Ze zkušenosti víme, že mnozí lidé jinak myslí i jednají doma a jinak v zaměstnání. Tyto rozdíly ukazují, že je v nás více osob než jedna.
V zaměstnání jsme nuceni jednat racionálně, logicky, profesionálně. Ale jakmile přijdeme domů, naše osobnost se změní. Ovlivňuje nás totiž silně i naše iracionální, emotivně pudová část. Nechceme se jí vzdát, protože ji bereme za neoddělitelnou část naší osobnosti.
Tuto jednoduchou skutečnost si však u sebe nechceme uvědomit, protože by to znamenalo, že máme problém. Ten ovšem odmítáme řešit a tak zůstává, i když nám přináší mnohé problémy.
Vinou starší, emotivnější částí osobnosti totiž děláme ukvapená povrchní rozhodnutí, panicky jednáme a to není bez následků. Intenzivně brzdí náš osobní rozvoj.
Tyto dvě osobnosti v nás se nemají rády. Dělají, že ta druhá neexistuje. Dokonce jich v nás existuje daleko více, ale tyto jsou hlavní.
Jakmile jednu z nich více využijeme, cítí se druhá odstrčená a začne se ozývat aby se také realizovala. Jinak by ztrácela vliv.
Známý příklad je u lékařů, kteří vědí, že nemají léčit sebe ani členy své rodiny. Snadno by se totiž dopustili velké chyby. Emoce by jim zastínily správnou úvahu, diagnózu i terapii.
Co s tím? Uvědomit si to a pochopit kde je problém. Tím přestaneme málo rozvinutou část osobnosti podporovat, takže postupně ztratí na významu. Je to ovšem těžké a dlouhodobé. Nevzdává se snadno své role.
Ještě těžší je uvědomit si svou nejkvalitnější část, která je však nejméně aktivní. Říká se jí intuice. Vědomě ji posilovat trvá desetiletí, než dosáhne hlavní autoritu, ale výsledek stojí za to. Možná je to překvapivé, ale právě toto je mystika.
Nejnovější komentáře