Tak bych nazval sérii tripů před několika lety. Měl jsem v rozšířeném vědomí tak božské pocity i rychlé dokonalé vnímání a chápání, že mne myšlenka, že budu muset zase vystoupit z osvícenosti do té lidské ubohosti, velmi bolela.
Rozhodl jsem se proto k radikálnímu kroku. Režisérovi tripu jsem na jeho pokyn vystoupit z tripu řekl, že dobrovolně neodejdu.
On mě ale docela dlouhou dobu trpělivě vybízel k odchodu a vysvětloval, že Tam nemohu zůstat, protože to není svět pro lidi. Prostě Tam nepatřím. Jsem Tam jen na exkurzi. Je to i drahé Tam pobývat.
Dokonce mne jakoby vyšoupl za dveře. Zaposlouchal jsem se ale do božské hudby, tím ve mne zesílil božský pocit a rázem jsem byl zase Tam.
Cítil jsem ale, jak mi ubývá sil a stoupá únava, což je signál konce tripu. To rozhodlo, a po chvíli jsem byl z tripu venku.
Uvědomoval jsem si nutnost toho, ale v příštích tripech jsem udělal totéž. Tak moc mi vadila a vadí myšlenka, že rozšířené vědomí je vždy jen krátkodobé.
Po letech se ale situace změnila a přece jen mi režisér tripu dal trvale rozšířené vědomí, i když ne tak silné jako v tripu.
Z tohoto případu vyplývá, jak důležité je umět komunikovat s režisérem tripu abychom se dovedli orientovat nejen v něm ale i před a po něm. Chodíme totiž v tripu k němu na návštěvu. Měl by mít možnost se k němu vyjádřit.
Nejnovější komentáře