Trvání 1:20. Po hodině ustalo prakticky vnitřní dění. Pak už zůstala jen ta příjemná sametová rozechvělost. Z jemné extáze se změnilo na čistý, klidný pocit. Hudba méně dynamická, ambientní většinou skladby Klause Wieseho.
V průběhu meditace se mi ukazovala superpozice kvantových stavů, jak na ně „nasedá“ fraktál, jak propojuje všechny ty subatomární částice. My stále zkoumáme v interakci jednu částici (jeden atom), tím jsme vlastně mimo mísu. Protože to je jako sledovat jen 1 bod na hladině celého rybníka, kde se pohybují vlny po celé ploše. My pak nevidíme tu vlnu. V tom je patrně to podstatné. Kvantový svět je světem vln a my sledujeme zatím většinou jen jednotlivé body. Sledovat naráz více bodů, znamená schopnost sledovat celou vlnu. To je možná i ten princip kvantových počítačů, že zachytí vlnu reality. Vlastně každý bod časoprostoru je kvantové vědomí. A on vlastně rozechvívá tu „realitu“. Je to realita za realitou, to kvantové vědomí. Skrytý superpočítač, který z té vlny potencí zvolí tu jednu konkrétní realitu pro všechny ty body. Jakoby na ně (na neurčitou vlnu možností) „narazí“, či „natiskne“ určitý fraktál (tedy množina bodů je součástí většího pole, pomyslného většího celku). Ty fraktály samozřejmě plynou, proměňují se. Prostě samy o sobě už vyjadřují tu genialitu tvoření a také Stvoření. To se mi tam v průběhu prožitku ukazovalo. Nebylo to barevně, jsem to spíše cítil a prožíval (viděl v matných, šedých náznacích). Komunikovala intuice a vedl jsem s ní chvílemi vnitřní dialog, pořádně už nevím o čem, krom toho kvantového vlnění. Mmm. Cítím tu vibraci stále.
Před meditací lehká nervozita. Krom začátku, to byl chvíli mírný třes na těle a náznak křeče v obličeji a v noze, pak to bylo už celé dost klidné. Nic pro mě zvláštního se nedělo. Celkově bych průběh vyhodnotil jako hodně mírný. Nastalo odpojení od toku běžné reality. Jako bych se ponořil do jakési vlastní bubliny, či balónku vnitřní reality, který se vznášel mimo běžný časoprostor, byť ten zůstával taky stále na dosah. Jen jsem tomu kolem nedával pozornost. Jako bych se vznesl na balónku a s tělem jsem byl spojen jen pomyslnou šňůrkou. Normálně při otevřených očích šlo fungovat. Hl. poselství meditace? Asi to, že božské rozšířené vědomí prorůstá vším podobně jako mycelium hub podrostem. Stejně tak je to s realitou, vidíme jen tu realitu nad zemí, to hmotné, nevidíme tu podstatu, ze které vše vyrůstá. Ovšem ta je plná fraktálů a podivností. Tam je ukryta ta výpočetní síla. Ta skrytá „umělá inteligence“, která je tou primární inteligencí. (týden poté jsem se opět začal trochu zabývat fyzikálními jevy temné energie a temné hmoty, které dohromady tvoří snad okolo 95% všeho ve vesmíru)
Nejnovější komentáře