Meditace s DCD

Meditace s DCD  / by Aitosh 19.1.2020

Poprvé letos mi intuice povolila meditaci s poslechem Dead Can Dance, obvykle jsou dynamičtější a euforičtější, takže se jimi šetří.

Chvíli po klidném a příjemné nájezdu jsem si začal hrát s představivostí, ta si šla po chvíli vlastní cestou. Vize jdoucí člověka se změnila v letícího prostorem s roztaženými údy do pentaklu, jako na vyobrazení od Da Vinciho. Ten se pak změnil rotací v kruhu změnil v kuličku, ta najednou běhala v Pinball hře, kde se odrážela mezi patníky za různé body. Pak se obraz vzdálil a viděl jsem nepočítaně pinballových stolů s kuličkami. Co stůl s kuličkou, to lidský osud, jsem si uvědomil až později.

A do toho pocit, jak si božské sféry hrají s nastavením kolíčků v pinballech i vystřelovací silou, a tak my odžíváme své osudy. Je to jejich hra, a Karmické síly volí nastavení hry.

Do toho posléze uvědomění, jak božské tvoří v primární prázdnotě – Potencionalitě možného. Zasazují jednotlivé vrstvy a v každé je opět nekonečno nastavení, a hledají v nich co by se Jim líbilo za kombinace. A tak prázdnotu vyplňují konkrétnem.

Mírně extatický ponor dosahoval až k 49 % ponoru.  Ale to jen na 10-15 min. z úsporných důvodů, pak klesnul k 48. A po hodině mi vypnutím hudby na konci seznamu play listu naznačili, že je meditace konec. Pak sice asi ještě hodinu jsem měl přes 47, ale už jen klidných a bez zvláštních vjemů. Nakonec jsem na 2 hodiny usnul.

• K tématu meditace jsem ještě trochu filosofoval, mě už je to už z dřívějších meditací známé téma. Že vlastně žijeme ve virtuálním světě tvořeném jinou, daleko vyšší inteligencí, která si vše nastaví, podobně jako my počítačovou hru. Ovšem zde my jsme jen figurkami uvnitř, podobně je to v již starém německém sci-fi filmu Welt am Draht – Svět na drátě z r. 1973, či podané daleko později akčněji r.1999 v trilogii Matrix. Problém je, že Adminem/Architektem se naše ego z principu naší lidské omezenosti, stát nemůže, a přitom nevědomě jsme jím stále. A to si patrně nejčastěji zábleskem v meditaci, či tranzovním stavu, spousta lidí uvědomí. Ale co s tím dál?, kladou si mnozí otázku? Můj závěr po mnoha letech je, že to nejde než-li přijmout, že tak je postavená Vesmírná hra Lílá, jak tomu říkají v Hinduismu.
• Z onou prvotní „Potencionalitou všech potencionalit“ je to podobné, Ejn-sof-ór v Kabale, Prázdnota, o které nejde říci nic plně pravdivého v Buddhismu, Tao v Taoismu a další jména má také v jiných starověkých systémech. A dokonce i moderní kvantová fyzika má už podobné koncepty o neurčitosti stavu kvantových částic, dokud nedojde k jejich interakci s jinými částicemi – kolaps kvantové funkce se stavu superpozice. A dokonce staví na nich hypotézy existence nekonečna odlišných paralelních vesmírů.
• Z toho všeho vyplývá, i co bylo obsahem mé meditace. Náš život je z vyššího pohledu božských sil vlastně jen snem o nás, který je jedním z nekonečně mnoha a může mír řadu podob, na které se uplatňuje geniální „fantazie“ božských sil v rámci pravidel dané hry, která jsou také už kdysi, či spíše kdesi na začátku na jejím rozběhu nadefinována. A jsou něčím podobným, jako konstanty (např. lambda zavedená Einsteinem) našeho Vesmíru dané na počátku Velkého třesku. Pokud ovšem nějaký skutečně byl, nejde-li jen o jakýsi obří vesmírný dech smrťování a expanze časoprostorového kontinua?.