La Petit
(malý, drahý, milý)
Co odezněla nejsilnější část jsem si poznamenal: Wim Hof funguje, ale Bůh JE! Jak právě zažívám v meditaci… č. xxx? (asi 3 hod od zač. meditace, tedy cca ve 2h v noci)
za tónů: Klaus Wiese – Yoga IV.mp3, Soma I a II a podobných energeticko-ambientních skladeb.
Dozvuk byl asi až do půl 6. ráno, to jsem byl už zase sám v sobě a hudba už mi dělala jen kulisu. Ale začalo se doma vstávat, tak jsem stejně zabral pak asi jen na 1h, než mě pro změnu začali burcovat různé telefony… Jak mám někdy pochybnosti, jestli vše opravdu dělám správně a naslouchám-li skutečně vyššímu vedení, tak pak přijde to úplně jasné procitnutí jako teď v meditaci. Prostě ta boží síla, to se nedá vymyslet, ignorovat nebo oštítkovat jako jakýsi dočasný přelud mysli, nebo snad jako bujnou vymodlenou fantazii, jak si snad mnozí myslí o mysticích středověku a jejich vidění shůry… Božská přítomnost je jasná, jako pocit chladu při přívalu studené sprchy. A i když není ponor tak silný, že by mě úplně pohlcoval a lidské by zmizelo na chvíli zcela, jak se mi dělo před lety. I tak prostě obklopuje vědomé já ze všech stan, jako by člověk byl v Zorba kouli a čelil přílivu moře.
Z počátku jsem se obával, zda mě vůbec táhnou do meditace a vytrhnou jen mírným transem z otupělé mysli??, to jak už na mě šla k večeru lehká únava a meditace kvůli nemoci byla několikrát už odsunuta. Asi efekt dlouho abstinujícího? Či spíše postupně zvýšená senzitivita 20 lety meditační praxe …a příjemná tedy až na ranní dojezd nebyla, spíše napínavě drásavá a za to obsažná a mírně dynamická, za což jsem rád. Lepší jak fádní lebedo. Ale už po 2 hod jsem toho napětí, nevím vlastně z čeho, když zase tolik se nedělo, začínal mít vážně dost, hledal jsem mezi silnými dunivými mírnější skladbu, všechny se ovšem rozjely po chvíli kdy jsem zase ulehl, ego nemělo prostor… klidně jak jen lehce bublající peřeje na Vltavě se to přes mě valilo odnikud nikam v bezbřehém bezčasí hyperprostoru, a dělalo si co chtělo… po chvilce kouknu na hodinky a vždy o hodinu více… mě uběhla jen chvilka pomyslného času.
Ale ten Pocit, to nevím jak vystihnout, navíc už ho od 6h ranní zase nemám…
Aitosh – intuitivní malba, PC grafika Lora Green 2019
A jak se bude ptát RI, silný ponor asi přes 3,5h méně než 50%, ale přes 49 určitě. Pak další cca 4h okolo 48% střídavě. V první fázi větší dynamika s náznaky božské jinakosti, matematičnosti a dokonalosti i věčnosti a hl. všemocnosti… Na řadě abstraktních proudů a sem tam i symbolicky konkrétně ukázaly mnohé atributy.
Kristus je růží na oltáři židovské víry. Paradoxně tím jak ho židé nepřijali, jsou stiženi temnou nocí na přiblížení se k Němu. A to se sebou také nosí do světa. Je to jejich úkol, v tom jsou vyvolení, nesou pochodeň božského světla do veskrze barbarského světa.
Po meditaci nechuť sdílet co jsem prožil, i pocit nemožnosti to sdílet, když slova na to nejsou. On prostě Je jaký je, a hotovo. Nač to rozvádět, kdo nezažije, ten nepochopí. A kdo nechce vidět, nikdy nespatří…
A co to la petit? Druhý den jsem se zajímal, proč mi to v meditaci intuice sdělila? Že to jsem já pro ně, mi řekla. Beru to jako pochvalu po 20leté meditační praxi, které jsem měl na jaře výročí.
židovská Synagoga v Růžové ul. v Praze – PC grafika Lora Green 2019
Nejnovější komentáře