Meditace výroční n-ková, 25 let

Meditace výroční n-ková, 25 let vědomého transformačního procesu   /autor: Aitosh 11-2018

Intuice mi sdělila, je v pořadí 555.

21.10.2018

Meditace byly převážně klidná, s mírnou dynamikou jemných změn pocitů a mnoha změnami témat.

Ponor by chvíli, tak asi 3/4  hod přes 49 % ponoru. Pak dalších asi 5-6 hodin na hraně 48 až do 7h ráno. Ztrácel jsem pojem o čase. Z počátku jsem nepohodlně vnímal své tělo, dělalo mi problém se pohodlně uložit do postele. Začalo to chvíli po půlnoci, a byl jsem i tělesně i všemi smysly zcitlivělý. Vadil mi snad každý ohyb látky pode mnou.  Jak na to myslím, vrací se mi se zpěvem táhlého Óm od Goldmana opět vyšší ponor.

Tok intuice se zabýval mnou, blízkými i známými. Vývojem lidstva a jeho celkovou Psýché. I lidstvo má cosi jako celkovou osobnost a ta se v průběhu dějin nějak utváří i proměňuje. Resp. některé její rysy vyplouvají více napovrch, jiné se jakoby zasouvají do pozadí. Třeba tu evropskou část psýché formovaly Řecké mýty, aby si lidé zvykly podle nich, jací vlastně mají být. Předobraz přitahuje mysl lidí, do formy, které se vědomě i nevědomě snaží přiblížit.  Dále jsem se pohyboval božským světem plným rytmů a změn archetypů, jak v něm vládne matematičnost a předurčenost.

V první části asi půl hodinové jsem poslouchal Shamanic Dream II, hudba evokovala vjem pouště, vznešenost a řád i archetypy, v tom je cítit božské. Pocity se vinuly od tónů hudby většinou neutrální, místy mírně povznesené i s náznaky tísně. Po meditaci mi přišlo slovo gefährlich – nebezpečný. Myslel jsem si, že je to název meditace. Ale má to být jen symbol procesu. Pro ego je nebezpečno vztáhnout se k božské podstatě, která ho v podstatě sežehne.

Při odeznívání ponoru jsem si nahrál: Nedá se o ní moc říci. Je toho tolik, ale nic není až tak nosného. Plynutí na rozvířené hladině božské mysli. Mnoho témat… tisíce jednotlivostí. Přitom v jednom toku, jako řeka, nebo datový tok, jedno řečiště. Mnoho projevů archetypů téhož. Nic nebylo extra uchvacující, ale přitom to vše bylo výrazné.

Užíval jsem si v ní povznášejících ponorů, ale neextatického charakteru. Spíše pocitově neutrálního s náznaky tísně. Či spíše jen mírné rozechvění, které nastalo po některých myšlenkách. Nebo spíše po záblesku obav, ale ty se opět rychle v božském nadhledu rozplývaly. Témat bylo spousta i hlubších a místy úplně nových myšlenek k nim. Od osobního života a k psychologii členů rodiny i přátel, přes náhled na dějiny, i okrajově do božského světa sfér. Prožíval jsem i zvláštní proměny pohledů a prožívání, ale nevím už čeho se týkaly? Stále se hrnuly nové proměny náhledu a myšlenek, různě se rozvíjely i spojovaly. Některé jako bych vymýšlel sám, ale většina měla nebývalou kvalitu i hloubku.

Asi o 14 dní později následovala trochu slabší a mnohem kratší meditace. Celá s ambientní hudbou. Jen klidné lehce povznesené plynutí božským bytím, takřka bez obrazů i myšlenek. Jen se zesíleným prožíváním hudby a sem tam s vlnami vtahujícími mě ještě výše, tedy hlouběji do prožívání.