Religionistika versus Mystika, aj.

Religionistika versus mystika                                             / autor: Intago 09-2018

 

Spory mystiků s jinými duchovními přístupy jsou běžné. Je totiž každý odjinud a každý mluví jinou řečí. Tak obrovský je mezi nimi rozdíl.

Běžný duchovní přístup je podobný religionistice a teologii, což jsou lidské představy o náboženství, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Religionistika Zdrojem jejich názorů jsou různé výklady svatých knih, ale i jejich vlastní přání jak by duchovnost měla vypadat. Závěry jsou pro nepochopení božské Reality téměř vždy nesprávné.

Mystika však nejsou něčí názory, ale složitý vnitřní proces, vedený Bohem, který předělává psychiku člověka, který se Mu odevzdá, k Jeho obrazu. On je hlavní Autoritou, který rozhoduje a proces proměny provádí.

Duchovní názory mystiků jsou ovlivněny zážitky božského, proto mají daleko větší platnost. Na pochopení je vhodné prostudovat životopisy mystiků, například Deník sv.Faustyny http://www.boziemilosrdenstvo.sk/download2.html Mnozí se stali svatými i Učiteli církve.

Rozdíl přístupů je vidět například na odlišném vztahu k meditacím. U religionistů i teologů jsou to jejich představy, často touhy po klidu duše a modlitby. U mystiků je meditaci zjevení, projev Boha. Jen mystik řekne -To a to mi řekl Bůh. To a to mi Bůh ukázal.

Religionisté však o mystiku nestojí. Zejména proto, že by pokyny Autority živého Boha nepřijali. Neustálé soužití s božským je neláká.  A pro mystiky je religionismus pouze plané iluze, jež nikam nevedou.

Proto se ti dva nikdy nedohodnou a jejich vzájemný kontakt je velmi omezen. Stejné je to i ve v kontaktu s ateisty. Mystikové mohou komunikovat jen mezi sebou…

 

 

Autorita o psychonautice

 

Kdo má nejvyšší autoritu v našem státě? Jistě předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Svůj zážitek z doby hromadných pokusů s LSD před mnoha lety popsal v knize Diskrétní zóna, viz http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/spolecenske-deni/predseda-ustavniho-soudu-o-lsd.html :

Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzivní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy. Rozhodně to ve mně nevyvolalo potřebu někdy tento zážitek ještě opakovat, spíš mě to utvrdilo v jistém strachu z iracionálna, které je s tím spojeno.

Proč jste se k pokusu hlásil, když jste měl z drog obavy? Abyste to aspoň jednou zkusil, nebo abyste držel partu s přáteli? Měl jsem silný, až atavistický strach. Ale ano, chtěl jsem to zkusit a ten zážitek je ve mně nadosmrti. Přitom je pozitivní! Psycholog Eduard Bakalář a vedoucí týmu MUDr. Zeman zadávali testovací dotazník měsíc před intoxikací a měsíc po ní. Ten dotazník lze jen těžko ošidit, je dlouhý a s řadou kontrolních otázek – a výsledek ukázal pozitivní hodnotový posun každého, kdo tím prošel.

V jakém smyslu? Člověk se stával morálnějším? Nebo šťastnějším?Ano. Ve výsledcích vysoce stouply takové hodnoty jako přátelství a vztah k jiným lidem, zatímco materiální hodnoty typu vztah k penězům výrazně klesly.

 

Mimochodem nedávný výzkum hodnocení zážitku po mnoha desetiletích ukázal, že i ostatní  na něj vzpomínají jako na velký přínos. Byli jsme velmocí LSD, který se u nás i vyráběl. Experimentů se zúčastnily tisíce lidí, často umělců a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Podobně tomu bylo i ve světě. Státy se však vlivu těchto zážitků zalekly a tyto látky zakázaly.

Jasné vyjádření předsedy Ústavního soudu je v podstatě potvrzením existence Boha s Jeho hlavním atributem – Dokonalostí, a to bez nutnosti jakékoliv víry. Je třeba ocenit jeho odvahu, protože naprostá většina občanů to striktně odmítá. Škoda jen, že svůj zážitek detailněji nepopsal.

Podobné zkušenosti detailně popsali jiní psychonauti v mnoha knihách. V dnešní době těchto experimentů opět přibývá a současně probíhá dekriminalizace entheogenů. Je již možné o nich otevřeně psát a vyměňovat si zkušenosti.

 

 

V paralelním prostoru

 

Právě jsem vystoupil z malé meditace. Je neuvěřitelné, že těsně u sebe, v jakémsi paralelním prostoru, máme úplně jiný, neznámý, totálně odlišný, virtuální svět. Převyšuje lidský svět ve všem.

Hypergenialita a hypervirtuozita gigantické složitosti je Tam domovem. Hraje si Tam se vším ve věčnosti.

Umění je to, co nás přesahuje. Proto si významní umělci do tohoto světa Tvořivosti chodí pro inspiraci.

Skutečný Bůh nemá nic společného s vírou, ale se zkušeností… Můžeme se o Něm vyjadřovat jen když jsme ho alespoň zahlédli, jinak nevíme nic.

Lidé ho znají jako intuici, věřící jako Duch, ale pustit si Ho blíž k tělu nechtějí z mnoha důvodů…. Tento nejvyšší a nejzajímavější zážitek je tak téměř neznámý.

Po letech praxe stačí jen málo a jste v Něm, ale jde to jen na chvilku a jen trochu. Tento Svět světů není totiž určen pro nás, ale je pro bohy, božstva i Boha…

Je to jako se studiem jazyků. Začátečník je bezradný, ale po dvaceti letech praxe už mluví bez úsilí…

V další malé meditaci mi božské ukázalo, že vlastně nahlížím do stavu, ve kterém budu za miliony let, tedy do své vlastní vzdálené budoucnosti! Tyto zážitky jsou nekonečnou výukou Poznání… Jsem vlastně ve škole své vlastní intuice…

 

 

Karma je jinak

 

Ptal jsem před velkou meditací proč mám takovou únavu, když jsem vlastně nic těžkého nedělal. Božské mi řeklo, že únava je zátěž nutná pro vyvážení božského ponoru v budoucí meditaci. Ještě podivnější byla informace, že i trest může přijít dříve než sám hřích. Je to proto, že v božské Věčnosti čas není, Tam se děje vše současně.

Trest tedy může sloužit i jako prevence. V obou případech jde o kompenzace, vyrovnávání. Na tom je založeno Vše.

Karma je jinak než se běžně popisuje, ale to je na delší vysvětlování. Některé její části jsou zcela utajeny.

 

 

Mystika jako božská Hra i lidský výmysl

 

Jsou dvě mystiky, jednu můžeme nazvat populární, protože je výmyslem člověka podle jeho přání. Druhá mystika je skutečná, protože je procesem vedeným Bohem.

V žádném jiném oboru nejsou rozdíly tak velké jak v mystice. Kdo by chtěl bát pravdy? Přece ego, udělá vše, jen aby se Bohu vyhnulo… A to se děje ve všech náboženstvích.

Skutečná mystika je v řadě směrů opačná než populární a to je také důvod, proč o ní není zájem. Kdo stojí o askezi a podřízenost božskému? Kdo stojí o TND, tedy temnou noc duše?

Rozdíly jsou tak obrovské, nepřekročitelné. že ani není možná debata mezi nimi. Klasickým příkladem je názor všech tzv.mystiků, že mystika vede k vyrovnanost a klidu ducha. Přitom je to prakticky zcela vyloučené. TND to prostě neumožňuje. Člověk zde na Zemi vždy zůstane člověkem, nebude nikdy bohem.

Je až legrační pozorovat, jak v tzv.mystice koexistuje mnoho vzájemně rozporných ideologii, např.křesťanská spolu s jogou hinduismu, buddhismem a zenem.

Hledají naplnění svých romantických představ, ale mystika je práce a výuka jako každá jiná a naivita v ní nemá místo.

Skutečná mystika je extrémní božská Hra, právě tak jako celé Stvoření. Hlavním záměrem božského je maximální duchovní rozvoj mystika. Proto používá i pro něj zcela neznámé metody, kterým porozumí až po letech mystické praxe.

Byly by možno je nazvat pragmatické, což většina mystiků vůbec neočekává.  Není iracionální, ale naopak logickou Hyperinteligencí samou.

Mystik čeká milujícího a něžného Boha, který mu dá vše oč žádá, ale s překvapením postupně poznává, že On je zcela jiný. Přitom často zná bibli, kde je Hospodin i Kristus podán zcela reálně. Vlastně jsou to dosti přísní Učitelé. Proto je nikdo nechce slyšet.

Božskému nejde to, aby se mystik nikoho nedotkl ani slovem. Náboženství není o dobrém chování, ale o maximálním přijetí Boha jaký skutečně Je.

Proto mu kromě odpovědí božské poskytuje i pravidelné meditace, kde se mu ukazuje. Ale i to po svém, i zcela jinak než si mystik myslí. Jsou to vlastně výukové a transformační procesy, dokonale provedené lekce.

A ještě mu do meditace dají tísnivé pocity, když s ohromením odmítá přijmout Nekonečnou a Věčnou Dokonalost Boha. To vůbec nečekal. Proto také důvěrně zná i nepopulární součást mystiky jako je TND a občasná nestabilita. Žádný skutečný mystik selanku nenažil. Jejich život rozhodně lehký nebyl.

Vlastně je vše v mystice o dost jiné, než všeobecně přijaté představy. Jen skutečná mystika počítá s živým Bohem, který dokazatelně pracuje neustále na výchově mystika.

Rozhodně to není nějaká exotická zábava. Spíše škola a operace nevědomí, která ani nemůže být vždy příjemná. Ani výsledky nejsou takové, jak si laici přejí.

Je vlastně docela těžká a to celý zbytek života. Kdo by o to stál? Raději si vymyslí ideu dosti podobné komunismu a ten pak vydává za pravou duchovnost!

Mnohá nedorozumění by se dala vysvětlit na příkladech ze známých oblastí. Laikové mnohé chtějí a proto očekávají, ale neuvědomují si, že to duchovní zákony neumožňují. Podobně jako je nutno vědět o našich omezeních podle fyzikálních zákonů. Nemůžeme jen tak levitovat, ač bychom chtěli. Lékařská praxe je také plná problémů a zátěže a také není schopna vyléčit vše, stejně jako mystika.

Bůh je u nich jen mýtem, kterého si vykládá podle svého, ale skutečná mystika je denní výuka od živého Boha.

Rozhodně to není snadné a proto je jen málo jedinců, kteří mystickou výuku opravdu dokončí. Ostatní dříve či později utečou. A to i proto, že se setkají se zátěžemi, tedy TND o které sice slyšeli, ale nedošlo jim, že se bude týkat i jich.

Problém je totiž v tom, že mystika se řídí duchovními zákony, které mystik ani nemůže znát. Rozhodně je nenajde v žádné knize, jen náznaky. Je to čistá esoterika a některé části zná jen Bůh a neřekne je ani pokročilému mystikovi.

Přitom je výuka podle těchto zákonů vedena. Něco začátečníkovi vysvětlí, ale trvá řadu let, než se v procesu vyzná. Do té doby se však potýká s nepochopením, proč to či ono a zejména meditace jsou takové, jaké je má.

V meditaci má vysokou inteligenci, je mu zjeveno mnohé, ale po meditaci téměř vše zmizí. Nechápe proč nemůže mít Poznání úplné, okamžité a konečné. Vysvětlení je, že mít trvale vysokou inteligenci nemůže, protože je pouze člověk. I za meditaci musí zaplatit zátěžemi, tedy TND.

Zapomene vše právě proto, že mnohé lze pochopit jen s vysokou inteligencí. Mnohé skutečnosti ani nemůže trvale vědět, protože by ho destabilizovaly ještě víc.

Nic z meditace však nezapomene, vše se uloží do nevědomí odkud to stále působí.

Trvá dlouho, než mu dojde, že i tísnivé pocity v meditaci spojené s ohromením jsou nesmírně důležité. Nejde tedy jen o Poznání, ale i o transformaci nevědomí, kde se tísnivou energií bourají bloky ega.

Nejlépe je mít velkou odevzdanost a přijímat mystický proces i když mu zcela nerozumí, vždyť božské si poradí ve svůj čas se vším, když se Mu dá důvěra… Ale i ta se dá vybudovat postupně ze zkušeností.

Naivně si také myslí, že božské mu vždy hned na začátku řekne plnou pravdu. Ale Ono je jako ostatní učitelé, dávají Poznání postupně, po kouscích. Nejsou jako encyklopedie, ale hlavně ho vychovávají

V mystickém procesu, stejně jako ve škole, se mystik dopouští řady chyb a božské jako dokonalý Učitel ho vede je postupně odstranit. Stejně jako ve škole je největší chybou z mystiky utéci, což se však běžně děje…

V žádném jiném oboru totiž není tolik mýtů a nepravd, a tak obrovský rozdíl mezi skutečnou mystikou a názory o ní. Rovněž nepoměr mezi těmi, co o ní jen mluví a těmi, co ji skutečně dělají…

Prostě výuka od božského Učitele má vždy logiku, jen často není hned vidět. Důležitější je, co se uvnitř skutečně změnilo, ne to, jaký má mystik právě na to názor. Do nevědomí pochopitelně nemůže vidět.

Ze zkušenosti je bohužel naprosto jasné, že to nikdo z laiků nechce slyšet a nezmění svůj přístup ani trochu. Vůbec mu nevadí, že je zjevně chybně a nic nepřináší. Je to stejné jak s komunisty. Také nikdy nepřiznají své omyly, a ve svých iluzích jsou klidně celý život a nevadí jim, že komunismus nikdy nikde nebyl…

Ze všeho si vybírají jen to, co chtějí a nad zbytkem zavírají oči. Je tedy vlastně zbytečné s někým o mystice diskutovat.

Mýty a přání po lepším světě jsou totiž daleko populárnější a nejde s tím nic dělat… Jejich ego totiž o Boha jako konkurenta nestojí, jen si chce o Něm vytvořit mýtus aby si s ním hrálo a tak se posílilo.

Jak takové rychle poznat? Velmi snadno. Stačí se zeptat zda se setkali s tvůrčí Hypergenialitou. Pokud neodpoví, nebo odpoví zamítavě, jasně se jedná o mystiky, který si na ní jen hraje…

Nikdy neřeknou: Bůh mi řekl, či ukázal to a to. Přitom taková je podstata mystiky. Jen opakují své nebo vyčtené romantické exotické představy, jež jim vyhovují.

Sebeklam jim vyhovuje, protože splní, co si přejí. A kdo jim to naznačí, setká se s jejich nenávistí. Není tedy správné jim to říkat… Iluze patří do božské Hry, ale máme se jich zbavovat… To je to Sebepoznání…

Ze zkušenosti vyplývá, že jaký je mystik na začátku, takový bude stále. Z dobrého se nestává špatným a naopak. Vše je na věky dáno v základním nastavení kořenových archetypů.