Na úvod…

Děkujeme za Vaši návštěvu a ceníme si vašeho zájmu o poznání a rozvoj vlastní intuice, duchovního já člověka, patřící naší božské podstatě Já.
Nahoře v menu nově - ODKAZY

Albert Hofmann, LSD – mé problémové dítě

https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Hofmann

Tento výzkumný pracovník firmy Sandoz zde popisuje objev a osudy LSD i jiných psychedelik rostlinného i syntetického původu a jejich zasazení do kontextu života domorodců, kteří je užívají mnoho staletí.

Zejména Mexiko bylo v centru jeho etnobotanického výzkumu, kde učinil řadu objevů. Využil i jasnovidectví domorodých curanderos, které získali díky těmto psychedelikům.

Nebyl mystikem v pravém významu slova, ač mystické zážitky opakovaně měl už od dětství:

„Jak jsem se procházel svěžím, zeleněplným lesem plným zpěvu lesních ptáků a prosvíceným ranním sluncem, vše se najednou prosvítilo úžasně čistým a jasným světlem. Co jsem náhle objevil uprostřed jarního lesa? Co to tak oslnivě zářilo a obklopilo mě ve své nádheře, aby mi hovořilo k srdci? Byl jsem pln nepopsatelného pocitu radosti, jednoty a blažené bezpečnosti.“

 

Kniha obsahuje spoustu tripreportů jeho i jiných známých psychonautiků, se kterými se setkával. Na fenomén psychedelik nahlíží ze všech stran, včetně problému rekreačních uživatelů, což vedlo k problematickému zákazu těchto látek. Proto řekl: „Špatné a nevhodné užívání způsobilo, že se z LSD stalo mé problémové dítě.“

Celkově lze říci, že je to kniha velmi zajímavá, ale v řadě směrů nejde do hloubky psychonautiky. Neze od něj čekat, že by pochopil podstatu těch zážitků. Byl hlavně farmakolog, ne psycholog a filozof.

To je zejména vidět v textech, ve kterých se poněkud nesrozumitelně snaží vysvětlit psychonautické jevy. Uvědomuje si sice, že jsou to projevy různých části našeho vědomí, ale nezná termín rozšířené vědomí a jejich hierarchickou strukturu.

Slova set a setting, se u něj nevyskytují, ač jsou zásadní. Ani nepopisuje metodu tripu. Nerozděluje je do skupin, ani z nich neodvozuje ontologické filosofické závěry.

Správně si na konci knihy uvědomuje podobnost se spontánními mystickými stavy i s Eleusínskými mystérii: „Charakteristická vlastnost halucinogenů narušovat hranice mezi prožívajícím selb a vnějším světem v extatickém, smyslovém prožitku stanoví možnost jejich pomoci, schopnost vyvolávat, jak již bylo řečeno, po vhodné vnitřní a vnější přípravě, která byla dovedena k dokonalé cestě do Eleusií, cílené mystické prožitky.

Meditace je příprava se stejným záměrem, ke kterému byly směřovány a kterých bylo dosahováno při Eleusínských mystériích. Je tedy přípustné, že v budoucnu za pomoci LSD mystická vize, ověnčená meditace, může být zpřístupněna pro široký okruh meditujících praktiků.

Skutečný význam LSD vidím v možnosti poskytnutí materiální pomoci meditaci směřující k mystickému prožitku hluboké všeobjímající Reality. Takové užívání zcela odpovídá podstatě vlastnosti LSD jako posvátné drogy.“

 

Jeho extaticko-tísnivý trip: Tam, kde se zastavil čas

(10 mg psilocybinu, 6.dubna 1961:

…Současně jsem byl zaplaven viditelným Jástvím, byl to naprostý klimax, proniknul mnou pocit blaha, spokojeného štěstí, nalezl jsem sám sebe za zavřenýma očima v dutině plné cihlově červených ornamentů a současně „ve středu Vesmíru dokonalého bezvětří.“ Rozeznal jsem,že všechno bylo dobré, příčina a původ všeho bylo dobro.

Ale v ten samý okamžik jsem též pochopil utrpení a hnus, depresi a neporozumění obvyklého žití, kde jednou je nikdy, „total“, ale místo rozdělení, rozřezání na kousky a roztříštění do nepatrných zlomků vteřin, minut, hodin, dní, týdnů a let, je zde člověk otrokem Molocha času, který nás poznenáhlu pohlcuje.

Kdosi je odsouzen ke koktání, hudlaření a k záplatování, druhý musí vláčet s sebou Dokonalost a Absolutno, soudržost všech věcí, věčný Okamžik zlatého věku, tuto rodnou půdu Bytí, která vskutku přesto vždy vydrží a bude držet navěky, tady ve všedních dnech lidské existence jako mučednický trůn hořící hluboko v duši, jako památka nikdy nenaplněné touhy, jako fata morgána ztraceného a zaslíbeného Ráje, prostřednictvím tohoto horečného snu je „současnost“ odsouzena „minulostí“ v oblačném „budoucnu“.

Pochopil jsem. Toto opojení bylo vesmírným letem, nikoliv vnějším, ale spíše vnitřním člověkem a na okamžik jsem prožil Realitu míst, které leží kdesi za polem působnosti gravitačních sil a času.

Pozn.: Extaticko-tísnivé zážitky jsou podstatou mystiky. Ukazují, že dualita je věčná.

 

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>