K Vánocům mám nedůvěru už léta. Všeobecný shon a zmatek spojený s těmito svátky je v přímém rozporu z proklamovaným klidem a mírem. Včetně maškary Santy Clause podezřelého z těžké komerce. Nejraději bych pro sebe Vánoce zrušil jako jakýsi obal bez obsahu.
Přesto jsem vzácněna Vánoce něco o nich v tripech zažil. Třeba v roce 2008, že jde ocyklický proces vzniku a proměny vědomí.
Trip do mě nalil energii a poslal mi vizi víru jdoucímu až do oblak. Byl podobný tornádu, ale zlatému. Obrovská sací síla sahající až do nejvyšších světů. Tam, kde není žádná náhoda, ale věčná Dokonalost v nekonečně směrech.
Na Štěpána jsem měl další trip. V něm jsem si opět uvědomil:
1/ nejsme návštěvníci tohoto světa. Chybně říkáme, že jsme sem přišli a po smrti zas odsud odejdeme. Nikdo nikam nepřichází ani neodchází, žijeme „sami v sobě“, ve Věčnosti, jen se proměňujeme. Jsme tu doma.
2/ rovněž nejsme jako lidé dole a božské kdesi nahoře. Jsme „uvnitř něj“, vlastně jeho zvláštní výtvor, kterou nutně potřebuje. Opět to nejde přesně popsat, jen prožít tu Podivnost jakési Rubikovy kostky…
Nejnovější komentáře