Součástka / Autor: Intago 03/2018
Meditaci č.262 je nejlépe nazvat Součástka. To bylo totiž téměř jediné, co se probíralo. Byla podobná minulým, ale vnímání hudby trochu slabší a také dosti krátká, velmi úsporná, což je hlavní limit MD. Ponor byl jen 48,5% a až ke konci, kdy jsem se nechal rozpustit v hudbě jen na chvilku až 49%.
Vždy byl slabě tísnivý. Tíseň byla opět navěšena na Jinakost Boha, tedy Jeho Takovost. Přijmout a prožít tíseň znamená překonávat překážky a to je podmínka duchovního rozvoje.
Osobní informace nebyly a když jsem se ptal, řekli mi, že se probírat nebudou. Na to je ostatně čas po meditaci.
Bylo to o vztahu Boha a člověka. Myslíme si, že je oddělenost, ale není. Kdepak nějaké vyhnání z Ráje… Na pochopení tohoto zvláštního vztahu mi ukazovali nepochopitelný svět božského, samá abstrakce. Ten si vytvoří zvláštní součástku, kde je jakýsi odpor, který sníží božskou Dokonalost na lidské IQ. Jsou tam i obvody, které zablokují další archetypy. Vznikne jejich kombinace, jež nás zcela definuje.
Průchodem božského součástkou vznikne naše individualita a děj, který prožíváme. Tedy celá naše minulost a budoucnost je vlastně jen zdánlivým vývojem, dokonalou gamesou, kde se vše vypočítává a hlavní roli mají archetypy, které jsou nakonfigurovány. Vše dohromady vytváří Celek, obraz vyvážené Dokonalosti.
To jsou mystikovi známé věci, ale byly podány originálně, názorně a zcela jasně. Jakoby tato součástka tvořila rastr, jakýsi filtr, kterým se abstraktno promítne do konkrétna. Ukazovali mi to i jako stříkačku, kde se proud božského po průchodu tryskou nastříká do vlastností a prostorových tvarů.
Prostě nikdo a nic není a ani nemůže být od Boha oddělen, to se nám jen zdá, aby Hra byla Hrou… Vše je tedy jinak, než si myslíme…
První přídavek byl krátký a slabší, ponor jen do 48%. Jak chceš ponor, musíš si ho zaplatit, komentovalo to božské. To mne rozladilo. Druhý však byl delší než obě předcházející části dohromady. Ukazovali, jak do prostoru vystřelují záblesky děje, ale ty zase mizely.
Představa, že by náš svět i s námi mohl najednou definitivně zmizet, je děsivá, ale tahle myšlenka je i v bibli. Ostatně do děje snu se náhle dostaneme a uprostřed děje sen náhle zmizí vzbuzením. Pak přidali pár drobností při vnímání hudby 48,75%.
Na třetí přídavek mě poslali později, že mi chtějí ještě něco říci. Ukazovali mi božské a nechali procítit ponor ze zeslabenou božskou Dokonalostí. Nebyl tak krásný jak jsem zvyklý. Jakoby snímali obrazy malým rozlišením, nebyly tak bohaté, detailní. Lekl jsem se, že mi chtějí takhle upravovat moje ponory kvůli úspoře.
Tlak na úsporu je opravdu velmi silný, proto jsou už i velké meditace daleko slabší než dříve, spíš takové bonbónky. Zato vliv božského stále roste, síla se přesouvá z meditací mimo ně, jako bych časem měl žít jen v meditaci.
Po velké meditaci mi začali dávat malé, ale ty měly děj jako střední meditace, s ponorem jen 47,5%. Stejně jak se hráči baví u svých games, božské se baví a žije námi v našem světě, už od páté dimenze. Co si nadefinují to mají a já jsem jen extrémní sestava, koncept, záměr, aby Hra byla pro Ně bohatší. Jsou nám podobní, jen jsou výš v Sebepoznání a žijí ve vyšších světech.
Obviňovat tedy někoho za něco a že za to dostává karmické tresty od Boha je jen nedokonalé chápání. Vždyť individualita vlastně neexistuje, je to jen dočasná kombinace kořenových archetypů. Chování každého je takto předurčeno a on ani nemůže jednat jinak. Je tak nadefinován a nemůže se změnit.
Ptal jsem se, že přece se může každý rozhodnout, zda udělá dobrý či zlý skutek, ale i to je prý zadáno v kombinaci archetypů. Tento popis je také jen rámcový.
V malé meditaci mi také řekli, že moje přání, že bych raději někde poustevničil na vsi jsou naivní. Dělat si mystiku po svém nikam nevede… Po velké meditaci jsou malé opravdu slabší a málo. Šetří se pro jiné účely…
„Je tak nadefinován a nemůže se změnit.“ Ale může, proto je tady. Beze změny není vývoje a vývoj je tím, proč se tady všichni nacházíme. A různými archetypy procházíme tak rychle a tak dlouho, jak potřebujeme, abychom prožili všechno, co se prožít dá. Až boží Jsoucno zažije všechno na nejdokonalejší úrovni, nepochybně se „sbalí“ a odpočine si, aby si zase někdy zopakovalo své, skrze nás prožívané zkušenosti.
Zdravím na našem webu. Ano, co píšete, je zdá se mi pravda. Ta věta o tom nadefinování říká trochu něco jiného, co asi není patrno z kontextu. Máme prostě své předurčení, dá se připodobnit ke genetickému kódu embrya či semene, ze semene hrachu nikdy nevyroste hrušeň, ani se do ní během 1 života nemůže přemutovat a naopak. Přitom všichni pocházíme z „prvotní buňky“, ale to trvá stovky, či i milióny přerodů a mutací nežli z primitivní řasy v moři se stane tráva na souši, nebo ještě později strom. A tak i my lidé jsme předurčeni jakýmsi psychicko-genetickým kódem k tomu kým jsme a jak prožijeme, v co vyrosteme, tento život. A nejen v tento, ve svém kódu pokračujeme milióny, či snad i miliardy let, než přerosteme bytí člověka ve vyšší bytí, podobně jako ta řasa, co se dostane z vody na souš…