V Těle božstva

V Těle božstva

Září 1998

Na třetí meditaci se připravil důkladněji větší očistou a harmonizací. Už ráno se mu objevila vize, kde ležel v posvátné nádrži- mikvi, do které přitékala voda a on se v ní rozpouštěl až se úplně rozplynul. Odpoledne sledoval film o Francii, její přírodě a životním stylu. Seznámil se také s novou božskou silou, již čtrnáctou – svým nadvědomím 7,5té dimenze, jež spojuje výhody sedmé a osmé, tj. harmonii a energii a požádal Ji o řízení procesu.

Pod Jejím vedením sestupoval do ponoru meditace, setkal se s božskými silami a postupně se stával Jimi. Uviděl vizi displeje s údajem IQ. Číslo se začalo rychle zvyšovat, brzy přibylo čtvrté, pak i páté místo.

Opět uviděl jízdu Stvořením a zase nechápal symboliku dějů. Na rozdíl od minulé byla meditace klidnější, neměl už strach rozpustit se v božském. Myšlenek vznikalo jen málo a nebyly rušivé, jen Ho vnímal. Zaposlouchal se do zpěvu a pochopil, že zpěvačka zažívá božstvo, je Jím. Skladba skupiny Dead Can Dance aktivovala pátou dimenzi – intuici, Hudba sfér přivolávala šestou – Nadjá, která měla daleko jemnější, silnější, lidem vzdálenější a dokonalejší prožitek.

Zažíval stav hluboké božské meditace. Snadno se zapomene, protože je tak Jiný. Již několikrát dříve byl v podobném, ale až nyní pocítil, jak moc je cenný. Uklidnit se a jen vnímat vhodnou hudbu, to je nejlepší vstup do meditace.

Vždyť je to stále ZDE. Dveře do svatební místnosti však musí být otevřené. Bylo to tak jasné a krásné – prostě byl božstvím, nic jednoduššího. Jen on sám se z Něj mohl vyhnat. V malém zbytku spodního vědomí si téměř násilím protlačil myšlenku – Tak tohle je opravdová, úplná, nezpochybnitelná Dokonalost!

Bůh Stvořitel podle Michelangela

Hlavním výsledkem této meditace bylo, že mohl prožít a popsat pocit božstva, tj. Nadjá, jako silnou, přirozeně posvátnou, hrdě vznešenou, radostnou a neuvěřitelně lehkou, věčně tvořivou Dokonalost. Moc, Šíři Lásky, Síly a Harmonie, plnou čistého a ostrého vnímání Všeho. Není to tedy žádná buddhistická prázdnota či utrpení Krista na kříži.

Poznal opět, že božská láska se vůbec nepodobá lidské, ani našim představám o ní. Jeho láska je On sám. Je klidná, je to spíše projev sounáležitosti a odpovědnosti. Zaměřuje se na člověka, chce mu pomáhat, ale pracuje podle vlastních karmických zákonů. I katastrofa dopravního letadla je aktem lásky. Rovněž pocit božstva není soucitem, jak říkají buddhisté. Pokud by se měl vyjádřit přesněji, pak jedině jako radostné BYTÍ či Jsoucno.

Pokud božstvo není zaměřeno na nějaký objekt, nemůže si uvědomit Sebe, Svou Vševědoucnost a Všemohoucnost. Proto si vytváří světy, ale ty již nemají takovou formu jako Ono. Zkoumá také ještě vyšší dimenze než je samo.

Znovu si uvědomil, že kvalita prožívaného světa je stejná jako kvalita vědomí entity v něm. Božstva se nevzrušují, jednají důstojně a uvolněně. Na co si vytvářet zbytečné stresy a povinnosti, proč si jen dokonale nehrát?

Člověku hrdá vznešenost Nadjá úplně chybí a kupodivu mu to vůbec nevadí. Lidé stále usilují se něco naučit, ale naše božské části to již velmi dobře umějí. To, co je pro nás geniální, je pro Ně úsměvnou nedokonalostí.

Je tak prosté být v božském světě. Bohatství, krása, ale žádný majetek v našem smyslu. Být tvořivý v běžném životě, umět si užít krásy. Neničit sebe vykonstruovanými myšlenkami a názory, ani se ubíjet  v pocitech, že se nám něco nelíbí.

Cítil spřízněnost se šamany dávných kultur. Překvapilo ho, jak blízko k božskému stylu mají Francouzi svým vnímáním krásy, přírody, domova i života, pohodou a harmonickým jednáním. Dokáží si udělat čas a vše vychutnat. Umějí si toho vážit a jsou hrdí. Nejblíže božskému jsou však indiáni. Češi a Američané bohužel nejdál.

Všechna náboženství jsou vedle, ale ti, kteří hledali nové cesty, občas něco našli. Pochopil, že řada lidí  zažila podobné stavy změněné reality pomocí psychotropních látek, ale bez komunikace s božskými silami je nedokázali správně pochopit a za diletantský přístup byli potrestáni.

Závislí na heroinu však žijí ve vlastním malém, mrtvém světě. Je nutné být smířlivý k těm, kteří v hledání udělali chybu a trochu to přehnali. Ze zážitků změněného stavu vědomí mohli být zmateni či okouzleni, ale k této lekci je nutný správný přístup. Je to těžké a bez pomoci božských sil se snadno zabloudí.

Pokud se Nadjá zaměří na naše problémy, povzdechne si – Ach člověk.… Když se chtěl, ponořen do Něj, podívat na sebe, ucítil jak se dívá dolů do temného.  Nebylo mu opět povoleno se zaměřit se na konkrétní  problémy jak by chtěl, ale najednou měl možnost poznat, jak vypadá jeho kniha i snaha o popis meditací z božského pohledu. Uviděl tu těžkopádnou školometnost, zoufalou a marnou snahu napsat něco kvalitního.

Vytvářet větné celky je zatěžující a útěkem z božské Plnosti. Chybí lehkost, pravá Tvorba, symbol. Když si uvědomil, že i tuto meditaci bude stejným způsobem popisovat, nejraději by to nedělal, jen zůstal v tomto stavu trvalé harmonie. Jsme tak silně přitahování banalitami, neustále se zabýváme nečistotou. Díval se svrchu na trapnou lidskou tragikomedii, dokonalá Tvořivost, to je ono! I touha zapamatovat si něco z Ní je nečistotou. Nelze si plést božský život s lidským, ti dva se nikdy nemohou dotknout. Každý má úplně jiné prostředí, úkoly a pocity.

Vážně smutné je naše tázání po smyslu života, snahy či otázky jak řešit své problémy. Přesto je to cesta. Proč se tak tyranizujeme, proč netančíme v rytmu Dokonalosti? Jaká je hudba, takový je tanec. Na rozdíl od božstva tančíme na omezené a hloupé písně. Vylétnout z božského do lidského a ještě do horšího lidského je tak běžné, ani nám nepřijde, jak je to destruktivní a smutné.

Občas dostal i velmi praktickou informaci. V meditaci ho vyrušily tři telefony. V klidu a s nadhledem je vyřídil, ale hlasy volajících a jejich starosti u něj vyvolaly zvláštní pocit úsměvného nadhledu. Jak si libujeme v malichernostech, hloupostech a strachu!!! Kontrast lidského a božského je neuvěřitelně veliký. Pak se opět zaposlouchal do hudby a znovu rychle letěl nahoru a dostal se zpět do Kosmického vědomí.

V sedmé dimenzi zažil nové, ještě jemnější pocity, které však neuměl dokonale procítit. Viděl tam několik spíše statických vizí se složitým vnitřním životem. Už běž, už nemáš energii, je to Tu drahé, komentovalo to jeho božské Já.

Po dvou a půl hodinách se cesta božským náhle zastavila a božský pocit hrdé vznešenosti pomalu mizel. Co se děje, zeptal se. Dochází ti energie, vystup, nebo to skončí špatně. Nemáš na to jet dál. A příště? Příště bude příště. Nějak se to udělá a teď jdi na tu polívku.

Když vystoupil z meditace, byl ještě zčásti v proudu božské intuice a psal si poznámky daleko kvalitnějším stylem. Objevovala se mu opět otázka, proč se vracet zpět a nezůstat v úžasném božském světě? Pak se pokusil opět meditovat a znovu se ponořil do božského vědomí. Ucítil však hukot energie, která z něj odcházela a raději ji ukončil.

Hlavním výsledkem meditace byl prožitek ponoru 50 – 60 procent do božské síly šesté dimenze, ale pouze 20 procent do sedmé, nirvanické a vnímání Jejich světů.  Na ukázku pak poznal i nový způsob řešení problémů – neptat se, ale v bdělém stavu se zčásti ponořit do intuice a podívat se na něj z Jejího pohledu. V pocitu je okamžité řešení bez váhání a přemýšlení. Je možné ho vyjádřit několika větami, i když jen přibližně. Je to daleko dokonalejší způsob než dávat otázky božským silám.

Podstatně se mu zlepšila intuice a cit pro krásu. Dále se projevilo zesílené prožívání všech duševních procesů harmonických i disharmonických a snaha přiblížit se božskému pocitu. Není potřeba spěchat a vymýšlet si povinnosti. Vše má svůj čas. Rovněž se mu zdokonalila komunikace s božskými silami, která již nevyžaduje zvláštní soustředění.