,5-49%. Trvala mezi půl a tři čtvrtě
hodinou. Tématem byl vývoj osobnosti ve střech stavech. Od nevědomého stavu
ega, přes vědomé hledání božského až po rozpuštění v Něm, což je hodně těžké na přijetí.
Téměř nepřekročitelné
to je, ač se nirvána v literatuře bere jako radostný cíl. Je to však
definitivní konec Všeho a vstup do totálně jiného neznámého světa, který nahání
obavy. Je Tam směska Všeho Dohromady nepochopitelná i pro božské...
Pak se výuka ukončila a
zůstalo virtuózní vnímání hudby. Kdo tohle zažije, dívá se na všecky lidské
činnosti, jinými oceňované, s velkým nadhledem.
V prvním přídavku
mě božské ukázalo to, na co jsem zapomněl. Na rozdíl od nás je u Nich čas téměř
nepodstatný. Dělají si s ním co chtějí. To uvedlo božské otázkou: Co je
čas? Bylo jasné, že je docela něčím jiným než známe. Jsou důležitější věci než
čas a dějovost.
Jádrem meditace byla
totiž vize mnoha mřížek na sobě. Ty jsou důležitější než čas. Každá znamenala
jeden archetyp, měla svůj tvar. Božské protlačovalo Sebe skrz ně. Záleželo na
tvaru mřížky, tj.na kořenovém archetypu, jak rychle bude božské mřížkou
prostupovat. Záleželo i na kombinaci archetypů, tedy mřížek jak do sebe
zapadaly. To mohlo proud božského, tj.děje tisíců inkarnací, usnadňovat, nebo
naopak zpomalovat. Proto má někdo duchovní vývoj rychlý a jiný pomalý.
V dalším přídavku
mi opět zopakovali, co jsem ještě zapomněl. Bylo to úplně na začátku meditace.
O tom, jak si božské stvoří lidské entity, aby je mohlo spoluprožívat. A skládá
si z nich celky. Jakési koule, větší a větší, které zabíraly větší celky,
nejen vývoj jedné entity.
I o ovlivňování člověka shora, jak jde udělat
cokoliv. Když jsem se ale ptal, proč je většina lidí tak fádních, odpověděli ve
smyslu, že to musí být do počtu.
Spoustu informací jsem
zapomněl. Dodatečně jsem si vzpomněl na reakci božského na diskuzi na webu o
komunistických družstvech. Ty podle božského mohou existovat, ale pouze na
základě dobrovolnosti. Jejich účel symbolizuje snahu o sjednocení
v božském.
Tak, jak to komunisté
dělají, to jít nemůže. Musí to vycházet z přirozenosti, ne v násilné
aplikaci vymyšlené ideje.
A také, když
s někým mluvím, nemohu ho učit, protože ho nechci vnímat. Jen mu informace
hodím, jak je mám v sobě. Bez ohledu na to, co mu to může dát. Na druhé
straně nevzniká vazba, nerozmělňuji se.
V meditaci byly i
ukázky práce božských sil. Bylo to však tak totálně nepochopitelné, že ji nelze
ani přibližně popsat. Sám jsem ji nechápal. Rozhodně je to úplně jinak, než si
představujeme.
Máme si uvědomit, že
tyto zážitky jsou Darem. Nemůžeme si je sami vytvořit, na to nemáme ani trochu.
Prožít takovou nádheru nádher není zadarmo. Byla to meditace úsporná, vše je už
dlouho v režimu úspor. Meditaci si prostě musím odpracovat zátěžemi a
proto chci, abych dostal co nejvíc za co nejméně zátěže. Je v tom tedy
určitý spor s božským. Bohužel nesmím vidět do konkrétních hodnot a
nastavení.
V malé meditaci mi
třetí den vysvětlili, že i moje zesílená intuice mě něco stojí, předává mi
inteligenci. Část zisku z zátěže jde i
na jiné účely než na mě. Proto je nyní i trochu méně a slabších malých meditací
i stálého ponoru. Dostávám daleko méně než bych chtěl. Dávají mi zato daleko více informací, víc mne
vedou. Např.:
-Zátěž je jeden extrém
vyvážený druhým, božskými schopnostmi
-Mystika je zvýšená
citlivost ke všemu a to vytváří i problém TND
-Božské nám raději
řekne o směru událostí, jejich logice, než o tom, co je a co bude
-Božské se se mnou
nebude hádat a vyjednávat o zátěžích.
-Běžné nemoci už mít
nebudu kvůli téhle efektivní zátěži
-Vliv božského ve mne
stále zesiluje a tím se zmenšuje prostor pro chyby a hříchy
-Stejně jsem celý měsíc
po meditaci dostával dva i tři malé meditace denně, hodně komunikace a i dost
stálých ponorů
Alfa i Omega
Právě mi v malé
meditaci božské připomnělo zážitek dříve vyhrazený jen velkým meditacím. To
hlavní, čím se liší náš svět od Jejich Království božího.
Zde žijeme jako myšky v
neznámém širém světě a nevíme co bylo před naším narozením, ani co bude po naší
smrti. Vlastně ani životu nerozumíme, jsme tu jen na krátké návštěvě, slepí a
hluší.
Ale Tam je vše Jinak.
Všecko v Celku, v Úplnosti. Věčnost je Tam tak jasně vidět, jako na
dlani. Vše pohromadě. Jsme celým Stvořením naráz. A hrajeme si s Ním,
zkoumáme Ho.
To je pravý význam
Kristových slov Já jsem Alfa i Omega. Bůh je Celkem, počátkem i koncem Všeho...
Škoda jen, že takový
zážitek je vždy jen krátký. Je prostě pro nás drahé nakouknout do Jejich Světa
světů... Ještě dlouho nebudeme moci Tam být trvale...
V další meditaci mi
božské ukazovalo, jak žijeme na strašně malém prostoru Nekonečna. Když jsem
chtěl přidat, tak zase obligátní odpověď, že to nejde...
Elegantní důkaz Boha
poslechem hudby
Ani detailní popisy mystických
zážitků zapřísáhlé ateisty nepřesvědčí. Prostě jim nevěří. Pokládají je za
obyčejnou fantazii.
Nezbývá než mít vlastní
zážitky, ale jak na ně? Nejjednodušší by bylo vykouřit jointa a jít do kostela,
kde právě hrají varhany, nebo zvoní zvony. To by mělo zafungovat snad všem.
Je ovšem otázka, co
nastane po takovém zážitku, zvlášť opakovaném. Je to jen na odpovědnosti
každého. Není to zas až tak bezpečné, může se uvolnit kdeco z podvědomí...
Méně silné, zato více
bezpečnější by byla metoda poslechu hudby rozšířeným vědomím. To by šlo
zajistit jointem, slaběji i deckou vína či hyperventilací.
Hudbu by bylo třeba
poslouchat hodně nahlas a dobře vybranou. Nejlépe vleže se zakrytýma očima
šátkem jako při holotropním dýchání. Nejvíc se osvědčil zpěv této zpěvačky
https://www.youtube.com/watch?v=BoXsxYf2UMA
Při poslechu hudby se
od vás nic nežádá, jen pasivně poslouchat hudbu a nechat se vtáhnout do
úžasného světa nad naším světem. Myšlenky se vám zastaví samy.
Co se stane? Prožitek
hudby se neuvěřitelně zdokonalí. Uslyšíte hudbu tak, jak jste ji ještě nikdy
neslyšeli. Vnímáte přímo božskou hudbu, stáváte se jí, Bůh ve vás zpívá. Jste
téměř Jím. Ani virtuózové ji neslyší tak dobře.
Je to díky vaší
intuici, která vás na chvíli takto oslovila. Pokaždé je to jiné. Silnější,
slabší či kratší, jak intuice právě chce. Nelze si to vynutit, ale prosba občas
pomůže.
Opakované pokusy však
vzbudí zájem vaší intuice a začne s vámi více pracovat. Je pro ego nepříjemný
konkurent ve vědomí a začne se bránit, že ho někdo chytřejší vytlačuje
z jeho výsostného postavení ve vás... Každý by na dotaz na intuici
odpověděl, že je třeba ji zesilovat, ale udělá pravý opak...
Proto je o tyto metody
tak malý zájem a naprostá většina těch, co tyto peak experience měla, od nich
brzy uteče... Proto je v nás intuice, a tedy vědomí o Bohu, tak málo.
Sto let republiky
Stoleté výročí je
důvodem k zamyšlení, znovu promyslet dávnou otázku po smyslu českých dějin. Základem je správně pochopit
naší geostrategickou polohu. Malý slovanský národ Zemí koruny České byl vždy
uprostřed Evropy v průsečíku zájmů okolí, to je velmi nebezpečná poloha, o
kterou mělo zájem spousta silných sousedů.
Vždyť my jsme tu ani
nebyli první. Před námi tu byli Keltové a pak germánské kmeny, které si pak
dělali nárok na toto území.
Přišli jsme sem jako
několik z mnoha slovanských kmenů v období stěhování národů. Povahová
spřízněnost je jasná. Dostali jsme se ale nejvíce na západ, byli jsme tedy
nejvíce ovlivňování její vyspělejší kulturou.
Silně nás ovlivnily
husitské války. Původně šlo o náboženskou reformu spojenou s vidinou
brzkého konce světa. Vznikl však bratrovražedný konflikt, po kterém jsme byli
Evropou vnímáni jako krutí kacíři.
Habsburkové nás neokupovali,
ale chtěli to z nás vyhnat a po staletích se jim to zdařilo. Kdo byl
odbojný, toho poslali do bojů s Osmanskými Turky, nebo přinutili
k emigraci. Nakonec bylo dobře, že jsme byli součástí jejich říše. Druhou
variantou bylo pouze patřit k Německu, které by s námi brzo udělalo rychlý
konec jako s jinými slovanskými kmeny na jejich území. Už neexistují.
Záviděli jsme Maďarům
jejich postavení v R-U a až do konce 1.sv. se nám dařilo naše postavení
pomalu zlepšovat. Jeho porážka způsobila rozpad říše na množství států. Mírová
konference nám potvrdila Slovensko, které k nám ale nikdy předtím
nepatřilo a Podkarpatskou Rus, která k nám měla ještě dál.
Velkou zátěží byly tři
miliony Němců, kteří se odmítali česky jen naučit. Chtěli by k Německu,
neměli nás rádi. Měli jsme sice svůj stát, ale naše situace byla zoufalá, což
se málo ví. Byli jsme obklopeni samými nepřáteli, kteří měli na nás územní
nároky a jen čekali na příležitost, aby je mohli uplatnit. TGM a Beneš dělali
co mohli, ale bylo to málo platné.
Malá dohoda i věčné
snahy o vazbu na Francii neměly šanci na úspěch. Militarizace Německa byla
velkou hrozbou, ale západní velmoci do další války nechtěly za žádnou cenu. Moc
dobře si pamatovali hrůzy 1.sv.v. Raději strkaly hlavu do písku a ani
mezinárodní organizace nebyly nic platné.
Byli jsme
v bezvýchodné situaci, když jsme byli vystavení Mnichovské smlouvě.
Všichni byli proti nám, nikdo nám nechtěl, ba ani nemohl pomoci. Co jsme měli
dělat? Pohraniční opevnění byla Potěmkinova vesnice a anšlusem Rakouska se
odkryla nechráněná jižní hranice.
Za dva dny tankového
útoku z jihu by bylo po nás. Takový debakl je horší, než vyklizení
pohraničí. Vznikla Druhá republika, kde jsme utržili hodně ostudy. Ze strachu z
Německa jsme začali zavádět nedemokratické zákony podobně jako v Německu a
Itálii. To Hitlerovi nestačilo, zabral nás celé a udělal si z nás bezmocné
dodavatele.
Naštěstí jsme nemuseli
na východní frontu jako Slováci, kteří se odtrhli a ze strachu z Maďarů se
raději přimkli k Německu. Byla tu ohromně silná atmosféra strachu, ale
lidské ztráty byly malé. Diverzní akce ale mohly být větší.
Katastrofální situace
pokračovala i po válce a Beneš opět nemohl udělat zázrak. Velmoci si opět
rozdělily zóny bez nás. Bylo tu mnoho vlivných lidí, kteří by za komunismus dali
život a byli ochotni k čemukoliv. Měli za zády SSSR, které si demokratické
metody nevybíralo nikdy.
Jejich komunistické
nadšení způsobila hospodářská krize, zrada západních spojenců v Mnichově i
válečné úspěchy SSSR. I komunistická idea, která slibovala ráj na zemi.
Naivní intelektuálové i
obyčejné lidí tomu uvěřili, stejně jako Němci Hitlerovi jeho fašismus.
Vyčítá se Benešovi, že
přijal demisi ministrů. Jistě věděl, že zase prohrál. Co by se ale stalo, kdyby
to neudělal? Gottwald by si pozval sovětskou armádu, která na to jen čekala.
Pro Stalina nebyl Beneš ničím, jen bezvýznamnou figurkou bez síly a moci.
Komunisté by ztratili legitimitu, ale to by na situaci nic nezměnilo.
Z rukou Německa jsme přešli do sféry SSSR.
Beznadějná situace se
zopakovala i v roce 1968. Skutečně tu kontrarevoluce byla. Snažili jsme se
teror komunismu napravit, dokonce po dobrém.
To nemohl Brežněv
připustit, tak na nás poslal tanky svoje i ty „spřátelené“. Kupodivu nikdo
neříká, že jsme se měli bránit, ač situace byla stejně zoufale beznadějná jako
v roce
Jací tedy jsme?
Rozhodně ne velcí hrdinové. Prý máme holubičí povahu. U nás se bojovalo
naposled za prusko-rakouských válek roku 1866. Panicky se bojíme imigrantů,
žádní tu přitom nejsou ani nebudou. Žádný teroristický útok tu nikdy nebyl, a
to ani v zemích Vizsegradu. Tak proč? V Druhé republice se panický
strach také silně projevil, ba ostudně.
Poláci s úsměvem
říkají, že naše válečná vlajka je bílý lev na bílém poli. Viz
článek. Co ale oni svojí bojovností dosáhlí? Dlouhou dobu ani neexistovali
jako samostatný stát, Německo a Rusko si je rozdělilo mezi sebe. Bojovali pak
se Sovětským svazem, následně je
zmasakrovalo Německo, ale stejně upadli do sovětského vlivu.
Vzorem nám nemůže být
ani slovanské Srbsko. Sice si udrželo svou samostatnost, ale za cenu těžkých
bojů a ztrát. Kvůli tomu atentátem rozpoutali i 1.sv.v. Krvavá Krajinská válka
proti ostatním Jihoslovanům v devadesátých letech minulého století
zdevastovala zemi a dodnes na tom není dobře. My jsme proti jiným Slovanům
nikdy nebojovali.
Nemáme územní požadavky
na nikoho, s každým se snažíme vycházet přátelsky a to je správné. Nemáme
ani imperiální ambice, držíme se při zemi. Evropská unie a NATO je pro nás
požehnáním.
Nejsme příliš
sebevědomí, ale hodně opatrní, relativně disciplinovaní, sociálně
zaměření. Jsme relativně i skromní a
pracovití. Umíme si vždy poradit. Uznáváme nutnost demokracie.
Není tedy důvod
k přílišnému sebeobviňování. Žádný velký konflikt jsme nikdy nezavinili,
žijeme si celkem dobře a výhled do budoucna je také celkem příznivý. Na to, že
jsme stále samostatní na tak nebezpečném území uprostřed Evropy při tak
malém počtu obyvatel je velký úspěch.
Ze života do života
Že bude meditace č.260
úsporná, mi ukázali ve vizi hned na začátku. Tlustá čára značící maximum
ponoru, který mi dají, tedy 48,5%. Tedy ne moc, ale ani málo.
Zato byla meditace
neutrální, nemuseli do ní dávat žádnou Jinakost. Vysvětlovali mi některé
zákonitosti duchovního vývoje. Ptali se mne, proč mám takový život, jaký mám.
Odpověděl jsem správně, že je to dáno nastavením archetypů. Chtěl jsem vidět,
jak to probíhá v božském světě, kde to plánují.
S úsměvem mi
řekli, že Tam přece žádné pevné tvary ani nic jiného nejsou. Každý si Tam vše
vytváří jak chce. Důležité jsou jen symboly, které vize zpodobňují.
Mezi sebou komunikují
takovými obrazy a pocity. Trochu to také děláme, ale jen nedokonale. Vědí co my
ne, že i Oni jsou vlastně takový obraz, film, který může vypadat různě. Celé
Stvoření je takové.
Podobně si na počítači
můžeme nastavit určité skiny a ikony, celé prostředí tak, aby nám vyhovovalo.
V prvním přídavku
zesílili ponor na 49%, to už je božská nádhera Sama. A virtuózní vnímání hudby
k tomu. Poslali mi vizi, jak stojím ve dlouhé frontě lidí, převyšuji je
svou postavou. Ti lidé ani neměli tvář, jen tupě zírali do země. Já se však
bystře a zvědavě rozhlížel na všecky strany.
K tomu mi řekli,
že lidé dělají chybu, když si myslí, že mají jen tenhle život. Že se mohou tak
jako já rozhlížet do dlouhého řetězu životů do minulosti i budoucnosti. Jsme ve
škole a máme mít přehled, co se děje v pod našim i nad naším školním
ročníkem, životem. Žádná smrt tedy není, jen trochu jiný prográmek života.
Ptal jsem se na své
příští životy, ale řekli mi jen, že můj přísný Směrč z božské správy bude mnou
se svým průrazným stylem dál. To mě ovlivní hlavně.
Ve druhém přídavku mi
dali ponor jen 48% a nic se nedělo. Když jsem se ptal proč, řekli, že už výuka
skončila. Mám málo energie, tak mám vystoupit. Tak jsem poděkoval a vystoupil,
ač se mi zdála krátká, snad ani 30 minut.
Obávám se, že týden
častých malých meditací nebude tak silný jako dřív. Ach jo, určují to ty
nešťastné zátěže a já bych chtěl vše zdarma...
Ptal jsem se také na
překvapivou informaci, že v několikátém životě se mám dostat do vysoké
civilizace, kde bude hrozit nebezpečí, že z ní spadnu níž. Božské řeklo,
že to přece nevadí, už jen se Tam dostat bude velký úspěch. Z toho je
vidět, jak je božské pragmatické.
Zázrak mystické
meditace
Zítra mám meditaci č.260.
Jaké je to jít do meditace už po tolikáté? Stále je to vzrušující pocit, jako
byste stáli před velmi významnou návštěvou, či objevem objevů...
Pokusím se z mého
pohledu vysvětlit, co taková meditace vlastně je. Je to vlastně nemožné ji
laikům popsat, tak moc se liší od všeho, co zná. Na rozdíl od laických představ
není mystická meditace o prázdnotě, klidu, míru a harmonii. Vlastně naopak, je
o ohromení atributy Boha proudy Poznání. Je o genialitě a virtuozitě Boha.
Běžné řeči laiků, zda
Bůh je či není, a že je to hlavně věc víry, je po takovém zážitku zcela směšná.
Kdo Boha viděl, víru nepotřebuje. Ani žádné náboženské organizace, protože má
k Bohu volný přístup kdykoliv a kdekoliv.
To je i jeden
z důvodů, proč mystiky nemají rádi jak věřící, tak i ateisté. Co by takový
zážitek udělal s průměrným knězem? Někteří by na něj chtěli rychle
zapomenout, jiní by se odebrali do ústraní, aby zcela změnili svůj postoj
k víře a nahradili ji jistotou.
Je to vlastně zázrak, o
kterém lidstvo vlastně vůbec neví, ač mystické meditace zasvěcenci a mystikové
mají již celá tisíciletí. Z mnoha důvodů je jejich reálná existence
zamlžována, ba přímo tajena, ač se o nich píše ve všech svatých knihách. Právě
z nich totiž všechna náboženství vznikla!
Zázrak je to proto, že
se lze během několika vteřin dostat do zcela jiných světů, jež vysoko přesahují
naší malou Zemičku a my sami se také náhle ale dočasně radikálně zdokonalíme.
To zcela rozbije ateistické i materialistické představy těch, kteří To zažili.
Je to také Dar Boha, protože
je jen Jeho zásluhou, že můžeme ve vytržení ducha na chvíli nahlížet do světů
Boha, jinak nepřístupných.
Tato meditace je i
výuka. Božské mystika ve Svých vševyjadřujících pocitech a vizích postupně
zasvěcuje do Tajemství Stvoření.
Meditace mají svůj
vývoj. Nejprve jsou silně extatické. Neuvěřitelná krása koncentrované božské
Dokonalosti způsobí, že se při návratu do těla cítíme, jako bychom lezli do
lahve od octa.
Pak následují léta
ohromujících meditací, kdy se až třeseme poznáním lidem utajené božské
filozofie Všeho.
Pak jsou meditace
trochu slabší, již ne extatické, ani tolik ohromující, protože jsou úsporné. Po
těchto meditacích několik dní následuje řada dalších, jen trochu kratších.
Božský pocit už ani mezi meditacemi zcela nemizí, jak tomu bylo dřív. To je
nejvyšší etapa mystiky.
Meditace člověka změní.
Skutečně ho přiblíží Bohu, má pak na něj daleko větší vliv a to se projeví
v silně zesílené intuici.
Co se v mystické
meditaci nezažije
Úžasné, často
ohromující zážitky v transu rozšířeného vědomí mají nekonečno variant
téhož. Vždy to je výuka božské filozofie, lidem neznámá. Jde totiž o poznání a
následné přijetí Boha jako Reality. Jak je Jiný než my a naše názory o Něm.
To je tak těžká a
obsáhlá práce, že trvá desítky let. Vlastně celý život mystika a nejen tento.
Postupně stupeň přijetí Boha roste a tím i přiblížení se Jemu. Je
v mystické škole se spoustou božských Učitelů, Guruů, kteří na něj
neustále vymýšlejí výukové programy.
Bylo by však naivní si
myslet, že mystik v meditaci navštěvuje Království boží, čili nebeské.
Sice to tak může místy vypadat, ale vždy jsou to jen náznaky. Mívá i silně
zvýšenou inteligenci, aby vůbec mohl Boha alespoň trochu vnímat, ale nikdy Tam
není jako doma.
Dokonce ani komunikací
s božským se nedozví podrobnosti o životě bohů a božstev, natož aby je
mohl v
MD je o očišťování
Meditace č.259 byla
velmi podobná minulé. Také po měsíci. Ponor až 48,5% byl ale místy trochu
tísnivý kvůli probírané Jinakosti. Tedy asi hodinová božská přednáška,
koncipovaná do geniální divadelní hry, čili úžasných videoklipů speciálně pro
mě! Místy mi dali i praktickou informaci.
Ono ví, co ještě úplně
nechápu a vysvětlovala mě to z mnoha různých pohledů. Tu dokonale
nastavenou Hru o Sebepoznání, kterou božské hraje samo Sobě...
Lidé se bojí mystiky i
proto, že tuší, že je v ní opravdu konec oddělenosti, entity. Je pěkné o
tom mluvit, ale Poznání toho, úplné prožití, je úplně něco jiného. Takhle
Absolutno ve Věčnosti bliká, zažíná i zháší všecky entity. Vše je dokonalé,
logické. I já jsem takové bliknutí, moje božské zas jiné bliknutí. To mi
odpovědělo na otázku, kdo jsem vlastně já. Přijmout To je vážně těžké.
Božské mi ukázalo
všechny pohledy na Sebepoznání, tuhle Hru, abych ji dokonale pochopil.
To je luxus, takové
meditace ukazují, jak je božské krásné v porovnání s naším životem,
po všech stránkách. Je nad námi, my vidíme jen naše plahočení, Oni všecky
geniální souvislosti. To nemůžeme napodobit, ale musíme se o to snažit.
Když jsem chtěl poznat
své příští životy ve vyšších životech, ve vizi mi ukázali, že to nejde. Vše je
prý mnohonásobně složitější než si myslím a ukázali vizi, jak se vše štěpí a
mění v nekonečné proměně.
Lidem ani není dovoleno
pochopit Hry, které s nimi božské hraje. I ten vztah mezi božským a mnou, to
je nepochopitelnost sama. Lidské představy o tom jsou vážně směšné. Božské jen
naznačovalo, nešlo do detailů.
Hlavně ale byla
meditace o tom, že MD je o očišťování. Není to žádný klídek důchodu, ale
neustálý intenzivní proces Poznávání, i když ne tak překotný jako kdysi.
Očišťování není jen o povaze, ale hlavně od omezenosti. O tom byla jedna
z vizí, jak ryby ležely vedle sebe a proud vody je očisťoval od bahna
zemitosti, zatuhlosti forem.
Božské hledalo mé
skryté bloky, projevující se v chybách, jistých nelogičnostech, jež
občas projevuji. Ty vedou k jejich kořenům. Působením božského si je
uvědomím a bloky mizí. Můj vývoj se tak může zrychlit. Takové je moje
očišťování v mystice.
Vážně není problém se
do božského dostat na návštěvu. Ač to skoro nikdo nechce udělat a zažít Tu
úžasnost. Jak je Jiné než já, což mě neustále překvapuje. Kde se To
v člověku bere, taková Nádhera, Moudrost, do které se dá vskočit tak
rychle! Jak do mne dokonale vidí!
Uvědomovat si tu
nekonečnou složitost a současně tu nepopsatelnou Jednoduchost, to je přijetí
Boha! Věčně máme po boku dokonalou Inteligenci, kterou k naší velké škodě
tak málo využíváme … Intuice mi naznačila, jak žije v proudech extáze
tryskajících z Boha. To mě ještě čeká!
Přídavků bylo více, na
konci byly kratší a začala se projevovat únava. To je daň za zážitek, bohužel
jsou meditace tak drahé… Po meditaci opět proud malých krásných meditací, ale i
vyšší zátěže jako dříve. Vše v zájmu úspor.
Třetí rok v MD
Poslední etapa mystiky,
tzv.MD, se po dvou až třech letech příliš neliší od situace na jejím začátku a
vypadá to, že ani do budoucna nelze čekat velké změny.
Meditace, jak malé tak
i velké, jsou stále ve stejném stylu, ač jsou drahé. Rovněž časté stálé ponory.
Božské stále používá
hry v kterých je těžké se zprvu vyznat. K mnoha informacím se prostě
nedostanu a vše je nakonec trochu jinak....
Ani etapa MD není bez
častých změn. Božské zejména neustále hledá nové, účinnější metody zátěží,
které by nebyly pro mystika nepřijatelné, což je velmi těžký úkol.
Změna se přesto stala,
po dvou letech mi zesílili zátěže a na čas ubrali ponory. Božskému se zdál můj
proces příliš klidný, chtělo zlepšit efektivitu.
Proto přidali novou
vnější veřejnou činnost, která nezahrnuje jen osobní a psané aktivity, ale
hlavně nevědomé. Skrz mne jdou od božského proudy ovlivňující nadané jedince.
Tím i božské plní své úkoly, za které je hodnoceno.
To ale způsobuje moji
vyšší zátěž. Pro božské je to však velmi důležité, tím vzrostla i moje
důležitost, protože přes jiné lidi to moc dobře nejde.
Nezpůsobilo mi to velké
nadšení. Zvlášť když začali zavádět nové druhy zátěže, ne moc příjemné, ač prý
velmi účinné. Vůbec vše je nyní limitováno zátěžemi, vlastně ještě více než
dříve.
Na druhé straně zmizely
malé i velké výpadky schopností, které byly dříve dosti časté, některé i
dlouhé. Proces je daleko více stabilní. Drobnou změnou je to, že si mohu říci o
meditaci, a dostanu ji, což nebývalo.
Už daleko více než
dříve vím, že se nemám zabývat vedlejšími věcmi jako kvantová mechanika, kterou
stejně nemohu pochopit, ani duchovními cestami jiných. Pracovat pouze
s perspektivními jedinci, ke kterým mě božské samo zavede a dá k nim
instrukce.
Výuka božského od
božského
Měsíc od minulé
meditace mne napadlo, že bych rád měl další, ale pak si uvědomil, že to možná nebude dobře přijato. Vždyť mají být
už jen po několika měsících. Kdoví, kolik a jakou zátěže kvůli ní dostanu…
Božské skutečně nebylo
nadšeno, rozpočet je prý limitní, ale když už mě to napadlo, nemohou říci ne.
Meditace č.258 skutečně byla, ale nikoliv slabá ani krátká, jak jsem čekal.
Byla to výuka božským
Učitelem. Rozdíl inteligence mezi námi byl neuvěřitelně velký, jako rozdíl dvou
světů. Dával mi i otázky, jakési rébusy,
probíralo sel kdeco. Bylo jasné, že chápe daleko více souvislostí,.rychleji
a podrobněji než já.
Bylo to mnoho
geniálních postřehů, mnohé pro mne nové. I o mě, jaký jsem poděs, zaměřen na
rychlost, ale že to není chyba. Ono i s tím hodnocením je to jinak než se
nám zdá.
Lidské jednání vlastně
není svobodné, jak si rádi myslíme, ale je realizací určitého božského Záměru,
vycházejícího ze základních vzorců, jakési ideje, o kterém mluvil ten, co to
měl také v meditaci.
Tímto způsobem můžeme
získat úplně jiný pohled na svět.- ne už jen ten lidský povrchní pohled, tedy
dějiny, ale v podstatě nadčasovou matematickou Hrou, kde již nejde o čas, tedy
děje. Je to svět fraktálů. Ukazoval mi také, jak božské stále vyvažuje
nekonečno dualit. Prostě Všechno…
Hlavní část byla s ponorem
48% a středně silné vnímání hudby. Nezvykle silné geometrické vize. Ponor byl stále neutrální. Jak mi
vysvětlovali, je tou nejrychlejší duchovní cestou, přímo do Jádra Celku.
Vize dvou membrán
blízko u sebe, to je vyšší a nižší dimenze, já a božské. Obě se rozvibrují, až
se místy skoro dotýkají. Vzniká elektrický oblouk, kterým se téměř svaří, ale
tomu je zabráněno, dvě dimenze se totiž nemohou dotknout. To je ten můj
expresní styl, maximální rychlost duchovního vývoje, vymakaný božským do detailů.
Božské mi
s hrdostí ukazovalo, jak mě dokonale nastavili a jak to krásně funguje.
Jak má na mne obrovský vliv, prý jsem takový velekněz…
Do meditace se občas
zapojilo geniálním postřehem moje Třetí oko. To nejvíce rozumí božskému, ale
Ono nerado nechává nahlédnout do Sebe.
Po hlavní části byly
dva přídavky jako obvykle, ještě silnější, ale k mému velkému překvapení
pak přidávali další a další, až jich bylo sedm s celkovou délkou přes dvě
hodiny! Takovou meditaci jsem ještě v MD neměl.
Sedm náhlých skoků do
totálně jiného, daleko dokonalejšího světa božské jemné, ladné Hravosti. Co
jsme proti Tomu… Božské překypuje dokonalou Tvořivostí, ale pro nás je drahá,
to je věčný problém mystiky.
Ponor byl v nich
neutrálních 48.5%, úžasně krásné vnímání hudby. Postupně byly dějově klidnější
a kratší. Nechtěl jsem na konci přídavků vystupovat, až mne museli
přesvědčovat, že je už konec.
Nádherná meditace,
kterou bych měl nejraději trvale. Snad takové budou i další. Zátěží opravdu
přibylo. Že by to tak mělo být i dále? Pěknou, dlouhou meditaci, ale odpracovat
si ji zátěžemi?
Hned po meditaci mě
začalo božské zvát do řady malých meditací s pěkným ponorem. Občas ni v
nich něco vysvětlilo.
Ale už čtvrtý den malé
meditace skoro nebyly. Prý byla meditace moc drahá, tolik přídavků a bez tísně,
tak už to už bude slabší. Co příště bude, říci nechtějí a jak jsem si to
odpracoval také ne. Další den mi řekli, že tato dlouhá neutrální meditace byla
velmi drahá a malé meditace už budou jen slabé...
Duch Svatý v Písmu
V Novém zákoně se
popisuje, jak Kristus odchází a přichází Duch Svatý, aby pokračoval v Jeho
Díle. Není tedy pravda, že není třeba ke křesťanství nic přidávat. A že cokoliv
se teď vydává za boha, je falešné a zmatečné. Z mnoha výroků Krista jsem
vybral tyto:
Mk.13.11 A když vás
budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti a nerozmýšlejte
si, co byste řekli, ale mluvte to, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to
totiž vy, kdo mluví, ale Duch Svatý, protože Duch Svatý vás v tu chvíli naučí,
co máte říci."
L.14. 26 Avšak
Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a
připomene vám všechno, co jsem vám řekl
L.11. 13 Jestliže tedy
vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský
Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?"
J.14.
J.16. 7 Já vám však
říkám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž neodejdu,
nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám. Ještě vám mám
mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést.
Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude
totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat
i věci, které mají přijít.
Skutky apoštolské jsou
plné konkrétného působení Ducha Svatého, zejména při Jeho vylití na Kristovy
učedníky:
Sk.2. 1 Když pak přišel
den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. A náhle nastal zvuk z nebe, jako
valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim
ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. A všichni
byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával
promlouvat.
Sk.4.
Mystické zážitky se
projevily i při zabití Štěpána farizeji:
Sk.7. 55 On však
(Štěpán), plný Ducha Svatého, upřel zrak do nebe, spatřil Boží slávu a Ježíše,
stojícího po Boží pravici, a řekl: "Hle, vidím otevřená nebesa a Syna
člověka stojícího po Boží pravici!"
Výrazně působil Duch
Svatý v obrácení Saula na apoštola Pavla:
Sk.9. 17 Ananiáš tedy
odešel, a když vešel do toho domu, vložil na něj ruce a řekl: "Saule,
bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys
prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým."
Sk.20. 23 mimo to, že mi
Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení.
Sk.21. 11 Když k nám
přišel, vzal Pavlův pás, svázal si ruce i nohy a řekl: "Toto říká Duch
Svatý: Toho muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jeruzalémě a
vydají ho do rukou pohanů."
Sk.28. 25 Neměli tedy
mezi sebou shodu a začali se rozcházet poté, co Pavel řekl to jedno slovo:
"Duch Svatý dobře mluvil k našim otcům skrze proroka Izaiáše, když řekl:
'Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte, a zrakem
uvidíte, ale nijak neprohlédnete. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo; svýma ušima
ztěžka slyšeli a své oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima
neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit. Ať je
vám tedy známo, že toto Boží spasení bylo posláno pohanům, a ti uslyší!"
I Pavlovy dopisy
obsahují slova Ducha svatého. Tehdy Ho měli všichni apoštolové, ale později
tato schopnost vymizela a už se téměř nikdy neobnovila. Kdo Ho nevolá, nemůže
Ho dostat...
2Kor 12, 2 Znám člověka v Kristu, který byl
před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda
mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka, který byl vytržen do ráje a
uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.
Zj
Zj
Pomoc začátečníkům
v mystice
Po prvním silném
mystickém zážitku se mnoho začínajících mystiků setkává s problémem. Je to
krok do nového a neznámého stylu života, kde je vše trochu jinak. Tento proces,
vlastně škola, rozhodně není selankou, jak by si mnozí přáli. Zvyknout si na
to, je otázkou mnoha let, než je soužití s božským zcela zvládnuto.
Podobně jako v jiných
oborech se začátečníci zbytečně bojí neznámých silných zážitků, zejména, když
je jejich okolí obviňuje s kontaktu s nečistými silami. Přesně to se
stávalo i Kristu i Jeho apoštolům.
Často si své zážitky
vykládají chybně. Nevyužívají ani možnost zeptat se na ně božského a sami jen
tápou a to jejich proces zbytečně prodlužuje a komplikuje. Často mají sklon
všem o tom říci a jako někteří svatí brát na sebe hříchy jiných. Přitom mají
nejprve zvládat jejich vlastní proces.
Sami neví, jak se tomu postavit, zvláště, když
o něčem takovém nic nevědí. Vždyť ani dnes nejsou běžně známé knihy se
zkušenostmi v tomto oboru. Ty dostupné zdaleka neobsahují vše a ne vše je
také správně.
Nejlépe je mít možnost
se ptát zkušenějších. Nejde totiž jen o jednu, dvě rady, nejlépe je mít možnost
ptát se velmi často, a na vše. Takové konzultace mají trvat několik let.
Potřebné jsou zejména i
u počátku Temné noci duše. Ta je náročná pro všechny a trvá dlouho, než se
s ní mystik začne sžívat. Mystický proces má mnoho etap a po celá
desetiletí se neustále mění, jak je mystik přibližován Bohu.
Hlavní pomocí je ale
to, že začátečník vidí na zkušenějších, že proces, ač vypadá tak podivný, se dá
docela dobře zvládnout a že přináší znatelné výsledky. Někdy však na něj silně
dopadá tíha z dlouhého mystického procesu. Moc by si toho přál, ale nejde
to. Pak jsou rady zkušenějších nepostradatelné. Chápe, že by se sám daleko
nedostal.
Ale takových, kteří
opravdu zkušenosti v mystice mají, je velmi málo. Ostatních se nemá smysl ani
ptát, protože stejně poradí špatně. Hlavní je vlastní komunikace s Bohem.
Ta má ještě větší hodnotu než ty nejlepší rady. Božského se lze i ptát na rady,
které dostává a hlavně na vlastní postřehy a názory.
Moje příští životy
Při malé meditaci mi
včera konečně řekli něco o mých příštích životech, nejen o tom dalším. Budou mu
dost podobné, tj.vyšší úroveň i podíl dobra, ale stále fyzické civilizace, jen
jemnější. Problém tam budu mít podobně jako zde s nepřijetím. I ony jsou
dost ateistické.
Ale pak se dostanu do
ještě vyšší civilizace, přibližně úrovně bohů. Ta už fyzická nebude a
s její vysokou úrovní už budu mít moc práce ji zvládnout.
Můj spodek vědomí mě
bude zatěžovat, protože budu rychlým vývojem příliš protažen. Nastanou problémy
se stabilitou a bude nebezpečí, že se v té civilizaci neudržím. Byl jsem
na tu civilizaci zvědavý, jaké to tam je, tak mne napadlo ji začít prožívat už
nyní v meditacích abych si zvykal.
Prý to ale není dobrý nápad. Ale jak na to
jinak? To prý právě dělají a budou dělat dál... Pak mne napadlo, že nejlépe je
zvyknout si na vyšší civilizaci tak, že mi do meditace dají ještě vyšší... A to
už jsem mockrát zažil...
Nakonec prý nebude
tragédie, že z ní vypadnu zpět do nižší. I tak to bude velkým přínosem...
Mystérium krve
Naše krev obsahuje
nejkoncentrovanější informaci o nás. To věděli už v pravěku šamané i
bojovníci. Obřady spojené s krví se táhnou dějinami ve všech kulturách.
Symbolem přátelství byl rituál smíšení krve.
Jsme to, co jíme. Zejména
židovské náboženství je známo zákazem požívání potravin z krve zvířat. V Novém
zákoně je to uloženo i křesťanům, ale kromě jehovistů se tím nikdo neřídí. I
maso musí být odkrveno, ale to nedělají ani oni.
Správně však říkají, že
transfúze může být škodlivá. Nevědí proč, ačkoliv odpověď není tak těžká. Krev
totiž může příjemce negativně ovlivnit.
Přijímání krve je i
v pozadí křesťanského rituálu Večeře Páně. V něm kněz mění víno na krev
Krista a podává lidem. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím. Nikoliv
však přijmout jen Jeho duchovní aspekt, ale celého Krista z masa a kostí...
Oslovuje to naše nevědomí, mnoho mystických zážitků věřících bylo právě při
tom.
Proč ale právě víno? Je
tu vizuální podobnost, ta je velmi důležitá. Předsudky nejsou na místě, nejde
přece o opilost. Ale jedno, dvě deci vína znatelně zlepšuje vnímavost. Alkohol zesiluje přechod do transu, tedy
vytržení ducha a o něm obřad Večeře Páně hlavně je.
Je to tak silný
zážitek, pokud je správně proveden a přijat, že vzbuzuje ohromení. Proto ho
katolická církev úmyslně zeslabuje. Víno při bohoslužbě pije pouze kněz.
Protestanté to
kritizují, ale sami pod různými výmluvami podávají v kalichu pouze víno bílé.
To ovšem nelze proměnit na Kristovu krev. Ta jistě byla rudá. Nebo víno
nahrazují moštem. Je za tím nepřiznaný strach z Boha.
Nuly a jedničky
Meditaci č.
Slíbili mi, že bude s
neutrálními božskými pocity, což bývalo často. Měl jsem obavy, že mi vyčtou
malou důvěru k božskému, ale nakonec se nestalo nic z toho.
Na meditaci mne božské
vzbudilo v neděli v 04,40. Byl jsem rozespalý a rozmrzelý. Popoháněli
mne, že čím bude meditace později, tím bude slabší. To už znám. Tak jsem se
vykoupal, převlékl a připravil. U sošky Krista jsem se na Něj napojil a použil
mikrodávku zesilovače transu.
Meditace byla slabě
tísnivá. Kvůli Jinakosti, která ohromuje. Osobními otázkami se božské odmítlo
zabývat, byla jen o filozofii. Božský pocit posvátné hrdé Vznešenosti byl
silný, často až 49,25% s dokonalým prožíváním hudby. Trvala skoro hodinku.
Na začátku mi ukázali
spojení lidského a božského po jakémsi kabelu. Rozdíl obou světů je neuvěřitelně
velký. Nepopsatelný božský svět, jakési planety, či buňky, což je vlastně
totéž, v n-dimenzionálním Hyperprostoru s podivným životem. Kde tu ta
entita je, to nechápu.
Připomněli mi tak ještě daleko silnější
meditace před patnácti lety. Stačí, aby se zamysleli nad Sebou, a už letí ještě
do vyššího, ještě nepochopitelnějšího světa, který ohromuje i je... To bere
dech nejvíc, až z toho mrazí.
Žijí ve Věčnosti a
Dokonalosti, a právě proto musí mít i náš omezený svět, jakoby opačný. Stvořili
si nás a nyní naše životy prociťují, prožívají s námi. Skrz nás žijí či
nahlížejí do naší omezenosti. Ten ohromný kontrast Jim vyhovuje. Libují si
v paradoxech.
Ostatně, co je
v podstatě božské? Nejvyšší filozofií lze zjistit, že podstatou
je kombinace nul a jedniček. Z nich je stvořeno Vše. Bůh, tedy Jeho
Obraz – Stvoření je složito-jednoduchá,
věčná, jakýmsi Hyperpočítačem vygenerovaná virtuální Hra na postupné
Sebepoznávání, jak podobnými zkušenostmi
zjistili i mnozí
jiní. Film, kino, divadlo, jak To nazvat, kde jsme zároveň herci i diváky.
Když jsem se božského zeptal co dál, odpovědělo, že není žádné dál, toto je
všecko...
Právě tohle téma mi
v různých verzích vysvětlují už skoro dvacet let ve více než dvou stech
meditacích, abych ho dokonale pochopil a přijal, protože To je Bůh...
Ukazovali mi i části
lidských dějin, nic moc příjemného, různé pohromy. I těmi se lidstvo posouvá
výš, vysunuje z přízemního...
Mezi jednotlivými
postřehy mi dávali čím dál delší pomlky naplněné úžasným prožíváním hudby božské Lisy.
Nevznikaly rozpory mezi mnou a božským, meditace byla dosti harmonická. Ani mi
jako dřív neukazovali, jak se božského bojím a mám malou důvěru, ač by mohli...
Vše v tónu aktivní
spolupráce v mystickém procesu. Léty práce je to zaběhané, maximálně
funkční. Mají na mne velký vliv, tak co by Jim mohlo vadit?
Není se čeho obávat,
právě já bych se neměl obávat vůbec, protože dobře vím, že mi božské stále pomáhá.
Má mnoho možností. Vždyť to nemá těžké, když si může stvořit vše jak Samo
chce...
První přídavek byl
s hudbou Súfism.
Původně jsem měl najít skladbu Crown Chakra, ale
nešlo to. Věděl jsem, že je za ní vysoká dimenze, Súfism je vlastně hymna
sedmé, nirvanické dimenze božského Já. Její odlidštěná Jemnost je úžasná, ač mi
nic neříkala.
V druhém přídavku
jsem už hymnu Šéfa
božské správy našel. Pochopil jsem rozdíl. Proti jemné, dokonalé sedmé je
dimenze 7,5 více silová, a to hudba symbolizuje. Oba přídavky znamenaly přízeň
nejvyššího božského. Když mi ukončili meditaci, bylo 06,06 hod.
Již ten den a další dny
mi božská intuice opět jako dříve dávala řadu malých meditací, jež byly dosti
dlouhé i silné, neutrálních až 48,5%. Takový luxus geniální virtuozity jen tak
někdo nemá...
Čím víc se odpoutám od
omezeného lidského, tím se dostanu blíže k božskému a zesílí Jeho pocit.
Ten je ovšem daleko dražší, způsobuje více zátěže. To je velký problém mystiky,
který nemá řešení...
Zeptal jsem se
channelingem božské intuice, že tolikrát jsem již To zažil a vždy jsem ohromen,
copak si nikdy nezvyknu? Nemáš na to Mne přijmout naplno. Stále jsi jen člověk,
odpověděla.
Proč zrovna tyto
zážitky mám já i ostatní? Jsou nejvíce účelné na přijetí Mne. Ale já vůbec
nechápu, co ty vize planet vibrujícího Hyperprostoru znamenají, kde je v Něm
božské entita? To nevadí, ani To nemůžeš pochopit, ale na účel proměny je to
takto nejlepší.
A jak budu pokračovat?
V podstatě podobně, až do smrti. A co bude výsledkem mého života? Velký
skok.
Ani levné, ani drahé
věci
Karma má větší záběr
než si myslíme. Ovlivňuje i věci, jež si kupujeme. Pravidlo je možné stručně
vyjádřit slovy- nekupovat ani levné, ani drahé věci.
Každý člověk má svým
nastavením určen jistý rozsah výrobků, které si může koupit. Pokud koupí
levnější, narazí na problémy, které mu to budou symbolizovat. Výrobek nebude
dobře fungovat, nebo se záhy porouchá. Pokud koupí daleko dražší než má mít,
bude mít problémy se splácením, nebo mu rovněž nebude dobře fungovat.
Vyplývá to ze
základního zákona Stvoření, principu podobnosti. Prostě podobný
k podobnému, to určuje daleko více než jen tresty za hříchy či výrobky,
které si může koupit. Vlastně vše v našem životě je tímto principem určeno
a proto je dobré přesně znát svou situaci. Nejlépe je se na každý konkrétní
případ ptát intuice.
Romantická mystika
Cest v duchovnosti
je mnoho, liší se vším. Romantická mystika je dosti nová, progresivní a
populární, protože nabízí to, co duchovní hledači hledají. Na rozdíl od pouhých
řečí běžných duchovních hledačů obsahuje i prožitkové procesy, kde si mohou
začátečníci božské sami okusit.
Umějí regrese do
minulých životů, dokonce channeling a mystické meditace i mnoho dalších
technik, např. reconnection. Nevyhýbají se ani použití šamanských přírodních
látek na rozšíření vědomí, jako je např.ayahuasca. Právě tato odvaha pustit se
do neznáma je velmi cenná. Viz např. ladirna.cz
Channeling v romantické
mystice je však začátečnický, má daleko k detailnímu dennímu vedení. I
meditací mají málo, i ty jsou zjevně začátečnické. Mnoho souvislostí ještě
nepochopili. Ani nechtějí jít dál, současný stav jim vyhovuje.
Někteří mají sklony
k magii a napojují se na síly, které k nim patří. To může být časem
nebezpečné. Magie je v duchovním světě trestná. Nebezpečí si však
z neznalosti nepřipouštějí.
Podnikavost jim
nechybí, a co se naučí, to sami učí další jako prostředek k výdělku. V tom
problém není. Co ale problém je, že nabízejí to, co se nedá trvale prožívat.
Mluví, jako by lásku,
štěstí, blaženost a harmonii mohli mít trvale. A že si můžeme vytvářet realitu
podle svého přání, protože jsme vlastně Bohem. To je ovšem magie, navíc zcela
nereálná.
Na tom lpí a nedají se nijak přesvědčit. Silně
přeceňují svoje schopnosti a znalosti. Bez těchto představ by do toho ale
nešli. Jejich přání a představy jsou vlastně formou reklamy.
To je však
v naprostém rozporu se životy mystiků. Ti žili a žijí pod přímým vedením
Boha, střetávají se s nepochopením, zavrhováním, osobními problémy, ba i
s bolestmi. To vše souvisí s temnou nocí duše (TND), která mystiky
provází. Má souvislost s psychospirituální krizí. Něco takového říkat je
však naprosto nepopulární, lidé chtějí mýty...
Proč tedy mystičtí
romantici temnou noc duše neznají a tvrdí, že se jich netýká? Zdánlivě mají pravdu.
Skutečně ji nemají. Zatím ne... Důvod není tak složité pochopit.
Bůh neustále hledá nové
a efektivní cesty k lidem. Využívá k tomu všechno. Má co ukázat.
Jenže To je Jeho, není to určeno lidem. Chce je ale k Sobě přitáhnout tím,
že ukáže co má. Lidé To mohou okusit, ale musejí za To po kratší či delší době
zaplatit temnou nocí duše, která mnoho hledačů brzy z mystiky vyžene.
Mít trvale mystické
stavy bez TND není možné. Jsou ovšem tzv.mystikové, kteří o mystice jen mluví.
Takoví ji ani nemohou znát...
Začátek TND může být
náhlý a dosti krutý. Jejich romantické iluze jsou navždy smeteny. Mystický
proces je takový, jaký chce Bůh, nikoliv romantičtí hledači... Ale není to
katastrofa. Pro duchovní rozvoj se už udělalo dost a proces se stejně nedá
zastavit, jen zpomalit.
Někteří temnou noc duše
trochu vydýchají a s problémy pak postupují vpřed. Ti samozřejmě udělají
daleko víc pro Sebepoznání. Proces se jim pochopitelně změní, už to nejsou jen
romantické stavy a řeči, ale skutečná mystika.
Podobně romanticky
populárně psal i Carlos Castaneda. Z jeho slibů po padesáti letech není
vůbec nic. Pouhé plácnutí do vody... Jeho knihy četly miliony čtenářů, tisíce
ho chtěli následovat, kde ale dnes jsou? Alespoň zpopularizoval tyto šamanské
praktiky. Vznikly další skupiny a hnutí.
Do odbornosti mají daleko.
Tímto způsobem kdysi psal i svobodomyslný
Ladislav Klíma. Prošel od mystických zážitků tzv. egodeismu- já jsem Bůh, až do
deprese a uvědomění si nesmyslnosti tohoto tvrzení.
Do TND se dostala i
slavná zpěvačka mystických písní Lisa Gerrard. Nyní má také deprese a její zpěv
už dávno není čím byl... Odráží se v něm její zraněná duše...
I jasnovidci, léčitelé
i ti, co hojně využívají intuici, mají problémy s únavou, protože také
musejí zaplatit za své nadpřirozené schopnosti. Ve Stvoření prostě není nic
zadarmo... Přání nikdy není realita...
V tomto ohledu je
autoritou dr.Grof. Již přes 50 let pracuje v této oblasti, zkušeností
s LSD a holotropním dýcháním má stovky. K práci přistupuje odborně,
vědecky. Zejména k psychospirituální krizi. Nic takového jako romantičtí
mystikové neslibuje a v pokročilém věku je na něm vidět velká osobnost a
dobré zdraví.
Mystické zážitky laiků
Je docela vzácné na
webu najít podrobný popis zážitku, který mnohanásobně přesahuje lidskou osobnost.
Často to bývají tripy různých odvážných hledačů. A ještě vzácněji jsou u nich
diskuze, kde i jiní popisují své zážitky a názory z návštěvy virtuality
světa.
Bohužel nemívají velké zkušenosti a jejich
názory jsou toho důkazem. Mnoho důležitých informací jim chybí. Silně přeceňují
svoje schopnosti a znalosti.
Božské jim dává
meditace pro začátečníky. Tato oblast je velkou a neznámou vědou, v které
se vyznají nemnozí. Zjevně nebo skrytě se jich bojí. Nemají proto velký zájem
na dalších zážitcích, takže ani nemohou prozkoumat všechny souvislosti. Nemůže
si ani po stovkách takových zážitků myslet, že vše pochopil...
Jeden zážitek, či dva
totiž nestačí. Svádí to k vytvoření chybných představ o vlastní
Všemohoucnosti. Zaměňují totiž člověka a Boha. Namlouvají si, že zcela ovládají
svůj život. Ale to nemůže nikdo, Stvořitel vytvořil Hierarchii, kde nižší je
podřízen Vyššímu a Ten o něm rozhoduje. Nechá mu jen tolik pravomocí, kolik mu
právě chce dát... Člověk, který se Tam dostane, si proto nemůže dělat co chce a
ovládat naši realitu podle své vůle.
Nepochopili, že Onen
podivný kvantový Hyperprostor je obydlen. Buď to v zážitku nebylo, nebo na
to zapomněli. Je tam ohromné množství entit s obrovitou Inteligencí i mocí
ovládat náš svět. A také to dělají, řídí naší karmy... Ovládají nás, ne my
je...
Panuje Tam přísná
hierarchie, ba kastovnictví. Vše je řízeno Zákony, nám neznámými. Jsme Tam jako
hloupí slepci na exkurzi. Jen díky Jejich laskavosti něco můžeme zahlédnout a
nezešílet z toho a učit se, abychom za mnoho životů a mnoho tisíc let mohli
k Nim natrvalo. Pak až budeme jako Oni, i s jejich Mocí...
To není nic neznámého,
je to ve všech svatých knihách. V bibli je o Království božím, kde božské
entity spravují vinici Páně, na východě se mluví o množství bohů s
nejrůznějšími úkoly...
Laikové vůbec nechápou,
že tyto zážitky nemohou mít trvale. Po kratší či delší době, kdy se mají pro
božské rozhodnout, u nich nastane temná noc duše. Budou muset platit to, co je
jen pro božské. Až nastane, zcela to změní jejich život. Nebude to vždy
příjemné, ale taková je už mystika. Dál se dostanou jen ti nejlepší. Ostatní se
od mystiky odkloní, ale proces bude skrytě probíhat dál.
Je mnoho duchovních
debat, je v nich mnohé, ale bohužel vůle být žákem svého vyššího Já je všude
mizivá. A přitom se bez toho nedá duchovní rozvoj kvalitně realizovat. Málokdo chce někoho poslouchat jako ve
škole...
Myslíme si, že jsme
škole už odrostli, ale život je škola až do smrti. Ale klidně to ignorujeme což
nás velmi brzdí. Přitom si myslíme, že je to tak správně...
Zátěže a zásluhy
Mystika
mýtů zbavená
Zátěže a zásluhy
v mystice mají zásadní význam. Zátěže, často označované jako temná noc
duše, jsou vlastně cenou za vše božské,
jež mystik dostává. Je to jakási kompenzace, čili vyrovnání toho, nač jako
člověk vlastně nemá právo.
Mimo ponorů v meditacích, jejich
dynamické děje a informace i všechny nové schopnosti si zátěžemi platí i
duchovní rozvoj. Paradoxně pokud někdo lpí na silných ponorech a má málo
zátěží, může si tím zpomalit duchovní rozvoj, na který zátěže už nezbývají.
Zásluhy vyplývají
z vůle po duchovním rozvoji a práci s překonáváním překážek. Jen malá
část zásluh plyne z pomoci ostatním.
Např.za snahu jít do
meditace či do rozhovoru s božským a za správné přijetí i porozumění dostává
zásluhy. Ty se hromadí, až se promění v nové schopnosti či příští zrození
ve vyšší civilizaci. Vše se vypočítává božské neobyčejně složitými vzorci,
lidem neznámými. Je jen málo ochotno o konkrétních údajích hovořit, vše si
spravuje samo.
Pragmatičnost Boha
Je velmi rozšířený
názor, že Bůh hledí na všecky lidi stejně, že nedělá rozdílu. Je to populární
tvrzení, ale naivní. On je totiž dokonale Vševědoucí a Vševidoucí. Vše má
zaznamenané, vše vyhodnocené. Z toho také řídí karmu. Jak mystikové prožívali v
meditacích, má ve výpočtech dokonalý pořádek.
Rovněž názory, že dobro
a zlo je totéž, že Bůh a člověk je také totéž, jsou naprosto naivní. Rovněž
řeči o jednotě a prázdnotě. V meditacích prožíváme, že v božském světě dokonce
existuje jakési kastovnictví podle dimenze, kterou jednotlivé entity mají.
Bůh totiž ze Sebe, z
Jednoty, stvořil nekonečnou Mnohost a i ta je věčná... Nelze ji ignorovat. Řídí
se vlastními, nám zatím téměř neznámými zákony a naivní romantismus v ní nemá
místo.
Kdo chce s božským komunikovat,
případně vstupovat do meditací, musí tyto názory opustit a přijímat, co mu
božské zjeví. Naše názory jsou proti Jeho Realitě bez ceny. To je také hlavní
důvod, proč mystiku ani channeling nechce téměř nikdo dělat.¨
Nemysleme si, že se
všemi pracuje jen jediné božské. Je Jich nekonečně mnoho a každý je
jiný... Závisí na tom, co právě
potřebujeme, podle toho se volí Učitel. Největší rozdíl je snad mezi New Age
božským IAUE a Hospodinem z Starého zákona.
Stupně mystiky
Někteří mi vyčítají, že
uznávám jen svou metodu mystiky. Odpovídám, že metod je mnoho, ale jde o to,
aby fungovaly. Víte sami, že je nejméně deset metod na mytí oken, a každá má
své výhody a nevýhody. Ale výsledkem je vždy umyté okno. Když se jen bavíme o
tom, jak okno umýt, samo se neumyje.
V duchovnosti se
bohužel neustále setkáváme s romantickými exotickými představami. Používá se
mnoho cizích slov, takže nezasvěcený si myslí, že tak se může vyjadřovat jen
osvícený mystik.
Pokud někdo má
schopnost vhledu, tak vidí, že jsou to pouhé řeči a výsledek nikde. Tím
výsledkem má být poznání a přijetí Boha v Jeho Nekonečnosti, Dokonalosti a
Věčnosti. Nikoliv pouze říci, že jsem přijal Boha.
Jediný mystický zážitek
nestačí. Pouze odborný mnohaletý přístup vede k intenzivnímu duchovnímu
rozvoji i mystických zážitků.
Výsledek jakékoliv
práce musí být zcela jasně prokazatelný. Jsou tři základní stupně mystiky:
1.Zvládnutí komunikace
s božským. Bez odborného vedení je jakákoliv snaha odsouzena
k neúspěchu.
2.Pravidelná komunikace
s božským a pravidelné meditace s prožíváním dynamické Nekonečnosti,
Dokonalosti a Věčnosti Boha
3. Neustálá komunikace
a neustálý pocit božského
Všimněte si, že
nepopisuji dosažení neustálého štěstí, klidu a harmonie duše. Ba ani konec ega
a znovuzrozování. Vím totiž, že je to nereálné. Ohromivost Boha a možnosti
mystického procesu to prostě neumožňují. Jsou to jen další populární mýty.
Zas ty debaty...
Po letech jsme se zase
v debatách na webu zjistili to, co už mnohokrát dříve. Že se není
s kým odborně bavit. Nakonec bylo vlastně jedno, zda diskutujeme
s ateisty, věřícími, či duchovními lidmi, jak se sami různě nazývají.
Výsledky jsou skoro stejné, jakoby na ně jejich duchovnost měla jen nepatrný
vliv. Vždy je to střet s lidskými názory bez jakékoliv zkušenosti a dokonce
i hlubších znalostí religionistiky.
Z duchovní
literatury si různá učení smíchají jako koktejl a upraví tak, aby se jim to co
nejvíce líbilo a tomu věří... Přehlídka naivity, i když dobře myšlené. Je to
určitý druh zábavy. Pravdivost toho je vlastně nezajímá.
Přitom není problém
najít odborníky např.na mobily, kteří mají obrovskou znalost teorie i praxe.
V duchovních oblastech je to bohužel téměř vyloučeno. Proč, to je téma na
zamyšlení. Spíše jsou to debatní spolky, kde se donekonečna omílají stejná témata,
značně vzdálená jakémukoliv učení.
Proč je jejich vztah
k živému Bohu tak vlažný? Berou Ho spíše jako mýtus, někteří Ho uctívají,
jiní odmítají, ale nikdo s Ním nemá osobní zkušenost. Zjevně jim to
nevadí.
Pokud do argumentace zahrneme
i výzkum intuice, hypnózy a kvantové mechaniky, což jsou vědecké obory,
narazíme na zeď mlčení, nebo zcela naivních laických představ.
Co je za tím? Řešení
důvodů tohoto podivného jednání nakonec není tak těžké. Skrytý vliv ega, jež se
všemi prostředky brání přijít o svou vedoucí úlohu. Klidně se maskuje jako
duchovní ego. To mu velmi vyhovuje, ale přijmout Autoritu Boha vždy odmítne, i
skrytě.
Dokonce i ti, kteří
mají Boha a citátů z bible plná ústa, na dotaz, proč nekomunikují s živým
Bohem naznačí, že nemají zájem, bible jim stačí. To ovšem nelze obhájit.
Proto tyto debaty
vyvolávají tak velkou nevraživost, jež rychle narůstá až k nenávisti.
Proto je lépe s nimi nediskutovat, stejně s nimi nikdo nehne, takoví budou
stále. Jsou to vlastně všichni ateisté.
Ale přesně totéž
zažívali mystikové středověku, ba i v dobách Krista to nebylo jiné.
Nehádal se snad Kristus celý život se všemi? Hádal, až ho ukřižovali. Ani pod
křížem nikdo nechápal, o čem vlastně mluvil, a dodnes se to téměř nikdo neví.
Mystika je prostě mezi
světem lidí a bohů. Vlastně nepatří, a nemůže patřit, do žádného z nich.
Proto skutečných mystiků, nikoliv těch, co si na mystiku jen hrají, vždy bylo velmi málo.
Ostatně zkoušky Strážce
prahu provádí Bůh tak důkladně, že povrchní hledače snadno zaplaší jako
biblický archanděl vizemi mečem plamenných archetypů a nepopsatelnými pocity.
Vrátí se rádi k té instantní duchovnosti plné snahy o klid, blaženost a
pohodu.
Jen božské učí své
Dokonalosti. Vidět, chápat všechny souvislosti. A za správný přístup dává dary,
charismata. Jenže oni nestojí ani o dokonalost, ani o charismata. Lidské řeči a
rozum jim úplně stačí. Božské je u nich pouhý mýtus, vlastně Ho ani nechtějí!
Opakují běžně známé mýty z populárních knih o duchovnosti.
Studoval jsem je také
na počátku 80.let ze samizdatů, většinou dr.Tomáše a dalších. Chodil jsem
k nim na meditace. Ale už koncem 80. let jsem věděl, že to není ono.
Výsledky totiž nebyly u nikoho z těch mnoha, které jsem mezi jogíny, unitáři a
zenovými buddhisty znal... Jen řeči.
Tak jsem začal hledat
jinde, u Krišnamurtiho a když ani on neměl výsledky, tak v holotropním dýchání a channelingu, které
tehdy v počátku 90. let začínaly. A naučil jsem se i hypnotické regrese a
progrese a pak už to fungovalo všechno...
Helvítská víra a nevíra
Věřící i nevěřící mají
společně jedno, a to je víra, že Někdo existuje nebo ne. Přitom Boha, o kterého
se hádají, vlastně vůbec neznají. Mají jen vlastní názory bez jakékoliv
zkušenosti. Jejich zarputilé stanovisko pro či proti Bohu je stejně pevné, jako
slavná helvítská víra. Po celý život se prakticky nemění.
Ateisté
správně říkají, že církve mají své představy o Bohu naivní, ale to neznamená,
že není. Ateisté zkrátka vylili s vaničkou i dítě. Ani je nenapadne, aby zkoumali, jak to je. Věřící se ale také nesnaží pochopit
víc.
Celé to
připomíná rigidní středověk. Je správné používat rozum a vědecký přístup. Bůh není iluze
ale Logika sama. Jinak by Multiverzum nefungovalo.
Přitom je spousta literatury, která to umožňuje.
Odkrývají to jevy,
s kterými si věda neví rady, ač je léta studuje. Je to zejména výzkum
transu, intuice a kvantové mechaniky. Trans je biblické vytrženi ducha. Je to
vlastně hypnóza. Ta umí přepínat programy vědomi. Vědecky se o ni bádá přes 200
let, ale přiznává se, že podstata je neznámá.
Kvantová mechanika
vlastně Boha jako Pozorovatele a proto Tvořitele reality dokazuje. I mezi
fyziky kvůli ní vznikají silné emoce a rozdílné názory. Ani Einstein ji neměl
rád. Bohrovi říkal, že kdyby věděl že přijde, do fyziky částic by se nepustil.
Intuice je pole zcela nezorané, dokonce pro
psychology. Nikdo o ní nic neví, ale nikdo ji nepopírá! Tyto tři záhady
způsobují mnoha lidem věčné bolení hlavy, nejraději by je neviděli.
Theologové těchto
důležitých argumentu nevyužívají, protože Bůh dokázaný vědou je odlišný o toho,
popisovaného církvemi. Nehodí se ani jedné z nich! Je za tím nezralost a
neochota se učit novému.
Mystikové však mají
jasné důkazy o Bohu i několikrát denně v meditacích. Jsou to i dokonalé
informace, filozofické i jiné,.
Hlavně je to pocit z
Jeho Jiného světa, do kterého se dostávají. O tomto pocitu se bohužel málo
ví. Zažívá ho pravidelně jen málo lidí, ale poměrně hodně jednou, dvakrát za
život. Je to tzv.Peak experience, viz dílo psychologa Maslowa.
To není lidské štěstí,
co se zažívá v meditaci. On to vůbec není totiž lidský pocit, ale zeslabený
pocit Boha. Jen o Něm se dá říci, že je božský. Říká se mu být plný Boha, ve
vytržení Ducha. Či také sladkost Boha. Je to Pocit všech pocitů.
Prostě posvátná hrdá vznešenost
Krále králů... Je jasné, že je to Jeho Dar. Hlavní charisma Ducha svatého.
K tomu vševyjadřující
vize. Inteligence se zvedne i na deseti- až stonásobek. Je jasné, že je za tím
Síla, jíž se nedá protivit, protože vládne Multiverzu. Nejvyšší část nás.
Nepopsatelná nádhera nádher.
Je to však majetek
Boha, člověku nepatří. Proto ho nikdo nemůže mít trvale. Tyto schopnosti
vyvolávají temnou noc duše jako kompenzaci.
Šamanská nemoc jako
zátěž
Je známo, že šaman si nezvolí,
že chce být šamanem, ale je k tomu doveden, ba až dotlačen. Součástí toho
je tzv.šamanská nemoc, která může trvat léta a mívá i bizarní formy. Objeví se
mu nové schopnosti, a až pak je šamanem. Souvisí to s mystériem smrti a
vzkříšení, jež je podstatou i křesťanství.
Uvádí se spojitost
šamanské nemoci s psychospirituální krizí, ale kupodivu ne s temnou
nocí duše u mystiků, ač je tu velká podobnost.
Vždyť se o ní píše
v bibli, ba samotný symbol křesťanství je kříž, symbol tohoto utrpení.
Běžně se usuzuje, že
šamanská nemoc je očistou, jež odplavuje z psychiky všechno špatné, ubohé a
slabé. Kupodivu se neobjevuje názor, že je cenou za nově nabyté schopnosti,
ačkoliv je to zcela logické.
Šaman se přece
z gruntu nezmění, jeho vlastnosti mu zůstávají. Ani šamanská nemoc
nekončí, jen se trochu zklidní. Může později opět propuknout. Podobně nekončí
ani temná noc duše. Ježíš nikomu nesliboval, že v tomto životě zažije
trvalý klid a harmonii, naopak. Životopisy jeho následovníků to dokazují.
Vše na světě má svou
cenu, za vše se musí platit. A když ne penězi, tak něčím jiným. Když se chceme
cokoliv naučit či získat, musíme na to vynaložit námahu, jistou zátěž. Získat
schopnosti, které lidem vlastně nepatří, není jen tak. Proto je musí budoucí
šaman zaplatit svou nemocí.
To je také obsahem
duchovních zákonů, lidem neznámých. Vše se vyhodnocuje a započítává. Nejen, že
šaman i mystik má svou roli v životním úkolu, ale musí si ji zaplatit.
Šamanská nemoc, psychospirituální krize i temná noc duše, vše je souhrnně možno
vyjádřit jako zátěže, jež mají snad nekonečno forem. Dokonce i složité seslané
náboženské předpisy a zákazy mají tuto funkci, protože určitým způsobem
věřícího omezují a zatěžují.
Problémy nemají jen
oni, ale všichni lidé. Ostatní ale za své obtíže téměř nic nedostanou. Navíc
šamané i mystikové mají ochranu, jejich zátěž nemůže překročit jistou míru, na
to jsou příliš cenní. Mystikové i šamani zkrátka musejí vydržet bolest.
Božský ponor
Již mnoho let mluvím o tzv.ponoru,
ale z debat se nezdá, že by čtenáři pochopili oč jde, ač je to zcela zásadní
pojem, vlastně jádro duchovnosti, Poznání a Osvícení. To, že mystik zažívá
v meditacích Boha, je známé, ale že se to projevuje hlavně Jeho
pocity, se už kupodivu neví.
Jsou to pocity mystika
v meditacích, později i mimo ně, ale nejsou to nám známé lidské pocity,
ale částečně Boha. Nejsou totiž nikdy tak silné jako Jeho, proto se uvádějí
v procentech. Ne vždy je ponor s dějem, kde se mystikovi vysvětluje božská
Filozofie, tedy Poznání.
Mystika neznamená být
Bohem, ale soužití s Ním jako s Učitelem. Mystik ví, že to není jeho pocit, ale
že je Bohu věčně podřízen a za svou práci je Jím odměněn Jeho pocitem.
Je tedy darem Boha,
hlavním charismatem, protože pocit je hlavním symbolem entity. V tomto
pocitu je Věčnost, Dokonalost i Nekonečnost a mnoho dalších atributů Boha. I
inteligence, jež je silně zvýšená.
Mít tento pocit
znamená, že jsme přijali Boha a Bůh nás. Kdo tento pocit nezažil, nemůže o Bohu
nic vědět z osobní zkušenosti. V bibli se o něm mluví jako o vytržení
ducha, zažili ho všichni apoštolové o letnicích i Učitelé církve. Je to konec
dominance ega, protože tímto pocitem vládne mystikovi sám Bůh.
Zesílení intuice pomocí
channelingu a transpersonálních zážitků
Naše stránky obsahují
desítky podrobných článků o tom co děláme, ale napadlo mne o tom napsat velmi
stručnou souhrnnou informaci:
Po zkušenostech s různými církvemi jsem
před 25 lety začal s holotropním dýcháním. Zde jsem měl první zážitky ze
transpersonálních sfér, jež silně překračovaly mé intelektové schopnosti.
Metodu jsem zdokonalil a rozvinul, protože
jsem v tu dobu začal i s hypnotickými regresemi, progresemi a
s channelingem.
Channeling je komunikace
s vyššími úrovněmi vědomí, tedy intuicí. Odedávna ji dělají šamané,
proroci a zasvěcenci. Na webu je o něm spousta kurzů a knih.
Po letech praxe a
přednášek se vytvořila skupinka přátel. Společně jsme přešli na vyšší úroveň
channelingu. Pomocí mikrodávek psychedelik jsme se dostali od verbální
komunikace s intuicí k návštěvám Jeho hypergeniálního světa.
Tam nám vysvětluje
filozofické základy světa pomocí Jeho úžasných, vševyjadřujících pocitů a vizí.
To se v literatuře označuje i jako mystika.
Po mnoha letech praxe
naše intuice podstatně zesílila, máme částečně i Její pocity. Je to dost těžká
práce, vlastně studium. Ale stojí to za to...
Přednášky o mystice
Mystické zážitky jsou
pro tak převratné, tak se liší od všeobecně přijímaných zkušeností a představ,
že hovořit o nich narazí na silný zjevný i skrytý odpor. Dokonce i u těch,
kteří tento zážitek sami měli, ale nepřijali ho, tak to jimi otřáslo!
Snaží se ho vytěsnit a
tabuizovat. Jsou přijatelné jen obecné informace i dějinách mystiky, o
zážitcích poznání Boha, jež byly u zrodu každého náboženství. Je možné hovořit
jen o Bohu popsaným ve svatých knihách, který se raději chápe jako neživý
mýtus. Nic, co by se dalo zažít dnes. Je to tabu.
Nechtějí to a je chybou
jim cokoliv vnucovat. Tak tomu bylo vždy. Situace se bohužel ani
v budoucnu nemůže nijak změnit. Mystika je zkrátka věčná ezoterika pro
několik zasvěcenců.
Tzv.mystiků bude vždy
dost, i jejich knih, ale to je pouhá popularizace, náhražka, jež se zdaleka
vyhne všemu, co by lidé nechtěli slyšet. Skutečnou mystiku nelze učit, dokonce
ani o ní přednášet...
Transpersonální zážitky
Transpersonální zážitky
jsou lákavé, ale zvědavci vůbec netuší, co je čeká. Sehnat skutečně autentické
je problém. Ale dají se najít, zde je jich přes 400, viz http://stavy.wz.cz/stavy.htm
Kupodivu si tam nikdo neláme hlavu se
základními pojmy jako je set a setting, které rozhodují o tom, jaký zážitek
bude. V této oblasti je ještě mnoho bílých míst...
Začátečník je při
jejich čtení jistě udiven. A to netuší, že jejich prožitek je ještě daleko
silnější. Ze zážitku si toho člověk velmi málo pamatuje. Hlavně už nemá
rozšířené vědomí, které alespoň zčásti chápe to, co právě vnímá. Jde vlastně o
nesdělitelnou a nezapamatovatelnou zkušenost. Kdo ji chce pochopit, musí ji sám
prožít. Jeden zážitek naprosto nestačí. Pro základní orientaci je jich potřeba
alespoň padesát.
Program další
transpersonální konference je zajímavý, viz http://www.itcprague2017.org/cs/program
„Mystická spiritualita
jako spojovací článek světových náboženství
Moderní věk více než
kdy dříve přináší potřebu mezináboženského dialogu. Vzájemná tolerance a
porozumění mezi světovými náboženstvími jsou nezbytné pro to, aby lidstvo mohlo
žít na Zemi v míru a harmonii. Z transpersonálního pohledu mají všechna
náboženství v jádru mnoho společného – univerzální hledání, jež je kultivováno
pomocí rozličných kulturních a historických forem. Transpersonální přístup se
snaží čerpat z vhledů obsažených v mystických textech a z mystických praktik,
jež jsou s nimi spojeny, a vydestilovat aspekty, jež jsou pro všechny tradice
společné.
Objevování této sdílené
spirituality vede k rozpoznání esenciální jednoty lidstva a přináší potenciál
vzájemného respektu a ochrany života. S ohledem na důležitost mystických větví
různých náboženství pro rozpoznání toho, co je nám v tomto smyslu společné,
budou mluvčí tohoto tematického okruhu zkoumat význam mystických tradic pro
budování mostů k vzájemnému porozumění, které v současnosti velice nutně
potřebujeme.“
Psychologie a filozofie
jsou dalšími spojovanými články směřujícími týmž směrem. Popsané záměry o
sbližování různých náboženství jsou sice velmi pěkné, ale těžko realizovatelné.
Pokusím se naznačit důvody.
Transpersonální zážitky
byly u vzniku všech náboženství, ale později z mnoha důvodů ustoupily do
pozadí. Doslova byly tabuizovány. Kdo dnes ví o zážitcích oficiálních Učitelů
církve? Viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve
Vyznat se v tomto oboru
znamená přijmout své nadvědomí, vyšší Já, tedy intuici, nebo jak říkají
křesťané Ducha, jako svého Učitele. To On nám dává přednášky v
transpersonálních zážitcích. Je potřeba se také naučit s tímto Učitelem
kdykoliv komunikovat, říká se tomu např.channeling.
Výuka je dlouhá, běžně
20-30 let a dosti těžká, než se trochu zklidní. Několikahodinových zážitků je
potřeba alespoň 250. Někdy jsou tak silné, že i ti nejodvážnější se třesou jako
kvakeři. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvakeři
S úžasem a ohromením vnímají, co je jim
ukazováno. Že je Vše totálně Jinak, jakési superpodivné, superparadoxní,
hypergeniální abstraktní Tajemství.
Je to zkrátka až moc
silná káva. Nejtěžší výstupy, např. na Everest či K2, nemůže lézt každý. Proč
by to v transpersonální oblasti mělo být jinak? Vždyť se nejedná pouze o objev
nové země, ba ani kontinentu, či celého nového světa!
Nejde totiž o nic
menšího, než o poznání nekonečna nekonečen světů. Projevu Inteligence, jež
překonává lidskou o víc jak tisícinásobek! To rozhodně není pro každého.
Většinu zájemců to brzo odradí, nebo skončí ve psychospirituální krizi. Temná
noc duše je až moc temná a dlouhá, jak je popsáno v řadě knih.
Ostatně i v minulosti
byla období intenzivních transpersonálních aktivit, zejména šedesátá a
devadesátá léta. Přesto se nepodařilo situaci změnit. Toto poznání asi vždy
zůstane jen v malém okruhu zasvěcených.
Proces je nejen velmi
dlouhý, ale i složitý. Co vše ho provází, a jaké jsou výsledky, je podrobně
popsáno v této knize.
Závěry z včerejší
malé meditace
Opět mi bylo ukázáno, proč
je mystika tak neoblíbená, tabuizovaná, až nenáviděná. Ona totiž doslova před
očima likviduje to, co se běžně nazývá egem. Tomu by jistě mnozí tleskali, ale
jen do té chvíle, než by si uvědomili, že jsou to doslova oni sami. To, co je
jim nejdražší.
Prostě samotná lidská
existence.
Mystický zážitek totiž
jasně ukazuje, že jsme krátkodobým výtvorem Boha, ze kterého jsme vyšli a
k Němu se vracíme v Jeho Hře Her na Sebepoznání. Vůbec si proto
nemůžeme dělat co chceme, zcela nás ovládá, ba jako oddělená entita ani
neexistujeme. Je to božská Gamesa, Hra na individualitu.
Sice si uvědomujeme, že
naší podstatou je Sám Bůh, ale je z našeho omezeného pohledu tak
nepochopitelně podivnou Dokonalostí, že uděláme vše proto, abychom Ji nemuseli
vnímat. Vágní řeči různých duchovních spolků je maximum, co uneseme. Dál se
dostali jen nemnozí, ale ti byli za svá slova pronásledovaní, ač některé
posmrtně prohlásili za Učitele církve, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Učitel_církve
Pitný režim
Před padesáti lety nám
v základní škole o velké přestávce začali dávat lahve s mlékem. To
byl výsledek výzkumu ministerstva školství, ve kterém bylo zjištěno, že žáci
jsou dehydrovaní. Ráno téměř nepijí, v poledne také ne, až odpoledne a
večer. To vede k poškozování dětského organismu. Je to daleko větší
problém, než školní strava.
Po nějaké době byla
tato novinka bohužel zrušena. Mléko skutečně není pro všechny děti to pravé,
univerzálnější jsou ovocné šťávy.
Mnohé velké, důležité
skutečnosti jsou velmi prosté. Přesto se přehlížejí. O jídle se mluví často a
do detailů, ale o pití jen velmi málo. Přitom je důležitější. Bez vody vydrží
člověk mnohonásobně kratší dobu.
Nedostatek či přebytek
stravy je na člověku jasně vidět, ale dehydratace už tak jasně vidět není.
Hladem u nás nikdo neumře, ale dehydratací ano, a je to bohužel časté.
Zejména velmi staří
lidé ztrácejí pocit žízně a dehydratace vede ke zmatenosti a těžkému zhoršení
zdravotního stavu. Jejich rodina si často neumí poradit a neudělá nic. Přitom
je stačí jen zavodnit a jejich stav se až zázračně zlepší.
Nejde jen o nepříjemné
kameny v močovém ústrojí, které se špatně odstraňují. Metabolismem těla se
vytvářejí škodlivé látky, které musí rychle pryč. Jinak skrytě škodí. Na
detoxikaci se nabízejí různé drahé přípravky, ale voda je nejjednodušším a
nejpřirozenějším prostředkem.
Intuice radí pít dost a často. Vybrat si
vhodné druhy nápojů. Ovocné šťávy, čaje, vinné střiky, doplnit pivem i vínem.
Inčirlik
Název meditace č.249 mi
dali den předem. Inčirlik je letiště v Turecku. Dost divoké místo, ale
zkulturněné působením Evropy. Do meditace jsem se tolik jít neobával, jako
dříve, myslel jsem, že bude jako minulá, a bylo to tak.
Na počátku záblesk
Jinakosti, jež jsem měl v dávných silně tísnivých meditacích a vždy na ni
zapomněl. Jen se nakrátko oživila, já se jí opět lekl a zmizela.
Pak byly opět postřehy
z mystiky, doplněné relativně dosti silnými vizemi, vysvětlování již
známého, ale novým, originálním způsobem. Po deseti minutách konec.
První přídavek krátký,
rovněž s vysvětlováním. Další dosti dlouhý, spíše dokonalejší vnímání
hudby. Pak mne vyšoupli natvrdo, abych už nepokračoval.
Byla vznešená, o Bohu,
jak si hraje, a o mě, jak vše dokonale jede tak, jak je to nastaveno.
Psychoterapie a filozofie. Pocit Boha je kvalita, ne to lidské. Detaily si zase
bohužel nepamatuji, jakoby vymazáno. Pak jsem ve vizi jakoby pozadu vyjížděl od
božského, to byl konec hlavní části.
Souvislosti o mě a o
mystice. Jsem jako vajíčko uzavřen v ponoru, v božském. Promíchání
s božským. Říkala mi v prvním přídavku-už jsem ti dala, co jsem měla
připraveno. Pak mi stejně ještě něco přidala.
Tyto náhlé změny jsou
nyní dost časté, vždy něco přidají. Také vize promíchání spodku s Vrškem,
kterou jsem podporoval. Ale pak se hned ukázala plocha s ostny, která se
změnila na ježatou kouli. To je symbol zátěže. Poznamenal jsem, že mi ještě
nevysvětlili, proč nemám mít k zátěži žádný vztah. Odpověděli mi vizemi a
pocity. Je to logické, nemohu je přijímat, chtít, ale ani odmítat. Mohu se jen
podvolit. Strpět je.
Co bylo zcela nové
v této meditaci byla verze zesíleného úsporného ponoru. Vypadal jako 49%,
ale něco mu chybělo. Vnímání hudby bylo jako u 48%. Ve vizi mi ho ukázali jako
výřez z výhledu.
Moc pěkná, ač úsporná
meditace. Litoval jsem, že v takovém stavu nemohu být trvale. Únava byla
na konci zřetelná.
Ten den jsem jel na
výlet, tak mi pořádnou únavu dali až druhý a trochu i třetí den s minimem
meditací s menším ponorem..
Malé meditace druhý den-slabě
dynamické, s ponorem 47,5%, že náboženství a kultura atd. jsou jako jakési
cihly v proudu, kterými se usměrňuje tok života. To určuje rychlost duchovního
rozvoje, o který Jim jde. Proto se na ty cihly zaměřují a vytvářejí je.
Další-čím je mystik výš,
tím víc ho to vysunuje z tohoto světa. Božské musí zasáhnout a udržet ho
tady.
Čtvrtý den po meditaci
mi dali malou meditaci nebývale silnou, asi 48,5. myslel jsem si, že to je ta
uměle zesilovaná, ale vypadala docela normálně.
Nejprve mi přikázali smazat
poznámku na jedné debatě diskutníků o mystice kvantovky. Moje ultraradikalita
je pro ty slabochy kontraproduktivní. Víc se pak bojí Boha. Pak mě do meditace
poslali.
Jak po minulé velké
meditaci mi opět dávají malé se slušným ponorem až 48% někdy i delší, většinou
klidné. Občas něco v nich vysvětlí. Téma MD je
jemná práce, žonglování božského se zátěžemi i s ponory, aby se to dalo
utáhnout o nejlíp.
Stálé ponory jsou také
dost často. Jen o víkendech v únavě z výletů jsou trochu
slabší.Stejně jako minule jsou i ponory a meditace i v Agalasu. Před další
kapitolkou mi řekli, že velká meditace protentokrát nebude.
Strategické rozhodování
Základem kvalitního
života je tvůrčím způsobem vymýšlet nové záměry. Aby naše jednání bylo účelné,
musí být dobře promyšlené. Neohlížet se na to, jak se to, či ono běžně řeší,
ale vždy hledat vlastní, nové a dokonalejší cesty. Nebýt líný přemýšlet a dělat
vše na poslední chvíli a ukvapeně.
Do všeho co děláme
otiskujeme naši osobnost, je to naše vizitka. Proto kvalita jednání a tím i
rozhodování musí být velká. Strategické rozhodování je tedy činnost, kdy je vše
předem promyšleno i s možnými riziky a náhradními řešeními.
Znamená to mít základní
styl, záměry a umět pracovat s informacemi. Umět se správně zeptat, vědět
koho, vyhodnotit odpovědi a volit doplňující otázky tak, abych se
v situaci správně orientoval.
Vše vyhodnocovat podle
mnoha parametrů, každý má jinou váhu. Vše tedy musí mít svou hodnotu, která
určuje, jak podrobně se s ní budu zabývat a jaký stav bych potřeboval.
Postup je od obecného
ke konkrétnímu, od hrubého obrysu k detailu. Nic se nedá vymyslet hned a
definitivně. Jde o to zamezit chybám, které nás všemožně poškozují.
Vyhnout se jednání
v časové tísni, duševním zmatku či pod jiným nátlakem. Vše chce totiž čas.
Na mnohá složitá řešení se přijde až po několika letech hledání. Na překotná
emotivní rozhodnutí není místo.
Když jednám
v určité záležitosti, vždy promýšlím detaily dalšího kroku a rámcově ty
vzdálenější. Tak zamezím zmatkům. Probírám všechny varianty řešení, vyhodnocuji
co vyžadují a jaká mají rizika. Je to známý manažerský způsob vyhodnocování
přínosů, slabin a rizik.
Hledáním a
vyhodnocováním potencionálních rizik zabraňuji možným nehodám při jakékoliv
činnosti. Úraz, či nehoda a z ní vyplývající škoda je tak maximálně
omezena. Je na to potřeba zkušenosti, zda nebezpečí je reálné, nebo tak jen
vypadá.
Zbytečně neriskovat,
tedy aplikovaná opatrnost. Pokud dojde k problémům, použiji připravené
náhradní řešení. Pokud dojde ke škodě, musí se detailně analyzovat a vyvodit
závěry kde se stala chyba a změnit jednání, aby se už neopakovala.
Obrovskou pomocí,
bohužel málo využívanou, je komunikace s intuicí. Ta může naše strategické
rozhodování radikálně zkvalitnit.
Vše se s ní
konzultuje, má tak odpovědnost za všechna rozhodnutí. Není možno si myslet, že
nám vyčerpávající odpověď dá hned. Pomalu nás přivádí k řešení, abychom se
naučili co nejvíce.
Vyžaduje to velké
zkušenosti s práce s ní, protože v mnoha směrech se liší od
našeho stylu uvažování a jednání. Hlavně si zvyknout a přijmout její místo, což
je v naší společnosti něco zcela neznámého.
Záleží na stupni
soužití s ní. Od občasné konzultace až po její trvalou přítomnost, která
naprosto mění vše běžné. Jde o neustálou komunikaci, která je sice daleko složitější
na zvládnutí, protože přináší velké množství informací které je nutno
zpracovat, ale přináší maximální kvalitu.
V psychice jsou
pak již dvě osobnosti, diametrálně odlišné, které mezi sebou mají specifické
vztahy soužití. Intuice vysvětluje i skryté důvody situací a motivy všech
účastníků, které se nedají běžným způsobem zjistit. Tím učí vědomí a táhne ho
k sobě. Zvyšuje mu tak inteligenci, protože mu předává svou vlastní. Je
pak jakýmsi Učitelem, motorem rozvoje naší osobnosti.
Vlastně se již nedá
udělat chyba. Intuice by hned zasáhla. Nejen pokynem, ale i přímo zásahem do
reality.
Házení kostkou
Kromě komunikace
s intuicí, tedy mnoha božskými silami vnější i vnitřní hierarchie,
existuje ještě jedna možnost získávání kvalitních informací. Tou je použití
výkladových karet, házení mincemi, kostkou či jinými technikami, někdy
bizarními. I horoskopy a numerologie jsou založeny na podobném principu.
Jak to, že fungují i
tyto metody, které nejsou od nějaké božské entity? A proč od nich nelze získat podrobné
odpovědi ve větách rozhovorem, jaké běžně dávají božské síly intuice?
I na tyto otázky je
možno se Jich ptát.
Odpovídají, že tu
entitu, která nám odpovídá, můžeme nazvat třeba dějovost, danost, či Informační
pole. A že se kupodivu zas tak moc neliší od božských entit, jen má trochu jiné
zásady. Nedává rozsáhlé odpovědi, ač by to možné bylo. To je také důvod, že
její praktické využití je daleko menší.
Je to vlastně podobné
jako v rozdílu mezi živou a neživou věcí. I ty mají více společného, než
se nám zdá.
Třídní boj
a mystikové
O třídním
boji se hodně mluvilo za tzv.socialismu. Nyní už ne, je to tabuizováno, jako
vše nepopulární. Komunisté si třídní boj a jeho řešení představovali po svém a
proto prohráli. Základní myšlenka, že lidé nejsou stejní, že jsou
v určitých třídách, jež spolu bojují, je ale správná. To je i podstata
problému kast v různých zemích světa. Sice se kastovnictví všeobecně
odsuzuje, ale má svou logiku. Různé filozofické systémy se věky pokouší
problémy mezi třídami s různými úspěchy řešit.
Komunisté
se naprosto mýlili v tom, že naivně a agresivně usilovali o beztřídní
společnost. To však není možné. Nikdy se to nepodařilo, ani náznakem. Třídní
boj byl vždy a vždy bude. S mnoha problémy prostě nejde hnout...
Třídní boj
je nesnáze vidět ve vztahu mezi podnikateli a jejich zaměstnanci, protože mají
velký rozdíl v zájmech. Zejména finančních. Zaměstnanci chtějí co nejvyšší
plat za co nejméně práce, což je zcela v rozporu se zájmy zaměstnavatelů.
Už jen
rozdíly v inteligenci obyvatel jsou obrovské. Od IQ 70 do IQ 140, což
způsobuje totálně odlišné vnímání, chápání a jednání. Velké rozdíly jsou i
v kulturnosti. Skutečných umělců bylo vždy málo. Už za starého Řecka
spodní třídy chodily do divadla na komedie, kdežto horní na tragédie s nábožensko-filozofickým
obsahem. Za starého Říma bylo pro mnohé nejlepší heslo chléb a hry.
Věčný
problém je v tom, že horní třídy mají moc a vliv, ale je jich málo. Spodní
třídy jsou daleko početnější, ale nemají takové schopnosti. Tím se síly
vyrovnávají.
Kdysi
neměly ani volební právo. Musely poslouchat panovníka. Společenským vývojem
posilovaly své postavení. Toho využili někteří intelektuálové a stavěli se jim
do čela líbivou politikou. To je problém populismu, s kterým se ke škodě
všech stále setkáváme v politice.
V současné
době je problém tzv.vulgarizace kultury. Zábavu produkuje zábavní průmysl a
jeho zajímá zisk. A ten je určován většinovým zájmem. Jelikož spodním vrstvám
kvalita kultury mnoho neříká, výsledky tomu odpovídají. Kultura upadá, aniž se
o tom mluví. A to se týká i vulgarizace politiky, jež se běžně chápe jako druh
zábavy. Moudrost je zcela neznámým, vlastně nepříjemným pojmem.
Problém
totiž je, že horní vrstvy dělají chyby, na které spodní třídy s oblibou
upozorňují. Neuvědomují si však, že i oni silně přeceňují své schopnosti. Mýlí
se daleko častěji.
Pokud se
revolucí chopí moci po které touží, je zle. Chovají se bez základních znalosti
k horním třídám jako k nepřátelům, násilně zničí strukturu
společnosti a hospodářství upadá. Desetiletí trvá než ekonomiky a politicky
prohrají a společnost se zase stabilizuje ve své složité struktuře. Konflikty
ovšem nepřestanou.
Situace je
ještě složitější, když se objeví mystikové, jako Ježíš Kristus, či Jeho
předchůdci nebo následovníci. To způsobí ještě silnější třídní boj. Jelikož
mají přístup k Dokonalosti, jsou vlastně nejvyšší třídou. Vždyť kdysi
proroci, vedení Hospodinem, zasahovali do vládnutí.
Nešlo to
hladce, naopak. Naráželi jednak na vládnoucí politické i náboženské vrstvy,
jimž se zasahování nelíbilo, tak i na spodní vrstvy, které si naivně
představovaly, že budou plnit jejich přání. Hlavně se všem nelíbilo, že
zpochybňují jejich názory a postoje. Prý je vše jinak! Výsledkem střetů bylo
často věznění či poprava.
Paradoxně
se jim tím dostalo posmrtného uctívání. Nikdo ovšem se nesnažil a nesnaží
pochopit, co jim vlastně chtěli říci. Vysvětlují si jejich slova a činy po svém
a naivně, jako vše. Pravda paradoxně bývá nebezpečná, pro mnohé až škodlivá.
.Je tedy
pro mystika nejlépe, když vůbec do chodu společnosti nezasahuje a žije
v esoterice. To býval i úděl mnichů a poustevníků. Bůh ovšem občas některé
pověří veřejným úkolem pokusit se vysvětlit lidem Jeho záměry, ač je jisté, že
nebudou pochopeni, zato pronásledováni.
Mnozí z
nich si ani neuvědomili, že i toto je záměrem Boha. Hrou na Sebepoznání, která
má nekonečně forem, v kterých se projeví vše potencionálně možné...
Tabu jsou i
dnes
Pokud se
někoho zeptáte, jaká jsou dnes tabu, bude vám asi tvrdit, že už skoro nejsou.
Byly kdysi, ale v naší moderní informační době je už svoboda projevu
zaručena a není pro ně proto důvod. To je však jen klasická povrchní reakce.
Tabu jsou
stále, možná jich je i víc. O mnoha věcech se prostě nemluví, i když se už za
ně nepopravuje ani nezavírá. Doba je prostě komerční a povrchní. Co neslouží
zisku, je na vedlejší koleji. Ideologie už skoro nikoho nezajímají, prostě se
lidem neosvědčily, jde jim už hlavně o majetek.
Vždy
existovaly otázky, jež nebylo vhodné rozebírat, jít do detailů a souvislostí.
Lépe je chodit po vyšlapaných cestičkách klišé, kde se snadno orientujeme. Sice
se tak nic nového nenaučíme, ale komu to vadí?
Divil jsem
se, proč v otázkách náboženství se stále tak tápe. Nyní už chápu, že je to
tak pro věřící i nevěřící nejvýhodnější. Vágní víra či nevíra, za kterou je
možná schovat cokoliv a nic nevysvětlovat. Hlubší pohled by totiž přinesl mnoho
zjištění, které by věřícím i nevěřícím nebyly po chuti. Tak se vytvoří tabu a
je ticho a klid.
S tím
souvisí i otázky filozofie a sociologie, které se stále nevymanily
z dětských dupaček. Psychologie i psychiatrie rovněž.
Občas se
nějaký odvážlivec pokusí naznačit, že císař je vlastně nahý, ale nestane se
vlastně vůbec nic. Setká se nezájmem a povrchní kritikou. Co nechceme slyšet,
to neslyšíme. Všude kolem je spousta informací až to ohlušuje. Hlas volajícího
v poušti zanikne.
Je to snad
ještě horší než dřív. To by takového narušitele zaběhlého pořádku ukamenovali,
ukřižovali nebo upálili. Tím by ale získal proslulost a často i uctívání, aniž
by ovšem byla jeho slova pochopena.
Je tedy
otázka, zda není lepší o tabu vůbec nemluvit. Slovy se stejně nedá mnoho
změnit. Brát někomu iluze lze, ale co mu dát? Přímá cesta není pro každého
vhodná. Může se zapříčit a je to ještě horší. Naprostá většina lidstva chodí oklikami,
to historie ukazuje jasně.
Neodbornost
je věčná
Celou mou
zaměstnaneckou dráhu za socialismu i kapitalismu jsem pozoroval stejné typické
jevy. Hlavně nechuť a přímé odmítání jít na kořen problémům. Místo toho jen
řešit dílčí otázky, a i ty diletantsky. Jelikož hlavní problém zůstal
nevyřešen, jedna reorganizace následovala druhou do jakési legrační permanentní
revoluce, o které kdysi mluvili ti nejzarytější komunisté jako Lenin a Stalin.
Reorganizace
vlastně situaci jen zhoršovaly, ale o tom nikdo veřejně neřekl ani slovo. Byly
to zcela zjevné skutečnosti, viditelné na první pohled, ale nikdo o nich
nemluvil, jakoby se bál. A takové to bylo ve všech oborech, u všech lidí kolem
mě.
Socialismus
byl rájem takových případů diletantismu. Vždyť jeho základní myšlenka byla
pouhou naivní iluzí pochopitelnou každému. Přesto jí věřilo i spousta
intelektuálů. Když se ale postupně zkompromitovávala, nadšení klesalo. Nebylo
bezpečné o ní veřejně pochybovat, ale paradox je, že i v soukromí ji mnozí
neodepsali. Jen zneužívali možností, které jim dávala.
Léta jsem
se divil, že výzkumné ústavy existovaly, když v podstatě žádné přínosy
nepřinášely. Jen utrácely peníze na projekty, které se stejně nerealizovaly,
protože od počátku bylo jasné, že na sériovou výrobu nebudou peníze. Každý si
dělal výzkum podle svého bez ohledu na efektivitu.
V podnicích
také dělali, jen aby se neřeklo. Kvalita práce i progresivita výrobku byla jen
prázdným slovem. Desetiletí se produkovaly lajdácky vyrobené zastaralé výrobky.
Splnění plánu výroby těchto nedodělků se ovšem slavilo.
Když jsem
pak pracoval v konstrukci uložení, posílali nás na konci roku do skladu,
kde se až do silvestrovské půlnoci balila ložiska podle objednávek, které prý
byly falešné. Jen se tím dosáhlo splnění plánu a následných prémií.
V lednu se bedny odvezly z celního skladu zase zpět.
S naplněnými
těžkými bednami se zacházelo velmi hrubě. Byly z nekvalitního dřeva,
fušersky stlučené hřebíky. Když byly na dvoře naložené, byly už většinou silně
poškozené. A to měly před sebou dlouhou cestu, i do zámoří. Vůbec nikoho
nezajímalo, v jakém stavu choulostivá ložiska dojdou..
Takové
problémy jsou nejčastěji tam, kde se o ně stará nějaká byrokratická organizace.
Už za kapitalismu jsem se zabýval v knihovně systémem MDT, který existuje
od poč.20.stol. pro vyhledávání věcných informací pomocí číselného kódu. Za
řadu let můj využili katalog jen asi dva lidé. Je totiž velmi nepraktický.
Často docházelo k změnám čísla kódu, ale nikdo se nenamáhal měnit staré
záznamy knih, prostě pokračovali jinde bez návaznosti a ohledu na čtenáře.
I
pivovarští koně mají svůj kód, ač se půl
století už nepoužívají. Mnoho moderních výrobků svůj však kód zatím ještě nemá.
Ústředí MDT
je v Haagu a přesto, že se ozývají hlasy, že je ho třeba zrušit, je jeho
používání stále nutné. Donekonečna se dělají drobné úpravy a zmatek roste, ač
MDT už mnoho let nikdo vážně nebere.
Dostal jsem
se na mnoho let i na Ministerstvo zdravotnictví, abych zevnitř poznával místo,
kde se nejčastěji mění ministři. Skutečně každý rok je po kritice předchozího
vyměněn ministr, aby byl po roce kritiky nahrazen dalším. Už jich tam bylo po
revoluci přes dvacet a kdo obstál? Nikdo. To je přece divné.
Zde byla
permanentní revoluce zvlášť vidět. Stovky úředníků si už dávno zvykly a nediví
se už ničemu. Ministerstvo neví, co se ve zdravotnictví děje a stále nahrazuje
jednu reorganizaci druhou. Podstatou problému je podfinancovanost a tu žádné
tanečky ministrů nezmění.
Situace ve
zdravotnictví se stále zhoršuje, ale to zde nikoho nezajímá. Kapři si svůj
rybník přece nevypustí. Česká lékařská komora si neustále stěžuje, ale řešení
je v nedohlednu.
Absurdistán
pokračuje. Co je horší, že se všude zhoršují mezilidské vztahy, to jsem za ta desetiletí
jasně viděl. Proto jsem odešel do důchodu jak jen to šlo.
Situace se
po revoluci vůbec nezměnila ani v různých církvích a náboženských
společnostech. Ba ani u samotných hledajících. Stále stejná naivita, stále
stejná nízká úroveň... Co je jisté, že zájem veřejnosti klesá, ale ani to snad
nikoho nezajímá, že by hledal důvod.
Prostě
povrchnost vládne všude. Neochota jít do nového, neznámého. Ukončit rutinu a
hledat i skutečnosti, které třeba nejsou radostné, zato však pravdivé.
Pohodlnost a lenost jsou vedle ziskuchtivosti metly dnešní doby.
Meditace 47,5%
Byla po dlouhém období
dosti těžké zátěže bez ponorů, které byly zpestřeno pobytem na Tenerife. Na
počátku meditace č.248 byla vize hory obtáčené cestou, ne příliš strmou, symbol
procesu. Pak obvyklé naznačení Jinakosti, vždy zapomínané a znovu odhalované
ohromující tajemství, kdo Bůh je a co všechno dělá se světem. Nekonečná
složitost Všeho... Já se kvůli tomu bojím vstupovat do meditací.
Pocit 47,5% byl mírně
tísnivý. Prý ho budu mít častěji. Pak řada postřehů z mystiky. Nic zcela
neznámého, ale vždy originálně podané. O částech vědomí, o tom, že nejlépe je
mlčet v meditaci, nesnažit se do ní zasahovat, ale jen vnímat. Nemluvit
ani do procesu, ani se na něj moc neptat. Po velmi krátké době mě vyšoupli.
První přídavek byl
hlavně o ponoru 47,5% pak neutrálních 48% a lepším vnímání hudby. Druhý neměl
být vůbec, ale nakonec mi ho dali. K mému překvapení byl dost dlouhý,
s ponorem až 48%. Přešel do spánku.
Meditace byla nakonec
lepší než jsem čekal, a než řada minulých. Byl jsem zvědav na slibovaných 47,5%
ponorů.
Skutečně druhý den byly
čtyři dlouhé malé meditace. Klidné, ale občas mi odpoví: Z dotazu na
1.sv.v. přišla vize- božské těžítkem dává mířené rány na Zem a ničí určité
části, aby vývoj šel jak má. Víc zásluh mi prý jde na příští inkarnaci, proto
mám méně ponorů a tak to bohužel bude dál.
Před další malou
meditací druhého dne mi přišla myšlenka intuice, že božské síly jsou hodnoceny
podle intenzity duchovního rozvoje Jejich svěřenců. Musí volit, co jim
v životě nastaví.
Skoro ani nebylo jasné,
že lidé mají nějakou vlastní vůli, snad vše jim bylo nastaveno božským a podle
toho jednali. Náš proces je pro Ně velmi zajímavý. Sledují ho a rozebírají a
jeho části mohou používat v mnoha úplně jiných civilizacích, aby měli
lepší výsledky...
V další malé meditaci
pozdě v noci mi říkali generál Kuropatkin, což byl neschopný carský generál.
Zabývám se jako on omezenostmi lidí a jsem proto hloupý. Nemám se s nimi
stýkat víc, než je nezbytně nutné. Škodí mi to. Co ale dělat? Třeba jen
poslouchat hudbu, odpověděli. Už jen znát problém stačí k řešení. Třetí den
byly tři malé meditace - božské se stará a bude starat...
Takže se obnovil
proces, jaký byl před velkými zátěžemi. Jen se ponor v malých meditacích
snížil na 47,5%. Stálý ponor však často roste na původních 47,25%
Ráno čtvrtý den po
meditaci mi řekli, že budou ještě 2-3 malé meditace. V této kapitolce mi
před malou meditací dávají vize či myšlenky. Tentokrát jak se třou dva nerovné
povrchy, tím se zbrousí, to je život, postupné zjemnění.
Další dny mi ale malé
meditace, občas i trochu dynamické, zase dali. K tomu i stále ponory až
47,25% jako dřív. Jen občas jeden den propad se zátěžemi.Tuto dobu nazývají
Exohora, to je malebné řecké městečko, divoké jako já.
Novinkou je, že tyto
schopnosti mi zůstaly i týden před další meditací, což dříve nikdy nebývalo.
Komunikace s vysvětlováním je stále velmi intenzivní. Vliv božského je ve
mne ohromný. Je to moc dobrá kapitolka.
Další meditace byla
hodně podobná. Navíc mi dali nový zvýšený ponor, který připomínal 49%, ale byl
to upravený trochu nižší. Vše je prostě zaměřeno na maximální přínos a účelnost
mystického procesu při zachování trvalých mystických stavů.
Jen experti vědí
Rozebírat téma lidských
chyb a omylů není populární, avšak velmi důležité. Chybná rozhodnutí nás
poškozují, a i když se mnozí snaží vydávat své omyly za správná rozhodnutí,
nijak je tím nenapraví.
Základem správných
rozhodnutí jsou pravdivé a úplné informace. Žijeme sice v informačním věku, ale
chybných informací je stejně, ne-li víc než dříve. Jen se snažit je vidět a
nezakrývat si oči. Záleží na zdroji informací. Jsou tři hlavní, jsou mezi nimi
obrovské rozdíly.
Nejméně kvalitní je úroveň
laiků. Jejich názory o té či oné věci jsou v naprosté většině zcela naivní až
nesmyslné a i neúplné. Laiků je nejvíce, takže v době, kdy všichni mluví do
všeho, jsou nejvíc rozšířené. Naštěstí je to známé, takže dost lidí hledá
kvalitnější informace, říkejme jim odborné. Ty jsou na webu, v učebnicích,
příručkách i odborných knihách.
Bohužel je málo známé,
že i tyto bývají často chybné. Pokud se podle nich řídíme, ať je to popis
dovolenkové destinace, kapitola z historie či nějaká náboženská otázka,
většinou ani hned nezjistíme, že jsme přejali chybu. Až delším přemýšlením,
praxí, skládáním různých informací zjistíme, že informace má vady. Že je
odborná jen zdánlivě.
Takže existuje ještě
vyšší úroveň zdroje informací, kterou je možno nazvat expertní. Najít ji je
ovšem těžké. Neobejdeme se bez praxe v oboru vyhodnocování informací. Ani
internet není zárukou, že tam správnou informaci nalezneme. Až po delší praxi v
oboru se již v problému orientujeme a zjišťujeme, že vše je opravdu jinak.
Že vlastně správné
řešení a správné informace skoro nikdo nemá! A že se často informace z různých
důvodů cenzurují! Pomoci nám může i dobrý rádce, pokud ho seženeme. Zvláštní
možností je použití intuice. Pokud se ji naučíme rozvinout, postupně nás
přivádí k velmi kvalitním informacím ze všech oborů. To však umí hodně málo
lidí a bohužel není zájem se to naučit.
Proč? Nechceme aby nám
někdo mluvil do života, byť by to bylo k našemu dobru.. A máme strach z
neznámého, podivného světa intuice. Proto je náš svět zahlcen nesmysly a
chybnými rozhodnutími...
Rozhovor
s ateistou
Vůbec nevěřím, že nějaká osoba jako Bůh je, a že se
k Ní máme modlit a prosit Ho o to, či ono. Kde je důkaz Boha? Víra a nevíra je
totéž, téměř bezvýznamná vágní záležitost. Důležitý je jen život a jeho
zákonitosti. Ten nás má zajímat. Věřit, že Bůh je osoba, je velmi nedokonalé.
Věřící musejí ze
zkušenosti vědět, že modlitbami stejně nic neovlivní, život si jede po
vlastních kolejích.
Nicméně je dobré tušit,
že existuje Něco, co nás přesahuje, má větší inteligenci. S takou
Inteligencí komunikovat lze a tím potvrdit naše tušení. Než o něco prosit, je
daleko lepší se ptát na rady.
A není to spíše naše intuice kdo odpoví? Je nakonec jedno, jak
Jí říkáme. Komunikuje se s Ní od pravěku. Šamané Jí dávali různá jména, i
proroci a jasnovidci. I bible mluví o slovech andělů i Ducha. V dobách
Starého zákona dokonce zasahoval Bůh prostřednictvím proroků do politiky. Až po
létech praxe se dozvíme víc, kdo je.
Jak může Bůh či intuice rozumět všem lidem a našemu světu? Žije v úplně
jiném světě, kterému nemůžeme rozumět. Stejně tak nevidí brouk do světa psa a
pes nerozumí lidem.
A co když nebudu odpovědi rozumět, Pýthie také často
věštily nejasně?
Tak se ptejte tak dlouho, až vám bude vše jasné.
Co když odpověď nedostanu? I to se stává, když se
ptáme na to, do čeho nám zatím nic není.
Může mi odpovědět i někdo jiný a úmyslně chybně? Pokud nemáme praxi a
neumíme verifikaci, tak ano, ale není to časté.
Nemá pak sklon rozhodovat za nás a omezit naši svobodnou
volbu?
Z praxe je zřejmé, že ne. Je dokonalým Učitelem. Rozhodně vždy dokonale ví
co dělá, tohle není problém. Ten je jen v tom, že lidé prostě poradit
nechtějí, byť od Vševědoucího. Vše si řeší podle svého a většinou proto chybně.
Copak někdo z nás rozumí obrovské složitosti Života?
Co když mi poradí, já poslechnu a stane se malér? To se nestane proto,
že za radu je odpovědný. Protože je Vševědoucí, Všemohoucí i Neomylný, ani
chybu udělat nemůže, to říká i praxe jasně. Každý, kdo se ptá, má navíc jistý
stupeň ochrany, dokonce i jeho blízcí.
Co když se rozhodnu sám a udělám chybu? Je možno si dohodnout,
že nás bude v nebezpečí varovat. Sám nás osloví.
Je to těžké umět? Není, proč by to mělo být. Ale není to pro
každého.
Oč Mu hlavně jde? O náš osobní rozvoj, život je vlastně škola a
On Učitel. Bez učitele je škola fraška, ale přesto se to běžně děje. Málo kdo
se ptá, ač by měl. Ani věřící se neptají, jen se o něco modlí, ale marně. Bůh
je pro naši výuku, ne kvůli plnění našich přání.
Tarawa a moje příští
inkarnace
Zdál se mi sen, jak
jsem v jakémsi chrámu začal levitovat, až jsem dosáhl velké výšky, daleko
vyšší než jindy. Málem jsem dosáhl až na nejvyšší ochoz.
Vyložili mi ho: „Končí
tvoje éra psaní článků. Ano, osvědčil ses, prošel jsi výš. Na počátek dostaneš
i dlouhé stálé ponory.“
Dali tomu jméno Tarawa,
což není ostrov u Japonska, ale atol, jež se s obyvateli pozvolna potápí
do oceánu. To je symbol určité odosobněnosti, vzdalování se lidskému. Proto mě
tak dlouho vedou do ezoteriky.
Nebudu mít silnější
ponory, ale delší a ještě vyšší vliv božského, vlastně neustálá Přítomnost. A
hned to i začalo. Téměř dokonalá komunikace s božským se ještě
zdokonalila. Přicházejí mi informace dříve nedostupné.
Řekli mi, že zvýšený
stálý ponor 47,25 který mám téměř stále není tak drahý, když jen naslouchám.
Pomáhá tedy určitá pasivita a samozřejmě poslušnost pokynům božského. Nebudou
ani malé meditace, abych stálý ponor mohl mít déle.
Druhého dne jsem měl
složitý sen, který mi božské shrnulo: nová situace, jdou udělat nové věci, dříve
nedostupné.
Zvýšený stálý ponor je
nádherný pocit, ale bohužel tak drahý, že ho nelze mít trvale bez velkých
zátěží pro kompenzaci. Jsou daleko ochotnější mi říci o mé příští inkarnaci:
V příštím životě
budu jako mystik odmítán, jen vzbudím drobný zájem. V té civilizaci se tam
moc mezi sebou nekontaktuje, jistá strohost. Dobra mají 70% procent, ale zrovna
budou jisté problémy. Budou se povahově podobat Angličanům a Švédům. Se vším
všudy... ... O Bohu se tam moc nemluví, spíš o Řádu Věcí.
Vegetace tam bohužel
mají málo, všeho málo. To mě tedy posílají... Ale vše mají tam dobře
zorganizováno. Jít výš než do jejich dimenze 4,3 by pro mne vyžadovalo moc
velkou zátěž. Ponor tam budu mít zprvu jak zde, postupně až 49%. Budu brán jako
exot, stejně jako tady. Nikdo nebude ochoten se se mnou o mystice bavit. Jaký
bude můj proces? Asi dost podobný. Vlastně v mnoha směrech to bude
podobné, jen ve vyšší úrovni civilizace i mně.
Přivedli mě i ke studiu
málo známé historie vzniku
Mít dlouhé zesílené
stálé ponory a neustálý přísun velmi kvalitních informací je ničím
nezaplatitelný luxus. Když přišla další kapitola 245, řekli mi, že stálé ponory
budu mít tolik, ale jinak se nic nezmění. To je další přínos mystického procesu
MD.
Co nevíme o karmě
Obecná představa o
karmě, že za hřích přichází trest a za dobrý čin odměna, je velmi zjednodušená.
Trest je hlavně symbol. Tak, jako vše.
Duchovní zákony karmy jsou velká věda, o nichž téměř nic nevíme. Pomocí
channelingu se můžeme dotazy u božského dozvědět víc. Co se ale nedovíme je,
jaké má kdo konkrétní nastavení a jaké má hodnoty jednotlivých parametrů.
Základem karmy je
stabilizace entity v určitém stavu, který má nastaven. Je tedy nutné vidět
život jako celek, skrz inkarnacemi. Jen tak jsou její projevy jasně vidět.
Můžeme si to představit
jako těleso upevněné pružinami v mnoha směrech. Pokud dojde
k výchylce, pružiny karmy ho vrací zpět silou úměrnou výchylky.
Neplatí to jen pro
hříchy a tresty, ale i pro všechny ostatní činnosti. Kdo má např.málo aktivit,
je tlačen k tomu je zvětšit, a kdo jich má moc, je zpomalován.Toto kmitání
je osou každého života. Mezi činy a reakcí na ně je určitá prodleva. Odpuštění,
o kterém křesťané často mluví, existuje, ale jeho množství je relativně malé.
Další odlišností je, že
karma neudělá ze zlého člověka hodného, ani naopak. Základní nastavení je totiž
téměř neměnné. Jaké je nastavení entity, taková je karma, jaksi předurčena.
Také se neví, že každá
božská entita nám může karmu vytvořit podle vlastních představ, není tedy
přesně daná duchovními zákony.
Nemocí ve stáří
přibývá, to je symbolem toho, že se naplňují kvóty, jež nemoci způsobují.
Vrozené vady jsou trestem za činy v minulých životem, nebo mají zabránit
hříchům, jež teprve hrozí.
Jak to má mystik, když
je vlastně veden božským? Trestán být může jen kdyby porušil pokyn božského,
ale to neznamená, že by byl bez zátěží. Ty jsou nezbytnou součástí procesu. Je
však na tom jen nepatrně hůř než běžní lidé. Mystik nemá ani chřipky, byl by to
symbol napadení nečistými silami.
Karma udržuje Stvoření
v chodu. Vše je pro Boha logické, jasně dané, hotové. Nikde žádná náhoda
ani neznalost. Připomíná to stroj, kde zuby jednoho kola zapadají do druhého.
Je jen Bůh
Tak by se dal vyjádřit
obsah střední meditace na konci 242.kapitoly. V neutrálním ponoru 48%
v malé meditaci mi začaly překvapivě naskakovat vize, jen trochu méně a
slaběji než ve velké meditaci.
Byl to radikální pohled
na život. Nezáleží totiž na vůli individuality, za ní je zase jen nastavení
dané Celkem. Stejně tak není ani naše myšlení a vnímání. Je to Hra!
Z jakési žhavé
koule podobné Slunci vytryskávaly proudy, které se dále štěpily do hierarchické
struktury až stvořily i mě.
Jasně z toho
vyplývalo, že žádná skutečná individualita není, vše je stvořeno z jednoho
Základu. Je jen úmyslnou Hrou dokonalého Celku, že části se od sebe trochu
liší. Vše je ale nastaveno a dokonale známo, i tzv.minulost a budoucnost. Vše
je zahrnuto.
Žádné skutečné problémy
nikde nejsou. I ty jsou jen součástí této podivuhodné Hry, aby se Bůh mohl na
Sebe podívat z druhé, zcela odlišné strany uměle zablokované inteligence,
jež nekonečně způsoby, dle svého nastavení, se vrací do Dokonalosti Celku.
Není to úplně nové
zjištění, ale i tak bylo jistým překvapením, jak naprosto jednoduché a současně
nekonečně složité to je.
Co z toho plyne?
Planě si nestěžovat, ale zjišťovat a přijímat zákony Stvoření. Jen ty jsou
důležité. V další malé meditaci mi božské slíbilo zesílit ponory. Hned
jsem se zeptal zda trvale. To prý ne. Ptal jsem se i na to, zda za deset,
dvacet let budou silnější. Prý jen nepatrně. Měním se také jen nepatrně...
Informace před rokem a
půl, na začátku MD, že proces se již nebude příliš měnitm se tak opět
potvrdila.
Al-džeber
Už den
před ní mi řekli název 242.mediitace, Al-džeber, to je původní název pro
algebru, kterou zavedli Arabové.
Bylo mi
jasné, že bude o Jinakosti Boha a byla. Začala už v přípravě na ni.
Vyskakovaly mi obrazy a myšlenky o tom, že opět navštívím ten superpodivný svět
vysokých dimenzí Boha. Zase budu ohromen tím, jaký je... Na to můj střed s
obavami reagoval, že přece nemusím jít tak vysoko. Božské odpovědělo, že je to
nutné, protože šok z Boha je nejúčinnější terapie ega.
V tom
smyslu se nesla celá meditace. Umělecká přednáška o filozofii, jak o vysokých
dimenzích, tak i o člověku, jež je sestaven z částí. Vše je
z fraktálů.
Meditace
byla zčásti také rozhovorem s božským. Můj střed vědomí se do ní občas
zapojoval, ale pak se zastyděl, že se božskému plete do řeči. To skutečně
poněkud zeslabilo aktivitu, ale nakonec se
vše dalo dohromady a fungovalo to. Opět jsem vnímal sebe, jakéhosi tátu
všech. Je sestaven z částeček, jakási směs ze vzorků všech, kteří tam byli.
Tedy také virtuální osobnost, fraktál.
Bylo i o
činnosti vysokých dimenzí. S úsměvem dodali, že jsou jim trochu podobni
diktátoři se svými plamennými výzvami, třeba elektrifikace. Prostě jen řeknou a
Dokonalost samo stvoří vše hned a dokonale. Namítl jsem, že se diktátorům vše
nepovedlo, ale prý to nevadí, patří to do Hry Boha. I ta naše omezenost je
uměle vytvořena aby Hra byla Hrou...
Stěžejní
bod meditace byl, že už vlastně skoro nemám blok ega. Uviděl jsem shora
prohnutou hadici složenou ze žlutě svítících kroužků. Věčně neměnné a přitom
stále proměnlivé Já. To byly symboly částí mé hierarchie.
Jsou už
dobře propojeny, takže jediný velký problém jsou nutné zátěže. To mi zamrzl
úsměv s zježily se vlasy, protože jsem chápal, oč jde.
Meditace
byla docela krátká, celkem asi 30 minut, ponor až k 49%. Dali mi jasný
pokyn abych skončil. Naznačili, že přídavky budou, ale je to moc drahé.
V prvním
přídavku mi zase božské ukázalo svou KRÁSU TVOŘIVOSTI, i když byla většinou
mírně tísnivá až neutrální. Opět úžasně krásné vnímání hudby, jež bylo celou
meditaci. Je velká škoda, že v tomto stavu nemohu být trvale. To je smysl
života, takové chvíle.
Upozornili
mne, že jsem zapomněl popsat důležité prožitky z ní. Jejich strukturu a
hlavně mou žádost o mimořádné příděly božského. Abych schopností měl víc a
silnější, aby ponory v meditacích
byly silnější a delší. To je problém mystiky. Vytvořil jsem jakousi žádost, ale
má to problém.
O tom se božské nechce moc bavit a není divu.
Chtít být zdarma Tam, kde pro lidské není místo, které je vyhrazeno jen pro
božské. Přece nám To Bůh nedá Sám Sebe jen tak... Byla by to degradace, kdyby
To nebylo správně přijato. Není to náhražková víra, ale pravé božské Království
nebeské.
Ještě
k částem Boha, se kterými se setkáváme. Je snadné Jim dát jména či nějakou
tvář. Ale při bližším pohledu vidíme, že jsou výtrysky z Jádra, jakéhosi
Centra. Sice je každý trochu jiný, ale Základ mají týž. A to se týká i nás.
Pro laiky
je zcela nepochopitelné a nepřijatelné je brát jako hlavní Autoritu, jako
Učitele, naprosto reálné, neustále přítomné a Dokonalé. Dobře mne znají a mají
na mne obrovský vliv.
V druhém
přídavku bylo, že žádost o vyšší schopnosti bude zčásti kladně vyřízena a brzy
se to projeví. Žádost zřejmě nepřišla ze mne, ale skrytě Shora, aby se
zintenzivnil proces. Já totiž ani nemohu přesně zjistit, kde vznikla má
myšlenka.
Výsledky meditace:
-z
poznatků jsem napsal článek Životní styl v MD a Pouštní otcové
-zátěž se
trochu zvýšila, ale ponory po meditaci jsou menší a méně. Komunikace zesílila,
ale před další meditací opět zeslábla, takže se jedná o informační kapitolku.
-prý se zbytečně se
obávám, i budoucnosti, málo důvěřuji božskému, že má vše v ruce a o vše se
stará
-budou mi časem dávat
informace jak mluvit s vybranými jedinci. To bude moje jediné veřejné
působení
-po dvou týdnech mi
sdělili, že mi božské nic zdarma nedá. Zátěže mám a budu mít málo, takže se nic
moc měnit nebude.
-buď se budu řídit
lidským a budu mít lidské pocity a schopnosti, nebo budu přijímat božské a pak
mohu mít část Jejich pocitů a schopností. Jsem v období větších zkoušek
přijetí Boha a zátěží a to se mi moc nedaří.
Některé věci bych si
dělal po svém a vynucoval si je. To ale v MD nejde. Tam je musí být vazba
na božské trvale velmi silná.
-mohl bych být ve
větším klidu. Věčně se křečovitě hrnu za Poznáním a příliš tlačím na pilu.
„Myslíš si, že za to dostaneš zásluhy, ale nedostaneš. MD je i odpočinek,
odpočívej častěji.“ Co konkrétně omezit? „Psaní, to unavuje, poslouchej hlavně
vhodnou hudbu.“
To mi božské naznačilo
symboly už v prvním mystickém zážitku před 25 lety...
Životní
styl v MD a Pouštní otcové
Hlavním
problémem v nejvyšším mystickém stupni, tzv.MD, je nutnost vyvažování
mystických božských stavů lidskými, jakousi kompenzaci vyššího nižším.
Mystik
cítí božské velmi často, vlastně denně, ale za vstup do lidem nepřístupného
božského světa musí stále platit sestupem do nižšího, což mu velmi vadí, ale
duchovní zákony nedávají nic zdarma. O utrpení svatých a mystiků je dostatek literatury.
Kristus a Jeho Kříž je stálým vzorem duchovnosti.
V MD,
tedy mystickém důchodu, by si chtěl mystik užívat výsledků desetiletí práce,
ale zátěž se mu stále jeví jako příliš vysoká. Přitom zdrojů zátěže ubylo.
Chápe, že člověk se nemůže mít stejně dobře jako ve světě bohů, ale původně
myslel, že dostane božských Darů víc a nebude za ně muset nic platit..
Jednou
z možností je si zažádat o „dotace“ božského. Dostává však informaci, že
je příliš zapleten do lidského světa. Fakt je, že má rodinu, užívá si výdobytků
lidského světa a to ho stále táhne k němu.
Pouštní
otcové, několik století po Kristu, např. Antonín Veliký,
to měli jiné. Opouštěli své rodiny, své prostředí, vlastně vše známé a
odcházeli na poušť. Šli do neznáma nehostinné pouště.
Nedostatek
jídla a vody byl také velkou zátěží. Proto mnozí dostali Dary Ducha a
z některých se stali oficiální Učitelé církve i slavní mystikové.
K nim máme vlastně blíže než k mystikům, jež měli poslání veřejného
působení.
Otcové
pouště totiž měli daleko blíže k ezoterice, takže jejich proces byl daleko
rychlejší a méně bolestivý. My jsme tlačeni do esoteriky, ale jisté veřejné
působení také máme.
Zázraky,
léčitelství, veřejné působení atd., totiž brzdí, protože příliš mnoho božského
Daru z mystiků odchází mezilidskými vztahy.
Mystika
je tak náročná a těžká na pochopení, že nemá smysl ji v celé šíři
vysvětlovat laikům. Léta by museli pracovat, než by ji správně pochopili. Jen
velmi málo vyvolených je pro mystiku určeno.
Ale i
pouštní otcové se mýlili. Bible je náhražkou živého Boha. Mystické zkušenosti měli, ale ne tolik, kolik
by mohli mít. Příliš mnoho se upnuli na askezi, odmítání a potlačení všeho
lidského. Poznání Boha jaký je a Jeho přijetí a osobního vedení je však daleko
důležitější.
Božské
nám sděluje, že pokud chceme mít hodně božského, jak Jejich pocity, tak i
schopnosti, nemůžeme odejít do pouště, protože to není dostupné, ani se starat
o druhé, protože to není esoterika. Může se jen zesílit to, co už existuje.
Poslušnost k božskému.
Naše
přání dávat prosbou a je na božském, zda svolí či ne. Dělat více na Jeho pokyn.
Tím zesílit Jeho vliv na nás, až jsme již jakoby smíchaní s Ním. Netrvat
na svém, ale přijímat ve všem božské, i kdybychom svůj názor pokládali na
nejlepší a božské Vůli nerozuměli a nechápali ji. Až bude jen jedna Vůle,
božská. Tak se projeví naplno skrytý Bůh v nás.
Pak až
můžeme dostat trochu více božského Daru, ale jako Oni nebudeme. To je nutno
přijmout. Dostaneme také mnohé zátěže, které se nám nebudou líbit, ale právě
toto nepříjemné vyvažuje božské Dary. Bude to často vypadat, jako by nám nic
nešlo jednoduše, stále všude vznikají překážky, jež máme překonat. Těžké je i
přijmout, že to tak bude až do smrti.
Tajemství vzniku Velké
války
Z dopisu francouzského rekruta z Verdunu,
kde padlo 700 000 vojáků:
Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden trychtýř
vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden
přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak
už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali,
modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako
stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke
kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé,
bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.
Tajemství vzniku Velké
války
Z dopisu francouzského rekruta z Verdunu,
kde padlo 700 000 vojáků:
Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden trychtýř
vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden
přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak
už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali,
modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako
stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke
kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé,
bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.
Proč vznikla Druhá
světová válka je celkem snadné pochopit, i když to kupodivu ví jen málo lidí.
Byla pouhým pokračováním První, musela tedy i stejně skončit. Byla projevem
iracionality poraženého a frustrovaného Německa, oddaného novému falešnému
náboženství – fašismu. Ještě daleko méně lidí ví, proč začala První. Důvodů
nepochopení je víc. Je to dávno, pamětníci už nežijí, málo koho to proto zajímá
a jsou to hlavně velmi složité okolnosti.
Mnohé se dokonce zamlčuje i po 100 letech...
Druhá světová válka se
v médiích prakticky neustále probírá. První světová válka, probíhající
právě před sto lety, z nepochopitelných důvodů mnohem méně. A pokud ano,
tak více či méně zjednodušeně a tedy chybně. Význam 1.sv.války je však daleko
větší.
Znalosti o Velké válce
u naprosté většiny lidí začínají atentátem na Františka Ferdinanda d’Este a
konči dobrým vojákem Švejkem. Je hodně složité pochopit proč začala. Ani
v literatuře to není zcela správně. Pouze se uvádí, že to byla reakce na
vyhlášení války Srbsku, což je jen malá část pravdy.
V mnohém byla
skutečně první, zejména v celosvětovém rozšíření, v nové vojenské
technice a taktice boje. Také pouze v ní se masově použily bojové plyny.
Měla obrovský dosah. Způsobila posílení fašismu a komunismu. Zásadně ovlivnila
současný stav Evropy. Zapojilo se do ní i mnoho českých vojáků. Desetina
z nich, asi 150 000 padla, památníky jsou v každé obci. Bojovali
celkem v sedmi armádách. Tragédií bylo, že se naši vojáci, poslaní na
frontu císařem, se střetávali v boji s našimi legionáři... Pokud byli zajati,
byli popraveni pro velezradu.
Jaká byla situace před
válkou? Ta doba, někdy nazývaná Belle epoque byla obdobím všestranného růstu
jak ekonomického, technického, kulturního i politického. Velmi početnou se
stala dělnická třída a začala se politicky vymaňovat ze svého bídného údělu.
Pozdější ještě horší válečné a poválečné
podmínky posilovaly její vliv.
Všichni viděli
budoucnost v růžových barvách. Nejrychleji se rozvíjelo Německo, ale
vadilo mu, že nemá odpovídající postavení ve světě a kolonie. Jen paběrky.
Chtělo je vzít Francii. Proto silně zbrojilo, chtělo se loďstvem vyrovnat
Británii, která to brala jako hrozbu. Tehdy byl počet obyvatel Evropy velký a
rychle se zvětšoval, což způsobovalo obavy, zda se je podaří uživit, což posilovalo
militarismus.
Při studiu Velké války
je třeba si uvědomit velké rozdíly v názorech na válku dříve a nyní. Ty se
považovaly za zcela přirozenou součást života. Neustále se válčilo, téměř každý
s každým, a opakovaně. Jen několik jedinců se snažilo o mír a byli za to
napadáni. Mír byl tehdy pokládán jen za dočasnou přestávku mezi válkami. Velký
konflikt totiž už mnoho desetiletí nebyl, na hrůzy bojů se pozapomnělo.
V každé zemi byly
vlivné kruhy pro válku a jiné proti ní. O Velkou, tedy světovou válku však
stáli jen Rusové a také ji mobilizací spustili. Ostatní velké země měli
z konfliktu strach, protože si uvědomovali, že vojenská technika silně
posílila, zejména dělostřelstvo a kulomety. Obávali se rozšíření konfliktu na
celou Evropu a svět. Bylo totiž jasné, že Francie i Británie mají zámořská
území, ze kterých budou brát vojáky i vojenský materiál. Tedy z Afriky, Indie,
Austrálie, Nového Zélandu i z Kanady!
Obě koalice byly
smlouvami sestaveny už dávno. Itálie, Německo a R-U a jedné straně, Francie,
Británie a Rusko na druhé. Už v roce 1912-13 byla válka několikrát na
spadnutí. Důvodů bylo mnoho, zejména militarismus, chamtivost. A také
nacionalismus, panslavismus, pangermanismus. Hodně diletantismu a naivity, jež
se jim vymstila. Protiválečné nálady byly v naprosté menšině. Všechny země
měly územní nároky na sousední státy. Proto byly potencionálními útočníky.
Nepřátelství, nedůvěra a neinformovanost byly všude.
Jaká byla situace
v evropských zemích? Ve Francii měli ofenzivní strategii boje, vůbec
neuvažovali o obraně. Měli vztek, že jim Německo sebralo Alsasko-Lotrinsko a
chtěli ho zpět, ale měli obavy z moci Německa a proto se smlouvou spojili
s Ruskem, pak i s Británii. Ta na konfliktu neměla vůbec zájem, šlo
jí o kolonie a světový obchod.
R-U mělo velké vnitřní
problémy. Anektovalo Bosnu a Hercegovinu a někteří generálové plánovali útok na
malé proruské Srbsko. Velký konflikt s Ruskem ale nechtěli. Zejména
Františku Josefovi se nechtělo do jakékoliv války, léta se mu dařilo udržovat
mír. Neměl důvěru ve své národy ani armádu, jako Německo.
Byl to žalář národů,
které chtěly větší svobodu a sebeurčení. Srbsko usilovalo o spojení všech
Jihoslovanů do Velkého Srbska, což byla pro R-U velká hrozba, protože by to
znamenalo odtržení Chorvatů, Slovinců atd. Obávalo se, že i Poláci, Češi a
další by se chtěli od něj oddělit. Řešení viděli v jejich zastrašení
útokem na Srbsko.
Nejmocnější bylo
sebevědomé sjednocené Německo a rychle rostlo. Militarismus tam byl vždy silný.
Rychle se stávalo velmi nebezpečným pro celou Evropu, jako kdysi Napoleon.
Vadilo mu, že tomu neodpovídá jeho postavení ve světě a chtěli i víc kolonií.
Německo i R-U se cítilo být obklíčeno nepřáteli a prosazovali preventivní úder.
Jejich generálové chtěli změnit mapu světa.
Mnohonárodní slepence
neměly výhledově šanci obstát, národy monarchy stále více odmítaly. Zaostalé
Rusko ve válkách prohrávalo, mělo málo schopných velitelů i politiků. Přesto se
po prohrané válce s Japonskem rychle rozvíjelo, ale carismus se stával
stále více nepřijatelný. Slabý car věděl, že na svou roli nestačí. Jedna
revoluce byla potlačena, ale další byla na obzoru. Své vnitřní problémy chtěli
řešit celoevropským konfliktem, což bylo nesmyslně sebevražedné. Na počátku
války sice všude národnostní problémy v euforii utichly, ale pak prudce
zesílily. Hlavně chtěli jako velmoc expandovat na západ. Využít k tomu i
tamní slovanské obyvatelstvo.
Do války se bohužel
těšili i mnozí obyčejní lidé v Rakousku, Německu i Rusku. Dokonce
financovali válku dluhopisy. Viděli v ní nové dobrodružství, i seberealizaci a
zisk. Vůbec netušili, o jaké hrůzy jdou. To ale nevěděli ani generálové.
Myšlení všech, zejména vojáků, setrvávalo v dobách daleké minulosti.
Netušili, jak převratné změně je čekají. Že bude úplně vše jinak než bylo.
Generálové všech stran
lpěli na zastaralé strategii z prusko-rakouských válek. Plánovali bleskovou
válku a tvrdili, že vítězství bude do konce roku. Jak strašně se mýlili! Ze
strategického hlediska to bylo směšně naivní. Hlavně tím zaplašili obavy
z války. Přitom jistě chápali, že porážka by pro ně měla katastrofální
následky. To byl konec krásné Belle epoque.
Mylně se uvádí, že
světovou válku začal atentát na nástupce trůnu Ferdinanda d’Este a jeho ženu,
ale to byla jen rozbuška. Skutečným počátkem světové války byla až mobilizace
Ruska. Srbsko se totiž bralo jako potencionální budoucí oběť pouze balkánských
válek. Moc Osmanské říše upadala, všichni se snažili mu urvat, co se dá.
Útoků atentátníků bylo tenkrát mnoho. Mladá Bosna bylo široké
studentské hnutí, které se zabývalo nejen intelektuálními debatami, ale i
plánováním a prováděním jednotlivých teroristických akcí proti představitelům
nenáviděného okupačního režimu R-U. Spolupracovala s tajnou organizací Sjednocení nebo smrt (Černá ruka) tvořenou několika srbskými důstojníky pod
vedením plukovníka srbského generálního štábu
Dragutina Dimitrijeviče
(plukovník Apis). Byl specialistou na atentáty, již jeden na císaře provedl,
ale nezdařil se. Později, v roce 1917, byl Srby popraven za velezradu. Věděli,
že byl u vypuknutí války.
Ti jim dodali zbraně a základ výcviku. Srbská tajná služba
je přepravila do Bosny. Již dlouho vytvářeli síť agentů v Bosně a
zásobovali je zbraněmi. Nikdy se však neprokázalo, že za atentátem byla srbská
vláda. Ministerský předseda Srbska se prý o plánu dozvěděl, ale obával se útoku
R-U a vydal rozkaz atentátníky, kteří byli na výcviku v Srbsku při pokusu
o přechod do Bosny zatknout, což se nestalo.
Přesto není možné
vyloučit, je to dokonce pravděpodobné, že atentát byl vládou Srbska připraven.
Vždyť jen tak mohli očekávat, že se jim jejich smělý plán podaří. Sjednocení
Jihoslovanů nebo smrt, tak silně o to usilovali. Museli přece vědět, co atentát
způsobí. Velkou válku a rozpad R-U, o což usilovali. Věděli, že jsou možným budoucím
cílem armád R-U a že sami bez pomoci nemohou útok odrazit. Chorvaté a další Jihoslované s jejich
plánem nesouhlasili, nechtěli být pod jejich vlivem. Skončilo to až jejich
krvavou Krajinskou válkou v 90.letech 20.století a rozdělením Jugoslávie.
Ze strany Srbů,
atentátníků i rakouské zabezpečení státnické návštěvy Ferdinanda d’Este bylo
vše velmi diletantsky připravené, ale výsledkem mnoha náhod byl zdařený
atentát. Paradoxně Ferdinand d’Este měl nejpokrokovější vizi císařství.
Atentátník zastřelil toho, kdo byl proti válce s Ruskem! Chtěl dát větší
volnost Jihoslovanům v R-U, což se Černé ruce nehodilo, protože by se tím
zmenšila možnost, aby Jihoslovany získali oni. Byl ale proti velkému vlivu
Uherska v říši, což by asi skončilo válkou uvnitř R-U monarchie.
Co se ten měsíc po
atentátu dělo v hlavách rakouských, německých i ruských generálů? To je
zásadní otázka. Strategie šílené války byla dokončována. V podstatě o ní
rozhodovali víc než císaři a car. Ti byli jen figurky v jejich hře.
Měsíc po atentátu dalo
R-U Srbsku ultimátum. Chtěli vydat organizátory atentátu a vyšetřovat přímo
v Srbsku. Bylo jasné, že to Srbové odmítnou. Ze zdařeného atentátu měli
velkou radost. Pak jim císař vyhlásil válku, protože nedomyslel rozsah
nebezpečí.
Tím vina za rozpoutání
války na Balkáně padá i na něj. Měl tušit dominový efekt, že hlavní spojenec
Srbska je Rusko a může odpovědět mobilizací jako záminkou na rozpoutání Velké
války. Ale kdyby to neudělal, prestiž jeho i R-U by silně utrpěla.
V literatuře se
bohužel pomíjí příčina rozhodujícího kroku – důvodu vyhlášení ruské mobilizace.
Jako důvod se běžně uvádí reakce na vyhlášení války jeho spojenci, Srbsku.
Logika mobilizace byla však daleko složitější, vlastně se jednalo o rafinovanou
ruskou léčku jak vtáhnout mnoho zemí proti Německu a R-U.
Nebyla to první
příležitost. Již při rakouské anexi Bosny Rusko uvažovalo o mobilizaci, ale
nepodařilo se jí sehnat podporu Francie a Anglie. Vyhlášení války Srbsku byla
vlastně urážka Ruska, které chtělo všechny Slovany sjednotit pod svým velením.
Pokud by nereagovalo, jeho prestiž by upadla i před vlastním obyvatelstvem.
Bylo to zdánlivě
nesmyslné rozhodnutí. Vždyť Rusko nemělo ani desetinu potřebného vojenského
potencionálu! Nemohlo nad Německem a R-U vyhrát. Brzká porážka byla jasná od
počátku. A proč šli do tak velkého rizika zvratu lokálního konfliktu do
světového?
Klíčovou otázkou však
je, kdo byl pro Rusko největším nebezpečím. Odpověď je snadná, Německo se svým
mýtickým Drang nach Osten. A i jeho spojenec R-U. To asi bylo v pozadí
vyhlášení mobilizace.
V programu „Co očekává
Rusko od války?“ z roku 1915 (!) P. Miljukov napsal,
mimo jiné: část Polska, část Rakouska-Uherska, Arménii (na úkor Turecka) a
Cařihrad, a samozřejmě ruské Srbsko. Bez porážky Německa a R-U tento plán nešlo
realizovat. Kdepak nějaké malé Srbsko... Velmoci mají velmocenskou politiku.
Pokud by Rusku šlo jen o něj, udělalo by to jinak.
Rusové přece museli
vědět co se stane a také se stalo to, oč usilovali – válka všech proti Německu
a R-U. Pomohli mu, včetně USA a dalších, vlastně proti jejich vůli porazit
hlavního nepřítele. Rusové však nevydrželi dost dlouho bojovat a východní
fronta padla. Ale brestlitevský mír a jeho kruté požadavky zanedlouho pádem
Německa přestaly platit.
Největší vina za válku
tedy padá na Rusko. Mobilizace velké země nevyhnutelně znamená velkou válku...
Stačilo jen vyhlásit mobilizaci, dál už se konflikt rozvinul sám. Tím byla
německá armáda vázána na západě a mohli ji napadnout na východě, což také
udělali.
Německý císař Vilém II
a jeho štáb léčku nepochopili. Cara několikrát přemlouval, viz Příloha, aby
mobilizaci zastavil, nebo mu bude muset vyhlásit válku a mobilizovat také. Car
kolísal, projevil svou nerozhodnost a neschopnost orientovat se ve strategii a
odhadnout rizika. Jednou dokonce na krátkou dobu změnil úplnou mobilizaci na
částečnou. Byl ve vleku generálů. Ti mu lživě tvrdili, že už se mobilizace nedá
zastavit. I R-U se snažilo dohodnout se s Ruskem o nerozšiřovaní
konfliktu, ale marně.
Francouzský předseda
vlády na návštěvě v Rusku se dokonce vyjádřil, že doufá, že konflikt na
Balkáně zůstane lokální. Rusové ale už měli jasno. Nebude, vtáhnou Francii do
války proti Německu pouhým vyhlášením mobilizace.
Vžijme se do pozice
Německa po vyhlášení ruské mobilizace. Opravdu bylo obklíčeno nepřáteli. Němcům
šlo o čas, rychle využít dobu než Rusko provede mobilizaci a zaútočí. Byla tu
jedna možnost o které německý císař Vilém II uvažoval. Část armád poslat na východ
proti jistému útoku Rusů, část nechat na obranu proti možnému útoku ze západu.
Obával se však útoku Francie vázané smlouvou s Ruskem, spolu s Británií.
Británie by jistě odmítla jít do války kvůli bezvýznamnému Srbsku a Francouzi
by si sami netroufli. Na druhé straně však chtěl jejich kolonie.
Tak se Francie zeptal.
Odpověď byla - uděláme to, co nám bude vyhovovat. To si vyložil jako válečný
plán, ač skutečné nebezpečí útoku Francie bylo malé. Domlouval se proto
s Anglií a Francií o zárukách neútočení, ale vznikly jen zmatky.
Kdyby se Francie jasně
postavila proti ruské mobilizaci a eskalaci války, mohl se váhající německý
císař vzdát útoku na západě. Vyklidila sice desetikilometrovou zónu za hranicí,
ale Němci tomuto gestu nedůvěřovali. Británie se snažila situaci uklidnit, ale
ani to se nepodařilo.
Nic takového jako OSN
bohužel neexistovalo. Válku na západě tedy způsobila i nedostatečná komunikace
mezi znepřátelenými státy. To byla tragická chyba, protože se tak válka stala
světovou.
Německá generalita pak
realizovala dlouho připravený Schlieffenův plán, jak útokem přes neutrální
Belgii vyřadit z boje Francii a Británii než Rusko zmobilizuje a pak se
vrhnout na něj. Tento plán předpokládal dobu mobilizace Ruska 6 týdnů, je to
obrovská země a železnic málo! Tento plán však byl zastaralý a zcela chybný,
což si neuvědomovali:
-
Neznali
úskalí zákopové války, ač byla zcela jistá vzhledem k masivnímu použití
kulometů a děl. Jezdectvo už nemělo význam a tanky ještě nebyly. Zbraně byly
víc na obranu než na útok. Rychlé vítězství nebylo možné.
-
Ruská
mobilizace trvala daleko kratší dobu než plán očekával. Jeho vojska porazila
slabou německou obranu. Vznikla panika a ústup.
-
Proto
se plán Německu nepodařilo splnit a bojovalo se na dvou frontách, pro Německo
je to tragická situace
-
Boj
proti neutrální Belgii postavil Německo do pozice útočníka a viníka světové
války. Přinutil Francii a Anglii i s jejich spojenci vstoupit do války, ač
se jim nechtělo. Němci ani neměli na jejich území nároky, vyjma kolonií.
-
Anglii
ani porazit nemohli, neměli vyloďovací loďstvo a nadvládu na moři. Jen
z tohoto důvodu byl útok nesmyslný, ba sebevražedný.
-
Porazit
velmoci na východě i západě bylo příliš velké sousto. Zničil by vyváženost sil
v Evropě. I kdyby je porazili a chtěli je udržet, nešlo by to. Zbytek
světa by se cítil ohrožen a ještě větší konflikt by byl jistý.
-
Měli
se spíše zabývat co s R-U, které bylo výhledově zcela nestabilní
Rusko rychle
mobilizovalo a agresivně zaútočilo na málo chráněné Východní Prusko a další
armádou na R-U v Haliči. Mělo před sebou dva velké protivníky a jejich obrovské
území, na které v žádném případě nemohlo stačit. R-U a Německo disponovalo
obrovskou vojenskou silou. Byli daleko vyspělejší ve všem. Přesto Rusko mělo
zprvu úspěchy.
Rusko však nikdy nemělo
dostatek munice. Velení vojáků na všech stupních vázlo. Měli početní převahu,
ale vojáci byli často negramotní, nepřipravení a někdy i bez bot. Neměli
potřebné mapy, ani železnice, ani nešifrovali svou komunikaci. O jejich
rozkazech proto nepřátelé věděli! Budoucí katastrofa byla naprosto zřejmá.
Rusku však pomohlo, že
se Německo soustředilo na útoky na západě, kde však záhy uvízlo
v pozičních zákopových bojích. To byla zcela nová situace na bojištích.
Nedostálo svému slibu silné a rychlé pomoci R-U, které zůstalo proti Rusku
dlouho téměř samo. Lze ale spekulovat, že k porážce Francie Německu
chyběly právě ty sbory, které poslalo na východní frontu, když již byli
nedaleko Paříže.
Obrovské ztráty vojáků
nemohlo R-U tak rychle jako Rusko nahradit, několikrát bylo jejími ofenzívami
zahnáno a téměř prohrálo. Pomáhali mu však účinně Němci. Je kupodivu téměř
neznámou skutečností, že Rusko dobylo i velkou část dnešního Slovenska. Pak mu
začal docházet dech a bylo oběma armádami zatlačeno hluboko do vlastního území.
Rusku pomohla i Itálie.
Ze spojence R-U se na počátku války stala neutrální země. Když jí však Francie
a Británie slíbila Terst s okolím, vyhlásila v r.1915 bývalému
spojeni-R-U válku. Později dokonce odmítala jeho tajné mírové návrhy, aby
slíbená území dostala. Daleko se na jižní frontě nedostala, později byla
zahnána daleko na vlastní území. Když ale válka končila, vyrukovala a chtěla
zabrat co se dá.
Ale i rozvážná Anglie
se dopustila hrubých chyb. Např.mladý Winston Churchill prosadil spornou plavbu
přes Dardanely do Černého moře. Prý pomoci ruským spojencům. Neuspěli, tak
přešli na pozemní boj. V těžkých bojích s tureckou armádou u
Gallipoli byli s obrovskými ztrátami 250 000 vojáků odraženi. Byla za
tím hlavně touha zmocnit se tohoto strategického území, spojnici Středozemního
a Černého moře, o které se vedlo tolik válek.
Po dvou letech bojů se
již zbídačelá vyhublá veřejnost i vojáci válčících stran stavěli proti válce,
která neustále pohlcovala miliony padlých a vítězství bylo v nedohlednu.
Do války se v dubnu 1917 zapojilo USA se svými spojenci a bylo jasné, že
Německo válku nevyhraje.
Nečekaná rozbuška
atentátu měla hrozné následky. Velké válce šlo zamezit, udělalo se pro to
dost. Pro R-U dokonce r.1916 jednal
pověřenec císaře s Francouzi o mír. To se později prozradilo a o jejich
armádě pak rozhodovali jen Němci.
Protiválečné nálady a
vojenské neúspěchy byly v Rusku příčinou pádu cara. Ale ani Prozatímní
vláda nechtěla válku ukončit a tím porušit slib spojencům. To byla velká chyba.
Příležitosti se chopili bolševici v čele s Leninem a nabídli Německu
mír, pokud převezmou moc.
Nastala paradoxní
situace. Němečtí císařští militaristé penězi i zbraněmi podpořili ruské
komunisty a ti opravdu získali moc a podepsali potupný brestlitevský mír.
Vojenský úspěch však znovuoživil militaristické naděje Německa. Konečně mohlo
poslat své armády na západní frontu. Bylo to však již marné. Po počátečních
úspěších zase začali prohrávat. Docházel jim už dech. V této válce se
znovu potvrdil poznatek, že obrana vlastní země je vždy úspěšnější, než útok na
cizí zemi.
První světová válka
skončila příměřím s Německem dne 11. listopadu 1918. Uspořádání Evropy se
řešilo až do r.1920 v Paříži
na mírové konferenci, i to je dosti neznámá událost. I spletité podrobnosti
vzniku
Československa.
Vítězové se však
dopustili tragické chyby. Z pomsty vehnali poražené do bídy a to jim
vymstilo. Frustrace Němců vedla k marné snaze znovu zvrátit porážku.
Nadvládu nad Evropou prohrálo v obou světových válkách. Až Marshallův plán po
2.sv.v. udělat z nepřátel spojence byl správným řešením, který je za
současným dlouhodobým mírem. Až dvě hrozné světové války dovedly Evropu
k radikální změně. Proto je nyní přes 70 let klid.
Zajímavé jsou otázky,
co by se stalo, kdyby se sarajevský atentát nestal. Jak by se R-U a Evropa
vyvíjela dál. Nebo kdyby Rusko nemobilizovalo. Nebo kdyby německá vojska
nezaútočila na Francii, ale jen na Rusy... Zda by se světovému konfliktu dalo
zamezit.
Největším nebezpečím bylo Německo. Po
sjednocení se velmi rychle rozvíjelo. Vadilo jim, že se to neprojevuje na
jejich pozici v Evropě. Byli ochotni bojovat a měli na válku všechny
předpoklady. V obou světových válkách měli nejlepší vojáky i techniku.
Rusy by s R-U brzo porazili a přivlastnili by si velkou část jeho území. Pak by
se možná vrhli na zbytek Evropy a ovládli ji. Dopadlo by to možná hůř než
1.sv.válka...
Ani po ukončení války
nebyl klid, lokální konflikty pokračovaly. Málo známým konfliktem je Sovětsko-Polská
válka (1919-1921), která začala pár měsíců po konci 1.sv.v. Střetla se zde
snaha sovětského Ruska ovládnout bývalé součásti carského impéria, jehož se
cítilo nástupcem, se snahou Polska získat zpět veliké části Ukrajiny a
Běloruska, které byly jeho součástí do počátku 18. století. Cílem bylo také
vyvolat celosvětovou proletářskou revoluci. U Varšavy se však Polákům
překvapivě podařilo sovětskou armádu porazit a zahnat zpět.
Pozapomnělo se i na
komunistickou Slovenskou
republiku rad a o boji nové čs.armády s ní a s bolševickým
Maďarskem hned po válce v r.1919. Byla to dramatická doba....
První světová válka
byla tedy výsledkem hlouposti a chamtivosti, ta Druhá čistého šílenství. Evropa
byla jako sud prachu v sopce, byla jen otázka krátkého času, kdy
vybuchne. Rozpoutání obou světových
válek je temnou skvrnou naší soudobé civilizace. Strategické záměry útočníků se
nepodařilo uskutečnit a byly po zásluze potrestány. Proto je EU přínosem, brání
opakování historie. Zabezpečuje i relativní bezpečí Česka, jež má
v geopolitickém prostoru střední Evropy velmi těžkou pozici zůstat
v nezávislosti.
Příloha:
Depeše mezi ruským
carem Mikulášem II. a německým císařem Vilémem II. o zachování míru v Evropě.
Dne 28. července 1914 telegrafoval císař Vilém
carovi : "S největším znepokojením dovídám se o dojmu, jaký postup
Rakouska-Uherska proti Srbsku vyvolává v Tvé říši. Bezohledná agitace, která
byla po léta provozována v Srbsku, vedla k strašlivému zločinu, jehož obětí se
stal arcivévoda František Ferdinand. Duch, který přiměl Srby, aby zavraždili
vlastního krále a jeho choť, vládne ještě dnes v této zemi. Souhlasíš jistě se
mnou v tom, že my oba, Ty a já, i jako panovníci máme společný zájem trvat na
tom, aby pykali zaslouženým trestem všichni, kteří jsou mravně zodpovědní za
ohavnou vraždu. Jinak však nijak nepřehlížím, jak obtížně je Tobě a Tvé vládě,
vystoupit proti proudům veřejného mínění. Památce srdečného přátelství, které
nás oba váže po dlouhou dobu, vynaložím veškerý svůj vliv, abych pohnul
Rakousko-Uherskem, aby usilovalo o zřejmou uspokojivou dohodu s Ruskem. Doufám
pevně, že mne budeš podporovat ve snahách, odstranit všechny potíže, které by
ještě mohly vzniknout. Tvůj velmi upřímný a oddaný strýc ." Vilém.
Dne 29. července 1914
telegrafoval car císaři Vilémovi : "Teší mne, že Jsi se vrátil do Německa.
V této tak vážné chvíli Tě prosím, aby si mi účinně pomáhal. Hanebná válka byla
vypovězena slabé zemi. Rozhořčení nad tím, které plně sdílím, je v Rusku
ohromné. Předvídám, že velmi brzy nebudu už moci odporovat nátlaku, který je na
mne konán a budu nucen učinit opatření, které přivodí válku. Aby se zamezilo
neštěstí, jakým by byla Evropská válka, prosím Tě ve jménu našeho starého
přátelství, aby si se vynasnažil ze všech sil přimět Svého spojence, aby
nezacházel příliš daleko." Mikuláš.
Dne 29. července 1914
císař Vilém odpovídá carovi : "Dostal jsem Tvůj telegram a sdílím přání po
zachování míru, nemohu však, jak jsem řekl ve svém prvním telegramu, považovat
postup Rakouska-Uherska za hanebnou válku. Rakousko-Uhersko ví ze zkušeností,
že sliby Srbska, jsou pouze na papíře, jsou naprosto nespolehlivé. Po mém
názoru sluší postup Rakouska-Uherska považovat za pokus obdržet plnou záruku,
že srbské sliby vtělí se také v činy. V tomto názoru jsem utvrzován prohlášením
rakousko-uherského kabinetu. Rakousko-Uhersko nezamýšlí teritoriální výboje na
úkor Srbska. Mám tedy za to, že je Rusku naprosto možné setrvat vůči
rakousko-uhersko-srbské válce v úloze diváka, aniž by bylo nutno Evropu
strhnout do nejstrašlivější války, jakou kdy zažila. Mám za to, že je přímá
dohoda mezi Tvoji vládou a Vídní možná a žádoucí, dohoda, kterou jak jsem Ti už
telegrafoval, snaží se má vláda ze všech sil podpořit. Vojenská opatření Ruska,
které by Rakousko-Uhersko mohlo brát jako výhružku, urychlí ovšem neštěstí,
kterému bychom my oba rádi zamezili. Také moje postavení jako
zprostředkovatele, které jsem na sebe vzal k Tvému apelu na moje přátelství a
pomoc, bylo by podkopáno." Vilém.
Dne 30. července 1914
telegrafoval císař Vilém carovi : "Mému velvyslanci bylo uloženo, aby Tvou
vládu upozornil na nebezpečí a těžké důsledky mobilizace. To samé jsem Ti
sdělil ve svém posledním telegramu. Rakousko-Uhersko mobilizovalo pouze proti
Srbsku a to jen část své armády. Jestliže Rusko, jak je tomu nyní dle Tvé
zprávy a zprávy Tvé vlády, mobilizuje proti Rakousko-Uhersku, je ohrožena,
ne-li znemožněna zprostředkovací úloha, kterou Jsi mne nejpřátelštějším
způsobem pověřil a kterou jsem k Tvé výslovné žádosti přijal. Veškerá váha
rozhodnutí spočívá nyní na Tvých bedrech. Nesou odpovědnost za válku nebo
mír." Vilém.
Dne 30. července 1914
car Mikuláš telegrafoval císaři : "Děkuji Ti srdečně za Tvou rychlou
odpověď. Posílám dnes večer Tatičeva (carův pobočník) s instrukcemi. Vojenská
opatření, která nyní nabývají platnosti, byla usnesena už před pěti dny a sice
na obranu proti přípravám Rakouska. Doufám z celého srdce, že tato opatření
nijak nebudou působit na Tvou pozici zprostředkovatele, které si velice vážím.
Potřebujeme Tvého silného nátlaku na Rakousko, aby s námi došlo k dohodě." Mikuláš.
Pozn.: Přesto Rusko pro zastavení války už nic neudělalo...
Podrobnější info viz www.valka.cz a zde
Bitva u Zborova
Nedávno bylo sté výročí
Bitvy u Zborova (1.–2. července 1917). Byla součástí tzv. Kerenského
ofenzívy a představovala první významné vystoupení Československých legií
na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl výrazný, což mělo řadu
následků. Rusko přestalo váhat brát československé zajatce do svých sborů.
Hlavně to, že Zborov byl vlastně počátkem československé armády.
V literatuře se
uvádí problém významu této bitvy. Legionáři v ní bojovali i proti slavným Pětatřicátníkům
z Plzně. Ti tam měli velké ztráty. To však není všechno. Neuvádí se,
že se legionáři dali do služby Ruska, které chtělo od r.1914 porazit R-U i
Německo a lstí do toho zatáhlo Francii a Anglii. Nebyla to obrana Ruska, Zborov
byl součástí R-U a naši vojáci se do toho neměli plést. Zanedlouho byli hnáni
zpět hluboko do Ruska. Češi se naštěstí postarali o ochranu ustupujících vojsk.
Ofenzíva byla totálně
nesmyslná, pro Rusko s katastrofálními následky. Všechny předchozí ofenzívy
Ruska selhaly a nebylo pochyb, že selže i tato, a velmi brzy. Nejen, že neměli
střelivo a zbraně, ale ruští vojáci již byli zcela demoralizovaní. Nedělali si
iluze, že všechny porazí. Věděli, že zase prohrají, že nemají šanci uspět a
proto špatně bojovali. Proto naši vojáci vynikli.
Byla to zoufalá snaha
esera Kerenského odlehčit západní frontě. Věděl, že Rusko Velkou válku
spustilo, cítil za to odpovědnost. Pokud by se vzdal, Němci by armády přesunuli
za západ. Naivně si myslel, že ofenzíva přispěje bojovému duchu a upevní
Prozatímní vládu.
Do toho se logicky jeho pěšákům
nechtělo... Chtěli domů a bylo jim
jedno, za jakou cenu. Cara svrhli a neúspěch této ofenzívy logicky brzy smetl i
Kerenského Prozatímní vládu, což otevřelo dveře komunistům, kteří s pomocí
Německa slibovali mír, aby si upevnili svou totalitu. Kerenský neměl riskovat
revoluci a nepouštět se do marných ofenzív.
Naši měli zůstat mimo hru velmocí. Nemělo cenu
se připojit na jednu či druhou stranu. Na pochopení toho je třeba pochopit
velmi složité historické souvislosti. R-U v podstatě nebylo naším nepřítelem,
nebyli jsme okupováni. K oddělení nemělo dojít vojenským způsobem.
Bomboška
Řekli mi bomboška, to
asi znamená bonboniéra. Nechápal jsem význam. Nebylo mi zrovna nejlépe. Po
dlouhé době zvýšeného stálého ponoru na 47-47.25% jsem měl úplně obyčejný
lidský pocit. Tak malou hodnotu jsem snad ještě v MD neměl, což mi velmi
vadilo... Na zlepšení se lehce zvyká, na zhoršení hodně špatně... K tomu
nachlazení a nespavost.
Při obědě mi ponor
náhle stoupl na nebývalých 48,5% . Řekli mi- to je bomboška. Pochopil jsem
význam. Vysoký ponor trval asi deset minut. Řekli mi, že to byl první bonbon
z bonboniéry. Další dny mi také dávali bonbóny. Prostě úsporu v době
nižšího stálého ponoru převedli na krátké vysoké stálé ponory. Vyhrají sis
tím... Hlavně ale, že mi vrátili stálý ponor. Ten je základem kvality života.
Učit
mystiku?
Před mnoha
lety jsem chtěl učit a učil mystiku každého, kdo projevil alespoň trochu zájmu.
Taková úžasně moudrá, mocná hrdá Vznešenost božského, a skoro nikdo o Ní
neví... To musím napravit. Myslel jsem, že bude velký zájem, ale po mnoha
letech jsem pochopil, že to bylo naivní.
Nejprve
jsem poznal, že moje práce je velmi málo efektivní. Nebyl sice problém naučit
kohokoliv komunikaci s božským, či mu pomoci nakrátko vstoupit do Království nebeského,
ale naprostá většina od toho brzy utekla a vrátila se tam, kde byla.
Většina
zájemců se do toho ale ani po letech nepustila. To jsem nedovedl pochopit.
Jejich ego se zkrátka Bohu ubránilo. Neobešlo se to bez konfliktů, které mne
poškozovaly.
Tzv.duchovní
lidé totiž často mají velké osobní a mezilidské problémy, které se stále snaží
řešit po svém, ale jsou zmatení, jejich jednání je zmatené a výsledkem je věčný
zmatek. Radit jim je prostě kontraproduktivní, protože o to nestojí, navíc
vzniká řevnivost, rivalita. Dávat poznatky věčným laikům je jako učit kojence
matematiku.
Dlouhodobý
vážný zájem se učit, vyvíjet, je naprostou výjimkou, ač všichni tvrdí opak.
Mystika rozhodně není pro všechny, jak jsem se kdysi naivně domníval, ale jen
pro hrstku Bohem předem určených a připravených. Ostatní se ji ani nemají učit.
To je obsaženo např. v Novém zákoně, ale je tabu o tom mezi křesťany mluvit.
Pokud se
nyní objeví zájemce o mystiku, je jich několik ročně, už jim jen pošlu svou
knihu s tím, aby se naučili channeling a po delší praxi se ozvali, že budeme
pokračovat společně. Vím totiž z praxe, že vztah k mystice ze nejlépe zobrazí
ve vztahu ke komunikaci s božským.
Od božského
mám okamžitou informaci, zda je dotyčný pro mystiku vhodný. Posudky jsou téměř vždy
odmítavé. Takže dopředu tuším, že se dotyčný už neozve.
Je tu však
ještě jeden zvláštní důvod, na který mne božské upozornilo. Při delším kontaktu
s nevhodným zájemcem bych ho mohl urychlit tak, že by vzniklou temnou noc
duše pak nechtěl snášet. Mystik v MD by měl učit jen pokročilé. Začátečníky jen
pokud jsou zvlášť nadaní.
Jsou však
ještě další důvody, jež jsem pochopil až na začátku MD, které mne k změně
přístupu dovedly:
1.Mystika
je těžká, a to celá desetiletí. Temná noc duše pokračuje až do smrti.
2.Výsledkem
25 let mystické práce je sice naprosto jasné zlepšení ve všech ohledech, ale
původní naděje se ukázaly jako přehnané. Člověk zůstane vždy člověkem, nikdy
nebude mít to, co bohové.
3.Na rozdíl
od laických představ mystika zhoršuje vztahy k lidem a to oboustranně. Žije
mezi nimi, ale nepatří k nim, to vědí obě strany. Každý kontakt s lidským
mystika stahuje zpět.
Channeling v MD
Channeling v MD
nabývá nových forem, daleko intenzivnějších a dokonalejších, než byl kdy dříve.
Kontakt s božským je již neustálý.
Nejde již o kladení
otázky větou, ale daleko rychlejším způsobem, kde je dotaz vyjádřen symbolem,
jakousi zkomprimovanou větou. Odpověď přichází okamžitě, také tímto způsobem.
Často pak dojde k rozhovoru, který vše vyjasní. Božské také daleko častěji
mystika oslovuje, prostě soužití s božským je daleko intenzivnější.
Proces připomíná
trvalou meditaci, jen ponory a tok informací je slabší, než ve velkých
meditacích. Jestliže dříve byl počet komunikací za den v řádu až desítek,
nyní jsou to již až stovky. Intenzita se stále mění. Stačí se zklidnit a proud
od božského, tedy výuka, hned zesiluje. Nejsou to jen slovní informace, ale má
často formu symbolů i vizí. Ani to dříve nebylo.
Neprobírají se nejen
vrcholné filozofické otázky, či proč je vše takové, jaké je, ale vlastně vše, i
praktické otázky. Informace, často pokyny, přicházejí i v událostech,
někdy zvláštních, nepochopitelných. Také ve snech.
Je tu jakési splývání
s nadvědomím, jakoby by bylo promíchané s vědomím. Tak obrovský už má vliv. Kromě toho dává
spodním částem i řadu pokynů. Opravuje jeho chyby. Jen o některých sporných
záležitostech spodní část žádá o zdůvodnění a také ho většinou dostane.
Ve velkých meditacích
ponor i tok informací ještě zesílí, ale už jich není tolik a tak dlouhé jako
dříve, protože se převedly mimo meditace. Je to z důvodu úspory.
Psychologie a sociologie islamismu a terorismu
Ještě před třiceti lety se zdálo, že
islamismus ztrácí půdu, že spíše roste nacionalismus. Proč islamismus tak
zesílil a nabral agresivní směr? Boj za Islámský stát je jasný pokus o nové
rozdělení světa.
Proč se náhle radikalizovali i ti, kteří se
už v Evropě narodili a mnoho let si víry svých rodičů nevšímali? Jaké jsou
sovislosti těchto problémů? To je otázka pro psychology, sociology a historiky.
Chce to vytvořit podrobný
psychologicko-sociologický profil teroristů. Zjistíme, že vyvolávacím momentem
nebyla náhlá náboženská horlivost, ale za vším je prostě a jednoduše frustrace.
Pokud se spojí z vrozenou agresivní bezohledností, výsledkem je terorismus.
Faktem je, že u mnoha etnik se to těžko stane. Romy, Vietnamce, atd. si těžko
představit, že by se teroristy stali.
Stačí ale, aby se Arabům nedařilo, jak by
si přáli, a ani výhledově neviděli možnost zlepšení a je zle. Hromadné
zapalování aut v Paříži před několika lety bylo varováním. Doma by byli za
úspěšné, ale v Evropě je pro ně daleko těžší se prosadit. Zdejší životní styl
jim prostě nesedí.
Nešli do Evropy jen za lepším životem, ale
např. Libye se stává zemí bez vody s prázdnými městy v rozšířující se Sahaře.
Takže mnozí neměli na výběr.
Není příliš účinné se jich vyptávat, jak
chápou lidská práva. Říkat si mohou co chtějí, ale to může vzít brzy za své. A
jejich potomci mohou být daleko radikálnější. Rozdíl mezi našimi kulturami je
zkrátka příliš velký. Multikulturalismus má své problémy.
Mezi projevy náboženství, nacionalismu či
jiné masové ideologie není totiž velký rozdíl. Vždy je tu nebezpečí zneužití
jejich autority pro legalizaci, čili zástěrku, kamufláž zločinů.
Vždyť Evropa vlastně totéž staletí zažila,
ba zažívá. Falešná náboženství fašismus a komunismus, Rudé brigády
atd..
I husitství mělo podobný charakter. Husité se snažili svou revoluci rozšířit i po Evropě, viz Spanilé jízdy.
Staly se z nich loupeživé výpravy. Naivní
očekávání konce světa přerostlo v občanskou válku s tragickými následky, které
pociťujeme dodnes. Staletí jsme pak byli podezříváni jako kacíři a každý náznak
odporu byl hned likvidován. Žádná zásadní změna náboženství se nikdy nekonala.
Jsou snad protestanté lepší než katolíci?
Pak jsem
objevil ještě další schopnosti. Pohnul jsem rukou a na dálku pohnul druhým!
Malých
meditací v této kapitole prý bude méně, stálých ponorů stejně.
Zátěže lze popsat podle různých kritérií:
2. Střední
část je dlouhá a poměrně těžká. Neustále se mění intenzita i druhy zátěže.
3. Závěrečná
etapa, tedy MD, má klidnější a mírnější zátěže
4. Velmi
silné. Extrémní bylu ukřižování Krista
3. Když se
něco nedaří, nebo nemůžeme mít, co bychom chtěli
4. Tíseň. Ta
vzniká z událostí i v meditacích o Jinakosti Boha
6. Psychická
labilita ze zesílených sklonů
10.
Nejrůznější překážky v životě
11. I nedělat
nic i kdybychom rádi něco dělali je zátěž
13. Nemoci,
těch je naštěstí velmi málo
A další. Extrémním případem temné noci duše je ukřižování. To bylo zásadní podmínkou návratu Krista k Bohu.
-na proměnu
psychiky přijetím Boha jaký je a tím Jeho větší ovlivňování nás
-na zásluhy
pro duchovní vzestup
-na zátěž na
kompenzaci, vyvážení
-na pochopení
filozofie Stvoření a duchovních zákonů
Z toho
vyplývá, že ke zklidnění, či harmonizaci mysli ani dojít nemůže, tak je to
těžké.
Co jsem dělal
v zaměstnání za socialismu a kapitalismu
Poděkoval
jsem za meditaci a ozvalo se: „To je dost, že Nám někdy někdo poděkuje…“
A proč nedostávám na Jinakost extázi,
to by bylo daleko příjemnější? Odporuje to zákonům vývoje.
-V důchodu se nebere zátěž jako
z doby pracovního procesu. Proto ji není potřeba tolik.
-Nic nemá jen jeden důvod, vždy
mnoho, až větvících se do nekonečna
-Kompenzace geniality bývá i smrt
v mladém věku, viz Mozart.
Aktivita spodních částí
v meditaci
Zátěže,
schopnosti, zásluhy a kvóty
Zátěží tedy
nejen platíme božské schopnosti, ale i tvoříme podmínky pro nápravu našich
problémů.
Po dohodě s božským
lze nastavit stupeň filtrace nižších nekvalitních myšlenek:
1/ Myšlenky se objeví,
posoudí a vykáží
2/Myšlenky jen problesknou
a samy zmizí
3/Myšlenky se ani neobjeví
ve vědomí. Božské je odfiltruje samo už v nevědomí
Pak řekli jen slovo Madras
/ je to druh bavlny, i vzdělávací instituce v islámských zemích /
Naštěstí nelze zpochybnit sny, ale
jaká je věda o snech? V plenkách, viz
http://www.veda.muni.cz/vite/4014-proc-snime#.VozCsCegsTU
Matematika
pocitů a kompenzace
Tato
meditace byla tedy jiná v :
Znamená to
ovšem ponor, levitace je toho symbolem. Je to prostě nadlidská schopnost.
-Stálé ponory
jsou podobné jako v PO. Vzhledem k nižší zátěži však trochu slabší.
-Pouze
občasné slabě tísnivé procesy v událostech, snech atd.
Malá meditace
s Božskou správou
Ponory a
jejich dynamika i schopnosti se mi budou pomalu zesilovat. To je reálná MD.
Zátěž procesu
se bohužel snižovat nebude. Mnohé na mě zkoušejí a to se musí kompenzovat.
Stavy po této
meditaci se příliš nebudou lišit od stavů po minulé.
Ponory 48% a
v meditaci 49% budou, víc ojediněle. Proces tedy jede stále stejně.
Ale přijetím
Absolutna by skončila tíseň? Neskončila. O ní jde hlavně.
Takže svůj
proces stejně vlastně neřídím, hlavní slovo má božské.
-proces MD je
velmi podobný PO, je jeho pokračováním
-podstatně
vzrostl vliv božských sil a jeho instrukce jsou častější
-Vhled, tedy
chápání všeho, co je potřeba
-Hrdou vznešenost
a nadhled, protože prokazuje vyšší úroveň osobnosti
-Je vlastně
výrazem přízně, čili Lásky Boha, ocenění práce a úrovně mystika
-Mindráky a obavy nemohou
existovat, ani ho nikdo nemůže urazit
-Jistý pocit
neomylnosti, vše je božským sledováno, vedeno a kontrolováno
-Věčná mladost,
vědomí věčnosti
-Nepřítomnost
strachu, zvlášť trvalého, z pozemského života a smrti
-Téměř božsky klid
a vyrovnanost
Kvóty jsou za
vším, i v psychoterapií
Pozn.: Určeno jen
pro zasvěcené, laikům nedoporučuji číst
Bůh si ho stvoří a
zasahuje do něj ze svého světa neomezeně tvořivé Bezčasovosti.
Ponory však
netrvají stále. Vracejí se těžší období konce PO, v kterých je více tísně
méně ponorů.
Byla po delší době a není jisto, zda
ještě před MD bude další. Dost mne proháněli úklidem, už včera, ale slíbili, že
meditace bude lepší než minulá, a byla!
Ale dali mi tísnivé sny, ale ne moc. Až nyní jsem pochopil, že po snu zůstane pocit z něj a ten působí jako jeho pokračování. Proto se tak často po probuzení necítím dobře. Napadlo mne, že až budu v MD, řeknu Honzovi o tom, že se mi to podařilo, ale prý to nejde. Jen by si na mě vylil svůj vztek na TND a to, že MD nemá a mít nebude.
Před
meditací mi řekli slovo Orofar, to je ústní dezinfekce, mluvím často dost
sprostě. Měl jsem použít starý discman, ale když jsem ho pustil, hrál špatně.
To prý znamená, že se držím zastaralých věcí, musel jsem ho hned vyhodit.
Zpočátku silnější ponor, ale tísnivý. Obvyklá část ukázek, jak se spodek Vršku
bojí, a není divu, je tak Jiný, ve Všem.
Spodek
Vršek logicky nechápe, bojí se a zadrhává. Spodek neustále vytlačuje Vršek z
vědomí, nechce přijít o existenci, logicky! Je-li ponor slabší, není to pro něj
bohužel tak těžké. Silný ponor je vzácný, ale ten ho vyrazí z vědomí nejjistěji.
Mnoho lidí tohle zažilo, a právě kvůli tomu z mystiky uteklo. Je třeba hodně
odevzdanosti, odvahy, ba i otrlosti a zkušenosti tohle přijmout. Jistě 200x
jsem to v meditacích již zažil, a ještě to nemám dořešeno! I to působí tísnivě.
Ti dva se ze zásady nemohou nikdy dotknout, proto se tím božské rádo zabývá.
Jak se přiblíží sobě, začíná to kolem nich jiskřit.
Právě blokování se vůči Bohu je
hlavní parametr života. Ten tvoří světy a děje v nich! Léčí to nejvíc ta hrozná
tíseň, což je vlastně překonaný odpor ega, Rozbrušuje bloky mezi lidským a
božským, to je to ukřižování, smrt, bez které není Vzkříšení. Poté nastala
kapitolka vysoké filozofie, asi té nejvyšší, jaká existuje, ultrasilná.
Esoterika na n-tou, maximální Jinakost vysokých dimenzí. Mnohé jsem již znal,
že vše je božská Hra na prožívání Všeho. Vše je vygenerováno, vše v podstatě
Nahoře dané, známé, ač nekonečně variantní, nekonečně složité. Matematicky
nastavené. Prostě vysvětlit To nejvyšší co nejstručněji a nejjasněji. A já jsem
vybrán na tu největší rychlost, udělají pro to všechno, ale co vše to
způsobuje! I lidské hříchy nejsou rozhodující, to je maličkost, pokud nebrání rozvoji,
tohle vůbec nevíme. Hlavní je stupeň přijetí Boha. Extrazvláštní životní styl,
který relativně brzo nějak moc zvláštně končí. Ani snad to rozpuštění v Bohu
není úplně to úplné! Vše jde dál a dál, zahrne stále vyšší a vyšší celky, do
nekonečna. Projde se vždy pochopením daného levelu dál a dál, jichž je
nekonečně.
Vlastně ani není jasné, jak to Tam
úplně Nahoře je? A Tam jedu hodně rychle. Vše je virtuální, v symbolech, jež se
dají donekonečna obměňovat, různě vyjadřovat. Kdepak náš svět, ten Tam není ani
trošku. Bylo to naznačení otázky-opravdu chceš Sem? Mnozí by jistě utekli,
určitě většina. Takhle podivně si Ráj a svou budoucnost nepředstavují. Nic tu
není jisté, pevné, ani individualita. Klidně nakukují na Sebe i z druhé strany,
skrz nás. Ani individualita tu není daná, pevná. Se vším si dělají co chtějí. I
to děsí. Tady ani není nic jako čas.
Pak následovala kapitolka filozofie, ale už ne Jinakost. Bylo tam mnoho dalších poznámek, často osobních, i na mé známé, ale některé jsem zapomněl. Hlavní informace byla, že mi začíná MD. Také mi zvýšili ponor, ze 48% na 50%. To jsem již přesně 12 let neměl… Takovou sílu. Zesílily i vize, v celé meditaci byly daleko silnější než dříve. To je asi hodně drahé, pomyslel jsem si. Ukázali mi důležitý graf vývoje ponoru.
Doba
meditace byla jako stálá hodnota, pak pokles na jistou dobu a pak opětný
vzestup na původní hodnostu 50%. Tak takhle to bude, stačí překonat tu dobu do
počátku MD. Termín mi neříkali, z minula vím, že to bude počátkem května, ale
první zášlehy už počátkem dubna. Opakovaně a s jistou dávkou úsměvu mi
říkali-podívej se, copak v tomhle stavu můžeš na Tenerife, kam jsem chtěl, ale
Oni mi to mnohokrát rozmlouvali?
Teď jsem
pochopil, že to vážně nejde. Jsem zkrátka polovinou vědomí v božském, tak ani
není důležité, kde jsem nyní. Zprvu byl vysoký ponor neutrálně tísnivý, ale pak
intenzita filozofie poklesla a změnil se na neutrální a pak i na neutrálně
extatický. To už bylo úžasné, včetně dokonalého prožívání hudby. Tak takhle to
budu mít často v MD! Pak se hudba přepnula na Crown Chakra, což zdokonalilo i
prožitek, protože dostal vyšší dimenzi, ale po chvíli mne vyzvali, abych se
vrátil k Lise, pak bude meditace delší.
A opravdu. Trvala hodinu a půl. Pak mne
direktivně vyšoupli a ponor rychle klesl. Byly ještě dva přídavky, první do
48%, druhý slabší. V obou jsem usnul. Během meditace jsem zkoumal, jaká to
meditace je. Až po čase jsem si uvědomil, že je to nejpřínosnější meditace, co
jsem kdy měl. Konečně přesně a názorně z delší zkušenosti vím, jaké MD bude. Co
ale nechápu, co jiného je možno než meditovat při ponoru 50%. Ale jistě si s
tím poradí, jen nevím jak. Tak o tohle usilovaly a toužily miliony lidí. Třeba
ani nevěřili, že to existuje, ale já to prožil a prožiji ještě daleko víc.
Únava byla po meditaci obrovská, jako kdysi před mnoha lety po silných
editacích, ale jsem za ni Bohu moc vděčen. Jedu najisto.
Čekal jsem, zda nastanou malé
meditace a opravdu nastaly, ale až dnes odpoledne. Jsou silnější, běžně 48%
často i k 49%, ale málo dynamické, ty byly ještě dražší. Nejdelší malé meditace byly druhý den
v noci, v celkové délce přes dvě hodiny!
Ale hlavně, že je v nich Směrč, se
svým božským stylem nadhledu. A je i nyní. Prostě budu on. V tom stavu není náš
čas, ale tanec Věčností. Věčná mladost! To je to biblické obléci si Krista....
To je to vzkříšení z mrtvých...
Těsně po ní jsem měl jít si zažádat o
předč.důchod, bez kterého MD vůbec nejde realizovat. Rizikem byl ale malý
důchod. Meditace mne totálně přesvědčila o nutnosti toho.
Jde hlavně o to, přiznat si strach z
Boha a Jeho Jinakosti.
Mystika není cestovní kancelář
Druhý den nastalo obvyklé zesilování
malých meditací až šest denně s 47%, což dost vyčerpávalo.
Hlavní vzorec mystiky určuje, jak se
duchovně vyvíjíme. Je možné ho přibližně vyjádřit ve tvaru
-Doba trvání procesu D. Udává se
v letech či desetiletích.
- velmi intenzivním procesu vedeným božským
- skupinové spolupráci s velkou provázaností
- dokonalé detailní informovanosti o všem díky
každodenní komunikaci
- dokonalé ochraně a zabezpečení
Totální jistota a
důvěra v Boha
V bibli se
tento přerod popisuje jako osvícení, probuzení, vzkříšení z mrtvých,
oblečení si Krista.
A nepřítomnost
sexuality. Kam se poděla? Vybila se, kdepak nějaký celibát, to je hloupost.
Může si vypsat
všechny své činnosti a na každou se ptát jak působí a zjistit další
podrobnosti.
Možná bude
překvapen výsledky.
Může si vypsat
všechny své činnosti a na každou se ptát jak působí a zjistit další
podrobnosti.
Možná bude
překvapen výsledky.
Tísnivá kapitola v
pokročilé PO
Mt.10.34 Nemyslete
si, že jsem přišel na zem přinést pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč.
36 A nepřátelé člověka budou ti z jeho vlastní rodiny.
38 A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě
hoden.
39 Kdo nalezne
svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji
nalezne."
Význam snu je
jasný. Lidé raději budou fyzicky upadat, místo aby se duchovně aspoň trochu
pohnuli.
Plynutí
poznáním Miloše 16.06.2014
Druhá po
pokročilejší, popis meditační techniky, k tomu vždy obraz a ukázka meditace z
archivu.
Také něco jak by
šel udělat nový duchovně silnější typ jógy spojené s asánami.
Proces bude prý
nyní charakteristický:
- velké meditace už nebudou, jsou příliš drahé.
Ponory z nich se převedou do denního života
- zvýšené ponory ve dne budou častěji nahodilé,
jakoby bez důvodu
- malé meditace budou časté, ale jen na vyzvání
Hrad v nitru
od sv.Terezie od Ježíše
Mystika je těžká
celá, od začátku až do konce.
Temná noc duše
jako očista před MD
Jak zavolat Ducha Svatého a Krista
Zesilování vlivu
božského v PO
Mt.6. 19
"Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději
vykopávají a kradou,
20 ale hromaďte si
poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou.
21 Vždyť kde je
váš poklad, tam bude i vaše srdce.
L.11. 9 "A
tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám
otevřeno.
10 Neboť každý, kdo
prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
12 Anebo když
poprosí o vejce, podá mu snad štíra?
8 jednomu je totiž
skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému pak slovo poznání podle téhož Ducha,
5 a okusili dobré Boží slovo i zázraky budoucího věku,
2 Pět z nich bylo
rozumných a pět pošetilých.
3 Když ty pošetilé
braly své lampy, nevzaly si s sebou olej.
4 Ty rozumné si však
se svými lampami vzaly také olej v nádobkách.
5 Když pak ženich
dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usínat.
6 A o půlnoci nastal křik: 'Hle, ženich přichází!
Vyjděte mu vstříc!'
7 Všechny panny
tedy vstaly a připravily si své lampy.
8 Pošetilé pak
řekly těm rozumným: 'Dejte nám ze svého oleje, protože naše lampy hasnou.'
11 Potom ale
přišly také ty zbývající panny a říkaly: 'Pane, pane, otevři nám!'
12 Ale on jim
odpověděl: 'Amen, říkám vám, že vás neznám.'
13 Bděte tedy,
protože neznáte den ani hodinu, ve kterou přijde Syn člověka."
Po meditaci jsem
si ještě v noci poznamenal:
Mystika je
studium, ale i povolání
Informace o ní
channelingoví zasvěcenci občas dostávají, a často se vyplní. Pro běžného
člověka je to ale nestravitelné, je třeba si časem zvyknout. Vede k tomu kniha
jistého psychologa, co léčil nikoliv regresí, zážitky z dětství, či minulých
životů, ale událostmi z budoucnosti. Dostat se tam totiž není tak těžké, v
podstatě je to podobné jako s cestami do minulosti. Je na files.daraja.webnode.cz/200000010-f397c006d1/Minulé
a budoucí životy
První nového
stylu, druhá v PO, č.199
Jen zdánlivě, má
skrytou dokonalou logiku. Co o tom říká Nový zákon:
19 Je přece
napsáno: "Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu."
25 Protože Boží
bláznivé je moudřejší než lidé a Boží slabé je silnější než lidé.
15 Kdo však je
duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho.
16 Neboť:
"Kdo poznal Pánovu mysl, aby ho poučil?" A my máme mysl Kristovu!
1.K.3. 16 Cožpak
nevíte, že jste Boží chrám a že Boží Duch přebývá ve vás?
17 Jestliže někdo
ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.
20 A znovu: "Pán zná myšlenky moudrých a ví, že
jsou marné."
Meditace 198, opět
symbol mystiky
Takové už asi
budou do MD všechny meditace. Nejsou drahé a přitom svůj účel splní.
Únava stále není
ani po třech dnech, ale neustálá dokonalá komunikace.
Nemám koukat na
politické zprávy když vím, že mi to škodí.
Meditace byla prý
hlavně o tom, jak se o mě starají, pomáhají ve vývoji a mají mne rádi.
To je projev druhé
meditace tzv.Pásma ochrany.
Stvoření je věčným
protipólem Prázdnoty. Tedy Bytí bez bytí, a bytí v Bytí.
To nebylo vše, to
plynutí věčností proměn, to je základem všeho oč tu běží.
Byla to dílem
lekce z Metapyché Bytí.
Ranní meditace je
symbolem přechodu z temné noci do mystického bytí dne.
Hlavně ale, že vše
u mne jede v podstatě optimálně, bez problému, ani v budoucnosti.
Meditace č.195
včera časně ráno
Vše je
z jednoduché Pralátky, z ní vzniká Nekonečná variantnost
složitosti...
Co ještě nevím o
symbolu záplav?
Ani ke konci
hodinové meditace tíseň ani dějovost neslábla jako jindy, nenastal klidný
dokonalý poslech
hudby. Výuka byla až do konce, i když nějaké přídavky také byly.
Nebo byl skrytý
význam meditace pouze v tom projít jí, že byla vlastně dost těžká?
Ani ke konci
hodinové meditace tíseň ani dějovost neslábla jako jindy, nenastal klidný
dokonalý poslech
hudby. Výuka byla až do konce, i když nějaké přídavky také byly.
Nebo byl skrytý
význam meditace pouze v tom projít jí, že byla vlastně dost těžká?
Které dimenze o
tom rozhodují? Skrytě i zjevně všechny.
O tomto píší
všechny knihy o mystice, ale skutečně to udělat, není snadné.
Číst bibli se zavázanýma očima?
Odpor k Bohu, aneb, Největší ateisté
jsou věřící
Ptal jsem se na sebe, ale odpovědí jsem se nedočkal.
Mé Třetí oko jim vidí dost do karet, což jim trochu vadí.
Byla kratší než minule, necelé dvě hodinky s dvěma
přídavky, ke konci jsem v klidnější fázi usnul.
Pozn.: název
navrhla božská intuice, uvozovky jsem dopsal já.
Výstup na Kailás
je dlouhý a hodně těžký… Ale taková je mystika…
Léta to musím opakovat. Temná noc duše je bohužel
těžká a dlouhá. Viz.:
http://mystika.mysteria.cz/temna-noc-duse.htm
Vnímání hudby bylo stále úžasné, božské.
Cesta kříže
sv.Terezie od Ježíše
Životopisy mystiků to popisují bez výjimky. Např.
sv.Terezie v knize Hrad v nitru, Šesté kapitoly:
Rovněž to popisuje v knize Cesta k dokonalosti,
18.kapitola:
Odosobnění Boha,
meditace č.183
Celé to bylo, až
na pár skladeb šesté dimenze, s hudbou Dead Can Dance a Lisou Gerrard.
Symbol
nadcházející nové etapy, ale dojezd roku bude postaru, nově až od Nového roku
2013. *
První vize - z
planet se stal atom, jako bychom my žili ve zpomaleném atomu, jádro – Slunce…
- Ďábel je
zaprodavatel snů. Dluh je nástroj moci, předmět vazalství.
Z jemného
vnímání okolní přírody ve mně vzešla myšlenka:
V nepravidelnosti
je krása, duše oáza.
A paradoxně od
vědomí intuice na Její oslavu:
-V tunelu
obrazovek, ty se roztočily v nekonečný tunel pohledů na Vše.
-Zajímavým způsobem
podané mnohastupňovité řízení Všeho.
-Na chvíli se
zavřenýma očima jsem se dostal do Jeho světa. Tanec fraktálů, ovšem bez extáze.
-Udělat Taroty *
cosi jako Tarot Arcada
21 bran (etap)
mystického zasvěcení, proložit meditacemi a návody na provedení
-J. se do
mystiky bojí, raději zůstane při zemi, tak ho nechají.
-Milovat božské, o
ostatní se není třeba tolik starat
Binární Stvoření,
meditace 182
Unio mystica,
osvícení či mystický důchod?
Poslední meditaci jsem ani nesepisoval. Ponor byl
sice poměrně silný, až 53%,
Chcete se narodit
ve vyšší civilizaci?
Andrews T. Jak se
setkávat a radit s duchovními bytostmi
Sanya Roman Žít s
radostí, Channeling, Duchovní růst - být svým vyšším Já
Walsch Hovory s
bohem I až III, Přátelství s bohem
Kardec A. Kniha
duchů, Kniha médií
dr.Weiss
B.L. Mnoho životů, mnoho Mistrů
McLeanová P.
Kontakty s duchovním strážcem
dr.Kautz W.H.
Channeling - The intuitive connection
dr.Goldberg B.
Minulé a budoucí životy
dr.Grof S.
Dobrodružství sebepoznání, Holotropní dýchání, Psychologie budoucnosti.
Michalcová H.
Vyprávění z onoho světa
Burda I. Rozhovory
s poučením.....
Marciniaková B.
Poslové úsvitu
Přednáška v Crown
Chakra v meditaci 181
Mnohé jsem
zapomněl, ale jak budu potřebovat, informace se vynoří, třeba:
Bůh je donekonečna
se vyjadřující
Ale žádný vývojový
skok nemám čekat, vše půjde postupně vzhůru. Nejde to jinak. Pak ještě dodala:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Intuice Ale už Platon o ní dobře věděl…
Bůh je donekonečna
se vyjadřující
Ale žádný vývojový skok nemám čekat,
vše půjde postupně vzhůru. Nejde to jinak. Pak ještě dodala:
Znamená to i vyhnout se všemu, co
produkují. Tedy tisku, rozhlasu, televizi, počítačovým hrám, atd.
Spíše než meditace
to bylo o energii v noční transformaci. Z božského jsem viděl tentokrát
velmi málo, jen genialita intuice občas zbystřila mou vnímavost, či zajiskřila
geniálním postřehem, či pro mne novou myšlenkou.
Na zlepšení vztahu, napsat ženě
milostný dopis.
Nekritizovat syny, snažit se je vždy
nejprve pochopit.
Posvátno je prostor mezi myslí a tím
kdo či co ji tvoří.
Jeho radikální učení je na: http://www.youtube.com/watch?v=JKvz3BdB2EE
viz též další videa o něm.
Česky http://www.youtube.com/watch?v=3Foy5booqmE&feature=related
Texty
v češtině např. http://www.jiddu-krishnamurti.net/cs/otazky-a-odpovedi
Postupné poznávání
a přijetí Boha a Jeho hierarchie
Tíseň
z matematické Dokonalosti z 25.
3. 2012
Když jsem se
pomodlil u obrázku Krista, řekl mi - Neboj, vše je připraveno. Byl jsem na to
zvědav.
Význam slova
poklad je ale ještě v jisté opomíjené souvislosti. I o ní mluvil Kristus:
Mnohost,
Vrstevnatost, Plynulost
Miloš, březen 2012
Tato dimenze prý
řídí prostupy světů, čehosi jako kvantových matric, o kterých ovšem nic nevím.
Vše je svázáno
přísnými zákony, ve všem je božská dokonalá Spravedlnost.
Milošova meditace
o božské lásce
Klapky na oči si
dáváme kdykoliv se nám to hodí a daleko častěji, než jsme ochotni si to
přiznat.
Meditace č.175
Summa esoterica
Z wikipedie:
Slovo vaporizace má několik významů: 1/vypařování, tedy přeměnu tekutiny na
plyn
Jak uvidět Boha,
krok za krokem
4/Nechte si vizualizací vytvořit
posvátný prostor.
Naše vyšší Já,
nebo nějaký cizí Bůh?
Bůh tedy rozhodně není nějaké cizí
osoba, která si s námi dělá co chce.
Je člověk Bohem,
nebo Jeho opakem?
1/Naše inteligence je proti Jeho směšná, On je
Dokonalý, my nechápeme skoro nic ze zákonů Stvoření
2/On je neomylný, my se mýlíme často
3/On žije ve Věčnosti, my máme život jen na několik
desetiletí
4/On co udělá, je naprosto dokonalé. My na co
sáhneme, to děláme nedokonale
5/On je Všudypřítomný, my jsme omezeni malinkým tělem
6/Jeho Vůle je námi nezměnitelná realita, sám svět. Naše
názory nemají valnou platnost ani hodnotu
7/Žijeme pouze v lineárním čase. On si s časem
dělá co chce. Vytváří ho, jako Vše.
8/On není podřízen nikomu, my Jemu
9/On je Nekonečný v nekonečně směrech, my
v žádném. Jsme Jeho nekonečně malá součást.
10/Často se dopouštíme hříchů, On nikdy
11/Možností Jeho Tvorby jsou nekonečné, naše velmi
omezené
12/My máme rádi klid, Bůh věčnou tvorbu, vždy
nekonečně složitou
Musí se zcela změnit, a to zejména vnitřně. Pobyt na
Zámku má svá pravidla.
Meditace
č.174 u brány Království božího - nirvány
Mluvíme o Tom rádi, ale vlastně Tam jít nechceme!
Sržíme se zvyku jako lopuch psího ocasu.
Po meditaci i
druhý den silnější vliv božského, nekoukat na blbosti a nevyjadřovat se ke
všemu. Mystika není nějaký klídek, pohodička. Člověk se nikdy nenudí, vždyť
těch 173 minulých meditací bylo jen méně dynamických, ale některé ještě více.
Polemika k článku Makyo a Ježíš, viz http://blog.baraka.cz/2009/01/makyo-a-jezis/
Virtuální hřbitov
duchovních iluzí
Základem
duchovnosti je přijetí božského jako Autoritu, křesťané mluví o odevzdanosti,
ale sami ji moc nemají. Božské pak začne s výukou a proměnou, ale podle
svých postupů, pochopitelně odlišných od našich. Mystikové, ba i před nimi
proroci byli často překvapeni, jak moc se liší představa Boha od jejich a jak
moc se liší jejich představa duchovního rozvoje od skutečného. Ale ve všem na
světě je rozdíl mezi zdáním a skutečností. Napsal jsem o tom článek Mýty a
realita o Bohu a
Mýty
a realita o duchovním vývoji