Psychologie a sociologie
islamismu a terorismu
Ještě před
třiceti lety se zdálo, že islám
ztrácí půdu, že spíše roste
nacionalismus. Proč tak náhle zesílil a nabral agresivní směr? Boj za Islámský stát
je jasný pokus o nové rozdělení
světa.
Proč se náhle radikalizovali i ti, kteří se už
v Evropě narodili a mnoho let si víry
svých rodičů vůbec nevšímali? Jaké jsou souvislosti těchto problémů? To je otázka
pro psychology, sociology a historiky. Bohužel zprávy jsou v naprosté
většině velmi povrchní. Pouze detaily útoku
a počet obětí. V těchto
otázkách jsme bohužel stále v rigidním středověku.
Chce to vytvořit podrobný psychologicko-sociologický
profil teroristů, i jejich rodin. Zjistíme, že vyvolávacím
momentem nebyla náhlá náboženská horlivost, byli to dříve spíše ateisté.
Čekali ale
v Evropě daleko víc. Neprosadili se a tak si našli záminku pro nenávist ve víře.
Za vším je tedy prostě
a jednoduše frustrace z neúspěchů. Pokud se spojí z vrozenou
agresivní bezohledností, výsledkem je terorismus.
Islám je pouhou průhlednou
legalizující záminkou.
Kriminálníci se náhle cítí jako svatí bojovníci.
Konečně mají úctu sami
před sebou. Jdou na jistou smrt jako
hrdinové! Kdyby je ale někdo před
útokem vyzkoušel, co vědí o Alláhovi, zjistil by, že nevědí skoro nic!
Faktem je,
že u mnoha etnik se to těžko stane. Romy, Vietnamce, atd. si těžko představit, že by se teroristy stali. Stačí ale, aby se Arabům dlouhodobě
nedařilo jak by si přáli, a
ani výhledově neviděli možnost zlepšení a je zle.
Doma by byli za úspěšné,
ale v Evropě je pro ně daleko těžší
se prosadit. Hromadné zapalování
aut v Paříži před lety bylo
varováním. Zdejší životní styl jim prostě nesedí.
Nešli do Evropy jen za lepším
životem, ale např. Libye se stává zemí bez
vody s prázdnými městy v rozšířující se Sahaře. Takže mnozí neměli na výběr.
Není příliš
účinné se jich vyptávat, jak chápou
lidská práva. Říkat si mohou co chtějí, ale to může vzít brzy za
své. A jejich
potomci mohou být daleko radikálnější.
Rozdíl mezi našimi kulturami
je zkrátka příliš velký. Multikulturalismus má své problémy.
Podobnostmi k obdobným
kriminálním činům se kupodivu komentátoři nezabývají. Vše je jako vždy povrchní
až na
půdu. Jen se zapalují
svíčky obětem, vedou se silné řeči, jež nic
neřeší, ale o racionální, strategický rozbor situace se nikdo nestará.
Přišlo by se na to, že podobnost je i
s tzv.šílenými střelci v USA, kteří nemátkou postřílí co nejvíc lidí v okolí, než
jsou sami zabiti. Je to tedy i
forma sebevraždy. A stalo se to i u nás před mnoha
lety, Olga Hepnarová.
Viz film.
I ta si svou
akci odůvodnila, prý byla otloukánek...
Není možné tyto úmysly včas
vypátrat a zamezit jim. Potencionální
teroristy také nelze předělat, ani jim umést cestičku k bohatství.
Mezi projevy
náboženství, nacionalismu či jiné politické
ideologie není totiž velký rozdíl. Vždy je tu nebezpečí zneužití jejich autority pro legalizaci, čili zástěrku, kamufláž zločinů.
Vždyť Evropa
vlastně totéž staletí zažila, ba zažívá. Falešná náboženství fašismus a komunismus, Rudé
brigády atd.. I husitství mělo podobný charakter.
Husité se snažili svou revoluci
rozšířit i po Evropě, viz
Spanilé
jízdy.
Staly se z nich loupeživé výpravy. Naivní
očekávání konce světa přerostlo v občanskou válku s tragickými následky, které
pociťujeme dodnes. Staletí jsme pak byli podezříváni jako kacíři a každý náznak
odporu byl hned likvidován. Žádná zásadní změna náboženství se nikdy nekonala.
Jsou snad protestanté lepší než katolíci?
Všichni
věřící si vysvětlují svaté knihy po svém, jak jim to vyhovuje. Pravé
náboženství je však kontakt s živým Bohem. Proto nepotřebuje svaté knihy ani
náboženské organizace. Je však velmi vzácné.
Snaha
po seberealizaci je mocná, může obsahovat i správné myšlenky. Pokud se nedaří,
pomáhá si dotyčný čímkoliv. Když se mu seberealizace nedaří v jedné oblasti,
zkusí to v jiné.
Kdyby
se Hitler prosadil jako malíř, oč velmi stál, nestal by se Führerem. Frustrace
z nezdaru mívá tragické následky. Využil frustraci z prohrané války a chudoby.
Totéž pomohlo komunistické ideologii. Obě ideologie byly také
teroristické.
Dav
se vždy dal snadno zhypnotizovat sugescemi, jež chtěl slyšet. Vždy volal po
Vůdci. Iracionalita je mu vlastní. Víme, jak se Sudeťáci rychle zradikalizovali
fašismem a vztahy v pohraničí se prudce zhoršily. Krajinská
nacionalistická válka v bývalé Jugoslávii měla mnoho obětí, byla proto také
zčásti teroristická.
Klid
a mír nelze očekávat. V této civilizaci nikdy nebyl, a proto ani nebude. Ale to
vše má svou logiku. Patří to k nám. Tyto problémy nezmizí,
naopak. Budou pomalu sílit, protože na ně Evropané budou hledět jako na
potencionální teroristy. Narůstající terorismus může prudce zhoršit
situaci, protože Evropané se budou cítit více ohroženi a přistoupí k řešením,
které vztahy ještě zhorší. Jak ale vyplývá ze srovnání s dějinami, není
islamismus příliš velký problém. Evropa má obrovský obranný potencionál a ještě
mocnější spojence. Vyrovnala se už s většími problémy, viz světové války.
Je to vlastně zoufalá válka proti Evropanům.
Hrozí také útoky v ČR?
Pokládám riziko za nepatrné.
Analýzou napadených států lze zjistit, jak
se teroristé rozhodují.
Vznikají z
určitého “podhoubí”, tj.početná menšina z islámského světa, která nesplynula s místním obyvatelstvem a vytvořila si stát
ve stétě. Často ani řádně neovládájí
místní řeč. Stýkají se hlavně mezi sebou.
Nemají rádi ostatní obyvatelstvo.
Útočí tak, aby byl
co největší ohlas.
Na mocnosti, velké vlivné země, na známá města. To pro naši republiku neplatí, proto útoky nebyly zde
a asi nebudou,
ani na Slovensku,
Polsku či v Maďarsku. Určitou možností by snad byla
frustrace odmítnutého žadatele o azyl.
Celkově se hrozba terorismu přehání, nemá tolik
obětí, není vážným nebezpečím pro svět, je to vlastně
obyčejná kriminální činnost.
Pozn.:
Co
se týče mezirasové intolerance, vzpomínám na sousedova syna. V 90.letech
to byl skinhed a byl vyšetřován za útoky na Romy. O deset let jsem ho viděl,
jak spokojeně žil s Romkou v zahradním domku. Názory se zkrátka
mění...
Další stránky:
Strategické rozhodování
Strategie obou světových válek
Normalizace ,
Otázka „odboje“ Mašínových
Vzpomínky na 2.sv.válku
Pražské povstání byla strategická chyba
Šedesátá léta,